1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
tonu zodt pěititog satila
3
masthead
V Praze, ve čtvrtek 14. května 1908.
Praha
4
masthead
l ooteode zled nuno Honí an eee
7
article
Va rauní a odpol. llsty
předl plkeí ae
v Praze v admlalstraei
mřsíe
na čtvrt leta.. . . 6 K —h
s dvojí čon3 K 50
na měsíe
na čtnt l4s . . . . 7 K 60
ve Slialkách:
na měsís . . . . . . 2 K B0 k
Pošteut
na měsic . . . . . .
na čtvrt lota . . . . 9 K 60 h
s drejí zásilken.
na maěsie. . . . . .
n čtvrt ta .. . . n1 K c0a
Virginie
Praha
8
article
Rozhodnuto!
Rozhodnuto!
Dopadlo to ve Vídni pobříchu tak ža-
lostně, jak jsme předvídali: Již v úterý
dopoledne nejsilnější klub český, čítající 28
členů, rozhodl se téměř jednomyslně, — (až
na tři hlasy prof. Velicha, Bukvaje a dra.
Zahradníka) hlasovati pro vládní předlohu
o zvýšení odvodu zeměbranců. — O několik
hodin později byl klub národních ka-
tolíků, čítající 17 členů, s poradou svou
brzy hotov: usnesl se rovněž závazně hlaso-
vati pro předlohu vládní. Tím měla vláda
již většinu poselstva Národního klubu pro
sebe získánu. Zbýval ještě klub český, zále-
žející z Mladočechů a Staročechů o síle 21
hlasů. V tom bylo větších rozpaků a zá-
pasů. Debata trvala dopoledne i odpoledne
a řada řečníků mluvila rozhodně oposičně.
Nicméně posléze i tu většina vyslovila se
pro vládní předlohu. — Když se potom
k večeru sestoupily všechny tyto naše strany
ve společný Národní klub, bylo tedy vlastně
již vše rozhodnuto. Parlamentní komise do-
poručovala »zachrániti situaci« z těchto dů-
vodů: Vláda prý se zaručila, že u vyšší ch
soudů a úřadů bude rovnoprávnost ja-
zyka českého s němčinou — z achována;
že prý nutno situaci, čili vládu Beckovu
držet, aby české poselstvo mělo skrze české
ministry vliv na obsah Beckem chysta-
ného jazykového zákona; že češt
poslanci odjakživa v otázkách vojen
ských hlasovávali pro předlohy vládní.
tak že i z obstrukce vyloučili zákon o od-
vodu; konečně, že prý je k zákonu o zvý-
šení odvodu pro zemskou obranu nerozlučně
připojena ještě předloha o podpoře rodin
reservistů po čas jich cvičení, tak že
by zamítnutím oné padla i tato. —
profesor
Velich
Bukvaj
Zahradník
Beckův
Vídeň
klub národní kotolík
společný národní klub
9
article
Schůzi Národního klubu obcovali ovšem
oba čeští ministři, Excellence Fiedler
Prášek; nuže těch se dle referátu »Unione
dr. Vlad. Srb tázal po obsahu onoh
chystaného jazykověho zákona
jejž dle zpráv vídeňských listů německý mi
nistr Prade již zvěděl prvé, než se uvolil
přijati znovu ministerstvo. Tomu od-
poroval však ministr Prášek, řka, že pry
dosud nikdo, ani ministři krajan
nemají o ustanoveních Beckova
jazykového zákona vědomost. —
Potom jménem národních katolíků p. dr
Hruban důtklivě všem kladl na srdce, aby
plnili usnešení klubu nechť dopadne jakko-
livěk. — Později teprve se dostavivši dr.
Kramář odtušil, že přes své zvláštní stane-
visko v otázce jazykové a přes sv
obavy, jež chová o politické si
tuaci, podrobí se usnesení klubu a bude
blasovati pro pilnost.
Vývody jeho resumuje zpravodaj »Union-
takto: »Nynější doba není přihodna k vy
volání krise. Nebylo by moudré rozbíti si
tuaci již nyní při prvém čtení předlohy
kdy neznáme obsahu jazykovéh
zákona Beckova. On (dr. Kramář) prý
jest přesvědčen, že osnova nevyhoví ani na
šim ani německým (?) přáním, avšak možno
prý doufat, že bude jazykový zákon Becků
tak uzpůsoben, že vzejdou nám Čechům
z něho některé podstatné prospěchy — oprot
Fiedler Prášek
doktor
Vlad
Srb
Prášek
Beckův
Hruban
Kramář
Beck
Čecho
10
article
škodlivým stránkám jeho však zajisté češt
poslanci vynaloží vše, aby je vymýtili.
Situaci nesluší nyní už proto rozbíjet,
poněvadž mladočeští poslanci ve vojen-
ských otázkách nechtějí způsobovat vládě
žádných obtíží a poněvadž byly z a to
poslancům dany garancie, že v praxi
jazykové nenastane při vyšších in
stancích v Čechách žádne změny k ho-
šímu a nebude učiněno žádné opatření.
které by rozhodnutí místopředsedy Rinesche
rušilo.« — Názorům těmto dosti od
porováno, avšak když došlo ke hlaso
vání, tu za přítomnosti 53 (ze 66)
členů Národního klubu 46 jich hlaso-
valo pro a pouze 7 proti pilnosti vládn
předlohy zeměbranecké. V této nové opo
siční sedmičce byli 4 Mladočeší (poslane
Čech, Černohorský, Fořt a Kaftan), 2 Staro
češi (Neumann a Srb) a jeden agrárník
(Velich). —
Tak věděl v úterý večer baron Beck
že může se pro zejtřek spolehnout na 4e
hlasův českých poslancův (ze 107) tak bez
pečně, jako na 60 hlasův kola polského
Avšak ohledně Němcův podobné jistoty
dosud neměl. Zejména Němci z Čech
sekundováni štvavým německým tiskem
s »Neue Freie Presse« v čele, volili v roz-
hodné chvíli zcela jinou taktiku. Strhli pe-
kelný povyk o dravém prý zrovna počešťo-
vání veškerých státních úřadů v Čechách,
od vrchního zemského soudu až do té pošty
a hrozili Beckovi odemstou při dnešním
hlasování. Následek toho byl, že v úterý dne
12. května, zatím co naši agrárníci a kleri-
kálové šmahem již přinášeli Beckovi obět
své důvěry a oddanosti, němečtí pře
dáci zhurta a nelítostně oblehali minister
ského předsedu drzými postuláty
svého chauvinismu na úkor rovného práva
národa našeho, až z něho také vyhrdlili tyto
vymoženosti, jež honosivě dnešní »Bohemie
oznamuje všemu »Deutschböhmen«, netajíc
zásluh, jakých si při tom dobyl novopečený
německý ministr krajan Prade svým »zakro
čením«.
Fořt
Kaftan
Neumann
Srb
Velich
Beck
Němcův
Němec
Čechy
Černohorský
český poslancův
Bohemia
Neue Frei Presse
11
article
O sobně, prý se předákům Němcův č
ských min. předs. bar. Beck zaručil, že při pošt
ředitelství v Praze a vůbec v poštovní správě
podrží s amopanství vnitřní úřadn
němčina. To jest, že čeština bude z vnitřní
poštovní agendy úřadní vypuzena jako pra-
šivá ovce. Ministr obchodu, Čech dr
Fiedler, že nebude smět se do pošto-
vnictví na dále ani míchat, nýbrž ve
všech poštovnictví se týkají-
cích záležitostech že smí zcela
neodvisle od ministra obehod
a všemohoucně nařízovat a poroučet jediný
generální poštovní ředitel Ně-
mec Wagner z Jaureggu, »což úplně
stačí, aby byla pošta znovu vyproštěnaze
sporu národního«.
Záležíť prý i vojenské správě na
tom, aby poštovnictví zůstalo německým
a bylo ušetřeno nájezdů českých. — Co se
pak soudnictví týče, bylo dle »Bohemie
německým poslancům z Čech dáno vládou
ujištění, že ryt. Wessely znovu se vrátí na
své místo, aby opět tak úřadoval jako
před svou karlovarskou léčbou! Německým
soudcům, kteří se zprotivili výměrům místo
Němcův
Beck
Čo
Fiedler
Wagner
Wessel
Praha
Čechy
12
article
předsedy Rinesche a jednali v duchu pana
Wesselého, ničeho prý se proto ne-
stane, jelikož se uznává, že měl by
rytíř Wessely právo postupovati směrem vý
měrům vicepresidenta Rinesche protivným
To vše sděleno ve vší formě dnes 13
května ve schůzi německých poslanců z Čech.
jakož i výboru devíti všech německých
stran. Dále to už věru nešlo. Více bar. Beck
přece již Němcům zdejším na útraty naše
ani zaslíbiti nemohl. A proto jistě očekával,
že až na několik německých radikálů všechno
Němectvo v parlamentě zvedne dnes vděčně
rukou svých pro něho a dopomůže mu opět
ke slavnému, imposantnímu vítězství »ve
věci vojenské«.
Leč nastojte toho německého vděku
Právě ti milci jeho, právě ti obročím vládni
přízně až do přesycení krmení a zasypávaní
Bumbrlíci jej v rozhodné chvíli nechali
zrádně na holičkách: Vzdálili se pře
jmenovitým hlasováním ze sně-
movny, tak že scházelo v ní v kritické
chvíli piné sto poslanců. Zejména ně-
mečtí poslanci z Čech odešli demon-
strativně před hlasováním do jednoho. —
To měl baron Beck z toho, že jim při
volební opravě tak naštědřil mandátů nad
právo a slušnost na újmu národa našeho.
Wesselý
Wessel
Rinesch
Beck
Němec
Čechy
13
article
Čtyřicetšest českých dobrákü-
poslanců v nevyléčitelné důvěřivosti obětuje
svou popularitu vládě, která tak okalě
straní Němcům, ale tito ji opouštějí a zra
zují, poněvadž jest jim to vše pořád ještě
málo.
S bídou nejkrajnější unikla
vláda Beckova, v níž maji Němci
svých pět parlamentních ministrů, porážce
zdrcující. Ve sněmovně bylo všeho všudy
416 poslanců. Dvoutřetinová většina, již po-
třebovala vláda ke svému vítězství, obnášela
tedy 278 hlasův.
Nuž a jak dopadlo jmenovité hla-
sování? Proti vládě hlasovalo 136
poslancův, pro vládu však pouze-
280!! Jen o dva hlasy nad nejnutnějš
krajní míru dosáhla po takové dlouhé na-
maze pro svou předlohu vojenskou ! Jen pět
hlasů scházelo oposici a vláda by byla po-
ražena.
Toliko čeští Doufalové a Netroufalci
ji opět zachránili v blahové naději, že jejich
dva ministři budou míti tolik vlivu a moci
aby vítězně překonali vliv a moc osmi mi
nistrů Němců v kabinetě Beekově a učini
nám z této vlády patronku, záštitu a haji
telku našich spravedlivých tužeb, práv a
zájmů životních !l
Neznamenali a nepostihli, bohužel, v čas
přes všechna znamení vůkol a přes všechny
mluvící skutky, kterak hrozí nám práve
opáčný spád věcí: kterak tento
systém Beckův v ni-čem se pod
statně neliší od zavile nepřátel
ského systému Körbrova, jak hodinu po
osudném hlasování svém vycítii
zajisté pánové dr. Kramář a Udrža
sami z odpovědi, jakou jim na jich
úzkostný dotaz dal dnes porážkou rozmrzelý
— Němec baron Beck... Logický by
dnešní den měl býti — koncem »positivní
politiky« — napalených oportunistův
Němec
Beckův
doktor
Kramář
Udrža
Beck
14
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 65.)
Ve Vídni, 13. května.
(Původní zpráva telef. »Nár. Listů«.)
Poslanecká sněmovna uznal
pilnost návrhu hr. Kolowrata. Byl
to však dvoutřetinová většina velmi velmi ne-
bohá, chudičká a skrovničká, která vypadala
jako žebračka proti hrdými a pyšným většinám
daleko přesahujícím dvě třetiny sněmovny, kte
rými uznána byla pilnost volební reformy a pil-
nost rakousko-uherského vyrovnání. Dnes hla-
sovalo totiž pro pilnost pouze 280 poslanců.
proti ní 136 poslanců. Celkem hlasovalo tedy
416 poslanců. Chybělo zrovna 100 poslanců.
Třetina ze 416 činí 1387/2, dvě třetiny jest
2771/2 — byla tedy pro pilnost návrhu hr. Kolo-
wrata většina dvoutřetinová, pouze 23/2 hlasy
přesahující minímum předepsané většiny kvali
fikované. Zaražen a rudý v obličej
vyslechl bar. Beck tento málo skvělý vý-
slodek hlasování, jež se konalo podle návrhu
posl. Němce dle jmen. Minulo celkem klidně
došlo jen k několika veselým episodám. Kdyz
ministr obchodu dr. Fiedler ozval se českým
„ano“, voláno naň s německé strany: „Aha
To jest úřadní řeč ministerstva obchodu!“ Po-
slanec dr. Heilinger, jsa vyvolán, odvětil
„Hier!“ Posl. Lisý odvětil: „Ať hlasuje— Zeme
netz!“ — poručík terezínský, o kterém mluvi
včera posl. Klofáč, o němž mluvil ministr země-
brany šl. Georgi, o kterém mluvili potom také
dnes ještě jednou posl. Klofáč a také dr. Kra-
mář. Zapisovatel dr. Weidenhofer, nevěda, že
president neblasuje, četl také jeho jméno. Kře-
stanští sociálové křičeli naň: „Hlasujte tedy!“
— což ovšem president odepřel.
Veliký byl počet poslanců všech skupin
kteří odesli před hlasováním úmyslně a z dů-
vodů politických. Největši počet absen
cí dlužno konstatovati u Němeů.
Kolovrat
Beck
Němec
doktor
Fiedler
Aho
Heilinger
Hier
Posl
Lisá
Klofáč
George
Weidenhofer
Vídeň
Kře
poslanecký sněmovna
15
article
Bar. Beck pořád je hýčká, vymahá pro n
ústupky, podporuje a zastává je
u poslanců jiných stran, zejména českých
a přece, když jde o věci důležité, ba nejdůleži
tější, nechávají ho Němei na holičkách; dnes
opustili ho stejně, jako to učinili, když se hlaso-
velo o pilnosti rakousko-uherského vy
rcvnáni. Pan baron Beck si uvykl do-
nucovati ministry české, by mu vy
mohli hlasy poslanců českých pr
vládní předlohy. K tomu jest jako před-
sedá parlamentního ministerstva zajisté opráv
něn, ale chef vlády jest z téhož důvodu po
vinen žádati totéž, co vymáhá od po-
slanců a ministrů českých, také od Němeů.
Sedí-li jako zástupcové německých stran a po-
slanců pět parlamentních ministrů Němců za
sněmovny poslanecké v kabinetě, jest bar. Beek
politicky povinen žádati od těchto svých mini
strů, aby buď přivedli ke hlasování o vládnícl
předlohách všechny hlasy německých stran, jež
ve vládě zastupují, nebo aby šli svojí cestou
jak poslanci, tak jejich ministři. Dle toho však,
jak jedná bar. Beck vůči ministrům českýma
jak vůči německým, ukazuje se také tu nestejný
loket, jakým se měří na straně jedné Čechům
a na straně druhé Němcům. Pan Peschka zůsta
klidně ministrem, když jeho vlastní přívržene
z německo-agrární strany odepřeli svůj sou
V drobném prodejí:
ranní čísle o sobě . . . za 8h
odpoledni
. . . . . za 2 h
Ve flislkách na venkově
ranní čislo. . . . . . . . 10 h
odpolodní . . . . . . . . 4k
Inserátv
plati se hotově napřei.
Přodplacení a Inserty přijímá admini-
strace v Marlanské ulici č. 3.
Tam nacházejí se též redakce
Uskárna a ezpedice „Károdnich Listů“.
Rukoplay se nevraeoji.
Beck
Němec
Čecho
Peschek
Marlanský ulice
16
article
hlas pilnosti rakousko-uherského vyrovnání,
klidně zůstanou na lavici ministerské dr. Eben-
hoch, dr. Gessmann, Prade, dr. M ar-
chet a dr. Derschatta, jakkoli ze všech
skupin německých, které representují tito čle-
nevé kabinetu, velmi mnoho poslanců odepřel
konati nejprostší důsledky svého přivrženectví
ke vládnímu táboru.
Ukázalo se, že bar. Beck také dnes spoléhal
mnoho na svoje štěstí a že nejen počítána, ný-
brž pevně očekávána byla vládou ni-
jisto většina mnohem imposant-
nější, nežli jaká se ukázala ve skutečnosti.
Cetní poslanci čeští, nechtějíce hlasovati proti
pilnosti, rozhodli se hlasování se nezúčastniti.
Byli to zejména poslanci dr. Fořt, profesor
Hráský, inž. Kaftan, inž. Neumann,
prof. dr. Velich, byli to však také poslanei
dr. Bulín a Smrček a byl to také konečné
prof. Drtina. Praskrovná většina, které dosáhl
bar. Beck při své předloze vojenské, jest pro
něho důtklivým mementem, aby zastavi
palitiku, která české poslance vypuzuje z
zasedací síně, hlasuje-li se tam o tak zvaných
státních nezbytnostech.
Ve sněmovně byl veliký šum, když z pre-
sidia, kde se počítaly hlasy, sděleno, že dvou-
třetinová většina jest velice na vahách a vý-
sledek celého hlasování pro vládu nejistý. Ve
skutečnosti zachránili kabinet bar. Becka po-
slední pismeny abecedy. Bylo již sděleno, že
hlasování se nezúčastnilo právě 100 poslanců.
Odečte-li se 5 mandátů uprázdněných a před-
seda, který nehlasuje, zbývá 94 poslanců ne-
hlasujících. Konstatujeme prostě, že nehlasovalo
21 Slovinců a Chorvatů, že nehlasovalo 18 Če-
chů (Bergmann, Buřival, prof. Drtina, dr. Bulín,
dr. Srb, prof. Hráský, inž. Neumann, inž. dr.
doktor
Eben
Gessmann
Prade
Derschatt
Beck
Fořt
Hráská
Ing
Kaftan
Neumann
profesor
Velich
Bulín
Drtina
Chorvat
Bergmann
Buřival
Srb
M ar
17
article
Kaftan, prof. Smrček, dr. Fořt, Slaněk, dr. Holí,
Náprstek, Záruba, Švejk, Myslivec, hr. Stérn-
berg a prof. Velich). 7 sociálních demokratůa
velice četní Němci, mezi nimi dr. Funke, bar.
d Elvert, dr. Pergelt, prof. Bachmann, dr. Urban
a kn. Auersberg. Zajímavo bylo, že před hlaso-
váním prohlásili K. H. Wolf a dr. Nielsche cel
vládě, zejména pak ministrovi obchodu, nedo-
věru a že němečtí radikálové hlasovali přinho
proti pilnosti návrhu Kolowratovu, němočtí
agrárníci pro pilnost a němečtí pokrokovci vyšli.
Staroruská skupina hlasovala celá pro vládu,
ostatní Rusové proti ní. Podotčeno budiž, že
čtyři členové, kteří včera ve svých klubech hla-
sovali proti vládě, poslanci: Čech, Černohorský,
Bukvaj a Zahradník, hlasovali dnes pro pilnost
návrhu hr. Kolowrata, podrobivše se usnesení
ro
„Národního klubu“.
Když prosident dr. Weiskírchner vyhlásil
výsledek hlasování, nastal ve sněmovně nevyliči-
telný rozruch, který byl ještě stupňován aférou
poručíka Semenetze. Tento důstoiník opovážil
se v Terezíně vystoupiti v roli otrapy a prodlou-
žiti si prsty. Představil se publiku svému, ve-
směs důstojníkům, slovy, že nemusí ří-
kati, kdo je, že stačí, je-li dlouhoprstým, by se
poznalo, že je Čech. Potom tento důstojník zpí-
val kuplet, ve klerém se tropí posměch z Čechů
a Židů. Důstojníci, až po generály
nahoru, mu tleskali. Ministr zeměbrany
měl pro toto jednání pouze slova velice mir-
ná. Podmaršálek Georgi oznámil sněmovně, že
poručík Semenetz byl pokárán a že se mu
dalo na srozuměnou, aby příště podobných
věcí nechal. Poslanci čeští právem čekali, že
ministr počinání, celý český národ hanobící,
Kaftan
profesor
smrček
doktor
Fořt
Slaněk
Holý
Náprstek
Záruba
Švejk
Velich
Němec
Funke
Elvert
Pergelt
Bachmann
Urban
Wolf
Nielsch
Kolovratův
Rus
Čo
Černohorský
Bukvaj
Zahradník
Kolovrat
Weiskírchner
Semenetz
Čecho
Žid
George
Terezín
Čechy
národní klub
19
article
lnrie
nsj
V Praze, dne 13. května.
(Caribrod—Mustaffa-Paša.) Celn
zřízenci vešli ještě do restauračního vozu, aby
pro tu debu, kdy vlak pojede územím bulhar
ským, z moci své úřadní plombamí opatřili zá
seby cizího vína, jimž je vůz na cestu vybaven
— vykonavše skutek ten bohulibý, sešli opě
na perron, bulharský průvodčí vlaku vystřída
pobratimského, srpského předchůdce, muž v čer
né beranici zazvoní, vlak se hne, rozjede se
znovu rachotí ku předu. Obrejlený spolucesto
vatel z vedlejšího kupé přešlapuje v chodbičee
cbrací v rukou listy červeného, dvacetistránko
vého sešitku a tváře se při tom velmi starostlivě
počíná se učiti „turecky snadno a rychle“ Po
máhej Pánbůh! mo
Trať, ustavičně stoupajíe, tvoří tu neustále
okliky a zatáčky. Po obou stranách dál a dál
táhnou se skalmaté lomy a prorvy, mezi nimi
kmitají se údoli a řídkým stromovím zalesněné
stráně. Jaro se jich zdánlivě p osud nedotkl
svým omlazujícím dechem, smutně vypadají ty
neživé a pusté kraje. A krajina za krajinou
ubíhá olem — stále se měnicí a stále týž obra
divokých, horských krajů.
Mustaffa
Paša
Praha
20
article
Projíždíme skalnatým průsmykem Drago-
manským, za Slivnicí opouští vlak hory, kopee
a skály a sjíždí v rozlehlou, širou rovinu sréde-
ckou, v modravé dáli ohraničenou zasněženým
obrysy hor balkánských.,
Vysoko nad jich vrcholy ční strmý, bílý
majestátní Vitoš. Při křtění hory té stala se as
nějaká chyba v matrice, říká se jí teď Vitoš
rodu mužskél.3, i Vitoša, rodu ženského — račte
si vybrat. A hle, zde již někdejší, teď na Sofi
pokřtěn. Srědec. A nad střechami nových sofij-
ských domů, srovnaných do přímočarých ulie
vodle vysokých bání a věží kostelních již obje
vují se i olověné kopule starých tureckých meši
se štihlými, útlými věžičkami bizzarních mina-
retů — památka z dob, kdy během půltisícilet
úpěly kraje ty pode jhem tureckého panství..
Jedeme krajem, kde „šumí Marica okrya-
vena . . .“
onnlo sbo
Marica
21
article
Poznovu stoupá trať, znovu přibližujem
se kopcům a horám. Jen osaměle zabělá se ves-
nička nějaká, stavení osamělé — zde někde
umístiti na př. sklad pian či benátského skla,
bylo by, myslím, spekulací úplně pochybenou.
Pastvinami, rozložený mi na úbočích kopců, m
hají se porůznu tmavé, pohyblivé tečky — stáda
černých ovcí. Při nich objevují se ma-
lebné postavy, bohatýrské typy přírody, v čer-
ných, velkých beranicích a ve tmavých,
plstěných pláštích, jichž tuhé, široké zá-
hyby se při chůzi téměř nepohnou — móda.
která jistě od pradávných let nedoznala tu nej-
menší změny... Z těch samot, jež jsou celýmí
jeho světem, zamává v pozdrav jedoucímu vlaku
horal osamětý — vlak přeletěl a zahlédnete
ještě, jak tmavý, tuhý plášť vrací se k odlouče-
nému stádu. Někde dva, tři takové pláště vidět
pospolu, časem zakmitne se si postava bohatýra,
jenž, bohudík, nemusí chodit pěšky. Sedě n
hrbetě trpělivého osla, ubírá se za stádem, dlou
hých nohou div při tom nevláčeje po zemi.
Na polích porůznu objevují se i postavy
oráčů, všichni mají tytéž plstěné, tuhé, neohebné
pláště a zvolna jdou za primitivním pluhem, d
něhož zapřažen černý bůvol s rovnými, nazad
položenými rohy, jenž mohutným, širokým če-
lem vkládá se v těžké jho starodávního pluhu.
22
article
Již daleko jsme za Sofií a stále ještě za-
sněžené, vysoko v oblacích se ztrácející obrysy
majestátního Vitoše vypínají se na dálném obzo
ru... a dál a dále táhne se mohutný, strmý
v modravé dáli s mlhou splývající hřeben Bal
kánu. Minuli jsme nejvyšší bod horské trati, sta-
nici Vakarel, jsme na hranicích Východní Ru-
melie a novými skalními soutěskami sjíždím
ke stanici Ichtiman. Kmitnou se i zbytky starýeh
opevnění — tudy císař Trajan přecházel se
svým vojskem, když válčil s Dacií — ale při
tem jsem ovšem nebyl. Neboť stala se ta udá-
lost již před nějakou donou, a sice roku 101. po
Kristu, takže vlastně již ani nejstarší lidé se
na to nepamatují.
Daleko táhnou se bukové a dubové lesy, již
loňské, nahnědlé listí dosud neopadalo. Jedeme
poděl břehů Marice a zase dále do hor. Rhodop-
ské jsou to hory, romantické i malebnými po-
hledy i tím, co roznesly o nich noviny celého
světa. Poturčení obyvatelé těchto hor se zálibo
pěstují zajímavý sport přepadávání vlaků. Zalo-
žili si spolek, svépomocný podnik a nečekajíce
ani potvrzení stanov, pustili se do díla. Přepa-
dávali vlaky s toutéž vytrvalostí, jakou jiní z
světili svůj život sportu jinéntu, sbírání poštov
Trajan
Krist
Marika
Ichtiman
Zala
23
article
ních známek či tramwavových lístků. Stalo se
že některého z cestujících, k němuž přilnul
obzvláštní náklonnosti, pozvali s sebou i dále
do hor a tam se s ním srdečně a nenuceně ba-
vili tak dlouho, pokud za ním — poste reslante
— nebylo posláno náležité výkupné. Roku 189
při třech osobách cenili si to výkupné na
200.000 franků — zajímaví, podnikaví, snaživ
Ze všech stanic a staniček, jímiž projíždimo
zde v tom kraji zajímavém, nenáhle a téměř ne-
pezorovaně vymizely dosavadní klobouky, če
pice i beranice nádražních zřízenců — teď již
skorom výhradně potkáváme se s fézy. Jedeme
sice posud územím bulharským, ale již tratí, již
vystavěla turecká vláda — přejeli jsme stanie
Sarambej a dále již zcela orientálský Tatar
Pasardžik. S herských svahů trať poznovu spou-
ští se do nížin, rozložených na jejich úpatí, je-
deme vinicemi, pastvinami a v polích, kde pě-
stují rýži. Teď již fézy objevují se i na hlavách
lidí v polích pracujících — u spřežení buvolo
viděti jen muže, oblečené v nějaké cáry — ni
kde při nich nevidět jediné ženy. I městečku
nízkých, dřevěných a stářím zčernalých domků
se kmitne po stráni, mezi nimi kopule nevelko
mešity, štihlý minaret s ochozem pro muezina —
jsme již mezi vyznavači islamu, mezi Mohame
dány i — poturčenci.
Tatar
Pasardžik
24
article
Při trati zamihne se stromek bíle kvetoue
i jiné stromky, oděné již mladou, svěží zelen
nového listí. Kraj stal se rovným a dalekým
tam jiné skupení dřevěných domků a jako u nás
v Čechách místy řada topolů a jinde nový mina-
ret. Vysoko ve vzduchu krouží tmavý jakýs
bod — po kořisti slídí to sup. A opět močálovita
krajina s nepřehlednými hejny čápů vybíhá
v prázdnou, rovnou step, a po daleké stepi čer
nají se vyvýšené kopečky dávných, pradávnýeh
kurhanů — mohyly, nakupené tu kdysi dávno
za věků minulých.
Vlak zarazí — stanice Sarambej, teď již
několikátá z těch nízkých staničních budov, kde
v průčelí vedle nápisu latinkou pro „Franky“
t. j. pro cizince skvěji se i podivuhodné turecké
klikyháky — kozel aby jim rozumělI
Je krásné jarní odpůldne — a hle, zde na
té staničce již Orient. Dopíjíme v restauračním
voze černou kávu, malebné a pestré skupiny
lidí venku stojících zvědavě dívají se po oknecl
vlaku. Vedle staniční budovy čeká primitivní
Franek
Čechy
Sarambej
25
article
lidě!
starý kočár, na jehož kozliku sedí bosý, z ka
bátu vysylečený kočí s fézem na hlavě, pobíhaj
nosiči ve špinavých cárech s vyrudlými látkami
stočenými kol pasu a ve špinavých fézech, kolen
nichž jsou ovinuty neméně špinavé, strakaté
šátky. Žebrák bůh vi jak starý, s řídkým bílým
strniskem vousů kolem bronzové, do hněda opá-
lené tváře, fez rovněž maje ovinutý špinavým
šátkem, vláčí za sebou ohromný jakýsi uzel špi
navých hadrů, Téžce plahočí se podél vozů,
belhá se od okna k oknu, volnou rukou téměl
země se dolýká a hned zas nese ji k ústům
čelu — hle, vítá nás prvý turecký pozdrav.
Bachratá stařena v kostymu, jejž snad an
hadrem nazvati nelze, přišťárá se odjinud s tím
též pozdravováním. Polonahé, vlasaté děti dotý
kají se rukama úst a čela, stále cosi brebentí.
domlouvá se stařík, domlouvá se babice a vše-
chny ty ruce stále se mihají u země, u čela
zase natahují se k nám — ach, netřeba an
učit se „turecky snadno a rychle“. Není ture
čtina tak těžká —: smluvíte se okamžitě, hned
všemu porozumíte . .
Odpolední slunce kloní se k západu, večen
ulehá na stepní mohyly, pomalu se stmívá. Kam
oko dohlédne, nikde nevidět světélka, nikde nej
menší známky života. Jedeme těsně kolem jaké-
hosi městečka — nikdo v něm nesvítí, nikde je-
diné svítilny na ulici, nikde jediného osvětlenéh
okna. Vlak staví poznovu, šero již úplné, jsme
na stanici, ale jakoby ta stanice byla vymřelá
a liduprázdná. Zakmitne se silhouetta tureckéhn
vojáka, líně opřeného o pušku — nikde nie se
neděje, nikdo nepřised, nikdo nevystupuje —
konečně sebou vlak trhne, rozjede se, hlučí tma-
vým krajem. Již setmělo se úplně — jakýsi ne-
pokoj vkrádá se do duše: již na nejbližší stanie
bude celní prohlidka turecká — kdo by se no
ni netěšil?
Žebrák
západ
26
article
Steward přináší naše pasy — v celém va-
goně chystají se k těm slavnostním obřadům
na turecké celnici, nakvap srovnávají se věci
v zavazadlech. Je třeba, uschovati především
knihy — Turecko bojí se tištěného slova — ani
Baedecker oficiálně nemá přístupu do říše padi-
šahovy. A knihy ostatní — čert jim věř! By-
vají prostě zabaveny i fotografieké přistroje —
kdo ví, k jakým třeba nekalým účelům by jieh
cestující použili! Nejméně ovšem je radno, po
chlubiti se zbraní — Turecko nemá rádo tako-
vých nebezpečných hraček ,.
Vlak dlouho píská, zastavuje. Jsme na sta-
nici — ale dokola je tma. Jest v průčelí sta-
niční budovy sice umístěna lucerna, ale nesvití.
A nikde, ani na výhybkách kolejí, níjakých svě-
tel. Jen dvě tři ruční svítilny blikají na perroně,
to slavný úřad čeká na přijíždějící vlak. Průvodčí
vlaku vyvolává jméno pohraniční stanice —
„Mustaffa-Paša“, rozléhá se tichem jeho volání.
Díváme se na muže s lucernami. Jsou to
poddaní padišahovy, všichni mají na hlavách
fézy. Jeden z mužů oděn je světlemodrým plá-
štěm se šavlí po boku a s revolverem u pasu.
Je to důstojník a za ním, opíraje se o hlaveň
ručnice, ve tmavomodrém, beránkem podšitém
kabátě s červeně lemovanou kápí přešlapuje za-
mračený pěšák.
Zašli do posledního vozu — ticho dokola.
Baedecker
Paša
Turecko
27
article
Mmuta za minutou míjí. Konečně jsou již v na-
šem voze, slyšíme hovor v sousedním kupé —
vstupují k nám. Důstojník s černým knirema
s očima, jimiž by, myslím, dovedl provrtat hezky
silnou fošnu, přiloží ruku k čelu, prohlédne pasy,
turecky překládá naše nacionále úřadníku v ob-
čunském šatě, ale rovněž ve fézu — obrací
pasy tak i tak, okouní, přešlapuje, konečně prů-
vodní listiny vraci. A oko jeho padne na čísla
přečtěných časopisů, jež jsme si byli koupili ve
vídeňském nádraží a jež teď povalovala se v síťce
nad sedadly. „Co je to?“ ptá se francouzsky.
„Noviny,“ odpovídáme tímtéž světovým jazy-
kem. Čtvrt hodiny převaceli noviny v rukou,
pyli jako děti: všechno chtěli vědět, všechno
vidět.
Prošťourali nejtajnější hlubiny zavazadel
našli v měm kufříku několik půlarchů panensky
neposkvrněného papíru, na poznámky. „Co je
tohle?! — „C'est le papier“, vysvětluji ocholně
nejčistší frančinou. Přešlapovali, zobraceli toi
ono, zase vraceli se ku prázdným těm půl-
archům, srdečně a důvěřivě hledíce mi při tom
do očí — — rozumím: bakšiš, holoubkové! Nie
nedostali. Bůh s nimi.
Nějaké děvče odvedli do úřadovny. Svítílnu
postavili na stůl, otevřenými dveřmi bylo viděti
rozkládání rukama a rokování. Vlak čekal, ce-
stující netrpělivě vyhlédali oknem. Konečně
i dívku milostivě propustili — myslím, že si od-
dochla. Shasli světlo, zavřeli dvéře — z tmavé,
neosvětlené stanice vlak vyjel do ohvězdění
B. K.
noci ...
C ' est le papier