Ročník XXXXIII.

V Praze, v sobotu dne 2. května 1903.

Číslo 120.

Na ranní a odpol. listy před plácí nat- v Prazo v administraei na pě e na čivrt leta . . . . 6 K —h s dvojí donáške so na něee B dint lata . . . . 7 k 60k ve Hilialkácha na něsíe . . . . . . 2 K 80 Poštou: a něsí za čtvrt leta . . .. s dvojí zásllkou nr a. . . ko

Dnešní číslo pro Prahu le o 6 stranách.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. K zamýšlené změně na místodrži- telském stolci haličském. Z Vídně, 2. května. Poslanci rusko haličtí Romančuk, Vasilko Miku láš, dr. Kos, Pihuljak a Vasi Javorský byli včera u ministerského předsedy. Porada tato souvisí patrně se jme- nováním nového místodržitele haličského. Tímto, jak se věci mají, stane se předce nynější maršálek hr. Potocký. V kruzích polských toho litují, poněvadž dosavadní chef zemské autonomie jest v politické správě úplný homo novus. Vlachové si stéžují dr. Körbrovl. Z Vídně, 2. května. U ministerského předsedy dra. Körbra jako správce mini sterstva justice byli včera vlašští poslane Malfatti, Basevi a Rizzi. Stěžoval si, že v Přímoří soudní úřady ustavičněse poslovaňují. Pravili, že ve vlašském obyva- telstvu zahostilo se rozechvění a žádali, aby se stalo opatření, aby bylo vyhověno opráv- něným tužbám vlašského lidu. Ministerský předseda dr. Körber, místo aby pánům odpověděl, že slovinsko chorvatská většina v Přimoří má stejné právo jako Vlachové, by s ní jednáno bylo jejím jazykem u soudů, řekl, že mu o poslovaňování ničeho není známo a že nikdo nenadržuje Slovanům. Také ho prý nedošla žádná stížnost po té stránce, ale dá prý stesky a žádosti vlaš- skými poslanci přednesené co) nejzevrubněji prozkoumati. Dr. Körber je stejný k Vla- chům jako k Němcům. Kdykoliv jde o nějaké slovanské věci, je pln strachu.

Telegrafické zprávy „N. L. Z Parlamentu. Z Vídně, 1. května. (C.-B.) Živno stenský výbor vyřídil v dnešní schůzi články 16. (nový) a 17. (nový) zákon proti opilství, schváliv je dle návrh užšího komitétu. Úmrtí. Z Olomouce, 1. května. (C.-B.) Včera večer zemřel ředitel státních dráh dv. rada Karel Neudeck. Anglický král v Paříži. Z Paříže, 1. května. (C.-B) Anglický král přijel sem odpoledne a president Loubel přivílal ho na nádraží. Město jest ozdobeno prapory. Kulturní boj ve Franeii. Z La Roche sur Yon (dep. Vendée), 1. května.) Poručík 91. pěšího pluku Por tier odmítl zakročiti se setninou, které provisorně velel, při vypovězení redemptori stů v Les Sables d' Olonne. Byl neprodleně uvězněn a pohnán bude bezpochyby před vojenský soud. Porušené konsnlátní právo. Z Atién, 1. května. (C. B.) Policejní komisař vnikl násilně do tureckého konsu- látu v Karavasaře, pátrat po tabáku pod- loudně dopraveném. Turecké vyslanectví protestovalo proti tomuto jednání. Vláda se rozhodla, že komisaře potrestá. Balkánské zmatky. Z Cařihradu, 1. května. (C.-B.) Po události v Soluni učinila Porta k ochraně tamějších cizinců a vlastních poddaných všemožná opa- tření. Dostatečně silná tamější posádka byl ve středu a ve čtvrtek ještě sesílena dvěma prapory, přibyvšími ze Smyrny. Velkovezír dal včera různým diplomatickým osobám, které přišly se poptat po soluňských událostech, uspo- kojující ujištění. Z Cařihradu, 1. května. (C -B.) Wolfov kancelář oznamuje: Při vyhození fili- ál ky otomanské banky v Soluni do povětří zraněno bylo také několik

Němců, kteří měli vedle své klubovní míst nosti. Z Cařihradu, 1. května. (C.-B) V úterý po 8. hodině večerní, kdy vlak, vypravený odtud v pondělí, blížil se k Soluni, vybuchly na kolejích dvě dynamitové pum y Koleje a lokomotiva byly lehce poškozeny. Vlak mohl v jízdě pokračovati. Život lidský nepřišel žádný na zmar. Doprava přerušena nebyla. Za- vedeno neprodleně přísné vyšetřování a několik osob již zatčeno. Není pochyby, že atlentát spáchán byl bulharským komitétem. Z Cařihradu, 1. května. (C.- B.) Dne 25 dubna svedena bilka ve vzdálenosti 10 kilo- metrů na jih od Krajova, ve vilajetu skopljském. Zabiti byli 4 členové bulharské čety a 16 jich zraněno. Turci za biti dva. Vyšetřováním zjištěno, že požát vypuknuvší v úterý na lodi »Quadalquivir«, plu- jící ze Soluně, zaviněn byl výbuchem pumy. Attentát tento provedlo makedonské komité. Dle turecké zprávy byl pachatel již zatčen. Z Cařihradu, 1. května. (C.- B.) Dle tvrzen vládních orgánů a dle depeší některých konsulů neudálo se v Solunu od včrejška rána nic no- vého. Z Neapole, 1. května. (Stefanii.) Oddi loďstva dostal rozkaz odplouti k Solunu.

Z Cařihradu, 1. května. (C.-B.) Události so lunské způsobily ve zdějších vládních kru- zích veliké rozčilení a učinily mocný dojem také na kruhy diplomatické. V těchto kruzleh převládá mínění, že dynamitovými attentáty jimiž zničeny byly životy a majetek cizích stát ních příslušníků, komitéty svým me ke donským rodákům nesmlrně uško dily. Velmoci nebudou dle všeb Portě bránit, aby učinila proti komitětům nejpřísnější opatření čímž zlepšení povšechného stavu tam na dlouhou dobu bude zamezeno. Nikterak nelze prý soudit že by události solunské tytéž vážné následky míti musily, jež podobné příběhy jindy v zápět mívaly. Bude-li Porta jednati moudře a rychle, zabrání všem dalším následkům těch událostí. Z Paříže, 1. května. (C.-B.) Zdejší turecké vyslanectví sděluje došlé ho telegramy. Ze So- luně, 30. dubna, o 61 hodině večerní. Bu- dova otamanské banky v Soluni vyhořela a jen čásť jí byla zachrá- něna. Učiněna všechna opatření, aby zabránilo se rozšíření požáru a udržel se veřejný klid a pořádek. Na různých místech vrženy pumy. Učlnily tak bulharské revoluční živly. I konsu- lové pravdivost toho připouštějí. Atfentát pro- veden byl několika osobami, jedoucími ve 3 povozech, které v okamžiku, když vypukl požár, počaly házeti pumy. Dvě z nich byly při výbuchu pum zabity ostatní tří zatčeny. Zabit byl dále vojín a hlldač. Ze zřízenců banky nebyl nikdo zraněn. Učitel bulharské školy Y orgbi který přibyl sem parníkem, jest osnovatelem to- hoto attentátu. Chtěl ujeti dráhou do Skoplje, ale byl za jízdy zatčen, dopraven do Soluně odevzdán soudu.

V diplomatických kruzích jsou udiveni, že Porta, ačkoli byla poslední dobou opětně po zorna učiněna, že komiléty v Solunu a na ji ných místech attentáty chystají, žádného bedli vějšího dozoru nezavedla a že tak rozsáhlé pří pravy k attentátům vůbec byly možny. Vysvět luje se to okolnosti, že špatně placen mužstvo turecké policie a žandar merie od komitétů bylo ziskáno. aby službu zanedbávalo. Kolují po- věsti, že komitéty zde, v Monastýru a na jiných místech podobné attentáty chy sta ji Diplomaličti zástupcové některých mocí doporu čili Portě, aby učinila co nejpřisnější opatření Roznášejí se také všelijaké plané, z podrážděne fantasie plynoucí slechy, na př., že Porta a Bulharsko nařídily všeobecnou mobilisaci svých vojsk. Před takovýmito slechy a pověstmi se va ruje. Také ohledně domnělých kroků vel mocí budiž konstatováno, že náčelníci zdejšíeh vyslanectev o všech událostech především info mace sbírají, že pak svým vládám zprávy po- daji a od nich instrukel si vyžádají. Ale přes to pojednali někteří z nich z vlastního popudu již s tureckou vládou o sběhnuvších se událostech a vyžádali si přiměřených opatření na ochranu příslušníků svých států, činíce Portu z od- povědnou za ztráty životů a stat- ků, jež by se opět udály a udílejícíj vhodné rady i návrhy. Na ochranu cizích kol - nií budou nepochybně vyslány do tureckých vod válečné lodi někte- rých mocností.

Z Cařihradu, 1. května. (C -B.) Kolují po- věsti že přešly přes bulharskou hra- nici silné revoluční čety a že byly — současně s událostmi v Solunu — n bulharsko-tureckém pomezí sve- deny tuhé boje s povstalci. Ale urči- tých zpráv o tom není. Ze Skoplje oznamují, že se udála na Malešské planině v kraji Pachto chovském v skopijském vilajetu sráž ka s velkou četou, jež prý několik se mužů čitala, že byl boj velmi tuhý a že jsou na obou stranách velké ztráty. Z Cařihradu, 1. května. (C. B.) Porta na- řídila na ochranu cizích příslušníků v Solunu další ostrá opatření. Nepochybně bude tam pro- lulášen stav obležení. V noci na dne- šek konala se ministerská porada a po té konaly se porady náčelní kův správy vojenské. Zpráva, že jsou mobilisovány třeti armádní sbor u Solunu druhý armádní sbor v Drinopoli, nejsou dosu potvrzeny. Dle tureckých údajů proveden byl Solunu dynamitový attentát take na turecký hlavní poštovní úřad. ale nezpůsobil valných škod. Dle týchž zpráv přijeli úločníci v Solunu k budově filiálky Otomanské banky ve voze Jedni vrhli se na stráž, druzí pak vnikli do budovy a provedli tam známý už dynamitový attentát. Z Cařihradu, 1. května. (C.-B.) Porta zašle o událostech v Solunu velmocem oběžník. Ohledně stavu obležení nestalo se dosud žádného rozhodnutí. Soudí se namnoze, že by postačilo dosazení mimořádného soudu.

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. Sen ůze 214. Z Vídně, 1. kvělna. (Původní a telef. zpráva »Nár. Listů«.) Krásný, jasný, slunný, teplý první máj váb ven do zmlazené přírody, pod blankytně čistou oblohu. V Pratru dnes, o dělnickém svátku. meškají tisicové lidu. Ve sněmovně, div divouci. je však plno. V zasedací síni, v ložích, na ga- lerii. Poslanci sociálně-demokratičtí jsou všichni přitomni. Mají rudé karafiáty — jeden dali take hr. Vettrovi. Antisemité, též dr. Lueger, ozdo- bili se bílými. Přečelné obecenstvo, mezi nímž je mnoho dam v let ích vzdušných toiletách dlouho, déle tří hodin čekalo, nežli došlon veliký pa.lameutní soud o melropo! di morav- ském dru. Theod. ru Kohnovi. Dočkalo se a vytrvalo do konce schůze přes šest hodin trvající. Již podobalo se, že odloží se rozprava pilném návrhu dra. Stránského na úterek. Mnoh stalo se za kulisami, mnoho ve schůzi veřejné k odročení tomu. Dr. Körber celou hodinu čet odpovědi na interpellace. Osmnáct jich bylo Posl. dr. Baxa, Fresl a Klofáč podali dolazy na předsednietvo, provázené výkřiky a srážkam se Všeněmci a členy klubu poslaneckého. Zá- stupce Starého města pražského jest úplně právu, naléhá-li, jda ve šlépějích dra. Brzoráda, na místo v protokole pro české projevy, ale posl. Klofáč se svoji výpravou do Makedonie neměl by choditi před forum parlamentu. Sotva začal o ní, volal na něho Stein: »Pane Klofáči, nechtěl byste nám povédět, jste-li podplacen ? Když pak útočil při tom na posl. Reichslädtera a posl. Fresl jej podporoval, poslanec moravský

volal na Fresla: »Vás tady Němci zfaekovalie mlčel jste, na nás otvíráte si hubu — vy sem nepatřitel Upřímně, opravdu pravíme: takových scér mezi poslanci českými nemělo by vůbec být Řekne se: jsou mezi německými, musímev všem všudy následovati Němců. Tyto kormutlivé věci zaznamenáváme s největším odporem vni terním a s přáním, aby přestaly navzájem. Po slanci klubovní nedávají k nim pdnět nikdy — nechať se druzí zachovají stejně. O půl 3. hod. odpoledne pilné návrhy na výpověď obchodní smlouvy se Srb skem přikázány výboru národo hospodářskému Místopředseda Kaiser chtěl schůzi skončit na základě úmluvy se stranami levice uzavřené Když však navrhl Stein, aby se pokračovalo sami němečtí lidovci — jako často již — hla sovali proti svému delegátu v presidiu a za ve liké pozornosti zahájena debata o primasovi olo mouckém. Pamatuji se, jakoby to bylo dnes, na po prask, jaký způsobil ve sněmovně telegram bar Gautsche, ministra vyučování, který byl při volb nového arcibiskupa v markrabství, poslaný hr Taaffovi, že zvolen jím dr. Kohn. Neuvěřitelnou byla zvěst, ale pravdivou. Nevadilo volitelům kanovníkům jméno, nevadila jim konfesse děda jeho. Dali mu své hlasy nikoli z lásky k němu ale z hněvu proti jinému kandidátu. Čechové skládali v arcipastýře nového, po dlouhé dob zas občanského, z lidu selského pošlého, velik naděje. Žel, byly všechny zklamány. Dr. Kohn. boje se, že pro vzpomenuté momenty nebud mít autority, jakou by šlechtic měl, jal se na hrazovati deficit skutky, kterýmiž ukázati chtěl že dovede býti řízným.

Tak vyvinul se z něho pronásledovate chudiny a kněžstva. Tak nabromadil proti sob hory nesole a nespokojenosti, chtěje býti veli kým, ve skutečnosti byl malým a malicherným chtěje osvědčovati sílu prozradil svoji slabost Celou revoluci proti sobě vybouřil, revoluciti chou, projevující se v novinách, ale zajisté pro- nikavou, hlubokou, nejen hodnosti jeho, ale církvi katolické škodlivou. Vyburcoval odbo nižšího duchovenstva, urážel lidskost, uráže českost. Jméno Kohn vyslovuje a píše se v Moravě jenom s rozhořčením a žalem a v celé Evropě jsou afféry jeho předmětem úvah kritik zdreujíeích. V kruzích kněžských, v žur- nálech katoliekých vyvstali proti němu svědci, žalobci. Ve sněmovně nenašel se jediný zastance, obrance, přímluvčí. Ba, nikdo neplaidoval na polehčující okolnosti. Monsignore Schei che byl zapsán sice proti návrhu českému, ale řeč- nil proti dr. Kohnovi. Posl. Schuhmeie líčil jej jako kněze, jako velkozemana, jako r daktora barvami nejčernějšími, vypravuje podrob- nosti českému čtenáři povědomé, částečně n jednostranné informaci spočívající. Kdykoli vy slovil jeho jméno, Všeněmci volali »Los von

Rom« a »Los vom Kohn !« Dr. Stránský přestal na důkaze, že dr Kohn je původcem porušení tajemství telegraf ního, celou jeho činnost osvětluje toliko paprsky plachými. Mistopředseda klubu českého uklád si patrnou reservu — z důvodů, které jsou na jevě a také z té příčiny, že neměl úmyslu, zá ležitost jedince rozšiřovati na celek. Sdělen vládního zástupce, odborného chéfa Neubauera jenž povolán místo nemocného ministra barona Calla, že telegrafní úřadník v Olomouci, který vydal telegram P. Hofra, bude potrestán, ne může nikoho uspokojit. Pokutou telegrafisty má býti smyta celá vina mocného velmože na stole arcibiskupském? Takový že má býti závěrek processu, ve kterém osnovatelem, původeem vlastním obžalovancem je dr. Teodor Kohn Toť bylo by k čelným křivdám, které pojí s k jeho památce, k jeho akcím, k jeho zlobám přidávati novou V úterý, 5. května bude soudu nad drem Teodorem Kohnem konec v parlamentě. V české veřejnosti nikoli. Na počátku schůze posl. Baxa stěžoval si n chování se místopředsedy dra. Žáčka za své poslední české řeči, jenž jako předsedající musí ignorovat svou mateřštinu.

V drobném prodejin ranní čtslo o zebě . . . za 9 . . . za zh odpolední Ve flialkách na venkověí ranní čí-lo. . . . . odpoledni . . . . . . . . 3h Inseráty platí se hotové zapřel Předplacení a inrerty přijímá sdminl- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí se též redlabe tiskárna a szpedice „Národnich Listu“ Rukopisy se novracsji. 10h

Po dotazu byl velký hluk mezi českými r- dikály. Posl. dr. Fiedler podal petice obcí, hospodář- ských spolků, besed a družstev v Plotišti, ve Sv- bodných Dvorech, v Kuklenách, Předměřicích, ve Vše- starech, v Bříze, Chlumě, ve Vikoší, v Libáni, Zá- boři, Svaté Kateřině, Starém Kolíně, Světech, Vě- koši, Praskačce, Plotišti za zavedení, po případ zvýšení ochranných cel na dovoz cizí zeleniny. Posl. Herzog (v dotazu) žádá za bezodkladné objasnění o zahraničné situaci, poukazuje na událost solunské. Posl. dr. Baza (začíná česky, pokračuje německy): V poslední schůzi ptal jsem se předsedy, proč nebylo pr tokolováno mě státoprávní ohražení. Tenkrále předsedal dr. Žáček. Ten dělal, jako by nerozuměl. Jest jisto, že dr. Žáček zcela dobře česky umí, že svými voliči jedná česky a jako Čech do presidi byl zvolen. Ptám se předsedy, zda usus o neproto- kolování českých řečí tak daleko jde, že by českému poslanci se zakazovalo česky rozumět, když před- sedá, a že by vlastní mateřskou řeč musil ignorovat Předseda odvolává se na dřívější svá prohlášení (Hluk u národních socialistů.) Posl. Choc: Jak jen se můžete vládě tak pod dávat? Posl. Fresl: Už zde vládne státní řeč! V pre- sidiul Předsada žádá o ticho. Posl. Klofáč činí předem na předsedu český dotar, pak pokračuje německy: Žoldnéřská žurnalistika mi- nistra zahraničných záležitostí věnovala mé cestě balkánské velkou pozornost. Z nadávek si ničeh nedělám. Ale my stojíme před možností velké války. která vyžadovati bude oběti na statcích a krvi a tu jsem pokládal za svou povinnost, informovati se na místě o situaci. Měli tak učiniti zástupcové všech skupin této sněmovny. Chtěl jsem se na vlastní oči přesvědčiti o balkánské politice hr. Goluchowského Následkem výpadů jeho žurnalistiky jsem na svou obranu nucen ujati se slova.

Předseda napomíná řečníka, by se omezil na dotaz Posl. Choc: Goluchowski ať se raději stará o dě- níky z Pruska vypověděné Poslanec Klofáč: Goluchowski a jeho agenti sna- žili se také podnitit proti mně tureckou vládu a dal uveřejnít v různých časopisech, ovšem také v »Neu Freie Presse« lež, že jsem nesl povstalcům ma kedonským peníze od českého nároJa. Šmokové hr. Goluchowského chtěli i nedůvěru Bulharů a Srbů proti mně vzbuditi zprávami, že předkládám sultá- novi plán k pacifikaci Makedonie za 1 mill. franků Posl. Fresl: I české listy to měly Posl. Klofáč: A poslanec Reichstädter. Posl. Reichstädter: To řekl císař. Posl. Klofáč: Jste jeho lokaj? Poněvadž hrabě Goluchowski tyto ničemnosti chefredaktorem » Wiener Morgenzeitungu« dr. Kornitzrem opakoval a také s nestyděl v soukromé rozmluvě o mé cestě bal- kánské ... Předseda hrozí, že odejme mu slovo. Posl. Choe: Vezmete li mu slovo, nebude dnes už sněmovati Posl. Frasl: A příště též ne Posl. Klofáč (pokračuje) snížit její význam vy- jádřením, které i císař poslanci Žáčkovi při audienc opakoval. Prosím tedy pana presídenta, aby vzal na vě- domi, že se sice dá vyložit rozčílení jistých kruhů pro mou cestu balkánskou, že jsem ale v Cařihradě neprosil o žádnou audienci a jen tam šel, kam jsem byl zván. Prohlašuji tedy, bez ohledu na osoby, které se při tom jedná, lento průhledný manévr mi- nistra zahraničních záležitostí, za ničemnost. (Po chvala u radikálů.) Posl. Klofáč brojil proti novinovým zprávám o své balkánské cestě a dorážel prudce na ministr zahraničných věcí.

Předseda volal ho pro jeho prudká slova k po řádku. Ministerský předseda dr. Körber odpovídá na Skedlův a Straucherův dotaz po rumunských židech. že společná vláda zná nepříznivé jejich poměry byla by povděčna jejich nápravě. Poslední léta ne- jednou byla mimoúřadně radou, aby osud rumun- ských židů se zlepšil. Úřadní krok považoval by s se strany Rumunska za mísení se do jeho domácích záležitostí, neboť berlínská smlouva neposkytuje pod- kladu k námitkám. Společná vláda vynasnaží se také budoucně při každé příležitosti a bude doporučovat rumunské vládě slušné upravení poměrů rumunských židů, troufajíc, že její přičinění setká se se zdarem. Shledalo se, že stěhování se rumunských židů ne- působí škodně na Bukovinu a proto jsou příslušné obavy dotazovatelů bezpodstatny. Vláda nemá te proč činiti nějaká opatření, ale bude pozorně sled- vati vývoj věci. Pokud týká se tureckých Arménů, neopakoval se jejich utiskování a proto není třeba jednostran- ného zakročení ministerstva zahraničných věcí. — na Steinův dotaz po českém předsta- vení v Karlově divadle vídeňském praví, že není ani nejmenší přičiny k úřadnímu zakročení. protože konaly se tam často divadelní představení v jiných řečech než německé. Kus nebyl demonstrač- ního rázu a spolek pořádaje představení k svému jubileu vybnul se všemn, co by mohlo zavdati podně k demonstracím. Představení nebylo oznámeno ve- řejně, bylo rázu zcela soukromého. Proto neshledává také v účastenství státních úřadníků žádnou nesluš- nost. Policejní orgány chovaly se k demonstrantům

FEUILLETON. Návrh na návrh. O zjednodušeném pravopise. Uvažuje Znam je návrh pana dra. Jokla, jenž při- mlouval se opětně za svůj „zjednodušený pravo- pis“, jehož požadavkem jest: 1, odstraniti úplně znaménka délkovací a 2. nahraditi, pokud možno (t. j. kromě po d, t, n) tvrdé y pouhým i, tudíž psáti: rana, vira, liko, vuz, ukol; ribi, chibi, kdybi, bity a pod. Uplynulo už něco vody od chvíle, co návrh objevil se na veřejnosti, aniž se jevi známky hlubšího a širšího interessu o věc. které by dokumentovaly naléhavost potřeby. Přes to snad nebude zcela nezajímavo, vrátiti se k dískussi otázky. Kdo zná pravopis chorvatský, v základě shodný s pravopisem navrhovaným, neuvidí návrhu p. Joklově nic pitvorného, ani vědecký nopřipustného. Jde vlastně jen o osobní názor o způsob, jak si kdo odpoví na dvě hlavní ná- mitkové olázky: Jest navrženého zjednodušen našeho pravopisu opravdu třeba? a za druhé: budou výhody z něho plynouci skutečně tak cenné, uby aspoň vyvážily všecky úhony a ztráty jež by z něho na druhé straně nepochybně vznikly? Za hlavní důvod proti pravopisu dosavad nímu uvádí se jeho ovšem nepopíratelná obtíž nost, jak pro žáky (zejmena škol nižších), tak pro poškolskou praxi života. Žáci prý s velikou námahou i ztrátou času se mu jakž takž sice přiučí, ale sotva že škole unikli, brzku hio zase

více méně zapomínají, tak že i ti, kdož potom i v životní své praxi stále jím obírati se musí mívají s nim takřka ustavičné větší, menší sví zele... Svatá zajisté pravda! Ale je-li ona jistá obtižnost pravopisu také dostatečným dů- vedem, aby jazykové ústrojí, po věky důmyslně a pečlivě budované a nad leckteré jiných i vel- kých národů zajisté i značně vyspělé, aby po- jednou tak podstatně se porušovalo a měnilo? Mohlo by snad postačiti, nebude-li se jak na školách, zvláště nižších, tak ovšem i v životě klásti na pravopis tak velký důraz, jako s dosud dělo a děje, bude-li se naň pohližeti tak řka jako na pouhý prostředek ke snadnějšímu získávání rozmanitých vědomostí a nikoliv poklá dati jej za účel obeené učby z nejpřednějších a nejdůležitějších. Šířiti se o tom zde, není ko nečně místa. Druhá otázka námitková zní, zdali výhody z nového pravopisu plynoucí, skutečně vyváž úhony a ztráty, jaké vykazuje rub navržené re- formy? O tom rozsuzovati náleží sice především odborným vědcům a zvláště paedagogům, my slím však, že i tu bude značně rozhodovati pouhe mínění osobní. Samo se rozumí, že by pravo- pis zjednodušený byl jak žáku, tak ovšem i ci- zinci mnohem snadnější, leč ani toho popříti ne- lze, že takto zjednodušený způsob psaní byl by oběma, zvláště pak cizinci, nemalou závadou, co se srozumitelnosti řeči dotýče. Byloť by jím stíženo (zvláště u cizince) nejen učení se ji pouhé výslovnosti těch kterých slov, nýbrž i po chopování vnitřního obsahu slov, pravého vý- znamu slovného i větného. Ovšem že není těch více měně závadných výrazů mn.cho, ale přec

jen tolik, aby proti výhodám nového pravopisu padly varovně na váhu. Stačí uvésti na příklad slova: Bílý, bílí, bili bily, byli, byly, býli (dle nového pravopisu na skrze bili); milý, milí, míli, mílí, mýlí, myli myly (= mili); syty, sytý, sýty (= sity); báby baby, babí (= babi); líska, lyska (= liska) jiné více. Naproti tomu jest samozřejmo, že přiměřen ponechání mnemotechnických značek aspoň počátečných učebnicích velmi by zmírnilo obtíže paedagogické, o nichž bylo napověděno. Rovněž pak sluší přiznati, že ve všech případech zá- vadných samo vzájemné spojení slov, sám smysl větný vždy více méně chrání před hro zícím nebezpečím nedostatečné srozumitelnost významové, ale do jisté míry potrvá nebezpeč- zujisté vždy. Tolik proti navrženému pravopisu. Nyn také něso — pro návrh . .. Přivrženci páně Joklovy reformy (professo Autrata) nacházejí, že by bylo pravopisu če- skému zdrávo, kdyby se y odstranilo úplně měkké d, t, n, aby se před i označovalo kličkou jako na př. ve slovech: diki (dýky) a diki (díky) siti (sytý, syty, sýty) a siti (sytí, syti, síti); ni (nýt) a nit (nit) a pod. Oprávněnost a zvláště výhodnost požadavku jest samozřejma. Sám iniciátor reformy nevzpírá se mu naprosto, háje svůj zbytek ypsilonu po d, t, n podotknutím, že jím „pravopis zacho- vává věrnost své povaze vývojné“. Důvod ovšem nedostatečný, uvážíte-li, jak by nám tato, jinak mílá, starožitnůstka přišla vlastně draho. Ze- jmena prostší písaři ani s tím praprostým v

Joklovým, zrovna tak jako s dosavadním nevě děli by si začasté rady a psávali by bezpochyby dobrodušně: kdiby (m. kdybi), kryty (m. krity a pod. A jak dlouho by pak ještě potrvalo, než by u prostějších písařů, čítajících starší a dnešn tisky, vymizelo y, také ve slovech, jako: chyby ryby, mydlo a pod.! Úplným odstraněním za t předešlo by se podobným závadám a nesnázím takřka rázem. Platilo by nejprostší pravidlo Piš, jak slyšíš! Nezvyklé kličkování písmend. t, n před i, bylo by arci věcí dosti mrzutou, al — „něco za něco“. . . Ostatně tu jde vlastně jen o úhlednost, ba o pouhý nezvyk (vždyť píšeme dábel, uťatý, Váňa a j.) Ztráta času byla by ne patrná. Musíme se tak jako tak pozastaviti s pun- tíkováním následujících i. Psaní díi ti, ňi, mělc by ještě vedlejší výhodu, že by i nejprostší čte- nář naučil se správně vyslovovati slova cizí jako: kronika, kritika, diva a pod. více. Mislím tedi, ma-li navrženi pravopis brz šiře se ujmouti, ma-li ziskati si co nejvice přatel. musi nezbitně podavati nam co nejvice vihod a to muže se stati jen tehdy, zrušime-li y napro- sto a místo dosavadního di, ti, ni budeme psát di, li, ňi. Nejčastějšímu měkčení, t. j. kličkování před i bylo by snadno se vyhýbati užíváním in- finitivu novočeského v t, jako zde „psat“. „Jen v tomto znamení zvítězíš!“ zakonči bych rád zběžnou a — mnohému čtenáři asi ne- valně chutnající úvahu. Avšak měl bych ještě na srdci svůj „zprostředkovací návrh“ mezi pravopisem „zjednodušeným“ a dosavadním.

Návrh p. Joklův je ve svém základu vlastně po- chybený. V jedné příčině (co se týče y) nedo- spěl, kam dospěti mohl i měl a kam dovádí jej teprva dodatek p. Autratův, ve druhé (co s týče délkování) zašel zase příliš daleko. Mělo by se zůstati na stanovisku přísně logické potřeby ta zní: Pravopis dnešní má zvláště jednu nepo- píratelnou ne sice vadu, ale nesrovnalost. Píšem i a y, ať dle starodávné zvyklosti, ať dle analogie gramatické, ale zvukově, vyslovováním již obou písmen od sebe nelišíme. K čemu tedy tolik theoretických nesnází rozeznávacích? Zjedno- dušme si věc a pišme, jak mluvime, na př.: Ná- rodové bíli bili vždi předními nositeli a šířiteli obecné kulturi. —.Obili se musí síti, žíťi, mlá- titi, čistiti, síti (řešeti), mliti ve mlíně, abi s z něho mohli připravovat rozmaňité pokrmi . .. Výhody zrušení, t. j. úplného odstraněnív jsou samozřejmy a velmi značny. Ovšem i ztraty jsou nepopíratelny. A naproti tomu, který sku- tečné platný důvod mluví pro odvržení znamének délkovazích? A jaký byl by vlastně zisk z opra- vy? Jaká zejmena výhoda či úspora, píšu-li nad i místo čárky pouhou tečku?... A co platno, od- straniti snad neúhledné, estheticky rušivé čárk (a snad kolečka nad u), pudou-li nám dále „zne- švařovati“ písmo neodstranitelné kličky (nad měkkými e, d, t, n, r, s, z)r Pokládal bych tedy za jedině správné zvláště na ten čas (t. j. pro přechod k většímu ještě úpadku) přípustné zjednodušení pravopisu psáti prozatím pouze bez y. Nebude mi ovšem nijak proti mysli, zůstane-li také tento návrh ještě nadlouho, ne-li navždy — pouhým ná- vrhem . .