Ročník II. (XI.)

V Praze, dne 2. října 1902.

Číslo 20.

ZENSKÝ

LIST

Vychází každou druhou středu s datem následujícího dne. Redakce, administrace a expedice nalézá se Praha II., Myslíkova ulice číslo 1959. Peněžní zásilky, jakož i veškerou korespondenci zasílati nutno jedině na adresu: Svěcený Antonín, Praha II. Myslíkova ulice č. 1959. — Složní lístek poštovní spořitelny číslo 854.151. — Dopisy nevy- placené se nepřijímají, nepodepsané se odkládají. — Reklamace se nezalepují a nefrankují. — Majitel Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické. — Předplatné: Na rok 2 K 8 h, na pů roku 1 K4 h. Do Německa a ostatních států o poštovné více. — Jednotlivá čísla v drobném prodeji 8h Stížnosti zasílány buďtež na adresu: Dr. F. Soukup, Praha II. 1959.

Ve znamení raka? Zatím co z Německa přicházejí zprávy o potěšitelném postupu tamějšího hnutí socialistických žen a o obsáhlejších přípra- vách k dalšímu jeho rozšíření a prohloubení nemůžeme my o českém ruchu sociálně demokratických dělnic nic jiného zazna- menati, než jen tu smutnou pravdu, že celá řada organisací našich žen zasta- vila se zcela ve svém vývoji a celá řada jich docela učinila notný krok — do zadu! . . Strana naše vždy honosila se naprostou otevřeností a pravdomluvností, s jakou sama na sebe dovedla pohlížeti a to i tenkráte. když objevovaly se v ní zjevy ne příliš po- těšlivé. Proto také chceme dnes otevřeně zmíniti se o příčinách tohoto zjevného po klesnutí ženského hnutí našeho, pamětlivy pořekadla: pravdu sobě mluvme a dobří spolu buďme! Nemůže zajisté nikdo popříti, že velmi závažnou příčinou zastavení rozkvětu orga- nisací našich dělnic jest zejména vše- obecný bědný hospodářský stav jaký všade u nás zavládl a který namnoze i organisace mužské silně ochromil. Jemu na vrub sluší zvláště přičísti také menší odběr našeho listu, než jaký byl v dobách nedávných. Vedle toho musíme však také přiznati, že jsou to ještě velmi mnohé jiné příčiny, jež dnešní stav hnutí našeho přivodily. Jest to jednak velmi malá péče, jakou organisace mužské agitaci mezi ženami dělnicemi věnují. Bylo sice v tomto smyslu už nesčetněkráte na soudruhy apelovánoa také byla jimi účinná podpora ženskému hnutí už kolikrát slíbena, ale nic více se nestalo.

Avšak největší závada, jež překáží zdár- nému vývoji ženského hnutí dělnického jsou, žel, ženy samy... Lépe řečeno: jejich neuvědomělost, neprozíra- vost a malá touha po poučenía povznesení duševním i hmotném jsou těmi nejtěžšími balvany, kte- ré nakupily se v cestu, jíž se hnutí to má ubíratil. Jsou to trpká slova, ale smutně prav- divá. Staleté otroctví, v němž žena, odstr- čena od všeho volného a samostatného ži- vota, živořila a strádala, učinilo z ní fleg- matického tvora, spokojujícího se s těmi tretami, jež mu v klín hozeny a nestara- jícího se o ostatní svět... Všechna prá- ce vzdělavací, povzbuzovacía uvědomovací padátu na půdu dlou- holetým úpalem vyprahlou a jen tu a tam zachycuje se v stinném místečku seménko, aby vzklíčilo a přineslo ovoce. Věčné odkazování žen jen a jen na záležitosti domácnosti odňaly jí všechen smysl pro veřejný ži- vot. Malicherné a nicotné příhody všed- ního života staly se pro ni důležitějšími a větší pozornosti zasluhujícími, nežli sebe důležitější otázky kulturní a hospodářské. Jest přirozeno, že to, co je důsledkem poměrů a výchovy, staletí trvajících, ne- mohlo býti zvráceno a předěláno za tu krátkou dobu, co ženské hnutí dělnické stává a že tedy také nemohly přirozeně býti úplně a naprosto předělány všechny ty, již již se probouze- jící ženy, jež se k hnutí tomu přihlásily. Proto není divu, že v mnohých z nich zbylo mnoho toho, co bylodůsled-