2
masthead
„Nový Jihočeský Dělník.4
4
article
ne-li, pak předáme veškeré nesprávnosti páchané
na železničních zřízencích sboru našich poslanců,
kteří povědí panu ministru Wittkovi hezky na-
hlas, jak se s dělnictvem zachází. Tak v Ro-
senauerově ul. obč. A. Z., jsa již delší čas nemocen,
musel, chtěje býti přec jedenkráte zdráv,
vyhledati si jiného lékaře, an p. Nebuška se o
něho naprosto nestaral. V Mladém jistá žena
jednoho žel. zřízence těžce onemocněla. Posláno
pro lékaře, ale tento opětně si dal na čas, tak
že mohla skutečně smrt následovali, kdyby nebyl
býval povolán lékař jiný. Železničním zřízencům
jest však strhováno a ne málo na lékaře,
léky atd., když ale lékaře potřebují, pak mají
povolati shora nadepsaného pána. Tento všemohoucí
paša má na vůli, starati se o nemocné
čili nic a tak jsou přinuceni železniční zřízenci
vyhledávati si lékaře jiné, které bohužel musí
sami, vzdor tomu, že na lékaře, jak shora psáno,
platí, zase sami platit. Že se také stává, že
tento pán se zmýlí při předepisování léků, nelze
se diyiti. — — Vždyť jej skórem každý zná
... Že řiditelství c. k. státních drah trpí takovéto
nesprávnosti na svém personálu páchané,
nelze se diviti, vždyť jest jeho ideálem: Využít
a pak vyhodit na dlažbu. Želez, zřízenci naproti
tomu musí, chtějí-li, by s nimi bylo lidštěji
zacházeno, upustit od všech zbytečných spolků,
jež mají za účel jen parádu a zas parádu, a starati se
o rozkvět spolků dělnických; jen tak docílí, že
- bude s nimi nakládáno, jak se s člověkem sluší.
Wittek
Nebuška
ro
5
article
+ Když nesmí umět člověk česky a německy
se nenaučil. Z Krausové ulice, domu číslo
686 konal se pohřeb železničního zřízence, ustanovený
na půl 7. hodinu večer. Ráno však již
dostavil se před dům smutku kočí s pohřebním
vozem a zlobil se, že není nic ještě připraveno.
Když mu bylo sdělováno, že koná se pohřeb až
večer, vytáhl lístek a bránil se: »Přece to zde
mám černé na bílém: 1/27 Uhr abends.* Městská
rada by snad snesla, kdyby alespoň kočím
dány byly instrukce a rozkazy české, anebo
nechť je němčině napřed naučí.
Kraus ulice
Uhry
6
article
+ Obět železniční lakoty. Při vlaku č. 276.
jedoucím z Prahy k Táboru utrpěl těžké zra
nění vlakvedoucí Gůtler a sice při pošinování,
respektive při sepínání vozů. Byla mu mezi
pufry od lokte až k ramenu rozdrcena pravá
ruka. V Táboře byl ihned bedlivě prohlédnut
panem drem Pavlíkem a pak přenesen do okr.
nemocnice táborské. Zde se zase osvědčila me-
thoda: co možna nejméně sil pracovních. Neboť
jak vidno, vlakvedoucí byl nucen k sepínání
vozů, což se dělá v náramném spěchu, an při
vlaku, kde by mělo nutně být zaměstnáno 6—7
lidí, jsou pouze 2 až 3. Vlakvedoucí, nemá-li
přijít s pány do konfliktu anebo konečně utržit
místo mílového nějakou pokutu, je vydán bezmeznému
vraždění v šanc. Tak se spoří při
výpravě vlaku. A jak děje se při vlacích nákladních,
není tomu lépe při osobních. Hydra
eisenbonská připraví každý rok sta rodin o svého
otce a svého živitele. V kancelářích se sotva
vyhne jeden úředník druhému a jedinému službu
konajícímu z nich uvalí se vše na bedra. Zde
není nutno hospodařit; jen na těch, kteří
jsou vší psotě vysazeni. Nebylo by dobře, pane
ministře Wittku, činit v této praktice nějaké nápravy?
My máme za to, že jest nutnou.
Pavlík
Wittek
Praha
Tábor
7
article
+ Protestní schůze v Táboře. Politický
klub svolal na neděli, dne 6. července t. r.,
protestní schůzi proti nové dani z piva a politické
bezprávnosti dělnictva. Schůze byla sice
dost četně navštívena, avšak přec nebyli přítomni
všichni, jichž se nová tato daň těžce
dotkne. Soudr. Johanis z Prahy ve vývodech
svých za souhlasu shromáždění odsoudil neplodnou
činnost českého sněmu, kde se rozhoduje
o nás — bez nás, poukázal na velmi těžké
pro dělnictvo následky z této nové daně a ku
konci vybídl dělnictvo k utužování organisací
svých, poněvadž třeba pevných semknutí všeho
dělnictva, abychom vynutili pro sebe aspoň
kus práva, ukládá-li se nám tak ohromných povinností.
Soudr. Volemanem přečtěná příslušná
resoluce byla jednohlasně přijata. Schůzi přítomen
byl zemský poslanec pan dr. Kotrbelec.
Pozvaný poslanec za skupinu venkovských obcí
táborských A. Šťastný se ani neomluvil ani na
schůzi se nedostavil. Nepochybně soudí, že
venkovskému lidu nová daň neškodí, ten bude
pít kořalku a politická bezprávnost dělnictva
jest jeho nejzbožnějším přáním, co by tedy na
schůzi dělal.
Voleman
doktor
Kotrbelec
Tábor
Praha
venkovský obec táborský A
8
article
— V Táboře vychází z blokované tiskárny
P. Franka časopis, jehož majiteli a vydavateli
jsou oba bratří Frankové, anebo chvíli Petr a
chvíli Ludvík. Časopis nese název »Tábor« a
jest od jisté doby zuřivě antisemitským, ovšem
že jen tehdy, když ho proto kapsa nebolí! Příklad
možno uvést z doby nejposlednější —
z obecních voleb. Vládní kandidátka obsahovala
několik židů —‘ nu a poněvadž bylo asi
řádně zaplaceno — tedy ji »Tábor« i s těmi
židy uveřejnil a doporučoval jich zvolení. Naproti
tomu jiný žid kandidoval sám (výtisky
provolání ovšem u Franka neobjednal) a u toho
dle téhož časopisu bylo kandidování »semitskou
ukrutnou ctižádostí« a vedle toho byl týž kandidát
poctěn různými neslušnými výpady, které
se mohou ovšem jen v hlavě počestného »mládence«
zrodit. Časopisu toho se vytiskne týdně
300 čísel, z těch ještě slušná část zbyde — a
v takovémto slavném žurnálu měl čest octnouti
se v č. 27. »Jihoč. Dělník«. Stojí tam:
P Franco
Franek
Petr
Ludvík
Jihoč
Tábor
Tábor
9
article
»Jihočeský Dělník«, sociálně-demokratický lístek vydávaný
v Č. Budějovicích, v němž soustavně mnohé
táborské osobnosti jsou skandalisovány a na pranýř
stavěny, byl úřadně zastaven, poněvadž redaktor odepřel
uveřejnění opravy zaslané mu ředitelstvem táborského
c. k. gymnasia. Redaktor odsouzen k pokutě
50 K. Z rozsudku se odvolal a prozatím, než bude
odvolání vyřízeno, vydává list nový — zvaný »Nový
Jihočeský Dělník«, aby sociální demokraté na českém
jihu neostali bez zúšlechťující své lektury.«
Výpady tohoto časopisu nesmí se bráti
vážně! Kdyby měli čtenáři »Táboru« příležitost
vyslechnout někdy »rozmluvu« těchto pánů
bratrů mezi sebou, když se nepohodnou, tu by
mnohé snadněji pochopili a poznali, že se tu
vlastně nadává už ze zvyku. Z tohoto stanoviska
hledíme my na oba Franky — považu jeme
napadení našeho listu v »Táboru« za štěkání
psa na měsíček, ponechávajíce čtenářům svým
i veřejnosti k posouzení, zda může časopis náš
nésti zodpovědnost za to, že jednotlivé osobnosti
táborské provádí kousky, které je — jsou-li
Franek
Č . Budějovice
Tábor
10
article
Buď práci čest, buď práci čest!
Ta práce, matka pokroku,
a s ní armáda otroků
hájí svoji čest.
Zásada naše na světě
po šťastném boji rozkvete.
Buď práci čest, buď práci čest!
11
article
Buď práci čest, buď práci čest!
Jen, muži práce, nelkejce
a k zápasu se chystejte,
již přichází nám zvěst;
že práce zvítěziti má —
padnout, že musí krutá zla.
12
article
(Pozměněna 9., 10. a 11. sloka takto:)
A přec ta všeho tvůrkyně
služebná jen hospodyně
u mnohých lidí jest.
Volnost si musí dobývat —
za práva teprv bojovat.
14
article
Napsal + Jos. Zapf, přeložil F. Hlaváček
O zavzni, písni vznešená,
o práci, která vrozená
přírodou lidstvu jest,
a vše, co člověk užívá,
z šlechetné práce vyplývá,
buď práci čest, buď práci čest!
Když podobal se zvířeti
a bydlil v skalním doupěti,
po stromech musil lézt:
kdo zhotovil mu první zbroj?
Šlechetné práce byl to zdroj!
Buď práci čest, buď práci čest!
Když pralesů pak ve hloubce
klad základ k první chaloupce,
by zimu spíš moh’ snést.
Kdo poskytnul mu výhody?
Jen práce, jeho výplody!
Buď práci čest, buď práci čest!
Když lesy v pole vzdělával,
půdu k zahradám hledával,
by hojně mohly kvést:
kdo vyrobil mu první pluh?
Zapf
F Hlaváček
Jos
16
article
by lid volným, šťastným byl.
Úkol náš jest jediný:
Svoboda vší chudiny.
Bratři, bratři . . . atd.
Porobu svou poznejme,
ruce sobě podejme,
doposud jsme otroci —
spojeni — jsme velmocí
17
title
Když se dáme všichni v boj.
18
article
Bratři, probuďte se již!
(»Bratří, rozveselme se již . . . )
Bratři, probuďme se již,
shoďme letargie tíž,
směle jen do zápasu
za svobodu chuďasů.
Rudou vztyčme korouhev,
nelekej nás panstva řev.
Bratři, bratři, vstaňme,
trapičům se braňme,
ve svém bojí neustaňme!
Všichni stejně zkoušíme,
všichni bídu snášíme,
všichni máme jeden cíl:
19
article
Lide můj, ty zotročený • . .
(Vltavo, ty modrojasná . . .)
Lide můj, ty zotročený,
proč stále na jiné dřeš?
jiným rozmnožuješ blaho —
sám ale jen v bídě mřeš.
Dbej konečně též o sebe,
za svým cílem rychle spěj;
abys i ty svobodným byl,
o to se již postarej.
Zem je velká, má dost daru,
všichni můžem blaze žít,
Třeba zlaté tele svrhnout,
základ k štěstí založit.
Když všichni rovni budeme,
nebude víc otroků.
Pak nadejde teprv pravý
čas svobody, pokroku.
Vltava