Ročník XXXXIII

V Praze, ve čtvrtek dne 30. července 1903.

Čísio 208.

Na rnnní n odpol. list, pěed Jácí sel v Praze v sdministraci na nišai Ba etvrt l.ta . . . . 8 K — s drejí čonáško kl na čtest let venllsvách: a K 9o sa něke . . Poštont a narste tr lea : . . B K oo s drojí zisilkou a měsí rrk lcta . . . i K doi

Sensační zprávy z Uher. Včerejší bouřlivá schůze uherské sněmovny v níž poslanci opposičními podány doklady o po- kusech podplácení v rozměrech obrov- ských, aby zastaven byl boj proti branné před- loze, jest událostí, kteráž dá situaci v Uhrách zcela nový obrat, a jež činí takměř nemožným přesnější označení důsledků, jež přivodí. Přes to nemůžeme se vyhnouti své povin- nosti žurnalistické, promluviti o této situaci, protože události uherské jsou a budou rozhod- nými pro další osudy soustátí a jak jsme tuto nejednou upozornili a dokázali, nemohou nemíti účinků i na posavadní postavení našeho národa. Jest povinností aktivní politiky české, aby nejen bedlívě rozpoznala hybné síly nynějších zápasů uherských, ale byla též všestranně připravena k obraně zájmů našeho národa, nechť již do- padne rozhodnutí v Uhrách jakkoli. My sami domníváme se, že v Uhrách v tomto okamžiku nebojuje se pouze o záležitost letošního odvodu, ale že jde o položení základů k novému útvaru v poměru obou polovin so ustátí. Maďaři mají za to, jak názorně pravil posl. Ugron, odpovídaje na poslední řeč předsedy sněmovny hraběte Apponyie, že „liška s octla tentokráte v pasti“, a že proto nelze v zápase ustáti, dokud nebude vítězství či „polapení lišky“ nahraženo splněním požadavků maďarských, t. j. dokud nebudou dány pod- mínky zvýšené a rozmnožené sa mo statnosti uherské. Podplácení uherských opposičních poslanců o němž podrobnosti nalezne čtenář ve zprávách peštských, jest dokladem, že v zápase v Uhrách octli se již při používání zvrhlých prostředků a že tudíž do konce jeho, anebo přenesení jeho ze sněmovny na jiné jeviště nemůže býti již da- leká pesta. Jaké mohou býti tyto konce?

Podplácení samo, jakmile se zjistí nade všecku pochybnost patnáctičlennou, sněmovnou dosazenou komisí, sežene do tábora opposičního všecky čestné živly a bude míti tedy účinek přímo opačný, než jaký strůjcové jeho hodlali dosíci oslabením a rozdrobením opposičního tá- bora. Ba, tento účinek dostaví se bezpochyby již na pouhé znění zpráv včerejší schůze sně- movny. Vždyť i tak měla opposice nepopíratelný úspěšný vliv na veřejné mínění v Uhrách a do- nutila liberální stranu, vládní to většinu, k trpné zamlklé assistenci. Nyní v celé veřejnosti uherské opanuje jen jediná myšlenka, že opposice stojí na vyšší úrovni mravní, než její odpůrci; že opposice jest opravdu přesvědčeným a poctivým zápas- níkem za požadavky národní, a stín myšlenky této nedopadne jen na ony členy opposice, kteři s Františkem Košutem dodrželi dané slovo před sedovi ministerstva hr. Khuenovi-Héderváryiovi ale potáhne se přes jejich hlavy i do tábora vlád ního a nezastaví se ani, jak z projevů včerejších patrno, před křesly ministerskými. V Uhrách sice zvláště za ministerstva Baní- fova rozhodovaly peněžní prostředky při sně- movních volbách, ale přímé podplácení poslaneů oposičních velikými sumami peněz jest přeee jenom zvláštností, jež vrhá ostré světlo na tísni- vou situaci, v niž se ocílo ministerstvo s býv. chorvatským bánem v čele. Jak těžce dopadlo odhalené podplácení po slanců opposičních na většínu sněmovny, do- svědčuje její jednomyslné usnesení, aby byl dosazen patnáctičlenný vyšetřující výbor. Strana liberální či vládní již i tak byla na skoku přijati za své požadavky opposiční, protože viděla, že množí se vystupování poslanců z je- jího středu a že v obyvatelstvu jí na všech síranách mizí půda pod nohami.

Právě den před včerejší bouřlivou schůz sněmovní usnesli se zástupci vládní strany v De- brečině, že vyzvou veškeré organisace liberálni v Uhrách, aby se připojily k její akci, již se má zastaviti obstrukce a vymknout zbraň z rukou vítězné opposice. A prostředek, kterýmž si má vládní strana zabezpečiti triumí nad opposicí, jest právě při- jetí národních požadavků, hájených opposicí — za vlastníl Dnes po včerejších událostech sněmovníeh není možno o tom pochybovati, že vládní většina přistoupí na program debrečinský, t. j., že ve- škera uherská sněmovna, jak to ostatně bylo patrno i z poslední řeči hr. Apponyie, přistoup na národní požadavky. Potom bude celá sněmovna ve sporu s vo- jenskou správou, a rozuzlení jest jen dvojí. Bud jak již onehdy napověděl „Fremdenbl.“, vyhov se požadavkům maďarským, anebo nadejdev Uhrách po stavu mimozákonném stav ne- ústavní.

Rozpuštění sněmovny jest vyloučeno, a ne- mělo vůbec smyslu, pokud stála většina prot menšině, protože vláda nemá a neměla naděje, že by tato většina z voleb se ji vrátila. Dnes po odhaleném podplácení opposičních poslanců by rozpuštěni tím spíše selhalo. Jest však vyloučeno i odročení sněmovny protože by se tím na stavu věcí nie nezměnilo mimo to nezbývá ani času, má-li se od vod provésti do konce zá ří. V tomto okamžiku tedy všecky okolnosti nasvědčují tomu, že smírné rozuzlení a zakon- čení zápasů jest možné jedině vyhověním poža- davkům maďarským po „znárodnění“ uherské části společné armády. O případě neústav- niho vyřízení nehodláme prozatím uvažovati, protože je nelze uvésti v souhlas s posavadním. přísně ústavním stanoviskem uherského krále,a protože se zdá odporovati onomu, od let znatel- nému vývoji, jímž těžisko soustátí se přenáší z západu dále na východ, slovem, do Uher Vždyť právě nyní, kdy obsazeno bylo smr

Kallayovou uprázdněné místo společného mi nistra financi a správce zemí okupovaných, bar Štěpánem Burianem z Rájce, přinášejí uherské časopisy zprávu, že dostane se zájmům uherským v Bosně a Hercegovině určitějšího označení tím že střediskem správy zemí těch se stane Pešť-Budín. Zásadě rovnosti obou polovin říše prý od- poruje, že všecka společná ministerstva sídli jen ve Vídni; odůvodňuje-li se stálý pobyt mi- nistra zahraničných záležitosti a ministra války ohledy mezinárodními, pokud se týče dynasti- ckými, nelze prý pro pobyt společného ministra financí a správce Bosny a Hercegoviny ve Vídni uvésti nijakého platného důvodu; otázkami fi- nanční politiky se prý společný ministr financi beztoho nezabývá, za to prý správa Bosny a Hercegoviny jest v Pošti nejen blíže oběma ze- mím, ale přesídlení její tam by bylo v souhlase i se staršími dějinami uherského království. Splní-li se i toto přání maďarské, nebylo by to pouhým krokem ke změně posavadního postavení zemí okupovaných, ale i novým pří- spěvkem ku politice maďarského imperialismu. A tak zprávy z Uher stávají se co den dů- ležitějšími pro zodpovědné politiky — v této polovině říše. Ale kdo jest to vlastně, když máme ministerstvo neparlamentní a když sněmovna jest neschopná k činnosti?

Francouzský spis o protestantské akci německé v Rakousku. Georges Goyau, známý spolupracovník »Revue des Deux Mondes«, autor několika děl o náboženských a sociálních olázkách, jeden ze spolubojovníků katolického nacionalismu Bruné- tierova, vydal novou knihu »Stará Franeie a mladé Německo« (»Vieille France Jeune Allemagne« Paris, Perrin Co.), v níž největší zajímavost pro nás má čásť věnovaná prote- stansko germánskému hnutí »Los von Rom«v Rakousku, zejmena v Čechách. Autor »Katoli- ckého socialismu« a »Myšlénky vlasti a huma- nitarismu«, o kteréžto studii jsme svého času psali na těchto místech, věnoval se podrobněmu studiu hnutí »Los von Rom«. Po několik měsíců dlel za účelem těchto studii v Německu a Ra- kousku, cestoval po severních Čechách, aby se přesvědčil o rozmsehu velkoněmecké a prole- stantské akce a navštlvil též Prahu. Výsledek těchto prací je velmi dokumentovaná čásť jeho poslední knihy, v níž pod titulem: »V pád německého lutheranismu do Ra- kouska« líčí vznik a postup politicko nábo- ženského hnuti velkoněmeckého. Autor sebral bohalý materiál ze žurnálů, krajův a řečí pro- testantských pastorů, velkoněmeckých agitátorů, z orgánů Schönererových a Wolfových, ziskaí si též z pramenů mu přístupných jasný pojem o české otázce a vylíčil svědomitě, ač se stano- viska katolického, obraz národnostních a nábo- ženských kampaní v Rakousku v posledních

Pan Georges Goyau uvádí, jak ordo nance Badenovy, poskytující jistou rovnopráv nost v úřadech českých jazyku českému, roz- poutaly bouři germánské nespokojenosti. Zazna- menáváme aspoň ve hlavních obrysech interes- santní vývody francouzského spisovatele, jenž postřehl politické a národní nebezpečí pro Slo vany zejmena Čechy, v agitaci protestantské jež pracuje pro ideály všeněmecké. V hi- storii hnutí »Los von Rom« zmiňuje se Goyau o významu katolické církve, její vlastene- ckého kněžstva pro znovuzrození národa jazyka českého. Připomíná Balbina a jeho spis »Dissertatio apologetica pro lingua slavonica, praecipuc bohemica«, o němž praví, že »by byl nejlepší odpovědí, která by se mohla dáti bi- skupu Frindovi na obhájení ordonancí Bade- nových.« Proti katolictví, jež bylo německými fanatiky nenáviděno, poněvadž nepropůjčovalo se jejich nesmířitelné, usurpatorské politice, obrátily se elementy velkoněmecké, podporované a rozdmychované z říše německé. Goyau líčí roli Schönerera a Wolfa a jejich poměr k vý- bojnému postupu protestantství z říše do Ra- kouska. »Schönerer ve svém pangermánském prusofilství našel účinnou podporu ve vpádu pastorů z Německa. Spolehal na reformu, nejen, aby odňal duše Římu, ale aby je dal Německu.« Goyau na základě podrobných infor- mací ličí, jak hnutí pruské bylo podporováno protestantskými spolky náboženskými v Německu, jak nastalo hromadné přestupování Němcůz katolictví k protestantství a praví, že tato al- liance klerikálů protestantských a velkoněme- ckých agitátorů byla především namířena proti Čechům.

Zaznamenává též hlas pastora Johannya ve Vídni, jenž 2. prosince 1878 se ohradil proti zneužívání církve evangelické k neloyální de- monstraci politické, jenž vytkl Schönererovi, že podporuje politiku hohenzollernskou a pravil, že jeho agitace je urážkou 140.000 Čechů a 70 000 Poláků protestantských. Dále cituje Goyau zná- mou řeč dra. Kramáře v delegseích dne 27. května 1902, z níž uvádí číslice o výdajích »ligy evangelické« v Berlíně na velkoněmeckou propagandu v Rakousku, jež r. 1899 poslala do Rakouska 90.964 marek na agitaci, vydá- vání brožur a podporu pastorů, r. 1900 vydala 99299 m. a v řijnu 1901 odhadovala na 400.000 m. úhrn svých podpor, zaslaných do Čecha Štyrska. Goyau sleduje podrobně rozvoj a vzrůsť akce velkoněmecko- protestantské a poslední stránky své studie věnuje poměru Čechů ke katolictví a protestantství. Uvažuje skepticky o možnosti agitace »pryč od Říma« v husitském národu českém. Čechové před čtyřmi stoletími bojovali pro reformu a nyní ve jménu této reformy ženou na ně Němci útokem,

»Husitismus,« píše Goyau, »revolta českého svědomí ve vlasti české, razil cestu Reforměa Poděbrad, jak pravi jeho poslední historik Ernesl Denis, zachránil Reformu i národnost českou. Ale tato Reforma nyni, obratem doby, narážl útočným přibojem na ochranné pomezní hory české a domáhá se práva ve jménu německé myšlénky, aby ovládla zemi českou. Český kro- nikář Dalemil právem již před šesti stoletimi projevil nedůvěru k Némcům. Historie má po- divné obraty. V XV. století Čechy husitské měly za heslo »Pryč od Říma« a »Pryč od Německa« a byly hrdy na to, že domohly se své autonomie proti vlivům německým tím, že se obrátily proti eírkvi řimské. Ve XX. stoleti jsou to nepřátelé Čechů, kteří se zase uchopili hesla »Pryč od Říma« a připojují »Pryč od Prahy«. Totéž heslo náboženské revolty, jež sloužilo k vypuzení Némců z Čech, slouží nyní Němcům v jejich boji na potlačeení Čechův.« Kniha Goyauova, třeba že neshodujeme se s jej přísně katolickým duchem, zastuhuje vážně po zornosti všech, kteři se zabývají otázkou hnut všeněmeckého. Politické zprávy zahraničné. V Praze, 29. července. Germanofilství a slovanofilství polského lisku v Prusku. Naše poměry v posledním čase velice se zhoršily, ne proto, že bychom byli ochabli v obraně své národnosti a že by pruská vláda svými známými prostředky byla něčeho od nás dosáhla, nýbrž proto, že Němci a spojení s nimi varšavští Židé postupují nyní proti nám společně způsobem novým, nám velmi nebezpečným.

Jak víte, Němec nebojí se boha, nýbrž Rusa, a Němci vždycky se spolehávali, že, až udeří hodina velké války s Ruskem a Slovan- stvem, Poláci odpadnou od Slovanstva a z ne- návisti k Rusku budou pomáhati Němcům. Po- čítali na to, že pruské pluky budou v Ruském Polsku i v jihozápadních guberniích vítány přá- telsky, a nejpřátelštěji ty pruské pluky, jejichž jádro tvoří „Prušáci polského jazyks!“. Prušti generálové neměli nejmenší pochybnosti, že jest a bude tak, a pruští státníci byli přesvědčeni že v případě vítězství nad Ruskem mohou za- brati libovolný kus Ruského Polska se souhla- sem jeho obyvatelstva. Známá je věc, že poznaňský biskup Stablevský po pronesení své protiruské řečiv Toruni byl za krátko jmenován arcibiskupem. Tak si Prusko vážilo tohoto výpadu tehdejšího vřesenského faráře na Rusko, že mu zapomnělo jeho polskou národnost. Tím způsobem stals po Němci Dinderovi arcibiskupem poznaňským opět Polák. Dnes Němei, polekaní pokroky slovanské myšlenky v zdejším lidu polském, a neméně zmohutněním této myšlenky ve všem polském národě, rozhodli se rychle pracovati proti tomu.

Kterak a čím? Rozumí se, že nejprve tiskem. Čilá je poptávka po listech polských, které by za odměnu uvolily se psáti pro vyvýšenosť a zá- řivost německé kultury za tím účelem, aby se jí Poláci otrocky podrobíli a vzdali se svých vlastních ideálů. Takové listy spolu na seb berou povinnosť psáti soustavně proti Rusku, ličiti je jako stát barbarský, žebrácký a za- nedbaný, který ničím nemůže býti napraven, leda když jej Němci porazí a vezmou do své správy. Myslíte-li, že se mezi polskými listy a žurnalisty nenašel žádný, aby se podjal tak ne- ctné úlohy, mýlite se. Tři polskélisty zi- skali už Prušáci. Věrným Polákům sa- mým je to s podivením, že prušáetví v polském táboře našlo oporu. Listy, Prušákům zaprodané. poznáte po fanatickém štvaní proti Rusku, po vřelém soucítění s podvratnými živly tam, po válení se v prachu před modlou německé kul- tury, po vřele projevované touze v Němce se přeroditi a po kadění Židům.

Peníze na tuto novinovou agitaci dávají dí lem Prušáci, dílem varšavští Židé. V Poznani nastoupila nějaká změna v re- dakci slavofobského listu „Goniec Wielkopol- ski“, jehož majitelem je člověk prostý, jenž prý články proti Rusku otiskoval proto, že je dostával zdarma od pánů, nebydlících v Poznani. Jemu se řeklo, že články ty budí sensaci, což bylo také pravdou, neboť obecně překvapovalo že tak možno psáti v polském listě. Protože „Goniec Wielkopolski“ i za jiných majitelů p sensaci se pachtil, zdálo se to býti majiteli ny nějšímu věcí v pořádku. Ale sensace netrvala dlouho. Bylo po ní, jak mile se polské obecenstvo přesvědčilo, že nesní Tu již přestala po něm poptávka polského obe censtva a list byl za nedlouho ztrestán takovou ztrátou odběratelů, že to, co na jedné straně hanebně vydělal, nezvážilo velikou ztrátu na straně druhé. Následkem toho je nová změna ve směru „Goňce Wielkopolského“. Snaží se psáti zas tak, aby získal polské odběratele. Národní listy polské prozatím ho nepotírají, dopřávajíce mu času ku pokání. Uvidíme, bude-li upřímné úplné. Druhý list toho druhu, „Gornošlazak“ bohužel nadělal velkých škod. List ten v každém čísle nejhruběji napadá Rusko a všechno Slo vanstvo bez rozdílu. Redaktor tohoto listu, pan Korfanty, člověk ještě mladý a dosud neznámý. vykořisťoval nezpůsobilosť jediného polského listu na Slezsku, „Katolíka“, jenž slepě sloužil Němcům katolíkům. Lid slezský nenáviděl „Katolíka“ proto, že nebyl národním, a tup. Korfanty založil „Gornošlazaka“ a počal v něm psáti jakoby národně ve smyslu úzkém, polském, ale za to hrubě nenárodně ve smyslu širokém, slovanském. V každém čísle Rusko hanobí žádnou lží o něm nepohrdá. Prusku sice přímou

reklamu nedělá, ale píše tak, jakoby Prusko bylo ječtě rájem naproti Rusku. Polský čtenář pak musí si ze všeho učiniti závěr, že Prusko je menší zlo a že Poláci ještě mohou bohu děko- vati, usoudil-li jim zahynouti pod Pruskem. Pan Korfanty při nedávných volbách do říšského sněmu německého byl zvolen za po- slance naproti Němci katolíkovi. Říká se o něm už veřejně, že mu uloženo promluviti v říšském sněmu německém útočnou řeč proti Rusku a ca- rovi, jakoby jmenem ruských Polákův, aby je tím zkompromitoval v očích Ruska a vyvolal nové jich pronásledování. Přesvědčovati pana Korfantya, že takovou řečí svému národu velice uškodí, bylo by zby- tečno a marno, neboť on to ví a právě proto má to udělati. Avšak to snad ještě neví, že všichni polští poslanci v Berlíně budou prot němu protestovati, jakmile se pozdvihne k řeči naznačeného obsahu, a německo-židovský úklad zmaří. Třetí prusko-židovský list, polským jazykem psaný, nazývá se „Narodowiec“ a vycházív Berlině. Lístek tento jest úplně bez vlivu. Ostatních polských listů v Prusku vycház přes třicet a mezi nimi není ani jediného, který by psal proti Rusku a Slovanstvu. Ještě podotýkám, že redaktoří a mecenáš jmenovaných tří listů jsou osoby, polské společ nosti naprosto neznámí. Protiruské tiskopisy, jež se do Ruska pašují aby tamními Židy byly mezi obyvatelstvo roz- hazovány, neposílají se tam už přes Halič, jake do nedávna, nýbrž přímo z Pruska. Vidíme z toho, jakým lstivým a právě proto hrozným nepřítelem Slovanů je Němec a jak je nám nevyhnutelno své národní přesvědčení pro- hloubit i rozšířit, jak musíme býti ostražití svým ideálům věrní, abychom se neoctli v jejich Polák.

Dop. „N. L.

tenatech Před volbou papeže. Neapolský dopisovatel »Tempsu« měl roz mluvu s kardinálem Capecelatrem, zpovědníkem královny Markéty. Dle mínění Capecelatrova mají na papežský stolec vážné vyhlídky pouze Oreglia a Rampolla, ale konečné hlaso- vání vyzní ve prospěch prvého, který získal si za nynějšího mezivládí svojí pevností a ráznosti velké přízně ve sboru kardinálském. Čelné hlasy obdrží sice také Rampolla, avšak bude to spíše projevem uznání, skteré se však při roz- hodující konečné volbě opakovati nesměji. Jako kandidáty nepolitičkého směru označil Capece- latro též Vannutella, který znám je svým rozmyslem, dř Pietra, jenž prý je vtělená dobrota a umírněnost, Sarta, který jest aske- tickým fanatikem, a Agliarda, u kterého chválí se velká zkušenost a intelligence- Ať zvolen bude papežem kdokoliv, dodal Capecelatro, poměr papežské stolice k italskému království se nezmění. O politice Lva XIII. se vyjádřil, že zesnulý papež měl veliké plány, ale žádné pevnosti, že bylo politickým přehmatem. když katolici odháněli se od volebního osudí že jeho politika vůči Francii byla slabou.

Vicepresidentství v říšském sněmu německém Otázka sociálně - demokratického vicepresi denta v říšském sněmu německém, přetřásaná již ode dne voleb, není dosud rozřešena, na opak spíše se stále přiostřuje a zavdává podnět ku prudkým rozporům zvláště ve straně sociálně demokratické. Zmínili jsme se, že její předák Bernstein prvý vystoupil veřejně s návrhem, aby sociálně demokratická strana pro sebe místo vicepresidenta reklamovala. Tomuto návrhu opřel se Bebel a učinil to způsobem, že Bernstein spatřoval v něm obmezování svobody smýšlení ve straně, proti čemuž se rázně ohradil. Bebe uveřejnil nyní prohlášení v »Mannh. Volksst.«, ve kterém popírá, že by chtěl obmezovati svo- bodu smyšlení, ale dodává: »Jelikož otázka vice- presidentství nevčasným a nejapným popuden Bernsteinovým zavdala podnět k čilým úvahám při nichž objevila se ve straně různá mínění. bylo by jen důsledným, kdyby o ní rozhod sjezd strany, který jest ve všech taktickýeh otázkách strany poslední instancí.« Bebel naráží dále, že se Bernstein sjezdu obává, protože prý ví, jaký vane vítr.

Bernsteinovi přichvátal mazi tím ku pomoe také posl. Vollmar, který dne 26. července na schůzi v Mnichově prohlásil, že sociální demo kraté mají se domáhati místa prvého vicepreši denta v říšském sněmu, aby získali vlivu na jeho jednání a zabránili dalšímu znásilňováni menšiny. Sociá ní demokraté — pokračoval Vollma — musili by pak ovšem spoluvykonávati repre sentativní povinnosti, mezi nimi v první řad zúčastniti se také audience u cisaře, která nen ničím jiným, nežli poklonou před monarchií Svými návštěvami u nejvyšší hlavy říše přispěl by sociální demokraté mnoho ku šetření důsto nosti parlamentu. Vollmar ostře pak odmital náhledy Bebelovy v této otázce a pravil, že podobné osobní po drážděnosti promisené projevy musily by pod kopati svobodný projev mínění. Z uvedeného zřejmo, že otázka vicepresi- dentská v lůně německé sociální demokracie tak brzy ještě rozřešena nebude a že další jeji projednsvání zavdá ještě podnět ke prudkým srážkám osobním.

Výstavy. Hořická výstava, Návštěvníkům hořické výstavy namane se otázka, dostaneli se jim při návalech cizinců do města po dobu výstavy noclehů. V ohledu tom mož no ujistiti. že ubytovací kancelář v čele s předsedou ubytovacího odboru pana Bobdana Vrány (Hořice. Husova tř. 30) postarala se s účinnosti, aby i při V úrobném pradeji- ranní čísle o sobá odpolndni . . za zk Ve slialkách na veakore ranní čhalo. . . . . . odpolevdní . . . . . . . 3h Inserá ty platí se hotevě soplee Předplanení a iusrity přišímá v dmnini stracu v Mariansk é ulici č, s Tam nackásejí ae táš přdlakee tiskárna z ezpedice „Národnich Listá“ Rukopišy so novrasuji.

největších sjezdech a návštěvách ani jediný z hostů nebyl uveden do rozpaků, kde bude spáti. Pro každý den opatřeno 1000 lůžek, velmi úpravných a či- stých, a to ve školách, u soukromníků a v místních holelích. Ceny jsou velice mírné, takže každý návštěvník bude spokojen, obrálí-li se v záležitosti nociehu na ubytovací kancelář, anebo přímo na předsedu Bohd. Vránu, Hořice, Husova tř., č. 30.

Zivelní pohromy. Zemský výbor království českého a letošm živelní pohroma. Ve včerejší schůzi zemského výboru král. českého projednána a pokud bylo možno také vyřízena byla řada záležitosti, jež mají souvislost se strašnou katastrofou, která v druhé polovině t. m. stihla celou řadu okresů českých. Včerejší schůze zemského výboru ko- nala se ve znamení plné presence za předsed- nictví člena zemskéko výboru hr. Schönborna, všechny odbory byly zastoupeny. Člen zemského výboru dr. Herold vrátil se k vůli schůzi té ze svých cest. Z členů zemského výboru byli vedle předsedajícího hr. Schönborna a dra. He- rolda přitomni posl. Adámek a dr. Eppinger; za dra. Škardu úřaduje náhradní člen V. Ně- mec, za posl. Žďárského posl. Chaloupka, za dra. Pražáka dr. Burian, za dra. Werunského posl. Legler. Již před schůzi včerejší poutala pozornost otázka postavení zemského výboru k projektu žádosti za svolání sněmu království českého. Tato otázka projednávala se v zemském výboru již v sezení před týdnem konaném; tehdy při rovnosti hlasů rozhodl předsedající hr. Schön- born proti návrhu, aby zemský výbor žádal vládu za svolání sněmu. Během lýdne však ukázalo se, že návrh náhr. přísedicího posl. V. Němce, by zemský výbor žádal vládu za svo- lání řádného zasedání sněmu českého, má pod- statně a vážné důvody. Tak hr. Schönborn, který nyní za nepř- tomnosti nejvyššího maršálka zemského kn. Ji- řího z Lobkovic vede presidium zemského vý- boru, dospěl k poznání, že vzhledem k daným poměrům bylo by záhodno, kvolovati usnesení zem. výboru ze dne 22. t. m., proti svolání sněmu vyzněvší a nahraditi je usnesením opáč- ným, t. j. ve prospěch svolání sněmu. O otázce svolání sněmu referoval ve vče- rejší schůzi zemského výboru člen z. v. dr.

Eppinger. Z důvodů formálních rozřešil danou otázku tak, že navázal na podání, jež na výzvu hr. Schönborna u zemského výboru učinili zá- stupcové stran, konavších v pátek dne 24. t. m. společnou poradu v restauraci Brejškově V po- dání tom vyslovena byla žádost, aby vzhledem ke katastrofě, povstaté v četných okresích če- ských následkem krupobití, zemský výbor při- činil se o rychlé svolání sněmu král. českého, aby sněm chopil se pomocné akce ve prospěch poškozených a aby nabyl příležitosti k utvoření zákona o povinném pojišťování, dále aby sněm vyzval vládu, aby provedla pomocnou akcia poskytla postiženým subvence a bezúročné půjčky, nevyčkávajíc zasedání říšské rady, ko- nečně aby byly odvolány manévry a peněz takto uspořených aby bylo použito ve prospěch po- stižených. Člen zemského výboru dr. Eppinger, který o tomto podání referoval, navrhl, aby zminěné podání vyřídilo se takto: 1. aby zemský“ výbo vyslovil, že je ochoten, vyjádřiti vládě přání, sby sněm království českého svolala ještě letos a to co nejdřive, tak aby sněmu poskytnuta byla možnost vyříditi i běžné záležitosti i učiniti potřebná opatření následkem letošní katastrofy živelní, jakož i aby vláda učinila sněmu sdělení o pomocné akci, kterou provedla s použitím peněz státních; 2. že žádosůt na poskytnuti podpory státní zemský výbor již před týdnem provedl tehdejším svým usnesením a 3. že pokud se týče požadavku odvolání vojenských manévrů, zemský výbor nemá příčiny, aby o ta- kové žádosti rozhodloval. Člen zemského výboru dr. Herold navrhl k první části návrhů dra. Eppingra dodatek, aby žádost k vládě upravena byla v ten smysl, aby sněm království českého svolán byl co možná nejdřive, nejpozději však v září nebo říjnu.

Zpravodaj dr. Eppinger vyslovil se proti návrhu člena zem. výb. dra. Herolda, namitaje, že by v něm mohl býti shledán politický hrot, a že by sněm království českého, i kdyby hned byl svolán, nemohl učiniti nic jiného, nežli to, co již zemský výbor opatřil, konečně ze svolání sněmu mohlo by v občansivu vzbuditi nesplnitelné naděje. Na to rozvinula se debata, které se zú- častnili téměř všickni přítomní členové resp. náhradní členové zemského výboru. V rozpravě tě pravil člen z. v. dr. Eppinger, že zemskému výboru nelze během měsíce srpna prověsti všechny přípravy pro zasedání sněmu v záři. jmenovitě že nelze do té doby připraviti před- lohu o povinném zemském pojišťování proti škodám ohně a krupobití. Po debatě provedeno bylo hlasování. Na- vrhy zpravodajovy až na ten, který stál v od- poru s dodatečným návrhem dr. Herolda, byly přijaty; dodatečný návrh člena zemského vý- boru dra. Herolda přijat byl všemi hlasy proti hlasům dra. Eppingra a posl. Leglera. Vedle návrhů již zmíněných referoval člen zemského výboru Eppinger o dalších krocích zemského výboru v záležitosti živelních po- hrom, stihnuvších český jih. Přečetl přípis místodržitelství král. českého, jimž se zemskému výboru oznamuje, že přání jeho, aby při vyše- třování škod živelních zásadné spolupůsobili zástupcové samosprávy, bylo vyhověno, a že tedy novým místodržitelským oběžníkem byla okresní hejtmanství vyzvána, aby při každém vyšetřování škod dbala, aby vyšetřování to dělo se v každém případě za spolupůsobení orgánů samosprávných.