1
masthead
V Praze, v sobotu dne 16. března.
Praha
2
masthead
K číslu 75.
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 4h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
vev filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Deputace ruských profesorů universitních.
Ze Lvova, 16. března. Deputace ruských
profesorů university lvovské bude na místech
centrálních žádati, aby se na bohoslo ve-
cké a právnické fakultě university Ivov-
ské zřídily pro polské a pro ruské stu-
denty přednášky samostatné.
Košut proti odkladu maďarských požadavků při
vyrovnání.
Z Pešti, 16. března. Na banketu jemu
ke cti pořádaném v Čegledu pravil František
Košut: »Jedna věc jest jista: že se b ud
s Rakouskem nevyrovnáme vůbec,
anebo tak, jako svobodný stát se svobodným
státem, t. j. že šetřeno bude naši ch
zájmů po každé stránce. Skutečný
prospěch státu žádá, abychom neodklá.
dali na zejtřek, čeho dosáhnouti
můžeme dnes. Podle toho také, hledaje za
vyjednáváni zásady, které lze uskutečniti již
nyní.«
Úřadníci-defraudanti. aeh
Ze Sofije, 16. března, (»N. Wr. T.«)
Úřadníci národní banky bulharské
Trajkov a Mičev zpronevěříl
217.000 frank ů. Oba byli zatčeni.
Košut
N Wr
Trajkov
Mičev
Lvov
Pešť
Rakousko
právnický fakulta univerzita Ivov
národní banka
6
title
Telegrafické zprávy.
7
article
K zavraždění Petkova.
no
Ze Sofije, 16. března. (»Zt.«) Při posled-
ním výšlechu prosil Petrov, aby doveden
byl k ministru obchodu Genadějevu a ke
hrobu Petkova, protože je ch cle o b
odprositi. Opětně vyslovil naději, ž e mu
knlže dá milost.
Ze Sofije, 16. března. (»Zt.«). Kníže F er-
dinand sem přibyl teprve, když již bylo po
pohrbu Petkova. Faktum, že Peť kov
Petkův
Zt
Petrov
8
article
pochován byl, aniž mu dal kníže
poslední průvod, způsobilo u Stambuli-
stů velkou nevoli.
9
article
Pohřeb m.-pr. Pelkova.
Pohřeb m.-pr. Pelkova.
Ze Sofije, 15. března. (K. k.) Následkem
rozsáhlých vojenských opatření konal se po-
hřeb Petkova zam úplného klidu. Před
pohřbem obdrželo několik ministrů anonymní
dopisy, v nichž se sdělovalo, že za pohřbu do-
jde k výtržnostem. Kníže bulharský zaslal věnec,
opatřený nápisem: »Vděčný kníže velkému vla-
stenci«. Po pohřbu konali stoupencí vlády
schůzi v »Slavjanské besedě«, na níž ministř
věnovali zesnulému posmrtné vzpomínky a uvá-
děli, že vláda jest odhodlána pokračovativ
duchu Petkova ve své politické činnosti. Po
schůzi uspořádali Stambulovci průvod ulicemi
města.
Ze Sofije, 15. března. (K. k.) Nad hrobem
Petkova promluvili bulharský veterán z ru-
sko-turecké války a zástupce bulharské osady
z města Tulči v Dobrudži. Pohřbu súčastnilise
vůdcové všech stran, kromě strany národní. Po-
čet členů deputací z venkova přesahoval 5000.
Nepřehledný zástup lidu tvořil špalír v ulicích,
jimiž se ubíral pohřební průvod.
Saský král v Portugalsku.
Z Lissabonu, 15. března. (K. k.) Krá
Bedřich August saský odjel, rozloučiv se s krá-
lovskou rodinou, dnes dopoledne do Batalhy.
Navštíví dále Alcobacu, Oporto a Bussaco a
pojede v ponděli z Entvoncamenta do Madridu.
Pronásledování Poláků v Prusku.
Z Poznaně, 15. března. (K. k.) Zdejší
trestní komora odsoudila redaktora časopisu
»Wielko Polanin« Szmyta pro přečin para-
grafu 110. tr. z. k peněžité pokutě 500 marek.
Szmyt uveřejnil ve zmíněném časopise velmí
příkrou resoluci chicagských Poláků,
vyzývajících ke s kolní stávce.
Pelkův
Petkův
Kníže
Bedřich August
Polák
Tulč
Dobrudža
Portugalsko
Madrid
Prusko
Poznaň
Wielko Polanin
10
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
11
article
Rakousko uherské vyrovnání.
Z Aradu, 15. března. (K. k.) Zdejší ob-
chodní a živnostenská komora zaslala ministru
obchodu Košutovi telegram, v němž jej nalehavě
žádá, aby vláda neuzavírala s Rakouskem delší
celní smlouvy než do r. 1917.
Vyslanec Berchtolt u cara.
Z Petrohradu, 15. března. (K. k.) Rakou-
sko-uherský vyslanec hr. Berchtolt byl dnes
přijat carem v delším slyšení.
Z Balkánu.
Ze Sofije, 15. března. (K. k.) Zdejší ma-
kedonšti emigranti zaslali presidentovi Roose-
veltovi adresu, v níž jej prosí, aby uvedl
na přetřes makedonskou otázku na
konferenci v Haagu.
Boje na Celebesu.
Z Haagu, 15. března. (K. k.) Dle úřadní
zprávy z Celebesu padlo v boji, jejž svedlo ni-
zozemské vojsko s domorodci, 280 domo-
rodců, mezi nimi několik náčelníků
a 72 mužů a 200 žen bylo zaja to. Voj-
sko utrpělo pouze nepatrné ztráty.
Roesevelt a železné dráhy.
Z Washingtonu, 15. března. (K. k.) (Associated-
Press.) Možno autoritativně ujistiti, že president
Rooselvelt nezmění svého jednání vůči želez-
nicím, třebas se uznává, že vláda nehodlá celkem
zakročiti proti drahám krajně radikálním způsobem.
Osobnosti presidentovi blizké se dovídají, že želez-
niční zřízenci budou na něj naléhati, aby zakročil,
aby rozptýlil v obecenstvu obavy, jež hrozí přerušiti
ukládání kapitálu v železnicích a stavbu drah. Pre-
sident Roosevelt měl po své rozmluvě s Mor-
ganem několik porad s předsedou mezistátní do-
pravní komise Knappem a jinými členy této komise.
President trvá posud na názoru, jím v prosinci pro-
neseném, že železniční trati v době od platnosti no-
vého zákona vynesly zvýšené příjmy a částečně vy-
plácely se mimořádně vysoké dividendy a že tím vy-
vrácena jsou tvrzení železničních společností, že
budou totiž novým zákonem přivedeny na mizinu.
Košut
Berchtolt
Roos
Rooselvelt
Roosevelt
Knapp
Rakousko
Arad
Petrohrad
Balkán
Haag
Celebes
Washington
Pre
Morava
AssociatedPress
Berchtolt u car
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Umění a kuchyně.
13
article
Mezl umělci nalézáme nejen labužníky, kteří do-
vedou oceniti vybrané kulinárské požitky, jsou i ta-
koví, kteří svoji fantasii prakticky uvádějí do služby
dobré věci a neváhají sami sestoupiti do kuchyňské
sféry, nýbrž přiloží sami ruku k dílu, vymýšlejí po-
divné kombinace, nebo hledají slávu v tom, že ně-
který známý pokrm dovedou sami delikátně upraviti.
K těmto náležel, jak se v „Lectures pour Tous“
sděluje, na příklad také starší Dumas. Richard Wal-
lace vypravuje o něm zábavnou anekdotu: Autor „Tří
mušketýrů“ a ,Hraběte Monte Christa“ obdržel jed-
noho dne od jisté dámy z Lotrinska skvostný recept
ku přípravě „matelote de carpes“. Celý u vytržení
nad tímto vzácným tajemstvím pozval několik intim-
ních přátel, aby okusili delikátní matelotu, ktérou
vlastnoručně připravil. Pokrm zdařil se nade vše
očekávání a ode všech přítomných přijímal Dumas
s úsměvem obdiv svého kulinárského talentu. Kromě
Vallacea zúčastnil se této malé hostiny také doktor
Véron. Když přišel domů, vyprávěl své hospodyni
o výtečné „matelote de carpes“, jiz Dumas umí upra-
viti a nemohl se ani vynachváliti něžného a pikant-
ního požítku.
Dumas
Wal
carpes
Véron
Monte Christo
Lotrinsko
14
article
Žofie, tak slula tato dáma, byla skeptičtější než
její pán a mínila: Dumas má při svých románech
vždy spolupracovníky a při úpravě jeho „matelote de
carpes“ nebude asi jinak. Náhodou zvěděl Dumas
o tomto neuctivém podezření. Zneuznaný byl velmi
pobouřen, jeho čest měla býti zachráněna a protc
se rozhodl — nikoli psáti sám svoje romány, ale do-
kázati, že dovede sám vařiti. Aby vyvrátil všechny
pomluvy, chtěl „pracovati“ před svědky. Opět roze-
slána pozvání. Když Wallace přišel, zavedli ho do
kuchyně. Tam spatřil Dumasa s vysoko vyhrnutými
rukávy a v dlouhé bílé zástěře, jak obratně dělal ku-
chaře. Všichni mohli se dívati, jak připravoval pro-
slulou matelotu. Když bylo vše hotovo, spěchal Dumas
do svého pokoje, oblékl frak a přesně v sedm hodin
zasedlo se ke stolu. Matelota byla delikátní a madame
musila ho slavnostně odprositi
Často scházel se Dumas s Mussetem, Balzacem
a jinými spisovateli v „Café de Paris“. Tam byl
tehdy kuchař, jenž se těšil nejvyšší sympatii krouž-
ku. Přicházeli, aby pojedli jeho „veau de casserole“
a velebili muže, jenž lidi, denními útrapami vysílené
dovedl velmi jednoduchým pokrmem skvostně ob-
čerstviti. Jen Balzac nebyl s jediným jídlem spokojen.
Žofie
Dumas
Wallace
Musset
Balzac
café jít Paris
15
article
Celá jeho bytost nesla se k širšímu rozpjetí. Kom-
paktní masy působily u něho nejsilněji. Byl méně
gourmandem jako „žroutem“. Proto neměl nikdy dosti
na „veau de casserole“. Jeden z jeho životopisců
zachoval nám skromné menu, jež Balzac kdysi pouze
pro sebe sestavil. Počal se 100 ostendskými ústři-
cemi; následovalo 12 jehněčích kotelett, pak přišla
kachna s kapustou, dvě koroptve a platýs se žam-
piony, nečítaje v to „hors d' oeuvre“, ovoce a vína.
A praví se, že Balzac neznal slitování; všechny ty
krásné věci zmizely bez výjimky. . . ..
George Sandova připravovala si sama svoje
zavařeniny a v létě mohli ji její přátelé nejednou
překvapiti se sběračkou v ruce. Nezřídka nalézá tato
záliba pro kuchařské umění jemnou ozvěnu i v dí-
lech básníků. Mladý Dumas podává ve „Francillon“
recept japonského salátu a ve verších Rostandových
v „Cyranu“ nalézáme podrobný návod k umělé úpra-
vě mandlových dortíčků „tartelettes amandines“
Balzac
Sandův
Dumas
Rostandův
16
article
= Pan Loubet, jak čteme v „Cri de Paris“, jest
smuťen, velmi smuten. Bývalý president republiky
otevřel v těchto dnech jednomu ze svých přátel své
srdce; tento přítel jest jedním z oněch málo oblíbenců
z dřívější doby, kteří starého pána naleznou i v Rue
Dante. „Když jsem měl,“ pravil pan Loubet, „v rukou
ještě to, co se eufemisticky nazývá mocí, toužil jsem
po klidu. Dnes znám nesnesitelnou nudu, nekonečný
smutek klidu... A jak rychle na mne zapomněli!“
Pan Loubet hluboce povzdechl a pokračoval: „Soudil
jsem, že moje zkušenosti v politice, moje styky s růz-
nými panovníky a moje, řekl bych, odborné znalosti,
zjednají mi i po odstoupení jakousi vážnost a význam.
Mám se vám přiznati, příteli? Očekával jsem, že
mnohdy mužové dne přijdou ke mně svěřit se se
svými starostmi, vyslechnout můj názor, zkrátka po-
žádat starce o radu... Ale nepřišel nikdo! Můj ná-
stupče má asi velkou sebedůvěru. Ani jednou se ne-
obrátil na mé zkušenosti. Ministři dělali vždy, jako
by mne již nebylo a Mollard, kterého jsem učinil
vrchním dvorním maršálkem, ještě nikdy u mne ne-
byl, ještě nikdy!“ Loubet stával se stále melancholi-
čtějším. „Také žurnalisté,“ pravil, „se mi vyhýbají.
Loubet
Mollard
Cri jít Paris
Rue Dante
17
article
Nikdo mne již neinterviewuje. Zač mne vlastně po-
kládají? Mrtví jezdí rychle, říká se... živí také! Je-
dině útěchy se mi dostalo, jediný z přátel presidenta
Loubeta nezapomněl také na občana Loubela. Na-
vštívil mne před několika dny a dlouho jsme hovo-
řili...“ Pan Loubet ukázal prstem na fotografii s vě-
nováním, jež stojíc mezi dvěma sevresskými figur-
kami, zdobí jeho psací stůl...! Byl to obraz angli-
ckého krále!
Státní herna v Paříži? Návrh, aby se hra
učinila státním monopolem, podaný ve francouzském
senátě Gaudinem de Villaine, vzbudil ve Franci
značnou pozornost a hovoří se živě o projektech, zří-
diti v Paříži hráčské středisko. Lidé, kteří slyší trávu
růsti, soudí, že založení herny v Paříži zasadí Monte
Carlu smrtelnou ránu, ale státní pokladně francouz-
ské vynese ročně několik set milionů franků. Již
dávno se uvažuje, co se má státi se silně zanedbaným
Palais Royal. Tu by byl k disposici nádherný palác,
větší než kterékoliv dnešní kasino a ležící v srdci
Paříže. Proměniti vnitřek této budovy v přepychové
herny s měkkými koberci a záplavou elektrického
světla, nebylo by příliš těžko. Hra, praví se, jest sice
neřestí, ale nedá se vypleniti a nejlépe by bylo,
kdyby se hra, podobně jako „láska“. regulovala a
držela v jistých mezích. Velká veřejná herna dle
vzoru Monte Carla jest jediné, co ještě Babelu nad
Seinou k dokonalosti schází. Nynější ministerstvo
zaujímá sice proti hře příkre stanovisko, ale ko-
nečně nebude Clémenceau také věčně ministrem.
Loubet
Villaine
Clémenceau
Paříž
Monte Carlo
Palais Royal
18
article
= Byli lidé někdy obry? A. Dastre uveřejňuje
v „Revue des Deux Mondes“ zajímavou studii o lid-
ské postavě v různých dobách. Vystupuje proti roz-
šířenému mínění, že dnešní racy jsou zvrhlými po-
tomky někdejší větší a silnější racy a že dřívější po-
kolení měla více krve, přítomné však jest slabší a
nervosnější. Tento názor pokládá za výraz stáré po-
věry o obrech, k nimž mnoho přispěla i bible. Jak
by mohly kmeny tak mohutné tělesné soustavy, jak
přicházej v bibli, úplně zmizeti? táže se Dastre. Také
zkazky starých náboženství utvrzovaly ve víře v obry.
Moderní věda nevšímá si pověstí a přihlíží k výsled-
kům anthropologického a medicinského bádání. Mě-
ření provedená na lidech všech dob, neposkytla žád-
ného podkladu pro správnost domněnky, že lidská
postava se během doby zmešila. Medicina dokonce
prohlašuje, že nečetné příliš velké osoby, jež se vy-
skytovaly za všech dob a vyskytují podnes, jsou
pouze chorobné abnormality, jejichž obrovská po-
stava jest přímo znamením slabostí v boji o život.
Proto nesmí se v té příčině přikládati víry neproká-
zaným zprávám dějepisců a cestovatelů. O obyva-
telích Patagonie soudilo se a soudí se namnoze, že
jsou obry. Magelhaens, jenž na ně poprvé upozornil,
pravil, že mají 71/2 stop výšky, kdežto údaje jiných
„autorit“ kolísají mezi 6 a 11 stopami. To je nesmysl,
ačkoli nutno uznati, že Patagonci jsou skutečně lide
vysoké postavy.
A Dastre
Magelhaens
Patagonec
Deux Monde