1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 10. ze dne II. ledna 1900.
3
title
To popudilo holiče tou měrou, že uchopil revolver a
4
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Nový rok na dvoře belgickém. Krá
Leopold II. letos odřekl úřadní přijímání novoroční.
Oznamuje se nyní o tom, že tato odchylka od ob-
vyklého obyčeje novoročního způsobena byla sporem
mezi oběma sněmovnami belgickými. Dle ustanovení
belgické ústavy má totiž sněmovna representantů
přednost před senátem, avšak při veřejných obřa-
dech doposud předseda sněmovny representantů vzdá-
val se tohoto práva, zaručeného ústavou. Kníže de
Ligne, baron de Sélys-Longchamps, hrabě de Mérodea
baron T'Kint de Roodenbelle, kteří po sobě byli před-
sedy senátu, měli tudíž následkem ústupnosti před-
sedy sněmovny representantů přednost před presi-
denty sněmovny representantů. Nynější předseda se-
natu, vévoda d'Ursel, jest mladší, než předseda sně-
movny representantů Beernaert, bývalý president
ministerstva. Pan Beernaert oznámil již několik
týdnů před Novým rokem výborům obou sněmoven,
že činí nárok na staré konstituční právo přednosti
jakožto předseda sněmovny representantů. Pozval za
tím účelem senát ke společné schůzi se sněmovnou
representantů, aby se radili jako tajný komitét. Se-
nát však vyzvání nevyhověl, odvolávaje se na tradici
jež zachovávána byla od roku 1830. Poněvadž Beer-
naert rovněž trval na svém stanovisku, nařídil král.
aby novoroční přijímání odpadlo.
Leopold II
Kníže
Ligne
Sélys
Mérode
T Kint
Roodenbelle
Ursel
Beernaert
Beer
5
article
= Ústavy Pasteurovy v cizině. »LInstitut
Pasteur« nejen ve Francii, ale i za hranicemi zajisté
velmi chvalně známý ústav, stal se, jak se zdá,
právě nyní četnými vynálezy předmětem nevšedního
obdivu celého světa. Jmenovaný ústav má však
kromě privileje na epochální výzkumy ještě jinou
specialitu, která mu k nemenší slouží slávě a sice
zařizovati napořád a všude nové poboční ústavy,v
nichž se dle systemů a method korifeje lékařské
vědy, Pasteura, léčí. Teprv nedávno otevřen obvy-
klým způsobem nový a pečlivě zařízený ústav v
Lyoně a opět se nám oznamuje, že se dostane k po-
savadním ruským ústavům nového a to v Samáře.
Pasteurův
LInstitut Pasteur
Pasteur
Francie
Lyona
6
article
Rusko čítalo doposud šest ústavů a sice v Petro
hradě, v Moskvě, Varšavě, Oděsse, Charkově a Ti-
flise, které se vesměs vzornou správou a neumor-
nou činností v plné míře honositi mohly. V ostat-
ních státech evropských se jeví počet ústavů Pasteu-
rových jak následuje: Italie čítá pět: v Bologni, v
Miláně, v Neapoli, v Palermě a v Turině. Rakousko-
Uhry čítají pouze dva: ve Vídni a v Pešti. Dále pů-
sobí Pasteurovy ústavy v Saragoše, na Maltě, v Bu-
kurešti, v Cařihradě a v Alepu. Severní Amerika čítá
dva: v Novém Yorku a v Chicagu. Jižní Amerika se
honosí od krátké doby dvěma ústavy v Rio de Ja-
neiru a Buenos Ayresu. Všechny ústavy, pravá to
ohniska nejnovější lékařské vědy, jsou od sebe úplně
neodvislé, pracují však přece společně a za vedení
pařížského institutu, který v šlepějích zesnuléhoa
mnohooplakávaného zakladatele kráčí.
= Prohlášen za nevinného. Z New-Yorku
se oznamuje: Costoldo Campittello, který zastřelil
dne 4. srpna Johna Connorse a byl před soudcem
Aspinallem pro vraždu 1. stupně souzen, byl prohlá-
šen za nevinného. Ital měl holírnu na Butler streetu
v Brooklyně. Connors pokusil se o krádež břitvya
když jej Campittello vyhodil, vynadal jeho manželce,
která na chodníku stála a mimo to udeřil ji lopatou.
Connors
Aspinall
Ital
Butler
Campittello
Rusko
Petra hradit
Moskva
Varšava
Oděss
Charkov
Bologna
Milán
Neapol
Palerma
Turin
Rakousko
Uhry
Vídeň
Pešť
Saragoš
Malta
Cařihrad
severní Amerika
Nový York
Chicago
jižní Amerika
Rio jít já
Buenos Ayres
NewYork
Pasteo
Italia
Pasteurův ústav
nový lékařský věda
pařížský institut
7
article
Irčana zastřelil. Porota uznala, že obžalovaný jednal
v sebeobraně a vynesla osvobozující rozsudek. Po
prohlášení rozsudku Campittello klekl a líbal podlahu.
Vřele porotě děkoval a pak obejmul manželku a své
děti. Na to v průvodu zástupů Italů opustil soudní
síň co svobodný muž.
= Šprýmovný pantáta. Z Pešti oznamuje
se následující historka, jež se udála v kupé první
třídy rychlíku, jedoucího z Vídně do Pešti. Sedělo
tu několik pánů, mimo jiné jakýs mladík, jenž
opřen o lenoch, pevně spal. Někdy, když vlak za-
stavil, probudil se na chvíli, ale hned na to zase
usnul. Starší pán obrátil se k ostatním spolucestu-
jícím a pravil, ukázav na spícího mladíka: »Nemů-
žete si pomyslit, jaký kříž mám s tím svým hochem. Byl
jsem s ním již u všech professorů, ale žádná pomoc,
jakmile někde usedne, usne a při tom má ještě
v obyčeji nosit s sebou mnoho peněz. Teď má
u sebe 6000 zl. Jak snadno by mu je mohl nějaký
šejdíř ukradnout. Ale tentokráte chci mu způsobit
spasitelné leknutí, jen počkejte.« Řka to vzal starý
pán synu opatrně tobolku z postranní kapsy. »Tak,
pravil, »teď dostane na pamětnou. Půjdu zatím do
restauračního vagónu. Probudí-li se, neřekněte mu
hned, že mám peníze a kde jsem, ať se jen trochu
postraší.« A odešel do restauračního vagonu. Po půl
hodině dospěl vlak na stanici; mladík se probudil
na několik okamžiků, ale ihned zase usnul. Pak
přišla první stanice na uherské půdě. Zde způsobili
cikáni jako obyčejně svou hudbou takový rámus, že
mladík se úplně probudil. Objednal si sklenici piva,
vypil a náhle zblednul. Sáhl do postranní kapsy,
tobolka byla ta tam. Na smrt bledý obrátil se ke
Irčan
Italos
Nemo
Cikán
Pešť
Vídeň
8
article
svým spolucestujícím. Ti však se toliko usmívali a
pravili, že se peníze již naleznou. Když však se
nedal upokojit, vypravovali mu, že jeho otec pro-
vedl šprým, že vzal k sobě peníze a že se nalezá
v restauračním vagoně. — »Můj otec!« zvolal mla-
dík, »ten již před patnácti lety zemřel.« — »Jakže,
onen starší pán nebyl váš otec?« — »Spravedlivý
bože,« zvolal mladík, »teď si vzpomínám, že tento
člověk seděl vedle mne v nádražní restauraci, když
jsem vypravoval svému příteli, že jedu do Pešti se
6000 zl. Ukradl mi tobolku.. Pak běžel jako šílený
do restauračního vagonu, prohledal celý vlak, ale
marně. Pantáta byl vystoupil již na předešlé stanici.
Mladíku nezbylo, než udati krádež na nádražním
komisařství.
= Veselý divadelní proces bude v nejbližší
době zaměstnávati pařížské soudy. Jde o to, zjistit.
zdali pan Guitry má se sdílet s paní Rafaelou Siso-
sovou o čest, býti vytištěn tučnými literami na cedu-
lích divadla Vaudeville, aneb zdali má požívati sám
výhradně tohoto vzácného privileje. Pan Guitry do-
máhá se monopolu, dovolávaje se smlouvy s ředite-
lem Porelem. Kromě toho dovolává se na podobný
případ, starý již půl století. Tehdáž rozhodl obchodní
soud, že herec Brésil na základě smlouvy má právo,
aby jeho jmeno vytištěno bylo tučnými literami na
cedulích »Cirque Olympique«, kdežto herci Lacresson-
nirovi, jenž vedle něho chtěl být rovněž tučně vy-
tištěn, právo toto odepřeno. Stoupenci pana Guitryho
mají tudíž na své straně právníky a ukazují kromě
toho na značný talent svého chráněnce, jenž úplně
odůvodňuje jeho nárok na výhradní přednost na di-
vadelní ceduli. Naproti tomu přátelé paní Rafaely S
Guitr
Guitry
Pešť
divadlo vaudeville
Cirque Olympique
Rafael S
Rafaela Sisa
9
article
sosovy s velkým politováním konstatují, že prosla
vená francouzská dvornost stává se vždy vzácnější,
Mladík, jako Guitry, měl by prý míti ohled na stáří
a bývalou krásu paní Rafaely Sisosovy. Kromě toho
jest prý všeobecným obyčejem, že manželce nebo
vdově divadel. ředitele dává se na div. ceduli zvlášt-
ní vyznamenání a poněvadž paní Rafaela Sisosova
byla manželkou ředitele Viktora Koninga, má pro
sebe právo zvyklosti. Tak zuří prudký boj mezi Gui-
tristy a Sisosisty a soudcové budou musit rozlou-
sknouti tvrdý oříšek. Jsou ovšem lidé, kteří poukazují
k tomu, že žádá-li herec, aby jeho jmeno bylo tučně
tištěno, má na to tím větší právo dramatický autor.
Žádá-li herec pro sebe litery půl stopy vysoké, měl
by býti autor — v tomto případě je to pan Abel
Hermaut — právo na litery vysoké jednu stopu, ale
myšlenka ta sotva bude uskutečněna. Panu Hermau-
tovi a ostatním dramatickým autorům nejde nikterak
o tučné litery, nýbrž spíše o tučné tantiémy, co jest
ostatně zcela rozšafné.
= Zase nabyl řeči. Z Frankliny Pa. se ozna-
muje: John Burkett před 4 roky ztratil řeč a onehdy
ji podivuhodným způsobem zase nabyl. Burkett byl
před pěti lety zaměstnán co pumpař v petrolejových
pramenech u Braddocku. Jednoho dne spadl do ná-
držky petroleje a tak těžce se poranil, že lékaři po-
važovali jeho stav za beznadějný. On se ale zase
proti všemu očekávání pozdravil, avšak ztratil řeč.
Onehdy se však Burkett při práci smekl a padl hla-
vou na železný pražec, a hle, hned na to počal
mluviti.
Sisosův
Sisosov
Koning
Ábel
Hermau
Franklin
Burkett
Braddock
Gua
10
article
= Válečné švindle v Anglii. Z Londýna se
oznamuje: V Anglii jsou nyní na denním pořádku
šejdířské kousky, související s nynější válkou v jižní
Africe. Neustále přichází policie na stopu lidem, kteří
beze všeho oprávnění sbírají na vdovy a rodiny vojáků
padlých v bojích proti Burům a sebrané peníze ovšem
ponechávají pro sebe. Jejich legitimací bývají oby-
čejně padělané dopisy. Nový originální druh váleč-
ného šejdířství však jest následující. Jakýsi pán,
bydlící v jednom předměstí londýnském, osloven
byl onehdy večer ve vlaku starším mužem, jenž jej
žádal, aby mu na chvíli půjčil večerní list. Přehlédl
úzkostlivě a kvapně seznam padlých a s výrazem
nejhlubšího bolu vrátil pánovi noviny, ukazuje na
jmeno svého »syna«, jenž padl v bitvě. Na to jal se
líčiti truchlivými barvami bídu, v níž žije, historii o
své ženě, neschopné ku práci, kterou hrozná zpráva
ta zajisté usmrtí atd. Rozumí se, že vlastenecké
srdce posluchače těmito stesky hluboce bylo dojato
a obdaroval nešťastného muže 4 skillingy. Několik
dní po té setkal se se svým přítelem a slyšel k ne-
malému úžasu, že od téhož muže a na téže trati
stejným způsobem byl napálen, jenže jmeno padlého
»syna« a bitvy, v níž bojoval, bylo jiné. — Onehdy
zmizel z Manchestru jakýs muž, jenž si byl lstivým
předstíráním vydélal již několik set shillingů. Kousek
jeho zakládal se v tom, že večer navštěvoval domy
zámožnějších rodin a vypravoval tu historku o
reservistovi, jenž byl právě ze své dílny odvolán
k vojsku a jemuž soudruhové chtějí uspořádati
hostinu na rozloučenou. Skorem nikdy neminula se
tato historka účinku na zámožné občany, kteří
chvalitebný ten úmysl mnohdy podporovali až i 10
shillingy. Když vzniklo první podezření, »hodný sou-
druh« reservistův ještě v čas zmizel.
Anglie
Londýn
jižní Afrika
Manchestr
11
article
A potom vyprávěl o nadějích, s nimiž přišel do
Londýna, a jak byly rozbořeny a zničeny; o svých snech
o církvi a jejím poslání, a jak zmírají neb jsou již
Londýn
13
article
»Jací jsme lháři, pane! Jak zastíráme věci, aby-
chom sebe ospravedlnili! Pohleďte na naše přísahy —
jsou lží nebo rouháním? Pohleďte na naši dobročinnost —
jsme farisejové nebo pokrytci? A naše duchovenstvo,
pane — naše moderní duchovenstvo! Jistě že ohromující
pozdvižení otřese až do základů církví, kde mohou se
díti takové věci — církví, jež jest světáčtější než svět
sám. A potom život ženy v církvi, hleďte, jak je pro-
mařen. Nejjemnější, nejněžnější, nejsvětější moc je ni-
čena před očima a se schválením církve, v malicherno-
stech mody — v salonech, v zahradách, v bazarech,
v divadlech, v plesích —«.
Zamlčel se. Poslední slova ho zarazila. Což myslil
jedině na sebe a na Glory? Hlava mu klesla a zakryl
si tvář rukama.
»Máte pravdu, můj synu,« řekl Otec klidně, »a
přece také ne. Církev boží nebude otřesena až do zá-
kladů pro fariseje, již stojí na předních místech, ani pro
publikány, již obcházejí na pokrajích. Ač se přiloží se-
kera ke spráchnivělému stromu, přece sémě zachová
ducha jeho na živu.«
Tu s vážným úsměvem a něžným hlasem vyprávěl
o malém bratrství v Bishopsgate-Streetu; jak před deseti
lety je založili, aby je oddělilo od pozemských starostí
a pozemských cílů a bylo útočištěm k bohu; jak je zří-
dili uprostřed nejčilejší světské cesty, v srdci největšího
světského tržiště, aby dokázali, že opovrhují zlatema
stříbrem a vším, co slepý a šálený svět nejvíce cení,
bůh
Bishopsgate
Street
14
article
Kaplan z Vinice Martiny nebyl v nemocenském
plesu. Dříve než nastal, přemýšlel o něm mnoho, a po-
každé, kdykoliv si vzpomněl, že protestoval, aby Glory
se nepřátelila s Polly Love, cítil, že je mu horko a sty-
děl se. Polly byla zpozdilá a lehkovážná a srdce její
bylo plané jablko, ale nevěděl o ní nic zlého. Bylo to
sotva mužné, tak zbaběle poštívati proti této malé bytosti,
protože byla pošetilá, ráda se strojila a protože znal
muže, který se mu nelíbil.
A byla jediná Gloryna společnice, a protestovati, že
jde Glory v její společnosti, je protestovati proti Glory
vůbec. To zdálo by se sobecké. Proč by jí odpíral ra-
dost z plesu? On sám nemůže jíti — nešel by, i kdyby
mohl; avšak dívky mají rády takové věci — tančí rády
a jsou rády pozorovány a obdivovány a točí-li se kolem
nich muži, již se jim dvoří a mluví nesmysle.
Byl osten i v této myšlence; avšak on se snažil
býti velkodušným. Byl povýšen nade všechny nízké a
nemužné city — odvolá své námitky.
Neodvolal jich. Jakýsi zlý duch šeptal mu v srdci,
že Glory mu uniká. Teď byl čas poznati určitě, vykro-
čila-li z obvodu jeho vlivu. Dbá-li jeho autority, nepůjde.
Šla-li, pozbyl vlivu na ni, a jejich starý poměr jest
u konce.
Večer, v den plesu, ubíral se k nemocnici a tázal
se po ní. Odešla a bylo mu, jakoby se mu země propa-
dala pod nohama.
Nezdržel se, aby se nerozhořčil na Polly a to bylo
příčinou, že si vzpomněl na nemocného, k němuž její
sobecké srdéčko nejevilo laskavosti. Byl to její bratr.
Křestan.
Kaplan
Martino
Polly Love
Polly
Vinica
Polla