1
article
Nepěkná hra.
Po celou tu dobu, co sledovali poslanei
čeští ve vídeňském parlamentě taktiku ob-
strukční, listy staročeské nepřestávaly pouka-
zovati ke zhoubnosti této taktiky a téměh
každodenně vynášely ze zásob politické mou-
drosti nové a nové doklady proti této taktice.
Zobracely ji v pravém smyslu slova na rub,
zkoušely ji všemi možnými reagenciemi — aspoň
tak tvrdily — aniž by byly na ní nalezly jediné
dobré stránky. »Pryč s ní!« — znělo heslo je-
jich, k čemuž zavěšovaly dodatek: »hledejte
spásu opět ve staré pravici !« — Zá-
stupci národa českého, ne snad na na-
lehání staročeské, ale ve zralém uvážení
okolnosti a po poctivé úradě se svým českým
svědomím na čas od obstrukce upustili a dalo
se tedy očekávati, že orgány druhé strany
schvalovati budou pestup české delegace a že
budou, krátce řečeno, konečně spokojeni. Však
chyba lávky. Teď je listům druhé strany mlado-
český ústup od obstrukce — porážka a poko-
ření. Teď staročeské listy s lístky malých
frakcí v napadání a zlehčování národní strany
svobodomyslné v pravém slova toho smyslu zá-
vodí. Mravné naučení z toho ne mravného jed-
nání vyvodí si každý velmi snadno. Zejmena
snadno zodpověděti otázku, jde-li tu skutečně
o prospěch národa, či o věc docela jinou, která
se zájmy lidu našeho nemá nic co činiti. Ne-
jinak má se to se starou většinou a tou ne-
ustálou sháňkou po ni. Dnes je zjevno, že Po-
láci jsou stranou vládní za každou cenu.
2
article
Nechť nikdo ve eměru tom neoddává se
optimismu. Poláci jsou velice chytři poli-
tikové, kteří nynější situaci pokládají rovněž
tak za provisorium jako my. I oni mají velký
eíl, však vědí, že té doby a za okolností aktuál-
ních dojíti k němu nelze. Poláci nevystrkují
tento cíl při každé příležitosti na žerď, nýbrž
mají ho uzavřený ve svých torbách, zatím berou,
co se kde bráti dá, posílňují svou posici, že
povznášejí se hospodářsky i kulturně na účet
zemí ostatních, zejmena ale kořistí z napjatého
poměru této říše s Ruskem, ze svě minulosti
a ze svých tradic a z domněnky jistých kruhů,
jak důležitým faktorem byli by Poláci v případ-
něm konfliktu s mocí sousední. Poláci cití se
v tomto státě — abychom to označili třemi slovy
— ne doma, nýbrž na průchodní stanici
a na tě posilňují se co možno k dalšímu
postupu. Proto může s Poláky jíti jent
strana, která rovněž ve absolutní přízni vlády
hledá svou spásu, bez ohledu, jaká to vláda.
Jinak ale má se věc s námi. My v této říši
s celým svým národním statkem doma, poměr
náš k ní je jiný a nám nemůže býti tedy lho-
stejno, kdo ve Vídni má otěže v rukou. Tolik
co do Poláků. Všimněmež si však svých nej-
bližších spojenců — tak zvaných konservativ-
»Ale, milostpaní, u domácích divně zachá-
zejí s praním ! Tedy vyvářejí, máchají, vyvářejí
zas a máchají a za tři dny to opakují a to je
teprv vypráno.«
»Nu, a jak vy to děláte?«
(Prostě): »Taky tak.«
o ens
Polák
Ted
Rusko
Vídeň
3
article
Večer, v 7 hodin.
»Milostpaní, mám zatopit v koupelně?
Bude půl osmé.«
lebavib od
»Je brzo.«
Večer, v 148.«
žn mám zatopit v koupelně? Bude, pro
simí, potom brzo devět hodin.«
»Tedy v 4,9.«
90in Večer. před půl devätou.
J »Prosím, mám atd. — je hnedle, prosím
potom deset hodin.«
To už je děvče ospalé.
Pak uvidělo zbýlou olejovou rybičku
Smrtelně rádo rybičky. Snáší pomalu se stolu
S touhou pohlíží do talíře. Ticho.
1 »Mám, prosím, rybičku uložit?« Snížený tón
ml »Je vaše.s
1 Zář
o1 zu. snieii-
V noci mívá děvče sny. A není k probu-
zení. Ze snů bývá potom v přenešení skuteč
nost. Z růží radosti. Z koně návštěva. Na pří
Klad: po ránu děvče horlivě smýčí a pobíhá.
V kučhýní, v saloně, všude. „Co se stalo?
„Dnes, prosím, jistě přijede milostpaní se sleč
námi. Mně se zdálo, jak letělo hříbě, to znamená
jistou návštěvu. Musíme mit pořádek.“ A je sku-
tečně i pořádek i návstěva.
Služka dostává pomalů prážské oči.
A bfedou tvář.
A pomalu snad i jiné srdce.
4
article
Jan Lika.
lst
ních velkostatkárů. Nepopíráme, že v minulých
třech letech byl poměr jejich k české delegaci
velmi přátelský. Je také pravda, že za Badena
byli drobet nervosní, poněvadž tento státník
přítelem jejich nebyl, to věděli velmi dobře,
však za Thuna vše se změnilo, jak přirozeno.
Byli spokojeni již tím, že jeden z nich stál
v čele vlády. Však té doby má se věc poněkud
jinak. Nyní těžce nesou, že neřídí již domácí
politiku naši, jako dělo se po celou dobu staro-
českého panství a že vláda spatřuje represen-
taci národa českého jinde, než v jejich klubu.
A toť příčinou, že by také oni přáli si změnu
v zastoupení národa našeho a za účelem tím
udržují velmi důvěrné styky s frakcemi, které
sice stojí na zcela opačném pólu politického
globu, ale přes to rádi se hřejí pod perutěmi
velikého statku. A právě tyto styky velkostatkářské
činí upřímný a jednotný postup s nimi nemožný.
To je druhá překážka v utvoření staré pravice.
O překážce třetí, o změně totiž, jež se stala
s alpskými klerikály, ani mluviti nebudeme.
Program strany té zmízel. A jestli zůstaly zde
některé osoby ještě z trosek katolické strany
lidové, stalo se to jen na úkor jejich intelfektu.
Kdyby byli strana a její příslušníci zůstali ve
všem věrni zásadám svým, byla by se jich do
sněmovny nevrátila z nových voleb asi polovice.
Jak je tedy možno za takových okolností zkon-
struovati na říšské radě většinu, ve které bychom
mohli býti my?
Jan Lika
Baden
5
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Muž, který by měl býti v afféře
Žilákově zticha, ozývá se dnes ve své »Če-
ské Demokracii« k této truchlohře způsobem
všetečnějším, než mu posloužiti může. Znaje
dobře choulostivost svého postavení v této otázce
provádí svůj útok proti »Národním Listům« ni-
koli zpříma, nýbrž dává si »psáti od odběratele
»Národních Listů«, naplněného udánlivě »oprav-
dovým úžasem a hnusem« nad zprávou našeho
listu pod záhlavím »Voják Žilák«. Věc se má
tak, že »Česká Demokracie«, předstižena v zá-
vodní jízdě protin »Nár. Listům« o koňskou
hlavu včerejšími »Radikálními Listy«, hleděla
dohoniti co zameškala a odtud její fingovaný
odběratel »N. L.«, kterýž prý jest záložním po-
ručíkem a mimo to státním úřadníkem a jemuž
tyto vlastnosti brání (!) veřejně sděliti svě zku-
šenosti, jak se Budiener choval a dosud chová
k mužstvu. Jako každý útok »České De-
mokracie«, tak i tento útok nese stigma
podlosti, pravíť domnělý »záložní důstojníka
státní úřadník« že přeje pisateli našeho článku
»Voják Žilák«, aby přišel na nějaký čas pod
Budienrovu »supernaci«, neškodilo by prý,
kdyby přes tu ruku, kterou ten hnus psal, od
Budienra takovou odplatu dostal jako Žilák.
Žilákův
Žilák
Český jítmokracie
6
article
Nízkost, že které vzat tento obrat »České De-
mokracie« jest pro nás nedostupna, stejně jako
pro »Českou Demokracii« naše čestnost, i za-
býváme-li se dále dnešním jejím výlevem, děje se
to jen v zájmu pravdy. Posl. Klofáč předně se tváří
jako kdyby byl on přivedl poranění Žilákovo na
jednací pořad poslanecké sněmovny i vytýká
nám ústy svého »slaměného« státního úřadníka
a poručíka« záští proti posl. Klofáčovi, protože prý
podal interpelaci o Žilákově poranění, kdežto když
p. Špindler podával interpellace o týrání mužstva,
bylo to pro nás v pořádku. Na to odpovídáme
tolik, že interpellaci o Žilákovi podal původně posl.
Březnovský a že ji Klofáč za tři neděle prostě opa-
koval. Co k ni ze svého přidal, byla as tak cel-
kem slova »bestiální a brutální«, za kteréž
ovšem státi nehodlal a nevydržel. Jeho chování
v čestné afféře s nadporučíkem Budienerem ne-
bylo veskrze korrektní, tím méně důsledné, tot
jisto. Hrdinnost jeho vypadá jinak, když se
nalézá v čele své družiny na svých výpravách
Prahou a jínak, když má ručiti celou svou oso-
bou sám za svá slova. Zcela jinak by dnes
vypadal, kdyby nebyl ve své afféře přovedl
»kličku«, známý taktický obrat tvora, který
nebývá vzorem hrdinství. A zcela jinak by se
s ním mluvilo!
— Velkogermánská mapa Evropy na
našich obecných školách. Velkoněmecká
propaganda jako písek Sahary: hnána rozlíce-
ným samumem způsobuje ve vnitřní politice
Rakouska umrtvující nánosy, pod nimiž po-
hřbena leží ták zvaná »rakouská mýšlenka« na
celých, pomalu už nepřehledných krajích něme-
ckých. Všechen vzduch v sevěrních Čechách,
německých sídlech Moravy a Slezska, ve
Posl
Klofáč
Žilákův
Špindler
Žilák
Český jít
Praha
Evropa
Rakousko
Čechy
Morava
Slezsko
poslanecký sněmovna
7
article
Štyrsku a alpských zemích vůbec jest panger-
mánskou návějí prosycen dík tomu, že kruhy
povolaňé v pryní řadé k boji proti zrádné pro-
pagandě prušácké chovají se vůči ní právě jakc
průvodčí karavan, vrhajíce se na své tváře a vstá
vajíce s očima navždy slepýma vůči vpádu
velkoněmecké ideje do Cislajtanie. Vítězem zů-
stává posupný všeněmecký Beduin . . . Nespo-
čítatelny jsou cesty, jimiž prušáctví k nám vniká
a ohromny jsou škody v říši této jím už na-
tropené. Že ve škotství prozrazuje se zcela pa-
trnými stopami, jest přece jisto, co však tomu
se říci má, že ani české školy obecné nejsou
jím ušetřeny? Od některé doby vyvěšeny jsou
v českých školách obecných nástěnné školní
mapy Evropy od J. G. Rothauga, tištěné a vy-
dané nákladem G. Freytaga a Berndta, lipsko-
vídeňské ťo firmy. V jisté vzdálenosti od
stěny poskytuje pohled na tuto politickou
mapu Evropy zvláštní překvapení, kteréž není
pouhým optickým klamem. Ono drahé Rakousko,
k němuž vztahuje se tolik článků a nadšených
deklamovánek v čítankách pro obecné školy, vy-
tratilo se z mapy úplně. Od moře k moři, od
Baltu až k Adrii prostírá se tu jediné území
položené touže a jedinou žlutí — uskutečněný
to »Drang nach Osten« v nejkrásnější formě.
Rothaug
G Freytag
Berndt
Adrie
Osten
Štyrsko
Evropa
Rakousko
Balt
Drang nach
8
article
Každý ze států evropských jest položen svou
zvláštní odlišnou barvou, také Dánsko a Holand-
sko položeny žlutou barvou, ale s odstínem
zcela patrně jiným, jedině na Rakousko nedo-
stalo se v Lipsku pánům Freytagovi a Berndtovi
vlastní barvy! Oba »spojenecké státy« presen-
tují se oku jako říše jediná i neliší se od sebe
ničím jiným, než že rozhraničení, ve společné žluti
utonulé, jest neznatelně vytečkováno a že na
severu této velříše, přetínající Evropu na východ
a západ, čteme: »Říše německá« a na jihu
»Rakousko Uhersko«. Mapu tuto uvádí » Vládní
Věstník« ve svém »seznamu knih a prostředků
učebných, jichž užívání se připouští (!) při vy-
učování na obyčejných školách obecných, na
školách měšťanských a ve speciálných učebných
kursech, spojených se školami obecnými, jakož
i v pokračovacích kursech pro dívky ...« Totě
přece trochu přes příliš mnoho! Mapu tuto
»pro české školy upravil Josef Krejčí«, to jest
na barevný již podtisk, pro oba jazyky totožný,
vytištěna byla česká nomenklatura, ostatně je to
táž mapa, kteréž se užívá na německých ško-
lách v říši německé, kdež patrně má býti docí-
leno utkvění této obrovské žluté skvrny, oba
státy zahrnující, v dětských myslích pro celý
život, jakožto cíl hodný snažení ! Divíme se
jen tomu, že naše české vlastenecké učitelstvo
sneslo až dosud tak klidně toto ponížení české
školy, kteréž uniklo oku »nadřízených školních
úřadů«, tak žehravých na každé slůvko, na
každý obrat, jímž by české dítě mohlo býti
upozorněno na samostatnost českého státu anebo
jen pouhou přináležitost království, markrabství
a arcivévodství k sobě.
Freytag
Berndt
Krejčí
Dánsko
Rakousko
Lipsko
Evropa
východ
západ
Rakousko Uhersko
9
article
— Úmrtí. Dne 2. t. m. zemřela v mladistvém
věku 24 let paní Mařenka Čechová rož. Ze-
manova, choť magistra farmacie v Uherském Hra-
dišti. Pohřbena bude dnes ve čtvrtek dne 4. t. m.
odpoledne na hřbitově ve Mšeně. — Včera dne 3. t.
m. zemřel v Praze ve věku 38 let pan Josef Ho-
lejšovský ze Slavětina, účetní assistent král.
české zemské účtárny v Praze. Pohřben bude v pátek
dne 5. t. m. o 3. hod. odp. z českého pathol. -anatom.
ústavu na hřbitov olšanský.
— Úspéchy novoyorských Čechů a praž-
ská »Bohemie«. Způsobem právě tak nechutným
jako národní pečivo, členy redakce »Bohemie« právě
v nynější dobu »paschy« požívané, dobírá si » Bo-
hemie« náš novoyorský dopis o velmi pozoruhodném
úspěchu novoyorských Čechů, jimž zákonem státním
zajištěna výhrada jich české národnosti oproti ora-
kušanství«, kteréž v politickém ohledu znamená
původ z určitého státního svazku evropského,
v ohledu národnostním však jest pouhým prázdným
pojmem. Tato úchylka od zvyklostí, pokládati za ná-
rodnost jenom původ ze států, ve Washingtoně diplo-
maticky zastoupených, není právě žádnou maličkostí
pro český program samostatnosti, pro chapadla orgánu
pražského kasina zdá se však přec býti příliš jemnou.
Nejznamenitější dílo německo-rakouské dramatické
musy z minulého století »Der Böhm in Amerika«
zapůjčilo »Bonemii« pointu ke vtipu, jaký by ne-
spáchal ani poslední jobber pražské bursy, kdyby
bursa tato vůbec nějaké měla. Snad právě proto
utiká se všechna vtipná výroba německo-židovského
humoru vo Praze do zákoutí svatoanenského prů-
chodu, navzdor všem nápisům, kteréž tuto pitoreskní
část staré Prahy před znečištěním chrániti mají.
Čechová
Josef ho
Čecho
Mšeno
Praha
Olšanský
Washington
Bohemia
der Böhm in amerika
10
article
Zemská školní rada a vyučování
hudbě. Píše se nám: Zemská školní rada vydala
výnos, jímž přísně zakazuje se učitelům
vyučovati hře na housle a hudbě. Proč?
Což není každý učitel kvalifikován z předmětu toho?
Na maturitním vysvědčení má každý učitel známku
ze hry na housle, jako ze hry na varhany neb tělo-
cviku atd. Vedlejší však příjem. ze hry na
varhany není nikde zakázán, naopak na venkově
požadují c. k. okresní školní rady od každého, kdo
státi se má »řídícím«, aby uměl si varhanami mimo-
řádně něco »přivydělati«. Ovšem, že poškozuje se
tím veliké množství absolventů Varhanické školy,
jejichž místa zastávají pak učitelé i dosti nedosta-
tečně, tak že hudba chrámová pak jenom upadá.