Románová příloha

„Národnich Listů“ k číslu 137. ze dne 20. května 1905.

Různé zprávy.

= Z lásky k bratrovi. Bylo to 28. prosince m. r., když se Valentin Zahn, majitel obchodu s dout- níky v Broadwayi, zastřelil, poněvadž dívka, kterou miloval, zdráhala se jeho lásku sdíleti. Od té doby zhnusil se život mladšímu bratru zemřelého, 26letému Johnu, který s otcem a sestrou bydlel ve 2. poschodí uvedeného domu. Ve středu v poledne zaslechla se- stra, která se nalezala právě v zadní místnosti bytu, výstřel a když u velkém zděšení do přední světnice spěchala, nalezla bratra ležícího na podlaze v trato- lišti krve. S pronikavým výkřikem vrhla se dívka k bratrovi, který dosud žil. Prvý, kdo se k tomu při- hodil, byl pohrobník Pecan, jenž bydlí rovněž ve shora uvedeném domě a když do světnice vstoupil, zaslechl, jak dívka naříkala: »Nyní jest řada na mně. Jest to hrozný osud naší rodiny. Záhy, velmi záhy přijdu za tebou.« Sebevrah, který byl účetním v jednom z předních závodů, zemřel dříve, nežli se přivolaná pomoc dostavila. Zemřelý zanechal dopis, ve kterém požaduje, aby byla jeho mrtvola spálena.

= Útok na redaktora v Athénách. Z počátku kretského povstání stály veškeré athénské listy na straně povstalců a schvalovaly jejich jednání, domní- vajíce se, že tak přispějí ke sjednocení ostrova s Ře- ckem. Když však nahlédly, že velmoci nepřipustí změnu stavu věcí v Orientě, radily některé denní listy povstalcům, by složili zbraně a podrobili se vůli ochranných velmocí, poukazujíce zároveň na velké nebezpečí, jež prý hrozí Řecku a všem Řekům v Tu- recku. Dobře míněná rada ta vzbudila však prudký odpor jiných listů a zlobu fanatiků, mezi nimiž Kré- ťané hrají velkou roli. Mezi vzpomenutými listy za- ujímá první místo »Estia«, který nejdůtklivěji vybízí povstalce, by se podrobili vůli Evropy a odsuzuje je- jich dosavadní jednání. Následkem toho vyvolal proti sobě největší zášť, jíž dal jeden Kréťan tent čtvrtek na hlavní třídě trapný výraz. Když se hlavní ulicí ubíral redaktor »Estie« kolem Národní tiskárny, přepadl jej a udeřil těžkou holí přes hlavu tak silně, že zraněný klesl na zem. Příhodu zpozoroval jeden důstojník, kterýž tasiv šavli, zabránil útočníku, aby podruhé udeřil redaktora, k čemuž již napřahoval hůl. Potom jej odevzdal policistům, kteří jej odvedli do vězení. Redaktor byl dopraven do nemocnice, od- kud jej pak odnesli do bytu. Zranění jeho není ne- bezpečným, avšak bude potřebí delší doby, aby se pozdravil.

= Romanopiscův román. Ženevský týdenník »La Semaine Littéraire« uveřejňuje v posledním čísle člá- nek, pojednávající o slavném francouzském roman- cieru Julesu Verneovi, článek, jenž ve francouzské li teratuře vyvolal nemalý rozmach. Jules Verne — vy- pravuje zmíněný list — nebyl rodem z Nantesu. nýbrž narodil se v Plocku, v ruském Polsku. Byl synem chudičkého polského žida a jméno jeho znělo původně Joel Ollschevič. Slovo to pochází z polské- ho »olsa« = olše. Strom tento jmenuje se ve staro- frančině »vernes«. Pseudonym, kterým romancier do- byl si světové pověsti, jevil se následkem toho býti starofrancouzským překladem pravého příjmení. Ja- kožto zvláštnost označuje zmíněný list, že Jules Verne, jenž po širých cestách světem v dětských letech do Paříže zavítal, v kruzích svých spoluvěrců budil všeobecnou pozornost neobyčejnou znalostí almudu. Jakéž příčiny mladého Julesa Olševiče k tomu přiměly, že se do Francie odebral a tam se trvale usídlil, jest naprosto neznámou věcí. »Semaine Littéraire« prohlašují, že jim data o původu Ver neově zaslána byla vážnou starou dámou, kteráž slavného romanciera i jeho rodinu znala z Polska. Jak se zdá, byly asi prvé počátky romancierovy samy románem. Budiž podotčeno, že již před něko- lika lety se o Julesu Verneovi tvrzení toho druhu ve veřejnosti vyskytlo, že však nikdo se nenašel, kdo by je byl buď potvrdil nebo prohlásil za nepravdivé. = Přepadli dostavníky. Dva maskovaní, ozbro- jení lupiči přepadli a vyloupili včera odpoledne v San José dva obrovské dostavníky, v nichž nalezalo se asi dvacet osob, mezi nimi několik učitelek, které ubíraly se do Lickovy observatoře, aby podívaly se na oblohu velkým dalekohledem na hoře Hamiltonu.

Lupiči dle všech známek byli pouhými amatéry, ne- boť postavivše si cestující do řady, jenom některé prohlédli a uzmuli jim 37 dollarů na hotovosti a ně- které skvosty. Když dostavníky se přibližovaly k vrcholu hory, objevili se pojednou před nimi ma- skovaní lupiči a jeden z nich s puškou v ruce poru- čil přednímu kočímu, aby zastavil. Pak musili z vozů vystoupiti cestující a postaviti se do řady. Druhý bandita je prohledával, zatím co první s nabitou ruč- nicí držel nad nimi hlídku. Dvě učitelky sice měly s sebou značný obnos v bankovkách, pod šaty ukrytý, ale lupiči byli příliš galantními, než aby hledali na patřičném místě a proto učitelky vyvázly s poměrně malým obnosem v drobných penězích. Pak dovoleno dostavníkům, aby se braly dále svou cestou. Lupiči počínali si jako opilí a má se za to, že byli to děl- níci z jedné ze sousedních továren. Jest to poprvé, co na hoře Hamiltonu byly dostavníky přepadeny. = Diamanty v prádle. Chicagská občanka Moo- neyová poslala onehdy omylem s prádlem do čínské prádelny diamanty a šperky v ceně 1500 doll. Jak- mile omyl zpozorovala, šla do prádelny, ale tam jí ředitelé prádelny Chow a Chow Folkové popřeli, že by nějaké klenoty v prádle našli. Žena oznámila pří- pad policii, ale poněvadž Číňané posuňky a lámanou angličinou popírali, že by se krádeže dopustili a mi- mo to Mooneyová nechtěla jíti k soudu, byli obža- lovaní propuštěni. Ale policejní kapitán měl dobrý nápad. Poslal pro náměstka náčelníkova z čínské čtvrti Sama Moye a tomu celou záležitost vysvětlil.

Sam počal krajany vyslýchati, vyhrožoval, zaklínal a dělal všelijaké posuňky a pak dal Číňanům hodinu času na rozmyšlenou, aby pohřešované šperky našli a odvedli. Pět minut před ustanovenou lhůtou zave- dli Číňané náměstka, kapitána a Mooneyovou do prádelny a tam diamanty vyzvedli z díry v podlaze a doručili je majitelce. = Sport a počasí v Londýně. Povětrnost posledn doby uchystaia příznivcům a ctitelům sportovní my- šlenky v Londýně netušené zklamání. Nejsmutnější tvářnost v té příčině projevují ti, kdož převzali zod- povědnost za finanční stránku sportovních kiupů, ne- boť chladné a vlhké počasí, jež za dnešních dop v Lon- dýně panuje, sportovní zábavy v každém směru ohro- žuje. Nezasvěcenec nemá snad o tom ani zdání jaké obnosy čítá škoda, nezdarem sportovních pod- niků povstalá. Footballové závody o cenu „the english cup“ navštíveny bývají až 820.000 diváky, čili prů- měrně zúčastní se na každé ze 24 ner celkem 34.000 osob. Obrovský počet tento zaplatil loňského roku na vstupném přes 800.000 korun. Také železniční pod- niky jsou nepohodu časovou nemálo zkráceny, nebot dopravily ke kopacím závodům právě označeným skoro všechny loňské účastníky. Že pak majitelé ho- stinců trpí nepříznivostí počasí újmu vemmi citelnou, netřeba snad ani dokládati zvlášť. Avšak se ztrátou ještě větších obnosů počítati musí účastníci her kri- ketem, nepoť zábava tato, kteráž pěstovati se dá nej- lépe a nejpříhodněji za letního času, po celé Anglii téměř zdomácněla. Každý okres, každý sebe nenší koutek má svůj „County Club“, v němž pěstují se hry s příslušníky tohoto sportu z různých čtvrtí.

Příjmy klubů těch v době zápasů odhadují se na 11/2 milionu korun za letní saisonu a vystupují-li po- hostinsku různé atrakce, jako na příklad „champio- nové“ zámořšt, pak se pravidelně příjmy zdvojnásob- ňují. K tomu však jest především potřebí, aby počasí byio poněkud příznivějším, zejmena pak, any slunko ukázalo svou milou vlídnou tvář. Nestane-li se tak již v době nejbližší, ohrožuje veškeré sportovní pod- niky londýnské — obrovský deficit!

= Viděl svého syna tonouti. Těchto dnů kolem páté hodiny odpolední utonuli v jezeře St. Mary dva muži, kteří byli členy společnosti, sestávající asi z patnácti osob z Nového Yorku. Osoby tyto byly hosty natěrače Hubera, jenž bydli v Thompsonově hotelu. Společnost vydala se na obhlídku jezera ko- lem jedenáctě hodiny. Asi v pět hodin někdo navrhl, aby vypluli na jezero, čítající dvě míle zdéli. Za tím účelem najali dvě loďky. Do jedné vsedl Tomáš Engler, 17letý elektrik a jakýs Huber, jenž byl 45 roků stár. Tři ženy a jiný ještě muž vsedli do druhé loďky. Když dopluli do středu jezera, sdělil Huber Englerovi, že přesedne do druhé loďky. Ves- lovali proto k loďce, v níž se ženy nalezaly a když byli od ní asi deset stop vzdáleni, vystoupil Huber na můstek, spojující přední stranu loďky se zadní a nahnu! se tak neopatrně, že loďka se převrhla a oba mužové octli se ve vodě. Žádný z nich neuměl plovat a žádný také neobjevil se po svém potopení více na povrchu. Mrtvoly jejich byly teprve později nalezeny. Engler byl synem Johna Englera, jenž nalezal se v druhé loďce a musil hleděti na to, jak syn jeho utonul, aniž by mu mohl pomoci. Jenom s velkým namáháním bylo mu zabráněno, že za ním nesko čil do jezera. Jedna z žen na loďce omdlela při pohledu na tragický skon obou mužů, kteří krátce před tím vesele na ně pokřikovali a s nimi žertovali.

Dary a příspěvky.

Složeno u pokladny „Národních Listů“

Ústřední Matici školské. Praha. Uřadníci ústř. jatek odvádějí přebytek ze sbírky, uspořádané na věnec zesnu- lému městskému zvěrolékaři panu Karlu Kovářovi Slečny Krista Čechova a Jiřina Havlíkova Chvalnov, p. Litenčice na Moravě. Pan Jan Drábek zasílá sbírku z výletu na Prusi- novku Polná. Při zdařilém večírku na rozloučenou s p. A. Podstatným, c. k. soudním ad- junktem, za výborný přednes koncertu Paganiniho, jejž učínil zdejší mistr na

— 324

D ěla.

Od té doby trávil Redwood největší část času svého u oken. Avšak okna tato odhalovala mu málo z rozvoje udá- lostí vnějších. Stále rozvírala se před očima jeho klidná silnice a den tento byla dokonce neobyčejně klidná: sotva že drožka některá neb obchodní vůz přejely za celé ráno

Tu a tam přešli kolem i lidé bez všelikého výrazu ve tváři, jenž by byl karakteristický pro události — a tu i tam opět malá skupina dětí, chůva neb paní některá, která se byla vypravila nakupovati a tak dále. Lidé ti přicházeli s prava a přicházeli s leva, chodili ulicí nahoru i ulicí dolů, jevíce rozhořčující lhostejnost vůči všem zájmům dále sahajícím; zřeli na dům, obsa- zený policejním hloučkem, s úžasem a zmizeli v opačném sméru, tam, kde velké stonky obrovských hortensií sklá- něly se přes chodník; otáčeli se i zpět neb ukazovali k domu prstem.

rysy tváře jeho jevily nyní onen nepopsatelný výraz, kterýž zanechává vědomí o věcech velkých a mohutných. V očích úřadníka, jej zatýkajícího, zjev jeho tvořil ovšem nápadný kontrast k nesmírnosti jeho provinění. »Chlap tento,« pravil velící důstojník svému nejbliž- šímu okolí a ke svým podřízeným, »učiníl vše možné, aby vyhodil všechno do povětří a při tom jeví tvář klidnou jako venkovský šlechtic; a soudce Hangbrow, kterýž po- kládá vše za hezké a který všude vidí pořádek, má obličej jako pr... A k tomu způsoby jejich; jeden jest samý ohled a druhý jen brouká a houká a tím jest zas jednou dokázáno, nu co? Že není možno říditi se zevním zdáním, ať se dělá, co se dělá!« Avšak důstojníkova chvála o roztomilosti Redwoo- dově byla brzy stlumena. Důstojníci shledali ho záhy velmi protivným a měli s ním co činiti, dokuď ho nepřesvědčili, že jest marno klásti jim otázky aneb žádati o noviny. Ano policejní důstojníci provedli dokonce v kom- natě jeho prohlídku a odnesli mu i noviny které tam již měl. Redwoodův hlas byl velmi pronikavý a hlas ten protestoval: »Což pak nerozumíte tomu,« opakoval opět a opět, »že jest to syn můj, jenž jest tentokrát v tísni, jediný můj syn! »Mně nezáleží nic na Herakleoforbii, na mém synu mně záleží!« Úřadník odpověděl: »Byl bych sám rád, kdybych směl vám něco říci, pane, avšak rozkazy naše jsou přísné.« Redwood zvolal: „Zápas s obry“.