Ročník XXXXIX

V Praze, v sobotu 3. dubna 1909. urolopěenel ne

nll ch i ložes la f vonlle

Číslo 93.

son la ranní a večerni liaty pedpláel se V Praze v administracii aěsle s etvrt ieta ! . . . 8 k — s dvojí donáškowr K 5Kh Ja měsie. . . . . a čtvre leta . . . . 7 K 2k ve filiálkáchí ia měslo, . . . 2 K 30h Požtoui a měsie. a rit : . . . 9 korn s dvájí zásilkou na diurt lotk : . . . 11 K coe

0 o vesepe sa sydožl oh

lotosa eteronse l naoa tonnž an šnre raě a ally n ss lvslaob zalaah znr

dlání. V drobném prodejia renní čislo o sobě . . za sh večerni za 4h Ve fliálkách na venkově: ranní tslo . . . . večerni . . . . . . . 5k Inseráty platí se hotově napřed Předplacení a ingerty přijimá admnistrace v Marinnské ul., 3. Tam nacházeji se též relakce, tiskárna a expedice „Národních Listů- Rukopisy se novrnoeji.

Telefonické a telegraf. zprávy sivd tal „Národních Listů“. sinda 1sla Ministerská rada, 1 e m a duboa. O 10. hodiné dopo- lední sesla se ministerská rada, posledné pře velikonočními svátky. Někfeří členové kabinetu rozjedou se na prázdoiny. Bienerlhovy jazykové. předlohy. Z Vídně, 3. dubna. Vládní » Fremdenblate má — prý z vůdčích kruhů pariamentních — zprávu, že v povelikonočním zasedšní posla- necké sněmovny mají býti vládní předlohy jazy- kové posunuty do první řady předmětů, ježse mají projednávati. Obě zákonné osnovy (o ožl- vání jazíků při slátních úřadech a o krajském rozdělení) maji býti dány na jednací pořad co nejdřive. Vládní list prujevuje mlněmí, že Čechové sice osnovy ty zamitají, ale že z českých řečh bylo lze souditi, že je — stejně jako Němci — přijmou za podklad pro dalši jeďnání. Hned po Velkonocích má prý býti zahájen za tím účelem styk s parlameniními stranami. Bude žádáno, aby výbor pro předlóhy ty, jenž bude 52členný. prohlášen byl za permanentní, tak že by pak mohl předlohy do konce letošaího roku pro- jednali. Izvolského demise. Z Berlína, 3. dubna. »Vossische Zigu.« telegrafují z Petrohradu: Car ještě neroz- hodl o žádosti Izvolského za pro- pustěnou. Stane se tak teprve v nejbližších dnech.

Anglický král zdráv. Z Biarlou, 2. dubna. (K. k.) Zpráva za- hraničních listů, jakoby byl býval anglický král lehce raněn mrtvicí, jest nepravdou. K rá těší se nejlepšímu zdravi, prochá- zel se dnes na nábřeží a podniki pak vyjíždku automobilem. Žádná schůzka německého cisaře s presidentem francouzské republiky. Z Paříže, 3. dubna. (»N. Wr. Tgbit.«) Nikdy nebyla řeč o nějaké schůzee mezi císařem Vilémem a pres- dentem Fallirem v Monaku nebo někde jinde, Ani německá vláda, ani francouzská ani kníže Monacký na nie podobného nemyslili. V Pařiži a Berlíně jsou spokojeni sifuael zlépše- nou, jaká způsobena byla dohodou marockou výsledek ten považuje se za úplně dostatečný. Kníže Bülow teprve nedávno projevil se ve smyslu tom při soukromé rozmluvě. Tolikéž Clemenceau a Pichon jsou úplně tébož minění. Císař Vilém jest ovšem pozván- do Monak k zahájení oceano-grafického ústavu, ale ten není ještě úplně hotov. Schůzka, o které se mluvilo, byla by nešťastnou jak se zřetelem na čas, tak se zřetelem na místo. Kromě toho jest zřejmo, že bylo by ještě nepochopitelnější věcí vzhledem k nynějšímu napjetí ru- sko-německému. Proto dlužno všechny pověsti o schůzce tě rozšiřené vyvrátiti co nej rozhodněji. Sven Hedin u císaře. Z Vídně, 3. dubna. (K. k) Císař přija dopoledne Svena Hedina ve zvláštní audienci.

Spisovatel Krasnigu. 2 Vídně, 3. dubna. (K. k.) Ráno zemře spisovatel Krasnigg.9k Generál Gallifet. Z Paříže, 3. dubna. Generál Gallifet one- mocněl povážlivě chřipkou, Stav jeho jest bez nadějný. (Generál Gallifet narodil se roku 183 v Pařiži.) bo Severoamerický tarifní zákon. Z Washingtonu, 3 dubna. (K. k.) Pro- slýchá se, že bude president program spolko- vého senátu o tarifním zákoně důrazně podpo- rovati a že konečně bude o tomto programu docilena shoda. Rifnat paša o své objížďce. Z Cařihradu, 2. dubna. (K. k.) Ministn zahr. záležitosti Rifaat puša řekl v interviewu

s redaktorem »Taninu«, že anglická nepřízeř pominnla pádem Kiamila paše. Cenné přá- telstyí Anglie zůstane Turecku zachováno. Rlíaat konstaloval, že přijetí, jakého se mu dostalo ve všech hlavních městech, ukázalo, že Evropa jedná s Tureckem jako s velmocí, jejíž zachován v budoucnosti závisí na vnitřni situnci a na reformách. Dále pravil, že ruské přátelství a petrohrad- ská dohoda vyhovuje tureckým zájmům, kterým Rusko přineslo oběť. Likvi- dace zbývajících 34 splálek válečné náhrady není prý účelná. Program a sejití s konference neni stanoveno. Na konec vyslovil Rifaat naději, že čl. XXHII. LXI. berlínské smlouvy budou zrušeny. Rakausko-turecká shoda v tureckém parla- mentu. Z Cařihradu, 2. dubna. (K. k.) Různé zprávy, že ztroulý dosud proces útvarů stran ve snémovně pokračuje v neprospěch. mladotureckého vý- boru, ]sou z části přehnané,z části předčssné. Rozdrobovací mlado- turecký proces se přeceňuje. Zdá se bez- nadějnou snaha spojili oposici a použiti roko- vání o dohodě ve sněmovně ku povalení Hilmia paše. Parlamentní schválen! do- hodověho protokolu jest také proto zajištěno, poněvadž souhlasem všech moeností s annexí pozbylo na ceně. Názor ten všeobecně se šíří a tak se snad oposice ve sněmovně obmezí jen na mo- rální projev. Nový činský vyslanec u ruského dvora. Z Carského Sěla, 2. dubna. (K. k.) Čln- ský vyslanec Sa-jingitu odevzdal dnes carovi v slavnoslním slyšení své pověřovací listiny.

Po balkánské krisi. Vládní hlas o nynějším a přištím poměru mezi Rakouskem a Srbskem. Z Vídně, 3. dubna. »Frmdbtt.« uveřejňuje na čelném místě tuto nótu: »Ze Zemuna az Bělehradu docházejí po několik dní úslavičně zprávy o zcela blízské změně na srbském trůně, Můžeme konstafovati na základě autentických informaci, že postrádají tyto pověsti všelikého podkladu věcného. Polěšitelným způsobem na- opak v Bělehradě a celém Srbsku jest úplný klid. Z toho jest patrno, že štvanice proti Rakousku nevnikly do širokých vrstev a že bylo by omylem posuzovati smýšle- ní lidové podle podrážděných proje vů srbských novin. Politováníhodné však jest, že některé vídeňské listy na základě pro- jevů těch a na základě lichých zpráv činí da- lekosáhlé kombinace, které mohou míti jenom za následek, diskreditovati Srbsko v eizině a poměr Rakouska k Srbsku zkali- ti na novo. Není dokonce v zájmu normálních styků, teprve nedávno obnovených, věřiti zhol takovým sensačním zprávám a přisozovati jim dosah, kterého naprosto nemají. Určité a závaz- né prohlášení srbské vlády, které zde učinila před několika dny, oprávňuje zajisté k domněn- ce, že srbská vláda pomýšlí n obrat dosavadní politiky oprav- dově a také my (Rakousko) js me ochotni vrátiti se do dřívějších normálních kolejí. Rakousko a Srbsko jsou sousedy a mají četné společné zájmya pomalé zlepšení oboustranných styků bylo by tedy věcí zcela při- rozenou. Bylo by však také úkolem publicis- tiky, nerušiti žádoucí tento vývoj a za tím úče- lem o spolehlivosti pramenů svých učiniti si úsudek dříve, nežli jich užije k lichým úvahám«. Chystané vyjednávání rakousko-srbské. Z Bělehradn, 3. dubna. (»N. Wr. Tgbltt.«) Bývalý ministr financi dr. Michael Popovič jmenován opětně ředítelem srbských státnreh drah. Proslýchá se, že Popovie

bude zase chéfem delegace, která za nedlouho bude ve Vídni vyjednávati o nov smlouvě rakouskosrbské. Německá rada Srbsku, Z Bělehradu, 3. dubna. »Vossisehe Zlg.e telegrafují z Bélelradu: Německý vysla- nec prine Ratibor v pondělí v soukro- mém slyšení dal králi Petrovi pocti- vou a dobrou radu, aby Srbsko vy- hledávalo přátelské a dobré s tyky s Rakouskem, poněvadž jenom ta- kovým způsobem zájmy Karaďo děvičů budou nejlépe chráněny Týž list oznamuje z Bélehradu: Angli c k snahy přivoditi zménu na srbském trůně stávají se pořáde patrněj š Imi. Německá oficiosní obrana ruské politiky. Z Berlina, 3. dubna. (K. k.) Vůči polemice zahraničního tisku proti Rusku a Německu v otázce uznání annexe Bosny a Herce- goviny píše „Post“ ve svém úvodním článku- SouhlasRuskališilse od souhlasu spřátelených s ním mocností Fran- cie a Anglie jenom tím, že Rusko bylo ochotno okamžitě přikr očit k výměně not o formálním uznán annoxe, kdežto obě ostatní mocnosti chtěly tak učiniti bezprostředně až po zakročen v Bělehradě. Dojem ruského i anglického jednání na Srbsko byl stejný. List pak pokračuje: Rusku se vyčtlo, že opustilo své slovanské bratry a Německu, že Ru- sko k tomu navedlo. Mezi slovanskými bratry jest zajisté Rusko největší a nejmocnější. Jest Rusko skutečně povinno celou svou mocí zasa- zovati se o každý neoprávněný požadavek men- ších bratří? Fanatikové, kteří tvrdí, že Rusko má takovou povinnost, žádají tím prostě, aby se politika velké ruské říše dávala do služeb kaž- dého malého slovanského balkánského státu vyblásilo válku mocnostem, s nimiž dosud mělo normální, ba přátelské styky, poněvadž se to právě hodí záměrům některých slovanských štvá- čů na Balkáně nebo jinde.

Konflikt prince Jiřího s Pašičem. Z Bölehradu, 3. dubna. (»Mittagsztg.« Mezi prineem Jiřím a Pašičem, který jest vlastním původcem abdikace následníkovy. doslo včera k velmi vážněmu ko- fliktu, jenž může míti veliký do- sah pro budoucí útvar věcí v Srb- sku. Pasič činil prineovi výčitky, že ne- opustil neprodleně Srbsko, jak byl slíbil jemu a vyslanci ruskému Sergě- jevovi, neboť přijetí jeho do ruské armády jest jisto. Jiří odvětil: »Neopustím Srbsko na žádný způsob! Vidím, že radi- kální strana chce mého otce svrh- nouti s trůnu a mě vypověděti a s mým bratrem Alexandrem prověsti tutéž o še- metnou hru, kterou vy, pane Pa šiči a Vaši přívrženci provádět jste zvyklí. Prohlašuji opětně, že v něko- lika dnech přestěhuji se do Niše a tam netoliko nebudu konejšiti nespokoje nos s radikálním režimem, nýbrž budu ji ještě rozplameňovat, abych ukázal aspoň radikálním držitelům moci a této ne- bohé většině ve skupstině, že dů- stojnický sbor v Srbsku jes přece jen nejlepším strážcem ná- rodních zájmů.« Po této rozmluvě, která se konala v zahraničním ministerstvu, odebral se Pašič ihned ke králi a sdělil mu, že chování se prince Jiřího jest velikým ne- bezpečím pro pokoj v zemi. Prine Jiří o sobě a svých snahách. Z Berlína, 3. dubna. Bývalý korunní prin Jiři vyslovil se k redaktoru »Tgbttu«: »Jsem přesvědčen, že důvody mě abdika ce budou po- zději posouzeny správněji, nestran něji a sprave- dlivěji než nyní. Afaira Kolakovičova byla jen poslední kapkou do plné skoro číše klevet proli mně. Jsem živé letory, kterou nikterak nezapí- rám, ale všechny tyto klevety a pohany nemohly

býti vlastní příčinou mého skntku a kroku, jak koliv mě velmi podráždily. Nemohu věřiti ani na okamžik, že by mě srbský lid pokládal z schopna činu, ze kterého jsem obviňován. Moje svědomí jest úplně čisté. Mé naděje pro vlast byly veliké. Poslední osočení bylo pro mne jenom vý- strahou osudu. Proč. mi nebyla dána příležilos dáti v šane svůj život? Byl bych prospěl srb- skému lidu, byl bych život svůj dal rád v obět, jako jsem obětoval korunu. Odebeřu se snad na nějaký čas za hranice, avšak abych opouštal svoji vlast, k tomu nemám žádné příčiny. K tomu nenutí mě ani otec ani bratr. Jest pro okamžik snad lépe, odjedu-li, avšak my patříme k sobě: Srbsko a já. Zavolá-li mne otee nebo korunní prine, budu mezi prvuími, kdož jejich el e výzvě vyhovl. Rozpuštění srbských čet. Z Vídně, 3. dubna. »N. Fr. Pr.« dovidá se z dobrého pramene bělehradského, že mi nistr vnitra nařídil úřadům, aby postaraly se o to, aby všechny tlupy byly od- zbrojeny a rozpuštěny. Protidynastický ruch mezi srbskými důstojniky Z Berlína, 3. dubna. »Local-Anzeigru« oznamují z Bělehradu: Mezi důstojníky 7. pě- šího pluku jest silný ruch protidyna- stický, který ostatně všude se vzmáhá. Disciplinární slihání srbských důstojníků, Sp. Z Bělehradu, 3. dubna. (Zvl. telegr. „Nár. L.“) Skupština byla odročen do 15. dubna. Šedesát poslanců podepsalo ná- vrh, aby residence srbská přeložena byla dovnitř země. — Velitel po sád'kly v Kraljevu byl sesazen. Vši- chni důstojníci tamější budo disciplinárně potrestáni. „Malý žur- nál“ odhaluje pletichy, jež prováděny byly prot princi Jiřímu a spolu také předehru an- nexe Bosny a Hercegoviny.e

Černá Hora a Srbsko Z Bělehradu, 2. dubna. U dvora i ve vlád- ních kruzích srbských dělá nyní starosti otázka, jak se ke změněným okolnostem zachová Černí Hora ? Není sice pravda, že by černohorská vláda sem byla oznámila, že jí není možno při- pojili se k srbské resignaei na dosavadní poli- liku oproti Hercegovině a Bosně, ale srbská vláda ani dvůr nemají přece žádné jistoty, jak Černá Hora o srbském obratu soudí a co dále zamýšlí. Dvakráte již uěmila srbská vláda vté příčině na Cetyní dotaz, ale neobdržel dosud žádné odpovědi. Také nezaujaí kníže Mikuláš k následnické změně dosud žád- ného slanoviska a nezaslal ani novému násled- níku, princi Alexandrovi, žádného blahopřání, což se tu obecně považuje za známku, že kniže Mikuláš není se vším spokojen, co po- slední dobou v Bělehradě se stalo. Jest dál obava, že kníže Mikuláš užíti ehce hlubokého nezdaru srbské politiky, aby diskreditoval jak Srbsko samo, tak zejména dynastii Karaďordě- vičů u Jihoslovanů a učinil sebe sama populár- ním na újmu srbské dynastie. Cumberlandové nešli prý by do Srbska. Ze Štyrského Hradce, 3. dubna. »Tages- post« oznamuje z Gmundenu z nejlepšího pra- mene, že pověsti, jakoby syn vévody Cum berlandského kandidoval na srb ský trůn, jsou úplně bezpodstatne kombinace. Rodina vévody z Cumberlandu nevyhověla by výzvě jiti do Srbska z důvodu. který jest znám každému člověku, jenž sledo- val srbskou politiku v poslední době. Kromě toho jest povědomo, že starší prine Jiři Vílém tráví většinu roku pro porušené zdravi v Egyptě kdežto mladší prine Arnošt August slouží jako důstojník v bavorské armádě, z které rovněž nechce vystoupiti. Turecký sultán bojí se, že bude sesazen. Z Frankfurtu n. M, 3. dubna. »Frankf Zigu.« telegrafují z Cařihradu: Sultán v úterý po rozpuštění posledního zbytku

bývalé divise gardové byl velmi polekán. Bojí se, že co nevidět bude zbaven trůnu a Jussus Ize- dön bude vyhlášen sultánem. Srbové v bojích za svobodu. (Pův. dopis „Nár. Listů“ ) Bezprostřední nebezpečí války rakousko-srbské pominulo, Srbové byli nuceni podrobiti se, když vi- doli, že nemohou odnikud očekávati pomoci a když náhlý diplomatický ústup Ruska je zbavil posledních illusí, Nechtěli ve srážce s Rakouskem jíti prostě na jatky. Přihližíme-li k bojům Srbů v minulosti, m- žeme souditi, že válka s Rakouskem byla By velmi krvavá, přes to, že výzbroj a výcvik srbské armády nestojí dnes na výši moderních požadavků. Srbové jsou svou národní povahou po výtce citovi a méní rozumově založeni. Hlas rozumu bývá u nich zatlačo- ván citovým vzrušením jako u většiny slovanských národů. Proto jsou stejně jako ostatní Slované schop- ni vyvinouti úžasnou energii, ale nevydrží dlouhý, methodický zápas, vlastní národům germánským.

Se stanoviska vojenského byli prudce útoční, jak dokazují jejich vělky ve středověku. V bitvě u Marice rozrazil jihosrbský král Vukašin turecké řady prud- kým útokem a zahnal Turky na úlěk, dále však ne- učinil žádných opatření a nechal vojsko spáti, nepo- staviv ani přední stráže. Turci, zpozorovavše to, pře- šli v noci opět Maricu a pobili bez odporu spící Srby, sám Vukašin tehdy nalezl smrt. Bitva u Vidovdanu r 1389 byla ztracena, poněvadž srbské vojsko, davši se strhnouti bojovným žárem, zahájilo biívu prudkým útokem, místo aby boj protáhlo, až by kolona kyrys- níků, jež měla Turkům vpadnouti do zad, přišla na bojiště. V bitvě u Angory, kde byl sultán Bajazid po- ražen Tamerlanem v okamžiku, kdy již turecké voj- sko uslupovalo před Tatary, 12.000 srbských kyrys- níků, vedených Bajazidovým švakrem, despolou Ště- pánem, rozrazilo šiky tatarské a odrazilo je daleko. takže Bajazid se mohl zachrániti. Tato útočnost, vlastní také jiným národům slo vanským, na příklaď Rusům, u nichž je známo pli- sloví: „Kule je hloupá, bodák je statečný“, zachovala se u Srbů, kteří se koncem 17. století, tedy ne příliš dlouho po pádu posledního srbského státu na Bal- kánč, vystěhovali na území Habsburgů a byli vlastně výkvělem srbského národa. Důkazem toho jest bran- ná moc Vojenské hranice, která se rekrutovala z Srbů, Naproti tomu, když Srbové v nynějším Srbsku, skoro výhradně sedláci, počali svou válku za neod- vislost proti Turkům, olmezovali se z počátku témět jen na obranu a teprve později, když jim byl poslán na pomoc ruský sbor, odhodlali se čelíti Turkům v otevřeném poli, při čemž byli dosti nešťasini, (akže jen přítomnost Rusů je zachránila před větší pohro- mou. Ruský generál Langeron napsal ve své zprávě: „Srbové jsou velmi hrdinní v obraně svých zákopa.

Když se Turci dostanou až k zákopům samým, vy- skočí všichni a zahájí hrozný boj muže proti muží, neboť vědí, kdyby nechali Turky vniknouti do zákopů, že jsou ztreceni, poněvadž Turci všechno pobijí. Na- proti tomu jsou velmi neobratní v offensivě, kterou musí provésti vždycky ruské vojsko.“ Roku 1809 tu- recký paša, vida Srby rozvinovati se po boku Rusů v otevřeném poli, zvolal: „Co to, že se ti dauruvé dnes už nezarývají do země jako vepři? Defensivnost tuto zachovali si Srbové po celé století. Tak ve válce r. 1848 za uherské revoluce srb- ský generál Kničanin sváděl jen obranné bitvy a zů- stal v nich vždy vítězem. U Tomaševce porazil ně- kolikráte se 4000 muži 11.000 Maďarů pod zenerálem Kišem a u Mošorina na rovině titelské porazil se 6000 muži 20.000 mužů generála Guyona Naopak, když chtěl v zimě r. 1848 s větší silou napadnouti u Vršce maďarskou kolonu, nalézající se na úslupu, byl by maďarským proliúfokem málem prohrál biivu. Stejně bylo r. 1876. Kdežio v obraně Srbiověu Alexince početně slabší odolali po 6 dní stálého boje, byli u Kňaževce poraženi Osmanem pašou, přes to, že jej napadli s větší početní silou. Chyba válečného plánu z r. 1876 záležela v tom, že z důvodů politi- ckých, poněvadž se chtělo zároveň vzhouřili a obsa- diti pohraniční kraje turecké, byla armáda sibská rozptýlena čtyřmi směry v četné úločné sbory, jež byly vesměs odraženy. Kdyby se Srbové byli spokos

Z kulturní ciziny. (nicll ve ltr Ke stému výroči narozenin Go golo vých vydal ruský kritik D. N. Ovsja niko Kulikovskij knihu »Gogol ve svýeh dilech«, kritické dílo skvělé a originální ana lysy i nového nazírání. Autor snaži se osvětlit slabé i silné stránky Gogolovy, odděliti a vyme- ziti, co po něm zůstává věčného, nevadnoucího od stránek a vlastnosti pouze dobových, pře- chodných. Kniha Ovsjaniko-Kulikovského vzbu- dila mnoho zasloužené pozornosti a přiznává se jí první místo v letošní literatuře go golovské. V norvéžském městě Bergenu, které jes od dob literárních začátků Björnsonových i Ib- senových jakýmsi duševním středem norské kul- tury umělecké, konala se nedávno originelní slav- nost: za přítomnosti mnohých významných osob- ností světa literárního a uměleckého uzavřeno bylo slavnostním způsobem staré divadlo, jež sloužilo městu 109 let a na němž první kroky dramatické učinili Björnson a Ibse n, zároveň otevřeno divadlo nové, moderní, jehož stavba stála okrouhle 1 milion korun. Při slav- nostním aktu pronesena řada řečí, při nichž vzpomenuto významných dob slavných a bojov- ných premiér, těch kusů, které dnes dobyly ce- lého světa i historie divadla za osobního ředi- telování Ibsenova (od r. 1850). Na rozloučenou se starým divadlem hráno drema I bse n ovo

»Harmändene paa Helgeland«, ježtu také autor svého času osobné vypravil, a po skončení rozlučného aktu přikročeno neprodleně ke stržení budovy. Eduard Dowden, profesor anglické literatury na universitě v Dublinu, sestavil tabulku, naznačujíeí délku jednotlivých role v dramatech Shakespe arových. P - dle jeho výkazu nejdelší ze všech rolí jest úloha Hamletova, obsahujícl 1569 veršů Daleko menší jest již role nejblíže následující — úloha Richarda III., mající 1161 verš. 1117 veršů mluví Jago v »Otellu«, zatím co Otello sám pouze 888. Pak teprve následuje král Lear se 770 verši, Macbeth jich má 705, Romeo 518, Koriolán 886, Bru- tu s 727 atd. Role ženské jsou značně menši, nejobsáhlejší jest role Kleopatry v An- toniovi a Kleopatře, čítá 670 veršů. Desde- mona deklamuje pouze 389 veršů, lady Macbethová 261 verš.

Různé zprávy.

Význam rybářství v Japonsku. Rybolov jest pro japonské hospodářství velmi důležitým činitelem a proto jej vláda zvelebuje v ka- ždém směru, zvláště poládáním výstav, jako byla loni v Nagasaki a bude záhy v Šimonoseki. Rybář- stvi dodává japonskému lidu podslatnou část potrv vin, poskytuje značné části obyvalelstva výdělek a zvyšuje národní jmění vývezem mořských přoduktů Tento vývoz se v posledním desetiletí zdvojnásobil a vynesl loni devět milionů venů, t. j. asi 24 miliony korun. Ve výživě japonského lidu hrají velkou úlohu nejen ryby, nýbrž také mušle a jiná mořská zvířata jakož i mořské rostliny. Japonci spotřebují jen velmi málo masa. Roku 1906 bylo celkem poraženo jen 370.000 kusů jalečního dobytka, počítaje v to i koně, při čemž nutno přihližeti i k tomu, že země jest obý- vána 19.000 cizinci a navštěvována četnými evrop- skými a americkými cestovateli K tomu musí se jedna z nejdůležilějších potra- vin, rýže, jejíž domácí výroba představuje cenu asi 1512 milionů korun, doplňovati ještě dovozem v ce- ně asi 126 milionů korun a není naděje, že by se tato větší potřeba mohla uhraditi rozšířením osevné plochy. V budevcnosli naopak se tato osevná plochn pokrokem industrialisce ještě zmenší. Již z toho jesl patrno, jak důležitým jest pro Japonsko výnos rybo- lovu. Ve vnitrozemí, které jest chudo na jezera a je- hož lekoucí vody v lélě z velké části vysýchají, lze rybí potravu často těžko opatřiti a udržeti, poněvadž doprava a konservování ryb dle moderního způsobu byly místy teprve v posledních letech zavedeny.

Také rybolov sám provozuje se ponejvíce ješt primitivním způsobem. Jen lov velryb a sledů pro- vádí se částečně dle evropských loveckých method Ostatně používají rybářské cechy japonské malých otevřených lodi a zastaralého náčiní, které jim nyní kdy vláda zrušila dříve obvyklé povolování záloh často dodávají lichváři za přenechání velké části vý- těžku, Rybářské cechy mají na základě zákonné úpra vy z roku 1901 monopol pro určité, jednotlivým ce- chům přikázané obvody. Týmž zákonem bylo upra- veno také zakládání t. zv. společností pro mořské produkty, jež zahrnují všechny interesenty na rybář- ské živnosti a kterých je nyní 211. Účelem jejich jest ochrana všeobecných zájmů rybářské živnosti Další podpora se stmny státu záleží v subven cování rybolovu na širém moři a poskytování premi- Také rybůřské školy byly založeny, jež ovšem ješti zápasí s počálečními obtížemi. Roku 1906 mělo 10 rybářských škol jen 688 žáků, kdežto 2390 navštěvo- valo připravné rybářské školy. V Tokiu jest vyšší rybářský ústav, jenž byl r. 1897 sestálněn. Velký prospěch přinesly rybářské výstavy. Na výstavě v Nagnsaki jevily vystavené čluny a rybář- ské nářadí již značný pokrok a moderní vliv, za to však japonskými továrnami vyrobené motory ne- mohly se posud stavěti vedle cizozemské konkurence

= Listonož oloupen. Z Berlína, 3. dubna (K. k.) Peněžnímu listonoši, který byl včera dopo ledne přepaden v Besselstrasse, bylo, jak dosud zji štěno, uloupeno asi 600 marek, většinou v papírech. = Sven Hedin ve Vidni. Z Vídně, 3. dubna. (K. k.) Včera měl Sven Hedin v zeměpisné společ- nosti přednášku o své cestě Tibetem. Přítomno bylo několik arcivévodů a arcivévodkyň, ministerský před- seda svob. p. Blenetth, diplomaté, ministr vyučování hr. Stürgkh, vysocí státní hodnostové atd. Ministn vyučování hr. Stürgkh sdělil Sven Hedinovi, že mu Jeho Veličenstvo cisaf uložil, aby mu odevzdal velkokříž řádu Františka Josefa. Přednáška Sven Hedina byla vyslechnuta s velkou pochvalou. = Bouře stávkářů v Hazebroucku. Z Paří že. 3. dubna. V Hazebroucku trvají již několik dní bouř- livé výtržnosti stávkujících tkalcovských dělníků Dům tkalce Cartona, skoro úplně demolovanýn vypleněný, byl dělnictvem znovu napaden, při čemž došlo ke skutečné bitvě mezi rozzuřeným davem a četnictvem. Dva osnovatelé bouří byli zatčeni, naproti tomu však byli čtyři dtíve zatčení dělníci, obvinční z veřejné vzpoury, plenění a odporu proti státní mo- ci, opět propuštěni z vazby a od stíhání jejich upu- štěno, tak velká jest bázeň před pomstou vzbouře- ného dělnictva. Příčinou zášti dělníků proti tkal Cartonovi jest, že před několika nedělemi montoval pro Planckeovu tkalcovnu nové, t. zv. několikaná sobn stavy, při nichž se uspoří mnoho lidské práce. Mnozi dělnici obávali se proto, že pozbudou výdělku přes to. že firma Planckeova výslovné ujistila, že žádný děl- ník nebude propuštěn. Nyní prohlásila firma, že své tkalcovny ihned zavře, kdyby se dělnici dopustili násilnesti na nových strojích. Svaz dělnických syn- díkátů v departomentu Oine vydal proklamaci, v níž

vyzývá veškeré dělnictvo, aby dne 1. května pro- vedlo 24bodinnou demonstrační stávku = Odzeuzený útočník. Z Buenos Airů, 2 dubna. (K. k.) Solano Regio, který loni hodil po pre- sidentovi pumou, byl odpouzen na 20 lst do žaláře. = Zlrnutí šíje v Paříži. Z Pařlže, 3. dubna. V městském obvodu rozmáhá se ztrnutí šíje. Obyva- telstvo byln vyzváno, aby si pokaždé před jídlema po jídle očistilo ruce a nos. = Výbuch lihu. V Meranu byla choť finančního úřadníka výbuchem lihového samovaru smrtelně zra- něna a její dvě děti na místé usmrceny. = Hlad v Alžírsku. Z Alžíru, 1. dubna. (K. k) V provincii Constantine panuje velký hlad, násled- kem něhož mnoho domorodců onemocnělo dyfem. Množství lidí zemřelo hladem. Tisk v Constantině naléhavě žádá guvernéra, aby odpomohl velké bídě.

= Konec železné doby? Ocelový král Andrew Carnegie vyslovil přesvědčení, že příjde doba, kdy již nebude dostatek železa a proto nebude moci býti vyrobeno také dostatek oceli. Chmurnou tuto před- pověď adresoval Carnegie v první řadě na Angliia dal svým starým krajanům na srozuměnou, že brit- ský ocelářský průmysl nejen spěje k úpadku, nýbrž že v něm již dosti hluboko vězí. Naproti tomuto úsudku, jenž v ústech Carnegiových nabývá zvláštní váhy, vyslovil se jeden z prvních metallurgů angli- ckých prof. Arnold v přednášce, konané v Royal Institution, o „lajemství kovů“, že domnělý úpadek britského ocelářského průmyslu existuje jediněv obraznosti Carnegiově. Na důkaz opaku uvedl, že letos se uplatní nejnovější britský vynález, t. zv. ocel high speed, jež má neobyčejnou řezací sílua pozvedne britský ocelářský průmysl na nový slupeň. Je ovšem pravda, že železo a ocel někůy na zemí se vyčerpá. Kdyby člověk do té doby nenalezl náhradu, upadl by do stavu původního barbarství, neboť by nemohl slavěli žádné lokomotivy ani válečné lodi. Prof. Arnold soudí však již nyní, že pro tento případ, jenž nastane až po tisícilelích, přijde doba aluminia a toho má země ve svých ložiskách hliny dosti n statisíce let.