2
masthead
V Praze, ve středu 28. srpna 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
přodpl ácí se
v Praze v nininislraei
na rařsle
as útvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí don áškou
na uaěrl
na čtvt Lta . . . . 7 K 50h
va Hlislkšch:
na másío . . . . . . 2 K 30 h
Poštou:
a mřale . . . . .
3ei
na čtrrt lela “ . . .
s dvojí zásilkou
na vpko
vdt nkal
Otázka míru na mezinárodním
sjezdě sociální demokracie.
Na nynějším kongresu sociální demo
kracie ve Stutgartu stal se také pokus stano
viti společné zásady proti válkám a milita-
rismu. Na mírové konferenci v Haagu zástupei
těměř padesáti států snažili se sice jen o do-
cílení shody o anglickém návrhu na obmezen
nákladů na zbrojení, ale tomuto slavnému
sboru nepodařilo se, jak známo, nalézti ně-
jaký prostředek, a tak vypomohl si reso
lucí, jednomyslně schválenou, v níž se
doporučuje vládám, aby otázku obmězen
zbrojení — dále studovaly.
Co se nepodařílo mírové konferenci ve
věci, jež se týká příprav válečných, nepo-
vedlo se sjezdu socialistickému v otázce
zamezení válek vůbec. I on nastoupil tutéž
dráhu, jako mírová konference, shodnuv se
jednomyslně na resoluci, co do rozměrů
velmi dlouhé, ale pro praktickou potřebu
málo výdatné.
Jako v Hnagu tak i ve Štutgartě před
cházely resoluci dlouhé porady, a na obou
místech resolucí zakryty přikré odpory, jakéž
se vyskytly v názorech různých účastníků.
Praha
Stutgart
Haag
5
article
Vyškolení diplomaté mírové konference ovšem
širší veřejnosti nevyložili tyto rozpory. Kdežto
sociální demokracie poskytla uveřejněním
obsahu svých porad veškeré veřejnosti pří-
ležitost, aby stopovala hloubku rozporů, jež
se krutě potíraly za jednomyslnou resolucí
na konec přijatou. Resoluce sociální demo
kracie jest pak jakýmsi mechanickým se
řaděním několika návrhů, jež ty které školy
její v poradách předložily a z nichž opatrně
byly vyloučeny všecky určitěji označené pro-
středky proti zamezení válek a proti mili-
tarismu, neměl-li sjezd sociální demokracie
v tomto nejefektnějším čísle letošního pro-
gramu jejího skončiti naprostým nezdarem
V resoluci pak se opětně jako na
předešlých sjezdech prohlašuje, že nelze od-
loučiti boj proti militarismu od boje prt
kapilalismu; že války jsou obyčejně ná
sledkem soutěže států na světovém tržišti,
jež si chtějí zabezpečiti a dále rozšířiti. Dale
vykládá resoluce, že války vznikají ze zbro-
jení, v němž státy spolu závodí, ježto mili-
tarism jest hlavním prostředkem vlády mě
šíanských tříd a hospodářského a politického
podruží dělnictva. Valkám napomáhají pěstěne
předsudky vládnoucích tříd kulturních ná-
rodů proti sobě. Války tedy kotví v kapita
Dale
6
article
lismu, a přestanou (). až tento kapitalistický
hospodářský stav se odstraní, a až tíha
břemen na zbrojení národy donutí, aby tuto
soustavu odstranily. Zejména třída pracující
jest přirozenou odpůrkyní válek, kteréž od-
porují jejímu hlavnímu cíli: zřízení hospo-
dářského řádu spciálního, jenž by uskuteční
solidaritu národů. Proto ukládá kobgres pra-
covním třídám a jejich parlamentním zá
stupcům, aby všemi prostředky zápasili prot
zbrojení na moři i na pevni ně, aby odepíral
prostředky k tomu a přičinili se, aby mládez
byla vychována v duchu bratrství národůa
socialismu.
Sjezd shledává v občanské obraně (mi
lici) záruku proti útočným válkám a ku pře-
konání národnostních protiv. Mezinárodní
sociální demokracie však není s to
vtěsnati přiměřenou činnos
proti militarismu v ustále n
formy, ježto v různých zemích přiro
zeně činnost ta jest vázána na okolnosti
času a místa, ale má za povinnost činnost
tu pokud možná sesilovati a v souvislost
uvěsti Na to vypočilává resoluce, kdyse
přičinila o zamezení válek, uvádějic zejmén
činnost socialistů v Rusku v posledních le-
tech, ač jest nyní již všeobecně známo, že
ruskými bouřemi právě postavení pracujíeích
Rusko
7
article
tříd utrpělo nejtěžší rány, kteréž ani po le-
tech se nezacelí. Vše to dle resoluce svědčí
o rostoucí moci proletariátu a vzmáhající se
touze zabezpečiti zachován
míru rozhodným postupem; proto
doporučuje neochabující agitaci v tomto
směru. Resoluce jest přesvědčena, že i trvalé
smírčí soudy zabezpečí národům možnost
odzbrojení, takže ohromné ony nákladya
síly budou moci býti věnovány pokrokun
osvětě. Hrozí li válka vypuknouti, jest po-
vinností sociálně demokratických organisací
vypuknutí to zameziti, a kdyby přece válka
vypukla, zasaditi se o to, aby rychle byla
ukončena, a použíti hospodářských nesnázl
válkou vzniklých ku probouzení národů
takto urychliti pád kapitalistické vlády tříd
Ač jsme z resoluce podali jen podstatný
její obsah, jest z ní na první pohled patrno,
že ani sociálně demokratický sjezd neshodl
se o konkretních prostředcích proti válce.
Proč se neshodl, to objasňují výroky
jednotlivých řečníků, učiněné v předchozíeh
poradách, v nichž zvláště ostře se srazil
delegáti francouzští a němečtí, a původní
návrhy resolucí: německé, jež ukládala sou-
druhům za povinnost čeliti, vypuknutí války
prostředky, jež uznají za nejúčinnější
Quesdovy, jež ústřednímu výboru proste
uložila, aby »učinil nutná opatření«; Her-
véovy, jež doporučovala »vojenskou stávku
a povstání« (tedy občanskou válku !); Jauré-
sovy, kteráž doporučovala organisovaný po-
stup od parlamentního zakročení až po vše
obecnou stávku a povstaní.
8
article
Němečtí řečníci zejmena čelili prudce
Hervéovi a jeho popírání vlasti. Všecek. kul
turní život vyvíjí se přece, pravil Bebel, na
základě mateřštiny a národnosti. Každý pod
cizovládou úpící národ domáhá se osvobo-
zení a klade všecky ostatní cíle stranou
Řečník sám zakusil v r. 1870 co to zna
mená, jen zdržeti se hlasování při půjčce
válečné. Jakožto rozumný člověk prohlašuje,
že i kdyby němečti socialisté chtěli, nemohli
by vyhověti požadavku Hervéově. Proti
vojenská agitace jeho ve Francii by musiln
skončiti válkou, kdyby se zdařila, protoze
rozeklaná armáda přitahuje odpůrce jak
magnet. Německá sociální demokracie ne
nastoupí cesty, jež by ohrozily trvání jej
existence.
Hervě bájil svůj návrh velmi podrážděně
nechápe nynější chování se německé sociáln
demokracie k militarismu. On vidí již v tom
veliký úspěch, že se mohl v každé fran
couzské obci posměšně vysloviti o idei vlasti
Ale němečtí sociální demokraté jsou pouhým
volebním a platícím strojem, stranou man
dátovou a pokladniční. Nyní na vlastní oč
vídí, že jsou to dobří, veselí, spokojení
sytí šosáci.
Hervé
Bebel
Francie
9
article
Chtěje seslabiti dojem této srážky, při-
pouští druhý francouzský delegát Jaurěs, že
by v případé války mezi Francií a Německem
rozpoutala se proti socialistům všecka bruta-
lita a že za takých poměrův i pro fran-
couzské socialisty bude nejlépe,
když budou prostě konati svou
povinnost. Na to připisuje sociální demo-
kracii i úspěch, jenž se jeví ve zřízení stá-
lého smírčího mezinárodního soudu a proto
nepodceňuje činnost mírových konferencí
Před každou válkou pak může sociální demo
kracie toho se domáhati, aby vzniklý spon
byl vnesen na smírčí soud.
Delegát Vollmar o návrhu Hervéově
praví, že z úcty k sobě nemohou němečtí
delegáti bráti podobné výklady vážně. Když
nyní osobně seznal Hervéa, dovede si leccos
vysvětliti, co se děje ve Francii. Ale nikde
tak důsledně a úspěšně se nečelí válcea
militarismu, jako to činí německá sociální
demokracie. Není však pravda, že antimil
Francie
Německo
10
article
tarism a mezinárodnost znamená totéž. Neně
pravda, že nemámle vlasti. An
všecka láska k lidstvu nemůže nám překá.
žeti, býti dobrými Němci. Jakkoliv
uznáváme společné osvětové zájmy lidstva
odsuzujeme vzájemné štvaní národů proti
sobě a bojujeme proti němu, nesdílíme nijak
utopii, že jest žádoueno, aby národy přestaly
býti a vznikla beztvarná kaše lidstva. My
sice se posmíváme zkarikované idei ná-
rodní, ale sami rovněž nechceme odpůrcům
býti karikaturou mezinárodnosti. Chceme za
meziti války nabytím vlivu na stát a jeho
zahraničnou politiku, ale nikoliv dětin-
ským spiklenectvím v kasárnách
Chtíti odslraniti války vojenskou stávkou jes
totéž jako chtíti generální stávkou přes no
zničiti kapitalistický stát.
Proto žádají němečtí sociální demokraté
aby nebyli vázáni nijakými určitými pro
středky postupu a aby jim byla zůstavena
svoboda sebeurčení. Dále se tázal Bebel, až
bude mobilisace a v Německu 6 a ve Franci
43 milionu mužů bude státi ve zbraní —
odkud chce Hervé nabrati lidí ke stávce, ze-
jména když miliony rodin budou v tísni bez
svých živitelů? Dle výroku kteréhos pru
ského generála nebudou ani věděti, kde ulo
žiti raněné a v takové situaci se mají za
bývati hračkami se všeobecnými stávkami?
Ostatně mínil řečník, že v jistém ohledu by
evropská válka myšlenku sociálně-demokra
tickou více podporovala než mnoholetá agi
tace, ale takové pomoci si sociální demokracie
nesmí přati.
Zkrátka, přijatá resoluce jen po velikém
a všestranném namáhání ostatních delegatů
stěží zalepila zející propast názorů mezi so
ciální demokracií francouzskou a německou
Němec
Bebel
Hervé
Německo
Franek
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Beloněše. (Doplňovací volba do
uberského sněmu) Volební zápas mez
národním kandidátem rumunským, znamenitým
drem. Vasilijem Lukáčem a košutovským kandi
dátem Arpádem Kardošem (recte Aronem Kleinem)
skončil vltězstvím kandidáta rumunského, jenž
obdržel o 797 hlasů víc.
Beleněšský volební okres leží pod B har
ským pohořím a skládá se ze 300 obel, z nichž
jen deset má městský ráz a v nich zase jen
deselina obyvatelstva je maďarská. Rumunskýeh
obyvatelů tam žije na 200 000 a Madarů jen
kolem 10 000 (59. Rumunské občanstvo okresu
jest uvědomělé a ve své inteligenci má spole-
hlivé vůdce. Jestliže Maďaři v takovém okrese
jmenují svého kandidáta, je to vlastně provokaee
Rumunů. A troufaji-li si Maďaři zvitězit, vís
zpředu, že by vílězství dosáhnouti mohli jer
prostředky nezákonnými a těch vláda Košutov
užila již zpředu, poslavši tam 700 žandarmů,
tři prapory vojska a dvě škadrony jízdy.
Za volby byly vypáleny žandarmské k
sárny, ale požár byl záhy uhašen.
Z Dubrovníka. (Pero Čingrija. —
Za sbodu chorvatsko-srbskou) Dr
Pero Čingrija, dubrovnický advokát, zasloužilý
vlastenec chorvatský, dožil se dne 24. t. m
70. roku věku svého. — »Crvena Hrvatskae
jako jiné listy chorvatské, není v rozpacích
má-li ukázati, kdo je vinnikem nedávného pře-
padení Srbů od Chorvatů ve Sv. Roku u Gospiče
Ukazuje přímo na »loho Žida, který nám boř
národní dům, nadouvá lid jalovým fraserstvím
otravuje jeho srdce nenávistí, fanatisuje ho a
do slepoty«. Timto dobrodincem chorvatskéh
národa je dr. Josef Frank, vůdce »čisté strany
práva«, Štve Chorvaty proti Srbům, aby rozbi
jejich jednotu ve prospěch bána Radkoezaye
uherské vlády. »Wie viel hat er dafür be-
kommen?« táže se. List doufá, že »národní
krev, prolitá ve Sv. Roku, vzpamatuje chor
Lukáč
Kardoš
Klein
Maďar
Rumun
Čingrija
Srba
Chorvat
Žid
Josef Frank
Dubrovník
Košutov
národní dům
000
Čingrija
Crven Hrvatskae
12
article
vatský lid a ukáže mu, na čí mlýn je to voda
na mlýn i Maďarů, i Rakouska«
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 27. srpna
Z Bosny a Hercegoviny.
V Bosenské Dubici okresní hejtman hrozi
občanstvu processem pro velezradu, uspořádá-
oslavu v den narozenin suveréna okupovanýel
zeml.
Srbská čitárna ve Zvorníku se usnesla n
valné hromadě, že přistoupí za člena, k Srbské
Matici a k Srbské knižné zádruze. Politický ko
missar, schůzi přitomný, prohlásil, že toto usne-
sení nesmí být uvedeno ve skutek.
V Sarajevě odsouzen redaktor »Národae
pan Risto Radulovič pro zprávu »Cizl tisk
Bosně a Hercegovině« na půl třetího měsíce do
vězení a pro článek o Maximu Gorkém k po
kutě 200 K.
Maďar
Risto
Radulovič
Gorký
Rakousko
Praha
Bosna a Hercegovina
Dubice
Sarajevo
Boseň a Hercegovina
13
article
Bulharská násilí na Srbech v Makedonii.
»Sloboda«, chorvatský list ve Splitu, ozna
muje:
Bulharský komitět napínal všecky síly, ab
donutil srbské vsi v palanecké káze (krají), jeá
hraničí s Bulharskem, aby se prohlásily za Bul
hary. Za tím účelem bulharská četa napadla n
srbskou ves Lůky, kde ubila Gruju Kočeviče
Stanka Stojkoviče a jeho syna. Při tom pobrala
jim všechen dobytek a odbáněla jej, ale ne
odehnala, protože se blížila turecká hlídka.
Za týmž účelem bulharský komitét vyhna
z Bulharska velký počet zedníků, kteři tam byl
na práci a pocházejí ze srbských vsl: Petraljice
Ginovce, Milutince, Ljubince, Rankovce a Radi
bumu v palanacké káze. Vyhnaným poručil
doma vyřídit, že všecky vyjmenované srbské vsi
mají se prohlásiti za bulharské, a nestane-li s
tak do desíti dnů, že budou pobiti jejich sou-
druzi, ktoré si bulharský komitét nechal v Bul-
harsku jako rukojmí. Aby rozkazu dodáno bylo
důrazu, řečeno jim, že sám Sarafov s mnoh
četami přešel makedonskou hranici a již se na
chází v kočanské káze.
Dne 4 srpna bulharská četa na cestě mez
Kratovem a Trepcovem ubila Srby Konstantina
Aleksiče a Manojla Kertopalského
Večer 9. srpna bulharská četa napadla na
srbské pastýre u vsi Klečevce v kumanovské
káze a jednoho ranila do hlavy.
Srba
Sloboda
Kočevič Stancu Stojkovič
Ljubince
Rankovec
Radi
Konstantinos Aleksič
Makedonie
Split
Bulharsko
Lůka
Manojl Kertopalský večer
Petraljice Ginovka
14
article
Revoluce v Marokku.
Marokko má dva sultány: starého Abdul
Azise a nového Muleje Hafida. Po případě jen
jednoho, neboť Mulej Hafid prohlásil svého
bratra za zbavena trůnu. A snad žádného, nebo
ve skutečnosti jmenuje se sultán marocký:
anarchie.
Zmatek vládne v celé té exotické říši.
Lomeuje jí horečka islamského fanatismu, která
skončí hrůzami »svaté války«. Krveprolití, lou
pežení, řádění nezkrolných banditských kmen
z vnitra země — taková budoucnost čeká M
rokko, jež nedá se říditi úmluvami uzavřeným
u zelených stolů diplomatických a na jehož
uklidnění nestačí několik evropských křižáků,
zakotvených v přístavních městech na západním
pobřeží africkém.
Mulej Hafid, nový samozvaný sultán
marocký, vystupuje a směle zpupně jako ochranee
vlasti a islamu. Doufá, že podaří se mu vzní
titi »svatou válku« v celé zemi, že odstran
svého slabošského a podivinského bratra Abdu
Azise a zažene Evropany z vlasti. Toto poslán
určili mu učení vykladači koranu a hodnostové
v Marakeši, když ho slavně prohlásili za sul-
tána. Domorodci sultán byl uznán nebezpečným
pro blaho zěmě, již přivedl na mizinu svou
zbýralosti a již vrhá do záhuby svým chabým
hajením zájmů vlasti a náboženství! Na finance
Marokka měl Abdul Azis vliv zajisté nanejvýše
Abd Azis
Evropan
Azis
Maroko
starý Abdul Azis
15
article
V drobném prouejit
ranní čáslo v sobá . . . za. 9
odpolední
. . za 2b
Ve Hlialkách na venlor
raaní čiale. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 4h
Inserát
platí sa hotově napře
Předplacení a inserty přijímá ndinini-
straco v Marlanské ulici č. z.
Tam nacházejí se téš redskee
Uskársa a erpedice „Národnich Liste-
Eukopisy so nevraeeji
Marlanský ulice
16
article
neblahý. Jeho pyšný dvůr a jeho ohromný ha-
rem pohlcuje spoustu milionů, neboť před málo
lety nemělo Marokko státního dluhu a leďje
dlužno asi 150 milionůl
Maroko
17
article
Nový soltán oznámil své nastolení zástupei
Nový soltán oznámil své nastolení zástupei
svého bratra v Tangeru Mohamedovi el Torre
sovi a sestavil si dvůr, jmenoval ministry
dvorské hodnostáře a zahájil svou panovnickou
činnost tím, že zakázal marockým celním úřa-
dům v Tangeru vydávati peníze tamnímu cel-
nímu kontrolorovi.
Vysloupením Muleje Hafida ocitá se zále-
žitost marocká v nové, neočekávané siluaci,
která bude míti osudný vliv na smlouvu algeci-
rasskou, dostane-li se nový sultán skutečn
k moci. Evropské státy, podepsavší smlouvu
algecirasskou znají pouze sultána Abdul A sisa
s nímž jednaly a smlouvu uzavřely. Nový sultán
nemá s algecirasskou smlouvou nic co dělati
zdá se, že s ní nebude chtít míti nic společ-
Madridská vláda se již přizpůsobuje nové
situaci. Je odhodlána ve srozumění s Franci
v případě nastolení Muleje Hařid a poslati
velmocem notu o porušení algecirasské smlouvy
nově nastalými, nepředvídanými okolnostmi
Evropská diplomacie octla se teď před novým
problémem ..
Hařid
Tanger
evropský stát
18
article
Slabý, nenblibený sullán Abdu! Asi
dle mínění mnohých musí ustoupiti svému bratru
a učiní tak snad, aniž by sáhl ke zbrani. V
Fezu již je pozorovat mocné rozkvašení a ne-
bylo by divu, kdyby se tamní obyvatelstvo náhle
vzbouřilo proti ubohému Abdul Asisovi, jenž již
dávno ztratil důvěru svého lidu. Domorodci mu
vytýkají, že nedovedl zabrániti vniknutí cizineů
do země a že teď, když ohrožují Marokko
nemá odvahu se proti nim postaviti
O plánech nového sultána kolují různé po-
věsti. Není jisto, zda-li je na pochodu prot
svému bratru, nebo proti Francouzům. Je možné
áe nechá ještě svého bratra na pokoji a napřed
bude hleděti si získati vavřínů ve svaté válce
proti Francouzům. Musí však jednati ryehle
Neboť je nebezpečí, že se mu vyskytnou mocní
soupeří, kleří budou chtíti též bojovati pod pra
porem prorokovým a zmocniti se vlády. O pre-
tendenty není nouze v Marokku. Je tu Rogh
domnělý syn zemřelého sultána Muleje Hassana.
Slabá
Abd
Asis
Francouz
Mulej Hassan
Maroko
19
article
Bu-el. Ainin, velkošerif saharský a konečne
prohnaný bandita Rai suli.
Kdo je Mulej Hafid, nový sultán ma-
rocký? Dosud je záhadnou osobností, nebot
jsou v oběhu o něm nejrozdjlnější pověsti. Tak
jistý hamburský obchodňík, jenž žil delší dobu
v Marakeší, líčí v »Hamb Fremdenblattu« Mu-
leje Hafida jako mírumilovného muže, jenž
jako guvernér západní části říše projevoval
mnoho ochoty vůči Evropanům a nikdy ne-
vystupoval jako nepřítel křesťanů. Když byl za-
vražděa dr. Mauchamp, chránil Mulej Haf
Evropany co nejenergičtěji a prohlásil, že ručí
za jejich životy uvnitř města. Na otázku, co se bude
dít, když Francouzi obsadí kromě Udžy ještě
jiná města marocká, odpověděl: »Stane-li se to
pošlu Evropany v průvodu spolehlivých lidl
kteři svými hlavami budou ručit za jejich ži-
voty, ke břehu mořskému a sultán pak —
Allah jej chraň a osvěcuj —— vyhlási Fran-
couzům válku, nebo jinak neznám nijakého sul-
tána více a svolám všechny, kteří věří v Allahs
a proroka, do boje l«
Zdá se, že Mulej Hafid rozhod
se udeřiti především na Franco uze.
»Matin« aspoň ujišťuje, že je nový sultán na
pochodu proti Francouzům s celým
vojskem a několika děly. Vzkázal
Maročanům u Casablanky, aby nenapadli Fran-
couze před jeho příchodem
Casablanka hledí vstříe velkým věcem.
»Daily Telegraph« oznamuje z neděle: »Generá
Drude rozhodl se postupovati
chce přepadnouti s posilami, včera při-
bylými, marocký tábor u Tadelastu,
Evropan
doktor
Mauchamp
Mulej
Francouz
Udža
Fran
Franco
Maročan
Casablanca
Hamb Fremdenblatta
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Archiv kláštera želivského.
Mezi denními zprávami „N. L.“ ze dne
15. srpna nalezli pozorní čtenáři slručnou, ale
nanejvýš zarmueující zprávu: „Želivský klášter
vyhořel.“ V obšírnější zprávě o tomto požáru,
který po 3. hodině odpolední v pondělí dne 12.
1. m. při mlácení obilí povstal, v č. 225. ze dne
16. t. m. uvádí se doslovně: „Tím více však
želeti jest, že v ssutinách dnes leží budova pre-
latury, ve které nacházel se jednak rozsáhlý
archiv znamenitých památností,
jednak překrásné památky historieko cirkevníh
rázu.“ Bohudíky byla neblahá talo zpráva po-
zději aspoň potud opravena, že ze sbírek v pre-
latuře uložených některé přece duchapřítomnost
pana opata P. S. Roubíčka byly zachráněny.
Mezi nimi byl i klášťerní archiv. Unikl tedy zkáze
jen náhodou.
Znám archiv ten i místnosti, v nichž byl
uložen. Nikdy bych se byl býval nenadál, že
může býti požárem ohrožen. Shořely však již
i archivy panské v pevných hradech; proč by
nemohl shořeli i archiv klášterní? Kde jestji-
stota pro sbírky starožitnické a umělecké? Roz
kacený živel zachvátí je často i v mistnosteel
zdánlivě naprosto bezpečných!
P S Roubíček
Roza
22
article
Zkáze tedy unikl tentokráte archiv kláštera
Želivského, ovšem jen obětavosti p. opata. Ale
i kdyby nepřátelský živel byl býval zničil draho-
conné ty písemné památky kláštera a české mi-
nulosti, obsah jejich byl by býval přece pr
vědu českou zachráněn a uchován a to v dipl -
matáři archivu musea království českého.
K návrhu slavného historiografa českého
Palackého usnesl se .. 1875 Správní výbor
musea král. čoského na tom, any větší než do-
sud pozornost byla věnována též bádání histori-
ckému. Správní výbor musejní požádal Výbor
Historického spolku v Praze o dobré jeho zdán
ve věci té. Po některém jednání usnesly se ob
společnosti na tom, aby systematický výzkun
archivů zvláště domácích neprodleně byl zahá-
jen a aby práce ty nákladem musen konané řídi
Výbor Historického spolku. Výsledky výzkum
toho měly býti ukládány v archivu musejním
sice v jeho již dosti bohatém diplomatáři, poří
zeném v dobách starších.
Želivský
Palacký
Praha
archiv muzeum království
muzeum král
23
article
Zúčastniv se značnou měrou tohoto výzku
mu, který záhy i na zahraniční archivy byl roz
šířen, pracoval jsem v letech 1883—84 v krá
hlavním státním archivu saském v Drážďanech
Dokončiv tam práce pro dobu před r. 1420 —
pro veliké arehivy zahraniční byl rok ten tehdy
ve výzkumu mezníkem — vrátil jsem se v mě
síci srpnu 1884 s hojnou kořisti do Prahy, abyei
po namábavé práci, kterou zvláště oči velie
trpí, poněkud si odpočinul. Avšak tehdejší ře-
ditel tohoto výzkumu archivního historické věd
české neuprosným osudem bohužel předčnsně
vyrvaný prof. dr. Josef Emler velmi přátel-
sky, ale zároveň dosti rozhodně mne vyzval,
abych zajel ještě do Čech jihovýchodních
abych jmenovitě prozkoumal a pro diplomatan
opsal listiny archivů královského města Brodu
Německého a zvláště kláštera Želivského. Pří-
stup do tohoto archivu byl totiž až dosud kaž
dému bez výjimky odepřen. „Vynasnažte se
všemožně, na všechen způsob dostati se do to-
hoto archivu a opište pro diplomatář, co zn
dobré uznáte“, byla slova, jimiž prof. Emler s
mnou se rozloučil.
Prozkoumav na této cestě písemné památky
všech měst a městeček v krajině mezi Pardu-
bicemi a Brodem Německým, pracoval jsem
delší dobu v archivu tohoto města, jehož všecky
profesor
doktor
Emler
Želivský
Drážďany
Praha
Čechy
24
article
původní listiny až do r. 1526 jsem pro musejní
diplomatář přepsal. Dokončiv práci tu, vyda
jsem se na cestu do Želiva.
Z Brodu N. do Želiva jezdilo se tehdy po
štovním vozem. Vyjíždělo se o třetí hodin
ranní. Do Želiva přijelo se k deváté hodině do
polední. Ztrmácen touto nezvyklou jízdou, še
jsem neprodleně do kláštera se představit a po
žádat za dovolení ku práci v arcbivu klášte
ním. Opatem kláštera byl tehdy P. Norbe
Sychrava, stařeček již osmdesátiletý, biblio
tekářem a archivářem P. Viktor Bezděka
též již přes 60 let. Oba velice úctyhodní páni
ale k cizincům nad míru nedůvěřiví. Teprv po
dvouhodinném, nanejvýš úmorném vyjednávání
při němž hlavním důvodem neustálého odmítán
konečně bylo, že listiny ty mají jen jakous
místní důležitost, ale pro všeobecnost, pro české
dějiny, že jsou bezoenné, dostalo sc mi konečně
když jsem veškeré námitky neústupně vyvracel
od pana preláta povolení, abych archiv kláštern
prozkoumal, a co za dobré uznám, pro diplo-
matář musejní opsal, ovšem jen pod tou pod-
mínkou, že nejdéle do 14 dnů s prací tou budu
hotov. Že déle obtěžovati nebudu než 14 dnů.
zaručil jsem panu prelátovi sám předem, když
jsem byl dříve archiv zběžně přehlédl.
Jakmile pan prelát svolil, apych v klášteř
zůstal, zapůjčil mně pan archivář ihned celou
jednu bedničku s nejstaršími listinami do pokoje
mně přikázaného a přál všeho zdaru ku prácí.
Led byl prolomen! Neďůvěřiví staří pánové ko
nečně dali své svolení! Ale ten termin 14 dno
Dal jsem se ovšem ihned do práce. V po
ledne se zvonilo k obědu. Já však pracoval dále
jako bych neslyšel. Až na výslovný vzkaz, abycl
šel do prelatury k obědu, šel jsem. Pan prelát
posadil si mne hned po pravici a byl samá la-
skavost. Co že chci píti? Láhev píva i lahvičku
P Norbe Sychrava
P Bezděk
Želiv
Z Brod
25
article
bílého a červeného vína dal mi přednésti. Ač
koliv jsem byl cestou a dlouhým vyjednáváním
nesmírně unaven a po sklence vína přímo toužil
odmítl jsem vše a spokojil se sklenicí čisté vodý
a čiškou černé kávy s omluvou, že maje určilý
termin k vykonání práce nesmím piti lihovin
Druhý den jsem ovšem od abstinence té ji
upustil. Po obědě, jak jen možné bylo, poroučel
jsem se a vrátil jsem se ke své práci.
Neminula ani malá hodinka, když na dvéře
bylo zaklepáno a p. archivář P. Bezdéka, který
obědval v konventě, vstoupiv, s nejroztomilej
ším úsměvem mne pozval, abych šel s ním n
procházku, že mi ukáže památnosti klášteraa
jeho okolí. Marné bylo mé poukazování na cb-
mezenou dobu pracovní. Dobráček tvrdil, že ne
dopustí, abych se u nich prací umořil. A tal
jsme šli. Ale jen to první odpůldne. Pan archi-
vář uznal důvody měho se zdráhání a nechal
mne dále klidně pracovati, přicházeje každo-
denně jen na krátkou přátelskou besedu. Odtu
ranní svílání našlo mne již u psacího stolu
ještě dlouho do noci při svíčce jsem pracoval.
Ale slovu jsem dostált
Přesně čirnáctý den předložil jsem hotove
své přepisy panu prelatovi a poděkovav mu ucti-
vě za laskavé dovolení a za pohostinství, porou-
čel jsem se mu, abych přes N. Brod odejel do
Prahy. Ale o tom nechtěl pan prelát ani slyšeli.
„Nyní si musíte, pravil, u nás odpočinouti
klášter i hospodářství si prohlédnouti. Mám n
rybnice divoké kachny a ty chodím odpoledne
krmit. Budete vždy choditi se mnou.“ Poděkoval
jem mu však za toto pozvání, které dříve, mezi
prací, bylo by mi bývalo časem velmi vítané
a odejel jsem, rozloučiv se ovšem ještě velmi
srdečně s p. archivářem P. Bezděkou, který za
opětovného objímání a líbání loučením až ksl
zám byl pohnut.
P Bezdéka
Praha
26
article
Do kláštera Želivského původně roku 1139
Benediktiny osazeného byli roku 1149 uvedeni
Premonstrati ze Steinfeldu na Rýnu, kteří tu
zůsteli až do počátku druhé polovice 16. stolet
kdy klášter zaniki. Obnovon a znovu osazen byl
klášter teprv r. 1643 a to Premonstraty z klá-
štera Strahovského, kteří jej dosud drží. Za ta-
mějšího svého pobytu přepsal jsem pro diplo-
matář musejní všechny původní listiny. Nejstarší
listina, bulla papeže Honoria III. ze dne 9. květ-
na 1226, nezachovala se v originále, nýbrž jen
v přepise z druhé polovice 18. stoleti. Jest tedy
nyní nejstarším originalem klášterního archivu
nadání krále Václava I. ze dne 25. srpna 1233.
jehož jsou tu pod č. 1 a 2 hned dva exempláře
od sebe poněkud se lišící. Všechny listiny jsou
psány na pergameně a jsou většinou dosud opa-
třeny visutými pečetmi, které zároveň podrobně
jsem popsal. Poslední v řadě jest majestát cí-
saře Rudolfa II. ze dne 22. dubna 1589, kterým
veškeré zboží osiřelého kláštera Želivského po-
stupuje opatu Strahovskému P. Janu Loheliovi
ke zřízení semináře na vychování dorostu du-
chovního. Jen dvě z listin netýkají se kláštera;
první ze dne 22. března 1319 týká se špitálu
sv. Kateřiny z N. Brodě a druhá ze dne 18.
února 1483 jest list pánů bratří z Leskovce,
daný měšťanům humpoleckým na odúmrtí.
Originaly archivu kláštera želivského ne-
byly tedy, bohudíky, požárem zničeny. Jest však
přece dobře, že byly opsány pro diplomatář mu-
sejní a že přepisy ty v Praze badatelům stále
jsou po ruce. Na výzkumu archivů nepřetržitě
dále se pracuje. Kéž by jen správcové archiva
klášterních, městských i šlechtických pracovní-
ky ty, pokud možno, ochotně podporovali. Pra-
cujíť jen pro dobrou věc. Neměli nikdy a nemají
ani dnes za práci svou „ni zisk ni slávuí
Václav Schulz.
Želivský
Premonstrat
Honorius
Rudolf II
P Lohelius
Kateřina
Schulz
Leskovec
Praha
Steinfeld na Rýn