1
masthead
Ročník XXXXVIII.
3
masthead
V Praze, ve čtvrtek 13. srpna 1909.
Praha
4
masthead
aěsoš blg ladtnltosnu a stlae
6
article
Na ranní a odpol. list,
předplácí nes
v Praze v admlnkstraci
Měste
na čtvrt leta . . . . 8 K —
s dvojí čenáškou
nk čtrt 1ata. . . . 7 K so
ve flislkáchn
na měsíe . . . . . . 2 K 80
Poštout
na . . . . . . K eo
ne čtvrt lela . . . .
s droji zísilkoe
na měsíe
ne vrí nrita
Praha
7
article
Předsněmovní nálady.
Předsněmovní nálady.
Divoký výbuch německo-nacionálního
fanatismu odpovídá tou dobou na vznešený
čin protektorky českých menšin, slovanské
a královské Prahy, na její monstremanifestaci
ve prospěch lidských, národních a kulturních
práv soukmenovců našich za jazykovým po-
mezím. Kdyby se německou žurnalistikou
oblíbené slovo o vysokem vlnobití německého
vzteku mohlo stáli skutkem, dnes by příboj
německé zhouby slil se v kotlinu pražskou
a zatopil by na věky jeviště nedělního čtyřiceti-
tisícového průvodu českých žalobců na ně-
meckou sveřepost v Čechách, která co do
nekulturnosti, barbarství řadí se hned za
poznaňský hakatismus. Ječí a skuči to v těch
nádržích německé zloby v Čechách a z ně-
meckých listů mluvčích německých radnie
letí do Prahy salva za salvou obvyklých
německých slovesných podarů, jež dostavují
se na každý český výzev o právo a spra-
vedlnost. Opravdové moře sprostoty a suro-
vosti, co jí jenom německý jazyk schopen
co jí německý tisk v Čecháchi snese.
Německé listy nadávají unisono a bez-
mezně; to je tedy první replika na generální
obžalobu, kterou český národ na pražském
foru vznáší nad zločiny německé menšiny
v království tomto napáchané tam, kde se
této menšině událo, sláti se většinou nad
zlomky národnosti naší v městech českých,
vinou králů a kletbou věků zněmčených.
Praha
Čechy
8
article
Rozjevené a neurvalé hnutí německo-
národní mysli následkem pražských událost
jeví však vedle nebývalého rozkacení všechny
známky úžasu, který se nenadál takového
ohromujícího důkazu o hluboce všenárodním
zájmu jádra národního s osudem menšina
takového svědectví vitality, životní síly men-
šin samotných, takové hromové odpovědi
českého lidu na volání hnětených bratř
našich v uzavřeném území, jaká se rozlétla
z Prahy památné neděle. Od ní datovati se
bude najisto nová epocha v životě přečet-
ných a početných skupin českonárodních.
žijících od nynějška bohdá již nikoli bezna-
dějný osud obětí hromadné germanisace
v území, z něhož sestrojena býti má nová
rakouská province »Deutschböhmen«. Proces.
o kterém se Němectvo v této i v německ
říši domnívalo, že se chýlí ke konci a že
dopadá už docela podle odhadů velkoněme-
ckých organisací berlínskomnichovských, ejhle
ocítá se najednou v začátcích, jichž se chy
statelé všeněmeckého imperia ani ve snu
nenadáli. Nikoli, z uzavíraného území v Če
chách nebude nikdy dajčbémská province
přes německo-pokrokový program národnost-
ního dělení v Čechách učiněn stejně tučný
škrt, jako přes linecký program o bývalých
buntovních zemích, blízké i daleké cesty ně
mecké zemězrady přervány a zataraseny
Praha
Čechy
9
article
Jediným dnem 9. srpna manifestován pře
vrat co nejpronikavější již dávno v dušia
smýšlení českém chystaný, národnostní poli
tika nabyla v národě zase rozhodné převahy
a stala se peremptorickým, kategorickým
rozkazem lidu ke zvoleným správcům
vůdcům českým. Národ rozpomenul se nad
sebou samým . .
V době už vrcholné národní a politické
bídy za posledních třicet let, ve chvíli, kdy
Němci v Čechách tak blízko focítají se své-
mu cíli bezodmluvné a faktické vlády men
šiny nad historickým národem v zemi. Slavné
dny přípravného slovanského sjezdu minuly
s největší nadějí na úspěch, jaké se slovan-
ské kongresové dějiny dožily a setká-li se
Němec
Čechy
10
article
naděje skutečně s úspěchem, zaslouží si ini-
ciatoři a spolupracovníci sjezdoví první mí
sta v slovanském pantheonu. Ale sotvaže
tato oslnivá záře z očí českých couvla, vy-
stoupily černé skvrny, ohavící před tím do-
mácí náš výhled politický temněji než dříve
na neveselém obzoru českém a ba i nové
k nim přibyly. Česká podání u »německých
soudů« vyřizují se stále po německu, revolta
»německých soudů« stala se téměř zvyko-
vým právem a trvalou justiční institucí v Če-
chách, persekuční německá hrůzovláda v po-
štovnictví slavila úplné vítězství nad český
mi pokusy o faktické rovné právo jazykové
ve styku meziúřadním, Němci vykonali ve-
škeré přípravy k legalisování vlastního samo
statného statusu úřadnického ve všech obo
rech státní správy a národní jich veto prot
obsazování vyšších a nejvyšších míst správ
ních centrál v zemi úřadníky českého pů-
vodu pochlubilo se nejúžasnějším triumfem,
jakého se vládní vůdcové českého bloku po-
slaneckého snad ani ve snu nenadáli —
stisknutím ministerskopresidentské ruky na
doklad, že se presidentem nástupcem Němce
Pštrossa-Šafaříka v ředitelství pošt a telegrafů
nestane Čech sekční rada Žampach.
Z punktačního hrobu, v němž osmnáct
let hnila, zas vyvstala příšera trutnovského
ryze německého soudu jakožto obnovený po-
čátek justičně správního rozdělení země podle
národnostního přání německého a byl to sám
posl. K. H. Wolf, který svým voličům sto
byl oznámiti uskutečnění trutnovského kraj
ského soudu německého jakožto přípověd
předsedy ministerstva bar. Becka, učiněnou
rovněž na sklonku minulého zasedání ...
Němec
Pštrossa
Šafařík
Wolf
Beck
Čechy
český blok
rada Žampach
11
article
Snad také podáním ruky ministrpresidenta
německým exekutorům?! Náš dotaz ke kom
petentním kruhům českým, zdali byly při
tom politickém kupu, zvaném v německé
parlamentní hantýrce »Kuhhandel« a zdali
snad při tom »přesekly« spojené ruce, jak
se dělává při obchodech podáním ruky uza-
víraných, zdali totiž věděly o tomto paktu
dříve než byl uzavřen, zůstal až dosud bez
odpovědi... Ale poněvadž pravidelně ne-
zůstává při jednom úderu hromu do českého
ráje, ale když značne jednou bíti, rána na
ránu dopadá, došlo i ke zakročení minister-
stva spravedlnosti proti soudním úřadníkům
v Čechách, kteří úřadně dopisovali soudům
moravským v českém jazyce, událost v ne-
dělním našem člänku konstatovaná, aniž by
se byla potkala s úřadním vyvrácením anebo
jakoukoli ozvěnou z vladních českých kruhů
Jediná sN. Pr. Presse« pokoušela se ospra-
vedlňovati zakročení ministra spravedlnosti
citováním výnosů vrchních zemských soudů
v Čechách a na Moravě — dokument to,
který nemá pražádné ceny v listě, hájícím
samostatnost a neodvislost soudcovskou i proti
státním základním zákonům, nemluvě ani
o jazykových nařízeních Stremayrových.
Stremayrový
Čechy
Morava
Presse
12
article
Takhle vypadá český obzor po odchodu
slovanského slunce z dohledu, takové chmurné
hrady mračen věstí nastávající bouře poli
tické na měsíc před svoláním sněmu zem-
ského, o němž nejnovější typovaný oběžný
článek sekretariátu národní strany svobodo-
myslné (ze dne 12. srpna) obsahuje tak
mnohoslibné věšlby, jdoucí až k předpovědi
předčasného ukončení nové periody sněmovní,
aby vykonány býti mohly nové volby podle
nového volebního řádu, ačkoli jest prý »po-
chybno, zdali tato nejdůležitější otázka vy
řízena bude už v kampani podzimní«
Aneroid klubu národní strany svobodo
myslné ukazuje tedy na klidné počasí sně-
movní, ježto prý »jest situace politická klid-
nější a jasnější než před sedmi lety, kdy
Němci byli rozhodnuti překazit jakoukoli
činnost sněmovní,« tak že »lze očekávati, že
hned první zasedání domácího parlamentu
bude míti positivní výsledky.«
Splní se tyto naděje připomínající ne-
zkrušiteloý optimismus vůdčí strany české
tak do slova? Nálada, panující v obou ná
rodních táborech nezdá se, že by tomu na
svědčovala i není ani možno, aby události
jež rozechvívaly veřejnost v Čechách z
parlamentní prázdně zalehly tak bez veškeré
ozvěny v síni sněmovní. Okružný článek
sekretariátu strany sám zmiňuje se o šovi-
nistických požadavcích německých, s nimiž
vystoupí při volební reformě, kdy hodlají
řešiti celý komplex česko německé otázky
Je možno, aby se o tuto peřej nerozstříštii
proud jednání sněmovního, jejž si předsta
vují optimisté jako klidný veletok. Olázka
trutnovská by ovšem byla schopna ukrátiti
jednání sněmovní docela v jiném smyslu.
kdyby Němci chtěli tuto historii opakovati
opakovala by se se všemi důsledky jako
před šestnácti léty. A což menšinová mani-
festace nedělní nezavazuje sněmovní zá
stupce českého lidu k ničemu v nastávajíc
kampani ?l
Němec
Čechy
sekretariát národní strana svoboda
klub národní strana svoboda
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Vídně, 12. srpna. (Rakousko ned
okupovaným zemím parlamentu
»Vaterland« rozhodně prohlašuje, že Rakousko
Bosně a Hercegovině parlamentu nedá. Jak prj
by to mohlo učmnit právě v této chvíli, kdy se
v Turecku dějí takové převraty ? Bosensko-herce-
govský parlament prý by sloužil leda velkosrb-
ským plánům okupovaných Srbů. Okupovaní
moslemové nepociťuji, jsouce přiliš konservativní,
žádné touhy po řečnických soubojích. A kato-
likům je v Bosně a Hereegovině blaze i bez
ústavy a bude jim tím lépe, čím více je bude
moudrá vláda osvobozovati od pravoslavných (1ll).
Ani řeči nemůže být o tom, aby se stalo po
přání, vysloveném v Pešti, aby v okupovaných
zemích byla zrušena vojenská správa. Toho prý
si přáti mohou leda ti, kdož ani zdáni nemají
o kulturných výkonech vojenského režimu v Bosně
a Hercegovině. Ale pomýšlí prý se na poskymutí
jakési obecní samosprávy a na zřízení provin-
cialných sněmíků. Že sultán povolil mladoture
ekým revolueionářům a dal konstituci, nezna-
mená pro Rakousko nie.
Srba
Vídeň
Rakousko
Boseň a Hercegovina
Turecko
Boseň
Pešť
14
article
Všechny tyto důvody jsou jak pošetilé, (ak
liché. Dnes už nikdo neuvěri, že vojenský režim
vykonal v okupovaných zemích kulturně divy
leda nepokládá-li »Vaterland« za takový kul
turný div kruté odsouzení srbských novinářů
v Baňsluce vojenským soudem. Ale jednomu
důvodu »Vat« nedá se upřiti podstatnost: pro
parlament bosensko-hercegovský není státopráv
ních podminek. Jinými slovy: suverenem okupo-
vaných zemí je sultán a Bosna a Hercegovina
by vlastně měly vysllati poslance do parlamentu
tureckého. Toho Rakousko-Uhersko nedopustí
samo otázku bosensko-hercegovského parlamentu
rozřešiti nemůže, byť i chtělo, jakože nechce.
Ze Zadru. (Jazyková otázka v Dal-
macii.) V jazykové otázce v Cislajtanii vůbee
vídeňská vláda přidržuje se názoru, že jsou
v zemích »na říšské radě zastoupených« tak zv.
»uzavřená území« německá a ostatní částí jejich
že jsou národně smlšené. A národně smišenými
musejí být i ty země, které jsou národně ryzl,
je li tato národnost slovanská. V tomto bezpráv-
ném a křivém stanovisku vlády vězí ta silná
opora, kterou Němci mají v každé vídeňsk
Němec
Bosna a Hercegovina
Rakousko
Uhersko
15
article
vládě, ať třeba jí dělají obstrukci. Tento vládní
názor mate národní jazykovou otázku nejen
v zemích českých, nýbrž i v Dalmacii, kde
Němců kromě několika c. k. úřadníků není.
Posl. prof. Virgil Perič píše o jazykové
otázce v Dalmacii: Rakouská vláda tvrdohlavě
se drží fikce, že Dalmacie je národně smišená
země. Není tomu tak, Dalmacie je země čistě
slovanská, procento italského obyvatelstva je ne-
patrné, procento Němců ještě menší. Všichni
dalmatští poslanci na říšské radě jsou Slované
— nejlepší to důkaz, že Dalmacie je země pouze
a pouze slovanská. Velmi je kormutlivé, jak
baron Beck se má k jazykové otázce dalmatské
Když vláda nemohla v Dalmacii urovnaťi půdu
úřadní němčině, vrael se znova k italštině,
bar. Beck povolává si znalce jazykových po-
měrů dalmatských — z jižních Tyrol a Gorice,
dra. Bugatta a bar. Malfattis, aby se s nim
poradil, kterak upravit jazykové poměry — v Dl-
macii. Co chce vláda touto provokací?
Němec
Posl
profesor
Perič
Slovan
Beck
Dalmacie
Tyroly
Gorica
16
title
Politické zprávy zahraničné.
17
article
V Praze, 12. srpna.
Praha
18
article
Tajná dohoda Rakouska s Ruskem.
Z Petrohradu oznámeno do Berlina telegra
fieky, že rakousko-uherské zahraničné minister
stvo poslalo ruské vládě notu o mezinárod-
ním položení Bosny a Hercego-
viny. Nota se odvolává na tajnou dohodu Ra-
kousko Uherska s Ruskem z r. 1877, již Rusko
Rakousko-Uhersku úplně na vůli zůstavilo stano-
viti dobu trvání okupace Bosny a Hercegoviny,
jakož i způsob, klerým cbce okupaci provésti.
Mimo to Rusko v dohodě se zavazuje nepři-
voliti, aby byl na Balkáně utvořen nějaký nový
slovanský stát. Rskousko-Uhersko nyní tuto do-
hodu Rusku připomíná a žádá, aby se dlen
zachovalo.
Noto
Ruska
Rakousko
Rusko
Petrohrad
Berlín
Bosna
RakouskoUhersko
Bosna a Hercegovina
Balkán
RskouskoUhersko
Rakouský Uhersko
19
article
Makedonie.
V Solunu, Skoplji, Drinopolu, Bitolji, ano
i v Prizreně opanovaly mladoturecké komitéty.
jež sesazují úřadníky, které pokládají za ne
dobré a zaměňují je svými lidmi. Ze Soluna
přibyla do Drmopolu deputace mladotureckého
komitétu, vedená kapitánem Rušen-begem a byla
slavně uvílána. Všechny úřady, v jich čele
místodržitel a vojenský velitel Nazir paša, přišly
na nádraží Mladoturky uvítat. Okolo nádraži
konala se vojenská paráda na počest deputaee
a dav několika desitek tisíe lidstva ji vítal.
Prvým skutkem Rušen-bega bylo, že. Naziru
paši oznámil, že je mladotureckým komitétem
sesazen z obojího úřadu a drže v jedné ruce
koran a v druhé revolver, přikázal mu přísahat
věrnost mladotureckému ústřednímu komitétu
Dále vůdce depulace, spatřiv prapor s nápisen
»Ať žije sultán!« poručil, aby byl odklizen
Prohlásil: »Sultán dal konstituci, že musel, není
zač mu děkovat.«
Přijezd deputace a chování jejího vůdce
docela změnily loyálný ráz dosavadních mani-
festací. Hned se po Drinopolu proslýchalo, že
Mladoturci chtějí sultána svrhnouti. Pověsti ta-
kové udržují se proklamacemi mladotureckými,
jež ostře odsuzují celé panování Abdula Hamida
»Po 32 let«, praví se v jedné z nich, »země
tonula v krvi. Mihony lidí vládli jako dobytkem
Nás udělali nepřáteli sebe samých. Jedny vypo-
vidali, druhé sázeli do žalářů. Bohaté ožebračili
chuďasy odírali o poslední groš. Museli jsme
poslouchati lháře, podlce, darebáky. Konečně
jsme se od nich vysvobodili,«
Každým dnem manifestace v Makedoni
stávají se velkolepějšími. Důstojníci chodí s pra-
pory po ulicích měst a na potkání se objímají
Nazir
Hamid
Bohatá
Makedonie
Drinopol
Bitolja
20
article
V drobném prodeji
ranní čislo o sobě .
odpeledni
. . . na z
Ve flialkách na venkorě
ranní čislo.
odpolodní . . . . . . . . 4k
Inseráty
platí se hotevé mapřeě
Přeďplacení a inserty přijímá sdmini-
strace v Marianské ulicl č.a
Tam nacházejí se též redakee
tiskárna a ekpedica , Národnich Listá“
Rukopiny se nevracsji
Národnich Listat
Rukopina
21
article
s křesťany. V Bitolji v městském jadu bulharský
pop polibil ruku řeckému areiknězi, jenž objímal
rumunského diakona. Ostatně bitoljští Mladoturei
příkře odsuzují násilí řeckých band a zaslali
konsulům přípis, kterým je žádají o pomoc proti
sveřepostem řeckýchi povstalců.
Ve Ferizovičí shromáždilo se na 4000
Arnautů a rokovali o tom, aby vtrhli do Skoplje
a vyhnali rakouské důstojníky, reorganisátory
makedonské žandarmerie, dále aby tam vyrubali
Bulhary, spálili divadlo a prohlásili Albanii spolu
se Starým Srbskem za samosprávné knižectví
s hlavním městem Skopljem. Mladolurci, zvě-
děvše o tom, učinili rázná opatření k ochraně
města Skoplje od Arnautů a poslali proti nim
baterii děl, aby je uvítala. Arnauté maji báječný
strach před kanony a Mladoturci správně s ním
počítali. Arnauté ihned se také prohlásili pro
konstituci a zavázali se složiti na ni přísahu.
Ze zpráv, docházejících ze všech stran
Makedonie a celkem velmi zmatených, povšechně
možno konstatovati, že revolučné smýslení
proti osobě sultánově vzrůstá přes
darovanou konstituci, a že povsta-
lecké čety, s nimiž vláda sultánova za drahná
leta ničeho nemohla pořiditi, dobrovolně se roz-
cházejí, bratříčkují se s Mladoturky a osvědčují
jim důvěru. Také bije do očí, že všude je za-
chováván vzorný pořádek, což je tím divnější,
že Mladoturci, otevřevše žaláře, pustili na svo-
bodu také všecky řemeslné zločince, jichž je
nemálo — a oni se nyní volně procházejí po
ulicích a zúčastňují se manifestací.
Kníže Grigorij Trubecký.
Bulhar
Trubecký
Albánie
Srbsko
Skoplje
Makedonie
Arnauty
22
article
Smrt Artura Ranca.
Jeden z předních republikánských žurna-
listů Artur Ranc, jenž hrál vynikající rol
v pohnutých dobách aféry Drayfusovy, zemře
ve stáři 77 let. Artur Ranc bojoval pro my
šlenku republikánskou již za druhého císařstvl
a byl vždy v první řadě, když se jednalo o od-
ražení útoku reskce na nynější režim Francie.
Narodil se v r. 1831 v Poitiersu, již jako stu-
dení agitoval a řečnil na schůzích republikánů
a byl zapleten do spiknuti proti vládě Napo-
leona III Porota ho osvobodila, ale policie ho
odsoudila na rok do žaláře pro účastenství
v lajné společnosti. Později byl znovu zatčen
pro domnělé účastenství v atentátu na dvorní
dámy eísařovniny Podařilo se mu utéci z Al-
žíru. Do Paříže se vrátil po amnestii r. 1859.
Od té doby věnoval se žurnalismu. Byl znovu
stihán a odsouzen na 4 měsíce do žaláře: Po
pádu elsařství byl jmenován mairem 9. srron-
dissementu pařížského a Gambelta ho jmenoval
policejním ředitelem. Následoval pák odstoupiv-
šího Gambettu a byl r. 1871 zvolen poslancem.
Ranc
Gambetta
Francie
Poitiers
Napa
Alo
Paříž
23
article
Protesloval s Rochefortem a Gambettou proti
uznání míru a když vznikla komuna, byl zvolen
za člena její vlády. Ranc odporoval násilnostem
revolucionářů a podal demisi, když byla usne-
sena pověstná poprava rukojmí. Byl pak zvolen
za poslance v depart. rhönském. Zpátečníci zu-
řili proti »komunardovi« a žádali, aby byl od-
souzen. Intriky reakce měly úspěch. Sněmovna
opustila Ranca, jenž byl vojenským soudem
13 října 1873 odsouzen k smrti. Rancovi po-
dařilo se uprchnouti do Belgie, odkud psal do
Gambettovy »Republique frangaise«. Roku 1874
byl amnestován, vrátil se do Pařiže, řídil list
»Petite republiqné« a byl zvolen poslancem.
Stal se jedním z vůdeů oportunistů a pracoval
pro koncentraci republikánskou. Vystoupil ener-
gicky proti boulangismu. R. 1891 stal se sená-
torem. Když propukla aféra Dreyfusova, byl
jedním z prvních zastanců setnikových a s celou
bojovností svou vystoupil slovem i perem proti
velkému spiknutí, jež chtělo povaliti republiku.
Proteslovat
Rochefort
Gambetta
Ranc
Gambettův
Republique
frangais
Petit
Dreyfusův
Belgie
Pařiže
24
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Hádej, hádej, hadači . ..
Staří Čechové rádi se bavili hádankami
čili, jak tehda říkali, „pohádkami“. Touž
záhy mravokárci na to, že došly rozšíření ná
danky čtveračivé, dvojsmyslné, z míry bujné.
Volá již Hus: „Kterakž tehdy obdržíme, co od
Boha žádáme a prosíme, tak posměšně jsúc živi
a mluviece oplzlosti nehodné a pobádky, jenž
chýté mysl k zlému.“ Jinde kárá Hus obyčej
„mezi dvořkami, jenž dávají sobě s pacholky
oplzlé pohádky, aby pokrytě sebe popůzeli.“ Ne-
blaze prosluly zvláště „utěšené panen Babylon-
ských pohádky“, proti kterým brojí Rvačovský-
Proti hádankám brojí také Milič. Později ve sto-
letí XVII. a XVIII. umlkají káravé hlasy o há-
dankách, ba dočíláme se, že při pankelich dlužno
vydávati na sebo ku přetržení opilství „sub-
tilné, utěšené vtipné pohádky“. Přisvěčuje Ko-
menský: „Šprými, ostrými připovídkami a po-
hádkami se potýkati vtipná věc jest!“ Záliby
v hádankách využitkovali duchovní a vychova-
telč. Upravili otázky a odpovědí tak, že v nicl
byly shrnuty základní články učení křesťan-
ského, hlavní pravidla o mravech, výklady ob-
řadů a pod.
Ve století XVII. a XVIII. vyrojilo se hejno
sbírek hádanek. Leckteré podnes kolují v lido-
vém podání a jsou prastaré a jsou již v těchto
starých knížkách, vydávaných v úpravě knih
jarmarečních podnes, zvláště na Slovensku zt
skárny Škarniclovy, doloženy. Některé jsou pro-
stinké. Jiné jsou patrně původu knižního. Silně
tu působňl vliv tak zvaných žertů klášterních
středověkých. Starý původ prozrazují hádanky
jimiž se tropili smíšky z rozmanitých křehkosti,
na př. u řen.slníků. Se změnou života staly se
rozmanité tyto hádanky, vzdálené celou před-
stavou od duby moderní, až nesrozumitelné.
Čecho
Hus
bůh
Rvačovský
Milič
Škarniclův
Babylón
ko
Slovensko
25
article
Nebudu unavovati výčtem sbírek hádanek
etaročeských. Srovněj můj' článek o nich s názvy
zevrubnými v Pamětním listě sjezdu českých
hádankářů 1908, na jejichž počest uspořádal
jsem v bibliothece musea království českého
přehlednou, svého druhu u nás první výstavku
veškeré literatury hádankářské.
„Nejstarší hádanky jsou zapsány a tak ná
hodou zachovány na přídeštích, v přípiscích.
Sbírku nejstarších domácích otiskl z rukopisu
kapitolního Český Lid (XII. 492). Z ciziny po-
chází známá sbírka v románu o Apollonovi, král
Tyrském. Tam Tharsia dává tyto hádanky:
„Duom jeden vědě, uhodneš-li, povědě
jenž ten duom hlučí, a hospodář jeho mlčí. 1 při
jede muž bez koně, nesa nit na luoně, jem ho
spodáře preč vleče, a duom dierů preč uteče.“
K té řeči Apollon vece: „Duom, jenž ty vieš
jest řěka, ten vždy h.lučí, ale jeho hospodář
mlčí, totiž ryba. I přijede muž bez koně, totiž
rybář na lodi, nesa sieť na luonie, i jem hospo
dáře, totiž rybu, pryč ho vleče a duom, totiž
řeka, dierú sieti pryč uteče.“
Tharsia opět vece: „Zrostu jsem vysokélio
a jsem lesa krásného; nevidomé sluhy mám
vodie mě, a já jich neznám, běžící cestů mnoho
necstavě sledu i jednoho.“ Apollon vece:
„Duera lesu krásného a vzrostu vysokého jest
strom, z něhož lodí učiněna; ta nevidomé sluhy
má, neb ji vietr pudí, jehož nižádný nevidí; ta
běží mnoho cestů a však sledu neostaví.
Apollon
Duero
o Apollon
26
article
Opět jemu Tharsia vece: „V horkých sto-
licech seděch, a však strachu nic neměch, jednu
věc v ruků držech, pro niž sě méně styděch
dům holý bieše, bospodář s hostmi nah sedieše.“
Apollon jí odpovědě: „Seděla jsi v horkých sto-
licech bez všeho strachu, nebo na laviciech;
ten duom bieše hol, že v něm nic nebieše. I se-
dieše v tom domu hospodář nah s hostmi, totiž
v lázni, a drže jednu věc v ruků, totiž věník,
pronž sě méně stydieše.“
Tharsia: „Jsů čtyři sestřice, jimž netřěb
přěslice, u sebe blízko stojie, žádného sě ne-
bojie, Nebo kdyžto kam běžiechu, nikdy sobě
nie nevecechu; jedno když jich nezlíčiechu,
tehdy vysoko vzkřičechu.“ Apollon jí odpovědě
„S dietkami hrající ty tomu jsi sě naučila, at
Apollon
27
article
1ar
jsi nynie zpomanula. Čtyři sestřice jsú kolečka
a těm přěslic netřěba, ty zarovno běžiece, k sob
nic nevecechu. A když jich kolomastí nesmaží
tehdy velmi křičé“ Tharsia vece: „Tomu milo
pohádky dávati, ktož je dobře umic hádnli,
které jest to stvořenie, v němž váhy za čtvrtei
nenie, nebť jest vždy churava, a má střěva dě
ravá, žeť ona nikdy nejie a ráda vajce pie
u břiše vajce čistí, tiem ji panna často jistí.
Apollon jí odpovědě a řka: „Pro tuto jsi můdrost
do Říma nechodila. To stvořenie, v němžto váhy
za čtvrtei nenie, jest hůba, ta ješto slove oka-
tice. Ta jest churava, jakž vidíš, nikdy nejie,
ale střevy vajce pie, toliž dutinami, a v sob.
vajce čistí. A to ji uči panna, když těmi vaje
šlojieř (závoj) peře.“ Tharsia opět vece: „Jes
jeden okrůhlik, jenž však nenie pacholik, div-
ného jest obyčeje, žeť nemá obličeje a ktož jak
naň snažně pohledí, ten u něho obličej vidí.“
K tomu Apollon odpovědě: „Okrúhlík pěkný
jest zrcadlo, k tomu nemá živého obličeje. Ale
ty sě často v ně vzhlédáš, i viděla jsi v něm
oblíčej, ale svoj.
Apollon
Řím
28
article
Lidové hádanky jsou méně složité a la-
škují vtipem i posměšky. „Které chvoštiště jes
nejdražší a nejméně užitečné? Ocasy dlouhýeh
sukeň ženských, kterými zemi a prach smítají
a za nimi jdoucím nezdraví ještě působí, ježto
by mnohý toho zbytečného oděvu mohl užívati
a na svým životě nositi. — Které jest nejlepší
nádobí v ševcovském řemesle? Zuby, neb nim
ševci kůži natahují. — Které řemeslo přiroze-
ním dostatečně není spokojené? Krejčířské, nel
mu se oka nedostává a kdyby na dvou dosti
měli jako jiní lidé, nepotřebovali by třetího pod
lavicí, do kteréhož sukna ukradená nosí a praví
že nezůstalo ledva to, co by mohl do oka vjíti
ba já tomu nevěřím, mohl by místo oka veliký
pytel míti. — Co jest nejlepšího ve mlejně
To, že pyllové nemluví, nebo kdyby mluvit
aměli, zradili by mlynáře.
Zub
29
article
Havlík z Varvažova upravil r. 1613 knihu
vlašskou Štěpána Gvazy O etném a chvalitebném
ve světě obcování. Do pásma léčení vplétal há-
danky: Který pas, který kohout a který služeb-
ník mezi všemi jinými mají se nejlépe? Pa
u řezníka, kohout u mlynáře a služebník v ho
stinským domě, nějlepší zvůli mívají. — Kte
rak by mohlo tělu lidskému jedné a též chvíle
lbo i nelibo býti? Kdo jest prašivý, zdrbej se
a skusí toho. — Jaci by to byli milovníci, kte-
řížto, čím starší jsou, tím se více milují? T
jsou, jenž milují okrasy vnitřní, kteréžto časem
berou svůj vzrost při milence a od miláčk
s větším rozumem poznány bývají. — Milovník
sebě stěžoval před svou milenkou takto: Já ne-
bohý jsem bez Boha, jsem bez vás, jsem i ben
sebe samého. Ona hned dala na to odpověd:
Jsem bez Boha, protože se mu nemodlím, ne
vám; jsem bez vás, protože vás nemám; jsem
i bez sebe, nebo vy mne máte a po své vůli
mnou vládnete. — Komu by se mohlo nejsvo-
bodněji něco tajného svěřiti? Zjevnému lháři,
nebo byť třebas něco toho problekl, od žádného
však nebude mu věřeno. — Co by bylo v světěze
všech věcí nejspěšnějšího? Mysl lidská, protože
v okamžení všecky kouty zběhá. — Co by byl
nejpodobnějšího k smrti? Žádná jiná vče ne-
může tak připodobněna býti k smrti, jako žena.
Havlík
Varvažov
vlašský Štěpán Gvaza
30
article
Nebo ona způsobem smrti pospíchá za um, kdož
před ní uchází a utíká před tím, kdož jí sob
vinšuje. — K čemu jest žena nejpodobnější?
K váze, nebo ona k tý straně se váží, na kterou
větší tíž se nakládá.
V století XVII. libují si v hádankách složi-
tých, uměle vymyšlených: Na př. z Kozmánkov
rukopisu v Strahovské bibliothece podává dr
Zahradník (Č. L. IX. 432) ukázky podobných
otázek: Hádej, příteli, co jest to? Dva služeb
níky k stolu mám, bez kterýchžto zřídka kdy
jídám, nebo jsou mi k službě jistí, protože jsou
někni čisti; ke kteréžto službě opět mívám
vždyckny psejčků deset, jsou živi, nic nejídají
ani také nepívají; než bych kterého z nich
zmrhal, já bych sto dukátův nevzal, neb bez
nich nemohu jísti, tolikéž i také piti, ač jim ni-
kdy jísti nedám; než služebníky na kolo dám
tak se jim tím odměním, je preč od sebe za-
pudím. Odpověď: Dva služebníci jsou k stolu
nůž a lžíce; deset psejčků jest, tolik prsto
Č L
doktor Zahradník
31
article
u rukou, kterýchžto věcí člověk k jídlu užívá
a je náramně miluje; když se pak člověk na-
sytí, položí lžíci a nůž na talíř, kterýž jest
okrouhlý jako kolo, a káže to preč od sebe
nésti. — Mám dům přenáramně krásný, v něm
dvě vokna pěkný, jasný, na něm makovici dra-
hou, pro větry, bouře zakrytou; klesne-li ta ma-
kovice, aniž může již dům více v své podstatě
státi, neb musí klesnout, padnouti, kterýžto i
s makovicí zem pozhře ve dne neb v noci. Na
to odpověď taková: Dům krásný jest člověk, dvé
pěkná okna jsou jeho oči, makovice na témž
demě jest hlava člověka kloboukem anebo če-
picí zakrytá; když skrze smrt klesne hlava,
tehdy celé tělo padne, a již bez moci pa, do-
země, totiž do hrobu se dostane. — Mám mlejn
mně převelmi milej, než jest přenáramně dra-
hej, na kterémž žito, pšenici mlývám, buď ve
dne neb v noci; když to na konec semelu, p
mostě to spustím dolů, více se s tím již ne-
shledám, a dokud živ neuhlídám. Na to odpo-
věz: Mlejn drahej jsou člověka ústa, kterýž zu-
bami chléb i žemličky mele a žvejká, a potom
to pustí po jazyku do života a více toho v té
podstatě neuhlídá.
32
article
Z podobných hádanek sestavil Leopold Čer-
venka zvláštní snůšku pod názvem „Curiosus
Tolerabilis“ (1697), z níž na ukázku stůj zde
na příklad:
Proč člověk od přední a ne od zadní
částky hlavy plechatí? Na tu otázku snadno
(jak Forerus in suo virid. poznamenal) odpově-
děti se může. Že totižto: přední částka hlavy
jest suchá a málo v sobě vlhkosti zachovává,
odkudž pochází, že vlasy netoliko samy, anobrž
i kořen jejich schne a vadne. Zadní pak částka
hlavy jest dostatečné vlhkosti místo, z kterébožto
síla vlasům přichází, je sílí a svou vlahou zdr-
žuje. Poznává se také z té částky zadní lidská
pamět, nebo cokoliv člověk se učí, to učení
ta pamět tam vězí jako noha v bahně, tak pamět
v tejle při vlhkosti vázne a se zdržuje. Protož
kdo jest větší vlhkosti, jest také i lepší paměti,
než kdo jest malé vlhkosti, malé nápodobně jest
paměti. Že v tom místé pamět své bydlo má,
Čer
Curiosus Tolerabilis
Forerus