Periodikum ALTO Viewer

1

itntlrtné erloroťué.

2

\ у cium ki*dV «Ifii mim« po aodèli я »vátkn. Pŕedpláol •• v administraci OstrovtW nile« Af«. irM»s»-|i. t Pr»W ; « puAltu : 1 «1 ih kr. з . :ь .

3

- «I «Okr.

4

r>OF*lMY Оапкетап^ a podepsaaé přljlmi

OF

5

T Ostrovní ulici ö. 1608-0.

ostrovní ulice

6

xod.«.3cco

7

RukopisAv , netrirfme a uipodipiinýeh nedbáae. BRKLA ПАСК neiipeŕeU'nŕ poiýlány bndtei aefraa» ; k o v А а у.

8

10 . 80 .

9

ih , - .

10 Jednotlivá čísla po 4 kr.

Jednotlivá čísla po 4 kr. Za douA«enl do doma (néslèni 10 kr.

11

Cielo 20«.

12 V Praxe, v nedèll due 11. zèri ISSI.

V Praxe, v nedèll due 11. zèri ISSI. n ■—ii-i-rrm ДГ.-—— -jíl r IH li ti! , ^It___„■ цщшештаьт

Issi Itálie

13

Roènik XIII.

14 article Italská vláda a její meeting.

Italská vláda a její meeting. Zdá se, že italská vláda zkusila od osudné noci dne 13. července všecky možné prostředky, aby ukázala katolíkům, co mají papež a svoboda Církve к očekávání. Urážky podávají si zde ruku s komediemi, proklínání se strany sekt se lžemi vlády. Meeting ze dne 7. srpna byl koncem divokého řádění dne 13 července, svobodné zednictví vtisklo zde pečet svou hanebnému zoesvěcení posvátných pozůstatků a vláda nechala to konali bez překážky. Ano vláda to připustila. Vláda povolila jeden vládní zřízenec pohnul, aniž by se byl Vatikán j knížetem Bismarkem přibyli do Nenfahrwasseru že zástupce Josefa Mazziniho vedl předšed- jen jediný úředník byl viděl nucena řečníky i . Není zde tedy otázka klerikálnxh provo- dne 9. září o 1. hod. odpoledni. Císař obeiel nictví ve schůzi která — jsouc svolána proti ty přerušili a zakázali takové výroky Dle kácí. ani protestů v liberálův, jest to otázka ; čestnon setninn a odebral se pak na „Hohen- zákon ten, jenž měl prý zajistili práva Církve a papeže, jmenovala „zárukami despotismu, tmářství a mravní zvrhlosti“. Vláda dovolila, že Josef Mazzini uveřejnil list, aby pořadatelé meetingu navrhli zničení záruk i zaručencův, to jest zákona,

Bismark Mazzini Vatikán Hohen

15 article

zákon jako „nesmazatelnou pohanu4. Vláda připustila, že onen nepřítel Církve nazýval papeže „nepřítelem Italie“ a „spiklencem proti vlasti“, nechala bez trestu porušit! zákon, čímž podala důkaz, že se o zákon, jenž předpisuje úctu ku králi а к papeži, ani dost málo nestará, uznává ho jenom vůči králi, ale ohledné pa peže tropí si z něho jen smích Vláda dovolila, že svobodný zedník Bacci žádal za odstranění papežství, papeže jmenoval jen slovem „vlk“ a vyslovil lež, že člověčenstvo nechce o papežství ani slyšet, ani vědět. Všecko to nalezla vláda po svém náhledu v pořádku. Vláda dovolila, že občan Albert Mario lál a posmíval se papežství též i jako duchovní moci, že vymyslil si dějepisná fakta a ve svém sprostém, nevědomém osobování proti neomylnosti a Církvi vyjadřoval se bezbožnými slovy a proklínáním.

Albert Mario

16 article

Vláda dovolila, že vyslovil heslo: „Povinností a povoláním Italie jest potlačení papežství.“ Připustila volání : „Pryč s papežem!“ „Zapalte kostely!“ „Lev XIII jest toliko pánem Peccim!4 To všecko uznala za zákonité, ba za velmi zákonité a nehnulo jí to. Vláda nechala opakovat slova, že papež ve své allokuci lhal, že jest i ve své lži neomylným. Vláda dovolila, že katolíci byli ve své úctě к mrtvole vysmíváni a potupeni, a dovolila křiky, že pohřební slavnost papeže papeže i Církve. Vláda nechala je mluvili že jest všechno již skoro skončeno, tu teprve a v a jednati, poněvadž se p i tom nejednalo o obživli vládní komisaři a poručili mlčeli, — monarchii. ale Lemmi ve svém čtení pokračoval, zatím Dovolila, že Ulisse Bacci, drzý svobodný co komisaři křičeli a hrozili, konečně však zedník, nazýval papeže „nepřítelem vší [povolili a na žádost jistých lidí docela odlo- védy a vší svobody4; dovolila, že! žili i šerpy. Když pak byla resoluce přečtena, označil zákon o zámkách jako „skvrnu4, a meeting skončen, tu poručili shromážděným,

Pecci Lemmi Uliss

17 article

Pia IX. byla provedena toliko lží a klamem, aby provokovala národní cit. Vláda to dovolila, že směl tribun z Len dináry opětovně vyslovili, že .pan Pecci“ potupil Římany, když chtěl světu namalovali jakoby všichni Římané stáli po jeho boku Nechala stokráte opakovat!, že Pecci lhal. nechala bez přetržky volali: „Pryč s papežstvím!“ Dovolila, že mohl Belardi podali návrhy. ; aby bylo papežství zrušeno a jeho záruky, i všecky ti, již je podporují a udržují, odstraněni. To všecko dovolila, aniž by se byl jen jeden vládní zřízenec pohnul, aniž by se byl aby se ro/ešli, při čemž na konci této nově vládní komedie Depretisovy zvolal Barboni : „Všecko šlo dobře, a resoluce, jež žádá za odstranění papeže a zaujetí apoštolských paláců, jest přijata. Můžeme se tedy vzdá- litil4 Teprvé nyní rozvinula vláda svou moc, — to jest pokusila se na novo, aby oklamala katolický svět, jako by byla schůzi pře- ru>ila Také další komedie byla provedena, aby katolický svět byl oklamán, totiž konfiskace mnohých listů, jež byly přinesly resoluci meetingu. Nazýváme to komedií proto, poněvadž konfiskace provedena by la teprvé tehdáž, když všecky ty listy byly již přečteny а к jich rozšíření přispěla také ta okolnost, že konfiskované listy prodávány i po konfiskaci každému, kdo je chtěl miti. Meeting dne 7. srpna dokázal více, než li noc dne 13. července.

Pius Peck Říman Depretisův Barboni

18 article

Dokázal, že papež jest nejen zajatcem, nýbrž i vydán v nebezpečenství, že bude přepaden divokou hordou, jež vnikne s pokřikem „Zapalte kostely4 ! do Vatikánu, aby odstranila papežství i samého papeže. Dokázal, že jest veden boj proti papeži ne jako proti králi, ale jako proti nejvyšší hlavé Církve, proti papeži jakožto Otci mi- lionův véřícícb, proti papeži, jakožto nejvyšší vrchní hlavě katolického světa. Co se v Římě stalo, dokazuje jasně, že se musí katolíci od nynějška každého dne třásli o osud své vrchní hlavy, poněvadž musí se báti od nynějška v státnímu zákonu — byla protizákonná, jež jejího náhledu bylo tedy všecko to zákonitým, j boje na život a na smrt, jenž jest prohlášen zollern*, kdež vedle admirála Stoscbe vstoupil _zi . .... /-v-! . voj£ni'. BZapalte kostoly 1“ „Pryč papežství, Církvi a celé katolické Evropě, ba na velitelský můstek. Císař byl v uniformě ru- s papežem!“ . celému křesťanskému světu. j ského generála s modrou řádovou stužkou. „Ho- Nemélo však přece chyběli malé komedie. { Jest to poslední následek průlomu ze henzollern“ plul slavnostně ozdobeným přlsta- Denní pořádek byl všem znám, téměř všichni ’ dne 20. zářf. úplné předpověděný rozumnými' věděli jej zpaměti a když byl nyní tento až lidmi, popíraný však od těch, kteří jej při- na resoluci sestavenou občanem Adriánem ipravovali, následek, jenž se hrozně a divoce a bezpečnost toho, jenž je nyní již vydán zuřivým lvům.

Stoscbe Adrián ipravovat Vatikán Řím Evropa

19 article Politický přehled domácí.

Politický přehled domácí. Dle všeho má schůze obon severních císařů větší význam, nežli se jl dosud vůbec přiznával. Byla njednána, aniž by bylo Německo svémn spojenci Rakousku o ni sebe menši oznámeni bylo učinilo. Možno, že me/i Německem a Ruskem nastane sblíženi, kteréž bade miti перо- chybné v zápětí ochladnuti přátelství německého. Označoje se již nyní tlm, že rakon- ský velvyslanec v Berlině, hr. Szecsényi, schůze se nesúčastnil. „Pester Lloyd* dal již také výraz tomato temnému tašeni. Vysloviv obava, že Rusko třeba poknsi se d&ti se přijmout do spolku rakonsko-nberského jakožto třetí, varuje před nemáme nic společného a žádné totožné zájmy. V tom již obsažen je protest proti společnému pokračováni s Ruskem, af se samotným aneb v trojité alianci. Věcná nemožnost, která drive vadila selnuti naši říše s ruskou, zvýšena nyní vnitřním stavem Raška, ano zrůstá každým dnem do nesmírná. Nebot všecky ty snaby, jež stoji v odporu se zájmy naši říše, zdvojnásobily se vnitřní ruskou vládou. Panslavismus, jenž dřivé za oficielní politikou jako marodér pokulhával, kráčí nyní v její čele. Shoda tu je rozhodné ne možná. Trojitá aliance, v niž by zaujalo Rnsko rovnoprávné místo, zbavilo by důvěrnou shodo, kn které jsme s Německem dospěli, jejího jádra. Shoda ta zálež! v tom, že Německo a Rakousko vzájemné své zájmy háji a podporuji;

Lloyd Raška Německo Rakousko Rusko Berlín

20 article

V ľraze, dne 10. záři.

21 article

jeho stavu nejen o jeho svobodu, ale io jeho kdyby ale Rusko vstoupilo do spolku, musela by osobu. nAs politika nčmccká opět untiti kn kompro- Konečné jest dokázáno, že vinou italské misa s Ruskem a všeliký kompromis značí po- vlády stal se Řím hlavním ohniskem svobod- ikozeni Rakousko-Ubersks. Z toho ja patrio, ného zednictví, střediskem zapřísahání se sekf jak by se mèla řlie naše zachovat! oproti také proti náboženství, shromáždištěm nepřátel možnosti. Jen rozhodné a mužné opřeni se bado vínr a společnosti. Řím, jenž b>l papeži vy- tu na mleté. At si tedy ma schùse jakýkoli éiol, rván. stai se střediskem agitace proti katoli- na roxhodnosti Rakousko Uherska bude zAviset, cké a civilisov&né Evropě. ! aby setkáním tira stAvajfci pomčry změny nevsály.* Měla li by o tom ještě panovati pochyb-, Postavili (sme sem zdáni poloúřadniho listu je» nost. zmizí zajisté po telegramech od sociali- ; na důkaz, jak se skrze kalná skla kalně vidi. sty Louis Blanca & červeného Viktora Huga, ! — Zatím odbyta již včera schůze obou dsařt v nichž ujištují tito, že francouzská demokra- a sice ve Gdánsku. Průběh setkáni toho byl eie shoduje se úplné s italskou, aby porazi a tento: Císař a korními princ německý spolu u Vatikán j knížetem Bismarkem

Louis Blanca Hug Císař Rusko Řím Rakousko Evropa Vatikán

22 article

komentáři ze dne 7. srpna. ! přišel ruský císař na palnbn „Hohenzollern*, Evropa může se nyní rozmysleli a uznali, kdež stalo se uejsrdečnějil nvltánl. Dvě měnil Zda li mluví pravdu Lev XIII ve své allokuci rnské válečné lodi následovaly za jachton. Senebo Augustus Depretis ve svých diplomati-i tkáni stalo se na palnbě „Hobenzollernn*. Oba čkých notách. | mocnářové políbivše se několikráte, patrně mocni Tak mysiíc a uznávajíc, může se Evropa [ dojati, drželi se po dlouhou chvíli v upřímném poučiti a starati se činné a mocně o svobodu objeti. Stejně srdečné bylo nvltánl se strany ko- rakoosko- ; ebisebe práci

Hohenzollern Evropa Lev XIII Senebo Augustus Depretis

23 article

možnosti touto a pravi doslovné: „My a Raško otázka: „Nenmlkne ani nyní ještě politická

24 title

FEUILLETON.

25 article

vem na rejda, kdež ma ploala vstříc jachta „Deržava“, vítána výstřely obrněného loďstva. Obě jachty pluly pak podél německého loďbtva Lemmim vyčerpán do konce, když byli jisti, [uskutečnil v událostech noci dne 13. července !a přistaly pak přímo vedle sebe. Asi ve 2 hod. ranního prince. Císař obrátil se na to ku knížeti Bismarkovi, s kterýmž dlouho rozmlouval. Po krátkém občerstveni a za prudkého deště přijeli pak mocnářové a jich suita do Artušova dvora. O 37a hod. odpol. vjeli oba císařové, provázeni kornnnfm princem německým a velko- knižetem Vladimírem za blábolu zvonů a hřmění děl do Odánska. umíšené vítáni od jásajících davů. Po tabuli, na 6. hodinu určené, odebral ! se císař na svou loď a císař Vilém odjel do [ Konice. — Ve Würz burku vycházející „Oesterrei- Correspondenz" přináší náhledy o nastávajícího parlamentu. Mezi jiným praví výslovně : „V několika týdnech sestoupí se ve Vídni opět říšská rada a tím také započne na novo parlamentimi činnost její Hledíme к otevřeni říšské rady se všeobecným napnutím a na rtech tisíce tisíců lpi hádka, bode levice pokračovati ve svém jalovém zavrhováni všeho, co přijde se strany pravice nebo ministerstva, bode se stále stavětí v ztrnn- lon oposici proti všem dobře míněným pokusům vnitřního smíru a hospodářských oprav? Anebo uzná konečné levice skutečný stav věci, skutečnou smířlivou parlameutérnl většino a neodmítne tn podávanou ji raku к smířeni a kn společné práci v obora národohospodářského zákonodárství?4 4 Odpověď na tyto otázky jest velmi těžká; nebot kdybychom chtěli posuzovat! německo liberální stranu toliko dle jejich Žurnálů, tn bychom neměli ani nejmenši naděje na sros- nměni se; pak musili bychom se obivuti, že и stane parlament i v následujícím sezeni svém arénou zuřivých strannickýcb zápasů a vAšefi bu-

Bismark Artušův Vilém Odánsko Vídeň Konica

26 article HST sid.plsiT7-či.

HST sid.plsiT7-či. Námonký román od W. Clarka Russel a. (Pokračováni.) Hlava ětmáotá. Ani paprsku světla nelse spatřit! Holdsworthovi přibývalo ponenáblu síly, a Čtvrtého dne měl pan Sherman za to, že by vycházka na palubu občerstvila nemocného a přispíšila nzdra»ení jeho. Pán ten ošetřoval bez přítrže s jemnou, nikdy -dotíravou péčí našeho nešfastného. Tou dobou hleděl Holdsworth s nevylíči telnou toužebností а я tou pevi*ou nadějí vstříc, že mu pohled na člun, o němž mu příznivec jeho vyprávěl, zase navrátí ztracenou pamét Duševní stav jeho byl opravdu zvláštním úkazem. O své minulosti nevěděl ničeho — v plném slova znění ničeho. Pohled nazpět do jeho života vedl jej pouze к dobé, v níž ze svého bezvědomí se probral ; tam však počínala mezera, a vše, co za ní leželo, bylo zahaleno v neproniknutelné temno úplného zapomenutí. Že však paměť jeho nebyla přece mrtva a zničena, o tom svědčila ta věc, že byl schopen ustálili své myšlení, rozeznali lidi koleni sehe, pojmenovali potravu již požil, a v paměti podržet! jména těch osob, Itteré po čas jeho pobytu na Jessie Maxwell в ním mluvily. Avšak veškeré udá- loetí, které se před tou dobou sběhly, zmizely mu z paméti, a každý pokus prodrat! se z noci, jej tížící, zůstával bez výsledku a přiváděl jej toliko к trapnému vědomí o bezvýslednosti jebo snah.

W Clark Russel Holdsworth Sherman Maxwell

27 article

Duch dětsky byl přečasto přirovnáván archu nepopsaného papíru a přirovnání to lze velmi dobře vztahovali také к případu Holds- worthovu a říci, že veškeré tahy písma, které zkušenost na listech ducha jeho zaznamenala, byly smazány, a že vše to, co nyní na nich stálo, bylo pouhými otisky, které se mu vtiskly od té doby, co procitl ze ztrnulosti, která zachvátila jej několik hodin před jeho zachráněním Pan Sherman byl pevně o tom přesvéd cen, že se bude Hold-worthovo bezpamétí ztráceli, až mu bude přibývali síly. Za tou příčinou vystříhal se jej rozčilovali předčasnými otázkami a domněnkami, odloživ je na dobu až by tělesný stav nemocného připouštěl snésti namáhavé přemýšlení Velmi hluboce dojímala a pohnula jej povolnost trpitele va, upřímnost jeho povahy a veliká jeho vděčnost, jež mu pokaždé, kdykoliv se snažil city slovem vyjádřili, slze z očí vyluzovaly. Z rozmluv, které s ním měl, nebylo mu ostatně možno vyrozuměli, jakému stavu chráněnec jeho náleží. Tento nenžíval také nikdy nějakého rčení, jež by na některé povolání poukazovalo. Označil každou věc svým pravým jmonom, a sondě dle řeči jeho. mohl rovněž tak dobře býti tajemníkem, zubním lékařem, stavitelem, členem sněmovny ano i právním přítelem jako námořníkem

Sherman Hold

28 article

„Jessie Maxwell* nacházela se nyní pod horkým pásmem Čtvrtého dne bylo ntéšené počasí ; severovýchodní vítr pohrával na zadní palubě levého boka lodního, a plachtová střecha chránila paluba před paprsky palčivého slunce. Vedle hořejšího otvoru pro světlo stálo připraveno křeslo pro Holdswortha, jenž nyní, opíraje se o ruku pana Shermana opouštěl poprvé svůj kotec. Na posledním stupni schodů zastavil se náhle, zachytil se pevně ruky svého přítele a zíral kolem sebe s výrazem, jenž prozrazoval směsici strachu a překvapení. Ti. co jej v tu chvíli pozorovali, mèli s ním bezděky hlubokou útrpnost, a kdyby býval někdo přítomen, jenž jej co nadplavčího „Žhounku4 znal, ten by byl ani svým očím nevěřil, spatřiv tuto mužnou sílu zdrcenu.

Maxwell Holdsworth Sherman

29 article

Čtenáři můj, představ sobě, je li ti možno, obličej, z něhož každý význačný tah, druhdy к tomu přispívavší, by mu propůjčil mužné krásy, násilně spoustou svízelů byl vyhlazen, kteréžto útrapy vryly svá nezničitelná znamení do každého tahu jeho tváře. Představ sobě shrbenou, třesoucí se postavu s vpadlýma prsoma, se shrbeným hřbetem a rukama, jež nepravidelným držením téla zdají se neobyčejně dlouhými, postavu, která oku po souměrnosti pátrajícímu neposkytuje žádného místa, na němž by s zalíbením spočinulo. A přece neokazovalo to vše ještě na vlastní proměnu. в ním ae stalou, na podrobnou změnu výrazu, duševního atavu jeho tváře, na ziina- čení, ovšem ieu nejlehčími tahy provedené, kteréž ale mělo přece týž účinek, jako by byl celý člověk od hlavy do paty býval podroben úplnému přetvoření. Oblek jeho sestával z části ze šatů, které on sám nosil, a s části s oděvu, jenž velmi hubenému podplav- čímu náležel, jemu ale přece byl příliš volný. Na sobě měl svůj vlastní kabát, Jenž někdy těsné к prsům jeho přiléhal a jehož rukávy od svalovitých rukou jako prsty dobře přiléhajících rukaviček bývaly vyplněny, jejž však plašili*.

30 article

nyní otočili mohl dvakrát kolem života. Prsten, jejž nosíval na levici, sklouzl mu už před delší dobou s vyzáblého prstu, kdy v marné naději na zmírněni palčivé bolesti v hlavě a v hrdle, obličej svůj omýval mořskou vodou. Pan Sherman pozoroval každé hnutí jeho s napnutým účastenstvím Zdálo se, že se tomuto, po jasné mysli se klopotícímu Člověku, dostane kýženého rozjasnění, a že se nadzvedne v tuto chvíli rouška, která až doposud halila paměť jeho „Rozhlédněte se, milý příteli*, vece pan Sherman povzbuzujícím hlasem, „a povězte mně, zda-li něco pozorujete, co ve vás starou upomínku vzbuziýe.“ „Nevidím nic podobného*, odtušil Holdsworth tichým hlasem. „Kde pak je ten člun, v němž jsem byl nalezen?* „Tamo na hlavní palubě*. „Já bych jej rád spatřil*, vyhrklo s Holdswortha. „Jediný náraz může temno za Ubírali se zvolna к naznačenému mláto. Sem a um vzezřel některý plavec od sa- méatnání svého a pohlížel pátravě na Holda- wortha. „Zde je ten člun*, dí pan Sherman. Holdsworth vrávoral к němn, zachytila* hřebového okraje a díval ae vy valenýma očima do něho. Tam za nejzadnéjší veslařskou lavicí ležely pytlíky na snehar; vzadu na plavidle stála otevřena špižírna, mořem do polou vo- úsměšné dunění, že by byl člověk na to přísahal, kterak и nebo, zaslechnuvší tento úzko-

Sherman Holdsworth Tama Sema