V Praze, ve čtvrtek dne 24. říjnía.

NARUDN

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Zostřená krise. Z Vídně, 24. října. Nežli tento list dostane se do rukou našich čtenářů, nebudou snad již dr. Pacák a dr. Fořt ministry. Taková jest situace, docela krátce pověděno. Rozhodnutí o jejich dalším pobytu v kabinetě bar. Becka či o jejich demisi zůstaveno jest přirozeným způsobem klubu, jehožto jsou členy. Tomuto bude usouditi, zdali poměr mezi poslanci českými, které jsou c nejtruchlivější, přímo ukáží, aby oba ministři opustili svůj úřad, který jim přinesl jenom strasti a vrátili se zase do řad poslaneckých. Naděje, chované na počátku nynější kam- paně, že poslanci čeští vzhledem na to, že ny- nější zasedání není již průpravným, nýbrž že se v něm projednávati bude důležito st velikého dosahu státního a ještě větší pro budoucnost, se odhodlají k solidaritě a vzájemnosti a vytknou si určitou cestu svého taktického postupu, nesplnily se, naopak právě včera ukázalo se, že rozdíly mezi jednotlivými skupinami také v nazí- rání na věci nejprostší jsou hlubokéa nepřeklenutelné a ještě něco se uká- zalo, to jest ještě kormutlivější: že není ve stycích poslanců českých žádoucí upřímnosti, protože jsou skupiny, které na venek mluví forte, jinde však mluví piano, které tváří se oposičními, jsou však oportunistickými, které ženou jiné do krajního odporu, jsouce již ve svém nitru odhodlány se ho nezúčastnit, že jsou skupiny dokonce, které na veřejnost hlá- sají, nyní že není čas, aby se vymahalo, co národu českému patří a náleží.

Konstatujeme, že tento stav, který jest patrně bar. Beckovi dobře znám, váhu delegace české u něho, také však u stran sněmovních a všech činitelů politiekých poškodil a seslabil do té míry, že rozhodující činitelé domnívali se, že nadešla chvíle, ve které nepotřebují s českou delegací vůbec po- čítat a že možno ji se srdcem chladným a bez- starostně, ale také bez nebezpečí odstavit. Ti, kdož doufali, že v nové sněmovně delegace česká bude činitelem, s kterým se bude musio vážně počítat, jsou důkladně zklamáni. Bilance česká v nové sněmovně, vyšlé ze všeobecného práva hlasovacího, jest neskonale pasivní, a svědomitost káže nám, abychom se s touto rozvahou netajili. Schůze českých poslanců. Z Vídně, 24. října. Poslancové češti sešl se o 9. hodině dopolední ke společné ú radě. Oba ministři čeští se do této schůze dostavili. Klamný výklad. Z Vídně, 24. října. Po několik dní již »N Fr. Pr.« namlouvá svému čtenářstvu, že po- slanci čeští provozují potajnou obstrukci dávajíce ji provozovat skupinami a stranam jinými. To jest pustá lež, která nepo- třebuje dlouhého vyvracování. Kdyby Čechové chtěli provozovati obstrukci, budou ji provozo- vat výbojně a zjevně.

Hrabě Sternberg a sociální demokracie. Z Vídně, 24. října. »Frdbl.« oznamuje, že poslanec Seliger za včerejší srážky so- ciálních demokratů s hr. Ster- bergem řekl: »Teď toho máme již dost Vyženeme hobýkovcem. Utlučeme ho jako psal Hr. Sternberg prohlásil redaktoru »Zeitu«, že přijde dnes do sněmovny ozbrojen revolverema od nynějška vůbec bude choditi do schůzív zasedací síni jenom s touto zbraní. Počátkem dnešní schůze podá na předsednictvo dotaz, co chce učiniti, aby chránilo poslance proti ná- jezdům a surovému násili sociálních demo- Pro poštovní a pomocné úřadnictvo státní. Z Vídně, 24. října. Poslanec Fiedle podal návrh zákona na úpravu slu- žebních a finančních poměrů po- mocného úřadnictva státního. Osnova ta vyhovuje usnesením, přijatým na sjezdu zástupců tohoto úřadnictva, konaném ve Vídni ve dnech 23—25 června t.r. Týž poslanec podal návrh na úpravu poměrů poštovního úřadnictva v král. českém ve smyslu návrhu »Spolku c. k. poštovních úřadníků v král. českém«. Zásady navržené pro úpravu poměrů státního zřízenectva. Z Vídně, 24. října. Poslanec dr. Fiedlen podal návrh na úpravu poměrů stát- niho zřízenectva. Vláda vyzývá se, by za účelem úpravy poměrů aktivních státních zřízenců náležejících do kategorie služebného personálu vypracovala a říšské radě podala zá kon, kterým by se změnil zákon z r. 1899 po případě z r. 1896 a kterým uplatnily byse tyto zásady 1. Základní služné budiž vyměřeno 1000 K a zvýšeno vždy po 4 letech přídavkem po 100 K 2. Po službě jednoroční budiž státnímu zřízenci přiznáno definitivum

K číslu 294. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 4h Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce- a expedice.

3. Vdovská pense budiž stanovena nejméně 600 K! Budiž k ní připočteno 50% posledního starobního přídavku mužova! 4. Přídavky aktivní nebuďtež pro jedno- tlivá místa vyměřena mechanicky dle počtu obyvatelstva, nýbrž dle místních poměrů dra- hotních ! 5. Poměry cestářů a poříčních dozorců buďtež upraveny obdobně. 6. Služební doba k dosažení plné pense budiž snížena na 35 let, pro kategorie státního zřízenectva, jehož služba jest zvláště namáhavou nebo zdravotně nebezpečnou, budiž doba ta snížena na 30 let, na př. pro vězeňské dozorce, pro personál v nemocnicích, v laboratořích atd.l 7. Pro aktivní státní zřízenectvo budiž vy- dána pragmatika, kterou by se ohraničilo přesně právo a povinnosti.

Císařova choroba. Z Vídně, 24. října. »Frdbl.« oznamuje, že zlepšení ve stavu císařově trvá dále a po příznivém včerejšku možno domní- vati se, že nemoc nalézá se již ve stadiu počí- nající rekonvalescence. Kataru pomalu ubývá, kašel stal se řidším a jest méně prudký. Za účinku těchto příznivých příznaků jest také mysl mocnářova lepší a subjektivně utěšenější. Také včera byl celý den císař ho- rečky prost. To jest moment, který rozhoduje při návratu tělesných sil tím radostnější, jelikož včerejšek byl sedmý den, v kterém temperatura nemocného byla z cela normální.

Telegraflcké zprávy. Z úřadníhio věstníku. E Vídně, 24. října. (K. k.) „Wiener Zeitung“ oznamuje: Ministr vnitra jmenoval okresního komi- saře Karla Pawlika místodržitelským tajemníkem v Čechách. Ministr financí jmenoval ředitelského adjunkta pomocných úřadů Richarda Luczného, ředitelem pomocných úřadů ve služebním obvodě zemského fi- nančního ředitelství v Praze. Ministr kultu a vyučování jmenoval ředitele obecní reálky v Nymburce Josefa Maternu ředite- lem státní reálky v Jíčíně. Zadářií regulačních a kanalisačních staveb na Labi mezi Mělníkem a Neratovicemi. Z Vídně, 24. října. (K. k.) „Wiener Zeitung“ oznas muje: V konkursu, jenž vypsán byl pro zadání těch- to staveb, a to ve dvou stavebních částech, vodocest- ným ředitelstvím v červenci t. r., podány byly ve lhůtě podací až do 16. srpna t. r. oferty od 9 vesměs tuzemských firem. Příklep udělen byl pro I. zdý- madlo u Mělníka firmě A. Lanna v Praze, pro zdý- madlo II. u Obříství podnikatelství staveb Josefa Kindla v Praze.

FEUILLETON.

Pierre Loti ve hrobce apisů. Ve svých cestopisech, uveřejňovaných ve „Figa- ru“, líčí Pierre Loti také návštěvu v proslulém Se- rapeu nedaleko Memfidy. Dlouhou, ponurou pouští nekonečným pískem mrtvého města, dospěl až k do- mu, v němž kdysi bydlel velký archeolog Mariette. který r. 1850 nalezl pohřebiště posvátných býků a němž se posud nalézá francouzská archeologická stanice. Hrobka apisů, pánů města mrtvých, jest sotva 200 metrů vzdálena. Sestupujeme do těchto katakomb, v nichž se nalézají ohromné rakve, úzkou, příkrou chodbou. Náhle jsme uvnitř, chráněni před ostrým větrem, jenž hvízdá nad pouští a z brány stínů, která před námi temně zeje, vane horký dech jako z ka- men! Vzduch jest vyschlý a norký v těchto podzem- ních hrobech Egypta, podivných to věčných sušár- nách mumií. Svítilna matně bliká v temnotě a tak kráčíme po velkých kamenných deskách kolem soch, vynořujících se ze stínů a vyčnívajících balvanů za stále rostoucího horka. Konečně přicházíme do hlavní místnosti hrobky, chodby 500 metrů dlouhé, vytesané ve skále, kdež nám Beduini připravili pochodňové osvětlení. Jest to místo děsu a příšerné hrůzy, jež se před námi otevírá, tísnivý pocit zoufalé temnoty a zdr- cující nadlidské síly zmocňuje se člověka. Malé, slabé plameny osvětlují po pravé i levé straně ohromné chodby čtvercové pohřební jeskyně, z nichž každá

obsahuje černou rakev, ale rakev jako pro předpo- topní obludu. Mají všechny stejný tvar, tyto chmur- né, ohromné rakve, které vypadají jako obrovské bedny, ale jsou zhotoveny z jediného balvanu zvlášt- ní žuly, která se leskne jako mramor. Musíme při- stoupiti zcela blízko, abychom na hladkých stěnách spatřiti hieroglyfické nápisy, podávající tak bohaté poučení o dějinách Egypta, podivné znaky a obrazy, které vypravují o dávno zašlých dobách nejstaršího lidstva; tu jest znak krále Amasisa, tam krále Kam- býsa. Jací titánové mohli po staletí vytesati tyto rakve, jež jsou nejméně deset stop dlouhé a dvanáct stop vysoké? Kteří obři dovlekli tato ohromná bře- mena, vážící 60—70.000 kilogramů, pod zem a po- stavili je v těchto místnostech do řady? V každé z těchto rakví byla kdys mumie apisa, obložená zlatými deskami. Ale přes svou tíži a pev- nest, jež zdála se vzdorovati každému násilí, byly později vyloupeny nejspíše vojáky perského krále.

Jen jediná mumie zůstala v rakvi neporušena, jedin apis zůstal zachován až na naše časy. Jak velké bylo vzrušení Mariettovo, když při vstupu spatřil v písku otisk bosých nohou posledního Egypťana, jenž odtud před 37 stoletími vyšel! Ostatní rakve jsou otevřeny a to již vyžadovalo úžasnou práci, trpělivost a sílu. U některých sarkofagů podařilo se lupičům ohromnou hmotou o několik centimetrů pohnouti, u jiných, jež vzdorovaly všem ranám sekery, vyvrtali do tlusté žuly díru, kterou se člověk protáhl jako červ, aby posvátnou mumii oloupil o drahocenný obal. Ale co v této ohromné hrobce nejvíce zajímá, jest černá žu- lová rakev uprostřed chodby, stejně obrovská jako ostatní, jež zůstala státi uprostřed cesty, jako by ji uzavírala. Jediná ze všech nestojí v řadě, nedostala se nikdy na určené místo a neobsahovala nikdy mu- mie božského býka. Byla poslední. V době, kdy ji napjaté svaly dělníků pomalu posunovaly na místo věčného určení a v místnosti naposledy zaznívalo herkým dechem vyrážené povzbuzující volání, zro- dila se nová božstva a kult apisův přestal ...

= Nepohodlný vězeň. Valentina Naudetová, nebo paní Martinová v Paříži, působí francouzskému mi- nisterstvu velké rozpaky, aniž by jí to bylo vhod V r. 1891 byla poslána do trestní kolonie Guyany Krátce po svém příjezdu tam seznámila se s trestan- cem Martinem, který odpykal svůj trest nucené prá- ce, ale musil žiti v kolonii jako svobodný trestník. Jelikož správa trestní kolonie ráda vidí, když se tací trestníci ožení, nedělala překážek, aby se oženil se slečnou Naudetovou. Po svatbě ale zatoužil Martin tak po své staré vlasti, že vynaložil vše, aby mu byl návrat dovolen. To se mu i podařilo, jelikož jeho cho- vání bylo vzorné. Překážky mu ale dělala jeho žena, která neobdržela dovolení k návratu. Nezbylo tedy ničeho, než aby tajně utekla. I to se jim podařiloa oba žili pokojně v Paříži. Před krátkým časem po- znal ale jeden tajný policista Martinovou a zatknul ji. Nyní se obrátila správa kolonie na ministerstvo spravedlnosti, aby zatčená žena byla poslána do Guyany zpět a ministerstvo k tomu svolilo. Ale proti tomu se ohradilo ministerstvo kolonií, které pouka- zuje na nový zákon, jímž bylo vyhnanství žen zru- šeno a nechce proto dovoliti, aby zatčená byla po- slána do kolonie. Dříve, než bude spor ten rozřešen, uběhne mnoho času, neboť francouzská byrokracie má mnoho formalit, a ubohá žena musí čekati ve vězení.