1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 30. března 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
pšedelácí se
v Praze v sdmsinistraei
. . . . 2 K —
na měsí
na čtvet lata . . . . 6 K — h
s dvejí denáškou
n kta . . . 7 k s0h
ve filIalkách
2 K 80 k
na naěhslo.
Peštor
na čtvrt lela-
s dvojí zisilkou
Praha
6
article
Starý kníže Karel Schwarzen-
berg.
Starý kníže Karel Schwarzen-
berg.
Ačkoliv tomu již dvanácte let, co uchýli
se »první český kavalír« starý kníže
Karel Schwarzenberg ze zápasiště
veřejného v zátiší svého nádherného sídla na
starobylém Vorlíku nad Vltavou, nieméně zvěst
o úmrti kmeta téměř 80letého mocně dojímá
veškeru českou veřejnost, ba veškeré Rakousko
a přítel nepřítel doznává, že odchází s jeviště
živola silný, svěrázný charakter, muž vzácných
vlastností ducha i mysli, bystrý a energický.
jenž mnohaletou činností svou národohospodář-
skou i politickou zůstavil po sobě hojné záhony
a lihy, hluboké brázdy a stopy v zkypřené půdě
vlasti naší. —
Nespornými jsou a zůstanou jeho vlaste-
necké a výborné služby, jež prokazoval s při-
kladnou horlivostí a nezištnosti kníže Karel
Schwarzenberg po 40 let našemu zeměděl
stvi a zvláště lesnictví, jako vůbec ná-
rodnímu našemu hospodářství a naší samo-
správě, v jejíž službách plnil úkoly jako
vícenásobný starosta okresní s vytrvalou obě
tovnou horlivostí muže o obecné dobro co nej
upřímněji dbalého. Jsa sám tělem duší ekonomem
vzorným na statcích svých, od počátku let
šedesátých věnoval síly své Vlastenecko hospo-
dářské společnosti království českého, která
tak blahodárně působívala k rozkvětu a pokroku
našeho zemědělstva.
Karel Schwardit
Schwarzenberg
Vorlík nad Vltava
Rakousko
starý kníže
7
article
Osud tomu chtěl, že měl býti její posled-
ním presidentem, ba, že mu nepřátelé národa
našeho vyčítali, jakoby byl přivodil její pád.
Stůjž zde ihned vysvětlení. Bylo za vlády Auers-
pergovy, rok po pádu fundamentálek, za druhé
kruté persekuce národa našeho.
Vítězní němečti centralistě chtěli opposici
českou opět lámat na potkání, chtěli nás vším
možným příkořím porazit, pokořit a donutit ke
kapitulaci. Připravujíce tehda světovou vý-
stavu ve Vídni, nechtěli připustit
aby na ní království české vystavilo ja ko
celek, nýbrž chtěli, aby osobnost jeho zmi-
zela ve výstavě cislajtánských nesčetných ob-
chodních komor. Tomu opřel se však dne 18.
března 1872 ve valné schůzi Vlastenecké ho-
spodářské společnosti pro království české její
předseda kníže Karel Schwarzenberg s veškerou
ráznosti.
Obrátiv se na přítomného vládního zástupce
pravil povýšeným hlasem: »Uhrám se dala
zvláštní zemská komise, ale námj
vláda dáti nechce. Uhry mohou být jako celek
na výstavě vídeňské zastoupeny nikoli však my,
kteří také platíme a to nejvíce: my mám
být za své peníze jen okrasou cis-
lajtanismu ve Vídni. To se nestane!e
Po slovech těch opustil rozčilený vládní komisa
schůzi a za devět dní potom byla staletá c. k.
vlastenecká hospodářská společnost království
českého vládou — rozpuštěna! — Tak
vymstil se osobně vládnoucí německý
ústavák »první kavalír říše« kníže A uers
perg svému starému soku »prvnímu kavalíru
českému« knížeti Schwarzenbergovi. Ejhle, klíč
celé 40leté šlechtické politiky v Cechách, tk
osudné našemu národu.
Schwarzenberg
Uher
Vídeň
Uhry
Cecha
8
article
Jakmile po pádu tupého absolutismu Ba-
chova německý centralista Schmerling jal
se svými pověstnými oktrojírkami únorovýmia
křivými volebními řády budovat šalbu lžiústav-
ního německého Rakouska, spolehaje při tom
na sobeckost šlechty, že ona za dar privi-
lejí politických ve sněmech i na říšské radě
bude sloužiti centralisaci a byrokracii ně-
mecké — ta milá česká šlechta většino
svou, vedenou knížetem Karlem Auerspergem,
zapomněla zrádně na státní právo království
českého a dala se do služeb vlády Schmerlin-
govy. Toliko menšina její, vedená hrabětem Jin-
dřichem Clam Martinicem, Lvem Thunem
knížetem Karlem Schwarzenbergem vor-
lickým zůstala věrna historickému právu Čech
a přiblížila se po dvouletém rozmýšlení ku po
slancům národa českého, vedeným Palackým,
Riegrem a Braunerem. Prozatím arci jen ne
směle, neboť pro národni právo naše ne-
měla tehda ještě — jak dokázala svým hlaso
váním proti návrhu Palackého na změnu
křivdícího nám volebního řádu sněmovního —
hrubě valného porozumění.
Schmerling
Auersperg
Jin
Martinic
Schwarzenberg
Palacká
Riegr
Brauner
Rakousko
Čechy
Lev Thun kníže
9
article
Však během dob podařilo se Riegrovi
přesvědčovati ji o spravedlnosti našich snah
národních tak, že konečně též zásadu rovno-
právnosti národní zařadila ve svůj program
konservativní a historicko-autonomní. Nieméně
až do roku 1866 ještě váhala usilovati s nám
o přetvoření Rakouska v řiši federati v n
svézákonných království a zemi. Přes všechno
naléhavé úsili Riegra a Skrejšovského nedo-
stavila se v hodině dějinně roz-
hodné — po bitvě královéhrade-
cké, v momentu, kdy uzavíral se mezi Pruskem
a Rakouskem mír mikulovský, do Vídně ku po-
radám vůdcův slovanských národův za účelem
budoucího vybudování federativního Rakouska.
Trpce toužil Rieger na tuto osudnou neroz-
hodnost hr. Clama Martinice i kn. Karla Schwar-
zenberga ve chvili světodějné, která se snad za
století nevrátí národu českému. Naše šlechtaji
propásla a procitla teprve, když tu byl již Něme
Beust a dualism a když německo ústavácká vláda
Herbstova a Giskrova udeřila na ni a na národ
náš veškerou nevraživostí kruté persekuce. Tu
teprve probudil se v kn. Karlu Sch warzenbergovi
hr. Jindřichu Clam-Martinicovi a Lvu Thunov
zmužilý opposiční vzdor takou silou, že sam
uchopili se otěží české státoprávn
opposice.
Velkolepým, nadšeným a vytrvalým odpo
rem všeho národa podraženy krutovládě něme-
ckých tyranův konečně nohy a přišel Poto ck
Riegr
Skrejšovský
Prusek
Rieger
Martinic
Schwar
Beust
Herbstův
Giskrův
Karel
Jindřich clam
Thunov
Rakousko
Vídeň
10
article
s palmou míru. Nabízel nám asi podobnou
svézákonnost a samosprávu, jako Deák Chor-
vatům. Avšak Schwarzenbergovi a Clamu Mar
tinicovi bylo to málo. Okázale přistoupili v tu
chvíli na ráznou naši deklaraci z roku 1868.
čímž poslání Potockého bylo zmařeno.
Nieméně i po Sedanu ještě svitlo nám štěstl
a nadešla blaze náš vzrušující slibná episoda
Hohenwartova: všickni jsme doufali, že jsme
u cíle, že smluvené s korunou fundamen-
tální články, přijaté po odchodu Němeů
celým sněmem českým, stanou se skutkem. Než
zatím nepřátelé státu českého vyvinuli ohromnou
agilaci ve Vídni, v Pešti i v Berlíně a konecje
znám. Holzgelhanovým reskriptem ze dne 30.
řijna 1871 bylo celé veliké dílo naší svobodý
pohřbeno!
Vyzývali nás z Vídně, abychom prosti
obeslali říšskou radu a v té se domáhali svého
státního práva. Nesmírné roztrpčení zachvělo
zklamaným národem. Nuž a tu vyvstal n
sněmu českém kníže Karef Schwarzenberg jako
zpravodaj, navrhující v odpověď Vídni ostrou,
zápornou resoluci, po jejímž přijetí promluvi
tato nezapomenutelná slova: »Tím, pánové.
osvědčili jste pevné přesvědčení, že chcete
budete chrániti a hájiti státoprávn
samostatnost královstvítohoto, práva
koruny, práva krále a nepřetržitý svazek státův
na základě pragmatické sankce pod žezlem
slavného rodu Habsbursko Lotrinského. O svěd-
čujeme, pánové, že chceme hájit
práva tato a chrániti je budem
seč nám síly stačí, nechť stane se
cokoliv, až do těch hrdel a stat-
kův«. — Slova ta vzbudila ovšem nadšení ve
všem národě, jenž vzýval tehda v kn. Schwar-
zenbergovi svého nejšlechetnějšího obrance
prvního kavalíra českého. Ale po hříchu po
slovech nenásledovaly skutky české.
Poražena chabrusovými volbami byla s
svou odhodlaností a energil bojovnou u konce.
Deák Chor
Schwarzenberg
Mara
Potocki
Sedan
Hohenwartův
Holzgelhanův
Karef Schwarzenberg
Vídeň
Pešť
Berlín
11
article
Kn. Schwarzenberg i hr. Clam-Martinie doufali.
že passivním odporem proti — sněmu če-
skému porazí vídeňský centralism. Zatím uká-
zala zkušenost, že tím ani za mák neubliženo
nepřátelům státu českého, ale že tím toliko po-
škozen byl národ český. Konec nešťastné passi-
vity byl, že musil kníže Karel Schwarzenber
přijati Taaffův kompromis s Auerspergem a za
několik mandátů podniknouti s naší
delegací staročeskou pouť do
Vídně. Odtud šlechta naše s hr. Clamem
Martinicem a kn. Schwarzenbergem v ohledu
státoprávním oddala se resignaci takové, že nikdy
již žádné akce v jeho prospěch se neúčastnila.
Následek toho byl ovšem zvýšená troufalost Něm-
cův, vyjádřená Plenerovými a Herbstovými ná-
vrhy na rozdělení Čech. Proti tomu se
opět vzpružil i ten starý Lev Thun, i kníže
Schwarzenberg a svým návrhem ze dne
22. prosince 1886 zamítajícím vlastizrádný návrh
Plenerův, vypudil Němce ze sněmu.
Avšak již po dvou letech hleděl »chybu-
svou pokorně napravit, nabízeje německým velko-
statkářům 1. dubna 1889 patnácte mandáto
velkostatkářských, pakliže za to němečtí poslane
lidoví vrátí se na sněm český. Rozumí se, ž
zpupní hegemoni němeču nabídku tu pyšně
odmrštili.
Když pak v prosinci v r. 1889 německý
terror přestrašil Taaffa i dvorní kruhy tou měrou
že počali s Němci vyjednávat o punktac ích
vídeňských, tu schýlil i kn. Schwarzenberg svou
páteř a zavázal se čestným slovem vládě i Něm-
cům na ujednané punktace.
Než vida jaký odpor živelní v národě če
ském proti nim se zvedá, želel svého přenáhlení.
ustoupil z vyrovnávací komise a složiv mandát
vystoupil pak vůbec ze života politického. Tí
smířil starý vlastenec český vinu svou a dnes od-
chází, zůstavuje památku muže ctihodného
vlasti české věrně oddaného zápasníka. —
Schwarzenberg
Martinius
Schwarzenber
Taaffův
Auersperg
Martinic
Plenerův
Herbstův
Thun
Němec
Taaff
Vídeň
Německo
Čechy
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 29. března. (Delegačn
volby podminkou dalšího trván
Körbrova kabinetu.) Vídeňské orgány
dra. Körbra dosud neztrávily porážku, jejž oppo-
sice ve spolku s polským kolem připravila dru.
Körbrovi, přinutivši jej, aby delegační volby od-
ročil až do zasedání povelikonočního. Poněvadž
pak od provedení těchto voleb závisí další trvání
nynějšího kabinetu, hartusí jeho orgány na Po-
láky a činí je zodpovědnými, nepřimějí-li prý
Čechy a jich spojence, aby aspoň po Velikonocích
nečinili obtíží volbám do delegace. Jinak —
hrozí už nyní — dr. Körber bez milosti rozpustí
říšskou radu. Vídeňský zpravodaj „Sl. Pol.“,
rozbíraje tyto hněvy a hrozby vládního tisku, vy-
kládá pobouřeným vídeňským pánům, jak málo
se jich hrozeb zaleknou Poláci i Čechové. Pokud
se týče kola polského, jeho politika nedocházela
v zemi ještě nikdy tak všeobecného souhlasu,
jako právě nyní po uplynulé zimní kampani.
Kdyby dr. Körber na krásně hrozbu svou splni
a rozpustil říšskou radu, dosáhl by jen toho, že
by snad při nových volbách propadli někteří
příliš oddaní služebníci každé vlády, ale kolo
polské ve svém celku vyšlo by z volebního zá-
pasu jen sesíleno. Nejinak bude i v Čechách,
poněvadž se dá s jistotou očekávati, že by Mlado-
češi před volbami uzavřeli kompromis s agrár-
níky i radikály a nová česká delegace lišila by se
od nynější leda svým radikálnějším odstínem.
Körbrův
Čecho
doktor
Körber
Pol
Polák
Mlada
Praha
Čechy
13
article
Jihoslované a Vlachové mají své mandáty za-
jištěné; změna mohla by tedy nastati jedině v
zastoupení Němců a tu by se mohlo státi, že by
značnějších ztrát utrpěly právě ty německé
strany, jež, jako na př. nacionálové, tvoří nyní
hlavní oporu Körbrovu. Rozpustiti sněmovnu za
takových vyhlídek — to si dr. Körber jistě dů-
kladně rozmyslí. „Ale i kdyby se odhodlal tako-
vého zoufalého činu, jaký mohl by míti účel?.
táže se „Sl. Pol.“ a odpovídá: „Jedině prodlou-
žiti svůj život. Dokud se nesejde nová sněmovna
úřadnický kabinet může klidně žiti dále. B
ještě několik měsíců ministrem, to je cíl celé
vnitřní politiky mužův s vášně prostou vytrva
lostí. A několik měsíců tvoří v Rakousku bez-
mála celou věčnost.
Jihoslovan
Vlach
Němec
doktor
Körber
Pol
Rakousko
14
article
Pohrůžek, že vláda rozpustí říšskou radu
nepřinuti-li Poláci obstrukční strany, aby neči-
nily překážek delegačním volbám, dotýká se
i krakovský „Czas“ a odmítá je jako marné so-
fismy. Jaký účel mohou míti nové volby, nikdo
prý neví; za to jest pohotově plán, který může
vésti k uzdravení sněmovny, nebudou-li se mu
činiti překážky se strany vládě nejbližší. „Cílem
jest nyní uzdravení parlamentu — končí „Czas
— a odstranění obstrukce jednou pro vždy
Poněvadž k tomuto cíli naskytla se nyní cesta
prostá a blízká, bylo by pošetilostí voliti cestu
křivolakou a dalekou, na níž se mimo to bude
snad nedostávati i mostů.“
Z Lublaně, 28. března. (Zastaven
vozby na bosenských dráhách.
Zdejší „Slovenec“ obdržel z Terstu zprávu, že
tamní obchodní firmy obdržely úřadní pokyn,
aby své zásilky, určené pro Chorvatsko a zabrané
země, vyřídily do svátků velikonočních. Týž list
sděluje dále, že osoby v lublaňském okolí, po-
vinné vojenskou službou, obdržely vyzvání, aby
se dostavily k vojenskému evičení, což jest opa-
tření v této době mimořádné. Podobně sděluje
terstská „Edinost“, že po Velikonocích veškery
bosenské dráhy budou se zabývati výhradně jen
dopravou vojska.
Polák
Lublaň
Terst
Chorvatsko
15
article
Poz. red. Poukazujíce na náš včerejš
telegram z Terstu, dodáváme, že se strany kom-
petentní obdrželi jsme následující vysvětlenía
„Doprava zboží na bosensko-hercegovských
dráhách jest proto na dobu od 6. do 12. dubna
zastavena, poněvadž se v ten čas koná přesazo-
vání vojenských posádek, které se nyní v celém
mocnářství místo na podzim (jak bývalo před
2 léty), mezi 6. a 12. dubnem vykonává. Také
88. pluk pěchoty opouští 7. dubna pražskou po-
sádku a bude v ten čas nahražen 102. plukem
benešovským. Změna času k dopravování vojska
přesazeného, stala se dohodnutím ministerstva
vojenského s ministerstvem obchodu, již za
Krieghammera, z ohledu na nával práce železnic
v čas sklizně, doprav surovin a pod. v době pod-
zimní.
Z Pešti, 27. března. (Z výboru srb-
ského církevního kongressu.) V
schůzi stálého výhoru srbského církevního kon-
gressu, konané v Karlovcích, stalo se usnesení
aby se uher. vládě podalo nové memorandum v
věci rozdělování přispěvků z Tökölyovy nadace.
o němž se usnesl írkevní sněm, jež však vláda
nepředložila k sankci. Patriarcha Brankovič má
býti učiněn zodpovědným za to, že se při ne-
oprávněném rozdílení podpor z této nadace stal
výkonným orgánem vlády, čímž zasáhl v obor
působnosti srbské samosprávy a způsobilji
značné škody. Právnímu zástupci výboru ulo
ženo, aby podal žalobu na biskupy, kteří přijal
neprávem podpory z nadace Tökölyovy. Tak
srbským klášterům pohroženo žalobou, ne
budou-li se při sestavování vozpočtů říditi usne
sením kongressu.
Brankovič
Poza
Terst
Pešť
Karlovec
Tökölyův
16
article
Politické zprávy zahraničné
Politické zprávy zahraničné
V Praze, 29. března.
Staré Srbsko a Makedonie.
Z Cařihradu, 25. března. (Pův. dop. » Nár
Listů«.) Arnautské nepokoje v severní část
Starého Srbska přestaly, ale to není ještě dů-
kazem, že se neobnoví. Naopak stane se to.
jakmile toho budou vyžadovati zájmy známé
velmoci. Avšak i dočasné uklidnění nenastalo
rychle a snadno. Kosovský vali Sačir-paša dlouho
meškal v Dakovici a snažil se po dobrém
Arnauty smířiti s reformami. Zatím, co Sačir-
paša vyjednával po dobrém, usmiřovali Arnauty
zbraní Šemsi-paša a Said-paša. V době nepokoje
Arnauti z Rugova obsadili dvorec a klášter
náležející pečské patriaršii a ležící jen asi pů
hodiny od okresního města Peče, v němž sídl
mutesarif (okr. hejtman) a vojenský velitel s do-
statečným počtem vojska. Sačir- paša vyslal prot
Arnautům Saida-pašu s 5 prapory vojska a t
teprve Arnauté opět odtáhli, nezpůsobivše jinak
valné škody.
V srbském tisku se soudí, že Arnauty
k povstání přiměli Turci, aby zdrželi provedení
reforem. Předpoklad ten může býti správný; ale
ještě bližším jest výklad ten, že nepokoje způso-
bili někteří katoličtí duchovní, kteří jsou na
pokyn z ciziny nápadně nyní čilí. Tak soudí
o vzniku nepokojů i v Cařihradě, kdež kolují
pověsti, že jedna z velmoci se snaží, aby se
reformy nerozšiřovaly na novopazárský sandžak
a vůbec na celon severozápadní část Starého
Srbska, ležící za Šar-planinou, obývanou Srby
Arnauty a reformy nejvíce potřebující. Tam
nemá zavládnouti klid proto, aby byly po ruce
stále důvody k intervenci.
Arnauť
Rugov
Said
Arnauta
Turek
Srba
Praha
Srbsko
Makedonie
Cařihrad
Peč
Sačir
Šar
Saidpaša
17
article
Otázka reorganisace četnictva nikterak ne-
postupuje. Turci se vzpírají, aby cizí důstojníci
byli veliteli četnictva a mimo to nechtějí, aby
se počet cizích důstojníků, jichž jest dosud 15.
rozmnožil, jak si přejí velmoci, na 50 a k tomu
100 poddůstojníků. Vyjednávání o té věci táhne
se do nekonečna. Rakousko se při té příležitosti
domáhá, aby reforma četnictva v kosovském
vilajetu byla svěřena důstojníkům rakouským.
proti čemuž se jeví značný odpor i v samém
vilajetě, jehož obyvatelstvo by raději uvítalo dů-
stojníky anglické než rakouské.
V poslední době udály se opět někter
srážky s povstalci. U Kočanů byla rozprášena
nevelká četa kapitánem Bečirem, a stádo do
bytka, jež četa odehnala, bylo vráceno majet
níkům. Jiná srážka udála se u Kajlaru v bitol-
ském vilajetě. Na bulharských hranicích u Kot-
čarů zabráněn komitům přechod do Makedonie.
Turecké vojsko stále ještě přichází na bulharsk
hranice a o demobilisaci není dosud ani řeči
V okolí Bystrice, Seliště a po obou březíchí řeky
Strumy je všude plno vojska. Vojsko je zde
rozloženo proto, že ze Sofie došla zpré va, že
tři větší čety povstalecké z okolí Kystendilu se
hotoví vpadnouti do Makedonie. Čety náležej
prý k přivržencům Sarafova. Také z jiných mls
docházejí zprávy o menších potyčkách s komity
jež končí vždy nezdarem komitů. Docházejí však
dosud také žaloby na turecké vojsko. Tak za-
pálilo turecké vojsko vesnici Baňsko v solunském
vilajetě ze msty, že tam nenašlo povstalců, ktere
hledalo. Zle je obyvatelstvu, najde-li vojsko po-
vstalce, a zle je také, nenajde li jich. Tak za-
číná na Balkáně jaro. Co bude dále a jak
bude léto?
Dojčin.
Turek
Kočan
Kot
Sarafův
Rakousko
Makedonie
Bystrica
Sofie
Balkán
18
article
K tureckým reformám.
Z Vídně se píše uherským listům. U moc-
ností, jež podepsaly berlínskou smlou-
vu, způsobila nepříjemné pocity houževnatost.
s jakouž cařihradský dvůr překáží proveden
oněch mezinárodních zařízení v turecké říši,
lze se o tom dočísti v různých polovládních li-
stoch, jakoby Turecko vodilo ctihodnou evrop-
skou diplomacii za nos. Měl jsem příležitost
promluviti o těchto věcech s takovým členem
diplomacie, který zná důkladně názory hr. G -
luchowského a ten prohlásil: „Rakousko-uher-
ské zahraničné ministerstvo nediví se tomu, že
vojenská komise mezinárodní, pověřená organi-
saci tureckého četnictva, setkává se s potížem
u turecké vlády! Prosím, to nenf maličkost
Jdeť tu o díplomatickou akci, jíž dosud ne-
bylo (1? Red.) podobné. Jest to první (!) při
pad, že v neodvislé a vojensky silné mocnost
evropské velmoci mísí se do mezinárodních po
měrů (a což berlínská smlouva? Red.) a žej
oktrojují vojenské zařízení, jehož si ani hmotně
ani mravně nepřeje. V sultánské říši zřizuje se
mezinárodní ozbrojená síla ke zjednání pořádku
t. j aby uklidnila a pokud se týče, vyhladila
sultánovy poddané. Lze si přáti, aby J. V. sultán
Vídeň
Turecko
Rakousko
19
article
Abdul Hamid, byť jakkoliv naň působila na-
bídka mezinárodní podpory velmocí, nadšeně
chopil se cizí ozbrojené moci a takto před širým
světem a před dějinami ukázal, že turecká
říše není schopna spravovati a vésti ná-
rody na svém území, že je nedovede držeti v po-
řádku, že tudíž nedovede vykoná v at
práva suverenní? Ani proti malým stá-
tům balkánským prý se tak nejednalo. Již v
vyslání občanských komisařů měly
mocnosti postihnouti, jak nanejvýše nepří
znivě účinkuje na Vysokou Portu, a přece měli
komisaři pouhý kontrolní úkol, bez práva jed-
nati. Může-li býti tudíž něco přirozenějšího, než
že sultán vidí v mezinárodním zařízení ú jmu
své svrchovanosti, a to na půdě vo-
jenské, a musí-li již vypiti tento hořký pohár,
že snaží se jej odročiti ad kalendas graecas?
Hamid
20
article
Samo vypracování řádu četnického trvalo
dlouho, protože Petrohrad a Vídeň nepostu-
povaly přitom společně, ale mocnosti,
jež podepsaly berlínskou smlouvu, všecky
zasahovaly při sdělání plánu, což dle zku-
šenosti nešlo jinak, než srovnáním mnoh
odchylných názorů a požadavků.
Ale přece se pravidla ujednala a ačkoliv jest
citlivost cařihradského dvora přírozená: přece
lze pokládati za jisté, že Porta za několik
dní pravidla přijme. Dosud jí vadí samosprávné
postavení mezinárodního četnictva, kdežto ture-
cká vláda žádá jeho závislost na svých suveren-
ních vojenských právech, a zástupce rakousko
uherský, jakkoliv si počíná rozhodně, jes
ochoten ke koncessím, pokud nevadi
podstatě věci a zabezpečují cíl. O tom se
nyní vyjednává a jest oprávněná naděje, že do
hoda se docílí.
Toutéž otázkou zabývá se dne 27. t. m
„Novoje Vremja“ a konstatuje, že dochá-
zejí z Balkánu zprávy, reformní akci málo pří-
znivé. Na prvý pohled může prý se zdáti, že Tu-
recko podle svého zvyku protahuje záležitost tu.
spolehajíc se, že získá času. Ale není-li v tétc
houževnatosti, s jakou Turecko vzdoruje reorga
nisaci četnictva — výpočtů dále hledicích
Vláda turecká není snad tak krátkozraká, aby
nechápala, že nevyhovění požadavkům reform
ním bude míti za následek ohlášení požadavků
ve formě mnohem důraznější a dalekosáhlejší
než byl návrh mürzstegský, jež by nestrpělo dal
ších průtahů.
Port
Petrohrad
Vídeň
Balkán
Turecko
Novoj Vremja
21
article
O stranách v Elsasko-Lobrinsku
uveřejnil René Henry pěknou studii v revue
»Ouestions diplomatiques et coloniales«, kde líčí
jaký vliv měly na Elsasko Lotrinsko politick
události francouzské od té doby, co byly po-
rýnské ty kraje přivtěleny k Německu, jak stou-
paly a padaly naděje zoufale zápasícího národa
francouzského proti železné moci německé, jak
za doby boulangismu vznikly radostné illuse.
neboť mluvilo se ve Francii o »odvetě«.
Koloniální politika Ferryova odvrátila Francii od
provincií a odvety. Naděje elsasko-lotrinské ne
byly povzbuzeny ani alliancí francouzsko-ruskou
neboť ta byla uzavřena pro mír a na základ
udržení dosavadního stavu evropského. Francie
se stále oddaluje od Elsasko Lotrinska, kdež
podniká živel francouzský zoufalý boj proti ger
manisaci.
Politický stav a strany politické v Elsasko
Lotrinsku okazuje René Henry ve své studii.
V Lotrinsku čtyři poslanci náležejí » neodvisle
straně lotrinské«, jsou to mírní konservativei
Německá propaganda roste přičiněním katoli
ckého duchovenstva.
V Elsasku je situace lepší a komplikova
nější. Jsou tu čtyři strany, z nichž jedna, sociali
stická, ztratila svého zástupce na říšské radě
německé.
Největší stranou je »strana Elsaska
(Elsass.- Loth. -Landespartai), dědicové původn
stranv autonomní a protestní. Vláda podporuje
V drobném prodejli
ranní číslo o zobě . . . za
odpoletní . . . . . . . za 2 h
Ve flialkách na venkové
ranní číslo. . . . .
odpolední.
Inseráty
plaší se hotově napřed
Přečplacení a inserty přijímá zdmisl-
strace v Mariauské ulici č.
Tam nacházejí se též redak
tiskárna s expoäize „ Márodnich L.i-tá“
Rukopisy se nevrapejí
René Henry
Elsasko
Elsaska
Loth
Elsasko
Lotrinsko
Německo
Francie
Mariauský ulice
Márodnich L
22
article
vždy jejich protikandidáty. Straně té se jedná
zvláště o hospodářský a sociální rozvoj Elsask
a Lotrinska. V 11 okresech získala strana elsa-
ská 7 mandátů: tři faráři, tři laikové a 1 prot
stant.
Další strana: »resignovaní«, je n
tečná, neprotestuje, nebojuje. Slouží zájmům
vlády německé. Tři její poslanci jsou v něme
ckých stranách říšské rady.
Národní strana elsasko-lotrin-
ská je representována Blumenthalem, poslancem
za venkovské obce strassburské. Blumenthal je
protestantem, ale původu židovsko polského. Vy-
niká řečnickým talentem. Strana jeho je anti-
klerikální. Přimknul se k virtemberské »národní
jižní straně«. Jako »strana elsaská« dovolává
se pro Elsasko Lotrinsko svobod a aufonomie.
Konečně jsou socialisté, jichž strana
vzrůstá, ale nemá nyní representanta v řišské
radě. Podporují kandidáty »elsaské strany« nebo
»neodvislé strany lotrinské«,
Francouzským sympatiím je nejbližší »strana
elsaská«.
Další podrobnosti o zkáze podmořské lodi
anglické.
Přinesli jsme již v depeších i v rubrice
»Různé zprávy« řadu podrobností o nepoliti-
ckých příčinách záhuby podmořské lodi anglické
A 1. — bylať zničena nárazem obchodního
parníku — nicméně dodáváme tu ještě některé
další podrobnosti: Zničená loď podmořská byla
o 200 tunách a vykazujíc mnoho zdokonalení
náležela k lodem, od nichž se mnoho čekalo.
Blumenthal
Lotrinsko
Elsaský Lotrinsko svoboda
anglický A
23
article
Již za maněvrů v Portsmouthu prokázala cenné
služby. Loď podmořská sledovala právě asi
kilometr daleko od ostrova Wightu plavby
obrněnce jednoho, na oko nepříteli náležejícího.
kterýž byl ji signalisován a jejž měla napad-
nouti, když tu narazil na ni parník společnosti
Donal-Currieovy »Berwich Castle«. Příjezd par-
níku nebyl zpozorován nepochybně v periskopu
a podmořská loď nemohla se mu tudíž v čn
vyhnouti. Na podmořské lodi nalezal se nad-
poručík, poručík a 9 poddůstojníků a námot-
níků. Loď ponořovala se do větší hloubi a za
posledních manévrů dvakrát musila se vrátiti
do přístavu, aby opravila přístroje své. V ná-
mořních kruzich soudí se, že loď nebyla sražena
ihned ke dnu, nýbrž že vznášela se dlouho
ještě uprostřed vod, aniž mohla se vynořiti na
povrch a že mezitím zásoba vzduchu unikla
tak, že mužstvo zahynulo smrtí povlovnou, udu-
šením. Dle všeho nebyla podmořská loď při
nárazu od hladiny přiliš vzdálena, neboť cestu-
jící »Berwich Castlu« tvrdí, že viděli v oka-
mžiku nárazu blýštiti se cosi pod hladinou, což
vzbudilo v nich mínění, že narazili na jedno
ze slepých torped, užívaných při manévrech.
Také ostatní vojenské loďstvo nemělo potuchy
o osudu lodi A 1., i počalo teprve po delší
době po ní pátrati. Nalezli ji teprve po delší
době 14 palců pod hladinou. Z posádky kata-
strofu nikdo nepřežil.
Portsmouth
Wight
DonalCurrieův
Berwich Castle
A 1
24
article
Trest smrti za aftentály.
Justiční výbor senátu Spojených státův
usnesl se o předloze, kterouž se na atlentáty
proti presidentu republiky, nejvyšším úřadníkům
spolkovým a cizím diplomatům stanoví trest
smrti. Úsnesení stalo se nepochybně pod dojmem
nedávné řeči anarchisty Turnera, jenž sotva byl
na kauci z vězení propuštěn, hlásal ve veřejné
schůzi, že attentáty takové jsou jen oplácením
násilí, jakýmiž jsou prý nynější vládní soustavy
vůbec.
Zbrojení Anglie v severní Americe.
Námořní správa Spojených států jest zne-
pokojena sdělením, že Angličané opevňují n
kvap pahorky u Esquimaultu v Britské Kolumbi
a že k tomu používají obrovských děl, jichž
dostřel sahá přes silnici k San Junnu de Riea
až daleko do území Uni
Nunciatura papežská v Berlíně.
Oficialní orgán »středu« berlínská »Ger-
mania« rozhovořil se dnes o pověstech v pří-
čině zřízení nunciatury v Berlíně. Soudí, že by
zřízení její jsouc vzorem i jiným státům bylo
v zájmu katolické církve, ale »střed« sám ja-
kožto neodvislá strana nemohl by prý se zří-
zením nunciatury projeviti souhlas, poněvadž by
pak snad neodvislost jeho byla obmezována.
Z článku lze však vyrozuměti, že o zřízení
nunciatury se vážně vyjednává, což jsme ostalně
byli již před několika dny zde zaznamenali.
Turner
Angličan
Rie
Uni
spojený státův
Anglie
severní Amerika
spojený stát
San Junn
Berlín
Gera
senát
25
article
Hererové proli Němcům.
Vojenský zpravodaj berlinského »Local An
zeiger« sděluje z jihoafrické osady německé ně-
které další podrobnosti o povstání. Hererové opu
stili Osikororero, kdež byli nedávno majoru Gla-
senappu tak značné ztráty způsobili. Jízda ně
mecká obsadila 21. t. m. jejich původní posta
vení. Nadporučik Winkler dal navaliti z kamenův
mohyly na hroby důstojníků, 13. t. m. tam pa-
dlých. Hererové odtáhli na jihozápad směrem
na Uzadži, kdež spoji se s hlavním vojem ná-
čelníka Samuela Maharara. Major Glasenapp musí
se nyní obmeziti jen na to, že uzavírá obě cesty
na sever vedoucí. Němci trpí velmi nedostatkem
koní. Útrapy jich kolon jsou velmi značné, pře
to prý jest zdravotní stav jejich celkem dobrý.
Loďstvo Spojených států v Evropě.
Z Nov. Yorku se sděluje, že severoatlan-
tické loďstvo Unie, jež sestává z lodí řado-
vých, vypluje do Evropy a že bude ve Středo-
zemním moři křižovati. Unie chce zajisté dílem
projeviti tím, že na příště míní hlasem svým
Herero
Němec
Nadporučik Winkler
Maharar
Glasenapp
spojený stát
Evropa
York