Dne 21. srpna 1902.

KATOLICKÉ LISTY.

Číslo 229. Strana 5.

čeno a 66letý výměnkář Ant. Slegel tak těžce byl popálen, že ještě téhož dne skonal. Co bylo příčinou ohně, neznámo. * Vypálil si očl. Dne 18. t. m. vyprazdňoval majítel domu Jos. Plescher v Bezdružlcích staré pa- trony. Dlvně však s nimi manipuloval, neboť střelný prach na hromádce pojednou explodoval a rána byla tak silná, že vyrazila okna v bytě i s rámy a okeni- cemi. A Pleschner zraněn byl na očích tak nešťastně že přijde o zrak. Povětrnost. Proměnlivé počasí s častými srážkaml.

Směs. ** Vyloupený vlak. Z Oranu, 20. srpna Marokkánci napadli v krajině Alm Ben Khefi vlak. vezoucí potravlny. Na obou stranách bylo více mrtvých a zajatých. Na stihání loupežníků bylo vysláno vojsko. ** Uhořeli. Z Nového Yorku, 19. srpna. (T. k.) V třídě Essex v jednom domě, četnými rodi- nami obývaném, vypukl dnes oheň, při němž zahy- nulo 6 osob a mnoho jiných popáleno. ** Zatčený vídeňský advokát. Včera zat čen byl ve Vídní advokát dr. Ant. Löbl, bývalý zemský poslanec dolnorakouský, a síce pro zpronevě- ření, podvod a vydírání. Dr. Löbl bydlil v Döblingu, advokátní kancelář měl v Josefově; byl druhdy po- slancem za Neuenklrchen, mandátu nevykonával, ale dlety po 2 léta bral. Odborný list pro žebráky vychází v neurčltých přestávkách v Paříži a jeho odběrately jsou jen »odborníci« v žebrání. V listu není kusa polítiky, ani věcí zušlechťujících, ale jsou tu jen zprávy »tržní—obchodní« a zpráva z kruhů »povola- ných«. Cena listu jest 20 centimů, tedy dosti značná. Největší obchod však dělá nakladatel s annoncemi, které i pro neodborníky jsou zajímavými. Tak na př. jsou tu zprávy: »Hledá se slepec, jež trochu umí hráti na flétnu« anebo »Hledá se mrzák pro dobře navštěvované mořské lázně; přednost mají osoby, jimž schází pravá ruka. Žádoucny dobré doporučení a malá kauce.« A takových annoncí je tu na sta, ovšem že »místa« ta k dostání jsou jen u židovských agentů, kteří mají přes 20 svých sprostředkovacích kancelářů — pro žebráky dobře i špatně situované.

Tu vybrati si lze žebráky jakékoli a kamkoli. V listu jsou též oznámení svateb, krtů, pohřbů, narozenln, jmenin bohatců atd. * Nejstarší město na zemi, při nejmenším ze všech těch, jichž stáří s jistou určítostí stanoveno býtl může, jest perské královské město Su sa. Známý egyptolog de Morgan učinil ve zřícenlnách tohoto města znameníté nálezy. V hloubi 10—15 m. nalezeny nejstarší zbytky jakéhos písma či spíše gra- fického systému. Podobné nenalezeny dosud nikde; jsou to destičky ze sušené hlíny, na něž dle všeho psala se čísla. Tyto hlíněné početní tabulky jsou asi 6000 let staré. V hloubi 15—20 m., ba hlouběj, nalezeny rozbité kamenné nástroje a krásné, pálené hrnce. A dle mínění de Morgana, který se prokopá na dalších 15 m., přijde prý se na nejstarší zbytky lidské umělosti. Susa dle slavného tohoto badateleje asi 12.000 let stará, neboť založena byla dle všeho před 10.000 lety. ** Kolik slovanských slov jest v něm- čině? Zesnulý slavista Miklosich vypočítal, ž v rumunštině je 1083, v maďarštině 956, v novo- řečtině 317 a v cigánštině 649 slovanských slov. Nyní vypočítal Ivan Kostlal, že v němčině je 88 slovanských slov.

Ze soudní síně. Travič. Albín Harbich, 31letý nádenník v Nové Vsi u Starého Města, žil se svojí macechou K. Har- bichovou v ustavičných svárech. Rád pil kávua ježto jeho macecha mu jí nechtéla zadarmo dávati, namíchal jí do kávy jednou síry, jindy kostíku — aby se jí pomstil. Harbich byl zatčen a krajským soudem v Olomouci odsouzen do těžkého žaláře na 6 měsíců s případnými posty.

Poprava lana laroše z Borové. V lese »Hora« u »Pekla« 21. září loni zavra- ždil 46letý tkadlec Jan Jaroš z Borové, muž bez stálého bydliště a zaměstnání, vícekráte již trestaný. 15letou švadlenu z Lipí Marii Suchánkovou. Za tento svůj zločin dostal se ke královéhradeckému krajskému soudu, kde 3. června letos porotou odsouzen pro hnusný svůj zločin, na nějž spíše hleděti nutno z hle- díska psychopathologického než kriminalistickéhoa mimovolně nutká přemýšlejícího, že čin spáchal člověk nepříčetný. Jaroš srazil dívku holí k zemi, mrtvolu zavlekl do houští, rozsekal na kusy a ty z části spálil, z části vhodil do řeky Methuje. Jaroš odsou- zen k smrti provazem a ortel ten na něm včera časně z rána vykonán. Jaroš ovšem doufal stále, že panovník udělí mu milost. Ale nedosáhl jí a tak vykonána poprava. Na chmurném dvoře soudní budovy shromáždilo se včera asi 50 osob, přišla ! soudní komise: vice- president krajského soudu p. Kvěch, rada z. s. pan Rotter, státní zástupce Matouš, zapisovatel dr. Čer- venka, lékař dr. Batěk a kaplan dp. Brabec Popravu vykonal o 6. hod. ranní pražský kat Leop. Wohlschläger s pomocníkem Drechslerem a to velice rychle — srdce přestalo po 5 minutách bíti. Popravní akt udál se bez formalit a s nesmírnou rychlostí a také tklivého zvuku umíráčku nebylo — neníť ve vězeňské kapli zvonku.

Jaroš v poslední době byl dosti veselým — ne- věřil, že by ho oběslli a přál si v trestníci zůstatl do smrti. A když sdělen mu potvrzený rozsudek, roztesknil se, ale hned na to strašně se rozzuřil, lál celému světu, Bohu — všemu, proklínal vše, co ji- ným lidem je posvátno a draho. Nechtěl žádného kněze, nechtěl se zpovídati. A když zaveden do své cely, žádal za předvedení k vyšetřujícímu soudci panu Durdíkovi, kde sdělil — ač sotva to pravda — z u Hrádku zakopal 5200 marek a naznačil podrobně i úkryt. Také tam prý zakopal množství ukradených skvostů. Co je pravdy na udání tom, ukáže vy- šetření. Poslední své chvíle ztrávil nešťastný odsouzene u přítomnosti dp. Brabce. Jevil velikou sklíčenost, zpovídal se, přijal i svátost pokání. Jaroš se chvílemi modlil, podpisoval svaté obrázky, jež zanechával různým osobám na památku. Smutná památka!

Posilnil se jídlem i pitím, učinil jakésí poslední pořízení. A již tu bylo osudné pro něho jitro. Přes noc se Jaroš nápadně změnil ve výrazu tváře; barva jeho obličeje byla ráno zsinalá a popelavá, hluboké vrásky a vpadlé tváře označovaly zřetelně člověka zhrouceného, tělesně i duševně vysíleného. Bylo právě 5 hodin ráno, když byl odsouzenec vyzván, aby se odebral do kaple v prvním poschodí vězeňské budovy se nalézající. V průvodu svých strážců vstoupll do kaple a usednuv v první lavici, modlil se horlivě, drže v ruce růženec. Dojemný okamžik nastal, když se rozzvučely kaplí velebné akkordy varhan. Jaroš naslouchal této nezvyklé sobě hudbě s patrným roze- chvěním a poznav nápěv písničky, kterou jako chlapce matka jej byla naučila, zanotoval tíše, ale zřetelně její slova: »Tisíckrát pozdravujeme Tebe . . .« V té chvíli neubránil se z otužilých žalářních dozorců nikdo hlubokému pohnutí . . . Na konec přijal Jaroš nej- světější svátost oltářní a když vp. kaplan Brabec modlítbu hlasitě předříkával, Jaroš ji po něm hlasitě opakoval. Z kaple dovedli jej dozorci opět do jeho cely. Delikvent byl v té chvíli jaksi uklidněn; maje v rukou růženec a modlitby cupal drobnými, rychlými kroky do vězení, kamž mu hned na to přinesli kávu s rohlíkem. Jaroš s chutí posnídal a několikrátesi šňupnuv očekával pokojně své poslední chvíle. Krátce na to za přítomnosti matky vrahovy obětí. . Suchánkové ze Šendražíc vykonána poprava. Ústa vrahova cestou stále šeptala modlítbu A když hlásil kat Wohlschläger, že spravedl- nosti jest učiněno zadost a že Jaroš je mrtev, po- modlil se vp. P. Brabec za spásu duše nešťast- níkovy. Mrtvola oběšeného večer pohřbena na pouchov- ském hřbitově.

Spolkový věstník. * Katolický lidový spolek koná v pátek večer o 7. hodině výborovou schůzi v domě Cyrillo-Methodějské tiskárny ** Národní katolická jednota jinochůa mužů na Smíchově pořádá v neděli dne 24. t. m. v místnostech restaurace »u Libuše« konoertní a za- hradní zábavu při kapele p. M. Čermáka. Sbory za- pějí členové pěveckého kroužku Jednoty za řízení sbormistra p. Hampejse; solové výstupy přednesep. Liebich. Začátek o 4. hod. odpolední. ** Domácí posvícenskou zábavu pořádá zábavní výbor Bratrstvo vzájemně se podporujících řemeslníků a živnostníků v Praze a okolí v neděli dne 31. t. m. odpoledne ve prospěch invalidního fondu v zahradě Měšťanské Besedy pražské.

Divadlo. Z kanceláře Národního divadla. Dnes se hraje Šimáčkovo drama »Svět malých lidí« (4. čtvrtka předpl.). Zítra bude Smetanova »Prodaná ne- věsta« poprvé se sleč. Slavíkovou a p. Bochníčkema v sobotu Šamberkovo »Jedenácté přikázání«. V ne- děli večer hráti se bude Weberova klassická prostoí národní opera »Čarostřelec«. — Nejbližší představen- baletní novinky »Perla Iberská«, k níž bylo divadlo včera vyprodáno již dopoledne, bude v pondělí dne 25. t. m. V činohře chystá se Prevostova komedi »Polopanny«, jejíž premiéra bude již příští týden. V operetě studuje se Offenbachova » Krásná Helena«, která se v Národním dívadle dosud nedávala. Stan- kovského překlad této operety byl nově upravena doplněn V. J. Novotným.

Jak v Bretani zavírají řádové školy. Gaston Calmette, chefredaktor »Figara«, píše v úvodním článku: »Už dva týdny trvá odpor oby- vatelstva bretaňského proti příkazu vlády, aby školy řádové byly zavřeny. Za nynějších poměrů musím litovati ministerstvo, které se činí nenáviděným i směš- ným, posílajíc vojsko, aby slabým ženám násllím vy- kládalo zákon, k politování jest francouzský voják, který musí bojovatl se sedláky, an sní o docela jiném bojl, obdivy naší největší však si zaslouží bretoňský sedlák, který, odporuje zákonu, vyhrává vellké mravní vítězství. Ve Francii ostatní jest ticho, které zaráží, my trpíme, aby majetek byl poškozován, právo šlapáno nohamí, aby nedotknutelná domácnost byla znásilňo- vána — to všecko my trpíme — za to za všecko bojuje však sedlák bretoňský. On jest to, který mezi Finisterskými skalami hájí republiku a svědomí lidské. které nyní cítí potřebu, aby vykřiklo. Bretoňský se- dlák, jako pravý republikán, ujal se téch, kteří trpí, které utiskují. Ve jménu svobody a zákona hájí bre- toňský sedlák pronásledované jeptišky, jejichž zloči- nem je, že vyučují, věří, pomáhají a těší. Bretonský sedlák jest tudíž nositelem idealismu ve Francii lho- stejné — ach, jaký jest to statečný chlapík, ten bre- toňský sedláček. Po chefredaktoru píše zvláštní dopisovatel »Fi- gara« do Bretoňska vyslaný, jak v Douarnenezu zamykal jeptiškám školu.

Jakmile v Douaonenezu se dověděli, že na ně přijde řada, už ráno ve dvě hodiny byli všickní lidé na nohou. Lidé chodili od stavení ku stavení, všude klepajíce: »Vzbuďte se, vojsko přijde.« Jiní odebrali se na kopce a zapálili tu bengálské ohně, které měly býti znamením domům a samotám, roztroušeným ko- lem obce. Obyvatelstvo a Douaonenezu skládá se z námořníků a zřízenců sardinových závodů. Zbytek noci strávili lidé pilnou prací: zatím co někteří zpí- vali nábožné písně a provolávali slávu jeptiškám, jiní pracovali o barrikádách: na cestu, kudy se bude čet- níkům na konl bráti, navalili obrovské kameny. Cyklisté, když bylo půl šesté ráno, oznámili, že zvláštním vlakem přijelo do Don Anernezu deset od- dílů četníků, pěších i jízdních, a setnína vojska. Za půl hodiny ozbrojená moc byla opravdu tady. Velel jí kapitán, v čele byl zvláštní komisař qulmperský, Alain Thomasi, dále komisař lambezellecský a komlsař donanernezský. Když příšli, množství lidu je uvítalo, volajíe: »Ať žijí sestry! Ať žije svoboda! Ať žije vojsko !- Marně pokusili se pěší četníci, aby prorazili živou hradbu lidských těl; když nemohli prorazlti, tu za- týkají a odvádějí. Mezi zatčenými byl také mladý kněz, který se nalézal v první řadě. Když ho pře- vedli ke komisaři, slíbil tento, že ho ihned propustí, když odejde od demonstrantů.

»Což pak je dnes zločinem volati: ať žije svo- boda?« ptá se komizaře s ironickým úsměvem kněz. Komisař zůstává svou odpověď dlužen. Druhý komisaž člní k lidu, vida, že věc nejde ku předu, své závěrečné a poslední vyzvání, dříve nežli dojde k útoku. Bubny v pětiminutových pře- stávkách víří a komisař čím dále tím více velitelsky kříčí. »Ve jménu zákona vyzývám vás naposied, ode- jděte!« Nikdo se nehýbe. »Ať žijí sestry! Ať žije svoboda!« jest odpověď lidu a celé shromáždění za- číná zpívatl Marseillaisu — válečný zpěv lidu proti utiskovatelům, nyní officielní píseň republiky. Dosud šlo ještě všeckno dobře a bez násilí, ale četníci, kteří nemohou proraziti, začínají ztráceti trpě- livost: bijí do lidu pažbami a pěstěmi a lid odpovídá ranami holí a pěstěmi. V první řadě se bojuje úporně: nejhůře vede se četníkům, kde stojí ženy. Ženy vedou sí jako divé: vlasy mají rozpuštěné, zástěry roztrhané, obličej bledý, oči rozpálené. Dvě hodiny to trvá, nežli za stálého boje dostane se vojsko a četnické oddíly ke školním dveřím. Zvláštní komisař quimperský za- přísahá majitele školy, aby nechal odporu. »Ustoupím jen násllí« dostává v odpověd.

Zatím demonstranti se sesílili a jako velíká vlna, křičíce a vyhrožujíce, tlačí před sebou vojsko a čet- níky, až je zatlačlli zase do školy na staré místo. Ko- misař znova činí svou poslední výzvu ve jménu zá. kona. Odpovídají mu posměchem a rvačka na celá dlouhé čáře, strkání pěstěmi, rány holemi a pažbami, křik bolestný a proklínání ministerstva opakuje se znova. Na vojsku a četnících patrně vidětl, že mají zlost: postupují bezohledněji a bijí krutě. Hůl proti pažbě ustupuje; pěst protí pěsti vytrvává. Konečně po úmorném zápasu vytlačen lid z prostory před školou a komisaři a vojsko dostali se ke dveřím. »Zámečníku, sem!« velí komisař. Zámečník po- číná pracovati v zámku, ale musí přestati. Sedláci