2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
5. května 1913. Císlo 122.
4
article
ský národ, nýbrž pro oba národy i pro celou
říši. V těžkých dobách, kdy se bude mysliti
na věci, které mohou přijíti, ve Vídni
si s litostí vzpomenou na to, že hřešili na če-
ském národě a na českém království. (Vý-
borně! Potlesk.)
Tedy na provisorní ustanovení my nepři-
stoupíme. My Němcům docela otevřeně řekli
že jsme ochotni jednati ve sněmu úplně nepoli-
tickém, ale jenom na základě definitivní úpra-
vy finanční, na základě definitivního rozpočtu
a schválení dluhů, které musela země udělati
v době německé obstrukce, opatření úvěrů
pro budoucnost, které by zabezpečily základ
takových usnesení o daních a dávkách zem-
ských, kterými by platy učitelské byly defi-
nitivně vyřízeny. Jestliže Němci myslí, že
na tyto návrhy naše nemohou přistoupiti, jest
to jejich věcí. My nemůžeme přijmouti nic ji-
ného také proto, poněvadž my bohudíky chce-
me všichni a všechny strany české stojíme
pevně a nezvratně na tom stanovisku, že ne-
jsme to jenom my, kteří máme jedině povin-
nost svými obětmi vykupovati nápravu v krá-
lovství Českém. (Výborně. Potlesk.) Co se sta-
ne, poneseme nejen my, nýbrž také Němci,
a jako všechny následky poneseme všichni, tak
také všichni máme povinnost, abychom sta-
rali se o to, aby zjednána byla náprava. Ale
chtíti jen od nás, abychom svými obětmi vy-
kupovalí spásu, za to se poděkujeme a to ne-
uděláme. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Ted
Němec
Vídeň
5
article
Ostatně ať mluví se co mluví: Jest jedin
cesta, jediné východiště z trudných těchto po-
měrů, z poměrů kritických a přímo katastro-
fálních, a to jest poctivý smír mezi oběma ná-
rody. Jiného východiště není. Rozumí se samo
sebou, že nemyslím žádný smír, ve kterém by-
chom jenom my vykupovali a ustupovali. My
jsme dojista ve prospěchu smíru ochotní k
velkým obětem, ale jen k takovým, které ne-
poškodí ani jednotu království Českého, ani
práva obou jazyků v království Českém. Ale
oběti ty musí býti vzájemné, poněvadž není
jinak smíru, poněvadž jinak není poctivého
a smířlivého soužití pro budoucnost, nebot
jinak nebyl by to smír, nýbrž byla by to po-
rážka jednoho a k tomu alespoň my nemáme
nejmenší příčiny. My bohudíky vydrželi již
čtyry roky německou obstrukcí porušené
zemské hospodářství, my je nesli, třeba že
s velkými obtížemi, ale máme bohudíky ještě
síly dosti, abychom je vydrželi i dále, a vy-
držíme to tak dlouho, jak toho bude vyžado-
vati prospěch našeho národa. O tom mohou
býti ubezpečeni všichni ti, kteří spekulují na
naší slabost. Vydržíme to tak dlouho, pokud
nebude poctivým způsobem otázka smíru roz-
řešena. (Výborně! Všeobecný potlesk.)
A jsem přesvědčen, že veškerý lid český
v této věci až do posledního muže stojí úplně
za svými poslanci (Výborně! Potlesk.) a že by
se obrátil hněv českého lidu proti těm, kteří
by závazně pro budoucnost v něčem ustoupili,
6
article
(Výborně! Hlučný potlesk), což by mohlo býti
jakoukoliv škodou pro český národ, pro Če-
ské království a pro jeho budoucnost jen za
to snad, aby zjednali dělný sněm. (Výborněl
Výborně! Potlesk.)
Jsme ochotní ke smíru. Strana agrární,
se kterou se nacházíme v úzkém spoje-
ní ohledně politiky zemské, stojí na sta-
novisku, že krise dá se řešiti jenom poctivým
smírem, s naprostou rozhodností. A jestliže
u nás se ozvaly — jest to zcela přirozené —
jisté pochyby, tož nedělní usnesení sjezdu na-
šich důvěrníků mluví docela jasnou mluvou.
že také my jsme ochotni podati ruky ku po-
ctivému a čestnému smíru. (Výborně! Potlesk.)
Ale ovšem tento smír má jisté předpo-
klady. Především my neustoupíme za žádnou
cenu od naprosté souvislosti mez
otázkou reformy zemského zříze-
ní a mezi úpravou užívání jazyků
u státních úřadů v království Če-
ském. (Výborně! Potlesk.) Jest to souvislost.
kterou jsme na počátku nynějšího jednání no-
tifikovali Němcům, a kterou vzali Něm-
ci na vědomí, a kterou vzala na vě-
domí i vláda, a kterou budeme hájiti do po-
slední písmeny, že totiž ze zemského zří-
zení nedostanou Němci od nás ni-
čeho, ani toho nejmenšího, nebu-
de-li zároveň vyřízena otázka ja-
zyková. Nemůžeme déle trpěti stav nezá-
konný, stav takový, kde každý soudce si dělá
v Čechách zákony, nemůžeme trpěti, aby byla
u nás anarchie jazyková. My musíme pro-
ti tomu bojovati, ale rozumí se samo
sebou, kdybychom nemohli to vybojovati, pak
jest docela přirozeno, že také Němci nedosta-
nou toho, po čem touží, v nové úpravě zem-
ského zřízení. To jest naprosto vyloučeno.
Němec
jít
Německo
Čechy
7
article
Němci to dobře vědí, my jsme jim to včas
řekli, aby nám nemohli vytýkati, že jsme ne-
smířitelní, a když chtějí dnes nějakým způso-
bem vynutiti otázku zemského zřízení, pak jed-
nají proti duchu naší úmluvy, ale mohou býti
přesvědčeni, že za žádnou cenu toho od
nás nedostanoul (Výborně! Potlesk.) Je
to pak největším farisejstvím, vyčítají-li nám,
že jsme nesmiřitelní. Jak jsem již řekl, chce-
me-li poctivý smír, nechceme ho jen pro sebe,
nýbrž chceme ho pro celé království, a pro
celé mocnářství. (Výborně! Potlesk.) V tom
není s naší strany žádná nesmířlivost, ný-
brž jenom poctivá péče o budoue-
nost českého národa. (Výborně! Po-
tlesk.) Tedy z toho konnexu nevytrhne se
pranic. A kdo k tomu směřuje, staví svou bu-
dovu na písku, a bylo by dobře, aby toho ne-
chal. (Výborně! Potlesk.)
Němec
8
article
Další jednání závisí pak zejména od toho
jak zachová se vláda v otázce tak zvaných re-
servátů. Ohledně reservátů byla velmi mnohá
nedorozumění. My musíme se starati, aby byly
tyto reserváty vymezeny na míru naprosto
nutnou, a aby ani o vlas nešly dále, než my
uznáváme toho potřebu a nutnost. Ale nut-
nost i těchto reservátů se zmenší docela při-
rozeně jen jedinou cestou, a to jest, když upří-
lišněná centralisace bude zmenšena, a když
rozvíjeti se bude autonomie zemská, poněvadž
jen tak ubude předmětů, které jsou vyhra-
zeny státní centralistické správě ve Vídni,
kde tedy jisté jazykové koncese z naší strany
jsou naprosto nevyhnutelné. Otázka reservátů
je pro nás stejně vážná, jako úprava užívání
jazyků ve vnější službě stran. Pro nás v této
věci není žádného různého kvalitativního hod-
nocení. Jako musíme na jedné straně stá-
ti na tom, aby oba jazyky v království byly
stejně oprávněny, aby každý obyvatel tohoto
království došel v celém království svého
práva svým jazykem, stejně musíme trvati na
tom, aby reservaty byly omezeny jenom na
to, co jest naprosto a nevyhnutelně nutné.
aby to byla jenom praktická po-
třeba, která vede k reservátům.
ale za žádnou cenu aby to nebyla
snaha po nějakém uzákonění stát-
ní němčiny. To nepřipustíme za
žádnou cenu. (Výborně! Potlesk.) Tato
otázka reservátů jest tedy pro nás fundamen-
tální, proto o jazykovém zákoně nemůžeme
vůbec dále mluviti, kdyby reserváty, které b
nám vláda předložila, byly takové, že by šly
za míru této nevyhnutelné nutnosti. Proto
řekli jsme také ve své resoluci, že náš další
postup v této otázce závisí na tom, jakým
způsobem zachová se vláda při jednání o re-
servátech.
Vídeň
9
article
Kromě toho máme ještě jeden předpo-
klad. To jest, že bude dodržováno, co bylo u-
stanoveno, a co přiznal také předseda národ-
ně-polítické komise Clam-Martinic, totiž, že
volební oprava tvoří integrující součást sú-
pravou zemského zřízení. (Výborně! Potlesk.)
To není žádná koncese, kterou žádáme od
Němců. Poněvadž volební oprava jest úplněv
rukou Němců a velkostatkářů, nemůžeme dou-
fati, že by ve sněmovně král. Českého, tak
jak bylo by to spravedlivo a poctivo, dosáhla
výrazu přirozená většína obyvatelstva tohoto
království. Nemůžeme doufati, že by naši li-
doví poslanci měli v zemském sněmu většinu
jaká by jim patřila, podle práva a spravedl-
nosti. Bohužel nemůžeme na to počítati, ale
právě proto máme právo říci, že volební opra-
va není žádnou koncesí pro nás, Čechy, nýbrž
že jest to naprostá povinnost sociální sprave-
dlnosti, poněvadž jsme prostě povinni těm
kteří posud na sněmu nejsou, dáti možnost
aby na sněmu zastoupení byli. A to jest naší
povinností nejen k těm, kteří jsou z voleb-
ního práva vyděděni na české straně, ale
i na straně německé. (Výborně! Potlesk.)
To není tedy žádná koncese, ani Čechům, ani
Němcům, nýbrž jest to koncese sociální spra-
vedinosti a koncese českému sněmu. Poně-
vadž my, kteří máme všeobecné hlasovací prá-
vo na říšskou radu, musíme za každou cenu
na tom státi, aby český sněm nebyl v otázce
zastoupení širokých vrstev méně cenný než
říšská rada, a aby takovým způsobem sněm
království českého nebyl méně hodnocen než
říšská rada. To jest naším požadavkem, a dou-
fáme, že Němci nebudou míti v této věci žád-
ných námitek. Jak pravím, nejedná se zdeo
žádnou nacionální koncesi, nýbrž prostěo
povinnost sociální spravedlností.
Martinic
Němec
Čecho
10
article
Ještě jednou opakuji a opakuji to v tuto
těžkou chvíli, kdy jedná se o velké věci v těž-
ké zahraniční situaci: Jsme ochotní k pocti-
vému smíru. Jestli se vyrovnání zdrželo, jestli
nastala nechuť k dalšímu jednání, není
vina na nás. Ne my vyvolali jsme Ho-
chenburgerovy výnosy, ne my vyvolali ona
nespravedlivá jmenování soudcovská, která
rozhořčila tolik českou veřejnost. Nám zdá se,
že člen vlády, která má přece povinnost, aby
se starala o to, aby v Čechách zjednán byl po-
řádek, dopustil se těžkého zločinu na tom smí-
ru, když tak jednostranným a provokativním
způsobem urazil onu stranu, která dokázala
skutky takovou opravdovou vůli v tom, aby
se zjednaly normální a spořádané poměryv
Čechy
11
article
Čechách. (Výborně. Všeobecný potlesk.) Jestlí
u nás bylo rozhořčení, nikdo námm to nesmí
vytýkati, zrovna naopak, ale ovšem přiznám
se, že není neoprávněný názor otázky tak
velké, jako jest smír v Čechách, nečiniti zá-
vislými od sebe oprávněnějšího odporu k ně-
jakému ministru. Naopak, trvám-li na tom,
aby na jedné straně byla vyřízena otázka zem-
ského zřízení a na druhé straně otázka ja-
zyková, pak je ve vyřízení těchto otázek ale-
spoň pro nás nejlepší garancie, že nebudeme
více v budoucnosti záviseti na rozmaru nějaké-
ho ministra neb několíka soudců v otázce pro
nás životní, v otázce práva jazykového v Če-
chách. (Výborně! Potlesk.) Mně zdá se, že smír
v otázce jazykové a v otázce zemského zřízení
vede k tomu, abychom měli na konec zákon-
né poměry v Čechách, a myslím, že po těch
toužiti musí nejen český národ, ale také všich-
ni ti, kteří mezi Němci skutečně jsou proto
aby přestal nynější anarchistický stav, a kteř
jsou dosti svědomití ke svému vlastnímu oby-
vatelstvu, a vidí, že nejsme poškozováni tím
co se děje u nás, jenom my, nýbrž také lid ně-
A velectění pánové, hospodářská krise, ve
které jsme nejen my, nýbrž také Němci stej-
nou měrou, myslím, že by měla býti pobídkou
k něčemu zcela jinému, než k tomu, aby se
mařil poctivý pokus o smír mezi dvěma náro-
dy. Ovšem všichni poslanci našeho národa.
Němec
Čechy
12
article
kteří zúčastněni jsou na jednání o smír, počí-
nají si tak, že není třeba, abyste se báli slo-
va „smír“. Také my nechceme a nemůžem
dokonce chtíti smíru, který by dopadl jako smi-
řovačky z r. 1890. To nám ani nenapadne, za
smír obětovati stranu. Chceme čestný smír.
ale smír takový, který můžeme s poctivým
svědomím před českým národem hájiti, a za
který budeme mocí do poslední písmenky zod-
povídati, a jenom takový podepíše-
me, žádný jiný. (Výborně. Všeobecný
bouřlivý potlesk.) Jiný smír byl by těžkým po-
škozením české věci, nejen v ohledu národ-
nostním, ale také těžkým poškozením českého
národa v ohledu vnitřní politiky.
Nemáme u nás bohužel nadbytek rozum-
ných politických stran, nemůžeme bohužel oče-
kávati, že by po nás přišli takoví, kterým by-
chom s největším klidem mohli odevzdati otě-
že vedení celé politiky české. Není to žádné
nadsazování vlastní hodnoty, a není to
žádnou neskromností, když dovolím si tvrdi-
ti, že jest strana svobodomyslná více než
kdy jindy, třeba byla daleko menší, než
byla dříve, naprostou nutností pro český ná-
rod, a že bez této strany v našem veřejném
životě bylo by takové vacuum, taková prázd-
nota, že by se to nejškodnějším pro národ
způsobem odrazilo na našem vniterním životě
(Pochvala a hlučný potlesk.)
mecký.
13
article
Ne pro záchranu svých mandátů, ný-
brž pro to, aby se náš český veřejný
život nestal úplně nezdravým a nemož-
ným, úplně vydaným v šanc každé agi-
taci a každé frási, máme za svou povinnost
nečiniti nic, co by mohlo poškoditi budoucnost
a trvání národní strany svobodomyslné a pro-
to buďte ubezpečeni nejen vy, kteří patříte k
naší straně, nýbrž i oni z ostatních stran, kteří
by se obávali, že národní strana svobodomysl-
ná nebo agrární mohla uzavříti smír škodlivý,
že uzavřeme jenom smír takový, který bude
čestným a spravedlivým a se kterým budeme
moci předstoupiti před veškeré voličstvo se
svědomím naprosto klidným, se svědomím, že
jsme nepoškodíli český národ, nýbrž s pev-
ným přesvědčením, že jsme českému národu
prospěli. (Výborně! Potlesk.)
A na smír není pozdě. Ovšem, jestli vlá-
da, co ovšem nevíme, má pevnou vůli pro-
vésti jednání do konce, a jestli také Němci
jsou pro spravedlivý smír. Ale mezi nimi jsou
také páni, kteří spekulují na to, aby se smír
neuzavřel, a sice proto, poněvadž stále ještě
mají šílenou naději, že se jim může podařiti,
donutiti vládu vídeňskou k tomu, aby přen
naše hlavy smír v Čechách oktroyovala tak,
jak si přejí Němci. To jest starý jejich šílený
plán, a oni si myslí, že nyní zase kvete je-
jich pšenice, jako kvetla r. 1908. Poněvadž
chtějí se zase vychloubati tím, jak v těžké
situaci zahraniční oni jsou tím věrným ele-
mentem, který drží Rakousko, a my jací jsme
nespolehliví kazimírové, element, na který se
říše v těžké chvíli naprosto nemůže spole-
hnouti. (Souhlas a potlesk.)
Tím dostávám se k tomu, abych několik
slov promluvil o situaci zahraniční.
Němec
Čechy
Rakousko
14
article
Činím tak s největší opatrností, poněvadž ny-
nější situace jest tak obtížná a tak těžká, že
člověk skutečně musí o všech věcech, které
byly a budou, mluviti tak, aby nemohl býti ob-
viňován, že skutečně jsme my. Čechové, ta-
kovým národem, jak nás líčí vídeňská žurnali-
stíka a p. dr. Schreiner.
Jak pravím, ti, kteří na německé straně
nechtějí smír, těší se nadějí, že nastane zase
taková situace, kdy bude možno, aby vyvo-
lali řešení vlády proti nám. Myslím však, že
jest snad přece v této spekulaci šovinistická
část německých poslanců — nejsou to všichni.
to konstatuji — na velmi těžkém omylu. Proti
roku 1908 se časy velmi a značně změnily. Ne-
chci zde šíře pojednávati o tom, o čem mluveno
bylo se strany tak neobyčejně vážné, totiž
se strany německého říšského kancléře Beth-
manna-Holwegga, o konfliktu mezi Germán-
stvem a Slovanstvem, o tom budeme míti pří-
ležitost promluviti jinde, a tam také bude naší
povinností, abychom s velkým důrazem otázali
se ředitelů rakouské politiky, jestli stojí na
tomto stanovisku kancléře Bethmanna-Hol-
wegga. (Výborně! Potlesk.)
Čecho
doktor
Schreiner
Beth
Germán
15
article
Ale myslím, že právě proto, že říšský
kancléř německý, který přece nemluvil prostě
agitační řeč v říšském sněmu, a o kterém jest
známo, že si každou frasi, každé slovo velm
důkladně rozváží, měl za nutné, přivésti otáz-
ku tu na denní pořádek evropské politické
diskuse, přece bude nutno, aby se tímto pro-
blémem zabývali zejména tam, kde tento pro-
blém jest nejpalčivějším a snad také nejnebez-
pečnějším, to jest ve Vídni. (Výborně! Potlesk.)
Proto se mi zdá, že spekulace německých
poslanců na to, že by ve Vídni mohli vystou-
piti proti Čechům zejména za to, že v celém
jednání o smír ukazovali největší smířlivost
a největší ochotu ku poctivé dohodě, je přece
jen falešná, poněvadž v těžkých dobách, kte-
ré jsou a budou, sotva by se snad našlo ve
Vídni u státníků, kteří zodpovídají za osudy
říše, dosti lehkomyslnosti, aby takovým způ-
sobem po všem tom, co se stalo poslední zi-
my, zahájen byl kurs protičeský anebo řek-
něme protislovanský. Myslím, že k tomu není
více pro Rakousko nijaké možnosti.
Čecho
Vídeň
Rakousko
16
article
My ovšem v poslední době proděláváme
chvíle velmi smutné. Nikdo nedovedesi
představiti, jak hluboko nám jdou k srdci
zprávy o rozporech mezi Srby a Bulhary. My
všichni, kteří jsme do posledního s takovým
zamíráním srdcí sledovali všechno, co dělo se
na Balkáně, byli jsme tak šťastni, že konečně
slovanští národové na Balkáně se dovedli
osvoboditi a dovedli se shostiti staletého jha,
my, kteří jsme jásali nad zdravým příkladem
slovanské sjednocenosti a svornosti, my, kteř
jsme od tohoto příkladu opravdu bratrské
jednoty doufali v nejblahodárnější účinky ta-
ké i na jiných stranách Slovanstva, kde posu
jsou sváry, prožíváme trpké chvíle přímo
zoufalého zklamání, když čteme o sporech
mezi bratry, které stejně milujeme. (Výborně
Bouřlivý potlesk.)
Doufejme v interesu celého Slovanstva
že Slované jižní, kteří svým hrdinstvím tolik
pomohli věci slovanské, nepoškodí ji nyí
mnohem více a hlouběji svými sváry, než
jí pomohli svými úspěchy. (Výborně! Bouř-
livá pochvala.)
Ale ať už je jak je, tolik můžeme přece
jen říci, že na Balkáně jsou pány Slované
a že Slované tam zůstanou a s tím pro
budoucnost musí počítati politika rakouská.
zejména proto, poněvadž rakouská politik
zahraniční sama se o to postarala, aby bal-
kánská otázka nebyla konečně rozřešena.
Srba
Bulhar
Slovan
Balkán
17
article
(Tak jest! Výborně!)
A tu dovolím si skromnou poznámku, že
jestli kancléř Bethmann-Hollweg myslil, že
pro rozřešení slovansko-germánského problé-
mu stačí rozmnožení vojska, u nás tento
prostředek by naprosto nepomohl. (Výborně
Potlesk.) Naopak, jestli je prostředek, aby se
vyvarovalo každému takovémuto konfliktu,
po kterém my Slované netoužíme, kteréhosi
nežádáme, po kterém nevoláme, pak je to
především z kořene změněná politika rakou-
ská, vnitřní i vnější. (Výborně! Potlesk.) Tak
a jenom tím způsobem se zlomí ostří hrotu,
jen takovým způsobem může se pak Rakou-
sko dívati docela klidně, spokojeně a bez
bázně budoucnosti vstříc. (Výborně! Hlučný
potlesk.)
Těžko je mluviti o zahraniční politice
poněvadž, když řekneme něco jiného, než co
si myslí ve Vídni, pak okamžitě říkají nám
že jsme velezrádci.
Ale přece snad bude nám dovolena otáz
ka: kdo je věrnější a poctivější k této říši?
Ten, kdo bez ohledu na to, že nemá všechno.
Slovan
Vídeň
18
article
na co má právo, naopak musí se dívat, jakým
způsobem utlačována jsou práva jednotlivých
slovanských národů v této říši, přece jen zů-
stává pevným a věrným idei Rakouska, tak
jak ji u nás Palacký formuloval, anebo ony ví-
deňské žurnály, které poslouchají každého po-
kynu z ministerstva zahraničních záležitostí,
které chválí každou politiku, ať je takovou ne-
bo onakou, protože doufají si tím uhájiti své
centralistické i německé privileje? A ta Ví-
deň nemá ani tolik svědomí, aby v dobách
tak těžkých, jako je doba nynější, kdy tolik se
má hleděti k citům národů slovanských v Ra-
kousku, nebyla nesvědomitá k této říši, ne-
svědomitá k panovníkovi, jehož jména stále
tam zneužívají, a v této chvíli takovým způ-
sobem neurážela city největšího slovanského
národa v této říši, národa českého (Bouřlivý
všeobecný potlesk a souhlas.) a takovým bar-
barským způsobem se nechovala k ubohým
českým dětem. (Výborně! Všeobecný bouřlivý
potlesk.)
Palacká
Rakousko
19
article
Ty nejhorší řeči, které by u nás mohly
býti mluveny, nejsou takovým hřichem na moc-
nářství, jako to, co zrovna v takových chví-
lích dělají vídeňští šovinisté proti českému ná-
rodu. (Opětný bouřlivý potlesk a pochvala.)
Ono je velmi těžko, aby rakouská poli-
tika byla v dobách kritických jiná, když schá-
zí k tomu organické přípravy. Rakousko sice
v době konstituce počalo se měniti a kus po
kuse dávalo Slovanům práva, ale ne úplně.
ne dobrovolně, bez přinucení. Rakousko
dokonce sneslo, že máme lidový parlament, ve
kterém není více německá většina; nedovedlo
však přetvořiti se v době, kdy musilo zavést
konstituci zemskou a všeobecnou brannou
povinnost, nedovedlo vybudovati docela orga-
nicky novou politiku, politiku, jejíž jediný cí
by byl v tom, aby síla Rakouska byla hledána
ve spojených a šťastných národech. (Výborně
Všeobecný bouřlivý potlesk.)
Všechny prostředky mechanické, adminí-
strativní, všechny prostředky pro zaveden
jednotné řeči, všechno vnější donucování ne-
znamenají nic a nemohou znamenati nic a ne-
mohou udržeti v národech to, co jest jedině
rozhodujícím v dobách těžkých, co dává sílu
státu a mocnářství, totiž že se národové cít
býti tak spokojeni, že by nechtěli za nic mě-
niti s jiným. (Výborně. Potlesk.)
To, bohužel, Rakousko nedovedlo ačkoli
stále a stále jsme je k tomu napomínali, nejen
my, nýbrž všichni, kteří byli před námi od dob
Havlíčkových, Palackého a Riegra. (Výborně.
Havlíčkův
Palacký
Riegr
Rakousko
20
article
Potlesk.) Rakousko to nechtělo, nýbrž stále a
stále toužilo po centralistické německé sou-
stavě, ve které vidělo jedinou možnost, tu
mnohojazyčnou říši držeti na uzdě. (Souhlasa
potlesk.) To mělo také zhoubný účinek na poli-
tiku zahraničnou. Poněvadž nedovedlo si Ra-
kousko zjednati spokojenost svých vlastních
národů, stále se musí báti soutěže národůs
nimi spřízněných, které by se jinak báti oprav-
du nemusila. Z toho všecka ta politika, která
nyní vede k těžkým krisím. A tu ve Vídni
chtějí, abychom my, Slované, nyní ukázali
nadšení pro vídeňskou politiku, a podnikli
zkoušku ohněm rakouského „vlastenectví““
jak si je ve Vídni představují.
To je velmí lacině, zejména když se jed-
ná o politiku, jakou je nyní. (Výborně! Po-
tlesk.)
Všem těm, kteří v Rakousku nemají plná
práva národní a řekl bych také plné právo hi-
storické; všem těm nemůže zcela přirozeně při-
růsti k srdci politika za svobodu a autonomii
albanských hrdlořezů (Výborně! Výborně! Po-
tlesk a veselost.), za které my máme obětovati
krev a statky. (Výborně! Potlesk.)
Když se podíváme u nás, jak se vede
Uhrách Slovákům, jak Chorvatům a Srbům,
když se podíváme, jak se vede našim českým
dětem ve Vídni, když vidíme, že všechno se
dělá z Vídně, by byla zničena státoprávní sa-
mostatnost českého království, které je pod-
kladem této říše, pak je docela přirozeno, že
nedovedeme chápati, jak bychom se mohli za-
nítiti pro svobodu a autonomii národa, který
dosud žádné autonomie neměl a jehož největ-
ší slávou posud bylo, že byl nejkrutějším pro-
následovatelem slovanské raje na Balkáně
(Souhlas a poflesk.)
Myslím dokonce, že slovanští národové
jsou tak loyální, že by všechno to mohli chá-
pati, kdyby viděli v tom alespoň prospěch
mocnářství.
Ra
Slovan
Slovák
Chorvat
Srba
Rakousko
Vídeň
Uhry
Balkán
21
article
Kdybychom byli nepřátelé této říše, pak
bychom mlčeli a nechali ji řítiti se v propast,
do které se žene. Ale poněvadž nám jdeo
mocnářství, poněvadž chceme v této říši býti
svobodni, poněvadž chceme tuto svobodu pro
všechny národy této říše, proto béřeme seo
to, aby říše nevzala zkázu politikou, ze které
nevidíme bohužel zdárného východiště. (Vý-
borně! Bouřlivý potlesk.) My máme smysl pro
velkost Rakouska a máme smysl pro jeho po-
stavení ve středu Evropy, my přejeme si, aby
skutečně byla velmocí, uznáváme také, že
Adrie nesmí býti pro nás Italií uzavřena, ale
cesty, které k tomu vídeňská vláda volí, zdají
se nám býti zrovna nejnebezpečnějšími a nej-
méně vhodnými. (Výborně! Všeobecná bouřli-
vá pochvala a potlesk.) Bojíme se, že celá tato
výprava skončí tak, jak skončila kdysi šlesvig-
holštýnská. (Výborně! Potlesk a veselost.)
Když neplatí slova — a těch slov jsem
promluvil já a druzí celou spoustu, a našel
jsem ohlas nejen na straně slovanské, nýbrž
mezi vážnými Němci, pak alespoň poslední dny
dokazují přímo názorně každému, i tomu, kdo
nechce viděti, kam spějeme. (Výborně! Po-
tlesk.)
Když jsme radili, abychom zabezpečili si
pro říši Adrii tím, že Albanie by se rozdělila
mezi Srbsko a Řecko, mezi dva malé národy.
kteří nikdy nemohou Adrii uzavříti, řeklose
o nás: to jsou spojenci Italie.
Adrie
Italia
Němec
Rakousko
Evropa
Albánie
Srbsko
Řecko
22
article
A podívejme se nyní na Italii, která stále
držela se v pozadí a všechnu iniciativu a také
nenávist balkánských národů přenechávala
nám, jak od té doby, co Essad paša chce Ře-
cku dáti hranice, které ono chce, je Italie k
„prozatimní“ okkupaci jižní Albanie a Valony
ochotna! A v tomto konfliktu řecko-italském
je viděti, s čím bychom měli počítati. Vždyů
ty malé národy mají tolik egoismu, že nikdy
nebudou chtíti sloužiti interesům cizím, oni by
byli nejlepšími ochránci Adrie, protože by své
Valon
Adrie
Albánie
Italia
23
article
břehy nikdy nevydali ani nám, ani Italii. A bu-
dou vždycky tak slabí, aby nemohli nám za-
vříti východ z Adrie. Proto se mi zdá, co zro-
vna v této poslední chvíli, kdy se jedná o velké
události, které mohou míti nejstrašnější dů-
sledky, že to není ode mne nepatriotické, když
varuji, aby nevzalo škodu Rakousko. (Výbor-
ně! Potlesk.)
My jako český národ bohda přetrváme
všechny bouře, poněvadž jsme dosti silni
sebevědomi, ale my chceme zůstati věrni po-
litice, kterou dělali naši předkové, neboť cí-
tíme, že bychom mohli, kdyby Rakousko chá-
palo svou úlohu, býti zde, v této říši šťastněj-
šími a spokojenějšími, nežli všude jinde. Proto
nám záleží na tom, aby Rakousko nebylo vy-
dáno nebezpeči, které mohlo by býti říši
osudným. (Výborněf Potlesk.)
Proto myslím, že jsme poctivější k této
říši, když řekneme v tomto kritickém oka-
mžiku upřímné své přesvědčení, diktované
zájmem o budoucnost této říše, než kdyby-
chom mlčeli, jenom poslouchalí, jenom se
krčili, a utajili v sobě, co jest naším přesvěd-
čením jenom proto, že bychom se báli, že by
se na nás mohla vrhnouti smečka vídeňských
orgánů. (Výborně! Potlesk. )
Lituji, že to musilo býti proneseno zde,
neboť bylo by daleko lépe, kdyby právěv
těchto kritických chvílích pro Rakousko byla
dána možnost vysloviti se zástupcům rakou-
ských národů v parlamentě o rakouské poli-
tice. (Výborně!)
Mně zdá se, že bylo to v interesu říše,
aby ukázala, že nebojí se hlasů svých národů,
a jestli by zástupcové těchto národů snad ne-
souhlasili s politikou, která se vede, pak kaž-
dý by docela poctivě mluvil tak, jak to smýšlí
národ, který zastupuje. (Výborně! Potlesk.)
Rakousko
24
article
Myslím, že pro ředitele rakouské politiky
a pro ty, kteří mají strašnou zodpovědnost.
bylo by daleko lépe, kdyby slyšeli otevřená,
upřímná a poctivá slova zástupců lidu, zejmé-
na těch, kteří mluví podle svého přesvědčení
a ne snad proto, aby byli populární u svých
voličů, než aby jenom poslouchali choru
vídeňské žurnalistiky, který je ovšem velmi
harmonický, poněvadž píše tak, jak se jí ko-
manduje z literárního odboru zahraničního ú-
řadu, ale která nemá žádného práva, aby ří-
kala, že mluví jménem Rakouska, že mluví
jménem rakouských národů. (Výborně! Po-
tlesk.)
My, velectění pánové, nedostali jsme se
k tomu, abychom mohli mluviti tam, kde je to
naše právo. Proto musil jsem užiti této příle-
žitosti, abych řekl několik otevřených slov.
Vím, jaký toho bude následek, vím, jak se na
mne vrhnou všichni ti, kteří myslí, že mají
rakouské vlastenectví v pachtu.
Ale řeknu s klidným svědomím, že mám
pevné vědomí, že neřekl jsem ani jednoho
slova, které by mohlo býti nazváno nepřátel-
ským k této říši. Mohu s klidným svědomím
říci, že jsem řekl jedině to, co mám za pro-
spěch svého národa. Národa, který chce, aby
mocnářství bylo silné a zdravé, ale nikoliv
nadvládou jednoho kmene nad druhým, nikoliv
politikou Vídně a Pešti, který nechce průka-
zu síly mocnářství bezohlednou politikou vůči
sousedům malým a slabým, nýbrž který chce,
aby říše byla silná, mocná spokojenostía
štěstím svých národů. (Všeobecný, dlouho-
trvající potlesk a pochvala.)
(Dokončení.)
Rakousko
Vídeň
Pešť
25
article
Manifestační schůze za druhou
českou universitu
Manifestační schůze za druhou
českou universitu
konala se včera dopoledne v Plodinové burse
jako zakončení sjezdu Federace českého stu-
dentstva vysokoškolského. Sál byl přeplněn a
vedle studentů dostavili se na manifestaci ta-
ké v hojném počtu profesoří obou vysokých
škol pražských. Manifestační ráz schůze byl
však porušen vinou pořadatelstva samého,
které ústy JUC. Ježka resoluci, vyčítající pů-
vodně velmi ostrými slovy většině českého
poselstva, že se o druhou českou universitu
nestará a že odsunuje otázku její do druhé
řady, jako otázku místní. Tato část resoluce
byla zřejmě skládána pod úžasnou lží „Času“,
jehož zlovolné překrucování našich poznámek
ke známému otevřenému listu studentstva,
rozšířilo se do mládeže tak, že se splnila oba-
va, kterou jsme včera sotva chtěli připustit.
O této části resoluce bylo hlasováno po ná-
vrhu posl. dra. Tobolky odděleně. Prof.
Ježek
26
article
Masaryk resoluci sám zmírnil, byv
k tomu z posluchačstva vyzván. Ale ponechal
tam přece odstavec, že prý požadavek druhé
české university se prohlašuje za otázku vý-
znamu místního a že se odsunuje na místo
druhé. Přejal tedy zodpovědnost za neslý-
chané lhaní redakce „Času“. Konstatujeme
proto znova: Dne 27. dubna jsme napsalio
druhé české universitě, že je to „starý poža-
davek školský, naléhavý, nutně potřebný ne-
jen pro Moravu speciálně, nýbrž pro veške-
ren český život kulturní i pro záchranu vnitř-
ní českosti Moravy.“ Polemisovali jsme tehdy
proti otevřenému listu studentstva, dle něhož
prý česká politika učinila z druhé university
otázku druhořadou, a řekli jsme, že se tu
nemůže nic vyčítati poslancům z Čech. Upo-
zornili jsme však, že spíše ta výtka by pla-
tila poslancům z Moravy, kteří se o tuto otáz-
ku starají tak málo, jako o jiné oprávněné po-
žadavky moravské. A na konec svých pozná-
mek jsme připojili — aby nebylo nejasno, jak
se stavíme k moravským otázkám vůbec, z
nichž druhou českou universitu jsme hned
na začátku označili dle citovaných slov ne-
jen za moravskou, nýbrž právě všenárodní —
že „Morava pro všecku budouenost je na-
nejmíň aspoň tak důležitá, jako
království České!“ Ptáme se dnes znova: Kde
je v tom snižování této všenárodní otázky,
této nejvyšší potřeby veškerého českého kul-
turního života na druhé místo? A kde pravdy-
milovnost prof. Masaryka, který všechny lži
„času“ v této věci schválil a odevzdal mlá-
deži k odhlasování? — II. odstavec resoluce
však přes to, že byl prof. Masarykem zmír-
něn, jest odhlasován, jak je v resoluci výslov-
ně uvedeno, pouze však studenty a občan-
stvem. Profesoři se hlasování zdrželi a tím je
dán důkaz, že naše stanovisko tu bylo hájeno
úspěchem: prof. Masaryk sám zmírnil reso-
Masaryk
profesor
Morava
Čechy
království Český