ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 4747f610-8f10-11dd-b928-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 36, work 3, person 63, org 7
1 masthead
Ročník padesátý třetl.
2 masthead
V Praze, v pátek 23. května 1913.
Praha
3 masthead
Číslo 139.
4 article
Ma ranní a večerni liaty předpláci ve V Praze v administraci na čtvri . . . 2 K - SK — h s dvoji donáškou na měsíe. . . . . . a na čtvrt leta . . . . 7 K 62h ve fliálkách na měslc . . . . . 2 K 60 Poštoui na měslo. . . . . . na čtvrt feta . . . . 9 K e0 s dvojí zásilkou na měsle na čtvr ieta . . 1 K P
Praha KSK
5 article Nadšení pro jednotný postup.
Nadšení pro jednotný postup. Usnesení Českého klubu na radě říšské kterým žádá se zřízení Jednotného klubu, za- loženého na zásadě majority, vyvolalo v oné části veřejnosti české, které více jde o pro- spěch a zdar české politiky, než o stranickou agitací, živý souhlas. Nemohlo se zajisté oče- kávat jiné usnesení v klubu naší strany, je- jíž poslanci zůstali vždy věrni společnému po- stupu. Ačkoli jest jich jen 15, zůstali v orga- nisaci původního 80členného Jednotného klu- bu a zůstali v něm i po vystoupení radikálo a národních sociálů společně se 37 agrárníky a 7 katolíky, ačkoli mohli býti kdykoli pře- hlasováni, poněvadž právě kladli velikou váhu na společný postup, na tvoření par- lamentního tělesa velkého, které by mělov parlamentě o 516 poslancích vliv a význam. Je zcela přirozeno, že chtějí, aby o dů- ležitých otázkách taktických rozhodoval tato velká taktická jednotka, v níž by mohli uplatniti svoje názory, v níž by mohli pře- svědčovati svoje soudruhy a vyslechnouti ná- zory jejich, jak mezi muží se sluší. Proto prá- vem odkazují rozhodnutí o taktickém postupu do crganisace českého poselstva, a tím že chtějí, aby princip majority byl rozhodující. výslovně praví, že jsou ochotni podrobitie většině. Agrárnímu klubu jako nejsilnější- mu ponechávají, aby kroky, přiměřené k utvo- ření Jednotného klubu, zahájil a tím veden se ujal. Nervosní veřejnost česká a podezíravá žurnalistika dostala tím jasnou a určitou od- pověď a to ihned, jakmile ji dostati mohla.
6 article
Přípisem ze dne 20. května dostal Český klub sdělení agrárního klubu o jeho usnesení — učiněném dne 15. května — a ještě týž den odpověděl náš klub na výzvu po součinnosti a doufáme, že argární klub uchopí se inicia- tivy, aby co nejdříve Jednotný klub byl zří- zen a o něm rozhodnuto. Do té dobý ovšem prozatím Český klub o taktickém postupu svém jednati nemusí, poněvadž rozhodnut vznesl na organisaci, jež utvořiti se má za ve- dení agrárníků. „Národní Politika“ nesprávně vytýká, že náš list i dr. Kramář odmítali vstoupiti do oposice proti nynější vládě. Konstatovali jsme v neděli, v pondělí i v úterý, že Český klub nemá možnosti o věci rozhodnouti, že nebylo mu vůbec usnesení agrárního klubu notilikováno a že schůzi bude míti v úterý Potírali jsme názor, že by usnesením agrár ního klubu vyslovila se většina českých po- slanců pro oposíci, poněvadž oposice je pou- hé slovo, jemuž musí býti dán teprve obsah. ptali jsme se, jaká je myšlenka oposice agrár- ní, jak národně-sociální a neodvislého klubu? Ptali jsme se, jaká oposice má většinu a k jaké máme přistoupit? Neviděli jsme dobré auspi- cie pro jednotný postup, když jsme kritisovali jednostranné usnesení agrárního klubu, čell nenávisté projevy v „Národní Politice“, člán- ky, psané po způsobu podomků v „Českém Slově“, překrucování a spílání v orgánech stran, zastoupených v neodvislém klubu,a divili jsme se právem, že takovýmto líbezným a společensky dokonalým způsobem jsme zvání od ostatních stran českých, pro hlašujících oposici k součinnosti. „Národní Politika“ ve včerejším čísle v věci samé uznala řadu našich námitek, velm rozhodně akcentuje potřebu podrobování se menšiny většině, nutnost šetrného vystupo- vání v klubu k odchylným názorům a po- vinnost šetřiti všech zřetelů obvyklých v běž ném jednání společenském.
Kramář
7 article
Také právem klade se tam důraz na to. že Jednotný klub má býti zřízen nejenom pro oposici, nýbrž trvale, tedy i pro případy změny taktiky. Na stejném stanovisku o způsobu rozhod nutí stojí také klub poslanců katolické strany národní. Jeho usnesení žádá obnovení nové společné formace, ve které by byla učiněna včas usnesení, jak o meritu společných otá- zek, tak také o taktice proti vládě a ostatním parlamentním stranám V jiných stranách, resp. listech jiných stran nenacházíme však onoho bezpodmíneč- ného podrobování se většině, jako v usnesen rfašeho klubu a národních katolíků. Státo- právní orgán dává si z Vídně telefonovati „Mladočeské volání po Jednotném klubu s principem majority vykládá se jako tah pro- ti stranám radikálním, které sotva bu- dou míti chuť jíti znova do Jed- notného klubu a zase zněho vystu- povat, až bude dosaženo svrhnut vlády a agrárníci eventuálně půj- dou do nové vlády. Těžko se zachovat našim pánům radiká lům. Vykřikovali do českého světa, že se ne chceme podrobit většině a když prohlásíme že chceme Jednotný klub na principu majo- rity, prohlašují to jako tah — proti nim, ač mají větši nuí A k tomu dávají košiček předem, nemaj chuti jíti do Jednotného klubu, stanoví si ce- lou litanii podmínek, aby doplnili svými po- slanci jednotu. Podivno, že našich 15 poslanců se nebojí jiti do organisace, kde bude přes 8 poslanců českých. Je vidět, že měli jsme prav du, když ptali jsme se, jaká je to oposice která má většínu? Dnes dovídáme se, že Jed- notný klub musí miti program, nespokojujíc se jen poražením této vlády, která prý to dle radikálů vydrží do podzimka, takže nyní bude se prováděti oposice nadarmo.
Vídeň katolický strana
8 article
Národní Politika“ vidí zde první odezvu na klub trvající nejen při oposiční, nýbrž i př jiné taktice. Druhá odpověď přišla od národních so- ciálů. Popřávají si lacinou sebechválu, že se dostalo jím skvělé satisfakce pro jejích postup v posledních dvou letech. Láce je zřejma- strana, která prý bude pořád v oposici, jako národní sociálové, může míti satisfakci častěji od stran, které zařizují svůj postup dle skuteč ných poměrů a jsou proto jednou v oposici jednou provozují politiku volné ruky, jednot tvoří vládní většinu. O Jednotném klubu se usnesení národně- sociálních poslanců nezmíňuje. Za to jeho or- gán má po dlouhé době článek psaný pérem nikoli klackem. Z něho dovídáme se, že jeho podmínky a požadavky jsou ne- zvratné. Některé podmínky jsou samo- zřejmé, jako na př. ta, že musí býti vytčeny věči, pro které zásada majority platí, poněvadž při různosti stran a zájmovém jich rázu na všecky věci nemůže se vztahovati jednota a tím také zásada majoritní.
9 article
Avšak to nás nezajímá tak jako ohláška. že Jednotný klub je odůvodněn jen pro o po- sicí. Praví nám národně-sociální orgán, že „musí býti jasno, pro jaké cíle by společná oposice byla, musilo by býti také stanoveno které věci minimálně musejí býti odstraněny které napraveny a které získány, aby mohly upustiti odoposíce ty strany, kte- ré by pak považovaly za lepš vstoupiti do vládní většiny.“ Tedy vyhraje-li oposice, provede-li se žá- dané minimum požadavků od nepřátel- ské vlády, pak tato vláda půjde, ty druh strany dostanou svolení, aby šly do vlády, ale národní sociálové půjdou z — Jednotného klubu. Ne tedy oposice parlamentární, nýbrž bludný kruh oposice pro oposici, oposice jako agitační prostředek pro neuvědomělé massy. Jednotný klub bude moci počítati pro jinou než oposiční taktiku s 59 poslanci, ostatní půjdou ven a budou potírat novou vládu dál. Bude míti tedy Jednotný klub pro případ změ- něné taktiky hlasů kolem 30, ne 801 Je vidět jasně, že právem jsme se ptali pro jakou oposici je většína českého posel- stva, právem jsme žádali věděti, jaký má opo- sice ta cíl. Dnes teprve se uvažuje o těchto cilech a také národní sociálové odmitají my- šlenku „Nár. Politiky“, že by Jednotný klul mohl býti tělesem trvalým jak pro oposici tak pro jinou taktiku. Tedy také košíček o pánů, kteří měli plná ústa kázání, že se mu- síme podrobiti různorodé oposici, skloniti se před slovíčkem oposice, před prázdným he- slem bez obsahu
10 article
Aby však nechut podrobiti se nějaké n většinové zásadě založené organisaci byla ještě jasnější, postavili si v národně-sociálnín orgánu ještě jednu nezvratnou podmín- ku: Úmluva musí býti stvrzena všemi po slanci zúčastněných stran. Stači by tedy jeden jediný, který by vykřikl „ne- souhlasím“, aby nedošlo k Jednotnému klubu Zásada z doby úpadku Polsky. Vidíme úmysl jasně. Kdyby všecko bylo národním sociálům splněno, jeden se snad přece najde, který vy- křikne „nesouhlasím“, aby nemusíli podrobit se jednotnému postupul Snad by jim konveno- val klub, v němž jen jednomy slná usne- sení by byla závazná, jinak by byla volnos hlasování a jednání. Snad i k takovým orga- nisačním návrhům po vzoru z doby úpadku Polsky časem dojdeme v Čechách. A nyní se ohlédněme zpět. Jaký to byl poplach proti nám, jak se na nás pokřikovalo ze všech stran po agrárním usnesení. A my jsme zcela klidně a mužně řekli: Ano, chce- me Jednotný klub, podrobíme s majoritě, ať je pro nás nebo prot nám, poněvadž vysoko si ceníme mí- nění většiny, usnesené po výměně názorů. A hned se ozval z radikálních stran odpor, stanovena nekonečná řada podmínek (rozumí se nezvratných), činěny výhrady, kdy se musí podrobit a kdy ne. Nadšení pro větši- nu zmizelo, ta má platit jen proti jiný m, ne proti radikálům, těch 21 nemusí jít vždy po- spolu s ostatními v národní kázni. Nechápe česká veřejnost, že není dobře se rozčilovat a že mnohem lépe je čekat, jak se vytvářejí poměry a objasní se různé snahy různorodých oposic? Snad lépe by bylo. aby u nás bylo více nadšení pr jednotný postup než pro'slovíčko oposice.
Polsko Čechy I jednotný klub
11 title
Pražským Srbům.
Srba
12 article
V Solijí, v květnu 1913.
13 article
V minulých číslech „Balgarie“ ze dne 28. 29. dubna čtli jsme článek přeložený z „Národních Listů“ pod názvem „Srbí a Bulhaři“, sepsaný o pražských Srbů. — Čtenáři zajisté pozorovali, že vše v tomto článku bylo pouhé překrucování fakt poměrů, totiž nepravdy, jež byly házeny za tím účelem, aby veřejně mínění v Čechách bylo mysti- fikováno. — Srbům mnoho záleží na tom, aby získali i slovanské národy na svoji stranu a za tím účelem mají organisovanou službu agentů-korespoa- dentů, kteří piší do českých, chorvatských, ruských. polských a slovinských časopisů. Po čase války ještě nyní tito agenti-korespondenti se zvláštní pil pracovali a pracují v českých časopisech: „Nlár. Listy“, „Nár. Politika“, „Samostatnost“, „Čas“ atd Velký mistr v překrucování fakt, přinášení ne- pravých zpráv jest korespondent „Národní Politi- ky“, známý Srb lvanič. Mistři toho umění jsou vá- bec všichni Srbové, prošli školou Miloevičů. Nikd na světě není s to je předstihnouti a dnes vidíme že pražští Srbové — snad srbská studentská mlá- dež — při tom všem, že jsou pod vlivem jiné spo- lečnosti a jiných mravů, přece zůstali své srbské škole věrni. Pražští Srbové se rozhněvali na korespondent z Bulharska „Národních Listů“ p. Síse proto, že .. mluvil pravdu a vyčítal Srbům. Je to možné, že jeden Čech píše jmenovitě v „Národních Listech“ srbsko-bulharském sporu ve smyslu tak, jak stoj věci a ne jak si přejí Srbové?
Bulhar Srba Srb Sís Čo Čechy Bulharsko Srbí
14 article
Pan Sís nemůže proti svému svědomí psáti an vynášeti před světem nepravdy, proto klevet Srbovál Srbsko-bulharská smlouva „z politických ohle- dů není dosud uveřejněna“ a proto — toť se roz- uml — může se o ní v Čechách psáti, jak si kd přeje. Prilep, Ochrida a Bitolje prý spadujíd sporného pásma, kdežto dle smlouvy tato města s Velesem zůstávají Bulharsku bezpodmínečně kdežto sporným může býti Skoplje, Kumanovo atd Ve všech bitvách s Turky na východních b- jištích bojovali prý v řadách bulbarského vojsk anonymně Srbově! Kde jmenovitě a proč anonymně? — Toť není čtenáři řečeno. Z jakých příčin by byl Srbové bojovali anonymně u Lozengradu, Lule- Burgasu, Čataldže, Bulairu, když bojovali u Odrinu neanonymně? Ale bez nejmenšího studu a svědo- mí lidského pražští Srbové příčítají zásluhu o vl- tězství u Lule-Burgasu ne bulharskému „na nožl nýbrž jakési srbské kavalerii, a rozbití tureckýc lodí u Šarkeje při pokusu vylodění Envera beje — jakýmsi těžkým srbským dělům, kdýž tuto úspěšno vykonanou úlohu provedla bulharská lehká děl horská. Toto drzě klamání nepravdami českého ve řejného mínění může si dovoliti jenom zatížená so- vinistická srbská hlava. Rozdělení dobytých zemí má se prý státi spra vedlivě na podkladu nějaké rovnováhy! Jako kdy by Makedonie se svým bulharským obyvatelstvem byla jako bochník chleba, který bychom si roz- dělili se Srby. Vojna s Tureckem měla osvobozu- jící a sjednocující cíl, nikoliv však společensk účtování: ostatně ani smlouva nečiní nikdež zmín- ku o podobném dělení dle rovnováhy U Odrinu prý účinkovalo 60.000 mužů srbskéh vojska, kdežto dle oficiálních údajů zde bylo sotv 40.000 Srbů.
Sís Veles Skoplj Kumanovo Turek Srbův Srba Bulair Odrin Srbovát Srbsko Čechy Prilep Ochrida Bulharsko Burgas Čataldža Makedonie Turecko
15 article
Bulharské ministerstvo drah prý předložil srbské vládě účet za dovoz srbského vojska do Odrinu a zpět a účet ten byl prý do posledníh haléře zaplacen, kdežto dle zpráv z ministerstva Srbové nevyplatili žádný takový účet. (Toto byl dementováno v časopisu „Balgaria“ a tiskem v cl- zině, viz „Národní Listy“ ze dne 5. května.) Srbové prý přinesli Bulharsku velikou pomoe vojskem, šatstvem, náboji, děly atd. a pan Pašič má míti po ruce mnoho dokumentů o této pomoci Nuže, dočkáme se toho dne, až pražští Srbové pře- kvapí nás uveřejněním těchto dokumentů, abychom se mohli přesvědčiti o pravděl Aby odůvodnili svů požadavek o revisi smlouvy, pražští Srbové po- ukazují na tu okolnost, že obyvatelstvo Bitolje, Ochridy a Prilepu má býti etnografickou směst Bulharů a Srbů, jakýsi přechod mezi oběma ná- rody. Toto obyvatelstvo prý jest stejně náchylné Bulharsku jako Srbsku, avšak dle řeči, národních V drobném prodejie ranní číslo o sobě . . na sh večorui . . . . za 4h Ve ňliálkách na venkově ranní čislo . . . . . l0h večerni . lnseráty plati se hotově napřed Předplacení a inzerty přjjíma sdministrnce v Marlanské ul., a Tam nnchůzejí se táž rodakcs, tiskárna a expedis „Národnlch Listů“ Bukopisy se navranej
Srba Pašič Bulhar Odrin Bulharsko Srbsko Marlanský ulice Bitolje Ochrid Prilep
16 article
tradicí a kulturních památek toto víc se blíží k Srbům než k Bulharům. Jaké je obyvatelstvo těch- to měst až i celé Makedonie, tedy se Skopljí, Ku- manovem, Tetovem atd., o tom svědčí řada uče- ných slavistů; pražským Srbům ale měl býti znám jim velmi blízký český učenec, řádný prof. univer, sity p. dr. Lubor Niederle a jeho „etnografická ma- pa Slovanstva“, vydaná roku 1912. Dle této mapy obyvatelstvo Velese, Ochridu, Debru, Bitolje až do Kosturu, Ostrovu atd. je čistě bulharské, kdežto toto u Skoplje, Kumanova a Tetova je bulharské, sousedicí se Srbskem. Mapa tato dobře vyjadřuje i sjednocení Bulharů, jehož se má dnes dosáhnouti a tolikéž sjednocení Srbů, kteréhož se má však dosíci pomocí Bulharů, jak obecně se úznává.
Srba Bulhar doktor Niederle Veles Ochrid Debra Kostur Makedonie Skopljí Tetov Kumanovo Srbsko
17 article
Srbové si chtějí ponechatí zbraní dobytá úze- mi v Makedonii, zapomínajíce, že za toto dobyte mají děkovati především té okolnosti, že bulharská vojska odolala největší turecké síle, ona zadržela Turky, aby nešli až do Bělehradu a ona do nedávna ještě vzdorovala a zadržovala Turky u Čataldže Bulairu Kdy proti Bulharům postavilo Turecko 300tist- covou armádu, Srbové a Řekové společně opero- vali jenom proti 150.000 mužům turecké armády to jsou všecko fakta, jež cizí korespondenti do- svědčují. Kde je ledy to právo předností Srbů, aby oní tato místa si ponechali? Pan Sís má pravdu, připisuje-li Srbům zradu na slovanské myšlence. Je třeba větších důkazů tohoto tvrzení p. Síse, než dnešní chování Srbů? Oni nedodržují smlouvu s podpisem svého vladaře oni se spolčují s Řeky, aby zabírali území s bul- harským obyvatelstvem; neslýchaným terorem po- srbují bulharské obyvatelstvo v okupovaných mě- stech a po všem tom, oni, nevinní Srbové, mají svědomí se ospravedlňovati, že nejsou zrádci slo- vanské myšlenkyl Divné pojímání slovanské myšlenky Srbové projevují svojí okupovací politikou stále na účet nás. Bulharů, kterou oni již po 40 roků sledují.
Srba Turek Bulhar Řek Sís Makedonie Bělehrad Turecko
18 article
Vzali nám Zajčar, Pírot, Níš, Vranje, dnes se derou do Skoplje, Kumanova atd. Srbové chtějí se rozši- řovati na účet Bulharska posrbováním bulharského obyvatelstva a my pro slovanskou myšlenku má- me mlčet „a za žádných podmínek a poměrů nesmí ani na mysl nám přijíti, abychom se vrhli do ná- ručí nepřátelů Slovanstval“ Který slovanský náro může solidarisovati takovou „čistě slovanskou po- litikou?“ Naši bratři Češi rozčilují se proti Polákům ve Slezsku i když jde jenom o otevření jediné pol- ské školy v městě se smíšeným obyvatelstvem, a zde se jedná o zabrání celých oblastí od Srbů o posrhování tak brutálním způsobem čistě bulhar- ského obyvatelstva. s v Přejí-li si Srbové „s hrdostí“ sledovati slovanskou politiku, je třeba, aby jednou pro vždy zanechali svou pochybnou cestu, rozšiřování se na účet nás Bulharů, je třeba, aby nepřekáželi sjednocení Bul- harů, aby tímto způsobem připravovali mocného ochránce i svého vlastního sjednocení, aby bylo docíleno utvoření dvou bratrských mocných slo- vanských států na balkánském poloostrově, což je naším vroucím přáním. Toť jest naše — Bulharů — pojímání slovan- ské myšlenky a věříme, že proti němu nebude ná- mítek od žádného zdravě myslícího slovanského ná- roda. Vasil Atanaso v.“) *) Ačkoli v politování hodném sporu mezi Bul- hary a Srby stanovisko svrchovaně přátelské ne- strannosti na obě strany zaujímáme, a kontroversu v té přičině aspoň v našich sloupcích za ukonče- nou považovati jsme chtěli, máme přece za slušné. dopřáti místa ještě této duplice vzhledem na osob- nost jejího ve slovanském světě známého pisatele. (Pozn. redakce.
Níš Vranje Srba Čech Polák Bulhar Atanaso Bulharsko Slezsko
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z reakční doby let padesátých. Víme, že má pověst špatnou. Sevřela hla- satele veřejného mínění: denní tisk, zastavila organisaci spolkovou, byrokratickou a vo- jenskou samovládou udusila všechen ruch po- litický a podvázala veškeru volnější tvořivost uměleckou. Zdálo by se, že za takových okolnost také tvůrčí a podnětné zkoumání vědecké nadobro bylo zaraženo. Zde však věc má se poněkud jinak. V době, kdy každý pisatel za každé tak- řka slovo, necensurované sice předem, jako za staré reakce Metternichovy, za to však dodatečně, po vytištění, podrobované vše- strannému dozoru a přesuzování úřadnímu, ručil svou osobní bezpečností a svobodou — za takových okolností přece není zcela mrtvo v oboru vychovatelském, jazykovém, dějepis- ném a zeměpisném, přírodozpytném a lékař- ském se stálou applikací praktickou, zvláštní sklon pak dostávají mysli k obecnému vzdě- lání encyklopaedickému a zejména k otázkám národohospodářským, jejichž úspěšné řešení — podle hesel věku, který odvracel od snění fantasie a romantické ideologie, v průmyslo- vém, obchodním, zemědělském rozmachu hle- daje cesty k obecnému blahobytu — zdálo se býti zlatým klíčem a pevným základem k lepší budoucnosti. Velmi poučné jsou zde především svazky časopisu, který za prvních let reakčních tak- řka jediný z celé naší literatury tehdejší zbyl jako pěstitel nauk a stopovatel snah věde- ckých: Časopis Českého Musea. Při- rozeným průběhem okolností vystřizlivěv z překotné horečky let konstitučních, zcela se obrátil na soustavnou revisi minulosti přítomnosti, a vzhledem ke stísněnému stavu veřejnému i vzhledem ke kritickým poměrům v lůně Společnosti musejní, kde tehdy místo literárních rozhodovaly vlivy policejní, vedl si s energií i všestranností všeho uznání hodnou.
Metternichův zemědělský rozmach hle Český muzeum
20 article
Po prvním svazku ročníku 1850 redaktor listu, Jan Erazim Vocel, byv jmenován profesorem české archaeologie a historie umění na universitě pražské, postoupil ve- dení č. č. M. tehdejšímu sekretáři musejnímu. Václava Nebeskému, jenž se redakc ujal na řadu let. Se čtenářstvem časopisu Vocel se rozloučil vyznáním, že bylo jeho snahou, aby se v Musejníku „přednější spiso vatelé naši (sjednotili) v duchu lásky a svor nosti k oné důkladné literární činnosti, kte rouž jediné vyšší záměrové, totiž rozplozo vání důkladné osvěty rozumu a rozšiřo- vání vzdělanosti srdce a mysli do saženi býti mohou.“ Zároveň pak spisovatel stvu i obecenstvu doporučoval nástupce své- ho jako „výtečného, ducha jarého spisovate- le“, jenž zajisté ještě „lépe a důkladněji .. velkou úlohu“ bude vykonávati.
Jan Erazim Vocel Nebeský duch láska
21 article
Proto však Vocel, odstupuje od Musejní ka, nepřestával býti jeho spolupracovníkem Čteme tam r. 1850 především Vocelovu úvodní přednášku universitní o „Ú čelu významu archacologie české“, kde velmi důrazným způsobem promlouvá jednal o národním duchu své vědy, jednak o poža- davku volného vědeckého zkoumání. Na ná- rod svůj Vocel hledí jako na tisíciletý kul- turní celek, a na novou archaeologii jako n vědu, která sice vznikla za starých renais- sančních vlivův italského humanismu, nicméně však má stěžejní význam praktický i pro ži- vou přítomnost, poněvadž objevený a dolo- žený kulturní život, jimž národ žil v minulo- sti, posilňuje a zajíšťuje jeho politickou váhu nynější. Volnost vědeckého zkoumání pal Vocel pokládá za nejlepší cestu ke smířeni národův a k ideálu lidskosti. „Pravdou a svo- bodou,“ praví, „rozšiřuje se říše rozumu, rozum vede k svornosti a smíření. Kde svo- bodné zpytování volný průchod má a věda žádné straně nemusí pochlebovati, tam též příčina záští a nenávisti odpadává.“ S takového povýšeného stanoviska Vocel promlouvá o „Mincích celtickýchv Čechách“, „O přědhistorických obyvatelích české země a šíření s indoevropských národů vůbec“, o „Č es kě
Vocel Vocelův Čechy
22 article
archaeologii křesťanského stře- dověku“ atd. Dvaatřicetiletý tehdy Václav Nebesky byl redaktor velmi obratný a za nejhorších let reakčních v časopise jeho cítíme van mo- derního ducha, třeba přitlumený. Také Nebeský podléhá heslu doby. Ráz počínající druhé polovice věku devatenáctého spatřuje v tom, že „mimo praktický směr svů v podrobnostech bádá; co minulost vyvedla šetrně a pílně sbírá, kriticky rozbírá, pořádá a k snadnějšímu užívání připravuje: duševn síla naší doby se nejeví v bujné tvořící moci nýbrž v bedlivém probírání a zkoumání.“ (Stará literatura česká, Časopis Českého Mu- sea 1850, 221.) A takovýmto pořádacím, ohle- dávacím, mikrologickým způsobem si Nebeský vede ve většině svých tehdejších studií lite rárně-historických, nicméně si při tom zacho- vávaje široký rozhled a pronikavý smysl pro význačné vlastnosti doby, člověka i umění. Pokrokovým směrem bere se dále v obo ru filosoficko-vyučovatelském i za přitužujíc reakce mladý spisovatel dr. Františ el Čupr.
Václav Nebeský Františ Čupr
23 article
Také Čupr prošel vychovatelstvím v zá možných rodinách, jako Vocel a Nebeský. O r. 1849 učil na akademickém gymnasiu praž- ském a zároveň vykládal o filosofii na univer- sitě, r. 1853, když české gymnasium znov proměnili v ústav německý, Čupr byl odstra- něn, poněvadž nedusil uvědomění svého ža- ctva a nepřekážel soukromým jeho cvičenín literárním. Po nějakém čase pak zřídil si pri- vátní ústav vyučovací v Libni na svém statku „Kolčavce“, kde po několika letech poton vyrostlo úpiné soukromé gymnasium, reálka vyšší škola hospodářská. Že Čupr ústavy své vedl duchem moder ním, tomu nasvědčuje cyklus jeho článků, na- depsaných „Školy“ (Č. č. M. 1848, I., 549 1849, I., 108; 1850, 227), kde podává obšírné návrhy na reorganisaci všeho učení a vycho- vávání od školy obecné až po universitu. Ne- mohouce se zde pouštěti do zevrubného roz- boru Čuprových idejí, upozorňujeme jen na př na to, čeho žádal od nové střední školy: aby otužovala, zohebňovala a krášlila tělo mladí kovo a jeho pohyby; aby zostřovala intelli- genci, cvičila pamět a fantasii, ušlechťovala vůli, usnadňovala tvoření karakteru mrav- ního; aby připravovala nejen pro život státní nebo církevní, nýbrž i pro život národní:a aby vychovávala i pro universitu, vysvětlujíc národní přítomnost minulostí. Podle Čupra hlavním úkolem školy obecné je vzdělati cit, úkolem školy střední vzdělati vůli, školy vy- soké vzdělati rozum. Čupr pokládá pravého učitele za umělce, který vychovává jiné k tomu, aby mohli vychovávati samy sebe.
Čupr Vocel Čuprův Libeň Kolčavka
24 article
„Nezná-li učitel,“ praví Čupr, „působití indi- rektně, je-li puntičkář, pedant, ztratí-li měřít- ko psychické, dle kterého má postupovat paedagogické působení postupem stáří scho- vancova, hrá-li sii ve vyšších třídách na ma- lého despotu z Asie: tu odchová sice ze žáků svých otrocké pokrytce, podlézače a svatá- čky, snad i doskočné mudráky, v celku stvo- řeniska špatného anebo otřeného rázu, nikol však muže, jenžto by budoucně s to byli ve- leti lidu svobodnému.“ (č. č. M. 1849, I., 110. A právě tak pokročilé byly názory Čuprovy o zreformované universitě, kde žádal zásadn rozdělení na obor vědecký a umělecký, na- prostou svobodu učení, vzdělání čistě lidské založené v universálním organismu světovém a přece individuálně národní, na samostatných kathedrách, s vyučovací řečí českou. (Č. č M. 1850, 236.) Jaký rozhled a jaké schopnosti měl Fran- tišek Čupr, vidno na př. i z jeho starší studie „ významu Tómy ze štítného ve f- losofii“ (č. Č. M. 1847, II., 249), která, jak- koli je založena pouze na zlomkovité látce Štítného „Řečí besedních“, pokud byly oti- štěny v I. díle matičního „Výboru“ [1845) přece tak přiléhavě označuje postavení staročeského scholastika ve vývojí středověkého myšlení tak případně charakterisuje Štítného metafy- siku i kosmologii, ethiku, aesthetiku i psycho- logii, že postup a výsledky zkoumání Čuprov ani dnes ještě nejsoub Zcela mod- so c iáln
Čupr Čuprův Fran Asie
25 article
tonína Springra (který v těchto letech ještě kráčel s námi, později však přešel do tá- bora německého), kde podle bohatých osob- ních zkušeností nabytých na místě saméma se znalostí příslušné literatury obrací pozor- nost k Anglii, která se Slovanstvem bude jed- nou řešíti otázku východní, k níž poutá nás zájem hospodářský, a která svým svobodným zřízením parlamentním, svým světovým roz- machem finančním i průmyslovým na strané jedné a svým hrozivě rostoucím pauperismem na straně druhé je ostatní Evropě vzorem po- učným i odstrašujícím zároveň. Svobodná tržba, stálé decentralisování majetku, a asso- ciace, spolčování, jsou, podle vývodů Sprin- grových (1851, II., 133) „hlavním prostředkem k umenšení chudoby a k rozšíření blahobytu“, čímž vyvrací se předsudek zpátečnický, že prý chudoba vzrůstá s rostoucí civilisací.
Anglie Evropa
26 article
Význačně pro směr své doby praví Sprin- ger (1850, 577): „Pomalu mizí ty časy, kde se od národů nežádalo nic jiného, než správné placení daně; národové sami slídí a pídí po cestách, jak by své bohatství rozmnožili, bla- hobyt jednotlivce ve všeobecnost přivedli; oč se jindy nikdo na světě nestaral, zdali totiž jistý směr politický také materiálním výhodám prospěje, to je u nás již nejdůležitější věcía podstatou všech politických otázek a nabude časem svým ještě větší síly. My jsme z po- zemštěli — ne snad ve zlém smyslu, ztra- tivše cit vznešeného a duševního, naopak, on v nás zmohutněl,... ale právě že ono vzne- šené a duševní u nás zdomácněti má, hledíme si jeho půdy, abychom mu nedali v povětří se rozprchnouti, splítáme je těsně se zemí, níž ono vyrostlo. Toto „zpozemšténí“, to jest zvýšení a roz- šířený podklad hmotný a tím i zvýšení občan- ského významu a osvětové zdatnosti národa, stalo se tehdy časovým úkolem mladého dra. Riegra, dra. Čejky, dra. Šimáčka, dra. Jana Palackého, prof. Krejčího, Purkyně a jiných vedlo k „Slovníku Naučnému“ koncem reakč- desítiletí a k bezpečnějším podmínkám útvarův ústavních.
Riegr Čejka Šimáček Palacký profesor Krejčí Purkyně