Strana 2.

Číslo 125.

KATOLICKÉ LISTY

Dne 8. května 1902.

zavdala podnět k dotyčným politickým kombinacím, lehce za- pustila kořeny, jak cennou se ve svém praktickém provádění ukázala, jak rychle se jí podařilo získati si občanské právo v utváření mezinárodních poměrů, a vyvinouti se poněkud v systém, jehož se dnes i v mimoevropských otázkách po- užívá. V tom ohledu ukázal bych jako na příklad na ne- davno uskutečněnou anglicko-japonskou smlouvu ohledně Činy a Koreje, na kterou v zápětí následovala smlouva rusko-francouzská, smlouvy to, ovládané týmž konservativním duchem, jenž vládl při zakládání naší vlastní aliance. Také zde vyjadřuje se snaha, aby se předešlo nebezpečím, jež by mohla míru vzniknouti z východo-avijských otázek. Také zde nalézá se v zachování statu quo, v zabezpečení territoriální neporušenosti jmenovaných států nejúčinnější prostředek k za- mezení objevení se daleko sáhajících komplikací.

Také zde konečně projevuje se potřeba doplniti kon- servativní akci jedné skupiny podobnou akcí skupiny druhé a ji zřízením protiváhy udělati ještě účinnější. Výhody této mezinárodní konstelace stávají se však i tím praegnotní, že konstelace tyto ani v nejmenším nevylučují zvláštní úmluvy mezi zeměmi jednotlivých skupin v příčině speci- fických zájmů, jež jenom jich se týkají a jichžto upravení tímto způsobem nejen nestojí v žádném odporu se všeobec- nými zásadami, jež vyvolaly sestoupení se velikých skupin, nýbrž naopak ještě jest schopno rozmnožiti garancie, kte- rými se dnes na všech stranách hledí obklopiti veliké dílo míru. To dokazuje právě tak důvěryplný poměr, jenž pa- nuje mezi Francií a Italií, a jemuž předcházelo vyslovení o dřívějších neshodách, jako tak neobyčejně příznivý vývoj našich vlastních poměrů k Rusku, k němuž vedlo petro- hradské dohodnutí r. 1897. Ol těch časů nastalý obrat může býti považován za jednu z nejradostnějších udalostí, jež byly v poslední době v oboru politickém pozorovány, poněvadž tím na mnoze mohou býti obmezena nebe zpečí, jež náležejí k stálému inventáři znepokojení na evropské pevnině. Od okamžiku, kdy mohlo býti autoritativně zji- štěno, že ani my, ani Rusko nesledujeme na Východě so- becké cíle, nebo dokouce tam hledáme rozšíření území.

musila nedůvěra, která poměr obou říší po léta velice za- těžovala, logicky záhy ustoupiti přátelštější náladě. Ministr doufá, že se tento poměr bude prohlubovati, přes občasná nedorozumění, jež se mohou i při důvěrných stycích při- hoditi, pro něž však jest vždy odpomoc ve vzájemném roz- hodném vyslovení se. Řečník poukazuje na nutnost stálého styku obou kabinetů, neb ač oba chovají jednomyslné přání postaviti celou svoji činnost do služeb míru, přece se nesmí přehlížeti, že cíle jejich politiky stojí v příkrém odporu s aspiracemi celé řady nečistých živlů, jež podle plánu loví v kalných vodách a proto nešetří žádné námaby, aby tendenčními pověstmi a podezříváním podkopaly dohodu, která vedle jiných dobrých vlastností také jest s to, právě oněm zkaziti jejich pokusy. Proti takovým pletichám a štvanicím, musí se, když se objeví, s obou strana s plnou rozhodností vystoupiti, tak jako se naléhavě doporučuje, aby se společně nad tím bdělo, aby také přílišnou horlivostí vážnějších činitelů nenastaly snad poměry, kterými by se napomáhalo nebezpečnému systému t. zv. po- litiky prestiže na Balkáně dle starého vzoru. Aby se těmto pochybným praktikám udělalo konec, to bylo právě účelem petrohradské dohody, jejíž hlavní výsledek vrcholí právě ve

vzájemném závazku, aby se nic nepodniklo a nic nepřipustilo co by bylo schopuo působiti rušivě na rovnováhu našeho pa- ritétického postavení na nejbližším Východě. Dle toho ma býti také co nejúzkostlivě i upuštěno od jakéhokoli vměšo- vání se do vnitřních záležitostí jednotlivých balkánských států, nejen proto, aby se těmto vzalo každou vyhlídku k vy- nášení nás jednoho proti druhému pro vlastní účely, nýbrž také proto, aby se odňala půda pokušení po založení obvodu vlivu, jež by teprve mohlo třecí plochu mezi námi a Ru- skem rozmnožiti. — Z řečeného lze viděti, že dohoda nepři- pouští více onu taktiku, která v dřívějších letech tak často mír ohrožovala a jejíž pochybný zisk nestál v žádném poměru k velikým nebezpečím, jež oběma stranám vznikala z pola veřejného a z pola skrytého konkurenčního boje. — Ministr poukazuje k nutnosti, aby se pečovalo o to, aby dosažená dohoda byla pro další časy zachována a ujišťuje, že jak Ra- kousko-Uhry, tak i Rusko chovají se v tom ohledu stejně loválně. Na důkaz, jak toho třeba, uvádí pak stále rostoucí činnost revolučníko výboru (bulharského) a stále stejně ne- utěšené správní poměry v Turecku. Ovšem napomínání naše i Ruska, udělené balkánským státům, aby se zdržovaly jaké- koliv podpory oněch piklů a spíše v obvodu svojí moci je

hleděly obmeziti, přispělo mnoho k tomu, že se nebezpečí ne- přiostřilo, tak jako i vojenská pohotovost Turecka ve mno- hém ohledu musila na činnost vyvolavačů nepokojů účinko- vati způsobem ochlazujícím. Nicméně utvářily se věci na tomto bodu našeho dílu světa velmi nepříznivě a vyžadují následkem toho obzvláště konsekventní a souhlasné vystupo- vání proti nim se strany obou nejblíže interessovaných kabi- netů, aby jednoho dne nevedly přímo ke katastrof!. Všecky tyto snahy však předpokládají nezbytně uzdravující opatření se strany Turecka, které si bez podmínky musí uvědomiti, že, ač mu nelze odepříti právo, aby buřičské útoky s použi- tím všech vhodných prostředků odvracelo a ač se mu přímo musí uložiti povinností, aby se na jeho území nešířily anar- chické poměry, tím přece dávno ještě není vyčerpána míra opatření, jež se naléhavě doporučují, aby tam nastalo trvalé upokojení a aspoň poněkud normální poměry. Turecko musí ve vlastním zájmu na to pamatovati, poněvadž na skutečnou,

trvalou podporu jí přátelských a o neporušené zachování její državy se zasazujících mocností, jenom pak může počítati, pak-li jednak, kdyby nastala nutnost represse mocí zbraní, její orgány nepřekročily míru toho, co jest nezbytně nutno k zachování pořádku a jednak, když konečně zménou dosa- vádních chybných správních zásad a zřízením správního apa- rátu, vedeného smyslem pro spravedlnost a humanitu, na- stane ve vnitřních poměrech štvanic plných vilajetů změna, která jediné může obyvatelstvo jejich učiniti nepřístupným pro štvanice z venčí a zdržeti ho zoufalých skutků. Ukrut- nosti a násilnosti, jež stíhajl bez rozdílu vinné i nevinné, mohou situaci jen zostřiti a právě hru oněch skrytých pobu- řovatelů obstarávati, kteří, sami daleko od rány, hledí vše učiniti, aby se Turecko octlo v neprávu a při tom sledují určitý cíl, aby vyvoláním krvavých výtržností a vraždění obyvatelstvo sousedních zemí svodli k nerozvážným krokům.

V tom směru nesly se výstrahy, jež jsme již opětovně a ne- dávno ještě ve shodě s ruským kabinetem Portě udělily. Bylo by nejvíce žádoucno, a by si je vzala k srdci, než bude pozdě v zájmu politiky statu quo, na které jí přece nejvíce musí záležeti a proti které by se těžce pro- hřešila, kdyby naléhavé výstrahy jistě pravých a nezištných přátel přeslechla. Však tak jako Porta bude přidržována k svědomitému konání povinností svých, tak také sousední země, především Bulharsko a Sebsko, nesmí ničeho opome- nouti, co by mohlo vésti k upokojení rozčilených myslí a především se musí snažiti, aby udržely na uzdě turbulentní živly, tak aby nedbalým prováděním nutného dozoru neu- upadly v podezření trestuhodné spoluviny. Každým tomu se příčícím jednáním prom arnily by blahovůli a sympatie, které k nim Evropa chová, co nejdůkladněji, a těžce by zajisté otřásly důvěrou, která se kladla v jejich schopnost vývinu jako činitele pokoje a pořádku na Bal- káně. Podporování povážlivých agitací promarnilo by nad to dobrý díl oněch sil, kterých nemají beztoho nadbytek.

Ministr mluví na to s uspokojením o Rumunsku, je- hož klidnou polítiku by měl sledovati mnohý jiný mladý stát. Ministr připomíná, jak teprve nedávno knížeti bul- harskému uzavřením konsulární konvence s ním dán byl projev důvěry, což může sloužiti za důkaz, že jsme vždy ochotni vyhověti legitimním přáním a aspiracím a jim po- skytnouti celou svoji podporu, jakmile jsou na čase a nor- málním vývojem poměrů odůvodněny. Naproti tomu žá- dáme od oněch států naprosto korrektní chování nejenom naproti nám, nýbrž i v calém objemu jejich zahraničních poměrů a chceme doufati, že nás nepředloženými a pová- žlivými kroky nedonutí k tomu, abychom se v budouc- nosti v míře naší přátelské a blahovolné péče nestali skoupějšími. Ministr mluví na to o Řecku, kde zaznamenává po- těšitelný obrat a zejména doufá, že snahy, spojiti Řecko s Evropou železnicí, budou uskatečněny. Také na Krétě mají věci díky péči vrchního komisaře prince Jiřího uspo- kojivý vývoj, an se princ spokojil dalším vykonáváním mandátu, který mu Evropa svěřila. Ale i kdyby z osob- ních příčin nechtěl po něakém čase na svém místě setr- vati, dal by se asi najíti prostředek, aby se beze škody pro státoprávní postavení ostrova a bez otřesení tam do- sud dosažených výsledků národním a politickým zájmům Kréty při případném nově upravením poměrů způsobem nejpřlměřenějším vyhově o.

Ministr mluví o Číně a připomíná, že výlohy, jež monarchii vznikly výpravou, jsou úplně uhraženy válečnou indemnitou, která na nás odpadá. Jinak Rakousko nemá v Číně jiných zájmů, než aby našemu obchodu, jenž se tam nalézá teprve v počátcích, nevznikly méně příznivé podmínky než ostátním mocnostem. Při tom vzpomíná řečník nastávajících obchodních smluv a doufá, že různé obtíže nebudou nepřekonatelny. Při tom se musí ovšem předpokládati, jednak umírněnost v požadavcích hospodář- ských kruhů těch kterých států, aby se umožnilo překle- nutí možných protiv, aniž by se při tom nejednalo o vzdání se životních zájmů, jednak pokud nás se týče soulad mezi oběma polovicemi říše, abychom naproti cizině mohli vystoupiti jako pevný celek a abychom se chybným ob- staráním vlastního krbu, sami již předem nepřivedli do ne- výhody. Že každý stát musí přinésti nějakou oběť, aby se došlo k slušné dohodě, že především spojencové se musí snažiti, aby se mezi sebou dohodli a aby se vyhnuti stavu bez smlouvy a své politické po- měry přivedli v soulad s hospodářský mi, zdá se býti dosti jasné, ale stejně jasné jest, že ne- chceme-li se vydati nebezpečí, že se dostaneme do velice ne- příznivé situace a po případé účet sami zaplatiti, musíme se bez podmínky o to starati, abychom si utvořili společný ope- rační základ, na kterém bychom svoje postuláty při vyjedná- vání s cizými státy s účinkem nastupovali. Dohoda o auto- nomním celním tarifa, jakož i uskutečnění hos podářského vy- rovnání mezi Rakouskem a Uhry, jsou nevyhnutelnými pod- mínkami dotyčné úspěšné akce. Ministr doufá, že se snahám všech k součinnosti povolaných činitelů toto dílo vlastenecké koncentrace podaří. Ministr obrací se na to konečně k roz- počtu a vykládá jednotlivé jeho položky.

Delegace.

Z Pešti, 7. května. (T. k.) Rozpočtový výbor delegace říšské rady sestoupil se ve 3 hod. 15 min. odpoledne za předsednictví bar. Chlumeckého k poradě. Po několika zahajovacích slovech zpravodaje markýze Bacquehema podal ministr zahraničních záležitostí svoje exposé. Po ministrovi ujal se slova del. dr. Kramář, jenž pravil, že přes slavnostní ohlášení ministrovo, že trojsp lek lude obnoven, stano- visko řečníkovy strany v posuzování zahraniční politiky jest tentokráte mnohem lehčí a příznivější, než v dři věj- ších letech. Neb ač ministr mluvil o základních pilířích politiky, tož přece zajisté chladnější posuzovatelé doznají, že tyto pilíře vykazují značné trhliny, jež zbožňovatelé trojspolku před rokem sotva očekávali. Právě proto měl řečník za to, že proti skromnému volání výborně, jimž doprovázeno bylo ministrem opovězené obnovení troj- spolku nemusí postaviti obvyklé parlamentární oho, poně- vadž toto veledůležité politické ohlášení nestojí ani za vý- borně, ani za oho. K tomuto úsudku, jenž už dříve byl straně řečníkově vlastní, musí přijíti každý nestranný p.- zorovatel, jenž četl řeč říšského kancléře německého z 8. ledna 1902. Neb argamenty říšského kancléře pro změ- něné postavení trojspolku jsou tytéž, jež řečník po leta ovšem bez souhlasu většiny, v delegacich přednášel. Řač- ník cituje dotyčný odstavec z řeči říšského kancléře a po- kračuje pak následovně: Ale také pokud se týče příčin vzniku trojspolku, rozchází se náhledy obou řiditelú za- hraniční politiky dosti značně. Řečník uvádí, že kancléř řekl, že trojspolek jest smířením národních vymožeností, jež vznikly z bojů let 60. a 70. a oněch zásad stability, jež po skončení valečných bouří napoleonských na základě ví- deňské smlouvy Evropě po půl století zabezpečovaly mír a poukazuje na další prohlášení hr. Bülowa, že r. 1879

Bismark i Moltke byli za jedno, že se snad Německo musí zaříditi na nebezpečí veliké evropské války a dovo- zuje z toho, že se Rakousko propůjčilo k tomu, aby svým přistoupením k trojspolku teprve všecko ratifikovalo, co pruská politika ode dávna proti Rakousku systema- ticky podnikala. Rozumí se samo sebou, že tyto výklady na mnohých místech měly za následek poněkud dlouhé obličeje, zejména tam, kde sobě i jiným namlouvali, že trojspolek jest něčím tak ideálním, že při něm o motivech sobeckých, motivech, jež neslouží všeobecnosti, ani řeči není, a že se trojspolek nesmí kritisovati, nýbrž jen před ním se ukláněti. My, kteří jsme v tom ohledu měli vždy velmi chladný úsudek, nebyli jsme překvapeni. Jesl snad dovoleno očekávati, že nyní nadejde jakýsi obrat v ceně trojspolku a že nebude nutno ukláněti se před tímto útvarem jako před něčím posvátným, nýbrž že se bu- deme držeti systému protiváh, jež proklamoval hr. Bülow.

Jestliže se výklady ministra mají bráti do slova, panují v Evropě poměry přímo idyllické. O protikoalici dvojspolku, jakož i anglicko japonském spolku mluvil ministr tak blaho- volně, jak jen možno. Při této situaci musíme přece doufati, že z tohoto nového poruzování trojspolkové politiky budou učiněny jisté důsledky. Především není už třeba te xt trojspolkové smlouvy dále tajiti. Ne- má-li tr jspolek jiné ceny, než jakou mu připisoval hrabě Bülow, pak asi není příčiny, aby se trojspolková smlouva tajila. Delegáti mají snad také jakési právo, aby seznali obsah smlouvy, k jejímuž neobmezenému, nadšenému obdivu je vláda po leta zvala. Rečník táže se, jsou-li trojspolkové mocnosti ochotny text smlouvy uveřejniti. Dále žádal řečník ministra o vysvětlení v příčině zcela nepochopitelného, pře- kvapujícího přípitku německého velevyslance ve Vídni, jenž chtěl patrně napraviti trapný dojem řeči hr. Bülowa, ale šel v tom tak daleko, že musil vyvolati prudký odpor všech, jimž záleží na samo tatnosti a svobodě pohybu našeho státu.

Velevyslanec mluvil o nerozlučném spolku Rakouska s Německem Sluší se přece tázati, není-li to více licentia toastica, neb o spolku, jenž by stát pro všecky časy připra- voval o volnost pohybu a jej pro vždy vázal, musilo by přece zastupitelstvo lidu něco věděti. Bylo by třeba tázati se ho, neboť k uzavírání takových smluv, nejsou kanceláře samy oprávněny. Další konsekvencl nově ocenění trojspolku bude asi nutno hledati v obchodn5-politických smlouvách. Ministr už loni zcela správně vykládal, že obchodně- politické poměry nesmí býti uváděny ve styk s politickou stránkou spolku, a již dnes musí býti prohlášeno, že by se ve sněmovně poslanců sotva našla většina, která by, jak se dříve stalo, obnovení trojspolku měla zuplatiti klausulí ke clu z vína. — Vůbec nedá se ani sněmovna přiměti k jednostranným a přílišným ústupkům, jen aby spolky mohly býti obnoveny. Chcete-li politický spolek, ať se uza- vírá z politických příčin, ae tak mnoho ceny trojspolek pro většinu rakouských národů nemá, aby tak celkem bezbarvý spolek měli zaplatiti těžkými hospodářskými oběťmi.

Řečník jest ministrovi vděčen za vřelá slova, jež nalezl pro shodu s Ruskem, ne z národních důvodů. Neposuzujeme dohodu s Ruskem jako Němci trojspolek, jako národní zále- žitost srdce, nýbrž jsme přesvědčeni. že loyální, otevřený, upřímný, přátelský poměr k Rusku poskytuje nejlepší záruku míru a k zachování postavení naší monarchie v evrop- ské politice. Zdá se mi, že pouhá politika statu quo na dlouhé doby přece jenom neposkytuje onen užitek, který se od dohody s Ruskem musí očekávat. Politika statu q10 jest možna mezi dvěma spořádanými stát- ními útvary, kde při jejím loyálním zachovávání jsme jisti před každým překvapením. Ale na vulkanické půdě Balkánu neposkytuje politika statu quo ony záruky, jichž vyžaduje zabezpečení naší politiky míru. Ostatně máme té politiky statu quo příliš mnoho. Řečník připomíná italské snahy o

Albansko a doporučuje upřímné vyjádření, až kam se chce jíti, a co se v zájmu velmocenského postavení monarchie snésti nemůže. Takové více konkretní vyslovení bylo by správnější garancií našeho legitimního postavení na Balkáně a zachování míru tamtéž. Ovšem, obyčejnou routinou se balkánská otázka více luštiti nedá. Řečník poukazuje na vý- znam protektorátu Německa v Cařihradě a italských aspi- rací na východním pobřeží Adriatického moře. Ale snad by právě tyto okolnosti umožnily dobrou shodu s Ruskem, při plném šetření odůvodněných nároků balkánských národů na svobodu, neodvislost a volný hospodářský vývoj. Až do těch dob jsou mocnosti, jež uzavřely berlínskou smlouvu, povinny starati se tam o poměry lidstva důstojné. Řečník poukazuje na stálé nebezpečí, jež z Balkánu hrozí, a končí přáním, aby se zahraniční politika, zejména pak politika trojspol- ková, posuzovala s onoho stanov.ska, z něhož vycházel také hrabě Bülow, an pravil: „Přejeme si, aby Německo i na dále bylo zachováno tak silné, aby, jako dnes, naše přátelství bylo každému cenné, naše nepřátelství nikomu lhostejné.“ To platí i pro Rakousko, vede však k závěra, že také pro nás trojspolek není více naprostou nutností.

Ministr zahraničních záležitostí hr. Goluchowski odpovídá dru. Kramářovi, zejména ohledně výroků něme- ckého kancléře, jenž prý zajisté nemínil trojspolek tak baga- tellisovati, jak to učinil dr. Kramář, a pak strsn řeči něme- ckého velevyslance ve Vídui. Jest prý těžko vyjádřiti se o řeči promluvené při banketu, o níž není authentických záznamů. Pokud však slova knížete Eulenburga byla správně opakována, má se jim jistě rozuměti tak, že chtěl vyjádřiti přání, aby spojenství nebylo rozloučeno, po dlouhou řadu let. Vzhledem ku přání, aby smlouva byla uveřejněna, neví řečník, proč by se tak nemohlo státi. Ale politické smlouvy se v nejřidčích případech uveřejňují. R. 18 8 stalo se to, aby veřejnost byla upokojena s ohledem na mírumilovné účely trojspolku. Také smlouva francouzsko-ruská dosud nebyla uveřejněna. Obnovení trojspolku nebylo spojeno s hospo- dářskými otázkami. Na to odpovídá ministr dru. Kramářovi v příčině Balkánu a ostatním řečníkům v záležitostech, jichž se dotkli. Del. Sylvestr vítá prohlášení hr. Goluchowskéhoa polemisuje s pel. Kramářem.

Del. Kozlowski připomíná, jak se Německo za zády Rahouska smlouvalo s Ruskem a vypočítává porušení práva proti rakouským Polákům se strany Pruska, jako porušování listovního tajemství a vypovídání, na konec pak prohlašuje, že Poláci budou hlasovati pro rozpočet ministru zahraničních záležitostí. Dále mluví del dr. Pergelt a del. hr. Stürgh. Del. Kindermaun připojuje se v politických a ná- rodních poměrech k del. Sylvestrovi a Pergeltovi a praví, že politický spolek, jenž se od r. 1879 tak osvědčil, bude také s to přivésti obchodní smlouvy cestou kompromissu k příznivému konci, tak že často jmenovaný klavír bude v budoucnosti míti ještě lepší zvuk než dosud. Na to upo- zorňuje ministr rahraničních záležitostí na smutné poměry rakouského průmyslu a pronáší řadu přání. Del. Basevi mluví o konsulátech, diplomatickém za- stoupení a vystěhovalectví. Po něm mluví del. Vukovič. Rozpočet ministra zahraničních záležitostí byl na konec v celku i v podrobném rokování schválen. Příští schůze v pátek dopoledne.

Zprávy politické. V Praze, dne 7. května. K situaci. Zprávy, jež došly doposud z Pešti o vyjednávání obou předsedů ministerských ohledně vyrovnání, jsou celkem sporé. Souditi lze z nich pouze tolik, že stav věcí vyrovnávacích jest velmi vážný.