1
masthead
V Praze, ve středu dne 20. listopadu.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
s přil. (,Naučný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3b
Předplacení
Praha
6
article
LSII
LSII
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
K situaci.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
K situaci.
Z Vídně, 20. listopadu. Dojem pro
jevu německých klubů jest různý.
Některé listy jásají, jakoby se bylo vyhrálo
bůh ví jaké vítězství a jakoby parlamenta
rismus v Rakousku a porady na říšské radě
byly zajištěny na dobu nedohlednou. Jen
některé žurnály zachovaly sobě mysli klid,
střízlivost a rozvahu.
»Vaterland« odvozuje z osvědčení
toho, že Němci nebudou dělati žádných
těžkostí rozpočtu, tudíž také nikoliv
položkám o české technice a českém gymna-
siu opavském atd. Jednotlivé strany německé
budou podle mínění listu hlasovati proti po-
ložkám těm, ale uznají princip majoritya
dají se přehlasovati. V tomto momentu av
ochotě vyjednávati s Čechy o postuláty je-
jich — o kteréž rozpravě bude dále ještě
řeč — jest dvojí akt povolnost
vůči Čechů m.
»Deutsches Volksblatt« píše
»Naděje na zlepšení situace v parlamentě
dostala prý jen novou lhůtu 24 hodin.
Zdali bude tato lhůta vykořistěna těmi, kte-
rýchž se týká, na prospěch státu a lidu, jes-
otázkou. My po te stránce — praví jmenot
vaný žurnál — jsme již přesvědčeni. Neče-
káme mnoho. Jak pak se chce lega-
lisovati českoněmecké vyrov
nání v parlamentě, který pro-
padl obstrukci? Vždyť obstrukce pro-
pukla právě pro věci, o kterýchž má býti
vyjednáváno! Nikoliv, od tohoto parlamentu
nedoufáme ničeho, musí přijíti parla-
ment jinýl«
»Arbeiter Zeitung« soudí, že pro-
jevem levice zkříženy jsou plány
dra. Körbra, který ve své známé řeč
dne 30. října žádal, aby se všecky národní
a politické otázky odstavily až do vyřízení
rozpočtu, vyrovnání rak.-uherského, celního ta-
rifu a obchodních smluv. Tento plán dra.
Němec
Čecho
Neč
Körbr
Vídeň
Rakousko
Čechy
Arbeiter Zeitung
Deutsches Volksblatt
8
article
Körbra jest rozbit, jest pochován osvědčením
Němců, které si Čechové musí zajisté zapa-
matovati. Neboť osvědčením tímto jest ná-
rodní otázka posunuta nikoliv do předu.
nýbrž až na počátek veškeré parlamentní
práce. Z jara musí dojíti k národ-
nímu smíru, jinak jest krach ne-
odvratný.
Protože však válečné umění p. Körb
spočívá v tom, odkládati rozhodnutí o věcech
národních, jest pochopitelno, že výpovědi
Němců pohatily důkladně jeho koncept, ale
co vadí? Parlament bude získán! Pan
Körber bude zase jednou zcela šťasten. Po-
mysleme si: na celé dva měsíce jest
v Rakousku zabezpečena existence zastu-
pitelstva lidu !«
»Reichswehr« domlouvá Čechům,
aby uvážili, co se jim všechno dává
denunciací levice! Nikdy prý takto k Čechům
nemluvila takovým tónem jako tento-
kráte! Čechové by prý na sebe uvalili ve-
likou zodpovědnost, kdyby způsobili nové
otřesení parlamentu nebo úplné zničení par-
lamentarismu vůbec.
»Neue Freie Presse« není spoko-
jena s Němci. Odmítají sice požadavek Č
chů, aby se vyjednávalo v příčině jich po
žadavků za rozpočtu, ale podstatnou měrou
přišli v ústrety stanovisku českému. Kon-
ference německých vůdců namáhajíc se, aby
se konaly rozpravy česko-německé o národ-
ních neshodách před ujednáním rakousko-
uherského vyrovnání, přidala se ke dřívěj-
šímu stanovisku českému. Přiblížila se
více než bylo žádoucno k eta-
pové silnici, kterou se Čechové
ustavičně ubírají. Důvěrníci levice
prý sami si odporují. Doporučují porady
česko-německé před vyrovnáním, ale ve svém
včerejším projevu praví, že musí býti pří-
trž učiněna methodě, která klade jeden ná-
rodní a politický požadavek za druhým, ne-
dbajíc o to, jsou-li okamžitě uskutečnitelny,
Němec
Čecho
Körber
Rakousko
Kon
Neue Frei Presse
9
article
a nedbajíc toho, co zatím zamešká státa
celek.
Ačkoliv to není výslovně souhlasným
s českými požadavky, jest tu přece zá-
sadní ochota, která se prokazuje české
methodě, ochota dosti velká, aby
Čechové byli přivedeni ke kli-
du zbraní, dokud nesklidí žeň
rozpočtu, zvláště proto, že také potom
nedají z ruky kliku, kterou mo-
hou, nebude-li rozprava o česko-německých
věcech jim na prospěch, zastaviti par-
lamentní stroj v době mnohem
kritičtější.
Podotýkáme, že netřeba dokládati, že
slov »musí býti přítrž učiněna me-
thodě, která klade jeden národ-
ní a politický požadavek za dru-
hým, nedbajíc o to, je-li okamžitě
uskutečnitelným, a nedbajíc to-
ho, co zatím-zamešká stát a celek«,
nejméně užívati smí revolta ně-
mecká, která tuto methodu provozovala,
jak víme s úspěchem, po dva roky, re-
voltu, které pranic nezáleželo
ani na celku ani na státu.
Aby však vidno bylo, jakého druhu
jest mírumilovnost německých stran, akcen-
tovaná ve včerejším její projevu, budiž kon-
statováno, že »Neue Freie Presse« těší se
z inspirovaného sdělení, vydaného včera ke
středu německé strany lidové, ve kterém se
praví: »Němci nemohou Čechům
učiniti žádných koncessí ná-
rodních.« Musilo by se říci, že se dějí
na útraty Němců. Němci jsou tudíž odho-
dláni postaviti se proti českým politickým
postulátům příště co nejrozhodněji na odpor,
také kdyby způsobili nebezpečí,
že vezme za své parlamentní
dělnost a parlament sám.
Tu může nejen česká, nýbrž
celá rakouská veřejnost poznati ze
včerejšího osvědčení německých stran ke
smíru s Čechy že jest pouhý klama
Čecho
Němec
Neue Frei Presse
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Podzimní stesk.
Napsal Jarmi! N. Še rý.
Můj drahý!
Jar
11
article
Jsem smutna.. . Posílám Ti růže, posledn
růže, které vykvetly v naší zahradě. Jimi do-
kvetl a dohýřil ten slunný letní život. Vzpomí-
náš, jak nám vykvétalo jaro, vzpomínáš, jak
nám zářilo léto? A z toho všeho jasu a štěstí
zbývá jen těch několik posledních růží, které
ještě neopadaly.
Dostaneš je do rukou chladné a vadnoucí
Tak, věz, vadnu já bez tebe. Dny chodí kol
mých oken jako chorovod jeptišek stejných, za-
mlklých, zamyšlených, smutných, s hlavou sklo-
něnou a růžencem v rukou. Jsem jak ta jeptiška,
trávím čas růžencem vzpomínek v tichém roz-
jímání. Vzpomínky řadí se v mé duši jako od-
létající vlaštovky. Jako ty vlašťovky chtějí me
vzpomínky zalétnouti zpět v ony kraje jara.
jasu a slunce, odkud vylétly, zpět v ty krásné
doby, zpět k Tobě, můj drahý. Tady je smutno
bez Tebe.
Vyjdu-li do polí, kde se před nedávnem
vlnilo moře zlatých klasů, nacházím je rozoraná,
černá, vyplaším hejno popelavých vran, a na
šaty nachytá se mi trochu babího leta, vyjdu-li
do lesa, je mi v jeho šeru a šumu tak úzko
a tak podivně, že bych plakala a nevím proč.
Dojímá mne ten sladký podzimní smutek. Má
duše jest v tak intimním vztahu k přírodě, že
s ní i umírá. A příroda umí umírat. Modro ob-
lohy uhasíná na dálném obzoru, a na lukách
rozkvétají poupata smrti, růžové ocúny.
Zachmuřená řeka plyne nevrle kolem sta-
rých vrb a vlnivého rákosí a temné vlny její
Vzpomí
Toba
Modra
12
article
válejí se pod jezem, jakoby tam vodníkova žena
omývala nabubřelá tělíčka utopených dětí.
Každou chvíli přiženou se mračna s ne-
určitými obrysy a cáry oblaků visí nad krajem
jbko halena bludného žebráka.
Je-li jasno, chodívám se dívati, jak zapadá
slunce, je v tom cosi tak dojemného vídat, jak
o zlaté, zářivé slunce po své triumfální, ale
krátké pouti blankytem se spouští do hlubin
jako krvácející obr v tratoliště vlastní krve,
zrudlé, chladné a umírající... A bylo to přece
slunce, veliké slunce.
Směješ se mi snad, že jsem sentimentální
nemohu za to, mám ty západy tak ráda, ach.
tak k smrti ráda.
Zahradu naši bys ani nepoznal. Stromy
stojí sedrány a holé jako otrhaní tuláci. Tua
tam v černých větvíc prokmitá opuštěné hnízdo
a na větvičkách chvěje se něco zbylých, zčer-
venalých a sežloutlých listů. Je v ní tak neob-
vyklé jasno, je viděti do korun stromů a koru-
nami až do oblak. Křoví je prořídlé, tmavé,
na zemi šelestí pod tvým krokem suché, spa-
dalé listí.
A což když do korun vítr se oboří a v nich
zaburácí. Drobné větévky se bázlivě rozechvějí
a rozšumí a i staré větve, které již sto jar
sto podzimů přečkaly, se vážně rozkývají jakoby
to věděly, že od severu přichází smrt.
Chodívám na lávku, kde jsme sedávali
spolu, bývá na ní napadlé listí ... Když jsem
tam tuhle četla, přilétl a usedl mi na knihu
opozděný bělásek, opozděný pozdrav léta; odletě
zas, ale daleko asi neulétl . ..
Krátce jest v naší zahradě, tak jako v me
duši, trochu svadlého listí, trochu vzpomíneka
— podzim.
Ani silnice není tak jasná, bílá, jako by-
13
article
vala. Je rozvlhlá a hnědá jako peří chocholouše,
který tu a tam po ní poskakuje, tichý a za-
mlklý.
Topoly podle ní stojí upjatě a nehybně,
jakoby vzpomínaly na dny minulé. Tu a tam
spustí se velký žlutý list, třepetá se chvíli vzdu-
chem, než dopadne k těm ostatním, po kterých
se už chodí a šlape.
Silnicí jezdí vozy s nákladem pod plachtou,
tažené zvolna koni, hlavou k zemi schýlenými,
a zamyšlení vozkové jdou vedle, dívajíce se do
země. Jdou jakoby nám odváželi kus života . ..
Nad kapličkou červenají se na stromech
červené jeřabiny, na které se slétlo hejno po-
tulných kvíčal. Kaplička je bílá jako bývala,
jen že kvítí, které tam někdo posledně dal, je
už dávno uvadlé a vybledlé.
Doma v měm pokojíku není veseleji. Ve
květnících mé květiny kvapem odkvetly, sestárly
a sotva listí se na nich drží. Oknem vniká
slunce už jen na chvíli a to ještě tak chladné
a s nádechem barvy žlutých immortel.
V mé síňce je smutno a bude ještě smut-
něji, až se dni schmuří a zamlží, a studené
krůpěje podzimních dešťů budou mi cvakati do
oken, až vichr jimi bude lomcovat a meluzina
úpět pod nimi.
Ten oslepený slavík, kterého's mi dal, už
dávno nezpívá, umlkl, není mu do zpěvu, je mi
ho líto ..
Nezpívá, nemá o čem, Ty's tak daleko,
venku jest chladno a naší lásce nastává pod-
zim . ..
Topol
14
article
Jsem smutna bez Tebe, však nedbej toho
Jsem smutna bez Tebe, však nedbej toho
a šťasten bud!
26. října 1901.
Tvá smutná