V Praze, ve středu dne 29. dubna.

K číslu II7. Čisto v Praze za 2n a na venkově za 3h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDN

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ Ke včerejšímu zasedání říšské rady Z Vídně, 29. dubna. Takového dne, jako byl včerejší, poslanecká sněmovna již dávno neměla. Ukázala se celá zbědovanost politických poměrů cislajtanských. Bez majo- rity — to včera také krátkozrakým lidem bylo zjevno — nedá se ve sněmovně praco- vati ani jednací pořad příští schůze ustano- viti. Právem nazval »Vaterland« včerejší den »černým dnem« a praví, že došla pro- jevu veškerá mizerie říšské rady. »Neues W. Tagblatt« konstatuje, že německé strany byly rozhárány při jednotlivém hlaso- vání a dodává, že to všeobecně pozoro- váno. Má-li člověk, píše tento list, déle na zřeteli toto divadlo a pováží-li se, že by se musily sjednotiti, kdyby mělo býti uskuteč- něno ždoucí jejich srdce přání, totiž jme- nování německého ministra bez portefeuillu, pak včerejší votum pronáší nad touto myšlenkou hlasité a srozumitelné memento mori. Nejen v plenu, nýbrž také ve výborech všechno vázne, všechno je shrouceno, všechno jest vydáno náhodě. V komisi výborové pro- jednány měly býti celní a obchodní smlouvy. Mluvili pouze dva poslanci čeští: Kulpa Maštálka. Členové komise vynutili před- časný konec schůze hrozbou, že ji učiní k usnášení neschopnou, nebude-li uzavřena, svým odchodem. Soudeovské změny na Moravě a ve Slezsku. Z Vídně, 29. dubna. V obvodu vrch- ního zemského soudu moravsko slezského staly se tyto změny. Přesazeni byli Rada zemského soudu a představený okres- ního soudu Jan Natter v Rožnově do Znojma, soudní tajemník Jan Jelínekz Kyjova do Brna, soudní adjunkt Leopold Landesmann v Bohumíně do Frýdku soudní adjunkt Otakar Poisl v Bílovci do Býdova.

Propůjčena byla místa: Tajemníku ob- vodu brněnského vrchního soudu zemského Františku Neudekovi místo tajemníka vrchního zemského soudu v Brně a soudním adjunktům obvodu brněnského vrchního soudu zemského Gustavu Blitzovi a Ota- karu Hübnerovi místa sodních adjunktů na určitých místech služebních, onomuv Tišnově se současným přikázáním služebním v Mor. Šumperku, tomuto v Římařově. Jmenováni byli soudní tajemníci Bernh. Berger v Těšíně radou zemského soudu tamže. Karel Papica v Uher. Hradišti radou zemského soudu a představeným okres- ního soudu v Rožnově, Ferd. Proksch v Jihlavě radou zemského soudu ve Znojmě. Náměstek stát. zástupce 8tř. Jan Sam- sour v Brně náměstkem stát. zástupce 7. tř. tamže. Náměstek stát. zástupce dr. Richard Zatschek v Brně náměstkem vrchního státního zástupce tamže. Soudní adjunkti Ferdinand Machatti v Osoblaze okresním soudcem tamže, Julius Kubitzek v Hranici tajemníkem v Kyjově. Adjunkty soudními jmenováni byli aus- kultanti Viktor Vilímek pro Bílovice, Vla- dimír Chalupa pro Královo Pole, Isidor Hatschek do Osoblahy, dr. Vincenc Hu- ran a Bohuslav Burian pro obvod vrch- ního zemského soudu moravsko-slezského, Fr. Černošek pro Velkou Byteš a Václav Malý pro Bohumín.

Telegraflcké zprávy. Z Říma, 28. dubna. (C.-B.) Dnes večer bylo uspořádáno na počest krále anglického mu- nicipalitou ve skvostně vyzdobeném divadle »Argentina« slavnostní představení. Představení byli přítomni ministři, sbor diplomatický, před- sedové obou sněmoven, senátoři, poslanci, nej- vyšší úřadníci atd. Z Madridu, 28. dubna. (C.-B.) Dle telegramu z Melilly vyzval pretendent náčelníky kmenů kabylských oběžníkem k pochodu na Fez.

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Dle telegramu z Ceuty připlul tam parník s obyvateli města Tetuanu, kteři prohlašují, že situace v Tetuaně je velice znepokojivá. Tři židovští obchodníci byli prý tam Benidy z a- vražděni. Z Petrohradu, 28. dubna. (C.-B.) »Ruská telegr. agentura« oznamuje: Telegrafické zprávy o podmínkách Ruska za vyklizení Mandžurska jsou pouhým výmyslem. V úmyslech Ruska ve příčině vyklizení Mandžurska nena- staly pražádné změny. Nastávající vyjednávání s vládou čínskou týká se pouze prostředků, jimiž by byl zabezpečen klid a pořádek po od- chodu císařského vojska z tohoto území. Rusko nemá nikterak v úmyslu klásti zahraničnímu obchodu překážky. Z Londýna, 28. dubna. (C.-B.) V horní sněmovně pravil státní tajemník zahranič- ních záležitostí Lansdowne, odpovídaje na dotaz o událostech v zemi Somalců, že ge- nerál Manning byl vyzván, aby podal ob- šírnou zprávu o tamější situaci. Na další dotaz ve příčině záležitosti mandžurské odpověděl Lansdowne, že vláda věnuje jí velkou pozornost. Jsou prý však ještě některé pochybnosti o skutečných událostech. Vláda snaží se pochybnosti ty vy- jasniti. Z Londýna, 28. dubna. (C.-B.) V dolní sněmovně tázal se Irčan William Red- mond, zdali bylo přání vlády anglické, aby byla uzavřena všeobecná smlouva mezi moc- nostmi ve příčině omezení výdajů na loďstvo, mocnostem úřadně sděleno. Premiér - minist Balfour odpověděl, že názory vlády bylyv parlamentě veřejně vyloženy a proto nepovažo- vala vláda za nutné učiniti o tom mocnostem evropským formální sdělení. Pokud jest vláda in- formována, nemá za to, že by bylo takovým sdě- lením něco získáno. Z Tangeru, 28. dubna. (C.-B.) Stádo 300 volů, jež bylo hnáno z Rabatu do Tangeru, bylo mezi Arzilou a Tangerem uloupeno. Od- dělení vojska vydalo se na pronásledování lupičů.

FEUILLETON. Ootavách

Jest časné jitro... Z hustých mlh a ranních par vysvitne jen tu a tam bledý paprsek, jenž vynořil se ze za hor, jest tenký a jen s námahou prodírá se temnou clonou. Ale jak se prodere. rozstříkne se a jest ho všude plno ... Těžká vůně noci přissáta lpí na svlažené půdě a na hebké tkáni listů ... Nízký domek se dvorkem jako dlaň... Malý, silný, svalnatý stařík, slabě přižehlých vlasů stojí na dvoře a v ruce drží kosu. Krevnou tvář jeho porostlo tuhé strnisko. Orlí nos a malé, šedivé, bystré oči, jež se časem zastrou dumou nebo zakalí bolestnou vzpomínkou. Někdy v nich zazáří plamének, prodere se šedí popelavých očt a míří ven .. Oblečen jest prostým venkovským ústrojem.

Šedý však a sluncem vybarvený kabát přehozen jest přes tyčkový plot. Bude klepat kosu, byji naostřil jako břitvu... Již sedl si na stoličku a klepe kladívkem... Klap, klap, klap... stále monotonně zaznívá mrtvou posud vesnicí... Ted prohlíží ostří, zda již dosti vytepáno a zjem- něno. — Vždyť půjde kosit otavy — uprostřed tmavých lesů, a velký luh jí. — Sotva do jede- nácti s poledne bude hotov i se svými mladými druhy... Není daleko na louku, malé půl ho- dinky. — Cestou si zažertují. — Až dojdou, složí zbytečný šat, a kosy začnou svou píseň. — Nebo tráva je vysoká a hebká jako měkké vlasy. — Z lesa bude dýchat ještě syrový chlad noční — a na větvích začnou evrlikat a trilkovat ptáci. — Pějí tak prostě; jeho srdce jim plně rozumía poddává, rozvírá se jejich zpěvu jako nalité poupě sladkým paprskům slunečním. — Ptáci vyrostli na té půdě, co on. Ta půda přirostla- mu ke hrudi. Má ji tak rád. Dýchá její životv sebe... On půjde — a jeho žena posud spí. — Nemá té ženské mnoho rád. — Vždyť mu často vytýká, že pije. — Ne, nepije. — Jen časem pro zahřátí omočí ve skleničce své rty. — Hloupá ženská. — Hubuje ho! — On však nemiluje sporů. — Duše jeho se stulí, nepromluví slova a jde resignovaně zase po svém. — Což pak ta ženská může chápat, čeho je třeba muži, jenž seče pod žhavým sluncem? — — To asi létlo mu hlavou, porostlou kudrnatými vlasy, když kiepal kosu monotonním klap, klap, klap...

Naklepal kosu, nasadil ji na kosiště a čekal, až půjdou druzí. Přijde jich nejspíš sedm, ne- zůstane-li starý Kuntoš doma. Co pak ten! Cha- lupník zazobaný, dal dceři usedlost, syna vy- ženil do Martinovic. Má se dobře, ale je drž- grešle lakomá. — „Nováku,deme,“ přerušilo ho v jeho úvahách. — „'Sem hotov“. — Pře- hodil kabát přes rameno a šel na náves, kde jich sedm čekalo. Vávra, Rakušan — kostnatý muž, se vzezřením apoštola nebo starozákonního pro- roka. — To byli starší sekáči. — Ostatní — mladí, neumějí (říkal), dobře kosit, poněvadž ne- umějí vzít kosu „fortelně“ do rukou. — Staří — ti si jen hrajou, vždyť „popsali“ svou kosou již lány žit a pšenic i otav. — — Tak pracovali po celé boží léto. Slunce ožehlo jejich drsné obličeje, svalnatá páže se utužila o žních. — A pak otavy. — To jim nej- příjemnější. — Od časného rána do poledne sekou, odpoledne pomáhají rozhazovat a sušit řady — až otava sušením nabude slunné, ko- řenné vůně. — Pak, až se rozestře soumraka napadne rosy, půjdou domů s hráběmi na ra- meně, a ženské škádleny mužskými, zvonivě se zasmějí... Soumrak — a záspí jest posud prázdno. — Však už vychází Novák ze „seknice“ a mohutně dýmá ze své fajfky. — Tak tu bude sedět na vyhřátém zápraží dlouho, dlouho do

noci, až se oči začnou klížit. — Oobytek, hnaný z pastvy, bučí, vozy s otavou hrčí po silnici. — Náhle všechen hluk a šum zaniká, a vesnicí za- znívá jasný zvuk klekání. — Anděl Páně! — Mysl jeho noří se ve vzpomínky na daleké, velmi vzdálené doby. — Anděl přišel k Panně a zvě- stoval jí radostné poselství. — Kristus se na- rodil, pracoval s otcem Josefem, a pak šel na poušť zpytovat ducha svého. Proč jen ho ukřižo- vali? — Tvář Novákova se vraští, teplé slzy tryskají ze smutných zornic. — Zapomněl všeho, jen cítí srdcem svým, že stala se Kristu hrozná křivda. — Tak tráví svou siestu na večer. A sy- nevec — student, někdy mu začne o Praze. — Novák tam nebyl. — Ale Prahu má v srdci — stověžatou, zlatou matičku. Žije v nitru jeho ne- známá, nádherná — daleko krásnější, než ve skutečnosti. — Snad i lidé tam jsou hodnější, než „u nás“. — Zatím bledý měsíc rozlévá své světlo skulinami mezi houští listů, tvoří tratoliště světla na kyprém trávníku. — Večerní nálada. — Jemu zdá se, že jen tu jest doma. K té půdě lne upřímně jeho vřelá a snadno vznětlivá, ač prostá a naivní, duše. Rozumějí si: Stařík a půda, z níž vypučel. — Oba nerozluční přátelé, nerozluční až do smrti. — Ale řekněte mi, zda něčím trpkým pro něho, klesnout v náruč půdě, na níž a z níž vykvetl? — Již klíží se mu zrak, půjde spat. A večerní siestu končí: „— — Tvou matku jsem znal, a byla dobrá. — Pudeme spat, dobrou- noc dej pámbu“. I bylo volno staříku Novákovi, nebo v něm večer rozkvétaly barvy neznámých světů. — Snil o Praze, porosené stříbrem měsíce, a Kristus do ni vcházel a přijde i k nim na venkov. Oni ho pochopí. Měsíc vyplul vysoko a postřibřoval svým svitem vrásčitou, ale usmívající se tvář No- vákovu...

M. Svačina.