Vyeháw kftfdf lei !• i nerfèli • fTétek.

ПОРЮТ trookovué « palopoaaé pfiatai

ЩёЛШЛ

JidnitÜTi Hilft po 4 kr. Io 4мШК do don adottai 10 kr.

ааат-п. v Оман 1 aaStaai 6 , 40 .

r«d. talco* ▼ 0«troni tüioi è. 1I0I-Ü. Rukopitlv штпыЛшл o oopodopoaaýeh aodbiae HK KLA nA Oft aoMpoéotiaé pMýláa; baiai nofrao- k • f d ■ j. kuorátp poätámo a «ajlorafll

Ctole 335.

V Prase, те stŕeHa 4ae 3. ŕtyna im3.

Ročiiik Ж1.

Pozváni к předplaceni na čtvrté čtvrtletí politftolK.4lkO doKkniJKu

„ÔEOH“ ťoéton předplácí oe: na dtvrt leto I aL 7b kr4 na pil leto 7 al. 60 kr., aa cely ■На 11 al. — ¥ Praze bea donáiky : na mtato 90 kr., aa čtvrt leta a al. 70 kr., na pdl Iota b al. 40 kr., aa celý rok 10 al. 80 kr. Za donáikn de domu, kteronl výhradná «uüainiatraoe o ba tarivi, platt «e méalóné 10 bur. Fhdplatad aaaýld во — nejlépe počtov- nimi poukázkami adminietraei „Čecha' v Prase, ootroTui ulice dialo 1608-11.

Ku jmeninám Jeho Veličenstva. Kdykoliv slavnostní den nastane, jenž národům rakouským některou událost rodiny císařské připomíná, tu titíž národové láskou a vděčností jati modlí se ku vSemocnému Slitovníku, aby žehnal nejjasnějšímu panovníku, jehož přednější snahou jest: unitis viribus všecky národy veliké říše své v míru a lásce sjednocovali a ku pravé kře- sfanské vzdělanosti, blahobytu a slávě vésti. Proto i slavnosti císařské u všech národů rakouských do té míry již zprostonárodněly, že dnes nejen u větších městech a místech, nýbrž i ve vsích, kdež jenom chrámu a kněze jesti, slavně se oslavují. Jmenovitě v těchto povážlivých ěasích, kdy všem monarchickým říším mnohé nebezpečí dílem zmatky sociálními, dílem i nástrahami válečnými hrozí, národové rakouští instinktivně kolem té osoby se řadí, jížto prozřetelnost boží odznaky nejvyšší moci svěřila, jako by sobě byli vědomi, že jim toliko ve stínu oltáře a trůnu všecka bezpečnost květe. Zvláště pak milý národ náš český tisícerých má příčin, vznešenému císaři a králi svému vděčen byti a za něho Bohu se modliti. Již ta okolnost, že národu našemu nejdražší poklad svůj — nejjasnějšího kralevice s ušlechtilou choti jeho ku stálému přebývání svěřil, svědčí o otcovské lásce a důvěře Jeho к národu. Kromě toho ale i mnohá práva a svobody, jimižto vlast naši v letech právě minulých obdařil a obdařovati nepřestává, stkvělými jsou doklady otcovské přízně jeho. Pročež necht dne zítřejšího každý věrný a vděčný Cech ve svatyni z plnu srdce zapěje: Bože zachovej nám krále Františka Josefa!

Z Královéhradecká.

Opravy ve vězeňství. — K. — Takméř všichni ministři spravedlnosti nahlížejí, že dosavádní kasárnické zařízení věznic trestníky nejen nepolepšuje, nýbrž ještě více kazí, tak že oba hlavní účely trestnic ani polovičně se nedosahují, jelikož vězeů nepolepšený zůstává i přese všecky tvrdé tresty netrestancem. I zkoušeli to všelijak od uejkrutějších trestů bitím až к největší humanitě: kouření ta báku, chování si ptáčka, snad i pejska a kočičky, pěstování květin, ano až к županu a zvonečku na lékaře, — avšak z pravidla vždy marné. V té naší moderní spo leénosti kazí se úžasně i nevinné školní dítko, neřkn-li zločinem stižený trestník 1 A byt i byl desaterou zdí a desaterými zámky zavřen, te jedovaté ovzdnší ze zkaženého života sociálního vniká i do trestnic a káznic, sebe pečlivěji střežených. Všecky zločiny sociálního života, kteréž trestnímu zákonn podléhají, přičítati lze předně o a o b é zločin páchající a pak společnosti, která kn zločinům intellektnefné, či mravné podnětu dává, či kn zlečinn a vádí. Tak kn př. dnešní přepych a hýřivost majetnějších tříd avádí к podvodu, vraždě, žhářství a pod. Oplzlá literatura svádí ke hlavnímu hříchu smilstva a tento zase plodí mnohé hrozné zločiny. Nevěra vzdělanými třídami, jakož i na mnoze ve školách hlá­

saná, učí pohrdali vší kázní, vii aatoriton, vede kn vzpouře a — kralovraždé. 8 tohoto hlediště zaaluhnje i nejhoršl trestník upřímného politování. Vezou li odsouzené vězné do Kartouz nebo do Plzně, mél by mnohý divák si pomyslili : snad i já, ba my všichni jsme spoluvinníci I Níže podáváme p o k n ■ jakési opravy vězeůství n nás. Kterak my o všech podobných opravách son- dime, zná čtenář z článků našich, к předmětu tomu se táhnoncích. Našim vězeňským vzorem i sou trest- nické kolonie pod vedením řeholníků. Rakousko nabylo v Bosně к naznačenému účelu přemnoho vhodných míst. Správa řeholní, ku př. Otců Trappistů, jeat nejlacinější na avété. Asi před třiceti lety, když Kartouzy na úztřední trestnici ae zařizovaly, pomýšlela tehdejší vláda na něco podobného, i nabízela trestnici dvěma čelnějším řeholím mužským, leč těmto se do toho jaksi nechtělo. Do čeho nechtělo se mužům, toho odvážily se — milosrdné sestry a a výsledkem, poknd v místnostech tak nedostatečných jej dosáhnout! bylo Ise, dosti skvělým.

Pisatel těchto řádků, když na svých cestách po věznicích pruských i do Ratiboře ve Slezsku savítal, kdež již ode dávna .vzorně* (!) zařízena jest trestnice, podle kteréhož vzoru i trestnice v Borech vystavěna jest, — byl velmi mile překvapen výrokem inspektora, kterýž pravil: Znám všecky trestnice Vaše pod správou milosrdných sester. U nás by do takých děr nezavřeli nikoho, já však uctivě smekám klobouk před milo-srdnými sestrami, jichžto ustavičnému sebezapírání a svátému příkladnémn života daří se polepšování vězňů v bývalých pro řeholníky a nikoliv pro vězné stavěných místnostech mnohem lépe, nežli nám mužům zde v našich vzorně zařízených trestnicích. Tehdy milosrdné sestry měly i všeobecnou nemocnici, avšak liberální éra je odevšad vy sekýrovala. Jeden, dva i tři knčží v trestnici při byrokratické světské správě s vězni pořídí velmi málo. Kněz ta bývá každým krokem vázán a proto tonží každý po několika letech přeob tížné a málo výsledné práci ven do boží svobody.

Jeden neb dva kněží za několik let duchovní správy sotva všechny vězně poznají, neřkn-li aby na ni hloub působili. Jinak ovšem bylo by při celé řeholi, kdež 10—20 zbožných vzdělaných řeholníků snáze by do záhybů srdce člověka pronikli a dle toho by i psychologicky důslednějisvězni zacházet! mohli, než-li všecken draze placený úřednický personál. Mrtvá litera zákona nikdy tolik, tím méně na pokaženého vězně, nepůsobí, jako avatý příkladný život řeholníků Prostý růženec po boka trappisty snad blahočinněji na zlobocha účinkuje, než-li děsný řinkot zbraní. V Kartouzíeh tázávali se plukovníci u vojska milosrdných sester: což se zde mezi tolika zlobocby nebojíte? A tyto в úsměvem ukazovaly na své růžence a odpovídaly : to jest naše zbraňl A za všecka leta stal se jediný útok na sestrn; kterouž jeden lotras tkalcovskou kudlou na prsou zranil, kterýž útok byl by snad anise nevyzradil, jelikož sestra a lítosti, aby útočník znova nebyl trestán, vše chtěla zamlčeti. Teprv večer před spaním na zkrváceném obleku sestry vyzradilo se, co se stalo. Avšak tato hrdinnost, mlčenlivost, pravá křestanská láska milosrdné sestry měla na vězně samy účinek úchvatný. —Zraněný strážník, — pravili, — byl by natropil hluku, svolal by celý pink vojska na pomoc, napovídal by tobo až hrůza a zde tato sestra raději trpěla, než aby něčeho vyzradila! — Ano tak vítězí víra a rekovná láska křestanská i nad zlobocby I Níže pro zajímavost podáváme obsah těch nových oprav, jaké v předrahých moderních trestnicích mojí se zavádéti podle „Nár. L.* — Jest to něco, celkem dosnd málo pro trvalé polepšení vězňů. My stojíme na tom, aby změnil se celý ten kasárnický systém.

Dúlaiitá aměsavsařlienl vi- a o ň a k é m. Jak laámo vyslalo loni ■iaister- ateratvo apravedlooati ipravodaje ve véceck vě- teftakýcb miniat rado Pichao do «ahranižntoh, aa viornd pokládaných trestnic, nhj na mlaté aamdm atndoval a pro > ko am al аетгаЬпё jejich aařlamt. Zkatenoati na výakamad táto oestl nabyté, aa vdály podnět к celé řadé opravných aměa ve véieňatvl, a niobi nejdftlelltéjii tato svedeme. Ve viech nové tařiiovaných treatai- cích — této chvíle tedy v Praia a Marharka — satldt и ivláitnl odděleni pro trestance nedospělé, orteaé pro mladistvé aloěinee к áplnémn

doafá tímto apáaohem přiblížili ве к vlastníma itela vaaby věseftaké — itela nápravy — a vèti! mlřa ani až doaad, nahot obcováni a atyk nováčků aa drásá aloěinné aa starými aatvne- lými sio&inel áěinkovaly na myal nedospěloa roshodně Bkáaoaoaně, laavěcajlce ji v darebá- okos laaf a praktika apola úplnou akáia ji připravujíce. Pokud aioiincfl nedospělých ae týče, anteay badon tak avaaé aamovasby, nebol *ku- ioaoitl apráv věseiakýeh v této příčině jsoa velice tradny. Mladí, po celý tea aobě samým ponecháni sločiaci, aoaieni a trápeni pocitem eamoty, výčitkami tvého avédoml a amořnjiel dioahoa chvíli, již ani aejáailavnčjil prací nelze přemoci, upadají v áiaané míře v neřest pohlavní, tok Že tetto jik ta nčkolik mitici propadají mravní i téleané sáhnbě a hroaným i trapným chorobám. Z tohoto dflvoda zřízeny badon pro badoaenozt pro trestance nedospělé apolečné pracovny, kdež možno jim hade po c^lý don — arei že pod přlanoa dohlídkou — atýksti ae a obcovat! ae svými apolntrestanci. Naopak ale arnit ae společné ložnice a zařídí to aa mlaté jich ložnice oddělené pro jednotlivé věsně. Dalli důmyslné zařízeni těchto jizeb má za účel stálé pozorováni troztanoú i po oeloa noční dobu, aby vidonca aa pozorovanými obránili ae vieeh výstřednosti. Těmito a jinými opravami doafá správa jaatičnt polepžiti mravně zločince mladistvé a zlakati je opět řádnému způsobe života. Ostatně hade též v starých trestnicích o ta postaržno, aby poknd možno odděleni byli věaůové nedospěli od sločinců zastaralých.

Veliký atol ae tedy poplach po vii semi Čeaké pro dva články .Čecha*, máme-li my kněži čelu hýli drkevně-národnlmi, aneb ná- rodaě-clrkevnlmi, a žádá a# na náa, bychom ae • iota sfajmě vyjádřili. Není ta velikého potřebí rotmýžleni, neb jí žpatný církevník na víky dobrým národovcom nebade, an nevěren matce Církvi, ani matce vlasti viry nedodrž! ; a!e řádný kněz cirkevní vidy hade věrným milovníkem rodné země í'vé, jak toho důkaz máme na těch velikánech ze stava duchovního, kteří pomáhali národ náž ae hrobn zapomenati křiziti, a o nichž o každém plsti ono krásné Sniilovo: ,Dvé krásek spanilých dale mé ovládnalo stinek, Zemská jedna, drahá z výžiny polla nebes Cirkev a vlasí — ty v mojich milajl sestersky se v hadrech, Každá půl, každá má mé srdce celé I* Oviem tenkráte, vrstevnici kněil tčeh, vážili cl jich a s nimi raba v race kráčeli a v náboženském ohledu je viemoiné podporovali, ale ajnl jsoa v národě nalom katoličtí knčli — ,ad bestias damnati!* — Nejen že aáslahy jejich se sneaanávajl, ale oni ůstrka, posmčeha, potapy v plné míře mastzakonieti; a noni zná- rodovců stava zvčtzkého, kdo by se jich řásné a saalonianě zastal ; a vzdor torna viemo, kdo může tarditi, že by proto kněži težti nečinně kladli race své v klia? Nehol: Kdo podporuje nejvíce literatara naži ? — Kdo po venkovských okresích po tak drahnoa doba let vede a často rozhodaje volební zápasy? — Kdo první haléřem svým mnohdy od vlastních úst usmatým přispívá na díla a podniky národní? — Ne-li český kněz ? — ó, by jen tak každý ten .vlastenec* jednal, pak by to a nás в věcí národní jinak stálo I

Než my jsme také knéilmi Církve katolické, která natanovena jsouc pro vlečky časy, vlečka alata a viecky národy, iždnémn národa křivdit! netrpí, ale vlečky v jednota viry avésti so sňati, aby byl po celém světč .pokoj lidem dobré vůle !* — My knčii máme ta iv. povinnost, hájiti při lidn nažem ta víra, kteroa ma svobodamjsinici naži ze srdce i mysle vyrvati asilnji, nebol mime to přesvědčeni, že jen tak národa nsiemn nejlépe posloužíme, nehol lid boa viry, bez uáboženztvl horším jo těch nerozumných tvorů I Přeataůte tedy jea, vy pánové, kteří ze pro ■měr naieho .Čecha* horlíte, žtváti proti nim, asnejte přec dobrou vůli naži a anaha nailovnoa, proaplvati vžemožně lida nám avčfenéma, nechta nás býti církevními, a nebojte ae, že pro to přestaneme býti národními I My pak, bratři milení, kněil težti, modleme se testo к světci a patrona astenia, jehož památka nedávno Jame alavili toa modlitboa v Hymna ad Landes obaaienoa: .Ades tase Bobe mise, Princeps, benigno lamias: odionteitl od oatatnlob trootaned. Oddileoi to t Pmo «petito gandeot bada aiti ord flaatoi chodby, loinioe, pracoray, l Fido iaaoeoaU floreat 1* oahrady, aodUtobay, «koly, kaohyné atd., tak a ryolyil-U Báb no pMmlavn от. Vici а» o toto le mladi véoftovd neaohoa naprosto přijití do prooba noti, pak nejlepileh olaleb jsme proká- atyka • oatatalai. MlnliteratTO apraredlnosti tali Cirk »i i vinati své.

V. К., farář v N. V.

Z adresy italského dnehovenstva papeži Lvu XIII. Hlavni místa akvilého prohláienl tohoto sni takto : .Italský episkopát neal za nižádným episkopátom jiných národů po sada. Můžete, av. Otče, a uspokojením aa veikerých 260 biskupských aldel Italie patřit! ; při každém atada naleznete pastýře, jenž aanžvá ve Vás námietka Kristova, jenž váa neméně npřlmné milnje seti, než by činit! tak mohl biakap z doby apožtol- aké, kdyby taký mezi námi žil ; sne panuje I roztomilé sávodčni mezi pastýři nažich diecéz, kdo že se vlče kloní před Važl nejvyžžl aatoriton, kdo že Vis vrononiji pozdravuje slovy sv. Bernarda: .hnilo bisknpůl* Tot ta radost, jii Vám připravila vale vlast. Byl-U jsem zarooa- cen a plakal-li jsem kdy při pohledá na naia mravní sváry, bylo mi lze zlsy mé vysniiti poaze m> žienkou na tyto zázraky sjednocenosti. I řekl jzem : Připravnji-H dítky nekatolické Italia ne> směrný zármutek Petrova Stoici, podávej! pastýři italiti, pláštěm lásky své zbloudilce ty ukrývajíce, papeži kòrnnn radosti a plesáni. — I po- avedl ae hnusný hlas, aby svaton radost tato překazil. Bylo řečeno, íijl-li i biiknpové a náměstkem Jeilie Krista ve vroucím spojeni, že neplát! to o niiiim dnehovenstva. Bylo ttitěno v Itálii nade vie opovážlivé vysvint a časopisy uveřejněno, aby duchovenstvo av. Otce opoatilo a aby kolem Vatikána posil způsobilo. Boha diky, nenailo ae v Itálii ni jediné kněžské ardea, aby ze neb? lo při zlém blaze tom zaskvělo a nevzplanulo ilechetnoa nevoli. Citilo! se nraieao ve svém nejcitlivžjžfm mlatů, sraženo na avé cti ; citilo, že bylo postaveno v pravý opak toho, к terna je utvořil Bůh, Církev a celých oamnáote století křestanakýoh dějin. Nechl řekne ae italakéma dnehovenstva, aby ctilo av. Otce a jej milovalo i jásatl bide radosti, v alsy lásky propukne a radostně odvětí : .M i 1 a j a J e j*.

Neeht řekne so ma, io se musí odhodlat! к obětem а к útrapám : a ono obnov! hrdinské akatky Svatých, fiekne-li se vlak italakéma dnehovan- štva, aby sv. Otce opnatilo a kolem Vatikána poni! ipůsobilo, hle, jaká odpověď sal s jeho úst ? .Jděme do Říma*, odvětilo. — Go akládá nám avédoml, co přeplňuje nám srdce, co nám viem víra káže, via to vyjadřpjeme osobně a jednohlasnč nejvyžitmn pastýři. A to bylo původem dneini ponti italského dnehovenstva do Áima Století Lva XJIL není pro dacho- venstvo stoletím malomyslných aniž zbabělých. Bůh zacbrah ! Jest to ztoleti nepřemožitelných kněži. Svět mohl hy azřlti kolem Vatikána ho- jiitě mnčennlků, nikoliv viak pool!.

Pftbdrky. — k. Nevime dne a ai hodiny. Signora Verrà Loriniova, slavná primadona divadla della Scala v Miláně povolala těchto dnů dra. Cesare Adamiho, jedna > největilch lékař« ských autorit milánských na porada kn avé 70- leté nemocné babičce. Lékař posnal ihned, že vžechny ty těžkosti, na něž si stará dáma stěžovala, zakládají ae toliko na přehnaném strachu, osedl do křesla proti své pacientce a pravil rozmarně: .Milá pani, vám nechybí nic, skutečná nemoc jeví ae zcela jinak a když aa bílil poslední hodinka, tváříme se zcela jinak.* Jedva že dr. Adami slova ta pronesl, sklesl (hlasitým výkřikem mrtev k zemi. V race držel jeitd zápisník, v ačmi měl zapsány lékaříků aávitévy pro tento den. Dr. Adami, jemni bylo 45 let, těžil se stale snamenitémn zdraví. Smrt nárnživého hráče. V Paříži nalezen byl na alici starý mai ve stava prabídném. Byl tak slib, že ani mlnviti nemohl. Tři dny neměl v ústech. Dokonal v rakúch lékařů v nemocnici. Byl to kdysi ižaoiný maž, kterýž viak nárntivýa byl hráčem, tak že м jedna noc 300 000 franků v Baden-Badena přehrál. Když již ničeho neměl. Uvil ae a rodina svou iebroton a i ta poslední groi vsadil do karet v hostincích. Zemřel pak vysílením a hladem. Valný sjezd protestantského apolka Guatava Adolfa v Lübecks nezdařil se dle očekáváni pořadatelů. Úteatoa- atvl bylo nad mira slabě. Pro daloké hosty připraveno bylo několik set posteli a přiilo jich aotva 160. I město aamo chovalo aa vůči slavnosti tase vlažně. Co ku osdobetáal domů komitétem bylo ivláitě vybíleno, aovyvěsilo asi několik praporů a na tam přestalo. Páni vý- boH a pořadatelé ájesda sami hned v první sekůsi naříkali aa to, ža přihlásilo ae milo přespolních hosti. Za to ae pomstili .řtaaakým*.