Marxův „Kapitál“

NETOLICE. Protestní schůze proti balkán- ské válce konala se u nás v neděli 17. t. m v hostinci „U Volmanů“. K programu referoval soudr. Křečan z Č. Budějovic, který rozebral vývoj balkánské války a poukázal na válečné choutky našich kapitalistů a vysvětlil stanovi- sko sociální demokracie k těmto důležitým o- tázkám, poukázal též na náš zbědovaný stav na českém jihu, načež předsedající soudruh schůzi ukončil. Schůzi řídili soudr. Pavlů a Huda z Ne- tolic.

Díl první.

(Dokončení.) Se stále ubývajícím počtem kapitálových magnátů, kteří uchvacují a pro sebe vyhražují všecky výhody tohoto přeměňovacího pochodu, roste bída, útlak, zotročení, vykořisťování a ú- padek, ale taktéž i odpor vždy více se rozmno- žující a mechanismem kapitalistického výrobního pochodu samotného vyškolené, spojené a organi- sované dělnické třídy. Kapitálový monopol stává se poutem způsobu výrobního, který rozkvetls ním a za jeho vlády. Centralisace výrobních pro- středků a sespolečenštění práce dosáhne pak bodu, kde již nelze je uj vésti v soulad s jejich kapitalistickým rouchem. — Roucho toto se tr- há. Hodina kapitalistického soukromého vlastni- ctví udeřila. Vyvlastnitelé jsou vyvlastněni . . . Z kapitalistického způsobu výroby vyplýva- jící kapitalistický způsob vlastnění, tedy kapita- listické soukromé vlastnictví, jest prvým zápo- rem individuelního, na vlastní práci spočívajícího majetku soukromého. Ale kapitalistická výroba vytváří s nutností přírodního pochodu svůj vlast- ní zápor. Jest to zápor záporu. Tento druhý zá- por nezavádí znovu soukromý majetek, ale ov- šem vlastnictví individuelní, osobité na podkladě vymoženosti kapitalistické éry: soustředění práce a společného vlastnictví půdy, jakož prací samot- nou vyrobených výrobních prostředků. Přeměna soukromého vlastnictví, spočívají- cího na každé práci každého jedince a silně roz- tříštěného, v majetek kapitalistický jest ovšem proces mnohem zdlouhavější, těžší a obtížnější než přeměna kapitalistického majetku, založe- ného vlastně již na společenském provozování výroby, ve vlastnictví společenské. Onde jed- nalo se o vyvlastnění širokých vrstev lidstva ně- kolika málo uchvatitely, zde běží však o vy-

vlastnění několika málo uchvatitelů celým lid-

Nakladatel a zodpovědný redaktor Alois Kříž. — Tiskne knihtiskárna Edmund Janda v Strakonicích

SMĚS.

Oběti války. Strašlivé vraždění lidí, provo- zované právě na bojištích balkánských, uvědo- muje lidstvo opětně, kolik zločinného a nevý- slovně bestiálního je ve válkách, na něž všechny státy se připravují s takovou pečlivostí, a na něž vydávají tolik peněz, že vynaloženy na věci užitečné, musily by obrátit zemi v hotový ráj. Suma utrpení a ztrát způsobených na bojišti nedá se vůbec nijak spolehlivě vyjádřit. Muka umírajících a raněných, bol opuštěných, zhouba a zkáza na majetku, a konečně i zhoršení po- kolení lidského je následek každé války. Neboť již dávno nelze tvrdit, že války umožňují přežítí nejschopnějšího a že tedy působí jako výběr nejschopnějších jedinců k životu. To není prav- dou od dob, kdy byly vynalezeny zbraně pů- sobící na dálku, jako pušky a děla. Ze dvou divochů, utkavších se v osobním boji, kynulo za jinak stejných podmínek vítězství nejsilněj- šímu a nejobratnějšímu. Dnes umírá většina vo- jáků, ani se k nepříteli nepřiblíživši, a člověk nejslabší může skolit dvacet nejsilnějších, jsou-li shodou okolností vydáni v šanc jeho palbě. Na vojnu se z obyvatelstva dosud odvádějí mladí

muži nejstatnější. Z nich je tam mnoho pobito, a rozmnožování lidského pokolení zůstává právě těm, kteří byli uznáni za slabé nebo nějakou vadou stižené. Protože pak veliká část nemocí a vad se dědí, nebo aspoň náchylnost k nim, je vidno, že n ovodobé války musí mít vliv na zhoršení zdraví a síly lidského pokolení. Množ- ství pobitých v jednotlivých válkách přesahuje všechno pomyšlení. Lidská krev, prolitá v ha- nebném válečném vraždění, by věru vyplnila již moře. Válka krymská vyžádala si 750.000 lid- ských životů, italská 45.000, severoamerická od- štěpenecká 800.000, rusko-turecká 250.000, fran- couzsko-německá 215.000, raněné v to nečítaje Ve válce čínsko-japonské, rusko-japonské av řadě menších tažení zahynulo jistě ještě mi- lion lidí, takže možno říci, že v poměrně ne- dlouhé době od krimské války, za posledních šedesát let, bylo tímto hanebným způsobem po- vražděno tři miliony mladých, zdravých lidí. výkvět národů. K tomu pak dlužno přičísti ne- smírné obnosy na penězích, které pomohly jed- notlivým velkokapitalistům k nahromadění bo- hatství, jakého neznal dříve svět, ale zničily

blahobyt národů na celá pokolení. Stály na pří- klad napoleonské války 16.500 milionů franků (korun), turecko-ruská 500 milionů, alžírská 1200 mil., španělsko-portugalská 1250 mil., krymská 7500 mil. ,italská 1500 mil., severoamerická od- štěpenecká 2500 mil., paraguajská 1200 mil., ně- mecko-francouzská 15.500 mil., rusko-japonská 6000 mil., kubská 5000 mil., transválská 4000 mil., čínsko-japonská 1500 mil. a tak dále. Není zajisté odhadnuto nikterak vysoko, pravíme-li, že za minulé století obnášely hotové výlohy vá- lečné sto tisíc milionů korun! Představme si, že by tyto nesmírné peníze byly obráceny na úpravu potoků a řek, vysušování močálů, stavbu silnic a železnic, starobní, invalidní, vdovskéa sirotčí pojištění pracujících tříd a na jiná zdo- konalení a okrášlení života — co by to zna- menalo pro pokrok a štěstí lidstva! Místo toho opovažují se nezodpovědní lidé ještě dnes vyvo- lávati pro nicotné záminky taková válečná ne- bezpečí. Lidská společnost má věru právo, za- kročiti proti nim jako proti každému, kdo po- nouká ke vraždám a žhářství a připravuje se k těmto zločinům, nad něž lidstvo nezná těžších

Vánoční a novoroční pohlednice „Komenské- ho“ těší se každoročně oblibě české veřejnosti. Pohlednice jsou vkusné a umělecké a jich od- běrem podporuje se těžce pronásledované české školství dolnorakouské. Pro letošní období vá- noční vydal spolek 14 druhů dle originálů Frolko- kových a Wachsmannových. Každá pohlednice je opatřena značkou „Komenského“. Česká veřej- nost bude pohlednice tyto zajisté všude žádati. Pohlednice rozesílá do prodeje v zemích če- ských umělecký závod nakladatelský „Minerva“ v Praze II. Spálená 48. Pro Dolní Rakousy zasí- lají se objednávky kanceláří spolku „Komenský“ ve Vídni III. Strohgasse 45.

Vvl Byla to tvrdá slupka, drsná, ten Poldík; ale je-li srdce jádrem naším: bylo v té slupce jádro vzácné. Mnoho let přešlo. Poldík už se koňaření nevzdal, ano byl vyhlášen již i co autorita ve svém oboru, byl volán ke koním jako lékař, měl práce, sotva stačil. Jmění jeho rostlo velmi pěkně, mohl si již i udělati svátek, kteréhokoliv dne by se mu za- chtělo. Mohl si i vyjížděti a vyjížděl si, neboť dostával do správy také koně vyš- šího druhu, již bývali zapřaženi ke ko- čárům: ty pak Poldík, uzdravovali-li se, tím zkoušel, že je zapřahoval do kočáru svého, jejž si schválně k tomu pořídil. A vyjel si, aby lidé viděli, co dovede za tolik a tolik neděl, dní — mělť se čím chlubiti. Vyjel si jako pán, jenž má i svého ko- čího. Kočím býval vždy některý ten hoch, jehož přijal k sobě, aby ho uzdravil „z ru- maření na pískaření“ Co se těch hochů týče, přivedl se tím Poldík v pověst dobrodince; byloť to pěkné, šlechetné, že ujímal se dětí chudých a že je zaopatřoval vším, čehokoliv potřebovali. Ale nesmíme utajiti, že za podivína platil také, a sice právě pro tyto svoje pěkné skutky. Bralť k sobě jen rumařské chlapce a předělával je jen na pískařské. To už pak na něm viselo jako zvláštní příznak a lidé chválíce jeho skutky přidávali také: „Což Poldík! Kdyby k němu přišla od ru- maře německá myš a prosila ho, že by se chtěla dát mezi pískařské, Poldík by se jí ujal.“ Jiní dodávali: „Jeho by mohl ošiditi, kdo by chtěl. První fláma přijít a říct: nerad jsem rumařem, raději bych byl pí-

K blížícím se

Mikulášským zábavám nabízím skvostné a levné dárky ct. spol- kům-a korporacím.

České Budějovice. Krajinská třída, roh mas. krámů. Zbylé dárky vezmou se zpět.