Dne 29. dubna 1902.

KATOLICK LITY.

Číslo 117. Stranaa.

že snad nejedná se ani o vraždu loupežnou. Čtenáři naši zajisté zprávy sledovali a také celou události podrobnosti s ní souvisící, pokud se daly pověděti, jistě znají. Zkušenější policisté a osoby soudní byli toho náhledu, že elegantně oděný pán s drahýml zlatými remontérkami, dvojitým řetězem a kapslí stříbrnou na dvacetimarky, je cizinec a to bohatý, který byl oloupen. Osoba zavražděného. Ve věci zavedeno po předchozích formalítách vyšetřování. Ale tou okolností, že osobnost a totož- nost zavražděného nebyla úřadům a nikomu z pře- četných okolních sousedů a diváků známa, znesnad- nilo se šetření celých 12 hodin. Klobouk zavraždě- ného koupen ve Vídni, hedvábná kravata byla z Chebu, schránka na zlaté 20marky — vše nasvěd- čovalo tomu, že neznámý mnoho cestuje. Monogramy na prádle, písmena vyšitá na podvlékačkách G. W., přiměly policii pražskou k tomu, že dala v seznamu cizinců hledat veškeré osoby, jichž jména podobnými písmenami začínají. Na neštěstí bylo jich více, ale jméno Gustava Wolfa tu též bylo. Současně s tímto nálezem zjištěno v hotelu »Monopol« v Hav- líčkově ulici, že tam schází pasažer, který se tama 30. března t. r. ubytoval a který se podepsal Gustav Wolf, majitel realit z Františkových Lázní. Denní listy. Zprávy všech denních listů pražských poledního vydání obsahovaly vyzvání, aby se přihlásil každýu úřadu policejního, kdo by o zavražděném cizinci něco věděl. Následkem toho přihlásilo se hned v pondělí večer přes 20 osob nejvíce německých studujících z Chebska, kteří zavražděného znali a o něm zcela přesné zprávy podali.

Kde je pachatel? Po zjištění identity zavraždéného nastala všude otázka, kdo byl by pachatelem tak hnusné vraždy? Nikdo z normálních lidí nemohl pochopiti, jak člověk elegán, jemných rukou, čistého prádla a jiných — jak ten se dostal na odlehlé místo v noci za klam- ného svitu měsíce na místa, kam i ve dne je strach přijít a kde i za bílého dne je téměř pusto a prázd no. Poloha mrtvoly a veškery okolnosti nasvědčovaly tomu, že zavražděný patřil mezi nešťastníky, mezi nemocné. A tu namanula se maně otázka, s kým se zavra- žděný stýkalt Byl to cizinec, či člověk okolní — kdo to byl? Nejvíce hlasů bylo proto, že vlákán byl zavražděný v ponurá, nehostinná místa ta t. zv. hra- dební prostitutkou a že její milencem byl ubit a olou- pen. Tomu nasvědčovala i celá poloha mrtvého těla. Šetřením hned na začátku na jisto postaveno, že zs- vražděný vyhledával hlavně styky se statnými, dobře rostlými, silnými mladíky a že vždy dával přednost vojákům ... To byla stopa.

V bezpečnostním oddělení. Průběhem dne 22. t. m. bylo výslechem řady svědků ve IV. bezpečnostním oddělení zjišténo, že se zavražděný ve dne pohyboval obvykle v kruzích zná- mých svých a přátel, že se bavil v nejlepších něme- ckých společnostech pražských a všude že byl oblíben pro svou dobrosrdečnost a někdy že i sarkastickým vtipkováním rozveselil celou společnost. Z nejintimnějších jeho přátel neměl nikdo po- tuchy o jeho perversitě. Jen dvěma přátelům a to v poslední době stěžoval si Wolf na své neštěstí, ba dokládal, že se ani ženit nebude, aby neuvrhl svou ženu do neštěstí. Ve dne prý je zdráv, ale za sou- mraku prý ho napadají hrůzné myšlénky a proto prý se straní přátel. Skutečně také bylo nápadným, že skorem níkdo z jeho přátel netrávil s ním večerya noci — on byl vždy mimo kruh veselých kumpánů. Nastalým soumrakem chodíval Wolf po Josefském náměstí, známém to středisku lidí zvrhlých, lenochů. štítících se práce, kteří za mrzký plat páchají věcl nedovolené.

Další stopy. Veřejné listy pražské snažily se co možná nej- více, by postup vyšetřování urychlily. O necenstvo také snažilo se věci přijíti na kloub a kde kdo, hnal se do nové policejní budovy v Bartolomějské ulici. aby policii přivedl na stopu, zvlášť když vypsána odměna 500 korun. Dle intelligence jednotlivých osob sdělovány okolnosti důležité i nicotné malichernosti a někteří činili sdělení pohodlně anonymními a pseudonymními dopisy, z nichž by mohla býti utvořena celá malá bibliotéka, a to velice zajímavá obsahově. Čtenía studování těchto dopisů vyžadovalo množství času. Také intelligence dávala úřadům dobré mnohdy rady, návrhy a pokyny, a to velice platné. Ale většina dopisů namířena byla pouze proti zcela nevinným osobám a mnohý člověk povolán co svědek, aniž tušil, že povoláván co obviněný. Anonymní dopisy. O anonymních listech často a přečasto psáno, do- plsy co nejpříkřeji odsuzovány a samy úřady mají největší nedůvěru k anonymitě, která vlastně jest pravým zákeřnictvím, neboť tu přepadán člověk, aniž by se mohl brániti. Bylo by záhodno, aby tento nezpůsob u nás již jednou vymízel. Nemístné vtipy. Při různých trestních činech, vraždách a j. v. vystupuje vždy obecenstvo a tak bylo i v našem pří- padě. Každý chtěl vyzískati i vypsanou cenu a proto řada lidí přicházela s různými zprávami do IV. odn dělení policejního řiditelství a mnohdy docházelo k různým veselým scénám i nechutným vtipům.

Kde byl Wolf naposled? Tou otázkou se zabývala hlavně veškera tajná policie hned od prvního dne, kdy nalezena mrtvola. Pomalu zjištěno, co vše zavražděný kde a kdy dělal. Zjištěno, že rád dělal výlety do okolí Prahy, kde chtěl koupiti letohrádek. Praha se mu líbila a již dříve častěji sem dojížděl. Jezdil také po parníku do Chuchle. Kde trávil noci, šlo těžko zjistit. Svědci jeho nočních pochůzek a jízd nechtěli se sami přihla- šovati a proto byli k tomu nuceni — nejednoho při- vedli eskortou na policli. Sklapla vrata . . . nastal výslech . .. Na tyto noční vycházky si ovšem Wolf svědků nebral mnoho — nejvýš jednoho, dva. Ale živí ne- chtějí mluvit a mrtvý nemůže . . Zavražděný Wolf byl naposledy v předminulou neděli v době až do 7. hod. večerní ve společnosti rodiny Suchých ve Stromovce, pak byl v Praze k g hodlně večerní; v tu dobu byl známým kadetem do- provázen až na roh Králodvorské ulice, kde se se známým rozloučil; uvedl, že večer půjde do Schu- mannova cirku, neb snad že přijde prý na Ž fín. Známý jeho však do círku ho nedoprovodil — byl-li tam Wolf, neznámo. Ale od té chvíle veškera stopa mizí .. Na požádání policejního řiditelství zaslala rodina zavražděného podobenku, ta rozmnožena, rozdána po městě, aby se mohlo zjistit, kde zavražděný posledně večeřel. Ale přes 10 osob se přihlásilo na neštěstí ke svědectví, a znali i šaty jeho dopodrobna. Leč zji- štěno, že vše to je mýlka.

Po dalších stopách. Výslechy přečetných svédků zjištěno, že vojsko mladíci silní, šuíhlí, bezvousí působili magnetickou pří- tažlivostí na zavražděného. To sděleno i vojenským úřadům, které druhdy se před civilními úřady uzaví- raly. Tentokráte tomu bylo jinak, o věc interessoval se sám velící generál polní zbrojmistr Fabini; ten nařídil, aby vyšetřujícímu soudci i policii byly vojen- ské úřady k podpoře. A také ostatní úřady byly tu k účinné podpoře a tak státní zástupce, trestní soud, vyšetřující soudce adjunkt pan Krouský i policejní úřady pracovaly si do rukou a byly ve stálém styku. V 5 dnech z vojenských úřadů přes 100 různých zpráv zasláno policii, která měla vstup do kasáreni na všechna vojenská místa, kde toho bylo třeba, ba povoleny i různé konfrontace . ..

Konfrontace. Poznat vojáka nebo osobu v uniformě vůbec, je velice nesnadno — to hlavně pro jednotvárnost uni- formy, při níž mizí fysiognomie, zrak pozorovatele se znaví a proto od konfrontace málo dalo se očekávati. Svědci, kteří byli konfrontováni s vojskem žádali, by jich jména a jména hostinských nebyla uveřejněna z obavy před výsměchem, kdyby se konfrontace ne- povedla. Konfrontace provedena nejen u 11. pěšího pluku, ale i u 6. praporu polních myslivců a dáie v Josefských kasárnách — ale vysměváčkové volali unisono: »Sklsplo to !« Ba pravdou to bylo a veškery stopy mizely, vý- slechy stávaly se marnými, pátrání úšilovnější a stále bezvýsledné. Výsledek výslechů. Teprve po výslechu více než 500 svědků, po konfrontaci více než 100 lidí, po prohlídkách v celém městě, předměstích, ba i mímo rayon policejní v pátek, kdy dosáhl počet svědků nejvyššího čísla, provedených, nalezena malá, slabá nitka, Tu pracováno od časného rána až do pozdní noci. Sám policejní rada p. Olič psal protokoly. Tehdy bylo odpoledne ohlášeno, že jeden svědek by rád na někoho upozornil, ale že k radovi Oličovi nepůjde, že se naň hněvá, že tam nepůjde. Na to odpověděl pan rada: »Když nechce přijíti sám, nemohu ho nutit, ale poprosím ho. Nebude-li chtít, vezmeme mu kočár!« A svědek přišel, ale již ve dveřích se omlouval, že není ani konfidentem ani špiclem, že nic nechce, že není denunciant. Vražda že je obyzdná věc a každý poctivec že má povinnost na vraha upozornit a končil: »Já tedy také jen upozorňuji a to, že na »Kuklíku« u sv. Petra se v neděli pilo, v pondělí pilo, ba i dva dny potom se tam pilo. Řeknou mi sám, pane rado, odkud prostý voják by vzal na to peníze? Já jenom upozorňuji, nlc neudávám, to ostatní si udělai sám »Na Kuklíku« nebyli myslivcl, ani od 11. praporu, to byli treňácl.«

Mezi tím příběhl do úřadovny celý bledý a upo- cený jeden detektiv a tu hlásil, že sličná dívka v Jo- sefské třídě, jménem Anna Burlanova, byla nedávno dožadována jistým vozatajem, by se mu láskou na- klonila. Ale ona vojáka vždy odbyla — neměl peněz. Nebyl vyslyšán, až v úterý, dne 22. dubna přišel voják opět k zmíněné dívce a vítězoslavně ukazoval jí desítku. Dívka ihned předvolána a potvrdila veškery t okolnosti; věděla, že voják onen 2 dny s kamarády pil, soudruha do němoty opil, až prý zůstal ležeti na dvoře. Policejní koncipista p. Knotek a adjunkt p. Vejřík mezi tím prováděl konfrontacl v Josefských kasárnách. Odtud dopraveni do oddělení vyšetřovacího myslivci, o nichž svědci tvrdili, že byli ve společnostl zavražděného Wolfa. Ze zavražděného vyklubal se k veselosti shromážděných jich vlastní soudrah, po- ctlvý Němec z Chebu s knírem mohutným. Za krátko na to předvedeni jiní vojáci — ti taktéž viděni prý s Wolfem. Leč z toho se vyklubal zas jiný, nějaký sazeč a ten nemálo se podivil, když se musil dostavit na policii ke konfrontaci, — sám prý Wolfa nikdy neviděl.

V kasárnách Josefovských. V tomto chvatu a zmatku různých hlasů, růz- ných zpráv, odnášela štafeta s rychlostí kurýra od p. rady Oliče k panu koncipistovi Knotkovi a adjunktu Vejříkovi do kasáren Josefských rozkaz, aby provedli ihned prohlídku u vojínů od vozatajstva, kteří byl v naznačených dnech v hospodě »Na Kuklíku«. Rozkaz byl ihned se svolením vojenského vell- telství za přítomnosti vyššího důstojníka proveden. Vojíní, kteří »Na Kuklíku« v neděli a dny násle- dovní popíjeli, záby předvedeni, prohlídka u nich předsevzata — marně. Zas sklaplo. Na to přikročeno k opětnému prohledávání věcí oněch vojínů. Ježto pak známo je, že obyčejná skrýš vojáka je slamník, vysypány slamníky, a tu ve slam- níku vojína Čučky nalezl adjunkt p. Vejřík to- bolku sice prázdnou, ale pracovanou z jemné kůže. Jinak nenalezeno ničeho.

Když pak nařízena byla prohlídka kufříků vo- jenských, běžel Čučka úprkem napřed, komise v rychlosti za ním; on bleskurychle popadl svůj kufřík a podstrčil kufřík vojína Sterna. Tu komise přišla na dopisy, sdresované Sternovi — podvod zamýšlený se zhatil. Nastala in- tervence poddůstojníka, Čučka nechtěl připustit na- prosto prohlídku kufru od civilistů. Teprve po delší době pak přinesl kufr, a tu nalezena druhá tobolka, též z jemné kůže pracovaná. Dále nalezeno zrcadélko kapesní, jemně broušené, neobvyklé formy. Věci nale- zené ihned inspektorem Ledererem odneseny do hotelu »Monopol« a k »Zlatému andělu« v Celetné ulici, kde zavražděný byl dříve ubytován — ale z ce- lého personálu nikdo věcí nepoznal. Zase sklaplo. Beznadějná zpráva; — ale mezitím zjistlla komise, že se tu jedná o vojíny Otcov- ského, Čučku a Velka. Prvý se vykázal, že měl dne 20. t. m. od9. hodiny več. službu dozorčí ve stáji, že tudíž odté doby kasáren neopustil. To by potvrzoval i výkaz. Zatím však nastal večer a oni tři muži, jimž nemohlo býti nic dokázáno, dáni pod dohled a internování v kasárnách.

Předvedení podezřelých. Druhý den — v sobotu — pp. Knoteka Vejřík v kasárnách vymohli předvedení oněch tří vo- jínů za příčinou konfrontace s civilními osobami. Mezl svědky byla i slč. Suchých, a té předloženy tobolky. Ta poznala jen peněženku jako majetek zavražděného dle velikosti, barvy a po zvláštní její formě. Peně- ženku tu již dříve slečna popsala jako velice neob- vyklou — u ní místo kování je totiž přesně přes to- bolku sahající kus pravé kůže s automatickým ohnu- tím. Jiný svědek, p. Frič poznal tašku na doutníky jako Wolfův majetek. Vojíni na policil. Vojíni pod dozorem c k. poručíka předvedeni byli pak na policii před p. radu Oliče, a jsou to ná- sledovní: Josef Otcovský, 24letý, do Motyčína u Sla- ného příslušný, býv. havíř, který slouží přes 3 leta u 3. vozatajského pluku, František Čučko, 24letý, rodem ze Šv. Jakuba u Mariboru ve Štýrsku, syn malorolníka, a Jan Velek, 23letý, z Chlumu u Přestlc, jenž slouží již třetí rok. Ti přivedeni do vyšetřovacího oddělení proto, aby mohli býtl konfrontováni, hlavně se ženštinami. A všichni tři poznáni se vší určitostí, že popíjeli ve zmíněných od neděle dnech a se opíjeli. Po čtyř- hodinných konfrontacích byli všichni tři odvedeni do kasáren, uvězněni a separovánl. Další výslechy. Již dříve v kasárnách a později u oddělení vy- šotřovacím byli dotazování na nalezené věcl — ale