1
masthead
8. listopadu 1901.
3
masthead
LÍDKA LITERÁRNÍ.
4
masthead
ZVLASTNÍ
ZVLASTNÍ
k číslu 308.
5
masthead
PROHA „NARODNIC
7
article
Letošní Ježíšek.
22— Je sice do Vánoc ještě dosti daleko.
ale dostihy našich nakladatelských firem, aby
objevily se na vánočním trhu s důstojným dár-
kem vánočním pro velké i pro malé, jsou již
v plném proudu, tak že nemožno jich neviděti.
Jak máte též odolati té neunavné zátopě inserátů.
anoncí, tištěných a litografovaných dopisů, pro-
spektů, předběžných referátů, zpráv z uměleckého
a literárního zákulisí, slibných noticek krajin-
ských listů, krátce, tomu nemylnému reklamnímu
aparátu, jenž od několika neděl rachoti a šve-
holi ve všech listech a na všech rozích? Nedá
vám to, abyste se nezeptali známého, co vlastně
chystá, abyste nenahlédli do tiskárny, jak da-
leko pokročila sazba toho či onoho uměleckého
výtvoru, a abyste se nezastavili u Husníka pro-
hlédnout si nová clichés, ač-li tam v tom shonu
a spěchu budou míti čas vám je okázat.
Výsledek takové předběžné revise s musí
vás naplniti úžasem. Nevěřil jsem ani své pa-
měti, a vyhrabal si staré číslo hlídky literární
kde jsem před několika léty dosti tesklivě vy-
slovoval ostýchavá přání po zdvižení umělecké
úrovně naší literární tvorby. A dnes? Snad by
mi ani nestačil ten stručně vyměřený sloupec.
kdybych chtěl na něm pouze vypočísti tituly
všech těch skvostů — do opravdy řečeno —
jimiž český, pro literaturu zaujatý Ježíšek
může poděliti své vyvolené. Není téměř literár-
ního odvětví, aby se ho nebyla zmocnila umě-
lecká a luxusní horečka, jíž podlehl ten který
nakladatel, pospíšiv si vydati vědecké, umělecké.
básnické či prosaické dílo v nádherné úpravě.
Husník
8
article
Tak jako před nedávnem jsme si liboval
v namačkaných stránkách, nevkusně potištěných
obálkách, řídíce se především heslem »za málo
hodně«, ať už byla úprava jakákoliv, tak nyní,
po delší abstinenci, pociťujeme přímo umělecký
hlad a nemůžeme se nasytiti literárního luxusu,
nic se neohlížejíce na ceny, třeba že poměrně
levné, přece samy o sobě povážlivě vysoké.
Kdo by se byl před nemnoha léty odvážil
na vydání reprodukcí jednoho umělce v souborné
sbírce? Vzpomeňte jen na Listy z Palety, na
soubor kreseb Alšových! A dnes? Nádherně
vypravený Marold, Manes, Brožík, Myslbek,
snad i Hynais, při čemž nejedná se snad jen
o laciné reprodukční umění, ale o reprodukce
přímo drahocenné, neobyčejný náklad, snahu po
dokonalosti absolutní. A tím není ještě vyčer-
pána řada umělců: Holárkův »Katechismus«
jeho »Noc«, Muchova »Ilséa« a »Otče náš«,
Engelmüllerovy Pohádky a nálady, jež vyjdou
co nevidět, souborná čísla Volných Směrů.
na př. Schwaigerovo Album, pak samostatné
Album Úprkovo, neb reprodukce ruských umělců.
výbor prací Němejcových, o němž se mluví —
do jaké míry musil tu stoupnout zájem na
umění a umělcích, aby se soukromí nakladatelé
odvážili takových nákladů a tak odvážných
podniků!
Ale nejsou to jen umělci sami, jichž dílo
vábí naše náhle probuzené obecenstvo. Ať jsou
to pohledy z Čech, Jansova Stará Praha,či
Engelmüllerovy Pohledy na Prahu — to vše
vábí, zajímá a nachází své odběratele.
Jinde zase přispívá umělec literátovi;a
úpravy románů illustrovaných, nádherná vydání
básní svědčí, že našim gourmandům není již
háv jich oblíbených autorů lhostejný.
Alšův
Marold
Manes
Brožík
Myslbek
Hynais
Holárkův
Muchův
Ilséa
Engelmüllerův
Schwaigerův
Úprkův
Němejcův
Jansův
Paleta
Čechy
Praha
9
article
Není divu, že při tomto všeobecném úsil
po nákladné výpravě knihy i věda se svezla
a že nyní naše atlanty brouků, rostlin, map,
dějiny umění a j. jsou zcela jinak vystrojeny
než staré, obsahem sice vzácné, ale úpravou
ubohé publikace vědecké.
Nejpotěšitelnější je však toto umělecké úsilí
a větší štědrost nakladatelská při knihách pro
mládež. Může nás plniti uspokojením, že naše
důrazně po několik let pronášené požadavky po
zdvižení umělecké úrovně dětských knížek
došly tak rychle a tak značnou měrou souhlasu
jak u obecenstva, tak důsledně i u nakladatelů.
Dědictví Komenského projevuje svými publi-
kacemi chvályhodnou snahu a chystá různé no-
vinky pro nemajetné i pro bohaté děti, předn
naše firmy závodí přímo ve vydávání uměleckých
dětských publikací: Dějiny Prahy, illustrované
vydání povídek a pouti Krista od Boženy Něm-
cové a rozkošný cyklus Scheinerových pohád-
kových kreseb nevyčerpávají ještě daleko všechno
to, co se chystá a rodí.
Produkce stoupá den ze dne, barevné tisky
rytiny, lepty jen se předstihují, teď jen, kde na-
jíti těch, kteři by zasedli k těmto duševním ho-
dům, neubráníte se v tom uměleckém opojení
trošce mrazivého úzkostlivého pocitu: kdo to
zaplatí? O dětské knížky není strachu — čím
více tím lépe. Ale prohlédnete-li tu stále rostouci
řadu těch padesáti-, sto- a stopadesátikorunových
publikací, dovedete si těžko představiti náležitý
zástup bohatých milovníků literatury, kteří by
jim dali přednost před jinými, méně uměleckým
a literárními dárky k Ježíšku a k vánocům.
Spoléhám tu na bystrozrak našich nakladatelů,
ale nevím, nerozhodne-li se tak mnohá z horli
vých ctitelek literatury prosit Ježíška raději
o novou zimní toilettu, než o umělecké album.
Komenský
Krist
Božena
Scheinerův
Praha
Německo
10
article
České spisy.
České spisy.
* Svetozár Hurban Vajanský: Kotlín
Roman v troch častiach. Turč. Sv. Martin. Knih-
kupecko-nakladatelský spolek. 1901.
Slovem »Kotlín« označuje se stoliční město slo-
venské v sev.-záp. Uhrách. Město i kraj bohatý, že
by mohl daleko větší kus národní práce konati, nežli
koná. Daleko více, nežli koná některý chudší kraj
horský !
»Je znáti, že jsi horák!« praví někdo v románu.
»Tam u vás máte přece něco statečných lidí z té
zpropadené kobylkářské kasty! Ale tam okolo Ko-
tlína . . . 1 Ponětí nemáš o jejich zabedněnosti,
ani o celém kotlínském životě. Sodoma byla bohu-
milé národní městečko proti Strážanům a Kotlínů!e
(Str. 38)
A jinde
»Kotlín by právě nyní potřeboval celého muže.
Kotlínský kraj, náramně důležitý národně, jen tak
čekal na mocného vůdce, organisatora, samostatného,
smělého člověka. Není smělosti, není junactva,a
v Andrejovi je toho taková zásoba, že až překypuje.
Překypovala v něm, když toho nebylo třeba, a nyní
(když se má osvědčiti) zmocnila se ho melancholie
a maďaronství.« (Str. 90.).
Těmito dvěma ukázkami je vyznačen ráz ro-
mánu: jeho obsah, směr a hlavní osoba, i poměr
románu k autorovi. Člověk, basník, politik a vla-
stenec vedou v duši té tuhý boj. Horké je to dílo.
až se z aěho kouří! Pára a výbuchy žhavé lávy
z duše vášnivé občas zacloní rozhled. Není znáti.
kam se váha rozhodnutí schýlí, pro umění či pro
politiku. Nebezpečí strannosti je při takových lát-
kách nevyhnutelno. Právě ta okolnost dělá časové
umění tolik obtížným. Ale vyhýbati se takovým
látkám? Nelze. Umělecká literatura musí býti uka-
zatelem varu národního života, musí mu býti
vůdcem.
Hurban Vajanský
Martin
Kotlín
Sodoma
Uhry
ko
Kotlínský kraj
Kotlín Roman
11
article
Co chce »Kotlín«? Má vykonati poslání. Pře-
hled obsahu ukazuje čtvero látkových složek: 1. Chu-
ravá duše moderního člověka, 2. churavý národ hy-
noucí, 3. pokusy člověka spasiti se od zoufalství
4. pokusy národa spasiti se z nebezpečí zahynutí.
Andrej a Slovensko, duše individualní a duše hro-
madná.
Vysvítají z obsahu dva účely románu: Jeden je
praktický, důležitý národně i mezinárodně, totiž
Dokázati a na pranýř postaviti faleš novomaďarské
ústavnosti, odhaliti faleš nepravých humanistů-sobců,
lež zákonů a ničemnost i prodejnost officiálního
světa.
Účel druhý je ideálný, umělecky vyšší: vy-
stihnouti a zobraziti duši současného národa tak
aby viděti bylo, jaká jest, jaká by býti neměla
jak by se měla opraviti. Tu přece bere román úko
ohromný. Vztyčuje ideál umělecký, kritický i vý
chovný pospolu, najednou. Dosti bude, vystačí-l
aspoň na veliký kus toho úkolu.
Kotlín
Chu
Andrej
Slovensko
12
article
Apparátem se opatřil autor rozsáhlým a vydat
ným. Ukazuje sílu, samostatné vlohy i studium
vzorů. Nejvíce vyniká rázovitost četných figur a do-
sažená jich bohatstvím plnost života. Na př. lid.
představený hrobníkem Mačuhou. Výtečná figura.
kus velikého umění, jež zvěčňuje život. Jen půldruhé
stránky mu věnováno, ale tolik života podává řečí
i posuňkem! (Str. 565). Hrdina kritického okamžiku.
jako Sardouův zvoník Jonáš. Vedle něho Babuša
Bendova, slovenská vyšívačka. Silná duše v těle
nezdravém, významný kontrast proti zvrhlému
Andrejovi.
Kotlínský »svetík« (svět) rozumí se, že se honosí
šlechetnostmi všeho druhu, pokud vystupují starší
vlastenci. Starý Jan Greguš, hlava jejich, vzorný
otec, silný hospodář, hluboké flegma, ryzí charakter.
Rodina jeho, všecko lidé vynikajícího štěstí, zvláště
»nádherná dcera« Julie. Z ostatních nad jiné silou
líčení se vyznačuje děkan Surinský, malíř Skladan-
ský, velmi sympathická, právě umělecká povaha, a
ideální děva Irena.
Sardouův
Jonáš
Babuša Bendův
Andrej
Greguš
Julie
Skladan
Irena
13
article
Svět renegátský je nejzajímavější a nejoriginál-
nější. Michal Strakonický a jeho tři mušketýři, Attila
Varečkav, člověk-bestie, Marci Zápy, dr. Kraus atd.
hrůzný obraz lidství poníženého. Zvláštní místo za-
ujímají dr. Milanec, dr. Durina a Kutálek. Při těch
je příliš patrná úmyslnost výběru osob a význač-
ných vlastností. Jsou to možná i z části portréty
živé, ale přece je chyba, že se těmi osobami, dojmu
karikaturního, zastupuje celá mladá generace. Jsou
to ukázky z rubu věci, ale líc nového ruchu není
zobrazena. Všechen modernism, realism, symbolism,
praerafaelism, frankofilství, celá dekadence je odbyta
posměchem. Ale umělec má vždy viděti obě stránky
a představiti obě. Na př. Jan Surinský a Durko Ma-
latin, to je taková znamenitá dvojice, která ukazuje
obojí tvař vlastenecké horlivosti slavnostní, hrdinskou
i šaškovskou. Děkan Surinský je stařec horoucího
vzletu, pravý vzor starého buditele, síla křepká,
srdce naprosto službě dobra oddané, umírající v pro-
následování a s modlitbou za vlast. Durko Malatin
je také stařec, dělný svým způsobem až do úpadu,
totiž neunavný arranžér zábav, tanců, výletů a pod.
besedních ideálů. Otázka po vlivech, které kazí
mládež, je sice Kutálkovou ideologii a Pálkem zají-
mavé naznačena, ale vyřízena není. Pádnější od-
pověď na otázku výchovy mládeže podává životopis
Andrejův. Andrej je vůbec hlavní poklad románu, je
to jeho poetický květ i umělecká síla. Zasluhoval by
důkladnějšího rozboru.
Michal strakonický
Varečkav
Marec
Kraus
Milanec
doktor
Durin
Kutálek
Surinský
Andrejův
Andrej
Durka Ma
Surinský
14
article
Krásný, rytířský, bitec, znalec umění, elegán,
sopka vášnivá, zhouba číhající. Bezcílnost života
užírá jeho duši. Nikdy neměl pravé ideálnosti. Na
nebe nepozíral nikdy. Ale nikdy nebyl dokonale
mlád. Schoulostivěl přízní osudu a propadl nezříze-
nému egoismu. V Italii poznal, že má prázdnotu
v duši. Touha po nadpřirozeném se ozvala. A že ne-
bylo náboženství pravého, vzniklo nepravé, rub nad-
přirozeného, děs nepřemožitelného osudu, sklon vůle
před hrůzou temna, z něhož jako by mu kletba otce
samovraha podávala a tiskla do ruky revolver.
Doufal se spasit láskou k »nádherné« ženě, ale
marně. Jediná »milost« s nebes, dle výkladu fará-
řova, mohla ho zachrániti. A té dočkati se nemohl.
protože jí nedobýval ani prací ani láskou k dělnému
lidu. Pro »milost« byl by se musil přiznati k utla-
čeným, a jej otrocká morálka od nich odpuzovala.
»Jak vás mám neopouštět, volá, když jste jen stádo.
poslušných otroků, nepěkných (vida, esthét !), klesa-
jících pod černou prací! A tam, na druhé straně
jsou silní, krásní, vždy radostní a plesající . . .«
»Vy, křesťané Slováci, kážete kovadlinu, a my
(šlechta) kladivo, poněvadž jsme po věky byli kladivy.«
»Pluh a pastýřská fujara nemá historie, tu má
jen meč !e
Uvádím citáty, silně se domnívaje, že byly velice
vhod samému p. autorovi. Alespoň to, čím dává vy-
vraceti tyto věty farářovi, je velice slabé, ba malo-
mocné. Skutečnost arci všemu tomu přisvědčuje.
Slovák
15
article
Člověk pochybující je vždy silnější v důkazecha
výmluvnosti, než tvrdící.
A pak: farář Andrejovi asi nerozumí. Co je
vlastně základ Andrejovy melancholie? Andrejovi
schází schopnost lidského soucitu, slasti ryzího po-
hnutí. Schází mu duše lásky mateřské, teplo života.
Aby byl člověkem celým, po čem tolik touží, musil
by býti vědomým Slovákem. Vychování a rod ho
zahnal do panské morálky, tvrdé, bezcitné, která se
líbí jeho krasocitu, ale hnusí se jeho duši.
V té vodě bezcitné dovede plovati duše neslovanská,
ale nikoli on. A tak není schopen státi se úplně
»pánem«, protože se tomu vzpírá jeho přírodní kořen
slovanský. Slovan renegát musí býti člověkem ne-
šťastným, buď je v sobě rozdvojen a trpí, nebo je
slepě surový. Šlovan, aby byl cele člověkem, musí
býti hodně svým. Nákaza panskou morálkou je Slo-
vanstvu záhubna ... Andrej je povaha plná záhad.
Bezcílnost života je první klíč k její výkladu. Dru-
hým je necelost duše, které schází ženský element
citový. Stránka mužská je u Andreje proto tak bez-
ohledná: souboje, prostopášnost, nuda. A pak přímo.
— revolver. Přišla zkouška lásky. Bylo k tomu třeba
idealné ženskosti. Nastal úkol umělecký, velkolepý,
velice těžký: vyobraziti lásku muže a ženy, kteří
jsou a zůstávají tvrdě a důsledně protipostaveni,
renegát a vlastenka. Podlehne renegát? Čekáme ano.
Andrej
Andrejův
Slovák
16
article
Psychologie vymyšlená by to tak spravila. Podlehne
vlastenka? Ve skutečnosti velmi často. To už tak
Slavěnky znají. Ale i v románech. Záleží na přípravě
a na jakosti duše.
Julie tolik vzdělaná, žijící v ovzduší Gregušovy
rodiny, dívka, která viděla zhanobení pohřbu vla-
stencova a viděla téci krev, nemůže podati ruku re-
negátovi. Aspoň v uměleckém světle tohoto díla ne-
může a nesmí. Jinak by se román převrátil na paskvil
lídství na holý nihilism. Ano, je láska prvním ženy
zákonem, ale láska ctná. Láska beze cti je otroctví
smyslnosti, věc ženy bezduché. Julimna rozluka je
správná.
Ale Andřej? Jak mohl odolati? Zde je těžší vy-
světlení. Každý čtenář na místě Andrejově by se
dal dávno přemluvit. Pochopit duši bezcitnou je
těžké. Důslednost umělcovy charakteristiky je tu
obdivuhodna. Aby se dal Andrej obměkčiti lásce
Juliině, musil by býti,povahou jinak založenou nežli
je. Jeho láska je žár, je Samum, ale bez vláhy.
Jak se v něm hned probudila bestie panská, když
Julie
Gregušův
Láska
Andrejův
Andrej
Juliin
Sam