1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 296. ze dne 27. října 1905.
3
article
Muž, nabízející trůn . ..
Názvem tím obdařila kodaňská veřejnost barona
Wedel-Jarlsberga, jenž ověřen byl poselstvím, aby
u dánského dvora učinil dotaz, přijal-li by prin
Karel trůn norský, po případě aby s princem ujed
nal bližší podmínky nastoupení vlády.
Zajímavý pohled do zákulisí této nemálo důle
žité státní akce skytá pojednání, jež v »Timesu
předmětu věnuje osobnosť, do dánských dvorních zá
ležitostí výborně zasvěcená.
Pisatel vypravuje
V palmové dvoraně hotelu »Uanglického dvora«
v jednom z nejútulnějších míst Kodaně, schází se
společnost elegantního světa. Po divadle přichází sem
aristokracie vysrkat šálek čaje, okřát sklenkou whisky
nebo pochutnat si na jahodové smetaně. Scházejí se
tu lidé bezvadných úborů, dámy moderních, boha-
tých účesů, spanilé bytosti s obnaženými ňadrya
bílými rameny, množství mužů v černých fracích.
opatřených řády, jichž nositelé jsou z pravidla pří-
slušníky diplomatických kruhů.
Olsen, jeden z nejznámějších a nejproslulejších
hudebníků skandinavských, koncertuje na vyvýšené
galerii, obklopen členy své kapely polokruhem v bal-
dachýnové komnatě s mohutně pozlaceným pozadím
Hudba spouští první takt rozkošného valčíku a po-
sluchač upadá v melancholické snění, že se ociťuje
spíše v londýnském restaurantu Carltonově, neb
u Ritze v Paříži, nežli v Kodani.
A v místech právě označených odehrálase
těchto dnů zajímavá episoda.
Wedel
Jarlsberg
Karel
Olsen
Kodaň
Paříž
Uanglický dvůr
Carltonov
Ritz
4
article
Všechny stoly, zelenou sametovou pokrývkou
opatřené, byly hustě obsazeny. Prostornou dvoranou
rozléhaly se tlumené zvuky akkordů, pršících
s klenby zlacené galerie a modré mráčky cigaret-
tového kouře nesly se teplou atmosférou jako stád
zbloudilých beránků.
Toliko jediný stůl byl opuštěn a nikoho nebylo
za ním viděti, již proto, že drobný bílý lístek, jejž
svírala ruka stříbrného anděla, opatřen byl nápisem
»Zadáno« ..
Rozhovor byl v plném proudu, na všech stra-
nách panovala zábava, účastníci večera byli plni
smíchu, žertu, flirtu
Nenadále zavládá ticho a účastníci sklánějí se
jeden k druhému a šeptají si cosi tajemného . .
Ve dveřích salonu objevila se postava muž
štíhlé postavy a elegantních pohybů. Kolem úst po
hrává příchozímu trvalý úsměv a bystré, pronikavé
oko těká s místa na místo, jakoby prohlíželo kroje
naprosto cizí. Vcházející muž se nejprvé zastavil, ja-
koby zrakem projeti chtěl duši celého okolí a pak
drobnými krůčky zaměřil ke stolu, jenž mu byl za-
chován.
Všichni přítomní obracejí k němu zraky, z če-
hož patrno, že přichozí jest osobností nemálo význam-
nou a zajímavou ...
Teprve když se posadil a zapálil si doutník, po-
čalo se o neznámém hovořiti.
Mužem, jenž vyvolal svým příchodem i přítomnost
v hotelové dvoraně živou sensaci, nebyl nikdo jiný
nežli baron Wedel Jarlsberg.
A jak se stalo, že se muž, jenž nabízí trůn, ocit
ve smetánce společnosti »U anglického dvora«?
Nenadál
Wedel Jarlsberg
U anglický dvůr
5
article
Zcela prostě: vykonává tajné poslání prozatímní
Zcela prostě: vykonává tajné poslání prozatímní
norské vlády, přibyv do Kodaně, aby princi Karlu
dánskému nabíd! korunu norskou. A příchod i účel
misse jeho zůstaly tak pečlivě utajeny — že o nich
celá Kodaň hovoří jako o všední věci, ba že již o ní
kodaňští věděli ve chvíli, kdy pan baron vystrčil po
prvé nohu ze železničního vozu, jímž do Kodaně
přibyl.
Baron Wedel-Jarlsberg tváří se, jakoby nevěděl.
z kterých příčin jest ve dvoraně předmětem vše-
obecné pozornosti nejširších kruhů. Zdá se mu spíše.
že jej zraky krásných dam pronásledují kukátky, jen
aby se popásly na jeho obrovské pleši, kterou leskne
se celá jeho zvláštní hlava.
Což do opravdy neví, že jej v Kodani nazývaj
»mužem, nabízejícím trůn«?
Okolnosť, že demokratický národ norský právě
barona Wedel-Jarlsberga ověřil úkolem tak význam-
ného poselství, jest sama sebou dosti charakte-
ristickou. Jsou totiž členové toho rodu jedinou
šlechtou v Norsku dosud existující.
A tak se stalo, že se muž, jenž nabízí trůn,
ocitl ve smetánce společnosti »u anglického dvorae
Karel dánský
Baron Wedel
Jarlsberg
Wedel
Kodaň
Norsko
6
article
= Svatý Expedit. Již po dobu několika roků jest
v Římě a ještě větší měrou v Neapoli uctívár nový
světec, totiž svatý Expedit. V některýca corámech
umístěny jsou jeho sochy a mnohde jsou mu zasvě-
ceny i oltáře. Na zázracích ovšem také nechybí a proto
plní se stupně oltářů nového světce četnými obětnými
dary, jimiž jej zástupy věřících přicházejí zasypávat.
Svatý Expedit nabyl postupem doby v okolí Říma
a Neapole pověsti nejpřístupnějšího větce. Na slou-
pech, opatřených jeho obrazem stkví se slova „Hodie
— crac“: dnes předneseš prosbu a zejtra ti ji splním.
O tom, kde svatý Expedit vlastně žil a působil, nikdo
z počátku ani nevěděl, později však našli neapolští
theologové v seznamech mučedníků šedého starověku
jméno, vyznívající asi jako „Expedit“. Následkem toho
vznikla spousta pověstí a legend o životě, zázracích
a smrti svatého mučedníka. Kult jeho rozšířil ze po
celé Italii a ujal se i ve Franci. Vatikánské úřady
ž počátku si věci nevšímaly, nepřikládajíce jí vážněj-
šího významu. Papež Lev XIII. k informačnímu do-
tazu některých biskupů nařídil, aby věřícím nebyly
činěny žádné překážky v uctívání opulárního světce.
Svatá
Franek
Lev XIII
Řím
Neapol
7
article
Naproti tomu však Pius X. považoval za svou povin-
nost zjistiti o světci veškeré vážnější podrobnosti i
ověřil v té příčině kongregaci ritu přísným vyšetře-
ním věci. Prišlo se na to, že jméno vatého Expedita
spočívá na pouhé záměně významů. Zdá se pravdě-
podobno, že asi před dávnými léty někdo více méně
ze žertu nežli snad do opravdy o kterémsi svatém
poznamenal, že prosby věřících záhy vyřizuj
a že jej z té příčiny nazval „svatým Expeditem“. Vý-
znam se ujal, časoslovo zaměněno vlastním jměnem,
přenešeno na osobu svétce a poněvadž na větě jest
dosti lidí, toužících po neprodieném splnění svých
přání, nalezl svatý Expedit záhy dosti slušný počet
ctitelů. Duchovní úřady proti uctívání bizarrního svět-
ce vystoupily se vší opatrností. Nařídify, aby obrazy
svatého Expedita byly z chrámův odstraněny, a aby
vyvěšeny byly v postranních chodbách kostelů a fa-
rářům přikázáno, aby osadníkům omyl vysvětlili.
Pius
Expedit
obraz svatý Expedita
8
article
Nicméně však v Neapoli provázeno bylo nařízení toto
se značným odporem a věřící lid hrozil protiviti se
úřadům i násilím. Starší ženština, držíc v ruce po-
dobiznu synkovu, postavila se před 3ochu „svatého“
Expedita : zvolala: „Kéž neustoupíš ani o píď se
svého místa! Setrvám zde, abych dokázala, jaký zá-
zrak stal se tvou vůlí s mým synkem. Zemřel před
třemi roky. Když jsme jej kladli do rakve, šeptai mi:
„Matko, jsem u svého miláčka, svatého Expedita“. Pak
zavřel oči a zesnul.“ Jiná paní zvoiala před sochou:
„Setrvej klidně tam, kde stojíš. Kdybys býval v Ka-
labrii, byro by ji necihlo zemětřesení, neboť ty's moc-
nějším, než všichni svatí z Kalabrie.“ Papež Lev XIII.
povolil uctění sv. Expedita dekrety ze dne 16. dubna
1892 a 16. června 1903. Učený mnich Padre Dionysio,
jenž objevil jméno sv. Expedita v seznamu mučed-
níků 4. století, prohlásil zástupci listu „Roma“, že
kongregace ritu jedná nesprévně, popírá-li jsoucnost
mučedníka Expedita, neboť jiný on — mnich Dionysio
— chová jeho tělesné pozůstatky... Dá prý se tudíž
se vší určitostí očekávati, že kongregace ritu věc dobře
uváží a kult sv. Expedita znovu povolí
Expedita
Lev XIII
Dionysio
Rom
Neapol
Ka
Kalabrie
9
title
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král
Praha
10
title
Národní divadlo.
národní divadlo
11
article
25. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
12
article
V pátek 27. října.
Romeo a Julie.
Velká zpěvohra o pěti dějstvích. Složil Ch. Gounod.
Dle Shakespearova dramatu sepsali Barbier a M. Carré.
Překlad od E. Züngla. Dirigent Frant. Jílek. Režisér
Robert Polák-
Konec o půl 11. hod.
Romeo
Julie
Složil Ch
Gounod
Shakespearův
Barbier
M Carré
Züngl
František
Jílek
Robert Polák
13
article
Začátek o 7. hod.
14
article
Lidové divadlo , Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo , Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě 1. pražského měšť. pivovaru.
Začátek o 7. hod.
V pátek 27. října.
Česká obec střelecká pořádá třetí představení ve pro-
spěch svých úkolů.
Sedm havranů.
Romantická kouzelná báchorka se zpěvy o devíti od-
děleních. Napsa! E. Pohl. Přeložil Jar. Vrchlický.
Režisér B. Kovář. Dirigent E. Starý.
Napsa
E Pohl
Vrchlický
E Stará
Praha
lidový divadlo
15
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
V pátek 27. října.
Začátek o 7. hod.
X. hra v předplacení (páteční).
Novinka.
Policejní ředitel.
Po prvé.
Velká komická opereta o třech odděleních. Text na-
psali Julius Horst a Robert Pohl. Přeložil Jos. Kubík.
Hudbu složil Josef Bayer. Režisér Josef Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka
v Praze, vedle Národního divadla a v trafice proti
zimnímu divadlu na Smíchově.
23247
Julius
Pohl
Jos
Bayer
Kubík
Urbánek
Smíchov
Praha
Švandův divadlo
národní divadlo
16
article
Pištěkovo lidové divadlo vinehratech.
Pištěkovo lidové divadlo vinehratech.
na Král.
V pátek 27. října.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení při malých cenách.
Pražské švadlenky
Fraška se zpěvy o pěti jednáních. Hudbu i slova na-
psal O. Faster
23237
Zejtra ve prospěch školní mládeže pořádá obec
baráčníků Praha II.: Ta první láska.
Král
Fraško
O Faster
Pištěkův lidový divadlo
baráčník Praha II
17
article
vlhčil suché rty. A co jsem se díval na tyto odsouzené
vězně, jichž osud jsem měl, jak mne vybízelí, zejtra za-
spati, kývl na mne klidně ten, co žvýkal:
»Vy se na mne nepamatujete?« řekl.
Byl to Steve ! Steve z Medicine Bowu ! Onen rozto-
milý Steve z mého prvého večera na Západě. Nějak změ-
něný vous mi překazil, že jsem ihned nepoznal jeho tvář.
Zde seděl, odsouzen k smrti. Mrazivá a bolestná rána mne
zbavila řeči.
On neměl žádných takových slabých citů. »Byl jste
v posledním čase v Medicine Bowu?« tázal se. »Tomu už
teď bude hezky dávno«.
Přisvědčil jsem. Byl bych rád řekl něco přirozeného,
něco laskavého, ale slova mi vázla proti mé vůli a já
jsem stál nemotorný a nevolný a všiml jsem si zbytečně,
že ten mlčelivý má šedivou flanelovou košili jako já. Steve
si mne prohlížel a uviděl v mé kapse noviny, které jsem
přinesl z dráhy a na nichž jsem si znamenal tužkou vše-
liké vydání. Tázal se mne, půjčil-li bych mu je na chvíli.
I dal jsem mu je ochotně a prosil jsem, aby si je nechal,
jak dlouho bude chtíti. Byl jsem až příliš horlivý ve
svých rozpacích. »Nemusite mi je vůbec vraceti«, řekl
jsem. »Na těch poznámkách nic nezáleží. Nechte si je«.
Vrhl na mne krátký pohled a usmál se. »Děkují vám«,
řekl«. Nebudu jich potřebovati než do zítřka, do rána«.
A počal se jimi probírati. »Volba Jakova se považuje za
jistou«, řekl svému společníku, který nedal odpovědi. »Nu,
Fremontsko je tím Jakovi povinnováno«. A já zanechal
jej zabraného v místní novinky.
Mrtvé lidi jsem viděl jíž nejedenkráte, ba i některé,
již leželi zsinalí a strašliví po násilném konci, než ostrý
dojem toho se otře; ale doufám, že již nikdy nebudu ve
Steve
Jakov
Jak
Medicine Bowa
Medicine Bowa
18
article
uváděla v náladu mé mysli jakousi bázeň. A koně kolem
nich také stáli všichni na stráži, pozorujíce mne, jak jsem
se blížil — i v těch bylo cosi; či to bylo to ticho?
Neboť ono ticho, v němž jsem si až posud liboval, při-
padalo mi pojednou, jakoby se bylo stalo přílišným
lišným přítomností zpustlých budov. A potom se otevřely
dvéře u stáje a vyšel odtud muž a stál, pozoruje mne
přijíždějícího. Než jsem sesedl s koně, bylo jich tam více.
Bylo to nesmyslné, že jsem se cítil tak nevolným i snažil
jsem se pozdraviti tak, aby to znělo co možná lehce.
Řekl jsem jim, že doufám, že tam bude místo ještě pro
jednoho na dnešní noc. Někteří z nich odvětili na můj
pozdrav, ale na to neodpověděl nikdo; a když jsem se
již počínal přesvědčovati, že poznávám mnohé z těchto
podivně neohrožených tváří, vyšel ze stáje Virgiňan, a při
tomto vítaném zjevu jsem ihned promluvil volněji.
»Jsem zde, jak vidíte !«
»Ano, vidím.« Pohledl jsem naň ostře, neboť v jeho
hlase zněla táž cizota, jíž jsem cítil ve všem kolem sebe.
Ale on se díval na své společníky. »Tento pán jest zcel
řádný«.
»To jest možné«, řekl jeden, o němž jsem teď věděl,
že jsem jej spatřil před tím na Mizící říčce. »Ale nebyl
žádoucí dnes.«
»Ani zejtra«, řekl jiný.
»Ba ani pozejtří«, dodal třetí
Virgiňan vpadl svým táhlým hlasem: »Nikdo z vás
nepřišel nikdy k ničemu předčasně, soudím«.
Jeden mu odsekl, směje se: »Ach, my tě nepo-
dezříváme ze spoluviny«.
Virgiňan
19
article
A jiný: »Ne, třeba se pamatujeme, jak jste spolu
A jiný: »Ne, třeba se pamatujeme, jak jste spolu
bývali důvěrni se Stevem«.
„Vírgiňan“.
361 —
Steve