1
masthead
Strana 2. Císlo 54
4
masthead
Dne 25 února 1900.
5
article
Dnešní číslo jest se zábavnou a poučnou
přílohou »Nedělí« o 12 stranách pro Prahu i pro
venkov. — Příští číslo vyjde zítra v pondělí dne
26. února o 12. hodině polední.
Postup politického a sociálního rozkladu-
Kdo se oddával naději, že novým povoláním
říšské rady rozeštvané mysli aspoň poněkud osvědčí
se pokojnějšími, smíru náchylnějšími: byl zklamán
důkladně. Hned první a druhé zasedání říšské rady
byly dle toho, aby pessimismus nejhorší zatlačil všecky
naděje ve zdar byť i nejmenší parlamentarism v říši
naší. K neblahým bojům národnostním přidružil se
boj ještě horší, sociální, jehož prozatimní za-
končení lze předvídati. Aranžeři hromadných stávek
po všech neúspěších těšili stávkující poslední nadějí
v říšskou radu, kde prý dojista jejich požadavkům
bude vyhověno. Avšak ministr obchodu baron Giova-
nelli ve své péči zklamal je co nejdůkladněji. Socia-
lističtí poslanci přičinili se všemožně, aby ztracenou
věc stávkujících svými plamennými řečmi retovali,
oni dokonce svou obstrukcí i druhé zasedání sněmovny
rozbili, leč i to zůstalo bez úspěchu.
Vyhybáváme se zde schvalně meritornímu zasaho-
vání do ohromné stávky uklokopů v zemích koruny
české; my chceme obrátit zřetel pouze ku stránce
mravní letošní stávky. Jaké budou její následky?
Budou velice neblahé. Vyjde z nich roztrpče-
nost ještě větší dělnictva naproti ma-
jetníkům. Ohromná škoda hmotná bude míti
účinky velmi neblahé na mysli dělnictva.
Giův
Praha
6
article
Kojí-li se uhlobaroni nadějí, že stávkující ná-
sledkem nezdaru skoro úplného nějak skrotnou, pak
s politováním musíme i naději jejích pokládati za
illusorní. Uhlobaroni měli za každou cenu se stávku-
jícími nějak se vyrovnati, měli jim přijíti v ústrety
aspoň na polovičku cesty, pohříchu však jejich jednání
mělo do sebe dosti příkrosti. Měli jim aspoň osvěd-
čiti trochu dobré vůle, ať nedíme křesťanské spra-
vedlnosti. Kromě toho i autorita státní při svých
snahách stávku zažehnati, utrpěla pohromy nemalé
svou nerozhodností, ostýchavostí, nesmělostí, rozpači-
tostí. Zajisté si měla na uhlobarony dupnouti a říci
jim poslouchejte, takhle to nejde, já si k vůli vašim
peněžným žokům nenechám rozvrtati celou státní spo-
lečnost. Hleďte se s dělníky vyrovnati po dobrém,
sice začnu vyjednávati já sama. Měla domlouvati
i stávkujícím a říci jim: až potud a ne dále. Těžké
vaše požadavky jsou splnitelny a ty ostatní v pomě-
rech nynějších nejsou.
Státní autorita proti řemeslným štváčům nalezla
energii příliš pozdě, když již svými štvanicemi otrávili
mysli dělníků. Co ti štváči nesměli dělnictvu pověděti
ve schůzích, to teď budou dopovídati socialističtí po-
slanci v parlamentě a jejich listy budou do milionů
mezi dělnictvo se rozhazovati. Teď mají Berner, Ver-
kauf, Daszynski, Steiner, Zeller atd. veliké slovo,
jemuž žádný ministr neodolá. A budou věci poslední
horší prvních. Tohle nám ještě scházelo — svolání
říšské rady! Teď teprv budou sociální řečníci státní
autoritě zatápěti. Účinek v ohledě sociálním bude
vždy horší.
I v ohledu politickém nynější vláda osvědčila
málo prozíravosti. Vyjednávání mezi Čechy a Němci
žádnou měrou nepostoupilo tik daleko, aby opravňo-
valo k naději, že na půdě parlamantární docílí se
aspoň nějakého smíru.
Berner
Daszynski
Steiner
Zeller
Němec
Vera
Čechy
7
article
Schönerer a Wolf se svojí bandou, sesílenou ně-
mackými pokrokáři hned v prvních dvou schůzích
přesvědčili vládu, že Němci vůbec na žádné vyrov-
nání ani nemyslí. A tak všecken náš politický a so
cialní život takměř na smrt je chorý a ten že by měl,
čili mohl assanovati ten stejné na smrt chorý parla-
mentarismus? Ubožák! Nemůže si pomoci sám, kte-
rak by mohl pomáhati ještě někomu jinému. Šli-li
čeští poslanci do říšské rady s úmyslem, dělati ob-
strukci, mohou si nyní, jak figura právě ukazuje, tuto
práci uspořiti. Wolfova banda s pokrokáři a social-
ními demokraty obstrukci novými silami započala.
Jaký úmysl mají při tom? Žádný jiný, než vlasti-
zrádný; parlamentarismus má býti v Rakousku na-
dobro ubit a říše do Německa zašantročena. A toje
při tom smutné, že v těch kterých kruzích pořád
ještě kojí se nadějí, že to konečně přece půjde tím
věčným hejčkáním a mazlením se s vlastizrádci. Za-
tím rozklad v obojím směra: politickém a sociálním
pokračuje dále.
To věčné smířování děje se na distanci vždy
větší a bude se snad díti ještě, až obě smířující strany
nebudou se více viděti, až obě si zmizejí z obzoru.
Čí to bude vina? Vždy jen těch, kteří neměli dosti
odvahy býti spravedlivými.
Schönerer
Wolf
Němec
Wolfův
Rakousko
Německo
8
article
Nynější politický rozklad je posledním důsled-
kem neblahého germanisačního systému, hejčkajícího
vždy jednu národnost. To jsou poslední jeho konse-
quence. Němci u nás zvykli si nadvládě tou měrou,
že nechtí býti spravedlivými. Jejich heslem je: bud
budeme v Rakousku pány my, anebo nebude Ra-
kouska vůbec. A heslu tomu z celého Německa se
přizvukuje. Drzost Němců z říše je vždy větší. Kde
jaký německý list je, osobuje si právo mentorovati
naši vládu tou měrou, že až stydno je to čísti. Pří-
slušníci německé říše, kteří zde nalezli stkvělou exi-
stenci, počínají si vždy bezohledněji. Co se v listech
cizozemských o budoucnosti říše naší píše, nelze zde
opakovati. K rozkladu politickému přidružuje se roz-
klad sociální. Stávka 50.000 uhlokopů, jak ji každý
pociťuje, zasahuje velmi hluboko do sociálního života.
Němec
Rakousko
Německo
9
article
Ve kterém organismu jeden hlavní orgán — jakým
v každém ohledě dělnictvo je — vypovídá další čin-
nost, tam to spěje k rozkladu. Stávka uhlokopů trvá
příliš dlouho, než aby po sobě nezanechala následků
velmi zlých.
Vše co dlouho trvá není hezké — dí staré pří-
sloví; stávka zvrhá se již v sociální rakovinu, ona
rozežírá sociální život, ona jako ohromný polyp pro-
niká celé tkanivo sociálního života. Dnes již v celé
zemi není dědinky, v níž by se neblahý vliv stávky nepo-
ciťoval. Byť i stávkující nedosáhli úspěchův hmotných,
dosáhli přece mnoho v ohledě mravním rozšíření vše-
obecné nespokojeností skoro do všech sociálních
vrstev — úspěch to pro aranžéry stávek veliký. A to
vlastně dosáhnouti chtěli. Čím více nadělá
se nespokojenců, tím více i jejich pšenice kvete. Uhlo-
baroni svou neústupnosti nemohli ani lépe účely so-
ciální demokracie fedrovati. Oni sice na chvíli vzdor
stávkujících zlomili co do úspěchu hmotného, za to
ale mravní rakovinu sociálního rozkladu do státního
organismu vehnali tím hloub.
10
article
Zprávy poltické.
Zprávy poltické.
V Praze, 24 února.
K situaci. Včerejší bouřlivá schůze poslanecké sně-
movny dle všech zpráv vnitřní politickou situaci jen zhor-
šila. Německo-liberální listy naříkají, že německé souručenství
jest následkem včerejšího vystoupení křesťanských sociálů
rozbito a dodávají, že šl. dr. Körber stojí rovna tam, kde
svého času stál hr. Clary. Předseda kabinetu děkuje za to -
v první řadě jen sobě samému, správně své vlastní neroz-
hodnosti. Miliskoval se až přes příliš se stranami levičáckými,
kdežto pro strany pravice měl vždy jenom něco krásných
slov. Patrno, že ani v něm ještě nedostalo se Rakousku
státníka, jenž beze strachu přikročil by k pozměně jeho
rozvrácených poměrů a provedl ráznou rukou řez, na nějž
tato chorobná, ba těžce nemocná říše čeká již dávno. V čem
ten řez spočívá, pověděli jsme na těchto místech již něko-
likráte a předseda ministerstva šl. dr. Körber ví to zajisté
také. Nemůže-li k němu se odhodlati, bude povinen, učiniti
to někdo jiný.
Dnes dopoledne konána byla ve Vídni ministerská
rada, načež předseda kabinetu dr. Körber odjel do Pešti,
aby podal císaři tam prodlévajícímu zprávu o si uaci. Bude
zníti as dost neutěšeně.
Noví doživotní členové panské sněmovny,
jejichž seznam jsme již uveřejnili předevčírem, byli již ve
dnešním vídeňském úřadním listě vyjmenováni. Jmenováni
byli čtyři Němci, jeden Polák a jeden Čech, velkoprůmyslník
a bývalý předseda obchodní a živnostenské komory v Praze,
p. Šebor.
doktor
Körber
Claro
Němec
Polák
Čo
Šebor
Praha
Vídeň
Pešť
panská sněmovna
živnostenský komora v Praga
11
article
Dolnorakouský sněm vyřídil včera o půl 2. hod.
v noci v tajné schůzi nový obecní řád. Na konec
došlo k neobyčejnému lomozu, kterýž vyvolal známý bojovný
liberální kohout posl. Noske. Hádka, jež strhla se násled-
kem toho mezi nim a náměstkem zemsk ho maršálka, S tro-
bachem, náměstkem vídeňského purkmistra, vedena byla
tónem na mnoze pouličním. Hádali se jako děje se jen v od-
lehlých krčmách. Nový doklad, na jak nízké mravní úrovni
stojí část dolnorakouských, zářící německou kulturou se vy-
chloubajících zástupců lidu. Nová schůze koná se dnes a na
denním pořádku nalézá se volební řád pro obec
města Vídně.
Křesťanští sociálové ve Vídni konali včera
večer několik schůzi, v nichž bylo rokováno o novém vo-
lebním řádu pro obec města Vídně. Průběh schůzí byl
téměř vesměs klidný. Jenom ve schůzi, konané v Leopol-
dově a ve schůzi konané v Simmeringu, srazili se křesťanští
sociálové se soc. demokraty, kteří vnikli do místností,
v nichž byly schůze odbývány. Došlo i na rvačky, jež byly
však brzy ukončeny následkem zakročení stráže.
Amnestie v Srbsku. V Bělehradě byly těchto dnů
sbírány podpisy na žádost, jež má býti odevzdána králi Alex-
andru s prosbou, aby udělil odsouzeným srbským radikálům
amnestii. Ale sotva že dozvěděla se o tom bělehradská po-
licie, zapověděla ihned všecko další podpisování této petice.
Vídeň
Leopol
Srbsko
Bělehrad
Alex
12
article
Možno z toho vyvozovati, že král Alexandr nehodlá vůbec
ubohým odsouzeným uděliti amnestii.
Poměr Německa ku Francii. V německém říš-
ském sněmě konána byla předevčírem veliká debata, ktera
vzbuzuje zaslouženou pozornost také za hranicemi. Vznikla
následkem podání návrhu na zrušení t. zv. paragrafu o
diktatuře. Je to 10. § zákona ze dne 31. prosince 1871
pro Elsasko-Lotrinsko, jenž oprávňuje místodržitele, aby
„za nebezpečí pro veřejnou bezpečnost neprodleně učinil
všecka opatření, kteráž považuje za nutné, aby nebezpečí
bylo odstraněno.“ Návrh na konečné zrušení tohoto para-
grafu nabyl v říšském sněmu velikou většinu. Říšský
kancléř promluvil při té příležitosti o nynějších pomě-
rach Německa ku Francii. Řekl, že jmenovaný
paragraf platí jen pro mimořádné poměry, kteréž mohou
následkem vznětlivosti Francouzův nadejíti snadno. Oby-
vatelstvo říšských zemí udržnje horlivé styky se svými
dřívějšími krajny. Jest vždycky možno, že Německo ne-
zůstalo by nedotknuto případnými otřesy v sousední zemi.
Poměry k Francii jsou arciť nilepší, jak si jen mysliti
lze a také ve Francii samé jest smýšlení nakloněno Ně-
mecku mnohem přátelštěji, než bylo za let minulých, ale
nikdo nemůže podati záruky za trvání tohoto smýšlení
Musí proto Německo připraveno býti na všecky eventua-
lity a nesmí pustiti z ruky prostředků, jichž potřebuje
k zabezpečení svého majetku. Německo nenabylo Elsasko-
Francouzův
Německo
Francie
Elsasko
Lotrinsko
Ob
14
article
Listy z Číny.
Listy z Číny.
V Pekingu, v polovici února.
K. — Známky vždy četnější a vždy větší jeví
se, že Čína kroky přímo obrovskými chce dohoniti,
co byla za celá tisíciletí promeškala. Dnes i nejcopař-
štější Číňané nahlížejí, že to se svou pověstnou kul-
turou daleko nepřivedou. A tu by se ovšem mohlo
zdáti, že Číňané co nejdříve přijmou křesťanství, ja-
kožto základní podmínku vší civilisace. Do toho však
podle čínských novin je zde ještě velmi daleko. Čín-
ské noviny mají totiž hojných příležitostí, poukazo-
vati na to, jak křesťanští národové křesťanskou lásku
skutky vespolek si proukazují. Vizte — psal ne-
dávno čelný pekingský list — kterak křesťanští An-
gličané rdousí malý křesťanský národ boerský! Dá-
vno-li tomu je, co křesťanští Američané křesťanské
Španělsko oloupili o všecken jeho zámořský majetek.
Není tomu ani plných třicet let, co křesťanští Němci
vedli svrchovaně vražednou válku s křesťanskými
Francouzy, kteří jim pak musili vyplatiti několik tiníc
milionů válečné náhrady.
Nikde prý na světě nevede se válek tolik, jako
mezi křesťanskými národy. A což teprv, kdyby prý
se mělo nahlédnouti do politického života jedné kře-
sťanské říše ve středu Evropy, jakých hrozných věcí
by se tam našlo! Nikde prý na světě není tolik ná-
rodnostních štvanic, jako v této nejkřesťanštější říši
na světě. A z toho čínské listy uzavírají, že kdyby
prý Čína přijala křesťanství, že by pak těch 400
Číňan
Američan
Němec
Čína
Peking
Španělsko
Evropa
15
article
milionů obyvatelů čínských požíralo se stejně jako
v Evropě a v Americe.
Ba Číňané prý pro doklady další nemusejí ani
chodit do Evropy. Zakusili prý nejtrpčejšího sklamání
na bratrských Japoncícb. Tito sotva že prý ku kře-
sťanské kultuře evropské přičuchli, již se jich zmoc-
nila jakási vzteklina, se kterouž se zákeřnicky vrhli
na Čínu. Proto nedivte se, že Číňané před Evropany
mají dnes respekt asi stejný, jako vy tam u vás —
s dovolením — před cikány.
Jakmile Číňan Ezropana zočí, již utíká domůa
zavírá dvéře z bázně, aby si něco od něho na 90 let
nespachtoval.
V době nejnovější »pachtování« stalo se v Číně
příslovečným a souznačným se zlodějstvím.
Ačkoliv tedy Čínané zuby nehty brání se při-
jati křesťanství, nemohou se přece ubrániti vnikání
neřestí nejhorších z Evropy. A jsou též v příčině té
velmi chápaví. Zejména taškářství všeho druhu ujímá
se zde. Čím větší zde taškář, tím většího nalézá
respektu a tím dál, řekl bych raději: výše to přivede.
Vyskytl se tu nedávno taškář, jenž vzbudil všeobecný
obdiv. U vás v Evropě taškáři snaží se svůj lup
před zraky lidskými co nejpečlivěji tajiti. Zde však
v Číně taškáři svým lupem honosí se veřejně.
Nemalou sensaci způsobil zde taškář, jehož jméno
pro jazyk evropský je takořka nevyslovitelno, jme-
noval se zkrátka: Wi-nkl-er, který doslovně li-
dem kradl mezi očima nosy. V jednom venkovském
městě: Mě-ln-íku zařídili si peněžný ústav a toho
haupttaškáře Wi-nkl-era zvolili za tajemníka. Při
každém podobném ústavu v Číně je mnoho revisorů,
jichž úlohou je dávati pozor, aby jim kasír, čili ta-
jemník s kasou neutekl, čili aby jim ji neharakýroval,
t. j. nevykuchal.
Číňan
Evropan
Cikán
Ezropan
Evropa
Amerika
Čína
winkl
16
article
Ale ten taškář vykuchal přece. A to Vám po-
tom bylo hledání, kam s penězi utekl! A co myslíte,
kam si ukradený poklad skryl? — Tehdy v Pekingu
uspořádali si jakousi výstavu, do kteréž na milion
lidí přišlo se dívat na ty krásné vystavené věci.
Teď teprv, asi po desíti letech, činské obecen-
stvo dovídá se, že ten taškář měl svůj lup ve vý-
stavě vystavený před očima statisíců.
A ti všickni byli jako raněni slepotou a neviděli,
že pod velikánskou skříní ze skla byl ten lup vy-
staven pod nápisem: věno slečny Wi-nklerovy. Muži
— t. j. tomuto taškáři — v Číně chtějí teď posta-
viti pomník. Škoda, že zemřel právě ve chvíli, kdy
mohl to přivésti o mnoho výše. Taškářství druhu
vyššího Číňana oslňuje, on v takovém člověku spa-
třuje vyšší bytost, jížto se bezděčně koří. A proto,
kdyby někdo z vás časem zavítal do Číny, nesmčl
by se diviti, kdyby toho arcitaškáře spatřil vřaděného
mezi čínské bohy, zrovna asi jako za starých Řeků
toho taškáře Merkura
Řeknete asi, že člověk ten musil umět zrovna
čarovat. Krásti před očima tolika dohlížitelů a revi-
sorů! Toť musil míti při sobě nějaké kouzlo. Ná-
hodou dověděl jsem se o kouzlu tom. Pozůstává
v tom, že ten arcitaškář musí ty hlavní dohlížitele
nechat krásti sebou, musí je nechat spolužráti z
žlabu. Dovede-li tohle, pak může ukrásti třeba hi-
malajské alpy. V tom vězí vrchol chytrosti čínských
taškářů.
Jací břidilové svého řemesla jsou taškáři tam
u vás! To byste měli podívati se sem k nám do
Číňan
Řek
Merkur
Peking
Čína