Ročník XXXXIX.

V Praze, v pondělí 17. května 1909.

nsutee

Číslo 135.

Na ranní avečerní hsty předpláci se V Praze v administracia a bissle na čtvrt ista . . . . 6 K — s dvojí donáškou na měsle. . . na čtvrt leta . . . . 7 K Bi ve fliálkáchí na měsle. 2K 80 Poštou a měsíc na čtvrt ista : . . . 8 k o s dvoji zásilkou na měsie na čtvrt leta : . . ke

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Bestříhaný pracovní program poslanecké snš- movny. Z Vídně, 17. května. Tímto týdnem uplyne lhůta, kterou dalo jednotlivým resortům minister- stvo financi k sestavení rozpočtu na rok 1910. Myslíme však, že rozpočty jednoti- vých oborů nebudou v budžetu na rok příští míti roli hlavní, nýbrž rozpočet ministerstva financi samého, zvláště pak příjmy z daní ne- přímých. Vláda celá chce věděti, na jaké příjmy může v roce budoucím počítati a ja ké může dáti do rozpočtu. Proto se naléhá pořáde ještě, aby finanční plán, založený na zvýšené dani lihové a pivní, byl udělán před velikými prázdninami letní- mi. Ale na to jest velmi malá naděje. Naopak podobá se, že sestátněná a k tomu zvý šená daň z piva vůbec nebude přijata. Ba lze počítati s jistotou, že, nevyloučí-li ji ze svých rozpočtů finanční ministr nynější, učiní tak zajisté jeho nástupce. Proto prof. dr.

Steinwender navrhuje jiný plán. Chce, aby se podíly zemi z daní nepřímých: daně z lihua cukru, nikoli z piva, která by se vůbee nesestátnila, nýbrž zůstala jedno- tlivým královstvím a zemim, počí- taly podle obyvatelstva, podle spo- třeby lihu a spotřeby cukru. Podle jeho plánu dostalo by královstvi če- ské v případě tom 40 mil. K místo dosa- vadních 20 mil. K; markrabství moravské 16 mil. K: Halič dostala by 27 mil. K misto do- savadních 9 mil. K; Dolní Rakousy 20 mil místo dosavadních 12 mil. K. Než ve sněmovně vůbec není valné chuti finanční plán udělati na základě nevých bern konsumních již teď. Není chuti tam nyní, není tam také fysické možnosti. Pročež bar. Bienerth a dr. Biliňski pracovní program pro jarní kampaň říšské rady obřezali ještě více, tak že nezůstalo z něho nic, než povolení nového šestiměsíčního provisoria budžetního na druhou polovinu tohoto roku, spojeného s jednoročním provisoriem daně lihové. Agrární banka bosenská a oposice proti kabinetu bar. Bienertha.

Z Vídně. 17. května. Ministr společných finanel Burian byl včera přijat císařem ve zviáštní au dienci. „Montags-Rovue“ oznamuje, že předlož l panovníkovi zemské zřízení bosensko- hercegovské a že ovšem dostala se na přetřes také záležitost a zrární banky pro Bosnu a He- cegovinu. „Sonn- u. Montagsztg.“ — list bez odporu vlád tele oddaný — ve svě parlamentní dnešní stati do- znává, že kabinet Bienerthův dopustil se chyby, dav souhlas k založení naďarského peněžního ústavu pro Bosnu a Iercegovinu. Jmenovaný pondělník klade i otázku, zdali nejde při oposici proti této bance spíše o ministerskou lavici než o banku agrární Nerozpakujeme se říci, že jde spojené oposic o věci obč. Oposice netají, že jest povinností její ba právem, poraziti vládu, ve které sedí vedle 4 Slo- vanů 10 Němců a z těchto několik rozhodně nepřátel- ských snahám národů slovanských a stejně nepřátel- ských snahám lidovým. Vláda, která stojí na nohou tak špatných, jako nynější, měla by se chránit, dat oposici tak silné, jakou jest jen aliance Slovanské jednoty se sociálně-demokratickým svazem do rukou zbraně proti sobě, jaké jim dala při pokladních po- ukázkách, agrární bance bosensko-hercegovské a ji- ných příležitostech.

Zemské volby ve Vorarlberku. Z Feldkirchu, 16. května. (K. k.) Volby do zemského sněmu. Kurie měst: Dorn- birn. Oprávněných k volbě 1636, hlasů ode- vzdáno 1540. Zvoleni byli křesťanšti sociálové Adolf Rhomberg 922 a Rngelbert Luger 916 hlasy. V menšině zůstali pokrokáři dr. Karel Fusseneger se 445 a Antonín Walter se 434 hlasy, jakož i sociální demokraté Eril a Thom se 138 a 124 hlasy. 7 hlasů bylo roztříštěno. Poštovni stávka ve Francii. Z Paříže, 16. května. (K. k.) Dva tisíce členů syndikátu dělníků oboru potravního, sta- vebního a elektrárenského usnesli se na solida- ritě s úřadníky poštovními a prohlásili se pro všeobecnou stáv ku.

Úplatková aféra ve Franci Z Paříže, 16. května. (K. k.) Kapitán Marik a zástupce jisté kanceláře Serres, kteří jsou kompromitováni v úplatkové aféře, byli zatčeni. Attentát na policejního ředitele v Dublíně. Z Dublína, 16. května. (K. k.) Dnes ráno byl policejní ředitel kapitán Ul- rich ve středu města výstřely z re- volveru smrtelně raněn. Dva strážníci jej provázející byli těžce ranéni. Dra útočníci byli zatčeni. Meziparlamentní svaz ruský. Z Petrohradu, 16. kvělna. (K. k.) Byl zde založen svaz meziparlamentní, k němuž přistou- pilo 21 poslanců dumy. Sociální demokraté pravice nejsou v ném zastoupeni. Mezi třemi místopředsedy je Miljukov. Předsedou svazu jest Jefremov. Ministerská krise v Chili. Ze Santinga de Chile, 16. května. (K. k. Celý kabinet podal demisi. Argentinský kongres. Z Buenos Aires, 16. května. (K. k.) Včera byl zahájen kongres. President republiky přečetl poselství, v němž se poukazuje na pokrok Argen- tinie, který tkví na neochvějném podkladě. V po- selství se ohlašuje, že co nevidět bude kon- gresu předložena osnova zákona, jimž se dává Argentinii bezplatné kabelov spojení s Evropou. Poměr Argentinie ke všem státům je přátelský. V brzku bude před- ložena osnova smlouvy o rozhodčím sou du se Spojenými státy. Hospodářská finanční situace je uspokojivá.

Po převratu v Turecku Jednání s Albánci. Ze Soluna, 16. května. (K. k.) Poslancům albánským Hasan-Bsiovi a Dedžilo-Dragovi bylo uloženo odebrati se do Albánska a působiti tam na lid albánský, aby se dosáhlo úplné dohody. Další opatření vojenská proti Albáncům zatím nebyla schválena. Prine Burhan Eddin. Ze Soluna, 16. května. (K. k.) Prino Burhan Kddin neodcestuje do Soluna. Rakousko-bavorská smlouva o revisi hranic. Z Mnichova, 16. května. (K. k.) Včera byla v bavorském ministerstvu záležitostí zahra- ničních podepsána státní smlouva mez RakouskoUherskem a Bavorsk em o revisi říšských hranie mezi poho- řím Větrnickým a Karvendelským. Plnomocníky Rakousko-Uherska na základě císařského roz hodnutí ze dne 19. prosince 1908 byli c. ak

vyslanec a splnomocněný ministr v Mnichově Ludvík sl. Velics a dv. rada c. k. místodržitel- ství v Inšpruku Antonín šl. Posselt-Csorich. Z Bavorsko podepsali smlouvu předseda minister- stva bavorského sv. pán Podewills a minister- ský rada sv. pán Seefried- Buttenheim. Persekuce. Z Cařihradu, 16. května. (K. k.) Včera bylo propuštěno na svobodu asi 30 důstojníků, zatčených vojenským soudem. Jmění Abdula Hamida. Z Cařihradu, 16. května. (K. k.) V za- tímním rozpočtu, včera povoleném, je obsažen obnos 1000 liber měsíčně pr bývalého sultána. Protože bývalý sultán musí vydržovati svůj harém a svobodné syny. považuje se všeobecně obnos ten za příliš malý a soudí se, že následkem toho se ještě zvětší odpor Abdula Ha mida proti vydání jeho jmění,u cizích bank uloženého. Pruský generál Goltz vstupuje do turecké armády. Z Cařihradu, 16, kvétna. (K. k.) »Osm. Lloyd« sděluje, že bylo vydáno iradě, jimž se povolává generál-plukovník sv. pán Golt z z vrchního organisátora armády turecké.

Rozpaky mladotureckých vítězů. (Pův. dopis »Nár. La.«) Zřídka kdy nalezali se vítězové v takových rozpacích nad svým vítězstvím jako nyní Mlado turci. Přirozeno by bylo, aby se nyní ujali vlády a provedli své zásady, když Abdul Hamid jim už nepřekáží a jejich konstituční soupeřové jim ponechávají volné pole. Mladoturečtí dů- stojníci ovšem nyní říkají, že nebojovali o vládu své strany, že vůbec netvoří stranu, nýbrž že bojovali jen za ústavu, ale z událostí posledních měsíců bylo viděti, jak Turci vůbec doveduu lháti celému světu do očí, jde-li o to, vyprostiti se z nepříjemné situace. V té věci Šafket, Enver i Achmed Riza nikterak nezadají Abdulu Hamidovi. Mladoturci říkali také loni, že se nedomáhají moci, že chtějí pouze ústavu a že jim nezáleží na tom, kdo jest u vlády, jen když se vládne ústavně, při tom však celých8 měsíců bylo vyplněno urputným bojem nejen o vykonávání moci, nýbrž i odstranění soupeřů. Provedli vojenskou revoluci, aby svrhli Kjamila pašu jedině proto, že nejmenoval Mladoturky na určitá mista, v čemž je odpůrci jejich od- bojem proti Hilmi pašovi jen napodobili a také ještě po svém nynějším vítézství pronásledoval členy liberální jednoty.

Mladolurci ve skufečnosti chtějí si udržeti moc, ale nikoli veřejně. Formálně mají býti u vlády jiní, aby na ně nepadla zodpovednost. ale potají budou jejich komitéty dále pro- váděti tyranii při každém jmenování a podpo- rovati takto nepotismus. Po jmenování Hilm paše prohlásili, aby odvrátili všeobecnou ne- spokojenost, která se jevila vůči tyranii jejich komitétů, že komitéty tyto jsou rozpuštěny. ale jak to bylo nepravdivé a jaké obtiže pů- sobili svému vlastnímu ministru, jest vidět z prohlášení samého Hilmi paše kratce před jeho pádem, v němž pravil, že není možno vládnouti při stálém vměšování se komitétů do sebe menšího aktu nebo jmenování úřadníků. Po posledních událostech budou Mlado turci žádati jestě více nejen z touhy po moci, nýbrž také z obavy o vlastní bezpečnost. Vo- jenskou vzpouru v Cařihradě nebylo by se po- dařilo tak snadno potlačiti, kdyby se všechna významná místa v armádě i ve správě nenalé- zala v rukou Mladoturků. Naproti tomu však lidé vážní, poučení příklady z posledních dob. nebudou chliti déle býti hříčkou v rukou něko- lika theoretiků a důstojníků mladotureckých, odmítnou vstoupiti do vlády, takže na konec budou Mladoturci nuceni tvořiti ministerstvo sami, což nebude tak snadno, poněvadž mají mezi sebou málo skutečných státníků. Nejzdat- nějšími lidmi mezi Mladoturky jsou důstojníci, kteří aspoň dobře rozumějí svému řemeslu, ale rozuměti řemeslu vojenskému, nečiní ještě způ- sobilým k úřadu ministerskému.

Následek toho bude, že v Turecku nebude se moci dlouho utvořiti řádná a schopná vláda, bude se tápati v nejistotách a tak vílězství Mladoturků, jehož účelem mělo býti upevnění parlamentního režimu, zůstaví jen volbu mezi jakousi vládní anarchií a vojenskou diktaturou. Postoupiti nejen formálně, nýbrž i skutečné vládu jiným stranám se Mladoturci neodhodlají, ježto se musejí obávati o vlastní bezpečnost. Jestliže již jejich dřívější tyranie způsobila proti nim takový hněv, jak bude po nynějších krva- vých hromadných popravách? V Turecku jsou lidé velmi pokrytečtí, takže nelze nikdy věděti, co si skutečně myslí. Po celé měsíce Mlado- turci »očisťovali« eařihradskou posádku; každý podezřelý byl vypovězen, i sultán byl donucen odeslati své gardové sbory a na jich místo přišlo »bezpečné« vojsko, aby postřílelo všechny od- bojníky. Postřílelo se jich skutečně dosti, ale v okamžiku, kdy toto očisťování dosáhlo vrcholu, vojsko se vzbouřilo. V Makedonii mohli si Mladoturci udržeti vliv na vojsko, neboť v makedonských městech, kde jsou velké posádky, jest musulmanské oby- vatelstvo nečetné, takže vojsko s ním nemá styku, ale v Cařihradě již jim unikalo a nelze nikdy věděti, kdy takový psychologický moment již nastal. Myslím, že je v Evropě málo lidí. kteři by i po nynějším vítězství chtěli vězeti v kůži mladotureckého důstojníka . ..

Nejsou však jen obtíže vnitřní, ty dotýkají se pouze Turecka a pokud nejde o nový útisk národností, může vůči němu ostatní Evropa zůstati lhostejna. Je však ohroženo také trvání tíše otomanské. Turecko bylo povždy státem ne po výtce tureckým, nýbrž musulmanským Všichni musulmané, ať kterék li národnosti, měli stejná práva i výhody a sultánové často favo risovali neturky na úkor Turků. Řikalo se to zelměna o Abdulu Hamidovi, jenž býčkal pře- devším Albánce. To snad přispělo také k tomu že mladoturecké hnuti se mezi Turky zako- řenilo. Všichni musulmané tedy pokládali Tu- recko za svou vlast a byli mu oddáni. Miadoturci naopak jsou odpůrci nábožen- ského principu musulmanského. Ideálem jejich jest učiniti z Turecka laický národní stát ture- cký. Neproblašují-li to nyní veřejně, děje se tak jedině z opatrnosti, ale prakticky budou se sna- žiti stále více vymýtiti z veřejných záležitost náboženské živly musulmanské, poněvadž ne- budou nikdy jisti, že se pod rouškou islamismu netvoři reakční hnutí. Laicky nacionalistická je však nejen in feligence turecká, nýbrž také inteligence ostatních národů musulmanských, Albáncá, Arabů a Kurdů a ježto massy lidové, u nichž národní vědomí jest zatlačováno solidaritou mu sulmanskou, nebudou míti přímého vlivu na zá- ležitosti státní, které zůstanou v rukou inteli- gence, budou se národnostní rozpory množitia poženou stále více ku principu federativnímu. Myšlenka tato došla již značného ohlasu mezi V drobném prodejii ranní čislo o sobě . . za 8h večerni . . . . za 4h Ve filiálkách na venkově ranni čislo . . . . . . . 10h večerní . . . . . . . . 5h Inseráty plati se hotově napřed Předplncení a inserty přijímá administrace v Marianské ul., 3. Tam nacházejí se též redakce, tiskárna a expodice „Národních Listů“ Rukopisy se nevraceji.

poslanci fureckého parlamentu a upevní se jestš více, až se laicko-nacionalistický princip Mlado- turků bude uplatňovatí. Nesmí se zapomínati, že z 25 milionů oby- vatelů říše otomanské jest sice 16 milionů mu- sulmanů, ale jen o málo více než 7 milionů Turků. K tomu sluší též připomenouti, že vy- jimaje Kurdy nestojí Turci v civilisaci výše než Albánci i Arabově, ba spíše naopak. Posud mají většinu na vysokých místech, ale postupně, jak se ostatní národové musulmanští budou do- máhati stejnoměrného zastoupení v úřadech, bude se posice Turků oslabovati, nehledé ani k tomu, že Mladoturci budou nuceni učiniti ně- jaké ústupky také národům křesťanským. Uváží-li se, že tento duch separatismu pro- nikne časem i do armády a že i mezi Turky jsou Mladoturci nepatrnou menšinou inteligence, kterou široké vrstvy turecké nebudou podporo- vati, půjde-li o to, aby jejich panství nad ostat- ními musulmany bylo zachováno ozbrojenou mocí, je na snadě, že může dojíti k úplnému rozvralu říše otomanské, k čemuž ovšem při- spějí ještě emancipační snahy národů křesťan- ských. Prozíraví diplomaté již poznávají, že by se mocnosti měly touto eventualitou zabývati, aby nenalezla Evropu rozdělenou jako poslední balkánská krise.

Politické zprávy domácí. V Praze, 16. května. (Sněmovní volby v alpských zemích.) Včera ukončeny le- lošní všeobecné zemské volby ve Vorarlber- sku, kde volila kurie měst (velkostatkářské kurie tam není!) a v Solnohradsku, kde odvolili velkostatkáři. Také v těchto dvou alpských ze- mích volby skončily vítězstvím strany křesťansko- sociální. Ve Vorarlbersku byli křesť. sociálové pány ve sněmu již dříve; v Solnohradsku měla však většínu skupina liberálních poslanců měst- ských a konservativných, nikoliv však klerikál- ných poslanců velkostatkářských. Při včerejší volbě zvitězili tu však velkostatkáři křesť. soci- ální, tak že nový sněm bude míti rozhodnou klerikální většinu. Z 39 členů nového sněmu solnohrad- ského jsou 22 křesť. sociálové, 15 německých liberálů a 2 soclální demokratě. Z 26 poslanců nového sněmu vorarlberského jsou pouze 2 liberálové (zástupci měst Bregence a Feld- kirchu), ostatní 24 jsou křesťanští sociálové.

K volbám ve štyrské všeobecné kurii poznamenáváme, že zvolením sociálního demo- krata Horvadka v užší volbě sociální demokraté nabyli v télo kurii pěti poslanců a nikoliv čtyř, jak oznámila tisková kancelář. Dva po- slance v této kurie mají klerikální Slovinci tři němečtí klerikálové a křesť. sociálové. V Praze, 16. května (Prof. Steinwender o zemských financích.) Posl. prof. Stein- wender má v »N. W. Tgbl.« druhou stať o sanaci zemských financí. V prvé stati, o níž jsme po- dali svým časem zprávu, prof. Steinwender na- vrhoval, aby se zemím na uhražení schodků poskytly ze státní pokladny podíly netolik z výnosu daně pivní, kořaleční a osobní daně z příjmů, nýbrž také z výnosu daně cukerní a tabákového monopolu. V dnešní stati žádá, aby se zemím ponechaly dosavadní zemské přirážky na pivo a upouštěje od podílu z výnosu tabákového monopolu, navrhuje, aby se zemím poskyilo 20 proc. výnosu daně cu- kerní. Prof. Steinwender odhaduje nynější schodek v zemských financích všech korunních zemí na 70 milionů korun. Dle plánu, navrže-

FEUILLETON „Vesnice na horách“. Knihkupectví, umění a literatura švýcarská se posud nikdy nespolčily k vytvoření díla tak zdařilého, jako je „Vesnice na horách“, neboť nese přímě naučení literatuře a umění každé země, jež v zákoutích svých vrchů ještě chová vosničky jiné malebnosti. Románský spisovatel s nejryzejším akcen- tem švýcarským p. C. F. Ramuz, nejlepší malír alpského života, jejž příklad Segantiního vzbudi ve Švýcarsku p. Edmond Bille, konečně nakla- datel dobré vůle, odhodlán před žádnou obět neustoupiti, p. Payot v Lausannu, vytvořil i dílo. jakélo Paříž nebo Vídeň by byly schopny jen s ohromným nákladem kapitálu. Vše je švýcar ské v tomto velkém svazku, od sujetu po papír od jazyka, jenž je frančinou dotyčné vesnice, po Grasseborské písmeny, od klišé rytýchp. Charles Montbarem v Biennu po glyptografier A. Ditisheima v Basileji. A na výsledek mohou býti Švýcary hrdé. Pro podobné zdařilé illustra- ce se stanoviska čistě materiálního neznám věru než Unii nebo Štence v Praze; ne jim však navrhuji knihu tuto příkladem, ale, opětuji oněm vašim umělcům a spisovatelům, již by se také mohli spojiti k dílu českému, moravskému, slovenskému podobného druhu.

Maliř p. Bille od více již let je usazen ve vesničce, ztracené ve valesských závrších, blíže nebe než země, v každém případě blíže ledoveů než vinohradů, jež obyvatelům této dědinky rodí na dně teplého údolí. Spisovatel p. Ramuz se proslavil selskými romány silné, zemité pří- chuti, z nichž nejlepši předvádí právě několik znamenitě podařených typů tohoto primitivníhe obyvatelstva Valesu, nejzachovalejšího kantonu švýcarského a knihy ty můžeme ve Francii srov- návati jen s nejlepšími normandskými romány Barpeye d'Aurevilly nebo s cevenskými Ferdi- nanda Fabera. Je to táž intensivní energie, táž pádnost stylu a místní zbarvení podobně zdů- razněné. Prosté jest věru thoma „Vesnice na ho- rách“, jak náleží, a bylo by záhodno při každém pokusu o podobné dílo se k němu vrátiti. Život obyvatele od narození po smrt se stupňuje saiso- nami od pozdní zimy po následující zimu před- časnou (v těchto 2000 m. výškách nejsou než 4 teplé měsíce). Dílo počiná popisem tání a l- čením narození děcka; končí se popisy při- štího sněhu a pohřbu. A jaké jednoty tím docí- leno! Text celý voní lesem a stromovou kůrou. A vyciťujeme, že byl prožit oběma spolupracov- níky na místech samých, jež je inspirovala den ode dne, ba možno téměř říci hodinu od hodiny. Co se illustrace týče, má nutnou hranatost. A u vás byste nebyli dlouho v rozpacích, kdyby šlo o to, mezi vašimi umělci najíti něj- kého milovníka valašského nebo slovenského kraje. A p. Josef Holeček by byl přímo určen, napsati text téže ceny literární a téhož zájmu folkloristického.

Ona vesnice sluje Chandolin ve Val d'Ani- viers, ač autor se vystříhá ji jmenovati. Překva- pily mě neobyčejné analogie této valesské obce s jistými, mně známými na Slovensku. Nopři- léhá-li zde to na příklad, až na málo jen, právě tak dobře k slovenskému kraji jako vales'ké- mu? „Majíť oni svůj jazyk, a to svůj vlastní nebo již v následující vesnici není to úplně týž, a takto postupuje zemí, od vesnice k vesnici, od údolí k údolí, až se na konec stává jazykem zcela jiným, kterému by oni již nerozumčii. Žení se mezi sebou, jsouce tak jistější o své vy- volené a o penězích, jež může asi míti. A du- vedou se ještě modliti, nikoliv lehkými slovy, ale dlouho v kleče za velikých zimních mrazů na kamenech kostela, k Onomu, jemuž vzdávají čest svými zvony a všemi těmi kříži na výšinách. Smeti jsou poslušni a jsou-li tvrdí vůči jiným, je to proto, že jsou i vůči sobě. Jelikož ve vy- sokých borách jsou i velké laviny, větry a pády kamenů a že se proti těmto věcem cíti malými nevzpirají se; poddávají se nevyhnušelnosti spadne kámen ze zdi, nechají spadnout; utíka jim pramen, ať odteče; a na cestách, plných bláta, se vyhrnou kalhoty. A nutno také říci, že klíčí v nich velké vzteky a nenávisti, jež skrý- vají, jsouce pohodlně uzavření; a často kráčejí s čelem sklopeným, s pohledem do země, avšak odtud jejich síla a tvrdošíjnost, jíž je vždy třeba v tomto boji o život.“

„A život tento vidět konečně v jeho úpl nosti, proto, ejhle, je milován. Není roztroušen, ale semknut v jediném bodě. Nebo vše, čeho jim třeba, dobývají tu odtud: stačí si. Možno vi- děti, kde jim žito dozrává, jak je kosí a do snopů vážou, kde je semelou, a pec, v níž se chléb upeče. A mléko krav, jež viděti na pastvě a dojiti, v tomhletom kotli se promění v sýr. Pro maso mají svůj dobytek, svá prasata, kozy anebo své mezky. A k pití víno svých vinic. Pro šaty vlnu ovcí, pro plátno čtverce konopí. A jejich pánbíček je také trochu jejich, horský, jenž je. ty lidi pod nim, ze svého nebe vidí blíže a jenž se o ně stará v dobách kobylek a dlouhého su- cha, když se vody ve strouhách počíná nedostá- vati. Takhle kráčejí stezkou napřed vyznačenou, poddáni saisonám. Každá z nich se jim zdá uka- zovati práci, jedna je vede do lesa a druhá na pastviny, jiná níže a jiná zas výše do hor, a on jsou poslušni jejich rozkazů.“ Netřeba podotýkati, že na Slovensku, s jeho nižšími horami, s mladšími a otevřenějšími ves- nicemi, jakož i se stády ovcí místo krav, živt bere na se jinou tvářnost a že denní pohyb z chlebem neděje se ve směru vertikálním, z vinie po vesnici, přecházeje různými etapami pol- nostmi, pak pastvinami stupňovitě se v různých výškách rozkládajícími; etapy takové vyznačeny jsou chýžemi přechodními, zvanými mayens.

Co však slovenský život ztrácí na koncentraci to ziskává na rozloze horizontální a lid, i vedle emigrantů a drotářů, pohybuje se mnohem snad- něji z jarmarku po jarmark, libuje si v dobro- družství a rád shlédaje nové kraje. Následkem tohoto jediného fakta jsou zvy- ky zcela jiné a nesmírně rád bych češl v pěkné knize, dobře illustrované, popis, mající cenu uměleckého díla, života stád a pastýřů chýží podtatranských nebo dumbierských- existence uhlířů v lesích anebo „pltníků“ na dlouhých řekách. Existuje-li pak i v Praze vy- pravování o životě na vorech, jež denně vidíme plouti pod Karlovým mostem, od Šumavy po Podmokly anebo jen po Mělník? Ať tak jeden z vašich malitů a jeden ze spisovatelů prodělají tuto cestu za každého počasí a v každé vhodné saisoně, sůzím se, že na konec budeme míti knihu téhož záli a teže ceny, jakou je pn- Ramuzova a Bille ova, knihu tak velkou, ač kon- kretní, jako je symfonická báseň VIt a va. Ať si však nikde nečiní illuse: aby ta- ková kniha měla skutečně cenu zlata, toť věc nesmírně těžká k uskutečnění Vypravovati o polních pracích, o stáji nebo o lese jazykem, který by nebyl suchý jako ně- jaká příručka specialistova, toť nejhorší hlavo- lam, jejž si veliký poeta může vytknouti. Bal- zac, nahromadiv celé stránky o zařízení soudním nebo o činnosti justice; Viktor Hugo, rozkládaje kus po kuse, s technickými výrazy zároveň, stroj Durandy, uvázlé na úskalí doverském;

Théophile Gautier, uváděje při analyse obrazu podrobně jeho barvy, všichni dali prý dobrý pří- klad oné applikace genia nebo talentu ku práei naprosto všední a přec úplně velkého básníka bodné. Fromentin činil velmi subtilné rozdíly jsou prý cestovatelé, kteří malují a malíři, kteří cestují. Úprka, namáhaje se, aby zachoval p- mátku na všechny způsoby, jimiž si ženy jeho kraje na hlavě šátky uvazují, mne neskonale více dojímá, než kdyby maloval nějaké tulipány ve sklenici. A p. Bille, umíniv si nepodati nám jiného, než všechny pohledy na koutek země, již si za dílnu vyvolil, tak jako Claude Monet malující denní hodiny na kathedrále rouenské se mi nikterak nezdají menší, že ke své lásce pro umění přidali ještě svou lásku pro nějaký ten koutek zemský. Taktéž p. Ramuz má za- jisté větší zásluhu, vzbuzuje-li u nás správný po- jem o životě stád v horách, od chvíle, kdysi krávy volí královnu, až po dobu, kdy majitel

snáší do sklepa „ehálet“ (salaše), k tomu upra- veného, poslední sýr saisony, než kdyby z vymy- šlených kusů slepil legendární děj, prováděný fantomy, u nichž bgchom nepoznali ani barvy očí, ani způsob jejich úsměvu. Trestuhodné by bylo, kdyby nebyl jiného vůbec schopen! Na štěstí vidíme mezi těmi venkovany a jejich sa- lašemi míhati se člověčenstvo a horu, život a krásu země a nadlidskou důstojnost oxistence lidské, smysl pro minulost a smysl pro věčnost. Šťasten, kdo ve svém díle dovede stejnými dávkami smí- chati přírodu a svou osobnost; jeť jisto, že spiše potrvá než ti, kdož vkládají přírodu beze své personality, anebo tuto bez přírody. Abychom poznali pravou cenu této knihy, erovnati bychom ji měli s prvými pracemi Alpami inspirovanými. Deset řádek v ní nebylo by takových, kdyby Eugen Rambert nebyl cestu prorazil — kdyby nám Pierre Loti nebyl podal smysl la Luere- tius Sunt lacrimae rerum — kdyby ko- nečně Segantini nebyl ztrávil celý život a ne- zemřel, kresle na horách.

Než se přišlo k tomuto výsledku, v ilustrač- ním umění švýcarském, vidím tři etapy. Označil bych je klikatým cestováním Toepífe- rovým s ilustracemi Calamovými a autorovými, tak skrovně časovými prostředky rytými; vydání maliře J. Reichlena o Gruyěre a kantoně fri- bourgském s neškodnými, původními litogra- fiemi; pak Ceresoleovy Légéndes vandoi- ses, ilustrované svědomitým malířem Eugénem Burnandem. Vše to bylo učené a plné dobré vůle, dobytí však úplné svobody v umění nebylo ještě hotovým skutkem asi jako dnes. Kniha p. Ramuzova a Billeho označuje zároveň přes- nou domainu kresby a barvy v uměleckém mo- derním knižnictvi, naprosto oddělenou od foto- grafie, již se není obávati, ba naopak jen služby od ní očekávati. Říkalo se: tato zabije onul A my nymí vidíme, že jedna pomáhá druhél Takhle máme vlastně originální kresby před oči- ma. Přímá reprodukce krajin a lidí přinesla nám, ve všech částech Švýcar, práce nadmíru zajímavé, tak Venkov ženevský, Kraj neuchatelský a jiné, jež jim v ničem ne- Onoho dne, kdy Praha, Brno neb Turčan- ský Svatý Martin nám dají podobné dílo umě- lecké o jakémkoli předmětě podstatně českém nebo slovenském, nikdo nebude tak šťasten jako ten, kdo od toliko let ze všech sil volá po tomto velikém výsledku: po applikaci umění českého, na dnešním niveau stojícího, raději na před- měty slovanské, vybrané z těch, kterým čas a život vypověděly neúprosnou válku, jíž je mo- derní Praha nejžalostnějším svědectvím. William Ritter. zadají.