2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 16. února 1905.
Praha
4
article
Na ranní u odpol. listy
předplání sei
v Praze v zdnsinistraei
na měsíe . . . . . . 2 K
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí denáškon a, k ro
ze
na čtvit leta . . . . 7 K 60 h
ve slislkách! 2 K 30
na měsíc . .
Poštou:
a měske
Praha
5
article
: 3K e
: 3K e
n čtnrt lei
s drojí zísilkoe
na měsi
na čtvrt leta . . . K
6
title
Onešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
7
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 15. února o 8. hod.
več. (Původní telgm. zvl. dop. »N. L. «) Podle
informací mých z gen. štábu car jest
s Grippenbergem velice nespokojen.
nechce ho ani v slyšení při-
jati.
Z Petrohradu, 15. února. (C.-B.) Gen.-
lient. Sacharov sděluje gen. štábu ze
dne 14. t. m.: Dělostřelectvo naše stří-
lelo 13. t. m. na Nangazi a pobořilo
fanzy i zeď, za níž se nepřítel nale-
zal a odkudž na naše okopy střílel
Když děla naše metala šrapnely na
Japonce, uprehli tito z fanz
Útok 12. t. m. na most mezi Gon-
pulinem a Fancelunem byl proveden
japonským oddělením jízdeckým a 200
chunchuzy a udál se o půl 4. hodlně
ráno. Útok namířen byl i proti mostu,
i proti okopům střeleckým. obsazeným
ruskou stráží pohraniění. Zatím, co
ruské vojsko hájilo okopy, pohraniční
myslivci provedli útok bodáky na Ja-
ponce. Tito zanechavše 2 mrtvé, dali
se na útěk. Ruský poddůstojník,
kterýž odrazil útok japonský, přiblí-
žil se k mostu, k němuž Japonci spě-
chali, aby železniční koleje pumami
do povětří vyhodili. Několika sal-
vami byli Japonci donuceni
kústupu
Asi 70 Japoncův obklopilo jižně
od mostu přední oddíl ruské stráže
pohraniční. Když přední stráž k Fan-
celunu ustoupila, vytrhali Japonci
několik kolejnic a připevnili k ně-
lika telegrafickým tyčím kartáče me-
linitem naplněné. Ruské vojsko ob-
drželo však posily a Japonce roz-
ptýlilo, tito byli ale zatím již
tyče telegrafní do povětří vyhodili.
Sacharov
Fancelun
Japonec
Japoncův
Petrohrad
Fana
Nangazi
8
article
Část ruských myslivců pohraničních
byla vyslána k zabezpečení obeí
druhá stíhala nepřítele ještě
25 verst daleko.
Z Libavy, 15. února. (C.-B.) Dnes
o 12. hod. v poledne vyplulo třetí lod-
stvo ruské na moře.
Z Tokia, 15. února. (C.-B.) »Reut
kancel.« sděluje: Rusové ujali se
opětu velikém rozsahu jízde-
ekých operací. Sděluje se, že
věera večer vyskytlo se 9000 jezdeu
s děly asi 30 mil západně od Ljao-
janu; účelem pohybu toho zdá se
býti obejíti levé křídlo ja-
ponské.
kancel
Libava
Tokio
Reut
Ljao
9
article
K celní rozluce.
K celní rozluce.
Sensace přijetí Košutova králem uherským
zvolna zmlká. Ve věci samé slyšení Košuta
vůdce nejsilnější strany uherského parlamentu.
sensačním nebylo; historické reminiscence
dávají mu ráz neobvyklosti, reminiscenee
z dob, kdy maďarský národ se svým králem
ústavně vyrovnán nebyl. Tradice osamostatňo-
vací, tradice svobodného národa maďarského
syn Košutův od svého otce přejal, jeho odporu
proti dynastii Habsburské nezná. Přísně
ústavni postup králův u Uhrách vyhladil jeho
stopy a Košutův syn jest příliš politikem, než
aby nepojímal poměrů, tak jak jsou, aby ne-
uznával, co se stalo od r. 1867. Uznání práv
národa naučilo ho ctíti práva strany druhé, zatím
Košutův
Uhry
10
article
co správné cenění sil národa a jeho mohoucnosti
přivodilo vytčení cílů pro přítomno dle daných
poměrů. Jedním z hlavních důvodů úspěchů ma-
darských jest fakt, že dovedli za Litavou vždy
v pravou chvíli chtíti to, co bylo splnitelno, nač
síly národa stačily a co doba podávala. Těto tra-
dici zůstal věren i Fr. Košut. Nevzdává se eíl
svých, ale upravuje je zatím tak, aby přítomnem
bylo připravováno budoucno.
Provedení zásad personální unie, která má
přinésti Uhrám nejen úplnou neodvislost hospo-
dářskou, ale i samostatnou armádu, vlastní za-
stoupení vůči cizině atd., strana neodvislosti ne-
opouští. Půjde za nimi i na dále. Ale pro nune
vtírá se nutně úvaha, je-li národ všestranně
k důsledkům uvedeným připraven. Naprostá ne-
odvislost po všech směrech a stránkách nezna-
mená pouze plynoucí moc z momentů těchto.
ale přináší i nutně náklady, příslušná břemena.
východu k západu — jako
Mapka, již tuto podá-
dříve.
váme, označuje příbližně
V posledním bojio
posice vojsk ruskýcha
Košut
Francie
Uhry
západ
11
article
Sandepu Rusové změnil
japonských, jak při po-
operace své a jich směr,
čátku nastávající bitvy
vrhnuvše větší moc prot
v Mandžursku hráti budou
levému křídlu japonskému
roli, ač-li se válečné dis-
(Okuově). Výhodou taktiky
posice zatím, což však jest
této bylo za prvé, že útok
pravdě nepodobno, zúplna
počáteční mohl se rozvi-
nezmění.
nouti v rovině, kdež Ru
Fronta armád tábne
sové mohli využiti lépe své
se v čáře neobyčejně
jízdy, a za druhé pak, že
dlouhé od hornatých kra-
Japonci, kdyby tu byli
jin na východě k údolí
chtěli přikročiti k obkliču-
řeky Hunu na západě.
jicímu pohybu, byli by
Rozsáhlé toto bojiště příští
mohli tento provéstí pouze
jest protékáno řekou Ša,
Kurokiem, kterýž ale byl
řekou, jejiž jméno již ná-
by tak musil opustiti opev
leží bistorii, poněvadž dle
nění své na terénu hor-
ní přezvána byla bitva,
natém. Ale také Rusové
svedená na tomže terénu
nedocílili v boji tom úspě-
před několika měsíci. Také
chů čekaných. Obsadil
tehdy Rusové ujali se
sice různé posice na levém
offensivy, udeřivše na
(východním) břehu Hunu
pravé křídlo japonské (Ku-
až směrem k Sandepu po
rokiovo). Japonci pokusiii
mnohých bojích, z nichž
se tehdy ale o manévr.
Rus
Japonec
Hun
Kurokie
Rusová
Ku
12
article
v jednom zraněn byl. ge-
který pro první chvíli zdál
nerál Miščenko. Na konee
se dařiti se — ale jen pro
udeřili i na Sandepu, když
první dobu. Zatím co pravé
byli ale po nějakou dobu
křídlo (Kurokiovo) ustou-
měli i čásť vesnice v ru-
pilo na jih, levé křídlo
kou svých, musili ji opu-
(Oknovo) zabočilo oblou-
stiti následkem odporu
kem na severovýchoda
jedné reduty japonské, jež
tak ruské voje, jež dolé-
obrancům poskytla času,
haly na Kurokia, byly
ohroženy obcházivým po-
přivolati posily. Později
byli Rusové zatlačeni na
hybem, kterýž mohl se
státi osudným. Ale tento
sever až i za Hejkontaj
resullát se Japoncům ne-
jehož ztráta pro Rusy po
podařil a když po dlouhém
stránce strategické je dosti
nepřátelské síly nalezaly se opět v těchže skoremj trpkou,aniž ala jinak v celkovém rozložení
bojování bitva skončena,
armád, jak jest na mapce
posicích na dvou liniích rovnoběžných a okopy zahražených — ve směru od naší y hlavních rysech nastíněno, nabylo jiného směru.
Sandep
Rus
Hejkontaj
Japonec
13
article
Chtějí-li se státi Uhry státem v plném smyslu
moderním, s velikou mocí brannou a tedy i sil-
ným významem mocenským, pak nutno uvéstii
hospodářské síly národa na výši, na které by
byly úměrny s potřebnými náklady, s nevyhnu-
telnými obětmi hmotnými. To je dráha, po které
se bral vývoj všech moderních států. Bedřich
Veliký pečoval nejen o silnou armádu, ale dbal
i o pevné základy hospodářského vývoje národa.
Jeho politika hospodářská byla stejně pronikavá
jako jeho reformy vojenské. Znal spojitost obou
momentů a řídil se tímto poznatkem. Fr. Košut
nejde cestami jinými. Pozvolné provádění ho-
spodářského osamostatnění národa jest mu cílem
nejbližším — důrazné žádání, aby jazyk ma-
ďarský byl jazykem armádním v plném slova
smyslu u branné moci doplňované v zemíe
koruny svatého Štěpána jest jen přípravou k pro-
vedení emancipačních snah i na tomto poli, až
bude národ s příslušná břemena a bude míti
dosti prostředků k vynuceni požadavku tohoto.
Byť jednání cisaře s vůdcem strany neod-
vislosti není známo, jisto jest, že postupné pro-
vádění celní rozluky bude prvým bodem z pro-
gramu Košutova, který snad bude splněn. Úkol
není snadným. Uhry jsou dosud zemí agrární.
Uher
Veliká
František
Košut
Štěpán
Košutův
Uhry
14
article
Průmyslový vývoj jest tu novým a z valné části
vzbuzen kapitálem předlitavským, který sem
ochotně šel, lákán úlevami, jež skýtala politik
pešťských vlád. V některých oborech dosaženo
značnějších úspěchů (na př. v průmyslu železář-
ském, zemědělském strojnictví, některých sku-
pinách výroby dřevařské a p.), jinde ukázala se
stará pravda, tak často zneuznávaná, že kapitál
není vším, není-li mu urovnána půda pracovní
zdatnosti lidu. Přes značné výhody zakotvuje na
př. průmysl textilní v Uhrách jen zvolna a tme-
lem dělnictva jest pracovník cizí, skoro veskrze
předlitavský. Zde nutno teprve lid připravovati.
vychovávati pro novou práci. Léta přípravy ne
sou ale s sebou zvýšení nákladů výrobních, ji-
nými slovy: opodstatňují volání po ochraně celní.
Speciálně u textilního průmyslu vykonala ochrana
celní ve všech státech divy. Jest proto pocho-
pitelno, že při oznamování postupu osamostat-
ňování mluví se o celních clech v prvé řadě
v Uhrách. Ukázalo se právě, že dosavadní pro-
středky, klerými Uhry pracovaly ke svému roz-
voji průmyslovému, již nestačí. Volá se tudíž po
pronikavějších. Na druhé straně jest ale před
litavské odbytiště pro Uhersko polřebou nezbyt
Uher
Uhry
Uhersko
17
article
vSi. rae - šnn
19
article
Sonljin - ts
oa
on
NOz
20
article
ORt
flevo
ORt
flevo
křidlo)
Ort
22
title
Posice rusk
Posice japon skee
23
article
nou. Bezcelný vývoz zemědělských plodin při-
náší značné výhody a umožňuje jedině dnešní
soutěž. Z úhrnného vývozu uherského k nám
r. 1903, který činil 944.98 mill. K, připadal
na plodiny zemědělské a lesní 579.18 míll. K
roku 1904 pak z 982.98 mill. K 580.06 mill.K
Ztráta, nebo oslabení tohoto vývozu, ochromil
by podstatně hospodářskou zdatnost uherskou
nehledě k tomu, že při agrární ochraně německé
zbývalo by Uhrám jen anglické odbytiště, pro něž
by bylo ale třeba zříditi silné obchodní loďstvo
a kde by ani pak nebylo lze docilovati cen od
povídajících cenám na našich trzích. Ovšem
zemědělská vývoznost Uher zvolna a jen málo
celkem klesá. Vznik silného průmyslu zvýšil by
důsledně spotřebnost uherského trhu, leč prů-
mysl nevzniká překotně. Po léta ještě budou
nuceny Uhry usilovati o celní výhody pro svů;
zemědělský vývoz k nám, kterému přinese mini-
mální celní tarif obilní kromě toho odstraněn
dosavadní bezcelné soutěže srbské. Již z toho
důvodu nebude lze mluviti o náhlém vytýčen
celních přehrad na hranici předlitavsko-uherské
Tím ale není řečeno, že k celním šraňkům ne
dojde vůbec.
Způsob, jakým se to díti bude, neurčily
Uhry, nýbrž vídeňské vlády. Nešťastná cukern
politika pana Böhma-Bawerka, který sice cel
kem správně nutnost brusselské dohody uznal
její důsledů ale prověsti neuměl, zavedla cukern
clo mezi oběma polovinami říše: není možno na
této dráze jíti dále? Otázka naskýtá se Uhrám
Uher
Böhm
Bawerka
Uhry
24
article
sama sebou a skutečně také žádají se tam zatím
jen některá cla. Příští jednání o rakousko-uher
ském vyrovnání bude již jednáním celně-tarií
ním. A pak již půjde proces známými cestami
od nižší ochrany k vyšším, zcela dle příkladů
daných středoevropskou celní politikou v posled-
ním desetiletí. S uímto faktem, který není pro ná
politicky nikterak radostným, protože sice zdů-
razní pověstná slova Leitenbergerova, že severní
Čechy jsou hospodářsky pouhým pozadím Ně-
mecka, počítati nutno a třeba si uvědomiti jeho
důsledků.
Pro naše zemědělství v prvé řadě. Lze-
mluviti o dělbě hospodářské práce mezi oběma
polovinami říše, co do zemědělské výroby.
možno charakterisovati daný stav tak, že děje
se u nás přechod k pěstění cennějších produktů
zemědělských, zatím co Uhry jsou našim hlav-
ním dodavatelem obilním. Okolnost tato působila
Leitenbergerův
Uher
Čechy
27
article
KUROkI
KUROkI
(prare
28
title
Ruské okopy
Japonske olcope
Japonske
29
article
ovšem neblaze na naše obilnictví. Příklad vy-
jasní moment tento zcela zřejmě. Pod vlivem
ochrany celní stává se obilnictví přirozeně inten
sivnějším. Vyšší ceny umožňují vyšší náklad,
zatím co následkem vyššího nákladu, tedy proni-
kavějšího obdělání půdy, roste výnosnost. Tak
činil na př. výnos 1 ha. půdy pšenice obdělan
v Německu r. 1880—1898 10.5 q, r. 1903 ale
19.3, žita v r. 1880—1898 14.00 q, 1903 již
16.6 q, ječmene r. 1880—1898 13.4 q, r. 1903
ale 19.5 q a pod. Naproti tomu (užíváme tu
v obou případech zajímavých vývodů p. dra. Vi-
škovského) činil ale v průměru let 1894—1903
v Čechách výnos 1 ha, půdy pšenicí obdělan
14.5, žita 11.9, ječmene 14.5, ovsa 10.9 a pod.
čili jinými slovy: přechod k intensivnímu pěstění
obilnímu dál se u nás pozvolněji. Bylo by ovšem
cbybou sváděti výsledek tento jen na vliv soutěže
uherské, hojně viny padá na nás samy, ale bez
vlivu dovoz tento nebyl. Stojíme-li tedy nyní
před celní rozlukou, není pro nás otázkou, odkud
nahražovati možný úbytek dovozu uherského
nýbrž jakými cestami zvýšiti vý no-
nost našeho obilnictví a zeměděl-
ství vůbec. Když Německo přistupovalo
k nové úpravě celního tarifu a zvyšovalo svá
ela zemědělská, zněl pro ně problém stejněa
důsledně provázeno celní zvýšení účinnou péč
v uvedeném směru. Vysoce zajímavá čísla
Conradova o možném zvýšení výnosnosti země-
dělské byla jedním z hlavních důvodů zvýšení
německé zemědělské ochrany celní. Hrozicí roz-
Conradův
Německo
Čechy
ha
32
article
V drobném prodejit
ranní,číalo o sobě . . . za Bb
odpoleůni
. . . . za 2h
Ve filialkách na venkovět
ranní čtslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . Sh
Inserá t
platí se hetově zapřsi
Přečplacení a inserty přijímá zduisl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Taní naskázají se též redakce
tlskárna k erpečine „Másodnich Listí“.
Rukopiry se nevracsjí
33
article
luka staví nás do stejné situace. Není pochyby,
že zemědělství zemí koruny české rozvoje dalšího
schopno jest. Jeho zřejmý pokrok posledních
let to dosvědčuje. Hledati cestu k tomuto vý-
sledku jest naléhavým úkolem doby.
Ale nejen po zemědělské stránce staví nás
nová situnce před vážnou práci: i po průmyslové
hlásí se nové úkoly. Vrátíme se k nim jindy.
35
article
Poslanecká sněmovna.
Poslanecká sněmovna.
Z Vídně, 15. února.
(Původní a zvláštní zpráva »Nár. Listů«.)
Klidněji bylo v poslanecké sněmovně dne
než včera. Politická debata snula se rychle dosti,
ale pokojně dále. Ani hr. Vojtěch Sternbers
— jakkoli pořáde křičel — nevzbouřil hladinu
diskusse. Velmi četné auditorium přišlo k němu,
doufajíc, že přijde reprise některé z jeho frašek.
Nudilo se napřed důkladně, když spustil vážný
výklad o kapitálu a mezinárodních poměrech
hospodářských. Když však počal — bylo to brzy
— metati finančně ekonomické kotrmelce, bavrlo
se. Vysmáli se hraběcímu volontérovi, který
opět ukázal, že je naprostým diletantem, který
nedovede o žádném sebe jednodušším thématu
seriosně promluviti, kterého poslouchá 200 lidí
v parlamentu jedině proto, že budí mimovolně
a bezděky všeobecnou veselost a který jest po tě
stránce smutnou specialitou. Jednu věc
ovšem umí: stupňovati tuto veselost v chechtot
a řehot. Lidé popadali se za břicho, Uloukli
rukama na pult, dupali noliama. Bylo to jako
v cirkuse, když elown převaluje se k obecnému
gaudiu v písku manéže. Co je vídeňský parla-
ment parlamentem, neklesl tak hluboko, jako
za dnešní produkce tohoto šaška, kterému krátko-
zrakost dala nejkrásnější věnec občanský, man-
dát lidový. Člověk, který si jakživ nevydělal an
haléře, který pro český národ ničeho nedělal.
leč že odříkal několik konfusních řečí před vo-
liči a v parlamentě, muž, který žije z apanáže.
který jest Čechem rok, nemůže uraziti tvrzením
stejně drzým jako směšným, že česká žurnali-
stika jest podplácena vládou. Utrhačná slina po-
slance za venkovské obce královéhradecké ne-
dosahuje věru výše jejího opovržení. Na takové.
za ochrany immunity přednesené očerňování naší
čistoty máme krátkou odpověď vlašskou: Guarda
e passa, pohrdavě pohlédnout a jíti dále.
Sternbers
Čecho
Vídeň
poslanecký sněmovna
Guardo e passo
36
article
Poslanec dr. Herold, který se po hraběti
Sternbergovi dostal ke slovu, hned odmítl ka-
lumnie jeho na českou žurnalistiku jím vržené,
krátce, rozhodně a důstojně, pravě, že tato
jest nad nařčení porušenosti vlád-
ními penězi povznesena a že byli-i
čeští novináři v žoldu někoho, stalo se to jen
ve službách — hraběte Sternberga při jeho
volbě poslancem.
Také jinak odbyl zástupce městské skupin
čáslavské tohoto Thersita stručně. Konstatová-
ním jeho ignorance a projevem politování, že
český poslanec zlehčuje dlouhý a těžký boj ná-
roda našeho za rovnost jazykovou a národní.
Urazili bychom politicky dra. Herolda, kdy-
bychom uvedli jej v jakoukoli paralelu s hrabě-
tem Sternbergem, jej, poslance a politika, který
17 let na kolbišti vídeňském stál a stojí v před-
ním boji zápasníků za rovnost ve vojsku,u
soudů, v administrativě, ve školství a za své-
právnost zemí koruny české.
Na ráz zaplašil dojem, který způsobilo a zů-
stavilo vystoupení hraběte Sternberga. Na ráz
rozhostila se ve sněmovně zase ona atmosféra.
ve který opravdový zástupce národa pronáší se
o problémech aktuální politiky, o programových
cílech velkého kmene.
Dr. Ierold je osvědčený obhájce. Nalezl
také dnes tón vřelý, mluvu rozhodnou ve věei
meritorní a přesvědčivou. Vůbec taktiku imponu-
jící, věc hájenou posilující. Celá sněmovna se-
skupila se kol něho a sledovala výklady jeho
s neutuchajícím zájmem. Byly na velké výší.
na které českou otázku prohlásil otázkou práva,
nikoliv olázkou moci, důkladně dovozuje, že
jen jako otázka práva jest řešitelnou. Vyloživ
vyčkávací taktiku české delegace, vznesl při tom
apostrofy na bar. Gautšche, stojícího před ním,
kterého nezůstavil v nižádných pochybácho
doktor
Herold
Sternberg
Ierold
Gautšch
37
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Zeyerova „Doňa Sanča“.
K výročnímu dni v Národním divadle.
Zeyerovi se vytýkalu, že jeho práce drama
tické nejsou divadelní, uvedeny na scénu, ne
mají dost působnosti, selhávají. Není dost dra-
matické rušnosti, je nadbytek lyriky!
Že by nebylo děje vůbec, nelze tvrditi. Na-
opak — mnohé je dějem přeplněno. V každé
Zeyerově práci postupují události mocně od jed-
nání k jednání. Ale vada je, že děje nejsou
předvedeny dramaticky, neodehrávají se
před očima obecenstva, jen se o nich vypravuje,
divák se o nich pouze dovidá. Tedy slova
místo skutků.
Nadbytek lyriky je ovšem na újmu drama-
tické účinnosti. Možno-li však mluviti o nad-
bytku poesie vůbec? Práce Zeyeravy jsou
báchorkovité, fantastické nebo bujně romanti
cké. Bohatost slova a krása veršů nejen pod-
poruje dojem, ale i pojí se takořka nerozlučně
k druhu a rázu děl. Divák mimoděk se vžije
v okolí fantastické — a verše mu pak připadaj
vhodnými, přirozenými, a rušivě by působilo
kdyby postavy děje mluvily střízlivým slovem
moderního dramatu.
Lze tedy nejvýš zůstati na výtce, překáží
účinnosti nadbytek lyriky. A nejen překáží! Ly-
rika sama na scéně se ztrácí, zaniká. Jiná věc.
čte-li se pouze. Požitek r poetické stránky je
pak úplný. Bylo by však nicméně škoda Zeve-
rova dramata odkázati vesměs jen na knižné vy-
dáni. Tak dalece dramatická jsou skoro všechna.
aby opravňovala provedení.
Zeyerův
Sanča
Zeyer
La
národní divadlo
38
article
Naznačené výtky poukazují, že Zeyer v dra-
matě zůstává epikem a lyrikem. Forma drama-
tická vyšla u něho jen z osobní záliby v di-
vadle. Zeyer sám v úvodě ke knižnému vydán
„Doné Sanče“, chápe věc jinak. Hájí se názo-
rem, že drama je především básní, kterou
omezovati t. zv. scénickými požadavky s drama
tickými zákony pokládá za nedůstojno.
Názor sám sotva by ovšem přispěl k uve-
dení díla na jeviště. Ale právě „Doňa Sanča“
vyhovuje scénickým požadavkům — leč
zůstává básní ryze Zeyerovskou. Není zde vů-
bec dějů vypravovaných. A kde by bylo třebn
v exposici pověděti něco z minulosti, aby bylo
dalšímu rozuměno, děje se způsobem scénicky
vhodným, a hned na počátku, dokud pozornot
diváka není unavena. I lyrická místa jsou ome-
zena (Pelayo-Blanka), jsou vhodná a účinná
Dona Sanča je z prací Zeyerových nejvíce dra
matickou.
Jde o tragedii lásky. Básník staví proti
sobě dvě ženy milující téhož muže. Doňa Sanča.
Doňa Blanka, různá láska různých povah. Doňa
Sanča je hrdá, neobyčejná žena. Nikomu na
mysl nepřijde, že by mohla na svou česť zapo-
menout. Občasnou zádumčivost u ní vykládají
jako stesk po něčem minulém (Perez). Tím
méně tuší někdo, že by mohla ošklivě klamat
svého muže. Ale Sanča je žena prudká, váš-
nivá, divoce milující. Její láska přemůže i její
hrdost. Neostýchá se ani sama vyznati lásku
Pelayovi, nováhala by za jeho lásku podniknouti
Zeyer
Sanča
Pelayo
Zeyerův
Blank
Perez
Blanco
Donen Sanča
39
article
vše: vzdala by se svého postavení, i dnešního
života i své cti. Ale nejen to. Muže by za-
vraždila... zločin by spáchala nejtemnější ...
Naproti tomu Blanka, nevlastní sestra krále
Pedra, je bytost snivá, tichá, nevinná. Každé
její slovo je mile dětinské. Její láska nevyb.-
chuje ohnivě, ale je tím pevnější
hlubší. Její mírnost, ostýchavost a přece od-
danost zmůže, co nezmohla výbojnost Sančina:
Pelayo od prvního setkání ji miluje. Pelayo
který před tím žádné ženy nemiloval a odolával.
že se stal až pověstným. — Doňu Sanču by
milovat nedovedl, jak praví. Její povaha je
mu cizí.
Zklamání obou žen vyplývá v rozdílné ná
sledky. Doňa Sanča, poznavši, že Pelayo ji ne
miluje, obrací svoji lásku v prudkou nenávist
Už nezná, než myšlenku pomsty. Potlačená
hrdost se vzbouřila. Neštítí se prostředků. Ne-
váhá křivě obžalovat Pelaya. Je tak zaslepena.
že za nástroj použije právě svého chotě, jemuž
Pelayo je drahý.
Pedro
Pelayo
Sanča
Blanco
40
article
Jak zcela jinak Blanka! Také se domnívá
býti zklamána v lásce! Svoji domněnku všeli-
jak si vyvodila. Jako oddaná žena spíše by měla
právo prudce vystoupit. Ale nevyčítá — ome-
zuje se na jemná, laskavá slova: „Blaze
tobě, můj Pelayo, nechápeš-li do opravdy mých
slz!“ — A bolest svou ukryje, nestíhá milo-
vaného muže. Oddává se tichému bolu. —
Doňa Sanča je nejen hrdá, ale . sebe-
vědomá. Skromná Blanka (ač je sestrou krá-
lovou) bojí se doufat ve své štěstí. Sanča, ač
odbývána (tanec), je si jista láskou. I potom,
když zví, že není mílována, nepomyslí, že by
Pelayo mohl milovati jinou. Tím hlubší pocit po-
koření, když sezná, že má sokyni, jež zvítězila
Lstivost a vychytralost u ní od té
chvíle ostře vystupují. Nechce už smrti jeho,
ale Blančinu! Bude nejen potrestána sokyně.
ale i pomsta na něm bude tím citelnější. Pomoe
Alvara, jenž nie netuší, vylákala Pelayovo ta-
jemství: jméno i úkryt jeho milenky.
Sanča je tak krutá, že i za chladnější roz-
vahy klidně vykoná, co rozrušená si umínila.
Vydá otrokům Blanku, slabou, bezbrannou, tak
mladou, na prahu štěstíl Sama ještě vrazí dýku
do mrtvého těla. A po všem tom ani se nevzpa-
matuje, nezakaje. Přepadá ji bujné veselí, jako
spitou štěstím nad jeho zoufalostí. Chová se
jako šílená.
Blanka i Doňa Sanča hynou obě násilně.
Blanka umírá, že nevědomky postavila se do
cesty někomu — umírá s pocitem nevinnosti.
Sanča umírá za své zločiny. Blanka je usmrcen
tou, která ji nenávidí. Sanča přijímá smrt z ru-
kou muže, který ji nevýslovně miloval, a jej
smrtí sám sobě zasazuje ránu největší. A Blank
má ve smrti krásné vědomí Pelayovy lásky.
Blank
Sanča
Pelayo
Blančin
Pomoe Alvar
Pelayův
Blanco
41
article
Sanča umírá s ostnem v srdci: byla odmrštěna
A muž, pro něhož žila, proklíná ji a nenávidí
Povaha Doně Sanče budí odpor i obdiv
Síla ducha, pevnost vůle, vlastnosti mohutné
jež na neštěstí se obrátily ve zlo, jsou příčinou
nesmírné lásky. Bývala hodná — sama to o sob
praví — a hrozí se z počátku činu. Ale hrdost
vášnivost, nedají jednati jinak.
Umírajíc, poprvé zažaluje si, že v hrůzách
žila a hrůza smrti se jí hrůzou už nezdá . .
Bůh milosrdný měl ji bleskem smetnouti ten-
krát, když hnutí lásky poprvé pocítila. Trpěla
mnoho. V smrti nalezá konec svých bolestí.
Pelayo není líčen jako neživý nadčlověk,
jak by snad thema hry svádělo. Podán sympa-
tičtěji, jako přirozeně dokonalý. Je chrabrýa
udatný, neleká se klatby a pomsty Pedra Hroz-
ného. Je ušlechtilý a počestný, dává Sanči mož-
nost napraviti, co spáchala proti Donu Alvarovi.
Pelayo
Pedro
Alvar
42
article
Je šetrný a kavalirský, nejen neobviňuje Sanču,
ale obhájí se důstojně. Praví, že Doňa Sanča
se mýlí. Je šlechetný, nesplácí zlé zlým. A po-
zději, kdy vina její zjevně vystupuje — nehrne
se za pomstou, třobas bolestí pološílen, žádá jen
spravedlnost. —
Don Alvar je stár, klidný, rozvážný . . . M-
luje Doňu Sanču, důvěřuje jí slepě. Je tak bez-
pečen její počestností, že do poslední chvíle
neví, co se s ní děje. Je člověk poctivého smý-
šlení, a věří, že i ona je tak šťastna, jak se jeví.
Je člověk velkomyslný. Třebas byl Pelay s
strašně obviněn proti němu, samotnou Doňou
Sančou, neodsoudí jej, aniž jej vyslechl. Je
čestný — nezradí Pelayovu důvěru — a tak
šlechetný, že i svůj život vydá v nebezpečí za
jeho štěstí. (Prosba u krále.) A jak duševně
statečný, ukáže se ke konci tragedie: vykoná
sám na sobě nejkrutější spravedlnost.
Postavy hry dovedou si získat účast a zájem
sympatiemi a neobyčejností povah. I děj je
účinný a dramatický. Vítali bycnom znovuuve-
dení na scénu, i kdyby se nejednalo o pietu
k zesnulému básníku.
Sanča
Alvar
Pelay
Pelayův
43
article
Eduard Kučera
Kučera