2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 27. června 190.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. listy
přilehami („Nauéný Obzor“ ve
utřodu a „Litarární Hlidka
v pátek) předplécí set
Praze v administraei
a měsís . . . . . . 2 K —b
čivrt leta . . . . . 6 K —
s dvojí denáškou
na měsí
K o0h
na čtvt lota
ve silsikách! „ K so
a něsío.
Pošton:
na miěsle.
čnt lia:. . 9 K soh
klá-
Praha
Litarární Hlidek
5
title
Dnešní čísle pro Prahu Je o 10 stranáck.
Praha
6
article
Rozdělení Tyrolska a rozdělení
království českého.
Rozdělení Tyrolska a rozdělení
království českého.
Otázka jižního Tyrolska zaměstnává
těchto dnů nejen nejbližší účastníky, ale
zcela pochopitelně i vzdálenější pozorovatele
Nejnověji říká se jí: »otázka tyrolské
s amosprávy«, ale toto pojmenování ne-
vystihuje pravého jádra jejího, naopak spíšeje
zakrývá. Zcela správně říkalo se až do ne
dávna, že v Rakousku jedna část občanstva
národnosti italské usiluje o rozdělení Tyrol-
ska na severní část německou a na jižní
část italskou. O úplném rozpoltění
okněžněného hrabství tyrolského dle obou
národností, které v něm obývají, počalo
se mluvit už před padesáti třemi léty, když
snahy po sjednocení všech příslušníků národ-
ního kmene italského vzaly na sebe určitý
tvar politický, zeměpisný, státoprávní a dy-
nastický. Už tenkrát vznikl název »Trentino
jako pojmenování italského území, které ne-
jen od Tyrolska, ale i od Rakouska se chce
odtrhnout, aby se spojilo s Italií, která tehdy
teprv v obrysech se objevovala na obzoru
politickém. Za deset let »Trentino« opět
octlo se v popředí ruchu velkoitalského
Známo, jaké posily dostávaly sbory Gari
baldovy z jižního Tyrolska, oněž přímo se
opíraly. Uplynulo sedm let, »Trentino« opět
nabylo důležitosti, když už celé někdejší
rakouské království lombardsko-benátské
s Italií se spojilo. Sitalskými osadami v Pří-
moří dostalo všeobecně známě jméno »Ita-
lia irredenta«. Ve smyslu tohoto názvu,
který věru neznačil žádnou věrnost a lásku
k monarchii rakouské, »Trentino« beze vší
odmluvy a výmluvy trpělo, když v celé
Evropě se mu přikládala snaha, že chce od
Rakouska se odtrhnout, aby podlé dávné
tužby své splynulo s novým královstvím
italským.
Tyrolsko
Rakousko
Tyroly
Trentino
Ito
Evropa
7
article
O nějakém úsilí vlaského Tyrolska, aby
v rámci jednotné, nedílné vlasti
dosáhlo jen nějaké národní samo-
správy, nebylo nikdy řeči, ale ruchu,
který v něm vznikl a se šířil, rozumělo se
dle skutečné pravdy jen tak, že se chce od
Rakouska na dobro a na vždy odtrhnout.
S tímto protirakouským, odstředivým pro-
gramem Trentina počítalo r. 1866 i Prusko
ve válce proti Rakousku; ba vykládá jej
v tomto směru napořád. Vždyť teprve před
dvěma měsíci vládní listy pruské se chlubily
že trojspolek prokazuje Rakousku nejplat
nější služby, poněvadž je chrání proti
revolučnímu hnutí na jižních
hranicích jeho. »Italia irredenta« měla
platnost ještě více pro Trentino než pro
italské občanstvo v Terstu a pro italské
obce v Přímoří, které také nemluví jen o ně-
jaké zvláštní národní samosprávě
ve svazku s ostatní zemí přímořskou.
Sjednocené království italské působí na
sousední italské obyvatelstvo v obvodu říše
rakouské silou magnetickou a vzbuzuje v něm
touhu po splynutí zeměpisném a státním
A jen z nouze, že toto splynutí té doby není
možno uskutečniti, program separati-
stický v jižním Tyrolsku vyvěsil prapore
— samosprávny.
Vidouc, že za nynějších poměrů by ne
mohlo odtrhnouti se od Rakouska úplně
jižní Tyrolsko s obyvatelstvem italským rádo
by to udělalo aspoň na polovic, proto do-
máhá se už od vlády Taaffovy co rok prud-
čeji zřízení zvláštního národn
uzavřeného území svého, ktere
by s ostatním Tyrolskem souvi-
selo velice volně a jen na ze-
vnějšek.
V té podobě jeví se nyní otázka jižníh
Tyrolska. A teď se podívejme, koho se týká
nejblíze a nejvíc? Onoho kmene národního.
jenž v království českém podporuje úsilí po
zřízení zvláštního, národně uza
vřeného území německého, z ně
hož zemská a státní správa jazyka českého
Trentin
Taaffův
Rakousko
Prusko
Terst
Tyrolsko
8
article
by byla úplně vytištěna, a které dle zjev-
ného, nepokrytého, netajeného úmyslu strůjců
svých má býti jen přechozí formou ke zří-
zení nové provincie — pruskél
Odstředivé síly italské v jižním Tyrolsku
pracují k témuž cili protirakouskému, k ně-
muž tíhnou odstředivé síly německé v se-
verních krajích království českého. Ale po
čem Němci v Čechách touží a v čem jim
Němci tyrolští proti národu českému stojí po
boku, to Němcům v Tyrolsku nechce se
líbit a proti tomu jsou s nimi za jedno
Němci v Čechách a v ostatním Rakousku.
V tom vězí svrchovaná politická nemravnost
německého živlu v této monarchii. Co na
severu rádi by provedli, ba co na severu
prohlašují za blaho a dobro pro stát, poně-
vadž by jim to prospělo, to na jihu jeho
potírají a uznávají za jeho škodu a zkázu,
poněvadž by jim to uškodilo. Království
české podle přání jejich má býti rozpoltěno;
ale hrabství tyrolské má zůstati celistvé,
jednotné, nedílné. V království českém
podle jejich tužeb má se zříditi zvláštní uza-
vřené území německé; ale v něme-
ckém hrabství tyrolském proti vůli jejich
nemá býti zřízeno zvláštní uzavřené území
italskél
Možno-li pomysliti si většího zmatku
v politice téhož národa v tétéž říši? Jestli
nezbytno k vůli budoucnosti Rakouska co
nejrozhodněji potírati odstředivý národní
směr na jihu, jest to rovněž nezbytno, ba
ještě nezbytněji na severu, poněvadž Prusko,
pro něž se chce zříditi zvláštní uzavřené
území německé v království če-
ském, jest pro Rakousko nepřítel mnohem
nebezpečnější, než Italie, pro kterouž
by se mělo zříditi zvláštní uzavřené
čili jak to méně velezrádně zní
samosprávné italské ůzemí v Ty-
rolsku
Němec
Tyrolsko
Čechy
Rakousko
Prusko
9
article
Království české je země, samou
přírodou stvořená jakožto uzavřený,
nedílný celek neméně zjevný a patrný
než Tyrolsko; k tomu pak i historická
i státoprávní individualita ještě
tisíckráte celistvější, v sobě samé uzavřenější
a velebnější, než Tyrolsko. Nieméně podle
zámyslů německých mělo by býti rozpoltěno,
ale Tyrolsko ne! Právě v Tyrolsku tresce
se nyní parcelační nauka Němců rakou-
ských, vymyšlená na poškození království
českého, co nejzjevněji. Nevědouce si tam
už rady proti parcelačnímu ruchu italské
irredenty, která ve svém Trentinu hrozí uto-
piti a pohřbiti značné menšiny ně
mecké, zcela dle receptu všeněmeckého
v severních Čechách, Němci tyrolští namá-
hají se, aby všeliké rokování o národní
»samosprávě« jižního Tyrolska se odročilo
a aby přikázáno bylo až sněmu příštímu,
který vzejde ze všeobecných voleb nových.
Tyrolsko
Němec
Tyrolsko
Čechy
10
article
Tím časem zimničně pracují, aby aspoň za-
chránili své menšiny ve městech Bolzanu
a v Meranu z italské záplavy. Chtějí pro ně
vymoci výjimečný zákon, aby totiž příslušely
zemské školní radě německé a něme-
ckému výboru zemskému, ač zeměpisně
by připadly do »samosprávného« území ital-
ského.
S celou touto horečnou politikou Němců
tyrolských, aby zabránili rozdělení země na
dvojí území národní, a kdyby toho zabrániti
nemohli, aby aspoň vytrhli své menšiny
ze záplavy italské v jižní části
země, dlužno porovnati, co na rozpol-
tění království českého a na udusení če-
ským menšin ve svém vytouže-
ném území německém podnikajía
strojí, ba jaké nezákonnosti, surovosti a ná-
silnosti páší na menšinách českých Němci čeští
už po tolik let, ačkoli v království če-
ském nějakého uzavřeného územ
německého posud není!
Politické zprávy domácí.
V Praze, 26. června. (Ugron-Rimler.
Peštský orgán zahraničného ministerstva »Pester
Lloyd« otiskuje na předním místě následující
Němec
Lloyd
Bolzano
Merano
Praha
11
article
zprávu: »K četným úvahám o velice inferiorní
afféře Ugronově a Rimlerově pojí se v posled-
ních dnech také rozhořčení a obavy listů ně-
meckých. Nemá-li však Německo a trojspolek
nebezpečnějších nepřátel, než jsou Ugron a Rimler,
mohou býti Německo i trojspolek zcela klidny.
O Rimlerovi netřeba vůbec mluviti; stojíť —
nejmirněji řečeno — hors concours. Co však
se týče Ugrona, může ovšem jeho snaha, býti
hlavním skladníkem opposice proti trojspolku.
míti skutečně nějaký význam jako vnitřní otázka
strany, po případě i jako vnitřní otázka uher-
ského parlamentu, avšak nikterak nemůže být
vážnými lidmi pokládána za otázku zahraničné
politiky. Vždyť i sami ultramontáni kráčejí jinými
stezkami za jinými vůdci. Je zajisté významno.
že se v uherské delegaci vynikající člen kleri-
kální strany lidové vyslovil rozhodně pro troj
spolek. Proto ať si afféra Ugronova zůstane tím.
čím skutečně je: pochybenou spekulaci, a ne-
přikládejme jí nebezpečnost, které by neměla
ani tehdy, kdyby se byla zdařila.«
Z Vídně, 26. června. (Moderní ja-
zyky na gymnasiích.) Ve školním vý-
boru sněmu dolnorakouského přednesl poslanec
Rimler
Německo
Vídeň
12
article
Kiek zprávu zemského výboru o zavedení ně
kterého moderního jazyka na gymnasia jako
předmětu povinného. Návrhem tím má s
vyhověti dávné potřebě obyvatelstva, aniž by se
žáci přetížili. Proto se má dosavadním před-
mětům, zejmena řečtině, odniti tolik hodin,
kolik se jich věnuje modernímu jazyku. Novému
jazyku má se počít vyučovati od třetí třídy, řečtině
toprve od pátě. Vláda se má postarati o po-
třebné učitelské síly pomocí stipendií ; sněmu
pak se doporučí, aby jednomu učiteli zemského
ústavu povolil za týmž účelem stipendium 1000
korun.
Z Krakova, 25. června. (Hali č s ké
vodní stavby. — Podrobné vý-
sledky sčítání lidu. — Haličská
samospráva.) V zemské komisi pro vodní
stavby, jež měla schůzi ve Lvově dne 24. t. m.,
vyložil ministr dr. Pietak podrobný vládní pro-
gram úpravy všech haličských řek, jež má býti
ukončena ve 20 letech, počínaje rokem 1904.
Pietak
Krakov
Lvov
13
article
Program děli řeky, jež se mají upraviti, ve tr
kategorie; do prvé spadá 12 řek karpatských.
na jichž úpravu stát zaplatí 60 proc., země 40
procent. Do druhé kategorie náležejí řeky Du-
najec, Vislok a San, jež mají býti v dolním
toku jako přívozné poboční dráhy příštích prů-
plavů splavněny výhradně nákladem státním.
Do třetí kategorie spadaji horní toky týchž řek,
jež mají býti regulovány ze 60 proc. nákladem
státu a ze 40 proc. nákladem země. Veškeren
náklad na tyto vodní práce rozpočten na 58
míll. K. Z toho připadne na úpravu řek kar-
patských 35.5 mill., na splavnění Dunajee,
Visloku a Sanu 19.9 mill. a na úpravu horních
toků týchž řek 3.1 mill. K. Do r. 1912 má
býti prostavěno 26.3 mill. K, z nichž na stát
připadne 19.4 mill., na zemi 6.9 mill. K. —
V místodržitelské sčítací komisi ukončeny hlavní
práce o posledním sčítání lidu. Ze zprávy
o tom vydané vyjímáme, že v Haliči jest nyn
48 hejtmanství a 2 města s vlastním statutem
184 soudních okresů, 6228 polit. obei, 7113
místních obcí, 5031 panských dvorů (jež v Hla-
liči nejsou sloučeny s obcemi). O by v a te
stva i s vojskem napočítáno 7,317.023 (prot
6,607.816 roku 1890); mužských jest 3,620.012,
ženských 3,696.981. Dle vyznání jest řím
ských katoliků 3,352.308, řecko-sjednocených
3,103.410, židů 810.845, arménů sjednocených
1540, arménů nesjednocených 1326, pravoslav
ných 2157, evangelíků augsb. vyznání 39,328,
helv. vyznání 5235 atd. Dle obeovacího
jazyka napočítáno Poláků 3,989,538 (r. 1890
3,516.698), Rusů 3,084.212 (2.832.043), Němeů
201.846 (227.600), Čechů 9248 (5727) atd.
Vislok
San
Polák
Halič
Hla
mill
panská dvůr
Něme 201.846
Čech 9248
14
article
Žalostný je výsledek sčítání lidu co do g ra-
motnosti; shledánoť, že jen třetina obyva-
telstva haličského umí číst a psát, nebo po při-
padě aspoň číst, kdežto 4,660.416 osob, t.j.
63.7 proc. všeho obyvatelstva neumí ani číst,
ani psát. Malou jen útěchou může býti, že po-
měr ten r. 1890 byl ještě horší; tehda ze 6 6
mill. všeho obyvatelstva bylo negramotných
4,876.614, tedy skoro 74 proc. — Zajímavý
příspěvek k poznání obecní samosprávy haličské
poskytuje dotaz posl. Olesnického a soudr. na
sněmu lvovském. Ukázalo se, že v ohromném
počtu venkovských obci nekonají se po celá
léta obecní volby a staré představenstvo úřaduje
i více než deset let po době, kdy vypršelo jeho
plnomocenství. Všeliké protesty se strany ob-
čanstva proti takovému jednání jsou marny
protesty leží na úřadě po celé léta nevyří-
zeny. Týká se to ovšem jen takových předsta-
vených, kteří o volbách působí pro volitele.
příjemné panující straně a tedy i vládě, začež
se obecnímu starostovi ponechává volná správa
obecního majetku. Seznam obci, v nichž se ne-
vykonaly v pravý čas volby, vyplňuje v časopi-
sech celé sloupce. Poměry v pravdě idyl
lické l
15
title
Politické zprávy zahraničné.
16
article
V Praze, 26. června.
Praha
17
article
Před cestou královských manžele
srbských do Petrohradu.
Z Bělehradu, 24. června. (Dopis »Nár
Listů.«) O nedaleké cestě našich královských
manželů do Petrotrohradu mám oznámiti vám
neobyčejně důležitou novinku. Do Rusk
seodeblerou po Dunaji až k ruské
hranici. Z Petrohradu vrátí se
do Srbska přes Cařihrad a Sořii.
V Cařihradě král osobně chce jinterveno-
vati u sultána ve prospěch srbského obyva-
telstva v Starém Srbsku a Madekonii, ale tak.
aby to nebylo na újmu jiným národnostem,
zejmena bulharské. Proto zastaví se na cestě
z Cařihradu v Sofli, aby se pokusil účinkovati
ve směru spravedlivosti a pořádku i na bul-
harské kruhy. Kromě toho v Cařihradě i Sofi
bude se jednati o definitivném rozřešení olázky
balkánské transversálky. I s cařihradským pa
triarchou bude míti co jednaí o upravení poměrů
šřbské pravoslavné eírkve, pokud je podřízena
cařihradskému patriarchátu.
Jak vidno, je mnoho pohnutek, aby krá
Alexandr učinil zastávky v Cařihradě a Sofi
V jednom i druhém městě budou věděti, že král
Alexandr nemluví a nejedná s nimi jen za sebe,
nýbrž i jmenem mocnáře velikého slovanského
Ruska. Možná, že tím způsobem podaří se
palčivé otázky balkánské rozřešiti po dobrém
tak, jak toho vyžaduje prospěch všech zúčast-
něných stran. A zvláště žádoucí by bylo, aby
návštěva krále Alexandra v Sofli přispěla k tomu,
aby poměr Bulharska ke slovanským státům a
národům stal se upřímným. V Bulharsku dosud
rozhoduje Makedonský komitét, jenž je složen
z fanatických nepřátel Ruska i Srbska. Nový
předseda Michajlovský je zrovna takový, jako
Sarafov, jen poněkud opatrnější ve volbě slov.
je.
Treba, aby se to změnilo.
Alexandr
Michajlovský
Petrohrad
Bělehrad
Rusk
Dunaj
Srbsko
Cařihrad
Soft
Rusko
Bulharsko
18
article
Nový patriarch.
19
article
Bylo již oznámeno, že cařihradským patri-
archem zvolen Jáchym III., jenž dostal 83 hlasy
z 87. Volby zúčastnil se také posel bosenský.
Kosta Kujundžič. Jáchym III. dosedá nyní po
druhé na stolec patriarchů cařihradských.
Předešlý patriarch, Konstantin V., byl na
žádost kleru i laietva sesazen.
Cařihradský patriarch má název ekumeni
ckého čili všeobecného, zaujímá prvé místo mezi
pravoslavnými patriarchy a má titul » Svatost«,
ale při tom ani není neomylný, aniž ho kdo
za neomylného považuje, a věřící národ, sestá-
vající z duchovenstva i laictva, má právo, shle-
dá-li jej nehodným, sesaditi jej právě tak, jako
jej svobodnou volbou na patriarší stolec po-
vznesl. Je to pozůstatek ze svobodomysiných
počátečných dob křesťanské církve a pravoslavní
všech národností žárlivě si jej chrání.
Sesazený patriarch Konstantin V. je rodem
Řek a stal se v pravoslavném světě nenávidě-
ným proto, že své moci zneužíval, mysle toliko
na prospěch Řekův, a prospěchy ostatních pravo-
slavných národů zanedbával nebo je podřizoval
prospěchům řeckým.
Zvláště se prohřešil proti srbské pravo-
slavné církvi v Bosně a Hercegovině, již z
notný úplatek zrádně opustil a v šanc vydal
vládě Kallayově.
Jáchym
Kosta Kujundžič
Řekův
Kallayův
Boseň a Hercegovina
20
article
V drobném pro dejšt
ranníěrslo o s6bě . . . za Bh
odpoledni. . . . . . . za 2h
Ve flíalkich na venkově
ranní číslo. . . . . .
odpolodní . . . . . . . . 5
Inserat
plati ze hotově rapřad.
Předplacení a inrerty pšljtnš sdnisl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacháznjí ae t63 relakee
tiskárna a expsčice , Národnich Lástě“.
Bakopisy se novnaevsí
Inserat
Národnich Lástě
21
article
Při svobodomyslném zřízení pravoslavné
církve stav ten nemohl dlouho trvati. Konstan-
tin V. byl přede dvěma měsíci svržen a poslán
do monastýra.
Jáchym III. rozhodně odsuzuje zlořády
Konstantina V., je přítelem Ruska a ve svých
listech, nedlouho před jeho zvolením uveřejně-
ných, odsuzuje Řeky a řecký šovinism a pravl,
že patriarchát stal se jakousi politickou agencii
řeckou, čemuž připisuje za vinu, že vážnost
všeobecného patriarchátu v posledních letechu
pravoslavných národův upadla.
Německé listy snaží se vzbuditi k němu
nedůvěru neslovanských pravoslavných národů,
plšíce o něm, jakoby byl především slavjano-
filem. On zajisté pravoslavným národům ukáže
se spravedlivým a tím dodá posily všem jima
zvláště principu spravedlnosti, jenž je na Balkáně
do prachu zdeptán.
Odstraněním Kostantina V. pan Kallay přišel
o výdatného spojence proti pravoslavným Srbům
v Bosně a Hercegovině. Čím byl Konstantin v.
p. Kallayovi zavázán, stalo se neplatným a ne
závazným pro jeho zástupce.
Jáchym III
Konstantinos V
Řek
Kallay
Srba
Konstantin
Rusko
Balkán
Boseň a Hercegovina
22
article
Jovau Ristlě a okupace Bosny
a Hercegoviny.
V Bělehradě vyšlo, jak už bylo telegraficky
oznámeno, posmrtné dílo Jovana Rističe »Za-
hraničné poměry Srbska«. Kniha je vzácným
dokumentem historické činnosti Rističovy
Milanovy. V ní je vyneseno, že je vlastně Risti-
čovou zásluhou, že Bosnu a Hercegovinu oku-
povalo Rakousko. Mezi Srbskem a Rakouskem
byla v r. 1870 uzavřena smlouva pro případ
šťastné války s Tureckem. Rakousko za neutra-
litu vymínilo si severozápadní čásť Bosny, tak
zv. Turecké Chorvatsko. Avšak když válka díky
junáctví Černé Hory a neocenitelné pomoci
Ruska šťastně skončila i pro Srbsko, Rističa
Milan raději Bosnu celou a Hercegovinu skoro
celou vydali Rakousku, jen aby příliš nezmo-
hutněla Černá Hora, na niž byli v Bělehradé
chorobně žárlivi, a aby srbští »Bismarkové«
ukázali se naproti Rusku »samostatnými !«
Jovana Rističe, jak se ve svém posmrtném
díle sám charakterisuje, takto oceňuje mostar-
ský »Cpnern Bjecmnr«
Ristič umřel nyní i mravně. On na seb
prozradil, že nebyl ani srbským vlastencem, ani
schopným státníkem, ani moudrou hlavou. Z
to byl bez míry nadutý a chtěl, aby Černá
Hora i Rusko jeho vůli se podrobovaly. To
bylo příčinou mnoha neštěstí srbského národa
a hle, on i mrtev činí zlo a kalí vodu mezi
Srbskem, Černou Horou a Ruskem!
Ristič
Rističův
Milanův
Milan
Černá
Bosna a Hercegovina
Bělehrad
Srbsko
Rakousko
Turecko
Bosna
Chorvatsko
Černá Hora
Rusko
Cpnern Bjecmnr
23
article
ont
Krise v Německu?
V politických kruzích německých kolují
opět pověsti o krisi. Shledává se nápadným, že
hr. Bülow odjel včera náhle do Kielu k císaři.
V kruzích vládních se však popírá, že by on
sám chtěl za propuštěnou žádati. Oproti tomu
zdá se, že dojde brzy na odstup ministra že-
lezničního, Thielena. Také mezi kaneléřem řiš-
ským a hrabětem Posadowským jsou prý
neshody v různých otázkách a povedou prý
snad k demissi posledního. Konečně pokládá
se za možný i odstup ministra spravedlnosti
Schönstedta, jehož postavení jest již od nějaké
doby otřeseno. Vedle toho všeho nastati má
i v jednom z nejvyšších úřadův dvorních změna,
jež dle »Local.-Anz.« osobností nově povolanou
vzbudí prý pravou sensaci.
Hr. Bülov přibyl do Eekernförde k císař
po yachtě »Hohenzollern« již včera večer.
Vilém II. odřekl na to účastenstyi
při večerní slavnosti císařské ho
klubu yachtového, jíž až posu
vždy přítomen býval.
Státní soud ve Francii.
Přeličení před státním soudem francouz-
ským (senátem) s hr. Lur de Saluces, obvi-
něným ze spiknutí proti bezpečnosti státu spá-
chaným prý za okolností, jež minule jsme již
vylíčili, bylo tedy předevčírem v Paříži skutečně
zahájeno. Odklad očekávaný nenastal. V okolí se-
nátu vládl klid a téměř žádný ruch; nebudit
Bülow
Posadowský
Bülov
Hohenzollern
Vilém II
jít Saluce
Německo
Kiel
Hradec
Francie
Paříž
Anza
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 26. června.
O slavnostním představení v Národnímdi
vadle bylo mi náhodou vykázáno sedadloz
dvěma konservativními, aneb jak se u nás říká
»českými« šlechtici. Nenaslouchám rád cizímu
rozhovoru a z pravidla se odvrátím od toho
kdo mluví, co pro mne není určeno. Ale
zvláštní to věc, která dost často se přihodí,
že člověk nejlépe slyší právě to, co si slyšeti
nepřeje. Tak tomu bylo i tenkráte.
»Dnes poprvé slyšeti budu českou čino-
bau« — pravil jeden ze šlechticů a dodal: —
»a jsem zvědav, jak se to vyjímati bude.«
»Rozuměti divadelní češtině není tak
snadno« — na to druhý — »pro nezbytnou
potřebu česky sice umím, ale češtiny vznešen
neznám« —,
Zvěděl jsem též jmena obou, konstatova
jsem ale mimo to, že jeden z nich je — zem-
ským poslancem.
A zase nic jiného, než náhoda tomu chtěla,
že jsem v parlamentě v couloirech setkalse
nedávno se dvěma aristokraty, kteři by bůhví
co činili, kdyby jim kdo popíral příslušnost
k národu českému. Bavili se intimně po ně-
mecku. Jeden drobet koktavě, druhý plynně.
A nebyli to staří páni, kteří by se snad vy-
mlouvati mohli, že v jejich době něbylo ještě
českých informátorů, nikoli, oběma není té doby
více, jak 80 let dohromady . . . ..
Praha
25
article
Proč tedy to rozčilování k vůli tomu, že
»naši« obětovati chtějí Němcům nabízenou
opravou volebního řádu do sněmu jedenadvacet
mandátů?
Jaký pak rozdíl mezi těmi i oněmi?
O, ano, měli jsme šlechtice a máme snad
i nyní ještě tu i tam nějaký vzácný exemplál
českého aristokrata, což ale platno: je baron
či hrabě, ale panství nemá a má-li nějaké, ne-
patří mu ani šindel na něm. Je to zvláštní
úkaz, že drží se nás nejraději ti, kteří nic už
nemají.
Neměli jsme vůbec níkdy štěstí se svou
slechtou. Prováděla divně kousky už v době
Zelenohorského rukopisu. Již tehdy měla faible
pro němčinu. Chtěla už za Libuše k nám za-
táhnout germánské právo.
A o jaké finale postarala se ve velké epope
husitské, je rovněž známo, neméně jak mocnou
byla oporou českému státu v době nejhroznější
krise, která stihla český stát a v niž také byl
utracen. A jak se chovala v době nejděsnější
české bídy ve věku osmnáctém až do poloviny
věku devatenáctého, vi také celý svět. Nej
češtější kavalír a nejušlechtilejší mezi nimi zjev,
hrabě K. Sternberg, v listu svém ku Göthov
sám se nazývá synem národa — německého.
A my bychom jím to všechno odpustili
Odpustili by oni nám navzájem opět, že jsme je
z pražského hradu shodili tam, kam patřili?
Chtěli by či ne?
Činíme pánům tuto nabídku naposled, dříve
než do toho vjedeme svým demokratickým fu
rorem. Nechť tedy pání naši nabídku dobře uváží
Němec
Libuše
K Sternberg
26
article
Žádáme především, aby naučili se všichni
česky. Osvobozujeme pouze ty, jimž je více
než 50 let, a to jen k vůli panu hraběti Palffovi,
o němž jsme přesvědčeni, že přes svůj ma-
ďarský původ, maďarsky neumí, přes svou obco-
vaci řeč německou Němce nenávidí a přes svou
neznalost češtiny nás má rád. Pan professor
Ferdinand Schulz již se o nějakou českou gra-
matiku a o prosťounký slovniček, speciálně pro
pány aristokraty, postará. Pan professor naše
kavaliry zná a dovede nejlépe posouditi, čeho
ke konversaci, v níž si libují, mají nejvíce z-
potřebl.
Palff
Němec
Schulz
27
article
Mladým pánům šlechticům by také nijak
neškodilo, kdyby jako gymnasisté zasedli do
lavice některé veřejné střední školy. Není zapo-
třebí k tomu jesuitův, světští professoři rovnět
dovedou vychovati rozšafné muže. Mohou-li ně-
mečtí princové navštěvovati veřejné školy, mohou
to naši mladí baroni a hrabátka také. Co na
tom, kdyby některý z nich tu a tam zůstati
musil po škole nebo nucen byl stokrát opsati
větu: »Nemám chovati se naproti svým spolu-
žákům z neurozených stavů pyšně a zpupně«
Kdo v pohádkové době ucházeti se chtě
o princeznu, musil skolit při nejmenším draka.
Vykladači lidových pověsti tvrdí sice, to že je
jen pěkná a důmyslná allegorie, drak že zna-
menal v pohádce vždy jen tehyni. Však není
dobře vždy jen u přeučených hledati pravdu,
já na draka věřím. Je ovšem pravda, že od té
doby, kdy draci ničím jiným nedali se krmit, než
neporušeným panenským masem, poměry velicese
změnily. Dnes panenskou pečeni s novým zelím
nalezneme sice na každém slušnějším jídelním
lístku, však dnes by to působilo jistou obulž,
opatřit si tolik masa panenského. To pravéje
dnes dosti vzácné a pohádkovi draci, jak známo,
tak snedno napálit se nedali.
28
article
Dnes ostatně bylo by spíše na slečinkách
a na princeznách, aby za ženicha vykonali ně-
jaký hrdinný skutek. Dnes na místě zakletých
princezen, jež vdávati se nesmějí, je náramně
mnoho prokletých princů, kteří ženiti se nechtějí.
Což aby každá konteska, dřiv než se vdá.
byla povinna dostavit se dříve na katechismus ku
professoru češtiny a tam se vykázat, že
z grantu zná české sloveso, že vl, s jakým
pádem pojí se předložka mimo a že vi také,
kdo napsal Svatební košili?
Jsem přesvědčen, že by si potom na jazyk
náš častěji vzpomněla, než dnes.
Toť se ví, že oddavky by musily býti také
české. Do dneška byly dcery nejslavnějších če-
ských rodů oddávány v arcibiskupské kapli na
Hradčanech výhradně po německu. Jen vý-
jimečně také po francouzsku.
Po tom snad by se nestalo, aby aristo-
kraté, bavíce se mezi sebou německy, češtiny
užili jen ku povelu kočimu, kam má jet. Pak
by snad bavili se česky a němčinu si reservo-
vali pro kočího.
Aby přistupovali šlechtici a šlechtičny sna
též do našich spolků, o to bychom, upřímně
řečeno, ani nestáli. Překáželi by nám spíše.
Dopřáli bychom jim výlučnost sociální, poněvadž
jsme přesvědčeni, že s nivellisací vrstev spole-
čenských netřeba se namáhati, ta že skutkem
stane se sama, ale nepřestaneme odsuzovati
jejich výlučnost národní.
Hradčany
29
article
Buď jsou naši nebo nejsou naši.
Kníže Ferdinand Lobkovic velmi důrazně
kdysi protestoval na sněmu proti tomu, aby
popírána byla šlechtě příslušnost k určité ná-
rodnosti a aby vykazováno jí bylo místo mimo
svazek národní.
Hřál nás u srdce tento protest a domnívali
jsme se, že nezůstane bez následků. Leč slovo
tenkrát zůstalo slovem, a jakým mluví tento
pán jazykem, když se sejde s jiným českým
šlechticem a domnívá se, že ho nikdo neslysí?
Po německu.
Jen se podívejte na nejčeštějšího šlechtice,
s nímž národ náš tak rád a tak často dělá
parádu a doznávám upřímně, že ne bez příčiny.
Nedovede se smluvit česky ani se svými vnuky.
Vychovává je německá a francouzská guver-
nantka, na českou zapomněli.
Až zavzní na českých zámcích český opět
hlahol, až vzpomenou si pání i dámy z šlech-
tických paláců, že národem nejsou jen ti tam
dole, ti nahoře že k tomu také patří, potom
přihlaste se páni, již zasedáte na sněmu, se
svou volební opravou. Jsem přesvědčen, potom
že si pro sebe nevyhradíte ani jediný mandát,
že se své kurie vůbec vzdáte a že navzdor
tomu budete zvoleni a že dobudete mandátů
dost. Neboť jste zámožní a mocni, a penízea
lesk imponují i nám — hrozným demokratům.
Lobkovic