1
masthead
Ročník padesátý třetl.
2
masthead
V Praze, v pátek 23. května 1913.
Praha
4
article
Ma ranní a večerni liaty
předpláci ve
V Praze v administraci
na čtvri . . . 2 K -
SK — h
s dvoji donáškou
na měsíe. . . . . . a
na čtvrt leta . . . . 7 K 62h
ve fliálkách
na měslc . . . . . 2 K 60
Poštoui
na měslo. . . . . .
na čtvrt feta . . . . 9 K e0
s dvojí zásilkou
na měsle
na čtvr ieta . . 1 K P
Praha
KSK
5
article
Nadšení pro jednotný postup.
Nadšení pro jednotný postup.
Usnesení Českého klubu na radě říšské
kterým žádá se zřízení Jednotného klubu, za-
loženého na zásadě majority, vyvolalo v oné
části veřejnosti české, které více jde o pro-
spěch a zdar české politiky, než o stranickou
agitací, živý souhlas. Nemohlo se zajisté oče-
kávat jiné usnesení v klubu naší strany, je-
jíž poslanci zůstali vždy věrni společnému po-
stupu. Ačkoli jest jich jen 15, zůstali v orga-
nisaci původního 80členného Jednotného klu-
bu a zůstali v něm i po vystoupení radikálo
a národních sociálů společně se 37 agrárníky
a 7 katolíky, ačkoli mohli býti kdykoli pře-
hlasováni, poněvadž právě kladli velikou
váhu na společný postup, na tvoření par-
lamentního tělesa velkého, které by mělov
parlamentě o 516 poslancích vliv a význam.
Je zcela přirozeno, že chtějí, aby o dů-
ležitých otázkách taktických rozhodoval
tato velká taktická jednotka, v níž by mohli
uplatniti svoje názory, v níž by mohli pře-
svědčovati svoje soudruhy a vyslechnouti ná-
zory jejich, jak mezi muží se sluší. Proto prá-
vem odkazují rozhodnutí o taktickém postupu
do crganisace českého poselstva, a tím že
chtějí, aby princip majority byl rozhodující.
výslovně praví, že jsou ochotni podrobitie
většině. Agrárnímu klubu jako nejsilnější-
mu ponechávají, aby kroky, přiměřené k utvo-
ření Jednotného klubu, zahájil a tím veden
se ujal.
Nervosní veřejnost česká a podezíravá
žurnalistika dostala tím jasnou a určitou od-
pověď a to ihned, jakmile ji dostati mohla.
6
article
Přípisem ze dne 20. května dostal Český klub
sdělení agrárního klubu o jeho usnesení —
učiněném dne 15. května — a ještě týž den
odpověděl náš klub na výzvu po součinnosti
a doufáme, že argární klub uchopí se inicia-
tivy, aby co nejdříve Jednotný klub byl zří-
zen a o něm rozhodnuto. Do té dobý ovšem
prozatím Český klub o taktickém postupu
svém jednati nemusí, poněvadž rozhodnut
vznesl na organisaci, jež utvořiti se má za ve-
dení agrárníků.
„Národní Politika“ nesprávně vytýká, že
náš list i dr. Kramář odmítali vstoupiti do
oposice proti nynější vládě. Konstatovali
jsme v neděli, v pondělí i v úterý, že Český
klub nemá možnosti o věci rozhodnouti, že
nebylo mu vůbec usnesení agrárního klubu
notilikováno a že schůzi bude míti v úterý
Potírali jsme názor, že by usnesením agrár
ního klubu vyslovila se většina českých po-
slanců pro oposíci, poněvadž oposice je pou-
hé slovo, jemuž musí býti dán teprve obsah.
ptali jsme se, jaká je myšlenka oposice agrár-
ní, jak národně-sociální a neodvislého klubu?
Ptali jsme se, jaká oposice má většinu a k jaké
máme přistoupit? Neviděli jsme dobré auspi-
cie pro jednotný postup, když jsme kritisovali
jednostranné usnesení agrárního klubu, čell
nenávisté projevy v „Národní Politice“, člán-
ky, psané po způsobu podomků v „Českém
Slově“, překrucování a spílání v orgánech
stran, zastoupených v neodvislém klubu,a
divili jsme se právem, že takovýmto
líbezným a společensky dokonalým způsobem
jsme zvání od ostatních stran českých, pro
hlašujících oposici k součinnosti.
„Národní Politika“ ve včerejším čísle v
věci samé uznala řadu našich námitek, velm
rozhodně akcentuje potřebu podrobování se
menšiny většině, nutnost šetrného vystupo-
vání v klubu k odchylným názorům a po-
vinnost šetřiti všech zřetelů obvyklých v běž
ném jednání společenském.
Kramář
7
article
Také právem klade se tam důraz na to.
že Jednotný klub má býti zřízen nejenom
pro oposici, nýbrž trvale, tedy i pro
případy změny taktiky.
Na stejném stanovisku o způsobu rozhod
nutí stojí také klub poslanců katolické strany
národní. Jeho usnesení žádá obnovení nové
společné formace, ve které by byla učiněna
včas usnesení, jak o meritu společných otá-
zek, tak také o taktice proti vládě
a ostatním parlamentním stranám
V jiných stranách, resp. listech jiných
stran nenacházíme však onoho bezpodmíneč-
ného podrobování se většině, jako v usnesen
rfašeho klubu a národních katolíků. Státo-
právní orgán dává si z Vídně telefonovati
„Mladočeské volání po Jednotném klubu
s principem majority vykládá se jako tah pro-
ti stranám radikálním, které sotva bu-
dou míti chuť jíti znova do Jed-
notného klubu a zase zněho vystu-
povat, až bude dosaženo svrhnut
vlády a agrárníci eventuálně půj-
dou do nové vlády.
Těžko se zachovat našim pánům radiká
lům. Vykřikovali do českého světa, že se ne
chceme podrobit většině a když prohlásíme
že chceme Jednotný klub na principu majo-
rity, prohlašují to jako tah — proti nim, ač
mají větši nuí
A k tomu dávají košiček předem, nemaj
chuti jíti do Jednotného klubu, stanoví si ce-
lou litanii podmínek, aby doplnili svými po-
slanci jednotu. Podivno, že našich 15 poslanců
se nebojí jiti do organisace, kde bude přes 8
poslanců českých. Je vidět, že měli jsme prav
du, když ptali jsme se, jaká je to oposice
která má většínu? Dnes dovídáme se, že Jed-
notný klub musí miti program, nespokojujíc
se jen poražením této vlády, která prý to dle
radikálů vydrží do podzimka, takže nyní bude
se prováděti oposice nadarmo.
Vídeň
katolický strana
8
article
Národní Politika“ vidí zde první odezvu
na klub trvající nejen při oposiční, nýbrž i př
jiné taktice.
Druhá odpověď přišla od národních so-
ciálů. Popřávají si lacinou sebechválu, že se
dostalo jím skvělé satisfakce pro jejích postup
v posledních dvou letech. Láce je zřejma-
strana, která prý bude pořád v oposici, jako
národní sociálové, může míti satisfakci častěji
od stran, které zařizují svůj postup dle skuteč
ných poměrů a jsou proto jednou v oposici
jednou provozují politiku volné ruky, jednot
tvoří vládní většinu.
O Jednotném klubu se usnesení národně-
sociálních poslanců nezmíňuje. Za to jeho or-
gán má po dlouhé době článek psaný pérem
nikoli klackem. Z něho dovídáme se, že jeho
podmínky a požadavky jsou ne-
zvratné. Některé podmínky jsou samo-
zřejmé, jako na př. ta, že musí býti vytčeny
věči, pro které zásada majority platí, poněvadž
při různosti stran a zájmovém jich rázu na
všecky věci nemůže se vztahovati jednota
a tím také zásada majoritní.
9
article
Avšak to nás nezajímá tak jako ohláška.
že Jednotný klub je odůvodněn jen pro o po-
sicí. Praví nám národně-sociální orgán, že
„musí býti jasno, pro jaké cíle by společná
oposice byla, musilo by býti také stanoveno
které věci minimálně musejí býti odstraněny
které napraveny a které získány, aby mohly
upustiti odoposíce ty strany, kte-
ré by pak považovaly za lepš
vstoupiti do vládní většiny.“
Tedy vyhraje-li oposice, provede-li se žá-
dané minimum požadavků od nepřátel-
ské vlády, pak tato vláda půjde, ty druh
strany dostanou svolení, aby šly do vlády, ale
národní sociálové půjdou z — Jednotného
klubu. Ne tedy oposice parlamentární, nýbrž
bludný kruh oposice pro oposici, oposice jako
agitační prostředek pro neuvědomělé massy.
Jednotný klub bude moci počítati pro jinou
než oposiční taktiku s 59 poslanci, ostatní
půjdou ven a budou potírat novou vládu dál.
Bude míti tedy Jednotný klub pro případ změ-
něné taktiky hlasů kolem 30, ne 801
Je vidět jasně, že právem jsme se ptali
pro jakou oposici je většína českého posel-
stva, právem jsme žádali věděti, jaký má opo-
sice ta cíl. Dnes teprve se uvažuje o těchto
cilech a také národní sociálové odmitají my-
šlenku „Nár. Politiky“, že by Jednotný klul
mohl býti tělesem trvalým jak pro oposici
tak pro jinou taktiku. Tedy také košíček o
pánů, kteří měli plná ústa kázání, že se mu-
síme podrobiti různorodé oposici, skloniti se
před slovíčkem oposice, před prázdným he-
slem bez obsahu
10
article
Aby však nechut podrobiti se nějaké n
většinové zásadě založené organisaci byla
ještě jasnější, postavili si v národně-sociálnín
orgánu ještě jednu nezvratnou podmín-
ku: Úmluva musí býti stvrzena všemi po
slanci zúčastněných stran. Stači
by tedy jeden jediný, který by vykřikl „ne-
souhlasím“, aby nedošlo k Jednotnému klubu
Zásada z doby úpadku Polsky. Vidíme úmysl
jasně. Kdyby všecko bylo národním sociálům
splněno, jeden se snad přece najde, který vy-
křikne „nesouhlasím“, aby nemusíli podrobit
se jednotnému postupul Snad by jim konveno-
val klub, v němž jen jednomy slná usne-
sení by byla závazná, jinak by byla volnos
hlasování a jednání. Snad i k takovým orga-
nisačním návrhům po vzoru z doby úpadku
Polsky časem dojdeme v Čechách.
A nyní se ohlédněme zpět. Jaký to byl
poplach proti nám, jak se na nás pokřikovalo
ze všech stran po agrárním usnesení. A my
jsme zcela klidně a mužně řekli: Ano, chce-
me Jednotný klub, podrobíme s
majoritě, ať je pro nás nebo prot
nám, poněvadž vysoko si ceníme mí-
nění většiny, usnesené po výměně
názorů. A hned se ozval z radikálních stran
odpor, stanovena nekonečná řada podmínek
(rozumí se nezvratných), činěny výhrady, kdy
se musí podrobit a kdy ne. Nadšení pro větši-
nu zmizelo, ta má platit jen proti jiný m, ne
proti radikálům, těch 21 nemusí jít vždy po-
spolu s ostatními v národní kázni.
Nechápe česká veřejnost, že není dobře
se rozčilovat a že mnohem lépe je čekat, jak
se vytvářejí poměry a objasní se různé snahy
různorodých oposic? Snad lépe by bylo.
aby u nás bylo více nadšení pr
jednotný postup než pro'slovíčko
oposice.
Polsko
Čechy
I jednotný klub
11
title
Pražským Srbům.
Srba
12
article
V Solijí, v květnu 1913.
13
article
V minulých číslech „Balgarie“ ze dne 28.
29. dubna čtli jsme článek přeložený z „Národních
Listů“ pod názvem „Srbí a Bulhaři“, sepsaný o
pražských Srbů. — Čtenáři zajisté pozorovali, že
vše v tomto článku bylo pouhé překrucování fakt
poměrů, totiž nepravdy, jež byly házeny za tím
účelem, aby veřejně mínění v Čechách bylo mysti-
fikováno. — Srbům mnoho záleží na tom, aby
získali i slovanské národy na svoji stranu a za tím
účelem mají organisovanou službu agentů-korespoa-
dentů, kteří piší do českých, chorvatských, ruských.
polských a slovinských časopisů. Po čase války
ještě nyní tito agenti-korespondenti se zvláštní pil
pracovali a pracují v českých časopisech: „Nlár.
Listy“, „Nár. Politika“, „Samostatnost“, „Čas“ atd
Velký mistr v překrucování fakt, přinášení ne-
pravých zpráv jest korespondent „Národní Politi-
ky“, známý Srb lvanič. Mistři toho umění jsou vá-
bec všichni Srbové, prošli školou Miloevičů. Nikd
na světě není s to je předstihnouti a dnes vidíme
že pražští Srbové — snad srbská studentská mlá-
dež — při tom všem, že jsou pod vlivem jiné spo-
lečnosti a jiných mravů, přece zůstali své srbské
škole věrni.
Pražští Srbové se rozhněvali na korespondent
z Bulharska „Národních Listů“ p. Síse proto, že ..
mluvil pravdu a vyčítal Srbům. Je to možné, že
jeden Čech píše jmenovitě v „Národních Listech“
srbsko-bulharském sporu ve smyslu tak, jak stoj
věci a ne jak si přejí Srbové?
Bulhar
Srba
Srb
Sís
Čo
Čechy
Bulharsko
Srbí
14
article
Pan Sís nemůže proti svému svědomí psáti an
vynášeti před světem nepravdy, proto klevet
Srbovál
Srbsko-bulharská smlouva „z politických ohle-
dů není dosud uveřejněna“ a proto — toť se roz-
uml — může se o ní v Čechách psáti, jak si kd
přeje. Prilep, Ochrida a Bitolje prý spadujíd
sporného pásma, kdežto dle smlouvy tato města
s Velesem zůstávají Bulharsku bezpodmínečně
kdežto sporným může býti Skoplje, Kumanovo atd
Ve všech bitvách s Turky na východních b-
jištích bojovali prý v řadách bulbarského vojsk
anonymně Srbově! Kde jmenovitě a proč anonymně?
— Toť není čtenáři řečeno. Z jakých příčin by byl
Srbové bojovali anonymně u Lozengradu, Lule-
Burgasu, Čataldže, Bulairu, když bojovali u Odrinu
neanonymně? Ale bez nejmenšího studu a svědo-
mí lidského pražští Srbové příčítají zásluhu o vl-
tězství u Lule-Burgasu ne bulharskému „na nožl
nýbrž jakési srbské kavalerii, a rozbití tureckýc
lodí u Šarkeje při pokusu vylodění Envera beje —
jakýmsi těžkým srbským dělům, kdýž tuto úspěšno
vykonanou úlohu provedla bulharská lehká děl
horská. Toto drzě klamání nepravdami českého ve
řejného mínění může si dovoliti jenom zatížená so-
vinistická srbská hlava.
Rozdělení dobytých zemí má se prý státi spra
vedlivě na podkladu nějaké rovnováhy! Jako kdy
by Makedonie se svým bulharským obyvatelstvem
byla jako bochník chleba, který bychom si roz-
dělili se Srby. Vojna s Tureckem měla osvobozu-
jící a sjednocující cíl, nikoliv však společensk
účtování: ostatně ani smlouva nečiní nikdež zmín-
ku o podobném dělení dle rovnováhy
U Odrinu prý účinkovalo 60.000 mužů srbskéh
vojska, kdežto dle oficiálních údajů zde bylo sotv
40.000 Srbů.
Sís
Veles
Skoplj
Kumanovo
Turek
Srbův
Srba
Bulair
Odrin
Srbovát Srbsko
Čechy
Prilep
Ochrida
Bulharsko
Burgas
Čataldža
Makedonie
Turecko
15
article
Bulharské ministerstvo drah prý předložil
srbské vládě účet za dovoz srbského vojska do
Odrinu a zpět a účet ten byl prý do posledníh
haléře zaplacen, kdežto dle zpráv z ministerstva
Srbové nevyplatili žádný takový účet. (Toto byl
dementováno v časopisu „Balgaria“ a tiskem v cl-
zině, viz „Národní Listy“ ze dne 5. května.)
Srbové prý přinesli Bulharsku velikou pomoe
vojskem, šatstvem, náboji, děly atd. a pan Pašič
má míti po ruce mnoho dokumentů o této pomoci
Nuže, dočkáme se toho dne, až pražští Srbové pře-
kvapí nás uveřejněním těchto dokumentů, abychom
se mohli přesvědčiti o pravděl Aby odůvodnili svů
požadavek o revisi smlouvy, pražští Srbové po-
ukazují na tu okolnost, že obyvatelstvo Bitolje,
Ochridy a Prilepu má býti etnografickou směst
Bulharů a Srbů, jakýsi přechod mezi oběma ná-
rody. Toto obyvatelstvo prý jest stejně náchylné
Bulharsku jako Srbsku, avšak dle řeči, národních
V drobném prodejie
ranní číslo o sobě . . na sh
večorui
. . . . za 4h
Ve ňliálkách na venkově
ranní čislo . . . . . l0h
večerni .
lnseráty
plati se hotově napřed
Předplacení a inzerty přjjíma
sdministrnce v Marlanské ul., a
Tam nnchůzejí se táž
rodakcs, tiskárna a expedis
„Národnlch Listů“
Bukopisy se navranej
Srba
Pašič
Bulhar
Odrin
Bulharsko
Srbsko
Marlanský ulice
Bitolje
Ochrid
Prilep
16
article
tradicí a kulturních památek toto víc se blíží k
Srbům než k Bulharům. Jaké je obyvatelstvo těch-
to měst až i celé Makedonie, tedy se Skopljí, Ku-
manovem, Tetovem atd., o tom svědčí řada uče-
ných slavistů; pražským Srbům ale měl býti znám
jim velmi blízký český učenec, řádný prof. univer,
sity p. dr. Lubor Niederle a jeho „etnografická ma-
pa Slovanstva“, vydaná roku 1912. Dle této mapy
obyvatelstvo Velese, Ochridu, Debru, Bitolje až do
Kosturu, Ostrovu atd. je čistě bulharské, kdežto
toto u Skoplje, Kumanova a Tetova je bulharské,
sousedicí se Srbskem. Mapa tato dobře vyjadřuje
i sjednocení Bulharů, jehož se má dnes dosáhnouti
a tolikéž sjednocení Srbů, kteréhož se má však
dosíci pomocí Bulharů, jak obecně se úznává.
Srba
Bulhar
doktor
Niederle
Veles
Ochrid
Debra
Kostur
Makedonie
Skopljí
Tetov
Kumanovo
Srbsko
17
article
Srbové si chtějí ponechatí zbraní dobytá úze-
mi v Makedonii, zapomínajíce, že za toto dobyte
mají děkovati především té okolnosti, že bulharská
vojska odolala největší turecké síle, ona zadržela
Turky, aby nešli až do Bělehradu a ona do nedávna
ještě vzdorovala a zadržovala Turky u Čataldže
Bulairu
Kdy proti Bulharům postavilo Turecko 300tist-
covou armádu, Srbové a Řekové společně opero-
vali jenom proti 150.000 mužům turecké armády
to jsou všecko fakta, jež cizí korespondenti do-
svědčují.
Kde je ledy to právo předností Srbů, aby oní
tato místa si ponechali?
Pan Sís má pravdu, připisuje-li Srbům zradu
na slovanské myšlence. Je třeba větších důkazů
tohoto tvrzení p. Síse, než dnešní chování Srbů?
Oni nedodržují smlouvu s podpisem svého vladaře
oni se spolčují s Řeky, aby zabírali území s bul-
harským obyvatelstvem; neslýchaným terorem po-
srbují bulharské obyvatelstvo v okupovaných mě-
stech a po všem tom, oni, nevinní Srbové, mají
svědomí se ospravedlňovati, že nejsou zrádci slo-
vanské myšlenkyl
Divné pojímání slovanské myšlenky Srbové
projevují svojí okupovací politikou stále na účet
nás. Bulharů, kterou oni již po 40 roků sledují.
Srba
Turek
Bulhar
Řek
Sís
Makedonie
Bělehrad
Turecko
18
article
Vzali nám Zajčar, Pírot, Níš, Vranje, dnes se derou
do Skoplje, Kumanova atd. Srbové chtějí se rozši-
řovati na účet Bulharska posrbováním bulharského
obyvatelstva a my pro slovanskou myšlenku má-
me mlčet „a za žádných podmínek a poměrů nesmí
ani na mysl nám přijíti, abychom se vrhli do ná-
ručí nepřátelů Slovanstval“ Který slovanský náro
může solidarisovati takovou „čistě slovanskou po-
litikou?“ Naši bratři Češi rozčilují se proti Polákům
ve Slezsku i když jde jenom o otevření jediné pol-
ské školy v městě se smíšeným obyvatelstvem, a
zde se jedná o zabrání celých oblastí od Srbů
o posrhování tak brutálním způsobem čistě bulhar-
ského obyvatelstva.
s v
Přejí-li si Srbové „s hrdostí“ sledovati slovanskou
politiku, je třeba, aby jednou pro vždy zanechali
svou pochybnou cestu, rozšiřování se na účet nás
Bulharů, je třeba, aby nepřekáželi sjednocení Bul-
harů, aby tímto způsobem připravovali mocného
ochránce i svého vlastního sjednocení, aby bylo
docíleno utvoření dvou bratrských mocných slo-
vanských států na balkánském poloostrově, což je
naším vroucím přáním.
Toť jest naše — Bulharů — pojímání slovan-
ské myšlenky a věříme, že proti němu nebude ná-
mítek od žádného zdravě myslícího slovanského ná-
roda.
Vasil Atanaso v.“)
*) Ačkoli v politování hodném sporu mezi Bul-
hary a Srby stanovisko svrchovaně přátelské ne-
strannosti na obě strany zaujímáme, a kontroversu
v té přičině aspoň v našich sloupcích za ukonče-
nou považovati jsme chtěli, máme přece za slušné.
dopřáti místa ještě této duplice vzhledem na osob-
nost jejího ve slovanském světě známého pisatele.
(Pozn. redakce.
Níš
Vranje
Srba
Čech
Polák
Bulhar
Atanaso
Bulharsko
Slezsko
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z reakční doby let padesátých.
Víme, že má pověst špatnou. Sevřela hla-
satele veřejného mínění: denní tisk, zastavila
organisaci spolkovou, byrokratickou a vo-
jenskou samovládou udusila všechen ruch po-
litický a podvázala veškeru volnější tvořivost
uměleckou.
Zdálo by se, že za takových okolnost
také tvůrčí a podnětné zkoumání vědecké
nadobro bylo zaraženo. Zde však věc má se
poněkud jinak.
V době, kdy každý pisatel za každé tak-
řka slovo, necensurované sice předem, jako
za staré reakce Metternichovy, za to však
dodatečně, po vytištění, podrobované vše-
strannému dozoru a přesuzování úřadnímu,
ručil svou osobní bezpečností a svobodou —
za takových okolností přece není zcela mrtvo
v oboru vychovatelském, jazykovém, dějepis-
ném a zeměpisném, přírodozpytném a lékař-
ském se stálou applikací praktickou, zvláštní
sklon pak dostávají mysli k obecnému vzdě-
lání encyklopaedickému a zejména k otázkám
národohospodářským, jejichž úspěšné řešení —
podle hesel věku, který odvracel od snění
fantasie a romantické ideologie, v průmyslo-
vém, obchodním, zemědělském rozmachu hle-
daje cesty k obecnému blahobytu — zdálo se
býti zlatým klíčem a pevným základem k lepší
budoucnosti.
Velmi poučné jsou zde především svazky
časopisu, který za prvních let reakčních tak-
řka jediný z celé naší literatury tehdejší zbyl
jako pěstitel nauk a stopovatel snah věde-
ckých: Časopis Českého Musea. Při-
rozeným průběhem okolností vystřizlivěv
z překotné horečky let konstitučních, zcela
se obrátil na soustavnou revisi minulosti
přítomnosti, a vzhledem ke stísněnému stavu
veřejnému i vzhledem ke kritickým poměrům
v lůně Společnosti musejní, kde tehdy místo
literárních rozhodovaly vlivy policejní, vedl
si s energií i všestranností všeho uznání
hodnou.
Metternichův
zemědělský rozmach hle
Český muzeum
20
article
Po prvním svazku ročníku 1850 redaktor
listu, Jan Erazim Vocel, byv jmenován
profesorem české archaeologie a historie
umění na universitě pražské, postoupil ve-
dení č. č. M. tehdejšímu sekretáři musejnímu.
Václava Nebeskému, jenž se redakc
ujal na řadu let. Se čtenářstvem časopisu
Vocel se rozloučil vyznáním, že bylo jeho
snahou, aby se v Musejníku „přednější spiso
vatelé naši (sjednotili) v duchu lásky a svor
nosti k oné důkladné literární činnosti, kte
rouž jediné vyšší záměrové, totiž rozplozo
vání důkladné osvěty rozumu a rozšiřo-
vání vzdělanosti srdce a mysli do
saženi býti mohou.“ Zároveň pak spisovatel
stvu i obecenstvu doporučoval nástupce své-
ho jako „výtečného, ducha jarého spisovate-
le“, jenž zajisté ještě „lépe a důkladněji ..
velkou úlohu“ bude vykonávati.
Jan
Erazim
Vocel
Nebeský
duch láska
21
article
Proto však Vocel, odstupuje od Musejní
ka, nepřestával býti jeho spolupracovníkem
Čteme tam r. 1850 především Vocelovu
úvodní přednášku universitní o „Ú čelu
významu archacologie české“, kde
velmi důrazným způsobem promlouvá jednal
o národním duchu své vědy, jednak o poža-
davku volného vědeckého zkoumání. Na ná-
rod svůj Vocel hledí jako na tisíciletý kul-
turní celek, a na novou archaeologii jako n
vědu, která sice vznikla za starých renais-
sančních vlivův italského humanismu, nicméně
však má stěžejní význam praktický i pro ži-
vou přítomnost, poněvadž objevený a dolo-
žený kulturní život, jimž národ žil v minulo-
sti, posilňuje a zajíšťuje jeho politickou váhu
nynější. Volnost vědeckého zkoumání pal
Vocel pokládá za nejlepší cestu ke smířeni
národův a k ideálu lidskosti. „Pravdou a svo-
bodou,“ praví, „rozšiřuje se říše rozumu,
rozum vede k svornosti a smíření. Kde svo-
bodné zpytování volný průchod má a věda
žádné straně nemusí pochlebovati, tam též
příčina záští a nenávisti odpadává.“
S takového povýšeného stanoviska Vocel
promlouvá o „Mincích celtickýchv
Čechách“, „O přědhistorických
obyvatelích české země a šíření s
indoevropských národů vůbec“, o „Č es kě
Vocel
Vocelův
Čechy
22
article
archaeologii křesťanského stře-
dověku“ atd.
Dvaatřicetiletý tehdy Václav Nebesky
byl redaktor velmi obratný a za nejhorších
let reakčních v časopise jeho cítíme van mo-
derního ducha, třeba přitlumený.
Také Nebeský podléhá heslu doby. Ráz
počínající druhé polovice věku devatenáctého
spatřuje v tom, že „mimo praktický směr svů
v podrobnostech bádá; co minulost vyvedla
šetrně a pílně sbírá, kriticky rozbírá, pořádá
a k snadnějšímu užívání připravuje: duševn
síla naší doby se nejeví v bujné tvořící moci
nýbrž v bedlivém probírání a zkoumání.“
(Stará literatura česká, Časopis Českého Mu-
sea 1850, 221.) A takovýmto pořádacím, ohle-
dávacím, mikrologickým způsobem si Nebeský
vede ve většině svých tehdejších studií lite
rárně-historických, nicméně si při tom zacho-
vávaje široký rozhled a pronikavý smysl pro
význačné vlastnosti doby, člověka i umění.
Pokrokovým směrem bere se dále v obo
ru filosoficko-vyučovatelském i za přitužujíc
reakce mladý spisovatel dr. Františ el
Čupr.
Václav
Nebeský
Františ
Čupr
23
article
Také Čupr prošel vychovatelstvím v zá
možných rodinách, jako Vocel a Nebeský. O
r. 1849 učil na akademickém gymnasiu praž-
ském a zároveň vykládal o filosofii na univer-
sitě, r. 1853, když české gymnasium znov
proměnili v ústav německý, Čupr byl odstra-
něn, poněvadž nedusil uvědomění svého ža-
ctva a nepřekážel soukromým jeho cvičenín
literárním. Po nějakém čase pak zřídil si pri-
vátní ústav vyučovací v Libni na svém statku
„Kolčavce“, kde po několika letech poton
vyrostlo úpiné soukromé gymnasium, reálka
vyšší škola hospodářská.
Že Čupr ústavy své vedl duchem moder
ním, tomu nasvědčuje cyklus jeho článků, na-
depsaných „Školy“ (Č. č. M. 1848, I., 549
1849, I., 108; 1850, 227), kde podává obšírné
návrhy na reorganisaci všeho učení a vycho-
vávání od školy obecné až po universitu. Ne-
mohouce se zde pouštěti do zevrubného roz-
boru Čuprových idejí, upozorňujeme jen na př
na to, čeho žádal od nové střední školy: aby
otužovala, zohebňovala a krášlila tělo mladí
kovo a jeho pohyby; aby zostřovala intelli-
genci, cvičila pamět a fantasii, ušlechťovala
vůli, usnadňovala tvoření karakteru mrav-
ního; aby připravovala nejen pro život státní
nebo církevní, nýbrž i pro život národní:a
aby vychovávala i pro universitu, vysvětlujíc
národní přítomnost minulostí. Podle Čupra
hlavním úkolem školy obecné je vzdělati cit,
úkolem školy střední vzdělati vůli, školy vy-
soké vzdělati rozum. Čupr pokládá pravého
učitele za umělce, který vychovává jiné
k tomu, aby mohli vychovávati samy sebe.
Čupr
Vocel
Čuprův
Libeň
Kolčavka
24
article
„Nezná-li učitel,“ praví Čupr, „působití indi-
rektně, je-li puntičkář, pedant, ztratí-li měřít-
ko psychické, dle kterého má postupovat
paedagogické působení postupem stáří scho-
vancova, hrá-li sii ve vyšších třídách na ma-
lého despotu z Asie: tu odchová sice ze žáků
svých otrocké pokrytce, podlézače a svatá-
čky, snad i doskočné mudráky, v celku stvo-
řeniska špatného anebo otřeného rázu, nikol
však muže, jenžto by budoucně s to byli ve-
leti lidu svobodnému.“ (č. č. M. 1849, I., 110.
A právě tak pokročilé byly názory Čuprovy
o zreformované universitě, kde žádal zásadn
rozdělení na obor vědecký a umělecký, na-
prostou svobodu učení, vzdělání čistě lidské
založené v universálním organismu světovém
a přece individuálně národní, na samostatných
kathedrách, s vyučovací řečí českou. (Č. č
M. 1850, 236.)
Jaký rozhled a jaké schopnosti měl Fran-
tišek Čupr, vidno na př. i z jeho starší studie
„ významu Tómy ze štítného ve f-
losofii“ (č. Č. M. 1847, II., 249), která, jak-
koli je založena pouze na zlomkovité látce
Štítného „Řečí besedních“, pokud byly oti-
štěny v I. díle matičního „Výboru“ [1845) přece
tak přiléhavě označuje postavení staročeského
scholastika ve vývojí středověkého myšlení
tak případně charakterisuje Štítného metafy-
siku i kosmologii, ethiku, aesthetiku i psycho-
logii, že postup a výsledky zkoumání Čuprov
ani dnes ještě nejsoub
Zcela mod-
so c iáln
Čupr
Čuprův
Fran
Asie
25
article
tonína Springra (který v těchto letech
ještě kráčel s námi, později však přešel do tá-
bora německého), kde podle bohatých osob-
ních zkušeností nabytých na místě saméma
se znalostí příslušné literatury obrací pozor-
nost k Anglii, která se Slovanstvem bude jed-
nou řešíti otázku východní, k níž poutá nás
zájem hospodářský, a která svým svobodným
zřízením parlamentním, svým světovým roz-
machem finančním i průmyslovým na strané
jedné a svým hrozivě rostoucím pauperismem
na straně druhé je ostatní Evropě vzorem po-
učným i odstrašujícím zároveň. Svobodná
tržba, stálé decentralisování majetku, a asso-
ciace, spolčování, jsou, podle vývodů Sprin-
grových (1851, II., 133) „hlavním prostředkem
k umenšení chudoby a k rozšíření blahobytu“,
čímž vyvrací se předsudek zpátečnický, že
prý chudoba vzrůstá s rostoucí civilisací.
Anglie
Evropa
26
article
Význačně pro směr své doby praví Sprin-
ger (1850, 577): „Pomalu mizí ty časy, kde se
od národů nežádalo nic jiného, než správné
placení daně; národové sami slídí a pídí po
cestách, jak by své bohatství rozmnožili, bla-
hobyt jednotlivce ve všeobecnost přivedli; oč
se jindy nikdo na světě nestaral, zdali totiž
jistý směr politický také materiálním výhodám
prospěje, to je u nás již nejdůležitější věcía
podstatou všech politických otázek a nabude
časem svým ještě větší síly. My jsme z po-
zemštěli — ne snad ve zlém smyslu, ztra-
tivše cit vznešeného a duševního, naopak, on
v nás zmohutněl,... ale právě že ono vzne-
šené a duševní u nás zdomácněti má, hledíme
si jeho půdy, abychom mu nedali v povětří se
rozprchnouti, splítáme je těsně se zemí,
níž ono vyrostlo.
Toto „zpozemšténí“, to jest zvýšení a roz-
šířený podklad hmotný a tím i zvýšení občan-
ského významu a osvětové zdatnosti národa,
stalo se tehdy časovým úkolem mladého dra.
Riegra, dra. Čejky, dra. Šimáčka, dra. Jana
Palackého, prof. Krejčího, Purkyně a jiných
vedlo k „Slovníku Naučnému“ koncem reakč-
desítiletí a k bezpečnějším podmínkám
útvarův ústavních.
Riegr
Čejka
Šimáček
Palacký
profesor
Krejčí
Purkyně