1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 2. ze dne 3. ledna 1900.
3
article
= Podivný proces bude v nejbližší době
projednáván před pařížským soudem a výsledek oče-
kává se s velkým napjetím, poněvadž tu jde o otá-
zku zcela novou. Corpus delicti jest v tomto případě
skutečné tělo, totiž mrtvola notáře, jenž as před
třemi nedělemi zemřel v Paříži ve vysokém věku.
Na žádost své rodiny byl nebožtík pohřben podle
methody antiseptické. Tato methoda jest prý totiž
schopna, zabraňovati hnití mrtvoly, tak že tvář
i celé tělo zachovají svoje tvary a není také zápachu
mrtvoly. V Paříži však platí pravidlo, že žádná
mrtvola nesmí býti balsamována bez zvláštního do-
volení prefektova. Poněvadž podle názoru pařížské
policie dlužno považovati antiseptický pohřeb za to-
tožný s balsamováním, vyzván policejní lékař, aby
provedl vyšetřování a týž udal ve své zprávě, že
mrtvola byla tak dobře zachovalá, že ji dlužno po-
važovati za balsamovanou. Následkem toho vyná-
lezce antiseptického pohřbu, jenž ostatně jest diplo-
movaným lékařem, dr. Chabanon, byl obžalován
z přestupku nařízení ve příčině balsamování. Obhájce
bude nyní musit provésti důkaz, že methoda anti-
septického pohřbu nikterak není totožna s balsamo-
váním, poněvadž účinkuje na vnějšek mrtvého těla.
Věc ta způsobuje dosti značnou pozornost a jest za-
jímava i pro širší kruhy potud, jelikož tu jde o to,.
dokázati domnělé výhody antiseptického pohřbu.
doktor
Chabanon
Paříž
4
article
= Generál, jenž zmeškal zvláštní vlak
Z Londýna se oznamuje: Malá nehoda, jež stihla
lorda Robertsa při jeho odjezdu, poskytuje časopisům
vítané příležitosti k dobírkám. Byl by totiž dokázal
málem zmeškati zvláštní vlak, jenž byl schválně pro
něho připraven. Parostroj, jenž měl vézti příštího
vítěze nad Bury, byl připraven a radostně odfrkuje
jako ohnivý kůň, zatím co pasažér omeškával se
na perronu loučením. Pojednou se zvláštní vlak hnul,
lord Roberts stál dosud na perroně a nezbylo než
běžet za ním. Lord Roberts jest sice pán 67letý, ale
díky footbalu a lawn-tennisu zachoval si ještě mla-
distvou mrštnost a dohonil vlak. Když Vilém Doby-
vatel přistál na anglickém pobřeží, klopýtl a upadl,
což jeho vojáci považovali za zlé znamení, ale Vilém
podobně jako César při podobné nehodě na půdě
africké nepozbyl duchapřítomnosti a zvolal: »Chápu
se anglické půdy.« Toho třeba dbáti. Jak zlý dojem
bylo by učinilo na obecenstvo, kdyby lord Roberts
na příklad byl zvolal: »Sapristi, zmeškal jsem vlak !«
Všichni byli by bývali zajisté sklíčeni a City, celá
Robertsa
Roberts
Vilém
César
Londýn
Bura
5
article
Anglie, byly by bývaly tím nakaženy a ustrnulý John
Bull byl by snad truchlivě uvažoval: »Už je to tak,
zmeškali jsme vlak!« Ale takto dobyl lord Roberts
vlaku útokem a John Bull praví potěšen a rozra-
dostněn: »Hip, hip, hurá. Anglický generál dovede
utíkat rychleji než zvláštní vlakl«
= Šílený vrah. Maďar Michal Buczny v Broo-
klyně, jenž dne 18. září svou záletnou milenku Re-
ginu Kleinovou v chodbě domu na 2. avenue zastřelil,
byl na rozkaz soudce Fursmana, na kriminálním od-
dělení Supreme courtu, odkázán do státního ústavu
pro šílené zločince v Matteawanu. Na žádost obhájce
obžalovaného, jenž byl žalován pro vraždu 1. stupně,
byla ustanovena soudní komise, aby duševní stav
obviněného prozkoumala a komise uznala, že jest
Buczny šílený. Buczny dvořil se Kleinové několik
měsíců a z peněz, které si jako dělník v Havemeye-
rově cukrovaru uspořil, koupil jí různých dárků
v ceně 200 dol. Když pak na ni naléhal, aby se stala
jeho manželkou, tu se mu vysmála a to jej popudilo
tou měrou, že ji zastřelil.
John Bulla
Roberts
Maďar
Buczny
Kleinův
Fursman
Klein
Anglie
Broo
Havemey
Re
6
article
= Zajímavé statistické podrobnosti po-
dává adresní kancelář petrohradská. Oznamujíc obe-
censtvu, že v hlavním městě nad Něvou bydlí 64.000
Ivanovů (35.000 mužských a 29.000 ženských). Jmeno
Michajlov má 22.000 osob, Fedorov 23 500, Smírnov
15.000, Sěmenov 17.000, Andrejev 18.000, Sčepanov
16.500. Vůči tolika majitelům stejně znějících jmen
jest ovšem třeba adresy co možná nejsprávnější, ne-
boť tu ještě adresní kancelář petrohradská uvedla to-
liko ony, jichž obydlí jest určitě známo.
= Pěknou anekdotu o ministru Chamber
lainovi vypravuje jakýs anglický časopis. Zamilo-
vané květiny Chamberlainovy jsou orchideje a jeho
okázalé orchideové sklenníky v Highbury jsou zná-
my jako vzácnost. Jednoho dne byly sklenníky pří-
stupny obecenstvu. Když obecenstvo odešlo, shle-
dáno, že jedna z nejvzácnějších květin byla zlo-
mena. Chamberlain byl bez sebe hněvem a prohlá-
sil, že od nynějška nepustí nikoho cizího do
sklenníků. Pak tázal se zahradníka, jenž měl dozor
nad sklenníky, kdo to učinil. Zahradník byl zmaten,
ale prohlásil, že on škodu nezavinil. — »Bylo mi
líto, když jsem viděl, jak se to stalo.« — »Viděl jste
to? Byl to tedy některý z navštěvovatelů?« — »Ni-
koliv, mylorde. Nikdo z nich to nebyl.« — »Tak
přece mluvte, člověče, chci vědět, kdo je vinníkem!
— Tu odpověděl zahradník: »Vy sám jste to byl,
neboť byl jsem toho svědkem. Přecházel jste sem
tam, jako byste něco zkoušel, slyšel jsem jména
»lord Šalisbury« a »Gladstone«, pak jste mávnul ru-
kou a orchidea byla zlomena.« — Tajemník osad
dal se do smíchu a sklenníky jeho zůstaly i nadále
přístupny obecenstvu.
Ivanov
Michajlov
Andrejev
Chamberlainův
Chamberlain
Zahradník
Šalisbura
Gladstone
Něva
Highbury
Sčepanov 16.500
osoba
7
article
= Hrozný pokus sebevraždy. Z New- Yorku
se oznamuje: Dělník Charles Wolf, 35letý, skočil
v sebevražedném úmyslu se střechy šestipatrového
domu na Grand streetu a prorazil světlík fotografi-
ckého atelieru v 3patrové budově sousední. Wolf.
který byl od střepin skla na hlavě a na rukou po-
řezán, a mimo to si přerazil nohu, byl dopraven do
Gouverneur hospitálu.
= Velké neštěstí na ledě událo se těchto
dnů ve Freelinghemu v Belgii na francouzské hra-
nici. Bylo ve čtvrtek odpoledne. Školní mládež měla
prázdniny a většina žáků použila této příležitosti.
aby se bavila bruslením na zamrzlé řece Lys. Sešlo
se jich velmi četně a na ledě panovala čilá zábava.
když pojednou ozval se příšerný praskot a velký
počet dětí zmizel pod vodou. Na pokřik poděšených
dětí přiběhlo několik osob a pokusily se o zachraňo-
vání. Po neslýchaném namahání a s nasazením
vlastního života podařilo se jim zachrániti několik
tonoucích dětí, avšak většina nešťastníků zahynula.
Byly vytaženy doposud 33 mrtvoly a ještě několik
dětí se pohřešuje. Hrozné to drama uvalilo smutek
na četné rodiny v obci.
= Důmyslný překladatel. »Traduttore —
traditore«, praví italské přísloví, jež týká se hlavně
různých tlumočníků, kteří slova, jež mají překládati
obyčejně k nepoznání skomolují. Anglický jakýs ča-
sopis u příležitosti nedávné návštěvy místokrále in-
dického u begumu (kněžny) bhopalské přináší na do-
klad toho zajímavou historku. As před 20 lety lor
Wolf
Lys
NewYork
Grand street
Belgie
HOSPITÁLU
8
article
Lytton, předchůdce nynějšího místokrále, podnikl
rovněž cestu do Bhopalu. Lord Lytton jest znám
svými literárními pracemi a poněvadž i begum ve
svých prázdných chvílích zabývá se básnictvím,
zdálo se lordu vhodno, představiti se jí nejen jako
místokrál, nýbrž také jako Lollega z Parnassu. Te-
hdejší politický jednatel anglický v Bhopalu, jenž
měl při návštěvě býti prostředníkem, nebyl valným řeč-
níkem, zemský jazyk pak, »hindustani«, činil mu
obtíže takřka nepřekonatelné. Když lord Lytton se-
tkal se s poetickou begum, pravil k jednateli: »Pane
majore, prosím povězte princezně, že můj otec byl
slavným románopiscem a básníkem a že já sám sklá-
dám verše a také píšu prosou, tak že jsem k nemalé
své radosti zvěděl, že begum ve svých prázdných
chvílích rovněž ubírá se květnatými stezkami poe-
sie.« — Lordu zdálo se, že by měl hned od počátku
dodati hovoru vyššího vzletu, jak se sluší mezi bás-
níky. Tlumočník se hmoždil, aby poklonu místokrále
kněžně přeložil co možná »elegantně«. — »Begum-
sahil,« počal, potě se a sbíraje svoje nejlepší »hin-
dustani«. — »Lord-sahil praví: můj otec píše knihu,
já také píšu knihu, ty také píšeš knihu. Velmi ho to
těší.« V Indii dosud se smějí důmyslnému překladu
milého majora.
= Šilená na pouliční dráze. Rebeka Rube-
rová, 26letá, z Jersey City, počínala si ve vagoně
trati Summit avenue tak nápadně, že byli cestující
nemálo znepokojeni. Když pak ji chtěli někteří upo-
kojiti, počala kolem sebe kopati, trhala se sebe oblek
a rvala si vlasy. Na Grove avenue byl zavolán po-
licista Booth, který dal šílenou dopraviti na policejní
stanici v Oakland avenue. Den na to byla Rebeka
poslána na 10 dní do okresního vězení, aby měl
okresní lékař příležitost prozkoumati její duševní stav.
Lytton
Rebeka
Booth
Indie
Jersey Cita
Grove avenue
Oakland
9
article
Věstník spolkový.
Věstník spolkový.
Z Umělecké Besedy. Dne 27. prosince ko-
nána byla ustavující schůze nového správního vý-
boru, v níž vedle starosty p. Bohuslava Schnircha.
který volen byl valnou hromadou, zvoleni: jednatelem
p. JUDr. Čeněk Klier, koncipista městské spořitelny
pražské, pokladníkem p. JUDr. J. S. Novák, advokát
a městský radní, účetním p. Vendelín Sládek, prof.
konservatoře, a správcem domu p. sekretář E. Ulrich,
Zároveň vysloveny díky za záslužnou činnost dosa-
vadnímu horlivému účetnímu p. Jindř. Janáčkovi.
úřadníku hypoteční banky a správci domu J. Ev. ryt.
Purkyňovi, vrchn. inženýru. — Na měsíc leden pro-
jektován jest do výstavního sálu domu páně Novákova
(»u Štajgrů«) veliký umělecký humoristický večírek
pro členstvo Besedy, k němuž dějí se již všestranné
přípravy. — Vánoční výstava všestranně uspokojila,
Zakoupeno bylo děl za 2081 zl., do kteréhož čísla
není počítán obnos povolený na zakoupení děl pro
hlavní slosování činicí též téměř na 1800 zl. tak, že
celkem prodáno bylo děl za více než 3800 zl., obnos
to, jehož dosud v žádné vánoční výstavě Besedv
v letech dřívějších nebylo dosaženo. — V příštích
dnech dáno bude do prodeje nové vydání skvostného
sousoší Levého »Adam a Eva,« jehož cena stanovena
na 20 zl., — pro členy Umělecké Besedy na 15 zl.
— S rozesíláním premií na r. 1900 se již započalo.
Reprodukce Manesova obrazu »Kresťanské cvičení
na Domaž icku« dochází všeobecné obliby. Členům
je ovšem možno zaměniti také tuto novou prémii za
Schnirch
JUDr
Klier
Novák
Sládek
profesor
E Ulrich
Jindřichův
Janáček
Eva
Purkyně
Novákův
Adam
Manesův
Kresťanský
10
article
Jan slyšel, že muž pravil: »Vaše Glory je taková
slavná —« a pak stlumil hlas, a řekl patrně cosi velmi
zábavného, neboť ta druhá dívka se velmi smála.
Janova duše se nyní úplně vzbouřila, a chtěl se
zastaviti, odehnati muže a ujmouti se dívek, což —
zdálo se mu — vyžadovala jeho povinnost. Avšak minul
je, pak se ohlédl a viděl, že skupina se rozdělila, a když
muž přešel kolem, pozoroval dívky, jež šly na západ.
Mihly se pod lampou, když přecházely přes cestu a pak
ještě jednou, když zacházely do šera pod stromy v parku.
Nedůvěřoval si, aby se vrátil do nemocnice ještě
večer a rozhorlení jeho nezmírnilo se ani ráno. Avšak při-
šel dopis od Glory, zvěstuje, že jeho ubohá stará chrá-
něnka zemřela, a prosila, aby ji pochoval. Oblékl se co
nejlépe (»byla chudá, nesmíme ničeho opominout,« myslil
si) a ihned ubíral se do nemocníce. Zde se tázal po
Glory, a kráčeli spolu po schodech do oné tiché komory
pod zemí, jež má vždy chladného, a mlčelivého obyvatele.
Jest to vždy jen krátký nájem, jehož se dostane zde ka-
ždému, měla proto býti stařena pochována těhož jitra.
Farnost ji pohřbívala a pohřební vůz stál přede dveřmi.
Stál s Glory v síni, a srdce jeho k ní změklo.
»Glory,« pravil, »neměla jste včera jiti ven, aniž
jste mi řekla; nebezpečí v Londýně jest tak veliké.«
»Jaké nebezpečí?« tázala se.
»Nu, pro mladou dívku, krásnou dívku —
Glory pokukovala zvědavě pod dlouhými řasami.
Jan
Janův
Londýn
11
article
»Myslím nebezpečí od — stydím se ve své duši
»Myslím nebezpečí od — stydím se ve své duši
říci to — nebezpečí od mužů.«
Vrhla mu rychlý pohled do tváře a pak děla ihned;
»Vy jste nás viděl, že ano ?«
12
article
dobré společnosti, měl pečeť dobrého vychování a dovedl
vyprávěti drobné, žertovné věci tenkým, »zastřeným«
hlasem.
»Bylo mně skutečně líto, že jsem vás neslyšela ve
středu večer, Mr. Storme,« pravila paní Makraeová
s pitvorným úsměvem. »Má dcera mi vyprávěla, že to
bylo rozmilé. Mercy, zde jest váš velký kazatel. Pře-
mluvte jej, aby přišel na náš domácí večírek v úterý.«
Velká, černovlasá dívka s něžnými způsobya
krásnou tváří pokročila zdrželivě v před, vložila svou
ruku do Janovy a hleděla mu upřeně do očí, beze
slova. Tu pán s monoklem řekl nasládle: »Jste dlouho
v Londýně, Mr. Storme ?«
»Dvě neděle,« odvětil Jan krátce a na polo
obrátil hlavu.
»Jak — e — zajímavé!« protahuje slova a
chladně se směje.
»Oh, lord Robert Ure — Mr. Storm,« pravila
hostitelka.
»Mr. Storm prokázal mi česť, že jest jedním z mých
pomocníků, lorde Roberte,« řekl kanovník, »ale nebude
jím asi dlouho.«
»To jest rozkošné,« řekl lord Robert. »To jest
vždy ulehčení, slyším-li, že budu míti snad o jednoho
kandidáta méně na svou ubohou věčnou faru v Pimliku.
Víte, obletují mne jako mouchy kolem hrnce s medem.
Myslím, že snad jsem se seznámil se všemi věčnými,
výpomocnými duchovními v křesťanském světě. A jaká
je to milá spřež, opravdu! Poslední z nich přišel včera.
Byl jsem pryč a můj přítel Drake-Drake z ministerstva
vnitra, víte — nemohl dáti tomu člověku prebendu, tak
mu dal šestipenny a on odešel zcela uspokojen.«
Erestn.
Storm
Makraeová
Jan
Ure
Mister
Robert
Drake
Janov
Londýn