1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 120, ze dne 3. května 1905.
3
article
= Svatba na ostrově Andamanu. Byl teplý den,
na letošní březen obzvláště teplý. Osmahlý námořník
seděl v baltimorské cukrárně, pojídaje zmrzlinu, jeho
lady pak mlsala pokroutky. »Nejpodivnější svatbou,
jakou jsem kdy viděl,« sděloval námořník mezi ho-
vorem sličné dámě, »byla ona na ostrovech Anda-
manských. Avšak vás, slečno, svatby snad nezají-
mají?« Smál se při tom hlasitě, jako muži obyčejně
tomuto vtipu se smějí, a sklepnice, jež je obsluho-
vala, usmála se též. »Ostrované jsou trpaslíci,« po-
kračoval námořník, »měří průměrně čtyři stopy. Jsou
velice krutí a právě tak oškliví. Jestliže mladý ostro-
van přeje si některé děvče za ženu, požádá za něu
rodičů. Tito nikdy nápadníka neodmítají. Seberou
dcerku a ukryjí ji v pralese. Zde hoch musí si ji vy-
hledati. Najde-li ji, jest jeho, pakli ne, nesmí si na
ni činiti žádných nároků. Není zajisté potřebí připo-
mínati, je-li děvče mladíku nakloněno a přeje-li si
ho, že mu pátrání usnadní. Právě tak, jako dovede
se mu obratně vyhnouti a před ním se ukrýti, je-li
mu mladík protivným. Vlastní obřady svatební dějí se
následovně: Hoch vyšplhá se na štíhlý stromek a
děvče vyleze na těsně sousedící strom. Vylezou tedy
oba nahoru a když octnou se až na vrcholcích, tíže
jejich skloní štíhlé stromky, které jako dva galantní
lidé se uklánějí, až konečně hlava hochova dotkne
se hlavy děvčete a ze zdola ozve se jásavé volání
shromážděných soukmenovců, neboť vzájemné setkání
se hlav snoubenců zakládá oddavky. Obřady tím jsou
ukončeny a štěstí mladých lidí počíná.«
4
article
= Lupič postřelen. Rozčilující dobrodružství zažil
v pátek časně ráno 21letý Francouz Actis, hlídačv
novém domě bankéře Prentisse v Brooklyně. Bankéř,
jehož závod nalezá se v Montagově ulici, koupil dům
v Pierrepontově ulici před nedávnem a dal jej upra-
viti, aby se mohl tam záhy přestěhovati. Když pak
do domu byly dopraveny čalouny, najal bankéř za
hlídače mladého Francouze, neboť dobře věděl, že
se na policii spoléhati nemůže. A této opatrnostia
bdělosti hlídače má Prentiss co děkovati, že ča-
lcuny v ceně 4000 doll. nebyly ukradeny. Byly tři
hodiny ráno, když Actis, který si opatřil revolver
ihned, jakmile místo nastoupil, zaslechl ve II. po-
schodí podezřelý šramot. Tiše plížil se po schodech
nahoru a v pokoji, kde byly uloženy čalouny, dopadl
neznámého muže, kterého se tázal, co v domě hledá?
Na místě odpovědi, dal se cizinec na útěk, seběhl se
schodů a oknem vyskočil do dvora. Francouz byl
uprchlíkovi v patách a když ničema přelézal přes plot,
šestkráte za ním střelil. Při šestém výstřelu zaslechl
výkřik a hned na to temný pád. Actis způsobil povyk
a záhy přichvátalo na místo několik policistů, avšak
lupič nebyl k nalezení. Teprve později dopadli detek-
tivové na nejbližším nároží muže, který krvácel
z rány v levém rameni. Vypravoval, že upadl a se
poranil, avšak bylo zřejmo, že rána pochází od střely
z revolveru. Na to byl raněný, který udal, že se
jmenuje Costigan, zatčen a dopraven do nemocnice,
kde se nalezá pod policejní dohlídkou. Byl u něho
nalezen dopis, v kterém mu jistá teta činí výčitky
pro jeho nezřízený život. Costigan se přiznal, že
byl před nedávnem propuštěn z polepšovny.
Francouz
Actis
Prentiss
Costigan
Brooklyně
Montagův
Pierrepontov ulice
nový dům
5
article
= Nálezy assyrské. Ředitel vědecké výpravy,
jež zabývá se rozsáhlými pracemi na vykopání nej-
staršího města říše assyrské Assuru, vědlátor André.
podává v odborném listu pod názvem »Vykopávky
assyrsko-babylonské« zevrubnou zprávu o sensačních
přímo objevech. Kromě chrámů a paláců nalezeny
monumenty z nejstarší doby assyrské. Vysoce inte-
ressantními jsou nápisy, obsahující jména a údaje.
jimiž vyplněna jest nyní veliká mezera v znalosti
dějin assyrských až do roku 2000 před narozením
Krista. Větším dílem jsou to jména vladařů. V hro-
bech nalezeny zkamenělé kosti, lebky a četné ozdobné
předměty. Ve velikém množství objeveny byly hroby
v okolí chrámové věže, zbudované v ohromných roz-
měrech z massivních nepálených cihel. Věž sama má
půdorys čtverce o stranách po 60 metrech a stěny
pobočné dosud měří 20 m. výše. Běží tu patrně
obrovské dílo, jemuž rovnati se snad mohla jen ba-
bylonská věž.
= Šťastní pudlíci. V Novém Yorku existují ob-
líbení psi, z nichž každý má cenu 5000 doil. Jsou
také svatobernardští psi, za něž se platí 7000 doll.
Jsou tam ženy, které vydají na šatstvo pro psíky
své až 1000 dollarů ročně. Zdálo by se to býti ne-
uvěřitelným, ale jest to skutečností. Psíci mají do-
mácí kabátky, kabátky na vycházku, utěráky, pot-
níky,skabátky lemované hermelínem, jenž každý má
ceny 200 doll., kabátky do automobilu s kápěmia
klapkami na oči; každý takový kabát má kapsu,
v níž chován jest hedbávný šáteček s krajkami nebo
vyšíváním. Člověk žasne, slyší-li cosi podobného.
André
Krist
Psík
Nový York
6
article
Ba co více, ztřeštěné ženštiny, oplývající bohatstvím,
které se štítí chudých dítek a mateřství vůbec se
brání, kupují pro psí miláčky různobarevné botky,
aby barva jejich souhlasila s barvou kabátků pro do-
mácnost, ulici atd. Botky ty dosahují psům ke kole-
nům a stojí od 5—8 doll. pár. Najednou kupuje se oby-
čejně půl tuctu párů. Obojky psů posázeny bývají ru-
bíny, perlami nebo démanty a každý má cenu několika
set doll. Člověk, jehož specialitou jest podobné obojky
vyráběti, vyprávěl o jedné dámě, která až z Paříže
kupovala pro svého pudlíka úplný šat, jenž stál 2000
dollarů. A jiná »lady« dala pro svého čtyřnohého
miláčka zbudovati dům, jenž jest věrným modelem
letohrádku královny Anny a má tapetami vykládané
jizby, v nichž všude prostřeno hojně jemných ko-
berců pro pohodlí zvířete, o jehož blaho stará se gu-
vernantka a lokaj. Služebnictvo pečovati musí, aby
světlo nevyrušovalo rozmařilou potvůrku, když uzdá
se jí po znamenitém obědě si schrupnout. Každého
rána musí guvernantka psa koupati, česati a jej ka-
deřiti, načež jej napustí voňavkami a předá lokajovi,
který za hezkého počasí vyvede ho na procházku.
Potvůrka »papá« a »bumbá« ze stříbrných talířů a
jestliže se někdy přežere a dostane bolení, povolán
jest ihned telefonem specialista, který stará se pečlivě
o jeho zdraví. Jedna návštěva takového doktora spe-
cialisty stojí 10 dollarů a doktor spí pod telefonem,
aby ve dne v noci byl připraven. Vypravuje seo
jedné dámě, která povolala si specialistu z Nového
Yorku do Newportu a nechala si jej tam celý týden
s platem 100 dollarů denně, poněvadž její pudlík
trpěl chrapotem . ..
Anna
Paříž
Nový York
Newport
10
article
býv. metař, 81 rok. — U Milosrdných sester:
Daňková Anna, vdova po truhláři, 72 roky. Jungmann
Jan, dělník, 49 roků. Stejskalová Marie, vdova po
nádenníku, 85 roků. — U Milosrdných bratří:
Nechvíl František, dělník, 67 r. — Ve všeobecné
nemocnici: Havelka Antonín, pekař, 27 roků.
Popprová Terezie, manželka ochodníka, 48 roků.
Starch Karel, typograf, 44 roky. Vaněčkova Antonie,
služka, 18 roků. Větrovská Josefa, dělnice, 67 roků.
Zelenková Terezie, posluhovačka, 50 roků.
Dne 22. dubna 1905: Killingrová Anna, vdova
po úřadníku, 42 roky, 1444—II. Najbrt Jan, hostinský,
46 roků, 145—III. Kunc Otakar, syn slévače, 9 měs.,
546—VII. Jamborova Antonie, dcera zámečníka, 8 m.,
434—VIII. — U Milosrdných bratří: Černík
František, číšník, 37 roků. Zeman Josef, strojník,
30 roků. — U Milosrdných sester: Brstenová
Terezie, manželka zahradníka, 40 roků. Holička Ant.,
dělník, 82 roky. Kemr Jindřich syn řezníka, 24 roky.
— U Alžbětinek: Reinová Antonie, vdova po
papírníkovi, 85 roků. — V městském chudo-
binci: Kladívko Václav, krejčí, 88 roků. — Ve
všeobecné nemocnici: Fortír František, topič,
65 roků. Freit Antonín, zámečník, 32 roky. Holečková
Anna, manželka dělníka, 30 roků. Pálová Anna, man-
želka kočího. Mráček Jindřich, architekt, 37 roků.
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve středu 3. května.
O 3. hod. odpol.
CO P
Veselohra o třech dějstvích. Napsala Božena Viková
Kunětická. Režisér Jaroslav Kvapil.
Ve středu 3. května.
Mimo předplacení.
Fran Naval, od král. dvorní opery v Berlíně,
c. k. komorní pěvec naposledy j. h.
CARMEN.
Opera o 4 dějstvích. Složil Georges Bizet. Slova dle
novelly Mariméeovy napsali Meilhac a Halévy. Pře-
ložila Eliška Krásnohorská. Dirigent Karel Kovařovic.
Režisér Robert Polák.
Začátek o 7. hod.
Konec o 10. hod.
Jungmann
Jan
Stejskalová
Marie
Popprová
Karel
Vaněčkův
Josef
Zelenková
Najbrt
Kunc
Otakar
Zeman
Antonín
Kemr
Jindřich syn
Anna
Mráček
Král
Viková
Kvapil
Fran
Carmen
Bizet
Mariméeův
Meilhac
Halévy
Krásnohorská
Kovařovic
Robert Polák
Praha
Berlín
Jamborův Antonia
národní divadlo
Daňková Anno
Nechvíl František
Havelka Antonín
pekař
Antonia
služka
Killingrová Anno
Černík František
Brstenová Terezia
U Alžbětinka
Reinová Antonia
Kladívko Václav
Fortír František
17
article
jen a příležitost — aby provedli nám něco ještě hor-
šího . . «
»My však jsme silni,« pravila ona.
»Měli bychom býti silnými, ano. My všichni citíme
— vím, že i vy musíte tak cítiti — že máme sílu v sobě,
sílu velké věci dokonati, sílu, jež v nás samých vyvstává.
Avšak dříve než budeme moci něco učiniti . . «
Mávla rukou — rukou, jako by byla chtěla svět
odmésti.
»Ačkoliv myslívala jsem, že jsem na světě samotna,«
pravila princezna po přestávce, »přemýšlela jsem o těchto
věcech. Učívali mne vždycky, že síla jest skorem hříchem,
že jest lépe býti malým nežli velikým, všechna pravá ná-
boženství že spočívají v tom, slabé a malé chrániti, slabé
a malé povzbuzovati, jim pomáhati, by se množili a mno-
žili tak, až by jeden lézti musil přes druhého, ano
učívali mne vždy, všechnu sílu svojí obětovati v jejich
prospěch. Avšak . . . vždycky jsem pochybovala o tom,
čemu mne učili.«
»Tento život,« pravil mladý Redwood, »tato naše
těla nejsou tu k zahynutí.«
»Nikoli!«
»Aniž jsou tu k životu nicotnému. Nechceme-li toho,
toť jest jasno již všem bratřím našim, že na konflikt do-
jíti musí. Nevím, jaká hořkost boje nadejíti musí, dříve
nežli malý ten rod nechá nás žiti tak, jak žiti musíme.
Avšak bratří myslili již na to a Cossar, o němž jsem vám
vyprávěl, myslil na to rovněž.«
Redwood
19
article
»Vypravujte mi,« řekla.
Princezna a mladý Redwood, rozechvěn a roznícen,
usedl, aby jí vyprávěl — bylo to po jednu chvíli vyprá-
vění nebohé a úryvkovité — o Krmi bohův a dětech
obrovských, jež byly rozptýleny po světě.
Musíte si je představiti oba zardělé a rozčilené v cho-
vání se jejich, jak smyslu toho, co druhý vyprávěl, po-
rozumívali jen prostředkem neukončených vět, zpola pro-
mluvených a zpola zaslechnutých, jak je posuzovali, jak
umlkali v přestávkách čirého ustrnutí a jak pokoušeli se
o nové náběhy k vypravování i podivný rozhovor, v němž
princezna probudila se z nevědomosti celého života
svého.
A rozjasňovalo se jí, ač velmi pozvolna, že nebyla
žádnou už výminkou v lidstvu, nýbrž že náležela k roz-
ptýlenému bratrstvu, jehož veškeří členové byli pojedli
Krmě bohů a kteří byli na vždy vyrostli z úzkých mezí
lidu, pod nohama jejich se hemžícího.
Mladý Redwood mluvil o svém otci, o Cossarovi,
o bratřích rozptýlených po zemi této, o velkém úsvitu
„Zápas a obry“.
— 273 —
III.
Redwood