Strana 4. Číslo 308

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 9. listopaďu 1900

Svědkyně: Ne, my jsme tam nebyly. Rada Smutný: Vy jste řekla, že se schovával za stromy. Svědkyně: Skákal, schovával se, jako by se nás bál: On se na nás díval. Dr. Auředníček: Ten pan Hnátek tvrdí, že jste mu to sama povídala. Svědkyně: On se vyptával. O těch větvičkách jsem ničeho neřekla. Rada Danzer: Nepamatujete se, jaký to byl den? Svědkyně: To byl pátek, v sobotu tam šla komise. Při konfrontaci s Hnátkem uvádí svědkyně, že mu nicořezání nějakých větvičekneřekla a také že mu neukazovala Pešáka. To prý je pouhá lež. Svědkyně: Jak bych mohla takové věcí mluvit? Hnátek: To je vaše věc. Dr. Auředníček ke svědku Hnátkovi uvádí, že svědkyně neví ani, že se panský les zove „Mršník“ Hilsner: Že mě tam viděla, to je možná, to je pravda. Tam byla cesta do Německého Brodu a de lapánova. Tajemní,k Šonka: Proč jste se ukrýval? Hilsner: To je také možné, že jsem si zapaloval fajfku a proto jsem se za stram schoval. Svědkyně Fr. Procházková, 32letá soukrom- nice z Polné. Přísahá. Předseda: Pamatujete se na nález kostry v lese u Polné? Svědkyně: Ano, to bylo v létě dva roky. Svědkyně uvádí, že do lesa chodila před Dušičkami. Úvádí totéž, co svědkyně předcházející. Hilsner prý šel tehdy lesem vysokými stromy. Nictam nemohl řez at. Předseda: Bylo to před tím, nežli tu kostru našli, nebo potom? Svědkyně: To jsme také nevěděly. Na hrázi na zpáteční cestě potkali soudního sluhu, který se ptal po hajném Chalupovi. Večer se roznesla po městě pověst, že se kostra nalezla. Předseda: Kdy jste potkaly Hilsnera? Svědkyně: To bylo po třetí hodině odpolední. Svědkyně nepřišla na místo, kde kostra byla nalezena, ač dle doslechu tam blízko Hilsnera viděla.

Rada Danzer: Kudy šel Hilsner? Svědkyně: Jako kdyby chtěl se dát na cestu co my. Kam se dal, to se nevědělo. Hilsner když nás spa- třil, obratil se obličejem do lesa. Hilsner: Právě tamtudy jsem chodíval do Něme- ckého Brodu. Svědek Ant. Brettiš, 62letý žid, soukromník v Leštině. Přísahá. Trestán byl pro podvodný úpadek. Předseda: Vy jste se přihlásil, že máte uvésti cosi důležitého? Svědek: Ano. O vraždě mluvilo se jen o podezření proti Janu Hrůzovi. Já o tom nevím, ale jak Al. Březina se vyjádřil před B. Baschem a S. Poláčkem, že jiný vrah není, než Jan Hrůza že má ruce poškrabané. (Vzrušení.) Tyto staré povídačky uvádí svědek dále; pak dí, že jakési děvče s hochem se mu posmívali, že židi zabili holku a vycucali krev. Svědek uvádí samé směšné klepy. Dále uvádí, že v noci 29. března byl u Hrůzů křika rvačka a toho svědky jsou prý Boř. Löwova a Jak. Schiller z Věžničky. Ten, kdyby prý chtěl mluvit, že by to řekl, kdo to udělal. Představená Vo- melová vyprávěla prý Schubertové, že prý Anežka si na Škaredou středu došívala ještě po půl 6. hod. več. šaty. A jednou prý řekl mladý Hrůza jisté Sommerschuhové: »Já toho nejsem vinen, je toho vinn moje matka; kdyby jí nebylo, byla by Anežka živa. Mně by bylo nejlíp, abych se oběsil.« (Vzrušení.) Žid chrlí ze sebe přímo samé těžké podezřívání, reci- tuje různé klepy i dovolává se za svědka dr. Auředníčka. (Smích). Uvádí na konec, že jeho syn, již žemřelý, před půl druhým rokem proti Hrůzovi podezření projádřil. Rada Danzer: Kdo vám řekl o té pračce u Hrůzů? Svědek: Jakub Schiller a tomu to prý řekl Rada Danzer: A tentu byla nic neřekl. Dr. Baxa: Proč to vyprávíte všecko ?

Svědek: Já hájím čest svého národu. Dr. Baxa: Shledám-li urážku rodiny Hrůzovy, budu vás žalovat. Svědek: To je mi lhostejno, já to zodpovídám. Dr. Baxa: Viděl jste v Polné brožuru dr. Bulovy? S vědek: Já vám nejsem povinen od- odpovídat. Ty tam také byly. Na to zavolán svědek Červinka, který ukazuje na předložené mu mapě, kudy „rázoval“ s Hilsnerem po Moravě. Svědek vypráví zase, kudy šel s Hilsnerem. Do Telče jsme přišli 7. července večer, Hilsner tu dostal podporu od Steinera 50 kr., pak šli do Třešti. Tam dostal dne 9. července podporu 20 kr. Je také pouhá lež, když Hilener někdo viděl do 12. července, je to křivá přísaha. Předseda: Nesmíte urážet St. zástupce Víte, kde cestoval sám? Svědek: Na jeho knížku a list nemohl nikdo cestovat. S t. návladní: Za tu dobu, co jste ho neviděl. nemůžete ručit. Svědek: Ale v té době byl nejméně 50 kilometrů vzdálen. Předseda: Vy nesmíte nikoho obviňovati (Vzrušení.) Předseda: Vy jste obědval u Isternitzové? Svědek: Ano, to je hospoda. — Svědek s Hils- nerem ráno se sešli a pak se rozešli. Hilsner šel do Tře- bíče a do Boskovic. Rada Smutný: Vy jste řekl, že jste 13. čer- vence vyšli. První rozejití bylo ve Svitavě? Svědek: To mohlo být 22.—24. června. Pak jsme se sešli v Brně, tam jsme se rozešli a sešli jsme se ve Znojmě. Pak zas 3—4 dny byli od sebe, 7. července se sešli v Telči, do 9. července tu zůstali. Rada Smutný: Hilsner dí, že byl 8. července v Batelově? Svědek: Tam jsem já nebyl; snad jsem tam byl, ale nemohu se upamatovat Rada Smutný: Vy jste řekl, že ta Isternitzová má hospodu. Znáte ji? Svědek: Já ji neznám, ale on ten muž mne pozval. Běhal.

Hilsner: Z Telče jsme šli do Batelova, odtud až do Třešti. Rada Smutný: On řekl, že Batelov ani nezná. Svědek: My jsme se 9. července rozešli. Dr. Baxa: Kam jste šli z Rychnova nad Kněžnou? Svědek: My jsme tam měli nacionální třenici, měli jsme poukaz na příští stanici. Dr. A uředníček: Snad byste se moh' podívat, leží-li Batelov na cestě z Telče do Třešti? Předseda: Na cestě do Třeště Batelov neleží. Záhada této cesty nevysvětlena. Hilsner teh dy objevilse v Batelově 8. červencea hlá- sil se do Jihlavi. Ve výpověděch svědka Červinky jsou veliké odpory. Dr. Auředníček uvádí, že svědek dnes po dvou letech se nemůže pamatovat na každou vesnici. Svědek uvádí, že dopis Bensšové psal v Hostě- radicích. Dr. Auředníček žádá, aby totiž šetření, jako při Hilsnerovi bylo zavedeno po stravovnách i ohledně Červinky. Toho třeba k důkaza o věrohodnosti svědka. Pan stát. zástupce i dr. Baxa a dr. Pevný odporují tomu, neboť svědek jest pod přísahou a jest věcí soudu a porotců, věří-li svědkovi čili nic. Dr. Auředníček trvá na svém návrhu. Pan president na to oznámil po poradě že soud nedal místa ohledně šetření stravoven, kde byl Červinka. Na konec vyslechnuta svědkyně Marie Vítková, 38letá žena řez- níka a hostinského z Polné. Přísahá. Předseda: Víte se pamatovat na slavnost Pala- ckého? Svědkyně: To bude první omyl. To bude z ho- stince pana Václava Vítka za branou v Polné; já jsem ho- stinská »od černého orla«. Konec líčení o 3. hod. odpol.

Dodáváme k vůli úplnosti z výslechu úterního, že- svědkyně Karolina a Aloisie Brychtovy viděly Hilsnera s rudou kravatou a širákem na socialistickém výletě v Polné, Hazuka pak vyslovil již tehdy svůj podiv, že žid Hilsnen vede tak důvěrně křesťanské děvče za ruku, což Hilsner popřel. Židovský obchodník Maxim. Metzel z Jihlavy však udává, že 16. července vyplácel Hilsnerovi podporu. Dr. Vodička žádal za zjištění, že Pešák byl trestán, dr. Pevný pak o zjištění, že i ostatní svědci, zejména židovští byli rovněž trestáni. Při středečním líčení bylo vyslechnuto 22 svědků. Obuvník Ant. Lang oznámil, že slyšel hádku v bytu Hilsnerově, kde pravil Rapp, Hilsner se nemusí báti, poně- vadž ho při činu nikdo neviděl. Stopoval do 10. hodin večer Hilsnera, Klímovou, Grafa, Bretticha a Basche, kterak se vraceli ze socialistického výletu. Manželé Rappovi vše popřeli. Dozorce vězňů Eduard Miffek udává, že Hilsner se vyznal spoluvězňům Arátorovi a Novákovi, že dva židé k nim na nocleh přišlí ho žádali, aby jim pověděl o nějakém křesťanském děvčeti, načež je Hilsner zavedl do »Březiny.« Polský žid uhodil Anežku Hrůzovou mimojdoucí, načežji odvlekli do lesa. Hilsner prchl. Arátor tvrdil, že nikterak se nestalo vyznání z donucení. Také Graf, Olga Auf- rechtová a Růžena Grafová popřeli, že byli s Hilsnerem,

Zprávy denní. * Dvojí konfiskace »Katolických Listů«. Zdá se, že doba persekuce již začíná a stíhá zvláště antisemitské li ty. Středeční a čtvrteční číslo »Kato- lických Listů« bylo zkonfiskováno, středeční k vůli lokálce »Vlákna nad mrtvolou« s poukázáním na vraždu Anežky Hrůzovy, včerejší pak pro několik slov reliefových procesu polenského, obé k vůli židům. Letos řádí skutečně modrá tužka státního návladního p. Morstadta nemálo, takže i nejobratnější žurnalisté nevědí, jak mají psáti, aby číslo nepropadlo konfi- skaci, což se zvláště za prosesu Hilsnerova velmi často děje: K vůli zajímavosti dodáváme, že »Prager Tagblatt« byl zabaven k vůli rušení židovského náboženství. Místodržitel království českého hrabě Coudenhove přijel dnes ráno do Vídně. * Jmenování. Státní zástupce v Opavě Chri- sto ph, požívající titulu rady vrchního soudu, jme- nován byl vicepresidentem zemského soudu v Brně, při oddělení trestním. — Soudní adjunkt v Krňově, dr. Bedřich Richter, jmenován byl soudním ta- jemníkem v Opavě. — Lesmistr p. Ant. Stehlík v Hořicích byl jmenován od ministra orby lesním radou. * Vyznamenání. President krajského soudu v Čes. Lípě dr. Josef ryt. Höfler obdržel řád že- lezné koruny III. třídy s prominutím tax.

* Instalace nového německého rektora. Včera v poledne konala se instalace nového rektora německé university pražské ve velkém sále Karolina za obvyklých slavnostních obřadů. Zbytečné štvanice. Píše se nám: »Posel z Podhoří«v nedávném čase bere sobě na mušku sv. Prokopa. Pisatel tohoto pokrokářského plátku píše pod záminkou, že prý jeho jméno z některých kato- lických kalendářů zmizelo, což posuzuje tak, jakoby snad z Říma na pokyn v redakci toho kterého ka- lendáře se tak stalo. Snad asi ten který redaktor toho kterého kalendáře má nepochybně tolik katoli- cké víry jako pisatel »Posla z Podhoří« a tudíž ho žádný rozumný nemůže za zástupce katolické církve považovati. A co se toho Husa týče, k němuž prý se církev nepřátel-ky chová, nutno vytknouti, že o něm duchovenstvo katolické s větší šetrností mluví nežli pisatel toho Posla, který se k praporu Novo- husitů hlásí. Drží-li se Jana Husa věrně jako jeho

následovník zbožný, nuže kterak zachovává on páteční pust, kterak chodí k sv. zpovědi, kterak chodí v ne- děli na mši sv. a slovo Boží poslouchá? My upozor- ňujeme pisatele na to, jak ti moderní pohani, již se za kusity vydávají a chtí representovati český národ, snižují sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Ludmilu, jež z počtu svatých chtí vymítiti — kdežto sám prote- stant Palacký jako hvězdy spásné je velebí. — My upozorňujeme Poslova pisálka, aby se podíval do hel- vetského kalendáře, kde vedle výtečných svět lidé katolických jako strašidlo vykukují prapodivní jich bídného a ukrutuického života. Lidé, jež Proců zbůjnictví sám Jiří z Poděbrad se šlechetnými Čechy katolíky a kališníky u Lipan potřel a zajatce za jich lotrovství v Praze na šibenici popraviti rozkázal, stkví se tam jako světcové A to že má býti národní hu- sitství!? — Jak se zdá, dýše »Posel z Podhoří« du- chem ne husitským, ale tím moderním pohanstvím, jež dělá helvetům stafáš, a přátelíčkům Plajzům nad- hání co pomocník oněch dvojctihodných, jež v lají: »Pryč od Říma cestou do Berlína«, to by byla casta k míru mezi sebou a k dorozumění s německým ná- rodem mateřským, jehož řečí Slované ovšem nemluví, ale jehož ducha dýchati musí. — Nic o tomí »Posel« neví, že protestantští Prajzi píší, že husitství a hel- vetství bylo půdou němectví? Ty lide do brý, jenž čítáš tištěniny rozličných pisálků nevě lomých, kteří ničehož neumí, leč jen píchat do Pána Boha u církev hanobiti, jak velice jsi podváděn a od nich o peníze okrádán!

* Ke zrušení pohřbů v Praze. Píše se nám: S jisté strany s vypočítavostí nám zná- mou brojí se nejen proti okázalým pohřbům, alei proti nepamětnému pohřbívání vůbec. Dnes farizejsky ukazují péči o chudinu, aby nedávala poslední groš na poslední »s Bohem« nebožtíku, ale otázky, týka- jící se chudiny nechávají úplně stranou. Chuďas na příklad koupí pro svou rodinu za 10 kr. mléka a to se »srazí« neb čpí náhradu zaň od mlékařky neb mlékárny nedostane. Chuďas koupí za 44 kr. uhlí a mezi nim má za 6 kr. kamene; uhlíř pokrčí ra- meny. Chuďas koupí, aby měla rodina lepší polévku »čtvrtku« masa a dostane — porci loje, šlachotinya kostí, reptati proti tomu nadělení a dostane hrubost aneb výsměch. Obchodníci jsou nyní horečkou v šrou- bování cen tak zapomětliví, že obecenstvu zdražení věci vůbec neoznámí, nýbrž dají menší kvantuma horší kvalitu, a tak to jde ode dne ke dni, aniž by se ptali — kde ten lid, ti malí úředníci to vezmou, když se jim na mzdě a službě nepřidá? Zde by bylo na místě promluvit slovo a nechat tisícileté zvyky jako pohřbívání, jak je. Proč nemají cizinci spatřiti v Praze pohřbu? — Snad v cizině nikdo neumírá?

Má se »Memento mori« úplně z mysli lidstva vy- hnati? Vyženeme li z mysli »možnost« onemocnění a strach před zaslouženým trestem, kam dospějeme? Zajisté k smutnějším koncům, než podíváme-li se smrti do tváře! — Namítá se, že pohřby zastavují komunikaci! což průvody jiné a samy komunikační prostředky nejsou jiným komunikačním prostředkům v cestě? Na př. kočár, bycikl chodci! Zajisté, ten kdo by chtěl, aby všecky mrtvoly v noci jako zločince na hřbitov vyvezli — se svým vzácným tě- lem to tak upřímně nemyslí. On bude první, který testamentárně si vymíní, aby jeho »imposantní« prů- vod pohřební veden byl, dejme tomu, ze Smíchova po Karlově mostě, Celetnou ulici, Příkopy, Václav- ským náměstím na . . . Vyšehrad! On zajisté stanoví výjimky pro žurnalisty, umělce, předsedy, členy spolku a družstev atd. atd. Jak tomu rozuměti?

Poukazuje se na drahotu pohřbů! Co pak je dnes laciné? Ovšem fakulantů a zlatých vozů a exoti- ckých květin a mnoho jiných věcí býti nemusí, ale to, co církevní obřad velebným a úplným činí, » mo dlitba a zpěv« — chyběti nemá. Modlitba a zpěv obřad povznáší a na mysl i srdce lidské blahodárně působí, ba i zatvrzelci lepší cesty ukazuje a hříšníka obměkčuje. Aby stezky nespokojenců se zmírnily, ač možno-li vůbec zarytého nespokojence něčím utišiti — bylo by nejlépe: 1. Aby každá farní obec zřídila pokladnu pro stejné vypravení pohřbů, jak chu ďasu, tak boháči; pak přestanou ty »dostihy« pohřebních ústavů a obecenstva. 2. Pohřby nechť konají se, možno-li z kostela (jako ve Vídni a jinde) nejkratší cestou na hřbitov. 3. Nechť se obce starají o zdraví svých občanů, zejména o dobrou pitnou vodu, aby bylo méně pohřbů a cizinci se z de líbilo. *Z městských útulků pražských. Dne 3. t. m, loučil se v poradě vychovatelek s útulky, jich veliký příznivec a lidumil p. Ferdinand Mellan, vrchní inspektor nad městskými útulky. Nelze se blíže šířiti o tom jak blahodárně sorganisoval útulky chudé školní mládeže. Za všecka ta mnohostranná dobrodiní, jež pan Ferdinand Mellan, vrchní inspektor útulků za dobn svého předsedání učinil pro mládež, jakož i vychovatelky, budiž jemu zde vysloven dík nejvřelejší z upřímných jemu oddaných duší procí- těný. Loučil se slovy dojemnými a tklivými, než tu