Ročník XXXXIX.

V Praze, v úterý 18. května 1909.

Číslo 136.

Naranní a večerní liety předpláci se v Pptse v administracit na piěnu. . . . . . na čtert lota . . . . 6 K — k s dvojí donáškou na měsie p tnrt ieta : . . . 7 K enh ve filIálkách na měslc. . . . . . 2 K 30h. Poštou a měsle. na čtvrt feta . . . . 9 K S0h s dvoji zásilkou na měsie K 80 h na čtvrt losa : . . k e

Telafonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“ Zástupcové stran o pracovním programu posla necké sněmovny. Z Vídně, 18. května. O 12. hodině poledn sešla se konference zástupeů všech stran ku poradě, která trvala do 11/2 hodiny. Tam doznala vláda dvou neúspě- chů: 1. Usneseno, že se má s největším urychlením projednati rozpoče ve výboru před svátky svatodušními a po svátcích dáti jej hned do plena sněmovny. 2 Nevyhověno žádosti vlády, aby před svátky svatodušními finanční předlohy vládní do- staly se ještě do zvláštního výboru. Rokování bylo nejen velmi podrážděné, ale také naprosto zmatené. Posl. dr. Šuster- šič prohlásil, že také on si přeje, uby se roz- počet dohotovil výborem před svátky svatoduš- ními a po svátcích aby se položil na jednací po- řad poslanecké sněmovny. „Budžet jest zajisté věcí pilnou — pravil Šusteršič — ale stejně pilnou věcť je aůj pilný návrh, pro- tože máme v ruce už jenom jedinou kartu: totiž ústavu pro Bosnu a Hercegovinu. Dokud úslava ta není zavedena, jest zastaveno vyvazení kmetů. Proto trvám na tom, aby se můj pilný návrh vyřídil, dříve než udělena bude sankce bosenské ústavě. Trvám na tom, aby se můj pilný ná- vrh projednal hned po pilném návrhu Masarykově. Upozorňuji, že v bosenské ústavě spočívá veliké nebezpečí pro nás. Bar. Bienerth sděluje, že osno va ústavy bosenské byla rakouske vládě dodána a že podle celého stavu věei jest vyloučeno, aby tato ústava vládou rakouskou byla vyřízena před svátky svatodušními. Mini- sterský předseda dodal, že také, kdyby návri dra. Šusteršiče se projednal teprve po sváteích, na všechen způsob projedná se dříve. než dá vláda bosenské ústavě sou- hlas. Dr. Adler namill, že projevy barona Bi nertha nejsou dosti přesné.

Prof. Glabiňski, předseda kola pol ského, vznesl na dra. Šusteršiče apel, aby s v ůi pilný návrh odvolal na prospěch finančních předloh vládních. Dr. Šusteršič odmítl kategoricky výzvu tu a dodal: „Moje dnešní výroky byly osobní. Rozhodnutí ovšem náleží „Slovanské jednotě“. Podotýkám však výslovně, že má býti všechen čas, vybývající do svátků, věnován rozpočtovému výboru. Za druhé, že vyjádření bar. Bienertha o bosen- ské ústavě mě neuspokojuje a vzná- ším tudiž naň dotaz, je-li jeho vyjádření, že ne- bude učiněn žádný praejudic pro bosenskou ústavu před vyřízením měho návrhu, závazným?“ Bar. Bie- nerth: „Anol“ Konforence se rozošla usnesením, že po vyřízení pilného návrhu Masa- rykova plenum poslanecké sněmovny se od- ročí přes svátky svatodušní a že po celou dobu do Letnic, sobotu dne 29. t. m. v to počitaje, budo rozpočtový výbor za- sedati Ve sněmovně posuzováno rozhodnuti konference předsedů na různo, všeobecný však byl dojem, že vláda chce se vyhnout bitvě ve sněmovně. Minístr Biliúski trvá na dani z piva. Z Vídně, 18. května. Ve své hospodářské části uveřejňuje »Frmdbltt.« stati o berních předlohách, ve kterých se potvrzuje, že dr. Bi- liňski dosud neupustil od daně z piva, zvláště proto, že mezi touto daní daní lihovou jest junetim v ten smysl, že kdyby se upustilo od daně z piva, oposice proti samo- statnému zdanění daně lihové za účelem sanace zemských financí by stoupla. Ministr finanei dolud nezmění svých osnov finsnčních, dokud nebude podán projekt, který by ho sprostil ne- příjemného úkolu, hájiti své osnovy. Na konee se mezi řádky napovídá, že kdyby se od daně z píva upustilo, zvýšily by se ceny ta báku, doutníků a cigaret.

Monopol na sirky. Z Vídně, 18. května. »N. Wr. Tgbit.« oznamuje, že za správce minislerstva finane nebožtika sv. p. Jorkasch Kocha byl již při- praven projekt o dani ze zápalek. Na krabicí sirek měla býti uvalena daň 1 h. Tento jeden haléř na krabici byl by vynesl 10 mil. K státu ročně. Od plánu toho bylo zase upuštěno, poněvadž se opravdově pomýšlí zavésti r. 1912 monopolna sirky. Do r. 1912 totiž na bude platnosti zápověď užívati bílého fosforu. Od zdanění vod minerálních bylo tolikéž upuštěno, poněvadž by tato daň vynesla státu nanejvýše pouze 900.000 K ročně. Hr. František Thun. Z Vídně, 18. května. Bývalý ministerský předseda hr. František Thun objevil se dnes ně- kolikrát v poslanecké sněmovně a měl tam opět- né porady s bar. Bienerthem. Néla společných ministrů. Z Vídně, 18. května. Po dlouné řeči, kterou měl 12. t. m. bar. Bienerth ve výboru bosen- ském, způsobeno bylo zdání, jakoby baron Aehrenthal jménem ministerstva zahraničního byl převzal za věci bosenské nějakou novou zodpovědnost. Již »Pester Lloyd« uvedl věc tu na pravou míru. Dnes »Frmdbltt « uveřejňuje na čelném místě dlouhou nótu, jejíž krátký smysl jest, že společn! ministři ne zavedli žádné novoty a že se neděje nie, leč co jest stanoveno zákonem z roku 1880 ve příčině správy obou zabraných ze m společným ministerstvem.

Baron Burian prozatím nechce odstoupili. Z Vídně, 18. května. »N. Fr. Pr.« ozna- muje: V politických kruzích jest jednomyslné přesvědčení, že bar. Burian zůstane v úřadě do podzimu, do nejbližší kampaně delegační. Tento názor jest potvrzen faktem, že také po roz- kladech v maďarských listech ministerstvo za- hraničních záležitostí nechce, aby vznikla do- mněnka, jakoby se bylo připojilo k výpravě proti Burisnovi. Z Vídně, 18. května. »N. Fr. Pr.« sdě- luje: Baron Burian ve své neděl n audienci uvedl na přetřes všechny zále- žitosti, které souvisí s jeho úřadem a jeho postavením. Pojednal o celé záležitosti agrárn banky bosensko-hercegovské se stanoviska čistě osobního a vyložil ji panovnikovi ve všech po- drobnostech. Bar. Burian vylíčil svoji akci v této věci, všechny své počiny a celý vývoj télo trapné záležitosti. Není pravda, že ministr f- nancí společných podal formálně svoji demisi, ovšem proslýchá se, že po posledních událostech pomýšlí odstoupiti a že úmysl ten také nepo- krytě projevil. V rozhodujících kruzích prohla- šují důtklivě, že odstoupení Buriana pokládat dlužno za neodvratné. Není však ještě jisto zdali ministr zůstane v úřadě přes kampaň de legační, či již dříve odstoupl. Německý císař na rakouské manévry. Z Vídně, 18. května. »N. Fr. Pr.« ozna- muje, že císař Vilém přijede na letošní tak zvané císařské manévry, které se konati budou pobliže Nového Jičína v měsíci zářl. Zpráva sepsána jest v tom smyslu, jakoby německý císař měl jakousi přehlídku na ece

vojskem rakouským a chtěl se přesvěd- čiti o zdatnosti rakouské armády. Anglický král do Išlu nepojede. Z Vídně, 18. května. »N. Wr. Tgbttu.- telegrafují z Marianských Lázní, že král anglický Eduard sice tam přijede k opětnému léčení, do Išlu však že nepojede. Generální inspektor pěchoty Fiedler odstoupi Z Vídně, 18. května. »N. Fr. Pr.« ozna- muje, že generální dozorce pěchoty polní zbroj mistr Ferdinand Fiedler na podzim z důvod zdravotních chce se vzdáti služby aktivní. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 18. května. (K. k.) »Wien. Ztg.e oznamuje: Císař jmenoval řádného profesora na německé universitě v Praze dra. Rudolfa Ficka řádným profesorem anatomie na uni- versitě v Inšpruku. Zemské volby ve Štyrsku. Ze Štyrského Hradce, 17. května. (K. k. Provedené dnes volby do štyrského zemského sněmu ve skupině venkovských obcí měly tento výsledek: 3. volební okres Hartberg: Zvolen skoro jednomyslně František Hagenhofer. 4. vo- lební okres Feldbach: Zvoleni skoro jednomyslně křesťansko-sociální kandidáti František Wagner a Jan Krenn. 6. volební okres Leibnitz: Zvo leni křesťanští sociálové Alois Schweiger a dr. František Puchas. 9. volební okres Lubno Zvolen František Prisching (křesť. soc.) 10. vo- lební okres Judenburg: Zvolen Michal Brand (německo-svobodomyslný agrárník.) 11. volební okres Liezen: zvolen Kašpar Rienselmosel (ně- mecko-pokr. agr.) 12. volební okres Murava: zvolen Alois Riedler (křesť. soe.). 15. volební okres Slovenji Gradec: zvolen dr. Karel Versto- všek (slovenská str. lid.) Křesťansko-sociáln kandidáli ve volebních okresech 1., 2., 5. a7. budou dle všeho zvoleni. Členové vídeňské obecni rady v Záhřebě. Ze Záhřeba, 17. května. (K. k.) Dnes od- poledne přijeli sem členové vídeňské obecní rady, vracející se z Bosny a Hercegoviny.

Bülow do Wiesbadenu. Z Berlína, 17. května. (K. k.) Říšský kaneléř kniže Bülow odjel dnes v 10 hodin večer do Wiesbadenu za císatem Vilémem, aby mu podal zprávy o situaci. Z anglického parlamentu. Z Londýna, 17. května. (K. k.) Dolní sně- movna sehválila resoluci k rozpočtu o sazbách nové daně z přljmů 299 hla s proti 96 Poštovní stávka ve Francii. Z Paříže, 17. května. (K. k.) »Ag. Havase sděluje: Viada nařídila propustiti dalších 46 stávkujících poštovních úřadníků. Z Paříže, 18. května. (K. k.) Výbor dělni ckého svazu usnesl se dnes v noci vyzvat všechna pařížská společenstva, aby chystala stávku. Dnes v noci se výbor opět sejde a učiní další usnesení. Zmatky v Persii Z Tavrizu, 17. kvěla. (K. k.) P. t. a. oznamuje: Dnes o polednách vybuchl v domě Satara chana z neznám přlčiny skladiště prachu. 4 osoby byly usmrceny, 7 raněno. Stavba silnic v Makedonil. Ze Soluna, 17. května. (K. k.) Ku prove- dení silničních staveb ve třech vilajetech, k nimž použivá se dopravených sem vojinů z prvého sboru, mohla makedonská finanční komise, ne- majíc dosti fondů, poskytnouti jenom úvěr

daní- 21.000 liber. Tento úvěr byl nyní na podnět Mabmoda Šefketa paše zvýšen o 11.000 liber z říšských prostředků. Se stav bou silnic bylo neprodleně započato. Napjetí mezi Řeky a Bulhary v Bitolii. Ze Soluna, 17. kvělna. (K. k) V Bitolii okoli zvýšilo se napjeti mezi Řeky a Bulhary pro krvavý čin u Diskova. Markýz Pallavicini na dovolenou. Z Cařihradu, 17. května. (K. k.) Rakou- sko uherský velevyslanec markrabě Pallavicini nastoupil dovolenou. Žádné spiknutí na Černé Hoře. Z Cetyně, 17. května. (K. k.) Zpráva »Vossische Zeitungu« z Kotoru o odhaleném spiknuti na Černé Hoře jest pouhou smyšlenkou

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. (Schůze 152.) Ve Vídni, 15. května. (Zvláštní telef. zpr. »Nár. Listů«.) Celé dvě hodiny ještě odůvodňoval dnos prof. Masaryk svůj pilný návrh o procesu záhřebském proti Srbům zosnovaném. Od- halil niti příprav pro tento proces a vyložil, že materiál byl částečně padělán, částečně sestro- jen. Zvláště špatně při tom pochodili bar. Rauch a známý historik dr. Fridjunk, jenž uveřejnil v „N. F. P.“ stati protisrbské. Po Masarykovi dal prohlášení jménem Něm ců posl. dr. Sylvestr v ten rozum, že nepo- kládají návrh Masarykův ani za pilný, ani z včasný, ani místný, ba ani za oprávněný a že budou tedy hlasovati proti pilno- sti. Promluvil pak dr. Ivčevič a proí. Mayr. Jměnem vlády bar. Bienerth učinil vyjádření, že se vyslovuje jak proti meritu, tak proti pilnosti návrhu Masary- kova tím více, jelikož není v něm udána žádná určitá osoba. Schůze trvá dále. Příští schůze bude nejspíše ve středu po Letnicích.

z Vídně. 18. května. (K. k) Předseda dr. Patlai zahajuje schůzi v 10 hod 15 min Ministr spravedlnosti podává osnov zákona o pozměnění některých ustano vení trestniho soudniho řádu. Návrhy podali poslanci: Pik a soudr. na změnu § 19. říšského zákona obecném školství ve smyslu připuštění společnébo vychovávání dítek obojího pohlaví. Neumann a soudr. na zvýšení příbytečného per sonálu státních drah v Rakovníce, Mělníce a Nym- Lurce Buřival a soudr o příbytečném a mzdě zřízenců a dělníků zaměstnaných ve spalečných stanicích stát- ních drah, společnosti státní dráhy, severozápadní dráhy a jihoseveroněmecké spojovací dráhy. Budzinovaký a soudr. na doplnění zákona o pří- mé osobní dani a sanaci zemských financí. Ministr obchodu odpovidá na dolaz posl. Buří- vala a soudr., je-li ochoten nařiditi, aby u třídn í ch poštovních úřadů používaným ofician- tům a adjunktům, jakoži zeměpanským poštovním úřadníkům byla poskyto- vána pravidelná dovolená. Praví, že ani zeměpanským poštovním úřadníkům ani dle služební pragmatiky, ani dle nařízení nepřísluší každoroční pravidelná dovolená a že se tudíž nedá mluviti o zkracování poštovních oficiantů. Daří se jedněm jako druhým. Olázka dovolených je zajisté olázkou služební pragmatiky a ministr doufá, že pragmatika bude konečně uskutečněna. Ostatně snazi se poštovní správa ode dávna, dle možnosti vyhověti požadavkům úřadnictva po dovolených. Ve smyslu těchto intencí bylo uloženo také poštovním a telografním ředitelstvům, aby blaho-

V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . za večerni . . . . . . . za 4 h Ve fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 10h večerni . . . . . . . . oh lnneráty platí se hotově napřed. Předplacení a insorty přijímá administrace v Marianské ul., č. Tam nacházejí se též ředakce, tiskárna a expodine „Národních Listů“ Rukopisy se novracejl.

volně se clovala k žádostem podřízez ného personálu za dovolené. Zejména v případech, kdy nutnost dovolené je dokázána lékař- ským vysvědčením, vyhovuje se žádostem v největ- ším rozsahu. Otázka dovelené je právě u poštovní správy zvláště otázkou nákladu, protože ani při časo- vě rozsáhlém rozdělení poskytnuté dovolené není možno službu udržovati s personálem, jenž zůstal ve službě, takže musí buďto personál konati větši práci a nebo musí se přikročiti ku přijímání náhrad- ních sil. Oslatně žádá sněmovnu, aby vzala na vě- domí, že je ochoten otázkám úřadnickým věnovati zvláštní poz prmost a že ' adia pověřil zvláštní oddělení své presidiální kanceláře vypracováním všech materit, náležejících do práva úřadníků. Na to odpovídá ministr dotaz posl. Unter- kirchnera ve příčině vpočítání doby, ztrá vo- né ve službě vojenské, jak při postupu tak i při vyměření výslužného ofician- tů poštovních, a poukazuje tu na vládní com- muniqucé, vydané v prosinci 1907, kterým Sylo po- štovním oficiantům slibeno vpočítání vojenské služby při postupu do vyšších tříd i při vyměření výslužného. Slib tento jest již splněn, pokud jde o vpočítání vojenské služby pre- senční pro vyměření výslužného, neboť výnosem za dne 18. ledna t. r. bylo nařízeno, že poštovním ofi- ciantům vojenská služební doba, konaná v době, kdy byli ve službě občanské, má se bez placení zvlášt- ních pensijních přispěvků počítati při výměře státního výslužnéha, Pokud jde o vpočitání při postupu do vyšší třídy, musí se poukázati na to, že postusp se děje jmenováním, tedy bez ohledu na určitou dobu, a že tudíž při jmenování nemůže se vzíti zřelel na eventvální služební dobu u vojska.

Pokračuje se pak v rokování o pilném návrhu Mosaryka a soudr, o záhřebském velezrádném pro- Posl. Masaryk pokračuje ve své řeči, přerušené v poslední schůzi. Prohlašuje především vůči včerej- šímu dementi dra. Franka v „Neue Freie Presse“, že je v něm potvrzeno všechno, co řečník řekl. Kdo je pan Frank, bude moci ještě říci. Včera, pravil řeč- ník, psal po mé řeči ve svém listě, že čeští pre- fesoři jsou z Bělehradu dobře podma- záni. (Veselost.) To znamená tedy, že řečník sám patří k velezrádcům, a dnes možno čísti jakéní de- menti a nebo také to není dementi pana Tarabocchnia. Tvrdí, že nebyl v disciplinárním vyšetřování. Mí l u- ví-li někdo v jeho postavení v kavárně „Corso“ zcela opilý před davem obe- censtva proti Srbům, a řekne uprostřed procesu, že ti chlapí musí býti odsou- zeni a něco podobného, a nedostane-li se do disci- plinárního vyšetřování, bylo by lépe po čest těchto lidí, kdyby bylo pravdou, co řečník tvrdí a co je Dravdou. Řečník zabývá se pak korunním svědkem Nastičem. Tenio se vydával za filo- sofa. V prosinci 1906 přišel du Bělehradu, jak sám doznává, s revolučními inlencemi, s revolučním na- dšením. V Bělehradě vydal za pomoci několika pánů Snad proti arcibiskupu Stadlerovi — spis „Je- suité v Besně“ a ziskal si v tamější společnosti jakési jméno. Vstoupil do „Slovenského Jugu“. Pro něho je „Slovenski Jug“ expositurou srbského dvora.

Sám jel do Kragujevce, aby získal pumy pro tento revoluční spolek. Dostal take pumy, jichž bylo pak použito proti Čer- né Hoře. S tím však nesouhlasil, pročež napsal brožuru „Finale“ a všechno vyložil, aby knížete Nikolu zachránil před atentátem. „Revoluční sta- novy“ byly ve velké konferenci členů přijaly v pro- sinci 1907. Nastič sám odjel již v září do Sarajeva. Pok nástedovál proces v Cetyni. Nastič napsal ještě jednu brožuru „Dvě aféry“ a německy „Kde je prav- dn?“. Pokud jde o „Statut“ a bělehradskou organisnci revolučni, jest hlavní věcí, že od r. 190B, od nastolení krále Petra tento a jeho lidé, dynastie řídili revoluční hnutí „Slovenským jugem“. „Statut“ jest, jak Nastič tvrdí, sepsán nadporučíkem Milanem Pribičevičem, bratrem tří Pribičevičů, v Zábřebě žijících. Z toho se soudí, že Pribičevičové v Chorvatsku věděli o „Sta- tutu“, že samostatná srbská strana řídí organisaci v Chorvatsku. Řečník zabývá se pak hodnověrnos!í Na- stičovou. Má celou studii o něm od známého bělehradského lékaře, jenž jej pozoroval a všecko zaznamenal, neboť Nastič byl v Bělehradě brzy pode- zříván. Dospívá k úsudku, že Nastič je člověk naprosto nespolehlivý, lhář, více ne- chee říci Čteme-li pozorně „Finale“ a „Statul“ je viděti, že je to zcela obyčejný klep a nic jiného. Kdo je autorem „Statutu“? Ve „Finale““ se praví, že Milanu Pribičeviči bylo nařízeno jej vy- pracovati. Ve „Finale“ mluví se též o „spisovatelích“ Nastič vyslýchán v Zálřebě pod přisahou, pravil, že

FEUILLETON. Anglický tisk o nové knize hraběte Lützowa o Husovi. Kniha hraběte Lützowa „Život a doba Mistra Jana Husa“, vydaná v těchto dnech v Lon- dýně, vzbudila zájem i uznání anglické veřej nosti, a nejčelnější časopisy anglické pojedná vají o této publikaci v obšírných statich. Na ukázku podáváme tu článek z „Daily Telegrapbu“ z 11. t. m. pod titulem:

»Život Jana Husa«

Bylo údělem málo cizinců, aby jako hrabě Lützow podali zemi, v níž jsou častými a víla- nými hostmi, cenný příspěvek historieký, napsa- ny jazykem svých hostitelů. Průměrného ba- datele v dějinách snad na první pobled překvapí. že může býti napsáno ještě něco nového o hrdi- novi této monografie, který měl tak pozoruhod- nou a na konec tak pathetickou roli v dějinách národů a historii rozvoje náboženského. Leč o Mistru Janu Husovi samém, nehledíc k jeho dílu, bylo do doby téměř nejnovější známo pra- málo, a není daleko pravdy, tvrdi-li se, že čie- náři v Evropě dočetli se více o velikém jeho stoupenei reformátoru válečnickém Žižkovi z no vel George Sandové, kteréž podobně jako ro- mány Waltera Scotta mají historický nátěr, než mohli se dověděti o podivuhodně jemné a mo- hutné osobnosti Jana Hlusa. A přece Jan Hus nobyl méně silným člán- kem v řadě reformatorů, z nichž Wyeliffe byl prvním mezi Angličany a Luther s Tyndalem jeho náslodovníky. Sbor kostnický, jenž Husn odsoudil k upálení, nařídil též, aby kosti Wyelif- zuvy byly vykopány a obráceny v popel, kdežt Tyndale byl neidříve uškrcen a pak upálen 130 let po popravě svého velikého předchůdce- Hrabě Lützow praví, že jest mnoho důleži

tých rukopisů od Husa neb k Husovi se vztahu- jicích, které nejen že nebyly ještě vytištěny, ale ani kriticky prozkoumány. Nepřekvapuje tudíž nijak neznalost o mnohých význačných momen- tech ze života Husova a o jeho povaze, nezna- lost, kteráž působila též na úsudky spisovatelů tak moderních a důkladných, jako Carlyle a J R. Green. Osudná bitva na Bílé Hoře potlačila sice v Čechách hnutí reformační, které ve formě bud Husitismu neb Kalvinismu mělo bohatou na udá- losti a po většině skvělou historii po dobu 200 let; to však nebylo jediným a nejhrrozněj- ším důsledkem t. zv. „nečestného vítězstvi“ Duch českého nacionalismu byl tísněn spo- lu s jazykem národním a znovuzrozen v dopě poměrně nedávné. Hus, jsa velikým průkopní- kem v reformaci církve, byl ještě pozoruhodněj- ším jakožto nadšený vlastenec. Zdá se, že umu- čen byl spíše pro své vlastenectví než pro do- mnělé kacířství. Němci, kterýmžto jsme tak mnoho povinni za jich trpělivé bádání v dějinách církevních, měli sice sympathie k Husovi jakožto reformatoru, naproti tomu však byli hluboce za- ujati proti Husovi jakožto Čechu-vlastenci. Tak se stalo, že až do obrození českého nacienalismu a české literatury, za čež jsme tak velice zavázáni Palackému a Tomkovi a konečně též ne však na místě posledním i hrab. Lützo- wovi, bylo sice dosti známo u nás o Husitismu, poměrně však velice málo o Husovi, a z tohe mála byla ještě značná část beznadějně nepřesná a legendární Hrabě Lůtzow šlechetně uznává význam knihy Wratislavovy „Život Jana Husa“, jež byln vydána před 30 lety, ale není nesprávným tvrzení, že až do vydání monografie hraběte Lůtzowe pravá podstata života Jana Husa a jeho dílo ži- votni bylo známo příliš nestejnoměrně mezi An gličany.

Nesprávnosti církve. Jan Hus, podobně jako snad každý jiný eí kevní reformator stal se jakýmsi rebelem ne pro otázky dogmatické, nýbrž pro hrubé a nezakryte nesprávnosti, jež valily hanu na správu eírkve Hus jako Wycliffe, Luther a Tyndale věřilí v pravosí t. zv. „Donace Konstantinovy“, jež inspirovala i Danta k mnohým jeho výrokům. „Donace“ tato jest historický výmysl, spíše však parabola než bajka. Ač vůbec neexistovala, di- plomatický duch neupřímného Konstantina uvá- děl církev v pokušení jisti ze zakázaného ovsce „jež přivedlo na svět smrt a všechny naše bědy“ — ovoce ze stromu dočasné ambice. Původně kněz byl sluhou, nyní spěl k tom státi se pánem, pohrdal věemi materiálně dobrý- mi pro život a naučil se jich dobývati duchovní- mi zbraněmi, království jeho nebyto z tohoto svěla, přece však naučil se osobiti si auforitu císařskou a to rozsáhlejší a mocnější než ji vy- konávali největší z Caesarů. A bylo to v Čechách dávno před tím, než Wycliffe započal své poslání v Anglii, kdy před- chůdcové Husovi protestovali proti vzrůstajíeímu svatokupectví, lakotě a kněžské nemravnosti.

Jména Konrád Waldhauser, Němec, Milič, Čech a nad jiné vzdor pozdějšímu odvolání Matě z Janova připravovali cestu poslání Husovu. Hus, jako snad všichni velicí reformatoři narodil se z rodičů chudých. Podminky státi se vůdcem náboženským a velikým vlastencem byly by u něho nepatrné, kdyby nebylo té okolnosti že 30 let před jeho narozením císať Karel IV král český založil v Praze universitu (1348) jedinou instituci toho druhu ve střední Evropě. kteráž za krátko vyrovnala se pověstí, nestala-i se dokence soupeřem, velikým universitám v Ox fordě, Paříži a Bologni. Karel IV., jehož jméno Čechové právem etí, chtěl tím dáti Čechům se- meniště pro pěstování zdtavých nauk nábožen- ských a také mezi jejími prvními učileli nebyl ani jediného jména německého. V době, kdy Hus ve věku neobyčejně mladém vstoupil na universitu, Němci seli již símě pro monopol, proti němuž celý život Husa-vlaslance byl stéles- něným protestem.

V jednom ze svých kázání, jež měl pravdě- podobně kolem r. 1401, pravil Hus: Čechové jsou horší než psi neb hadi, protože pes hájí lůžka svého, na kterém leží, když jiný pes usiluje vy- hnati ho a zápasí s ním; rovněž had tak činí; ale nás Němei utiskuj,í zmocňujíce se všech státních úřadů a my mlčíme Čechové v krá- lovství českém podle všech zá- konů zajisté a také podle zákona božiho a podle přirozeného řádu věcí měli by býti v popředí všech úřadů v království českém jako Francouzové jsou v království francouzskéma Němci v zemích německých; měl by tudíž Čech vládnouti svým podřízeným českým a Němee německým. Ale k čemu by byl Čech neznajleí německy, kdyby se stal knězem neb biskupem v Německu? Zajisté byl by tam tak málo plalný jako pes, jenž neštěká stádu. A stejně není Čechům na prospěch němčina a věda, že to t.j. vláda Némců nad Čechy je proti zákonu božímu i ustanovením, prohlašuji ji za protizákonnou.

Smrt Husova na hranicl. Ačkoliv v Kostnici byl Hus upálen pro ka- cířství, nemůže býti pochyby, že byly tu dvě moci, jež spáchaly tuto zákonem uznanou vraždu: katoličtí kněží čeští, jichž nepravosti lakotu Hus potíral a němečtí hodnostáři, jimž Husovo vlastenectví bylo daleko více proti mysli než jeho domnělé dogmatické kacířství. Vskutku Hus popíral a to až do samého dne své smrti, že by byl něčím jiným než věr- ným synem eírkve katolické. Byl obdivovatelem Wycliffa a mnohé z jeho děl přeložil, leč přece neuznával všech jeho doktrin a od počátku do konce byl hotov odmilnouti z nich ty, kterés nesrovnávaly nejen s plsmem svatým, nýbr i s církevními zákony. Jeho chování vůči Wyeliffovi dá se ozna čiti jako loyalního kněze anglikánského vůči kardinálu Newmarovi. Jméno Husovo jest sdru- ženo s doktrinami utrakvistickými — připuštění přijímání pod obojí, které stalo se heslem Hu- sitů a jemuž bylo určeno hráti tak významnou úlohu v zápasech hnutí reformačního. Než, ačkoli sympathie Husovy nade vši po- chybnost platily těm, kteří později stali se zná- mými pod jménem Utrakvistů, jest faktem, že hnutí samo nepočalo, až Hus opustil Prahu na své osudné cestě před sbor kostnický, kdež po fingovaném soudu a mučení i hrubém porušení gleitu byl odsouzen k hořké a hanebné smrti.

Obvinění z kacířství proti Husovi padlo naprosto a Jan Gerston, kaneléř university pa- řížské, který byl jedním z nejzarytějších jeho pronásledovníků, později připustil, že kdyby se Husovi bývalo dostalo obhajce, nikdy by nemohl býti usvědčen z kacířství a že on sám (Ger- ston) raději by se dal souditi židům a pohanům než od členů sboru. Kniha hraběte Lützova jest nejen neoceni- telnou pro badatele v historii a spletité politice století 15., nýbrž jest též nepostrádatelnou pro ty, kdož chtějí rozuměti obtížím, jež valí se na mocnářství rakousko-uherské pět set let po tom, co Hus byl upálen na poli při cestě, jež vede z města Kostnice k zámku goltliebenskému mezi branou a příkopem tohoto města. Jest těžko uvěřiti, že dílo toto jest psáne anglicky od cizince, jenž nemá mezí námi trva- lého domicilu. Nejpečlivější pátrání stěží odhal stopy cizího jazyka a styi rovná se stylu podob- ných děl psaných v jazyku maleřském. Hrabě Lützow prokázal anglicky mluvicím světu významnou službu, neboť nehledě k důle žitosti předmětu, odhalil mu velikou a svrcho vaně sympathickou osobnost, jejíž život by zosobněnou čistotou a oddaností a jejíž smrtv vznešené trpělivosti a sebezapření upomlná n Dr. Sum. smrt Sokratovu l