Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXII

2

V Praze, v úterý dne 8. září 1903.

Praha

3

Číslo 245.

4 article

Na ranní a odpol. listy přadplácí se v Praze v adms šn iatrani a maěale aa čtvrt leta . . : s dvojí čonáškeu na raěsíe na čivyt leta . . ve filislkáckí na maěste P'oštoni na měsle na čtvrt keia s drají zásllko nr a: . . k e

Praha

5 article Dnešní číslo pra Prahu le o 12 stranác,

Dnešní číslo pra Prahu le o 12 stranác, Příští číslo „Národních Listů“ vyjde ve středu dn 9. září t. r. v obvyklou ho- dinu ranní.

Praha

6 article Mezinárodní sjezd mírua dr. Körber.

Mezinárodní sjezd mírua dr. Körber. Rozsáhlý sál spátraného cislajtánského par lamentu otevřel se nenadále. — nikoli zástupeům rakouských národův, alébrž valnému shromáždění cizího, mezinárodního svazu (Unie) poslanců četných stálův evropských, kleli usilují o to, aby spory a příkoří mezi různýmí státy a říšemi vyrovnávaly se na dále nikoliv ukrutnými válkami, alébrž smirčími mezi- národními soudy, jichž výroku by se rozvaděné strany slušně podrobily. Vyzývá věru k satyře, že sjezd míru koná se v parlamentní síni, v níž nikdy ještě anděl míru nezašelestil křidly svými, ale která jest od svého založení jevištěm neutuchajících bojův a krutých zápasů mezi národy této říše, poně- vadž právo a spravedlnost jsou zde pastorky vůči křivdícímu násilí a panujícímu bezpráví.

doktor Körber mezinárodní svaz Unia

7 article

Však ještě více dráždí k satyře skutek, že presidentem mírumilovného sjezdu toho zvolen pověstný kdys bojovný kohou Němcův — »chocholatý Achill« jejichv desetiletém boji proti národu našemu, dr. Ar- nošt Plener (!) a že mírumilovný sjezd ten zahájil tak osvědčený mírutvorce, jakým jest — ministerský předseda dr. Körberl! To se rozhodně povedlo! Kdož by si tu nevzpomněl, jakým posupným tónem odbýval kdys Plenen na sněmu českém smířlivou řeč Riegrovu, zvolav »Dejte mi pokoj s tím klábosením o smíru mezi národy. Žádný smír, pořádek v Čechách chceme!« A dr. Körber? Ten se teprve za své čtyřleté vlády o mír v Čechách znamenitě při činil! Dokladem toho jeho proslulé smiřovací návrhy, v nichž přijal prostě požadavky Němeů po rozdělení vlasti naší a po nadpráví němčiny za své, a což teprve famósní ta jeho vládní zá- sada, že bez dovolení Němců nesmí se nám dostati nejmenšího, byť sebe spravedlivějšího národního, kulturního nebo hospodářského pro- spěchu, byť i právo naše bylo základními zá- kony říše i země nezvratně podepřeno. Takový spravedlivý rozsudí věru výborně se vyjímá na čestné tribuně sjezdu pro spravedlivé uklízení sporů mezi národy, tomu sluší zahájiti sjezd státníkův a politiků dobré vůle, kteří touží při- voditi časem ne-li »království boží na zemie, aspoň smířlivější náladu mezi nesvářieími se vzdělanými národy povzbuzováním ducha vzá- jemné snášelivosti, šetrnosti, úcty a spravedl- nosti mezi nimi, ideál to, za nímž prahnul již před staletími náš šlechetný Amos Komenský se svým z vlasti vyhnaným a po světa konči- nách v trudném exilu zmírajícím sborem ne- šťastných českých bratří.

Němcův Plener doktor Körberl Riegrův Körber Komenský Čechy Ara

8 article

Nevýslovně bolestné, však zároveň nevý- slovně velké to zadostučiněni pro národ náš, že dožil se přes staletá vražedná protivenství přece jen vlastní životní silou dne, kdy v té Vídni, odkud taká na nás po věky řítila se pohroma — zasedají dnes osvícení a vážení mužové z celého vzdělaného světa sborem půltisíce hlav silným, toužící za uskutečněním léže krásné myšlenky mezi národy věku dvacátého a že ona jest již tak silna a tak zřejmě na postupu vitězném, že chytří augurové netroufaji si ji potírat více ani posměchem ani pronásledováním, alebrž sami mezi vyznavače její se mísí, aby jí vzdá- vali svůj hold, aby ji velebili a vzývali jako svůj vlastní nejmilejší sen, ba rozpínali nadní svá ochranná křída. Jeho Excellence p. dr. Körber zahájil tedy vídeňský sjezd mezinárodní Unie přátel míru včera libeznou krasořečí, v níž tvrdil, že prý naše doba neschvaluje již válek směřují- cích za krvavým dobýváním cizích území (což Elsas a Lotrinky? Což zabrání burských republik?) že prý — potentáti jsou nejlepšími přáteli míru, ale za to prý na dně života národův nakupeny jsouu vysokých vrstvách zárodky nebez- pečí válečných a sice prý to bývá zvláště ctižádost národův, k vůli níž války novodobé povstávají (?!) Nikoliv již etižádost jednotliveův, alebrž čest celého náro d

doktor Körber Vídeň burský republika Lotrinka

9 article

bývá prý — dle historické filosofie Körbrovy — tou strunou citlivou, jíž nesmí se soused do- tknout, aniž by neprocitly bojovné vášně. Národní čest jest prý jako ten nehasnoucí plamen v útrobách zemských. »Přiznávám-li to já, řídící státník říše z tolikých kmenů národ- ních složené« zadeklamoval si pan Körber do- slovně: »pak chci tím zároveň říci, jak ve lice náleží držitelům moci toho dbáti, aby netoliko čest svého vlastního kmene střežili, nýbrž také toho se varovali, do- tknouti se ctijiného národa. Te státník jest zajisté nejmirumilov- nějším, který měří čest cizích ná- rodů dle citu, jakým naplněna jsou prsa jeho pro vlastní národ svůj. »Výborně!« zavznělo ke slovům těm ve shro- máždění a také my voláme: »Výborně — jste tím výřkl, pane doktore Korbře, nad celým svým svstémem, nad celou svou posavadní politikou — ortel zdreující. Neboť cože jste činil národu našemu po celou dobu své vlády? Žádný vzdělaný, uvědo- mělý a cti své dbalý národ nemůže sobě dát libit, aby ve svě vlasti, již od věků vzdělává. byl snižován politicky a národně tak, že by se jeho jazyku nedopřálo ve státní správě země ani rovného práva a stejné důstoj- nosti s jazykem jiného, menšinou tu sidlicího národa, nýbrž aby se mu rovná svo- boda a čest jazyka jeho chtěla dopřát pouze tehda, když to ona cizí, jemu nepřátelská men šina privilegovaných dovoli. Příroda nestvořila mezi národy pánův a helotů, nepředurčila žád ného k panství nad druhým.

Körbrův Körber Korbrý

10 article

Rovnost mezi národy jest požadavkem je jich života, jejich cti. Kdo jí překáží a ruší ten seje rozboj a válku mezi národy, ten nut národ o rovně právo oloupené k boji za živo a čest. — Žádný vzdělaný a gti své dbalý ne- může déle snésti, aby ve vlastním zastupitelstvu země své byl ošizen o spravedlivé, lidnatosti své přiměřené zastoupení tak, že by tam byl odsouzen k nehodné sebe menšině, kdyžv zemi má rozhodnou většinu. To jest opět otázka národní cti, pane dr. Körbře. Povězte sám při obrazu sněmu českého moravského a slezského, jak jste dostál povin nosti mírumilovného státníka. A nejeitlivěj dotčen jest ve své národní eli zajisté probudilý a vzdělaný národ, když se mu proti zřejmému přikazu zákona nechtějí dopřáti z prostředkův státních vyšší vzdělávací ústavy jeho jazyka, dokud nepřátelé jeho národni, oplývající zatím nadbytkem svých universit, tomu milostivě ne- dovolí. To vše jsou nepopíratelně otázky národn eti jako národního práva, nuž a nyní — před zreadlo pane ministře Körbře. Jak jsle se po všechen čas varoval pilně toho, abyste sev zájmu státního míru nedotekl této nejeitlivějšt stránky národa českého. Vrátil jste rovnost na- šemu jazyku v úřadech ? Odstranil jste neslýchané ty křivdy voleb- ních řádů? Zjednal jste národu našemu potřeb- ných vysokých ško! na Moravě v důkaz, že chcete žetřit jeho národní eti? Měl jste p všechnu dobu vlády své smyslu pro čest na- šeho národa, když nechával jste jej tak neslý chaně v officiosním tisku i v samé Vídni tupit měřil jste citem pro vlastní svůj národ čest našeho národa, když jste přiznal Němcům — liberum veto — na úkor našich nejspravedlivěj- ších tužeb a potřeb národních, nejinak, než jako bychom tu byli podřízeným nižším plemenem a staroslavný jazyk náš pouhým idiomem

doktor Körbrý Němec Morava Vídeň

11 article Odpověď odpůrců.

Odpověď odpůrců. Netřeba dopodrobna rozebírat projevy ne- přátelských nám listů na obě řeči českých vůdeů, pronesené v páteční schůzi klubu národní strany svobodomyslné. Ctění odpůrcové naši v tomto náhle dostavivším se úpalu nenamáhali příliš mozek svůj, aby vyvrátili, co dr. Pacák a dr. Herold pronesli. Domntvali se patrně, že není toho zapolřebí, v tomto státě že bojuje se spíše vším jiným než argumenty. Proto také je odpověd všech jakoby na jedno brdo naražena. Tendence pak všech jedna a táž: štvavá a podezřívavá Tu i tam léž naivní, zejmena kde nám vyčítají, že nerozčilujeme se v obhajování německé řeči armádní, jako byl učinil Polák Gniewosz. Tou měrou ještě nezměkl mozek náš, jakkoli není pravda, co nám vytýkají Němei, že jsme pro madarské velení na úkor ostatních národů ne- maďarských v Uhrách, neboť dalšími ústupky Maďarům vzroste prý ještě na větší míru zpup- nost těchto. Jsme pro náležilé šetření citu ná rodního ve vojště vůbec a sice u větším zájmu této říše než v interessu vlastním, jak si dovo- líme dokázati a pomlouvačem je ten, kdo by tvrditi se osmělil, že zasazujeme se pro maďarštinu v plucích uherských, nikoli, nýbrž pouze v plu- cích maďarských a v těch, kde národ ten má relativnou většinu. Nám není jednota této říše železným poutem a negací práva národů na prospěch národa jednoho nebo dvou, nám jed- nota je vznešeným pojmem mravním, je vzáčným. velebným souzvukem živlů různých, nesoucích se za svobodou a štěstím... Tak aspoň bycho si ji dovolili deflnovati.

doktor Pacák Herold pronést Polák Gniewosz Maďar Uhry

12 article

My jsme s celou rozhodností pro pěstěn ducha národního ve vojště, jednak proto, že pro nás tato instituce má právo trvali jen z tím účelem, aby národy spojené v říši chrá- nila, a potom z té příčiny, že udržeti tak ohromné těleso, jakým je armáda, na jedné linii, při jedné vůli, je zapolřebí velké a mohutné myšlénky. jež by všechny kombaftanty prodchla a naplnila vědomím, že individualitu svou podříditi mus celku. Není armády, v níž by nebyla to národ- nost, v níž by nebyla to láska k jazyku svému, k minulosti, ke zvykům a mravům, která by dodávala ji pevného tmele, oduševňovala jia povznášela nad stotisícový shluk individuí bez myšlénky. Proč by mělo to býti právě v rakouské armádě jinak? Proč právě z té měla by býti myšlénk národnostní vyloučena, ba proskribována? Kde vzit náhradu za cit národní, jenž s z armády naší vyhání? Kde sehnati proni honem nějaký nový elhický podklad? Marně bychom se po nějakém ohlíželi a sháněli. A co platny jsou i ty nejdokonalejší zbraně i nejdů- myslnější vedení, když schází armádě — dobrý duch? Psycholog voják jinak bude souditi o věe než vídeňský generál, který je pro němčinu z pohodlí a potom z téhož důvodu, jehož u vojáka neuznává, z důvodů národních, jinak fečeno, proto, že sám je Němec.

Němec

13 article

Což neúčtují ve vojště pranic ne pouze s šiřící se vzdělaností, nýbrž také s tím vele významným momentem, že armáda je složena kritické době ze čtyř pětin z lidu, jenž jsa prodehnut myšlénkami, kleré plní svět občanský neodloží s civilním kabátem též své přesvědčení, a řekněme třeba jen své názory občanské, nýbrž zůstane i ve vojště tím, čhmn byl, jak se říká, doma. A pánům se zlatými HImci snad jsou známy proudy, jež dnes jdou světem. Kde klerá idea je mohutnější, aby proudům těm čelila, je zastavila v rozkladném postupu než právě my šlénka národnosti? Je tedy rozumno vyhánět tuto myšlénku z armády krvavým bičem disei pliny, jako se děje dosud a vzpírati se národ- ním ústupkům? Řekne se ovšem, kam bychom dospěli názorem takovým! Jak by to vypadalo u nás. kdyby také armáda poskylovala lýž obraz roz háranosti národní, jako občanský náš život!

14 article

Nemístná to námitka. Jako bychom neměl celou řadu instilucí, v nichž myšlénka národ- nostní působí celou silou a které přes to pln poctivě své povinností. Může se tvrditi na př. o úřadnictvu, v němž disciplina má pouze pod- klad mravný, že by myšlénkou národnostní ve své kvalitě povážlivě trpělo? Naopak. Cit národnostní, vykořistěn jako spruha, by jakost vojska nepopíratelně povznesl. Nechť se páni nemýli. S těmi prostředky a prostředečky, jimiž si pomáhali dosud, na dlouho již nestačí, budou se musit ohliželi po nové náplni, než byla ta, kterou domnívali se. že dosud všechno pořídí — diseiplinou. Ostatně, je to pravda, že Vídeň takovou je nepřitelkyní myšlenky národnostní? Netřeba ani hlubšího pátrání, abychom se domohl pravdy v této věci. Vídeň je nacionální, Vídeň pranic by ne měla ani proti nacionalismu ve vojště, kdyby nacionalismus ten byl — německý. Není pravda že němčiny používá se v armádě pouze jako mechanického — pojítka, naopak bychom doká zati mohli, že ve školách vojenských soustavně se učí mladí lidé, kteří zvolili si vojenskou ka riéru, etít a velebit jen německý národ, ostat ními ale pohrdat, i svým vlastním.

Vídeň Netřeba

15 article

Nechť nám řeknou, jakou že bychom do stali dnes odpověď, kdybychom si přáli, aby armáda zbudována byla ve vleku a za pomoe ducha německého. Očmítavou dojista nel Takové jsou názory naše o vojsku a myšlence národní v Rakousku. Že kořistiti chceme z nahodilých okolností, kdož by to našim zástupcům vykládati mohl ve zlé? Jsouť přece politikové a co platí ve všed- ním životě, že blázen byl by, kdo by netěžil z dočasně příznivých shod, platí tím více v oboru, kde vlastně je hlavním úkolem pro určitý skutek vyčkati určité chvíle. Železo se kuje také v parlamentech a u stolku státníkův a poli- tiků jen když je žhavé a nemáme-li ohledů oproti tomuto státu, je-li nám skutečně Hekubou, kdož by nám to zazlívati mohl po tom, jak stát ten od té doby, co jsme jeho příslušníky chová se oproti nám. Ostatně bychom rádi věděli, jakou maj legitimaci Němci, činiti nám takovéto výčitky. Titéž Němci, již stát a všechno jeho zaří- zení mají v hrstí, kteří v Rakousku větším prá- vem říci mohou, »že jsou státem«, než známy král francouzský, opovážili se říci, ž e Rakou- sko bude buď německé, nebo že nebude. Tiléž Němci, ba ti nejlepší z nich to byli, kteří v roce 1898 smlouvali se s týmž Polonyiem, který dnes stojí v čele nesmiřitel- ných, jak by za maďarské velení ve vojště kou- pili si výhradní národní panství v Cislajtanii. A naproti lidem tohoto kalibru měli bychom se ostýchati?

Jsouť Hekuba Němec Tiléž Němec Polonyie Rakousko ž e Raka

16 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 7. září. (K situaci.) Širší vý konný výbor německých stran měl dnes ve Vídní schůzi, v níž uvažovány události posledních dnů. S nelibostí přijato, že dr. Körber se odhodlal proti vůli německých stran svolati zemské sněmy dříve než říšskou radu a zvláště se ukazovalo na to, že prý sněmu království českého bude po- skytnuto asi šest neděl času na vyřízení zem- ských otázek hospodářských, z čehož by vy- svítalo, že dr. Körber nemíní říšskou radu svo- lati dříve, než asi v polovině listopadu a dle jiné verse, nebude-li uherská křise definitivně vyří zena, dokonce až po Novém roce. Přes to schvá- len návrh užšího výboru, aby se na dru. Körbrov žádalo okamžilé svolání říšské rady a celý čtyř členný užší výbor vyslán jako deputace k mini sterskému předsedovi, Ačkoli se v užším výboru nalézá také dr. Lue ger, píše orgán strany antisemitské o tomto ně meckém požadavku mnohem rozvážněji. „Svě mínění o bezodkladném svolání říšské rady jsme již vyslovili — praví — prohlásivše je za věe samosrozumitelnou a účelnou, ještliže bude pe ruce záruka, že se stane skutcěně usnesení v otázce rekrutů a zaujme se energické stano- visko ku požadavkům maďarským. Pravděpodob nost, že se to skutečně stane, jest však příliš ne patrná; naopak možno s určitostí očekávati, že chováním Mladočechů, o němž po řečech dra Pácáka a dra. Herolda nemůže již býti ani nej monší pochybnosti, stal by se jakýkoliv energi cký projov proti madarské nestoudnosti (!) illu sorním.

doktor Körber Lue Sv Pácák Praha Vídeň

17 article

V Praze, 7. záři. (V uherské kris nastalo opět úpiné temno. Vyskytlo se sice do mnění, že povolání Kolom. Szella ku panovníkov do Pešti mělo za účel, přiměti tohoto státníka aby se spolu s drem. Wekerlem uvázal v sesta vení nového kabinetu, ale domněnka ta hned za tepla vyvrácena s poznámkou, že Kolom. Szel není nyní kandidátem ministerským. Zatím mij lhůta druhého panovníkova pobytu v Pešti, nebot ve středu dne 9. t. m. císař odjede zas do Vídně kde chce dne 10. t. m. býti přítomen při záduš ních bohoslužbách za zvěčnělou císařovnu Alžbětu, načež odjede do Haliče na tamní velké manévry. Zbývá tedy na řešení krise již jen jediný, zejtřejší den. Hr. Alb. Apponyi, jenž mešká nyní v Vídni na meziparlamentním sjezdu míru, vyslovi se o krisi v tato slova: Až bude krise uklizena pozná se teprve, o jak málo přiníběželo Obstrukce vyrostla tentokrát vlastně z duše ná- roda. Nejlepším rozřešením krise byl by dle mí nění Apponyova kabinet Wekerlův. Dra. Wekerla spolu s hr. Apponyem má na mysli také „N. P. Journ.“, jenž po zmaru kom binace s Lukacsem píše: „Aby se zažehnalo roz- čilení, způsobené v národě nynější krisí, mus se použiti takových mužů, jichž politický úvě

Alžběta Apponyi Apponyův Wekerlův Journ Praha Pešť Vídeň Halič Hradec

18 article

V drobném prodejii rnaní číslě o sobě . . . za věpsles dnl . . . . za z h Ve flislkách na venkově- ranaf čásle. . . . . . . odpolední . . . . . . . . 3 b Inserá t platí se hotově ss před. Přečplacení a inasrty přijímá rdminl- strace v Rarlasské ulici č. 2. TTam nacházejí sa též redakce tiskárna z ezpučice „Národnich LIstá“. Rukopiay se nevraenj.

Národnich Rarlasský ulice

19 article

jest zcela netknutý a jiehž jmena působí pří- znivě na široké vrstvy lidové. Všichni mužové, jichž slovo se slyší také na stupních trůnu, mu- sejí užiti svého vlivu, aby se sestavení kabinetu, s nímž souvisi těž obnovení vnitřního míru, svě- řilo státníkům, kteří mají dvě nyní nezbytné vlastnosti: důvěru koruny a populár- nost v zemi. Veřejné mínění celé země se již vyslovilo, když zdvihlo na svůj štít jmena dvou vynikajících státníků a označilo je jako takové, kteří vedle důvěry koruny mají také plný nárok na důvěru širokých vrstev lidových. Jest však veřejné tajemství, že se právě těmto stát- níkům činí překážky rozmanitého druhu. Koruna se nemohla odhodlati, aby činila nárok na jich spolupůsobení a s druhé strany oni státníci ne- mohli se odhodlati, vzíti na sebe poslání za zná- mých nyní podmínek. Stav země a říše jest však příliš vážný, aby panující překážky nemohly býti odstraněny. Musí býti tedy snahou nejlepších mužů země, aby se překlenula trhlina, dělíci korunu od povolaných. V Praze, 7. září. (Národní jazyky ve vojsku.) „W. Sonn- u. Mtg.-Ztg.“ vystupuje v dnešním čísle proti štváčskému řemeslu „N.

W Sonn Mtg Ztg Praha

20 article

Fr. Pr.“, která zuří proti požadavku madar skému, aby se také ve vojsku uplatnilo práve jazy ků národních. Tomuto štvaní jednoho národa proti druhému, jež způsobilo v Rakousku již tolik zla, niusí se prý učiniti přítrž. „Od té doby — píše zmíněný pondělník — co se rakouští národové stali zletilými, domáhají se svého dílu v jazykové rovnoprávnosti, a té jim nemůže nikdo trvale odpírati. Český voják má právě tak, jako polský a německý voják právo žádati, aby jeho před- stavení mluvili s ním v jeho mateřském jazyku a nelze nikterak pochopiti, jak by splnění tohoto požadavku mohlo seslabiti zdatnost vojska. V bu- doucích bitvách jako v minulých bude o vítěz ství rozhodovati v prvé řadě množství vojáků. O to běží i nyní a všechny jiné okolnosti ustu- pují v pozadí. Pro velmocenské postavení Ra- kouska jest tedy úplně lhostejno, v jakém ja- zyku se velí a rozhoduje jenom výška kontin- gentu. Z Krakova, 6. září. (Poslaneck čachry.) Ve všech haličských listech píše se rezhorieně o nedůstojném jednání poslanců N ie- mentowského a Walewského, kteř své poslanecké hodnosti užili k sobeckým úče- lom, jež odhalil nejprvé „Kur. Lwowski“ a po- tvrdií krakovský „Czas“. Oba títo poslanci dal se r. 1901 voliti do říšské rady jen za tím účelem, aby si vymohli státní pomoc na stavbu dvou místních drah (Tarnopol-Zbaraž a Lvov- Podhajce). V polském kole domohli se toho, že byli vysláni do železničního výboru a tam jako koncessionáři hlasovali pro své vlastní dráhy.

František Walewski Rakousko Krakov Tarnopol až Lvov Podhajka

21 article

Při tom byli podporováni vynikajícími členy pol- ského kola, kteří mezi svými požadavky na vládu kladli tyto místní dráhy na místo prvé, ač většina členů polského kola pokládali je za požadavek poměrně podřízený. Když konečně obě místní dráhy povoleny jako koncesse polskému kolu, tu koncessionáři zadali stavbu jedné z nich (Tarno- pol-Zbaraž) podnikatelstvu pruské- mu. Z toho ovšem veliké pohoršení v celé pol- ské veřejnosti, která volá na soud poslance, jenž stavbu haličské dráhy zadává úhlavnímu nepříteli Poláků, pruskému Něm eil Nejmenší, co prý se může žádati na těchto dů- stojných zástupcích národa, jest, aby složili mandáty. „Kur. Lwow.“ dodává ke své zprávě, že posl. Walewski byl nejvíce protežován před- sedou kola ryt. Ja w o r ský m

Polák Walewski Německo

22 title

Politické zprávy zahraničné.

23 article

V Praze, 7. září.

Praha

24 article

Reformy na Černé Hoře. Poslední číslo »Glasu Crnogorca« uveřej- ňuje zákon o nové, veledůležité reformě, jež týká se městské samosprávy. Podle ní občan- stvo měst bude si svobodně voliti obecní zastu- pitelstvo, ale »předsedu« obce, jakož i měst- ského sudí bude jmenovati kníže, prvého na návrh ministra vnitra, druhého na návrh mini- síra spravedlnosti. Židovské revolučné společnosti v Rusku. V posledních bouřích, které otřásly někte- rými guberniemi ruskými, velmi činný úděl měli revolucionáři židovští a vystupovali neobyčejně ostře proti ruskému vládnímu systemu. Vůbe vynésti náleží, že revolučný ruch mezi massami židovskými v Rusku stále více se šíří, že stále

Crnogorca Černá hoře Rusko

25 article FEUILLETON.

FEUILLETON. První Žižkův pomník, K památným dnům hořickým. Podává Alois Rublič. V Hořicích letos u příležitosti výstavy posta- vili první pomník velmistru české hudby, Bedř. Smetanovi a před třiceti právě léty zbudován zde i první pomník velikánu starého českého válečnictví, bojovníku za národa věc svatou, Janu Žižkovi. Tak mezi městy českými byly Hořice první, jež postavením pomníku uetili památku prvního reka českého. Misto, kde první ten po- mník Žižkův již po tři desetiletí stojí, jest t. zv. vršek gotihardský, historicky památný. Tu slepý vůdce roku 1423 porazil voje proradného pána, Čeňka z Vartemberka: Náspy kol vršku, který koncem 18. století navštěvován byl přečetnými poutníky jako místo „zázračné“, zachovány byly ještě do roku 1816. Tenkrát započato zde do- bývati a odvážeti štěrk, potřebný ke stavbě nové erární silnice (Hradec Králové-Hořice-Jičín). Že vršek památný nebyl tehdaž s povrchu zem- ského smeten nadobro, o to zásluhu získal si ro- dák hořický, vlastenecký kněz, prof. Ladislav Jandera, věrný Hořičan. Roku 1844 byla mo- hyla jeho přičiněním osázena lípami a vršek alespoň zachován před zkázou úplnou. K úpravě mohyly a nejbližšiho okolí přikročeno za purk

Žižkův Rublič Smetan Žižek Čeněk profesor Jandera Hořice Vartemberk Hradec Králové Jičín

26 article

mistrování Josefa Rumla roku 1857 zvláště upravením cest. Roku 1862 dne 31. srpna roz- vinut zde ve stínu vzrostlých zatím lip prapon hořického zpěváckého spolku „Ratibor“ před tváří více než deseti tisíců lidí. A od té doby rok za rokem v předvečer Husova dne tu vzplála na úbočí mohutná hranice! Místo, historicky tak význačné, tanulo n mysli hořickým rodákům, když na počátku sedm- desátých let vznikla myšlénka, aby „Sokol“ ho- řický zasadil se o uetění památky Jana Žižky z Trocnova. Návrh byl v době neobyčejně krátke proveden. Energii tehdejších pracovníků se po- dařilo za 21/2 roku uskutečniti, k čemu bychom dnes potřebovali celá desetiletí. Rozvinuta čin- nost horečná. Pořádány k účelu tomu v místě zá- bavy, sbírky atd. Již po roce sebrán byl v malém městečku obnos 1200 zl. To ovšem nestačilo ani na pomník sám, tím méně na případnou úpravu mohyly. A tu vyslovena smělá myšlénka a ihned ve skutek uváděna. Členové „Sokola“ a jiní mladší občané, studenti atd. zavázali se př stavbě mohyly ku práci ruční. Ve skupinách ubí- rali se ku práci celodenní. „Robotováno“ vždy v pondělí, ve středu a v pátek. Kopali, ryli, vo- zili, rovnali. Závazek ku práci brán tuze vážně kdo bez náležité omluvy se v den příslušný ne- dostavil, byl peněžně pokutován! Díky vytrva- losti nadšenců byl gotthardský vršek upraven, ccsty a příchody zřízeny, křoví vysázeno, mal sad založen atd. Tak uchystána pro pomník ladná mohyla. Provedení pomníku zadáno mla- dému Hořičanu, sochaři Pavlu Jiříčkovi, jehož práce i dnes, po třiceti létech působí opravdově. Mohutná, v brnění oděná postava Žižkova arei již neodpovídá dnešním představám o národním hrdinovi. To však na významu věci ničeho ne mění. Podstavec s lapidárným nápisemi

Ruml Ratibor Husův Žižek Pavel Žižkův Trocnov Sokol

27 article

Jan Žižka z Trocnova, vůdce lidu českého v bojích XV. věku svou jednoduchostí šťastně přispívá k ladnému dojmu celku. Slavnost odhalení pomníku položena na dny 7. a 8. září 1873. Slavnost, již mnohý účastník ještě pamatuje, byla manifestací, k níž sjeli se věrní Čechové se všech koutů světa. Město Ho- řice se k tak mimořádnému svátku vyzdobilo, že něco podobného později tu ani vídáno nebylo. Občané přímo spolu závodili. Ducha času vy- značovala ve spleti praporů a fáborů výmluvná hesla: „Otročit víc nebudem, Žižkovskou vám zahudem!“ Vstaňte, velikáni, vzkřiste zubo- ženou vlast!“ „Nechť hrom neb dělo tříská, Čech do„C“ nikdy nezapíská!“... V neděli dne 7. září 1873 byly Hořice již od časného rána v pravém obložení. Slavnost dopadla velkolepě

Žižek Čecho Čo Trocnov Hořice

28 article

Průvod, v němž bylo neseno přes 40 praporů. čítal na 5000 osob. Po uvítání hostů na místě slavnostním zapělo deset vůkolních pěveckých jednot za řízení učitele Josefa Horáka slavnostn kantátu „Oslava Žižkova“ od Jana Maláta. Slav nostní řeč přednesl starosta města; Žižka tu vy ličen v plné své velikosti a vyznačen i význam pomníku a místa, na němž stojí. Po zapění cho rálu „Kdo jste boží bojovnici“ odhalený po- mník odevzdán náčelníkem „Sokola“ obci ho- řické. Nebude pro dnešní občanstvo hořické neza jímavo, zvěděti, kdo z tehdejších byli činně při této pomníkové akci účastni. V první řadě ovšem výbor „Sokola“, z něhož dnes na živu jsou jen František a Jan Maixnerově, Jan Rain a Fran tišek Vávra. Dále Jindřich Kubát, Leopold Ko- řínek (dozor při pracích na mohyle), Jan Maixner a Dom. Vilenbach (vedli a řídili výzdobu města a slavnostního místa), Hynek Raiman Václav Svoboda (bezplatně provedli a osadili ka- menné lávky a schody), Alois Vymetal, František Vymetal, Richter z Miletína, Josef Fejfar, Petr Hubený, Ludvík Kodym, J. Suchánek a J. Lan- ger z Chvaliny, J. Dušek z Třemešovse a mnoho jiných.

Horák Malát František Maixnerův Rain Fran Vávra Kubát ko Maixner Dom Raiman Svoboda Vymetal Richter Fejfar Hubená Kodym J Suchánek J Dušek Žižkov Miletín Lana Chvalina Třemešovs Sokol

29 article

Jaký duch tehdy hýbal myslemi občanstva, patrno i z provolání, jež slavnostní výbor k lidu českému vydal. Stálot tam: „Zveme Vás a vo- láme k Vám všem, k rodákům na Šumavě, před Tatrami, na nivách Vltavy, Moravy i divokého Váhu; voláme k celému národu bratrských srdcí, v nichž dosud jiskra síly a ducha husitského dříme; voláme ke všem v pozdravu bratrském z chladného našeho Podkrkonoší! Přijďte k nám. přijďte a oslavte přítomností svou náš významný svátek, kdy poplvanému a kaceřovanému jménu velikánovu, jehož prachu bídná láje ani v hrobě nedopřála pokoje, poprvé má být postaven ká- men cti a slávy!“ — Dnes, po 30 létech, tytéž Hořice pořídily pomník mistru české skladby hudební, Bedřichu Smetanovi a sady Smetanovy si ozdobily pěkným sousoším „Husité na stráži“. „Vojický Hus s ho- řickým Žižkou, se Smetanou a se stráží husit- skou“ dle výroku slavnostního řečníka F. A Šubrta chrání ty krásné nivy, na nichž vykouzle- na letošní hořická skvostná výstava, již lze na- zvati také svého druhu pomníkem kulturního úsilí města! Občanům, kteří činně byli účastni již v roce 1873 při stavbě pomníku Žižkova a tento- krát již pohlíželi na dílo dětí svých, mohla slza otecké pýchy vstoupiti do oka. Hořicům přísluší chvála, že dovedly s vý- znamnou věcí přijíti v pravý čas.

Stálot Smetan Smetanův Žižka Smetana Šubrt Hořica Šumava Tatry Vltava Morava Podkrkonoší Hořice Žižkov