1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý ane 15. listopadu 1904.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. Iisty
přodplácí se
v Praze v adninis lrael
a něsle
n řtert leta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
natnt lota . . . . 7 k 501
ve dliskách: 2 K 30 h
ma něsle ..
Poštent
n čtvrt lois . . . . 9 K Boh
s dvojí zěsilkes
ni činrt laka-
Boh
Praha
5
title
Cnešní číslo pro Prahu Ja o 10 stranác .
Praha
6
article
Honvédi dostanou děla.
Honvédi dostanou děla.
»Říši pravděnepodobností« zatajil se deel
novým, důkladným překvapením: Uheršt
honvédi dostanou opět svě vytou-
žené dělostřelectvo. V sobotu ohlási
to předseda ministerstva uherského Ti s za
Ištván v plné sněmovně uherské jako h oto v ou
událost, kterážto novína vzbudila u většiny
sněmovny nevýslovný jásot. Opposice sice tvářila
se při tom neoblomně chladnokrevnou, avšak
neni pochyby, že i ona se z tě značné nové
vymoženosti národa maďarského v duchu velice
zaradovala.
Vždyť bylo honvédské dělostře-
lectvo vedle maďarské velicí řeči při uher-
ských plucích společného vojska od jakživa
nejsnažnější tužbou všech osmačtyřicátníkův
maďarských a s nimi bezpečně ohromné většiny
Maďarstva. —
Mluvil zajisté všem Maďarům z duše dnes
rok poslanec Eötvös, když za bouřlivých debat
ve sněmu uherském, vzbuzených známým
»armádním rozkazem chlopskýms
(ze dne 16. záři 1903) zvolal: »Dejte nám
konečně národní uherskou armádu
opatřenou všemi druhy zbraní, především
pak dělostřelbou a nebude potom již
žádných nedorozumění mezi národema
králem« . ..
Maďar
Eötvös
7
article
Tehdy zajisté ještě vysocí c. a k. vojenšli
hodnostové rakoušti ve Vídní takový požadavek
pokládali za svrchovanou — neomalenost a byli
by se snad spíše smrti své nadáli, nežli že do
roka uvidí tu sutopii Košutovců« — uskutečněnu.
Jméno »honvěd«, ač neznamená než »obrance
vlasti«, bylo a zůstalo pro svou revolučn
minulost valné části vojenské hierarchie
rakouské — škvorem v ušich. Připomínaloťji
hrozné to povstání, jaké Maďaři pod Košutem
Lajošem r. 1848 zdvihli proti Rakousku, jakmile
si byli lstivě na králi Ferdinandu Dobrotivém
vymohli sankci pro usnesení sněmu uherského
ze dne 11. července 1848. Žalujíce na Chorvaty
Srby a Rumuny, že prý strojí pikle prot
svobodě samostatných Uher, tehdejší ministři
madarští, ovládaní fenomenálním demagogem
Ludvíkem Košutem, podali sněmu uherskému
předlohu zákona, jímž se »k obraně ohrožené
vlasti a svobody« zřízovala armáda obraneů
vlasti, čili honvédů v síle 200.000 mužů
povolovalo 42 millionů zlatých na její vydržo-
vání. Jmenování vyššího důstojnictva honvedů
vybrazeno králi uherskému.
Maďar
Košut Lajoš
Dobrotivý
Chorvat
Srba
Rumun
Košut
Vídeň
Rakousko
Uhry
8
article
Avšak neprošlo ani čívrt roku a tato
jedva zřízená armáda honvědská proměněn
v brannou silu povstaleckou revo-
lučního Maďarstva. Plamenným provoláním svo-
lával Košut veškeré c. k. husarské pluky ze
všech končin říše habsburské domů k obraně
národa a vlasti, a podnes jsou snad toho stař
pamětníci u nás i na Moravě, jak husaři, po
slušni toho volání, nedbajíce nebezpečí života.
pádili dnem nocí do Uher, aby pěší honvédstv
mělo svou jízdu k boji.
Však vedle husarů pořízena též o překot
energickým majorem Mackem i hojná dělo-
střelba, jejíž dělostřelci, většino
ze studentstva maďarského, ku podivu
dobře pálili do řad vojska rakouského, takže
musil být na pomoc povolán v květnu 1849
Rus, aby ta děla honvědská posléz u Világoše
umlčel. — Anekdota historická vypravuje, kte-
rak ruský car Mikuláš I. potom za války krym
ské, stoje před sochou polského krále Sobie-
ského, osvobodi'tele Vídně o
Turků, žertém prohodil ke svému okolí
»Kdo z nás dvou vyvedl větší pošetilost ?«
Poražením vzpoury maďarské koncem roku
1849 přestali ovšem také honvédi znovu vzkří-
seni teprve po 18 letech vyrovnáním rakousko-
uherským r. 1867—1868 dle nového tehda
branného zákona o všeobecné povinnosti branné,
kterým zřízena kromě společného čin
ného vojska ještě též královská
zemébrana uherská a chorvatská
podřízená vojenskému ministerstvu uherskému
a c. k. rakouská podřízená rakouskému
ministiu zemské obrany.
Macek
Mikuláš
Turek
Morava
Uhry
Rus
Vídeň
9
article
Dosáhnuvše samostatnosti, Maďaři bděli nad
touto svou obnovenou honvédskou armádou, aby
zůstala věrna »velkým svým tradicím«, t. j. aby
v ní žil maďarský duch národní, zjevný ne pouze
v jejím kroji, jejich odznacích a praporech, ale
v její maďarské řeči velicí a ve vlastenecké uvě-
domělosti jejích důstojníkův. Honvédi bylí miláčky
a nadějí Maďarův; v télo své armádě záležejíeí
z 28 pluků pěších a 10 jízdních plukův a číta-
jicí dnes 335500 mužů, 26.189 důstojníkův
a 63.464 koní, spatřovali nejlepší, nejrealnějš
attribut své státní samostatno st
a proto těžce nesli, že nepodařilo se ani třiceti.
letému úsili nejobratnějších jejich státnikův.
jakými byli zajisté František Deák, Julius Andrássy
st., Koloman Tisza, Wekerle a Szell, vymoci na
králi uherském honvédům též řádně dělostřelectvo
Četné a cenné byly dojista trofeje, které
ministři maďaršti Lukácz a Tisza Ištván
pro uchlácholení houževnaté obstrukce košutov-
ské vydobyli na rozhodujíeích kruzích vojen
ských za nedlouho po armádním rozkazu chlop
ském. Tak rozřešena otázka praporů a odznako
ve smyslu maďarském; tak povoleno, že ma
darští důstojníci budou na dále sloužiti jen
pluků uherských, že bude dbáno všemožně
o výchovu maďarských důstojn
kův, zřízením uherských kadetek
i akademii vojenských v Uhrách s vy-
učovací řečí maďarskou a že bude pro chude
jich chovamce postaráno hojnými stipendi,
Maďar
Maďarův
Deák
Julius Andrássy
Koloman Tisza
Wekerle
Uhry
Szell
Tisza
10
article
Kdežlo v Cislajtanii nad přílišnosti těcht
ústupkův loyální Schönbornové hrůzou trnuli
maďarské opposici bylo to vše málo: obstruo
vala dále, volajíe důtklivě po maďarské velíe
řeči u pluků uherských a po dělech pro hon-
védy. Nezbývalo, než opět ji přidati bonbon,
Vyšel známý Pilreichův výnos o právu ma
darského jazyka, jakožto plukovní a státn
řeči v úřadním dopisování všech
c. a k. úřadův vojenských nejen
Uhrách, alébrž v celé říši s maďarským
obcemi a úřady ulierskými.
Nad lim nejen u Schönbornů, alébrž v celén
německém táboře císlajtánském veliké zděšen
a nářek, že monopol německé »armádní řeči-
je krulě pochroumán a lím prý i jednola armády
protržena. »Dále už to nejde!« bědoval veškerý
sbor těch věrných německých Rakušanů unisono.
A zatím — naslojte! Dne 12. listopadu 190
dostihne jich z Pešti omračná zvěst, že spole-
čné ministerstvo války již v létě
— tedy v době, kdy požadovalo na no vá
děla a bezejmennou výzbroj i na neurčité
potřeby válečného loďstva na delegaeích rakousko-
uherských půjčku 350 millionů korun — Ma-
darům slíbilo na pevno pro jejieh
honvědstvo neméně než — sedm
dělostřeleckých plukův, vyzbro-
jených co nejdokonaleji dle mo-
derních požadavkův válečnictví.
po zkušenostech, nábytých z hrozných dělo
střeleckých zápasů nynější války rusko-japonské
Aby pak to nekřičelo a nebylo Cislajtanii lito
dostane též její zeměbrama osm pluků dělo
střeleckých.
Schönborn
Rakušan
Uhry
Schönborn
Pešť
Ma
11
article
Jaký dojem toto dualisticky paritétní nadě-
lení učinilo na první ráz v duši Vídně, zřejmo
ze svorné zuřivé odezvy obou vídeňských proti-
chůdců: orgánu sociálních demokratův, jako
orgánu křesťanských sociálův. Adlerův orgán
peskuje Maďary, že jsou čirými blázny, mohou-l
se z toho radovat, že bude jim o 10.000 synů
více assentováno k dělostřelbě, která pohltí ne-
sčetně milliony jejich daní.
Orgán Luegrův však opět zuří nad slabost
povolaných kruhů vojenských vůči Maďarům
tak, že ulevuje si Uímto sarkasmem: »Dojde-li
vůbec ku projednání nového branného zákona.
pak bude min. rakouské zeměbrany dosti za téžko
odůvodnít luxus dělostřelby pro naší zeměbranu.
Radíme mu proto již dnes, aby prohlásil, že
Rakousko nesmí zůstati u výzbroji své branné
moci za Uhry, jelikož dle posavadního vývoje
věcí není nikterak vyloučeno, že císař rakousk
a král uherský — vypov ědí sobě válku.«
Adlerův
Maďar
Luegrův
Vídeň
Rakousko
Uhry
12
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
Ruští Poláci chovali se za dosavadníh
trvání války rusko-japonské docela loyalně. V bře
znu stal se jakýsi nezdařený attentát na pravo
slavnou kapli ve Vilně, z čehož se hádalo, že
Poláci se přidali k těm vnitřním nepřátelům
Ruska, kteři doby válečné chtějí využíti k osvěd
čení svého nepřátelství, ale později se v králov-
ství polském ani v guberniích, kde jsou Poláe
mezi obyvatelstvem četně zastoupeni, nepřihodilo
nie, co by vrhalo stín na loyslnost ruskýeh
Poláků k carovi a jeho říši. Projevy a vý-
buchy starého polského nepřátelství k Rusku
dály se pouze v Haliči, ale ani zde nestalos
v té příčině mnoho, nepočíláme-li zlomyslné
psaní polských listů o ruských neúspěších i na
hodilých neštěsíích. To sice nesvědčí o přátel
ském smýšlení, ale jest už jen slabým odrazem
dávné polské zášti ke všemu ruskému, jež vy
buchla pouze blahopřejným telegramem polského
studentstva ve Lvově, zaslaného Japoncům po
záhubě »Petropavlovska«, dobře-li se pamatujeme
V poslední době utvořil se v Krakově pomocný
komitět pro zběhy od ruské armády, uprchlé do
Haliče, jehož povaha není nám dosud dosti
jasna, neboť od ruských praporů zbihají skoro
výhradně jen židé, kdežto polští synové ochotn
chodí na Dálný Východ, aby se tam po boku
svých ruských bratří drali se žlutým nepřítelem
Polák
Japonec
Vilno
Rusko
Halič
Lvov
Petropavlovsk
Krakov
dálný východ
13
article
To udělalo na cara Mikuláše II. velmi dobry
dojem a proto si tyto dni zajel do království pol
ského, aby vešel v bezprostřední styk s před
staviteli polského národa v Rusku a osvědčil mu
svou přizeň. V Loviči, jak jsme již zaznamenali,
pronesl car důležité a památné slovo, »že těžké
chvile, které nyní nalehly na Rusko, poslouž
k sjednoecní bratrských nárold
imperiev« Každéesiské slovo vždýcky byle
v Rusku nejlépe garantovanou směnkou. Tolo
carské slovo dává Polákům možnost dosíci o
Ruska mnohého k zabezpečení své národnosti
avšak, rozumi se, pouze na půdě poměru bratr
ského, nikoli nepřátelského.
K pronesení slo a o »bratrských národeche
dána carovi nevyhnutelná podminka loyalným
osvědčením polských slavů. Za šlechtu polskou
osvědčil kníže Svjalopolk Četvertinský, že jes
»úplně přesvědčen, že Poláci, vypravující se na
Dálný Východ, vyplní svou povinnost čestně
a sebeobětavě jako ti, kteří už od počátku vojny
prolévají svou krev na bojišti.«
Za sedláky polské pravil vesnický starosta
Pánek: »Zemně se klaníme Tobě, nejmilostivější
pane náš a pevně doufáme, že děli naše, volané
Tebou k obraně cti a důstojnosti drahé vlasti
čestně dostojí své povinnosti k Tobě.«
Jako radostně dojímají tyto polské pozdravy
i carská na ně odpověď každého Slovana, pře
svědčeného, že bratrské sjednocení Rusů a Poláků.
jehož se dotkl car M kuláš II, dá základ k du-
chovnému, mravnému, kulturnému i politickému
povzletu všeho Slovanstva, tak působí zármutek
a žal, že právě v tomto okamžiku, jenž dávno
byl očekáván, vybuchly ve Varšavě jakési uličn
nepokoje.
Car jest už zase v Petrohradě.
Mikuláš II
Polák
Pánek
Slovan
Rus
Rusko
Tolo
dálný východ
Toba
Varšava
Petrohrad
Svjalopolk Četvertinský
polo ský
14
article
Kabát císařův.
V Postupimi skládali rekruti přísahu před
Vilémem II. Čísař měl při tom k nim řeč, v níž
hlásal jim, že jest povinností jejich mříti z
krále a uváděl jim za přiklad muže již vyslou
žilé, kteří přes to přihlásili se k službě v Africe
aby měli potěšení zemříti za Viléma II. Ovšem
jen ten, pokračoval císař, kdo boha etí, koná
s láskou a ochotně těžké, ale »krásné« povolán
vojenské a nikoli ten, kdo o bohu věděti nechce
a kdo volá ho jen, když je mu zle. Vilém
pak dodal: »Povinnosti nováčka je být pyšným
na každém místě na svůj kabátec a nenechat
ho pohanět, neboť je to kabát králův a ten mus
zůstat nedotčen.«
V Berlíně při přísaze nováčků Vilém m
vyzýval je, aby byli vědomi svých povinnost
vojenských i křesťanských.
Bylo pozorováno a živě komentováno, že
při této vojenské okázalosti ruský vojenský
attaché na rozdíl ostatních, zvláštní skupinu
tvořících, nalezal se přímo v družině Vilémově
V Praze, 14. listopadu.
Vilém II
Vilém
Vilém m
Postupim
Čísař
Afrika
Berlín
Vilémov
Praha
15
article
Poláci a Rusko.
Poláci a Rusko.
Chamberlain choromyslným.
Pařížské »La Patrie« telegrafuje se z Lon
dýna talo sensační zvěst:
»Praví se, že Chamberlain pozbývá jasného
rozumu. Od nějaké doby lékaři, kteří ho ošetřo
vali, byli znepokojeni velice jeho předrážděním
Od několika dnů obávají se ale mnohem váž
nější krise, hrozící z oslabení mozku. V krouž
cích finančních a politických vzbudila zvěsť t
mocný dojem. Před veřejností tají se ale
z ohledů bursovních.«
Nám se ale zdá, že naopak z ohledů bur
sovních do veřejnosti byla dána.
Změna ve správě jihonfrické osady německé.
Guvernér Lentwein, jenž stál v čele osady
od roku 1898, odchází na dovolenou, z níž se
již nevráti. Vrchní velitel osady Trotha, oblibenee
císařův, přejme zatím i správu osady, pozděj
bude tato svěřena Lidenquistovi. N
povstalecké hnuti ovšem změny ty zůstanou a
bez účinku. Němci sami tvrdí nyní, že povstán
vyvolal jistý tajuplný prorok, jenž prý mez
domorodce z Kapska zavítal. Při nynějším lásky
plném poměru anglo-německém nebylo by ovšen
divu, kdyby prorok ten uměl i dokonale anglicky
a kdyby byl obdržel prorocké lekce svojen
Temži.
Polák
Chamberlain
Lentwein
Němec
Rusko
Le Patria
Trotha
Kapsko
16
article
Polákům vstřicl
Polák
17
article
Depeše telefonická, zkomolená cestou mez
Vídní a Prahou, vyprávěla nám v neděli, že
Prusové zavedli v Poznaňsku obligatorní vyučo
vání v polštině. Dle pravdy nebyli to ovšem Pru
sové, nýbrž Rusové, kteří ve svých krajích pol-
ských vyšli tímto opatřením polské národnost
vsiř
Prus
Rus
Vídeň
Praha
Poznaňsko
18
article
Úprava zemského pojišťování.
Úprava zemského pojišťování.
Včera dne 14. listopadu započala u zemského vý
boru za předsednictví přísedícího zemského výboru
dra. Werunského anketa sezvaná zemským vý
borem za příčinou projednání otázky úpravy pojišťo
vání v království českém. Anketa svolána byla zem
ským výborem na základě usnesení komise pojišťovac
zemského sněmu království českého z měsíce říj
1903, vedle kteréhož usnesení bylo anketě uloženo
aby přihlížejíc k návrhům podaným na sněmu králov
ství českého a k názorům, projevovaným při poradácl
komise sněmovní, sestavila, a do přístího zasedán
sněmu království českého připravilat
a) návrhy na zřízení zemského pojišťovacího
ústavu s oddělením proti ohni, krupobití a proti pádu
dobytka;
b) návrhy na finanční podporu, po případě n
doktor
český připravilat a
19
article
drobném prodejí:
ranní číslo o sobě . . . za 8h
. . . . ma 2k
odpolední .
Ve flialkách na venkovší
ranní číslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inseráty
platí se hotevé napřel
Předplacení a inserty přijímá ndminl-
strace v Marianské ulici č. a.
10h
Tam nacházejí ze též rečskee
tiskárna a ezpedšce „ Náredních Liáistá“.
Rukopisy se nevracejl.
Náredne Liáistat
20
article
věnování příspěvků k těmto účelům z prostředků zem-
ských eventuálně říšských;
c) návrh osnovy stanov pojišťujícího ústavu zmí-
něných tři kategorii pojišťování
Návrhy komise pojišťující na zřízení ankety
pojišťovací byly, ačkoliv zástupcové strany agrární
v komisi pro ně šmahem hlasovali; velmi nepříznivě
přijaty tiskem agrárníků, a bylo vytýkáno zle zpravo-
daji sněmovní komise, poslanci Maštálkovi, že svo-
láním ankety způsobuje se odklad ve zralé prý již
otázce pojišťování a že komise měla sněmu předložiti
již hotový návrh stanov a vypracovati hotový již zá-
kon pojišťovací. Při výtkách těch ovšem se opatrně
zamlčovalo, že nestává naprosto žádného návrhu zá-
kona se strany zemského výboru, ano naopak, že
zemský výbor vedle usnesení svého
z minulého období sněmovního stál na
stanovisku, otázkou úpravy pojišťo-
vání vůbec se nezabývati, a že v tom
smyslu v minulém zasedání« z práva
zemského výboru sněmu královstvi
českého předložena byla.
Svolání ankety bylo pro ty, kteří opravdu
sobě přáli, aby úprava pojišťovací vážně byla
na přetřes vzata, jediným východištěm pro pokračo-
vání v práci na tomto poli, zvláště se zřetelem na
nedělnost sněmu království českého. Nebol i
kdyby nakrásně byl býval učiněn komisí pojišťovací
kterýkolivěk návrh sněmu, byl by týž zůstal nepro-
jednán a celá otázka nebyla by se hinula ani o krok
ku předu. A při tom slušelo také vzíti zřetel na sta-
novisko zaujaté panem maršálkem sněmovním, který
výslovně prohlásil, že nemůže připustiti, aby
zemský výbor vázán byl usnesením se sněmovní ko-
mise pojišťovací, poněvadž, jsa volen celý m
sněmem, prováděti může a chce pouze
usnesení se celého sněmu králevstv
českého, nikoliv však jednotlivých jeho
komisí.
Maštálek
21
article
Konstatujeme s povděkem, že zástupcové národní
strany svobodomyslné, se zpravodajem v čele, v ko-
misi pojišťovací nedali se zmýliti různými vrtochya
nápady tajných i zjevných nepřátel otázky úpravy po-
jišťování, prosaditi své návrhy, a že takov ý m
způsobem přes všeobecnou stagnaci
veškeré činnosti hospodářské na sně-
mu i na říšské radě zřízení zemského
pojišťovacího ústavu dále se vážně
projednává a že jest naděje, že vzdor různostem
v náhledech stran způsobu řešení k positivním ná-
vrhům se dojde a při klidnějších poměrech sněmov-
ních připravený návrh zákona bude moci býti pro-
jednán a plijat.
Anketa složena jest dle rozhodnutí zemského vý-
boru ze všech členů sněmovní komise pojišťovací, ze
předsedů obou odborů rady zemědělské a zemských
jednot hasičských a z 6 zástupců vysokých škol praž-
ských jako expetrů. Litovati sluší vřele, že k anketě
nebyli přizváni zástupci velkých i malých pojišťoven
na vzájemnosti spočívajících, po případě i společnosti
soukromých — aby byla slyšána také allera pars —
a aby seznány byly úsudky pojišťovacích praktiků
společností v království působících
Otázky, které zemský výbor pojišťovací anketě
předložil, dolýkají se : 1. vad pojišťování soukromého;
2. nedostatků pojišťovacího regulativu ze dne 5. března
1896: 3. způsobu jak odpomoci těmto nedostatkům
(změnou regulativu, zákonnou úpravou pojišťování
anebo upravením pojišťování způsobem veřejnopráv-
ním)? 4. nucenosti nebt dobrovolnosti pojišťování
požárního a krupobitního? 5. zřízení zvláštního
zomského úslavu neb pojišťoven okresních? 6. úpravy
sazeb premiových; 7. příspěvku zemského fondu; 8.
spolupůsobení obcí při pojištění požárním; 9. působ-
nosti pojištění požárového na věci nemovité či také
movité? Kromě toho zodpovídati má anketa 8 otázek
týkajících se pojištění dobytka.
22
article
Anketa zahájena byla přisedícím zemského vý-
boru p. drem. Werunským, jenž rekapitulovav
usnesení se sněmovní komise, oznámil, že zemský
výbor v tomto stadiu záležitosti pojišťovací prozatím
nepozval vládní zástupce, kteří slanovisko vlády již
v komisi praecisovali, a omezil se na členy svrchu
jmenované. V hojné účasti zejmena zástupců vysokých
škol pražských shledává nejlepší záruku, že otázka
bude projednána co nejdůkladněji
Po projednání způsobu rokování konstatuje posl.
prof. Blažek, že město Praha, které již od let má
zařízenou městskou pojišťovnu, podporující instituce
hasičské značnými příspěvky, necítí potřebu úpravy
pojišťování tak jako venkov, pro který, kdyby k úpravě
pojišťování dojíti mělo, zemský ústav pojišťovací proli
ohni by se zaříditi měl. Potřeba toho jeví se velmi
nalehavá, neboť při vyšetřování škod soukromými
společnostmi nepostupuje se velmi často s kulantností.
jaké by bylo zapotřebí. Při krupobitním pojištění
nelze pomýšleti na nucenost. Řečník doporučuje po-
skytovati premie zvláštní obcím, v nichž po dlouhou
řadu let požáry se nevyskytly, aby se zakládání po-
žárů takovým způsobem činila přítrž
Dv. rada prof. dr. Bráf uvádí, že znění olázky
první jest toho rázu, jakoby se předpokládalo, že na
soukromých pojišťovnách lpí jisté vady. Existují
pojišťovny solidní a nesolidní; generalisovati se však
Werunský
profesor
Blažek
Dv
doktor
Bráf
Praha
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Přes Šipku.
Z balkánské cesty. Josef L. Stádník.
Byli jsme pouze dva. Nikomu ze známých
nechtělo se tentokráte na prázdninový pochod
de končin, kde stále něco vře.
Hlavním čislem programu byla pěší túra
přes Balkán, přes Šipku, proslavenou z vojny
r. 1877—78. Tedy výlet, který vymáhá přede-
vším, zřici se všeho pohodlí, obvyklého v ze-
mích jinak pro turistiku lépe zařízených.
Dne 13. srpna t. r. (dle pravosl. 31. čer-
vence) opustili jsme po dvoudenním pobytu
Plovdiv a jeli směrem na Tirnovo-Stará Zágora.
Kolem širá rovina; „pole zágorské“, žitnice
Rumelie, vlasť proslulé v Orientě pšenice „za-
garky“. Mezi poli kukuřičnými a tabákovými
lze rozeznati také pole růžová, blížímeť se Ka-
zanliku, okrsku růžových polí a výroby růžo-
vého oleje (bulharsky: ružovo maslo, tranda-
filovo). Ze Slaré Zágory pak už s vreckem na
zádech, dost obtěžkaným, s pláštěm přes levou
ruku a s holí okovanou v pravici, ještě téhož
dne po 6. hod. več. pěšky přes Starozagorskou
Goru (Karadža Dag) do sirných lázní „Ča-
naktšická banja“. Poděl horského potoku, skal-
ními soutěskami dostupujeme k holému sedlu
„Derbenköj“. Pomalu zatáhla se obloha, záhy
nastala tma. Nevidíme než bílou silnici, na níž
přes kotníky práchu, jenž tlumí ozvuk kroků.
Chlad večera začíná se citelně ohlašovati, jako
za dne nesnesitelné vedro. Cesta čirou tmou,
neznámými končinami, k tomu nikterak nepro-
slulými svou bezpečností, s pocitem únavy po
celodenní cestě stále přibývající, zdá se už
tvati věčnost. Konečně v dáli zakmitala světla!
Však silnice od vrcholu sedla různě se klikatí
dolů kolem srázů. Světla chvilkami opět mizí,
zase jako bludičky se objevují. Tak zpoceni a
zaprášeni, došli jsme konečně vsi, jež od uvede-
ných lázní jest ještě nějaký hon vzdálena. Kudy
Šipka
L Stádník
jít končina
Karadža Dag
Čo
Balkán
Tirnovo
Rumelie
Orient
Ka
Slarý Zágora
Starozagorska Gor
24
article
teď do lázní? Tma jako v pytli, lidé nám tu ne-
rozumí, my zase jim. Známe z bulharštiny jen
nejpotřebnější pro turistu zásobu slovíček. Náble
před námi vynoři se postava jezdce. Jizdní
stráž! Táboři tu bulharské vojsko, připraveno
k velikým maněvrům v okoli Šipky. Silnice je
střežena. Čiperný obránce vlasti brzo poroz-
uměl, co vlastně hledáme, vede nás do hanu.
Venkovská hospoda, špinavá, dusná, kde do-
staneš — a to ne vždycky — kousek kaška-
valu = žlutého kravského sýra, někdy tvaroh
něco luky (= cibule, česnek) a bílý, nevype
čený chléb, k piti rakiji (kořalka), tureckou kávu
a víno, pivo málokdy a jestli, tedy špatné
drahé. Při tom sta much útočí na tvé znavené
tělo. To je „han“
Stráž nás zavedla, leč v hanu noelehu ne
mají. Tedy do druhého. Tu nám nabízejí noclel
v šenkovně na holé zemi, ale — až hosté ode
jdou, kteří tu popíjejí. A ti, zdá se, nemají tuz
na spěch.
Šipka
Ted
25
article
Co dělat? Je hezky pozdě. Rozpaků našicl
ujal se posléze jeden z hostí. Scbere nás a do
vede někam, kde bude lépe. Muž, dle našeho
zdání čeledín, vede nás po tmě přes selou ves
Třetí han! Konečně tady bude nocleh! Sice
také na zemi, ale aspoň pod půdou. Zaplatíme
každý 1 lev (= 1 frank).
Hladové žaludky ukojili jsme kouskem ra-
hatu (sultánův chléb) a červeným vínem, zře-
děným pitnou vodou, ale teplou. Vše, co bylo
k jídlu, vojáci sebrali. Jsme hodně hladovi, ne
závidíme však důstojníkovi, jenž si tu před námi
pochutnává na polévce z rajských jablíček!
V malém kumbálku vítají nás dva chudě
nacpané slamníky, nepříjemně páchnoucí starou
slamou a špinavým povlakem, a hejno much.
Na jediný nábytek, židli, položíme si hodinky
a tobolku. Svoje svršky rozdělíme hezky na dvě
poloviny, jednak pod hlavu, jednak k nohám.
Po umývadle, ručníku, skleničce, pitné vodě —
bylo by neskromno za těchto okolností se
ohlížeti.
lev
26
article
Do „libého“ usnutí mňoukala nám na
chodbě nějaká kočka líbeznou „ukolébavku“
Byli jsme rádi, když nás o páté hod. ranní pro
budila vojenská trubka. K toiletě seběhnuto na
dvůr. Voják, čistící důstojníkovi boty, ukazuje
na zvláštní nádržku pro vojsko. Ale voda je
všecka jako popelavá. Zůstaneme raději bez ob-
čerstvení! A tak špinaví, jak jsme včera přišl.
nastupujeme v den Páně s panenskými vnitř-
nostmi další cestu ke Kazanliku. Snad aspoř
osvěží nás pohled na růžová pole a procházk
ořechovými háji, o nichž jsem kdesi četl, že
jimi vede cesta ke Kazanliku. Leč, zklamáníl
Všecko všude vypráhlo, sluncem spáleno! Oře-
chové pak háje, bohužel! táhnou se hodně stra-
nou silnice. Nezbývá, než slunečním úpalem
se lopotiti cestou kamenitou. Podél silnice, v ji-
stých vzdálenostech vždy studně — ale bez
vody. Vesnice žádné. Po-delším pochodu dostih
jsme při silnici hanu. Posnídáme čisté turecké
kávy za 5 stotinek (= asi 5 hal.). Pak ještě ho-
dinka ostrého šlapání a jsme před Kazanlikem
Rozsáhlé hřbitovy turecké poděl silnice
mnoho mohyl ruských z r. 1877—8 zahajuj
vstup. V městě množství kašen (česmy), vodo-
vodů a potůčků! Výborná pitná voda! Ocenil
jsme náležitou měrou její hodnotu! Budtež
blahoslaveni věrni Mohamedovi, kteří máte
chvalný zvyk, všude česmy zřizovati, kde s
usadite!
Budtež
Mohamed
27
article
Na náměsti hotel Balkán na způsob našieh
venkovských. Uvnitř velmi útulno! V šenkovně
nejen se jí, pije, hraje v karty, kostky, domino
ale také se tu — holí a stříhá. Pan hostinský
je zároveň holičem. K ruce má pomocníka a učed-
níka, kteří zase pro vystřídání jsou číšníky. Z
„holbu“ bylo nám zaplatiti nezvyklý obnos 1/2 lv
(franku) skoro tolik, jako potom za oběd.
Majíce doporučení české rodiny vyššíh
úřadníka v Plovdivě, mohli jsme se koupí opa-
třiti vzácným výrobkem zdejším, dávkou nefal
šovaného nijak růžového oleje.
Kazanlik nemá zvláštních pamětihodností
Opouštíme místo odpoledne přes vesnici Chasut
(tur. Chalkči). K večeru dorazíme do vesnice
Šipky. Spousta vysokých mohyl dodává okoln
rovině rázu krajiny pahorkovité. Na mnohých
pahorcích trčí pomníky se zábradlím a rusk
pravoslavné kříže. Ve vsi Šipce zabezpečujeme
si nocleh v hanu, nesoucím pyšný štít „hotel
Moskva“. Postel po 1 lvu málo vábná, ale přece
lepší nežli včerejší kutě na zemi. Umyvadlo n
chodbě společno pro všecky pasažéry. Vymá-
cháme si v něm hned svoje zpocená trika a po-
nožky, aby se zejíra přes Šipku lépe šlapalo. Ho-
stinský je přívětivý muž, obsluha čiperná. Snesl
by modré s nebe. Za míchaná vajíčka k večeř
platíme 40 stot., za (ři malé láhve píva 1.20 lva.
hostinský
Šipka
Balkán
Chasut
Moskva
lev
28
article
Ráno, skoro ještě za imy, setkáváme se
u společného umyvadla se sousedkami z vedlej
šího pokoje. Pozorujeme, že se ony nikterak ne
upejpají před námi, proč bychom měli plýtvat
ostychem my před nimi? Čekáme tedy společně
až se cestující z pokoje čís. 3 opláchne a nám
přístup uvolní. Pak vysrkneme nezbytné mokka.
a opouštíme ves kolem nádherné ruské erkve spo
jené tu se seminářem — vzhůru na Šipku!
Jde tu již silnice, ale tak málo upravená
že kdo může, volí raději aspoň místy starou pě-
šinu. Ta sice stoupá někde těsně podél srázů, ale
je vyšlapanější a kratší. I koníci a osli s těžkým
břemenem, po případě i pohodlnějším turistou
v sedle, rádi vystřídají starou cestu s novou sil
nici. Také my — pokud nevadí k rozhledu na
partie horské, vyhýbáme se silnici zvláště z oba-
vy, abychom se na druhou stranu nedostali zcel
besi. Domorodcům šlape se lépe. Majíť opánky.
obalené hadry až po kolena, kamení je netlačí.
Jsme u první studánky! Voda však teče
tak slabě, že se ani nenamáháme pro ten trošek
se shýbati. Vzpomínáme turistického pravidla,
kdo mnoho pije, více žízní. Již stoupáme k vrcholi
sv. Nikoly, kde vztýčen vysoký ruský kříž —a
dále až na vrchol Šipky! Stanuli jsme u obrov-
ského pomníku ruského. Před dvěma léty jej zde
odhalili. Rozpomínáme se dějů zde sběhlých
Šipka
svatý . Nikola
29
article
tajíme dech nad pohledem, jenž za svitu ranního
slunce vůkol se otvírá. Kolem samý hřbitov,
pomníky a kříže blízko i v dálce. Podnes najde
tu ještě množství kostí padlých bojovníků rusko-
turecké srážky
Ubíráme se dále kolem budov určených pro
četníky, již tu operují proti hojným loupeživým
četám. Hranice rumelsko-bulharská označenaje
dřevěným sloupem. Zde ve strážném domku hle-
dáme útočiště a občerstvení. Jest nám se po-
hříchu spokojiti jen plecháčkem vody, již sem
až z dola ze vsi dovážejí. Ani chleba nemají. Ne-
zbývá, než smířiti se s osudem a vydati se na
další pout.
Po krátkém výstupu od strážného domku
nastává místy příkré klesání kamenité cesty, obl
čas vystřídané slabým stoupáním. A pořád samý
hřbitov a pomníky! Potkáváme četníka na koni
v plné zbroji. Také turistu jizdného, jenž proti
účinkům palčivého slunce brání se rozevřeným
deštníkem
Sestup s vrchole Šipky směrem na Gabrovo
je skoro obtížnější než byl výstup oč Kazan-
liku. Asi po deseti kilometrech cesty kyne nám
spása u druhé studánky. Ta má výtečnou vodu!
Vysvlečení, hovíme si tu hezkou chvilku.
Od studánky jde to už zostra dolů až do vsi
Červen brak. Zde v hanu za kus tvarohu s chle-
bem a červené víno zaplatíme pouze 35 sto-
tinek. Láce báječná! Jen teplého nic nemají,
aspoň ne pro náš žaludek! Hned za vsí v potoce
u mlýna schladíme rozžhavené polodenní ce-
stou v úpalu ústrojí tělesné. Jaká slasť, v tom
čerstvém objetí chladného živlu! Po lázni ve
sladkém zemdlení uleháme na vypráhlou půdu
ve stínu.
Do Gabrova přitrhneme až k večeru!
Pochod přes Šipku přes všecky svízele byl
krásný. Rádi vzpomínáme. Jen chyba, že jsme
se na přechod nijak nezásobili! Někdy je radno,
nelekati se malé přítěže do rance. A ten případ
platí zde rozhodně.
Šipka
Gabrovo