Ročník XXXX

V Praze, v pondělí dne 8 října 1900

Číslo 278

Na ranní a odpol. list přsdplácí sut v Praze v administranl a měsíe . . . . . ns čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí den kškee na měsíe .. . . . čtrt lets. . . 7 K 50 ve slislkách: „ K so na ni ěsle Poštou: na přste na dirrt laia sr drojí sásllkeu a měel :ei kk atrort joeie- Telefonické zprávy „Nár. Listů“, Volební pomoc Němeům v Celji. Z Vídně, 8. října. Předevčírem dala vláda vyhlašovati, že liché jsou zprávy, jak by byla vydala instrukce buďsi písemně buďsi ústní místodržitelům a zemským pre sidentům ve příčině voleb. Toto dementi mělo míti patrně smys ten, že vídeňská vláda nechce na volby účin- kovati nijak. Že však před tím nezabráněno machinacím chefů jednotlivých instanci, a že po této stránce bylo by třeba vydati instrukce jim připomínající, že se mají z dr žeti veškeré strannické akce při vol- bách, toho důkazem je následující případ. Dověděli jsme se již před nějakým časem, že ze Štyrského Hradce, resp. z obvodu vrchního zemského soudu štyrsko-hradeckého, do kterého náleží, jak povědomo, také Ko- rutany a Krajina, poslán byl nebo bude velký počet německých ausku- tantů do Celje. Mluvilo se o 30 aus- kultantech. My jsme zprávu tu z opatrnosti ještě nerozhlásili, čekajíce jejího potvrzení. Toto dostavilo se dříve, nežl jsme se domnívali. S informované strany se nám dnes oznamuje, že prvn serie těchto auskultantů byla již do Celje poslána.

Zatím účel této kolonisace jmenova- ného města německými auskultanty je prý aby se naučili jazyku slovinskému. Je však zřejmo, že president vrchního zemského soudu štyrsko-hradeckého, bývalý ministr ju- stice v kabinetě Badenově, hr. Gleis- pach má zámysly zcela jiné, a to aktuální a vedlejší. Tyto spočívají v tom, několika německým auskultantům zjednati nedo- statečnou a kusou znalost ja- zyka slovinského, aby potom místa, na kterých je slovinštiny nezbytně třeba, odnímati mohli slovinským ucha- zečům. Aktualním a vlastním účelem po- slání toho je, rozmnožiti počet ně- meckých voličů v Celji a takovým způsobem zlepšiti chance německo-radikál- ního kandidáta v této skupině dra. Pom mera na úkor slovinského jeho soupeře dra. Dečka. Jak lze takovéto po čínání uvésti v souhlas s kom- mentářem vlády, který vydala při roz- puštění říšské rady, mohl by nám říci snad minístr spravedlnosti bar. Spens. Požadavky slovinských důvěrníků. Ze Štyrského Hradce, 8 října. Na schůzi důvěrníků, konané v Mariboru přijata byla tato resoluce: 1. Očeká váme od slovinských poslanců na říšské radě, že také v novém parlamentě všickni vejdou s Chorvaty a Srby v jeden společný klub a zůstanou ve stá- lých stycích se zástupci českéh národa. 2. Očekáváme od slovinských po- slanců na říšské radě a na zemském sněmu, že budou stále pamětlivi hesla »Pryč od Štyrského Hradce«, a že veškeré své počinání zařídí podle tohoto hesla.

Telegrafické zprávy „N. L. Z Vídně, 7. října. (C.-B.) Uherský mi nisterský předseda Koloman šl. Szell dne- ráno sem přijel. Dopoledne zahájeny za před sednictví ministra zahraničních záležitostí hr Goluchowského společné ministerské kon ference. Z Pešti, 7. října. (C.-B.) »Uherská kor respondenční kancelář« oznamuje z Vídně Dnes dopoledne pokračováno v poradách společných ministerských konferencí ohledně bosenských dráh. Ve hlavních zásadních otáz kách docíleno mezi oběma vládami shody kdežto příslušné technické otázky zůstaveny poradám ministrův obchodu a železnic. — Perský šach přibyl sem odpole dne na zapřenou z Bělehradu. Odjede odtud v pátek přes Rusko do své vlasti. Z Pešti, 7. října. (C.-B.) Uherská tel. korresp. kancelář oznamuje z Vídně- Dnes dopoledne bylo pokračováno ve spo- lečných ministerských poradách ve příčině bosenské železničníotázky. V prin cipiálních otázkách byla dosažena mezi oběma ministerstvy shoda. Otázky technické byly ponechány k rozhodnutí a dohodě obou mi nisterstev obchodu a železnie. Z Cetyně, 7. října. (C.-B.) Černo- horská vláda, chtějíc zachovati dobré sou sedské styky s Tureckem, jmenovala gene rála Martinoviče vrchním komisařem se sídlem v Kolašíně. Z Bělehradu, 7. října. (C.-B.) P včerejší slavnostní hostině vyměnili krá Alexandr a šach přípitky. Sach připi v perské řeči blahu královských manželů Dnes ráno šach odjel. Přenocoval v srbském dvorním vlaku.

— Královští manželé usídlí se nyní trval v Bělehradě. Z Bukurešti, 7. října. (C.-B.) Kr Karel přijal dnes o polednách zvláštn italské poselstvo, jež mu oznámilo vstoupen na trůn krále Viktora Emanuel a. Z Petrohradu, 7. října. (C.-B.) »Rus- skij Invalid« oznamuje, že ruské vojs ko v měsících červenci a srpnu celkem 144 dě různých soustav, 1200 pudů prachu a 28 praporů Číňanům v boji jakožto váleč- nou kořist urvalo a mimo to boxerům množství pušek, patron a praporů odňalo. Z Petrohradu, 7. října. (C.-B.) Dl zpráv časopiseckých zavedl ministr osvěty na arménských církevních školách ruskou řeč vyučovací ve všech předmětech, vy- jímaje jedině náboženství. Zavedení ruského vyučovacího jazyka má se státi do dvou let. Z Paříže, 6. října. (C.-B.) Dle zprávy »Matinu« z Dakaru zemřel africký cestova- tel Pavel Blanchet žlutou zimnicí. Z Paříže, 7. října. (C.-B.) Ministr ob- chodu Millerand přibyl dnes o poled- nách do Arrasu na inspekci uhelné pánve Byl pozdraven voláním: »Ať žije republika Ať žije Millerand! Ať žije socialismus !« Z Brusselu, 7. října. (C.-B.) Ke druhé hodině odpolední opustili prine Al blert s chotí v průvodu krále Leopolda zámek a jeli za ovací četného obecenstva na rad- nici, kde je očekával purkmistr. Odtud ode- brali se pěšky špalírem spolků a škol na bursu a vrátili se pak na zámek. Z Brusselu, 7. října. (C.-B.) Když král, princ Albert a jeho choť chtěli z bursy odjeti na zámek, pokusilo se několik socialistů dostati se mezi povozy. Policií bylo jim v tom za- bráněno. Dva dělníci, kteří volali po amnestii, byli zatčeni, ale záhy opět propuštěni. Vedle toho bylo zatčeno 16 osob pro neuposlech nutí stráže. Z Londýna, 7. října. (C -B.) Herber Gladstone pravil v řeči, již měl v Ac cringtoně, že pravděpodobně před skončením roku lord Salisbury o dsto u pí.

Chamberlain bude prý pak s to dikto vati vlastní požadavky. Z Madridu, 6. října. (C.-B.) 21 členů generální rady madridské bylo suspendo- váno a postaveno před soud. D- vod tohoto opatření není dosud znám. Su- spendovaní generální radové byli nahraženi členy šlechty, umělci, průmyslníky, zástupei bank a žurnalistiky. Z Washingtonu, 6. října. (C. - B. »Reuterova kancelář« oznamuje: Odpo- věď Spojených států na notu francouzského ministra zahranič- ních záležitostí Delcasséa jest v hlavních ry- sech hotova a byla také již diplomatickému sboru sdělena. Ze základních rysů odpovědi vysvitá, že Spojené státy nesou- hlasí ani se zákazem prodeje zbraní do Číny ani s ponechá- ním stálého vojska v Pekinu na ochranu vyslanectev ani s trva lým obsazením spojovací čár mezi Pekinem a mořem, ježto by obě posléz uvedená opatření za následek mlti mohla trvalé obsazení čínských území. Soudí se, i kdyby vláda Spojených států ochotna byla k oběma těmto opatřením přivoliti, že by žádala, aby o nich rozhodl kongress. Toto stanovisko Spojených států bylo zástupcům velmocí sděleno za tím účelem, aby vlády těchto velmocí před vydáním odpovědi k fran couzské nótě na některé otázky zvlášť byly pozorny učiněny.

Posl. dr. Fořt před svými voliči v Benešově. Na včerejšek odpoledne svolala městské rada benešovská schůzi voličů městské skupiny kolinsko benešovské do nového prostran- ného sálu v hotelu »Na poště« a pozvála k ní dosavadního říšského poslance pana dra. Fořta, aby podal obraz nynější situace politické. Za četného účastenství měšťanstva benešov ského zahájil po 44,3. hod. odpol. schůzi sta- rosta města pan Pánek. Představiv voličům posl. dra. Fořta, vyzval shromáždění, aby sob zvolilo předsednictvo. Akklamací zvoleni předsedou starosta pan Pánek, místopředsedou starosta Živnostenské besedy pan Korytovský a zapisovatelem účetní nemocenské pokladny pan Bloha ty. Posl. dr. Fořt vzpomíná nejprve příčin pro které průběhem posledních let se rozpakoval účastniti se v Benešově schůzí veřejných. Pře- kotný vývoj události vedl v lůně klubovnímtu a tam k různostem názorů. Předseda klubu. posl. dr. Engel, hájival ve veřejných schůzích. jak bylo jeho povinností, názory dočasné vět- šiny klubovní, od nichž se řečník někdy od- chyloval. Bývalo by bylo sotva vhodné, rozpory ony právě v Benešově, polovičním to domove přítele Engla, na veřejných schůzích projedná- vati. Nyní však po vitězství české obstrukce rozpuštění rady řišské jest situace zcela nová. aktuální otázky, ve příčině kterých bylo tu tam různosti minění jsou vyřízeny, proto řečník s ochotou, ba radosti pozvání městské rady vy- hověl a do schůze dnešní se dostavil. e

Minulé tříleté období, během kterého řeční mandát voličstva městské skupiny Kolin- Benešov vykonával, tvoří v politickém vývoji našem vý- značný mezník. Rozpomeňme se letmo — prav řečník — s jakými úmysly jsme do období toho vstoupili a k čemu jsme dospěli. Poslední volby. konané r. 1897, zejmena pak své zvolení v skupině zdejší, dály se ve znamení ostré oppo sice proti uherskému vyrovnání. Ob nova uherského vyrovnání má arci hluboký vý- znam hospodářský a finanční, však nikdy jsem se tím netajil, že pro nás Čechy jest poli tická stránka jeho mnohem důležitější. Doku ústavní apparát rakouský pracuje v klidu, těžko uvést otázku českou do popředí; konfiskace no- vin, patroly četníků a snad občasně výminečný stav udusí snadno každé ostřejší hnutí. Patrno že nutno nám chápati se podnětů, pomocí kte rých by apparát nepřátelské nám soustavy mohl být uveden do kolísání. Takovým podnětem byly předlohy vyrovnávací. Kalkulováno asi násle dovně: Uherské vyrovnání chová v sobě tolik hospodářských křivd a tolik neoprávněných bře- men finančních, že není nesnadno, čilejší agi- tací celé veřejné mínění rakouské povzbuditi ku nejostřejšímu proti němu odporu.

Nuž co v té příčině s naší strany v otázc kvoty, celního svazku a privileje bankovního v parlamentu i mimo parlament vykonáno, ne- budu blíže rozbírati. Stačí, konstatují-li, že následek soustavné již v roku 1896 na českém sněmu zahájené práce záležel v tom, že v ce- lém Rakousku zavládlo mocné hnutí, vrcholicí v heslu; než obnova stavu dosavadního, raděj vyrovnání žádné. Úsilovná práce naše v otázee uherského vyrovnáníz dvojího prýštila se zřetele: Předně běželo o to, aby v ohledu hospodářském a finančním dosaženo bylo,co za daných poměrů vůbee dosfci lze; dále však kynulavi možnost, že uherské vyrovnání stane se v lůně německých stran dynamitem, že vy- volá bouři, kterouž i Maďaři octnou se v kle- štích a že v dalších důsledeích je povede ku zmatkům, pomocí v kterých vleklá rakouská krise ústavní stupňována býti může v krisi akutní.

Dnes vidíme, že ti, kdož takto kalkuloval a pracovali, jednali správně. Ruch, vzniklý proti uherskému vyrovnání vzbudil tak hrozivou atmosferu, že bylo zjevno: něco podstatného na zažehnání mraků musí se stát! Baden obrátil zraky své k Čechům, původcům anti vyrovnávacího proudu. Plodem toho byla jazy ková nařízení z března 1897. Další jesto va živé dosud paměti, Ždíbec jazykového práva nám udělený, vzbudil v Němeích vášeň a zběsílost V slepé zuřivosti své sáhli ku zbraní nejkraj nější, k parlamentnímu násilí. Po tříletém bojí vyhráli ovšem na celé čáře, neboť státní auto rita kapitulovala a ze strachu před bouří ně- meckou dostalo se kopnutí nám. Však Němet vyhráli za cenu dočasného rozbití nejvlastnější své bašty: centrálního parlamentu, jehož šest- náctému zasedání česká obstrukce z 8. června t. r. neslavný učinila konec. Sestavmež bilanci této svoji tříleté působ- nosti. Cože spatřujeme? Nejprvé bije do oč skutečnost, že česká otázka událost- mi posledních tří let způsobem přímo vehementním posunuta byla do popředí. Uherské vyrovnání osvědčilo se býti dobrou pavezou k rozkymácení celého ústrojí. A k tomu vyrovnání ono dosud ještě není pod střechou! Platnost dotyčných zatím- ních předpisů, vydaných paragrafem 14., ob- mezena jest šibeniční lhůtou, Maďary diktova- nou. Züstává vyrovnání tudy pořád ještě trum- fem. Je-li ústavní krise cestou, vedoucí k do- sažení našich cílů, pak jsme počátek cestyte nabyli. Od pádu Hohenwarta, po celých 3e roků, neučinil dynumický tlak nutkající k roz luštění otázky české tak mocný postup, jako v uplynulém třiletí, okolnost to, kterou lze snad právem zaznamenati jakožto zisk, jakožto saldo aktivní.

Arci na druhé straně má úspěch tentc velice vážný rub. Událostmi posledních let vy- šinula se zároveň otázka česká měrou daleko větší než kdy jindy ze svého pouze ra- kouského ovzduší do sféry svě- tové politiky všeněmecké. Okolnos luto nesmíme pustit se zřetele. Némei, vidouce, že jest jim nemožno udržet nadvládu pomoci vlastního svého díla, centralistické ústavy z roku 1867, vrátili se k ideám, které již jednou, roku 1848, veškerým Němectvem mocně lomcovaly které budou as osou přístích světodějných udá- lostí evropských. Obrysy snah dotýčných vystu- pují na povrch s určitosti, že jen slepotou ranění, neb ti, kdež pro hybné sily dějinného vývoje nemají naprosto žádného porozumění, mohou jich neviděti. Státní právo, které požadují Čechové, dáno budiž Haliči; Čechům na místo státního práva dostaň se práva stan ného s příslušnou garniturou prostředků per- sekučních; Cislajtanie takto oklestěna budi sešněrována státní němčinou a pomocí celnt jednoty a státoprávního svazku přivtělena trvale k říši německé. Toť podstata myšlenek, proudí- cích dnes duší Němectva. Cíl to věru pro každé srdce německé velice luzný. Vedeť k ně- mecké světovládě, k utvoření říše 70 millionů, kolosu to, jenž by se zdarem mohl. s velřišemi anglickou a ruskou zápoliti. Nuže my, jakožto nejbojovnější předvoj neněmeckých národů R kouska, ležíme uskutečnění luzných těchto sno v cestě. Vědomi této okolnosti stává se poznovu všeobecným a tím roste i kritičnost na- šeho postavení. Však jednou okamžik tento nadejíti musil. Snad jest výhodou, že udá- lostmi posledními byl rozkladný proces, jejž

Rakousko prodělává, uveden do rychlejšího tempa, neboť není vyloučeno, že tento kvasivý proces bude v Rakousku dokončen snad přece dřiv, než Německu nadejde možnost, aby plány v nitru jeho dřímající mohlo uskutečníti. Jist jest, čím dřív a čím jasněji evropský význam otázky české vystoupí d popředí, tím snáze lze očekávati vznik tako- vého seskupení mezinárodních sil které bude živý na tom míti zájem, aby stromy německé do nebe nerostly. (Výborně!) Další ovoce posledních tři let záleží v tom, že po dlouhé době vrátili jsme se z a k sobě samým. Bylo přirozeno, že po hrozné porážce šestnáctiletého passivního odporu. spečetěné r. 1879 vstoupením do rady říšské. zahostila se u nás na mnoze beznadějná zmalátnělost, maskovaná ob čas dost nuzně platonickými projevy stáloprávními. Příznakem zmalátnělosti této bylo kolisání mezi střízlivým a upřilišněným opportunismem. Tento poslední nejen u nás, nýbrž všude jinde bývá však paře ništěm tichošlapství, ba i osobních ambicí. Nuz atmosféra tato byla nyni důkladně provětrána Zároveň však i důvěřivost, kterou v mnohých z nás budil Badeni, ba i Thun, jest ta tam v lesklých slovech autonomistického programu bývalé pravice poznány nicolné celky a duší celého národa vedle trpkosti u hněvu lomeuje dnes pevné odhodlání, že politika česká půjde dále vlastní svojí cestou a ze d'ěj s e o

děj veliký svůj cíl ani na oka mžik se zřetele nespustil (Výborně Výborně ! Potlesk.) Toť, pánové, politická bilance minuléh tříletí. Po čtvrtstoletém tutláni, uspávání a ko nejšení zeje poznovu otázka česká jakožlo otevřená rána na téle Rakouska. Celé ústroj státu zachváceno krisí. Současně arci, zburco- váno vše, co životní na tom má zájem, aby národ český z otrockého ponížení k vlastnímu životu se nepovznesl. Rubikon tedy překročen šiky se seřaďují a obrysy, konečných zápas vystupují na obzoru. V tomto zrychleném tempu rozkladného procesu rakouského leží po měm soudu zisk a úspěch. Poměry arci staly se zá- roveň kritičtějšími, leč toho netřeba se lekati. Chceme-li se dostat k lepšímu útvaru novému. nesmíme se děsit praskotu rilíeího se útvaru starého. Kdo chce a musí přeplavat proud dělicí jej od žádoucího cíle, musí do vody, byo byla sebe ledovější. (Výborně! Tak jest!) Než po tomto rozhledu nazpět obraťm zraky své do budouena. Ústavní forma centralistického ústrojí před 30 lety bez nás a proti nám sroubeného vypo- věděla službu. Není to ještě agonie, nýbrž t liko křečovité záchvaty, snad předzvěsti agonie V příčině dalšího vývojo však těžko být proro- kem. Život státu jest výslednicí nesčislných slo- žek, jest plodem hry přerozmanitých sil a zájmů a příčinná souvislost jejich vzájemného na se působení jest tak složilá a nevyzpytatelná, že oku smrlelníka jeví se nezřídka jakožto dílo pouhé náhody. Jakkoli jest tedy vzhledem k budoucnosti každá kalkulace těžkou, možno nám přec v té rozplizlé ředině, v těch chaoti- ckých mlhovinách, tvořících podstatu okamžitých poměrů nynějších, postřehnouti několik pevných bodů, pomocí kterých aspoň přibližný obraz přl- štího vývoje lze skonstruovat.

Jedním z těchto pevných bodů jest nepo píratelné osvěžení českého dücha a vznik pevn určité vůle, vrcholící v diktátu, že český národ. pokud nebude zdrcen, s cislajtanismem se nesmíří a snah po vlastním ži votě, spočívajícím na svézákon nosti a rovnoprávnosti, nevzdá se nikdy! (Hlučný potlesk.) Strana, která by se proti tomuto diktátu prohřešila, není v Čechách možnou. V tom ne- leží žádný utopism. Zkušenostmi padesátiletého zápasu vystřízlivěli jsme a zbystřili si zrak s do statek, abychom čeliti mohli na jedné strane rovněž tak beznadějnému choulení černožlutého opportunismu, jako odmítali na straně druhé každé jakékoli dělinné fanfaronství. My víme, že proud dějin beře se stále ku předu. Jako voda neteče do vrchu, tak nevracei se dějinné útvary v téže podobě. Podťatý strom nevyroste znova, však zpod ztrouchnivělého pa- řezu vyžene ze zdravého kořene peň nový. Mlu- ví-li se o neodvislosti a samostatnosti státopráv- ního svazku koruny české, víme, že na znovu zřízení státu českého dle vzoru uherského máme nárok rovněž tak dobrý jako Uhři, zároven však jsme si toho vědomi, že vznik takovéhoto státu buď ve formě trialismu, nebo jakožto oso- bitého útvaru mezinárodního, nebyl by. proti vůli odpůrců našich jinak možný než násilím.

Ku provedení toho bylo by však potřebí zakro- čení moci cizí, jež by dnešním poměrům při- vodila katastrofu. Založiti politiku národa na podobné mlhoviny, bylo by bláznovstvím. Tím spíše, poněvadž nikdo nevi, zda by pak příštím vítězům nad Rakouskem zrovna na tom zále- želo, aby státoprávní naše poměry upraveny byly tak, jak si přejeme my. Politické naše snahy účtovati musí s trváním a zdravým rozvo- jem Rakouska. Arci bylo by chybou, před pří- padnou katastrofou zmírat strachem a choulie se bojácně jakožto dobří provineiální Cislajtá- nové. Náš zájem na budoucnosti říše a jeji zájem na nás se vespolek podmiňují. V tom smyslu dlužno rozuměti známým slovům Palackého: »Byli jsme před Rakouskem, bu- deme i po něm a nespravedlnosti dostane se nám všude a to gratis !« Z toho plyne, že prvním cílem našich snah musí býti rekonstrukce rakouských poměrů ústavních ku zlomení nad vlády německé a ku poskytnut nám takové mIry svézákonno sti abychom jakožto politický činitel soustátí mohli vésti vlastní svůj život. (Výborně!). Dnes bez převratů násilných českou otázku isolovaně, t.j. samu o sobě, řešiti nelze, řešení musí jít v sou- vislosti s celkovou ústavní otázkou rakouskou.

Cesta k tomu bude krušná a těžko říci jak a kdy se po ní dojde ku konečné žádoue formě ku vybudování zvláštního specifieky pro Rakousko se hodicího federalismu, který by se od složení nynějšího Německa rozlišoval tím, že by místo dynastií v jednollivých zemích byli orgánové, representující bezprostředně moc- náře, v jehož rukou a v jehož ústřední vládě by celé soustátí bylo zobrazeno a soustředěno. Nuž český národ krušnou tuto cestu nastupuje v plném vědomí útrap, jež mu ještě snad kynou, však v mužném odhodlání a v pevném vědomí, že jiná cesta by jej od národního he- lotismu neochránila. Druhým pevným bodem v kalkulaci o při štím vývoji jest skutečnost, že centrali- stická ústava nynější se trvale udržet nedá a že nějaké skonsolidován poměrů rakouských v rámci této ústavy jest holou nemožností. Prosineovka z 1867 jest v jádře svém kopií Smerlingovy únorovky z 1861. Tato však přistřižena byla na télo zcela jiného Rakouska, než jakým jest nynější Cislajtanie. Otee řečené ústavy, Šmerling, ztě lesnil v ní tradice, jež žily v něm ještě z r. 1848, když byl ve Frankfurtě předsedou ně- meckého ministerstva v době zasedání známého sněmu všeněmeckého. Pomocí ústavy z r. 1861 mělo Rakousko jakožto spolkový stát německé V drobném prodejii zanní číslo o sobě . . vdpoledtní . .. . na zb Ve dlislkách na venkovšn ranní číslo. . . . . . . odpolodní . . . . . . . . 6 Inseráty platí se hotově napře Předplacení a lnaerty přijimá vdmini strace v Musiansk é ulici č. 3. TTam nachizajísa ték redaken tlskárna k vspaina „ Miárodnica L istá“ Rukopisy se nevračsti.

říše opírati se o Němce a zabezpečit jim ústavně nadvládu. Však r. 1866 bylo Rakousko z Německa násilně vyloučeno a r. 1871 ovládli německou říši králové prušti. Tím v Ra- kousku životní schopnost centralisticko -německé ústavy vzala za své, neboť rakouští Něme vzdor všenu bramarbasování nemají sami o sobě tolik početní sily, aby ve formě ústavní ne- němenkou většinu drželi trvale v kleštích. nPro Rakousko, jakožto stát suverenní, ne- může býti po roce 1866 fundamentem nie jiného než plná poetivá, politická a národnírovnoprávnost všech národů, zvláště ovšem národa českého, opírajícího se o svoje nezadatelné nároky státoprávní. Nuž, rozpor mezi podstatou říše a formou ústavy vedl k řadě zápasů, jež vyspěly k dnešní krisi. Rovnoprávnost a centralisace v státu různo- rodém vylučují se na vzájem jako voda a oheň. Naivní byl názor těch, kdož se domnívali, že ústava se již »vžila«. Nikoli, experiment z roku 1867 se nevžil, nýbrž jest rozviklán ve svých základech a trvání jeho jest jen otázkou času. Třetí konečně pevný bod, o jehož jsoue- nosti nelze pochybovati, souvisí s druhým a zá- leží v tom, že po dobu trvání centralistické ústavy jest nějaký poctivý, trvalý j a zy kový smír s Němci naprosto ned - sažitelný. Němci mají v ohledu národním vše, co hrdlo ráčí a kdyby se s námi měli smířiti, musili by části svého nadpráví se vzdát.

Dobrovolně tak neučiní, byli by blázni! Z lásky k nám tím méně, neboť Němci nás od staleti instinktivně nenávidí. Spatřují v nás obrovský hrot, vražený do německého těla, o jehož roz- drcení již tisíe let marně usilují. Hrot ten zvlášt nyní je pálí, jsa největší překážkou snů po ob- novení říše Karla Velikého. A že by se s námi smířili z příchylnosti k Rakousku ? Dobře děl před nedávnem uherský poslanec Ugron, řka: »Némci jsou pro trvání Rakouska živlem nej- nebezpečnějším proto, poněvadž v panovačnosti své touží po nadvládě a nemůže-li ji Rakousko jim zabezpečiti, pak jim nav osudu jeho nezá- leží, neboť v nejkrajnějším případě pojme je do lůna svého pramáti Germanie«. Tutéž myšlenku jinými slovy pronesl ostatně na českém sněmu posl. Schücker, volaje emfaticky »Ať se s Rakouskem stane cokoli, my se rusky učit nebudem !« Nuž, pánově, z těchto tří hledisk rýsujese nám perspektiva vývoje. přištího. Rozkladný proces bude postupovati dál. Okamžik konečného rozhodnutí není ještě v dálce dohledné. Než k němu přijdeme, proděláme ještě celou řadu fásí, pro nás snad namnoze i dost krutých.

Jaké as budou nejbližší kroky téch, kdož drží ve Vídni kormidlo politických věcí v ru- kou, není konečně nesnadno se dohádati. Nej- hlučněji ozývá se hrozba: zastavení ústavy zabájení absolutismu. Na to bych odpověděl Odsuďle jen štiku k smrti utopením. Zastavení ústavy jest přece naším cílem, poněvadž víme, že cestou parlamentní jest každá její změna nemožnou. Absolutismu se nelekáme a v trva- lost jeho nevěřime. Víme dobře, že roku 1860 nebyl absolutism odstraněn ani z lásky k svo- bodě ústavní, ani z příchylnosti k nám, nýbrž že kolébkou ústavnosti byly poražené armády, zkrachovaná správa, milliardy dluhů a prázdná státní pokladna; víme dále, že celý ten ústavní život vlastné směřoval rovněž jako absolutism jenom proti nám, víme konečně těž, že ústav- nost na základě prosincovky jest holou fikcí. jest španělskou stěnou, za kterou se skrývá byrokratický absolutism. (Výborně ! Výborně Hlučný potlesk.) Hrozeb s absolutismem se tedy nelekám, čím dřív dojde k císařskému řezu tomuto, tím spíš lze doufati v zdárné rozřešení krise. (Sou- hlas.)

Mám tedy za to, že k zastavení ústavy tak brzy nedojde. Dřív vystřídá se as řada jiných pokusů, pomocí kterých by dělnost parlamentu mohla být znovuzřízena. Jedním z těchto po- kusů, ku kterémuž dříve nebo později, najisto bude sáhnuto, bude změna jednacího řádu ku násilnému zlomeni obstrukce české, po případě arci obstrukce vůbec. O tom, do jaké míry by se pokus takovýto snad mohl zdařiti a jakých prostředků proti zdaru jeho bylo by nutno se chopiti, o tom blíže uvažovati bylo by v nynějším okamžiku jak předčasno tak nevhodno. Promiňte tudy, že ani o tomto předmětu, ani o podstatě taktiky, kterou bych příštím poslancům odporučoval, blíže mluviti nebudu. Pro dnešek stačí, uvědo- miti si, že český národ a zvolené jeho příšt poselstvo kráči vstřic době velice krítické, že úloha jeho bude těžkou a že při volbě dočas- ného taktického postupu rozhodovati musí vedle energie a odvahy též obezřetno st a prozíravá soudnost.

Leč o jedné věci nelze býti v pochybno- stech. Ve vřavě přištích zápasů jen tehdá věe národa provedeme se zdarem, když při nastá- vající poslanecké rekrutýrce vybere si národ vše, co vyniká rýzostí karaktéru, bystrostí úsudku hloubkou vědomostí a když pak zvolenci tito ve velkých věcech potáhnou všíchni za jeden provaz. (Výborně!) Znám dopo- drobna vrstvy, tvoříci proudění politického ži- vota našeho a tvrdím z plného přesvědčení, že dnes není žádného podstatného věcné h důvodu, abychom se tříštili v strany a mohutný dojem přištích voleb seslabovali. Z účastenství v práci národní nebudiž však nikdo pro různost dosavadních stran vylučován! V té příčině se mi myšlenka dra. Eugla stran společné posla- necké schůze dosti zamlouvá. Každý, v jehož hrudi bije poctivé srdce české, v jehož lebce záři jarý svěží duch, budiž vítán v řady příštích bojovníků a veličstvo nežádejž od něho nie, než aby podřídil své osobní nevraživosti zájmu celku a podrobil se nejpřednějšímu příkazu discipliny, vrcholícím v slovech : Jedenz