1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu IIO. ze dne 21. dubna 1905.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Tělesné ostatky reformátora Luthera. Velký
náboženský myslitel a zakladatel protestantského ná-
boženství Martin Luther, dokončiv svou významnou
pozemskou pouť, pochován byl ve starém německém
městě Vitenberku nad Labem. V městě tomto Lu-
ther po dlouhou dobu přednášel jako professor na
fakultě theologické, zde na dveřích universitního ko-
stela v předvečer svátků Všech svatých r. 1517 na-
psal 95 článků zavrhujících kupčení s rozdílením od-
pustků, jež tehdejší papežové udíleli věřícím za dary,
účelům církevním poskytované a před branami města
tohoto 10. prosince 1520 obklopen jsa zástupem svých
studentů, spálil bullu a listiny papežské, jimiž se vy-
lučoval z církve katolické. Zde stýkal se také dlouhý
čas s přítelem svým Melanchtonem, jehožto domek,
stejně jako Lutherův město Vítenberg v původní po-
době ponechává. Tím způsobem universitní město
Luther
Martin Luther
Melanchton
Lutherův
Vitenberk nad Labe
Vítenberg
4
article
Vitenberg považuje se jaksi za kolébku reformace
náboženské a za kolébku národní církve německé,
není tudíž divu, že po smrti velkého náboženského
trpitele postaralo se o to, aby tělesné jeho
ostatky převezeny byly do půdy, k níž byl poután
tak mocnými svazky a Luther pochován byl v univer-
sitním kostele vitenberském. Několik let později ulo-
ženy sem i tělesné ostatky jeho spolupracovníka na
díle reformačním Melanchtona. Nyní oznamují časo-
pisy německé, že starý německý císař Vilém nařídíl
v létech 90. minulého století, aby kostel se úplně
znovu vybudoval. Při tom se renovovační práce ne-
měly dotknouti míst, pod nimiž odpočívala těla obou
reformátorů. Byla však silně rozšířena pověst, že již
za války šmalkaldské byly tělesné ostatky Lutherovy
vykopány a pohřbeny na blízkém poli. O pravdi-
vosti této pověsti chtěli se stůj co stůj přesvědčiti
dva mužové, kteří při renovovačních pracích byli za-
městnáni. Byli to tehdejší mladý zednický polír, po-
zději kostelní sluha H. Römbild a stavitel Pavel
Melanchton
Vilém
Lutherův
H Römbild
Pavel
5
article
Groth, později královský pruský vládní stavitel v
Jerusalémě. Ti, ve své touze po dopídění se pravdy,
14. února 1892 vědomě přestoupili striktní rozkaz
starého Viléma a dali rýti na místech, kde náhrobek
Lutherův se nalézal. A skutečně nalezeno bylo, že
kosti Lutherovy v klidu zde ležely po celý čas o
svého uložení a to ve stavu dosud úplně zachova-
ném. Písemná zpráva kostelního sluhy Römhildao
příčině a celém postupu exhumování je uložena ve
farních spisech kostela universitního, nebyla-li již
postoupena úřadům nadřízeným.
= Skvělým příkladem duchapřítomnosti vyzna-
menali se těchto dnů příslušníci jednoho z angli-
ckých ústavů pro výchovu hluchoněmých hochů.
Učitel, probudiv se ke 2. hodině ranní, zjistil, že v
přízemních místnostech školní budovy vypukl oheň.
Probudil ihned žactvo a telefonoval pro hasiče. Ně-
kolik hošíků jato bylo strachem a hrůzou, nicméně
však panika nevypukla žádná, neboť učitelé dovedli
nešťastné hochy udržeti ve vzorném pořádku tak
dlouho, až všem poskytnuta pomoc. Jeden člen uči-
telského sboru totiž spustil se oknem po stočených
a svázaných prostěradlech k zemi, přinesl z nejbliž-
šího okolí žebřík, jejž k oknu přistavil, načež všichni
ohrožení chovanci a ostatní učitelé slezli dolů. V
jedné místnosti spalo několik mladíčků, jimž záchra-
na jinak nekynula, nežli vylezou-li na střechu. Nic-
méně však ani z' těchto ohrožených nikdo k úrazu
nepřišel a všichni byli do jednoho zachráněni. Oheň
byl totiž uhašen, ač způsobil škody velmi značné.
Groth
Vilém
Lutherův
Jeruzalém
6
article
Pováží-li se, že hluchoněmé děti udržány byly v me-
zích pořádku prostřednictvím znaků a posuňků, za-
sluhuje příhoda všestranného uznání, neboť všechny
děti osvědčily se býti poslušny příkazů, které jim
ovšem zcela zvláštním způsobem byly udělenya
žádné z nich se proti disciplině ani dost málo ne-
probřešilo.
= Nejstarší ženou na světě jest toho času 115letá
paní Maria da Purificao Maghaelasová, rozená vr.
1790 v portugalském Oportu, nyní chovanka místního
chudobince. Jakkoliv většinu doby tráví již stařena
na loži, přece jen přijímá časté návštěvy známých
a přátel. Již ode dnů nejútlejšího mládí mešká ve
venkovském ovzduší, kdež vede nejprostší způsob
života, živíc se zvláště polentou a lehoučkým vínem.
Po 39 roků zaměstnána byla jako služka v anglické
rodině, kde si právě zvykla na život zcela jednoduchý.
Při tom neví se pamatovati, že by kdy bývala chura-
věla a stalo-li se přece někdy, že si poněkud zdraví
porouchala, byla to jen nepatrná věc, proti níž uží-
vala toliko domácích prostředků. Stařena za to má,
že za svůj dlouhý věk povděčnou jest trvalému pobytu
na čerstvém venkovském vzduchu od svého mládí,
jakož i tomu, že velmi ráda a často požívala výtečné
portugaiské hrozny
Skandální afféra v Drážďanech. V kruzích
tak zv. »lepší společnosti« drážďanské stala se v době
poslední předmětem denního rozhovoru afféra, do níž
zapředena jest choť vynikajícího saského umělce.
Panička utekla s posluchačem zvěrolékařské školy za
hranice a místní i berlínská policie zaměstnána jest
nyní pátráním po uprchlících. Párek seznámil se
před nedávnem ve veselé společnosti při šampaňském.
Purificao Maghaelasová
portugalský Oporto
Drážďany
7
article
Večírku zúčastnil se z počátku také manžel svedené
ženy. Když však zpozoroval, že choť jeho studujícího
různými laskavostmi vyznamenává, zakázal mu pří-
stup do domácnosti. To však studenta neodpudiloa
milenci našli s dostatek příležitosti, aby se umluvili
o plánech, již po delší dobu tajených, totiž o útěku.
Dle všeho prchli milenci z Drážďan do Berlína, od-
kudž asi mají zamířeno do Švédska. Studující jest
sice synem velmi zámožné rodiny, poněvadž však
jest pro mrhání penězi dán pod kuratelu, jest beze
všech hmotných prostředků. Manžel udal policii, že
mu žena odnesla skvostů a peněz za 5000 marek.
Jakmile budou s tím hotovi, bude snad i po láscea
panička si vzpomene na domov, manžela i na svých
= Zvláštního daru dostalo se tureckému sultánu
z Habeše. Před nedávnem dostavilo se do Cařihradu
poselstvo krále Menelika a přivedlo sebou celou
karavanu exotické zvířeny: dva divoké mezky, čtyři
opice, dva lvy, divokou kozu a celou řadu jiných
živočichů. Mimo to přinesli také deset slonních zubů.
= Vévoda železničním zřízencem. Vévoda man-
chesterský, jenž před nedávnem pojal za choť dceru
amerického železničního barona Zimmermanna, při-
držován jest svým tchánem velmi přísně ke hmotné
práci. Zimmermann prohlásil, že proti tomu ničeho
nenamítá, aby se vévoda stal v pozdějších létech jeho
nástupcem, avšak jen s podmínkou, vykáže-li se vědo-
mostmi, jichž mu jest k cíli tomu potřebí. Následkem
toho stal se vévoda nejprve zřízencem železničním
v Pere Marquete. Osvědčí-li se, povýší prý za dobu
jednoho roku a jistě že nebude dlouho trvati, kdy se
pět dětí.
ujme žezla tchánova.
Menelik
Zimmermann
Drážďany
Berlín
Švédsko
Habeš
Cařihrad
8
article
= Pozůstalost Milanova a Alexandrova ve ví-
deňském »Dorotheu«. Bylo již oznámeno, že královna
Natalie, jakožto dědička srbského krále Alexandra
svolila, aby četné množství předmětů z pozůstalosti
jejího syna prodáno bylo veřejnou dražbou ve vídeň-
ském »Dorotheu«. Následkem loho odebrali se těchto
dnů dva úřadníci dotyčného ústavu do Bělehradu,
kdež si pozůstalost prohlédli a učinili disposice
v příčině její dopravy do Vídně. Mimo to přinesli
s sebou asi 100 fotografických snímků, jež alespoňv
malých rozměrech skytají pojem krásy, již královský
palác v Bělehradě za vlády posledních Obrenovičů
představoval. Četná vyobrazení znázorňují vnitřní
zařízení sídla Milanova a bývalé jeho choti, zvláště
stříbrný salon, jehož jednotlivé kusy nářadí vyzdo-
beny jsou ryzím stříbrem. Předměty tyto věnoval Mi-
lanovi sultán. Dále spatřiti lze na snímkách nád-
herný salon arabský, skvostnou Milanovu ložnici,
přepychovou jídelnu, pokoj královny Natalie atd
Krále Alexandra připomíná skvostné stříbrné náčiní“
pro 24 osoby. Většina předmětů Alex androvi a Draze
náležejících byla, jak povědomo, v památné noci
zničena, jiná část později se ztratila, aniž by se vě-
dělo kam. Veškeré předměty, ku prodeji dražbou
určené, dopraveny budou do Vídně asi v době 14
dnů, dražební akt pak proveden bude asi na podzim,
neboť se prý v zasvěcených kruzích za to má, že
pozůstalost Obrenovičů přivábí do Vídně značné
množství cizinců, kteří by tam v letě přijeti nemohli.
Až do doby stanovené dražby budou veškeré před-
měty uschovány ve skladištích »Dorothea«.
Milanův
Alexandrov
Dorothea
Natalia
Obrenovič
andr
Bělehrad
Vídeň
královský palác
9
article
Zemřelí v Praze.
Praha
10
article
Dne 12. dubna 1905: Pšera Josef, obchodník,
42 roky, 297—I. Harrer Karel, zahradník, 20 roků,
587—I. Odstrčilová Anna, vdova, 74 roky, 871—I.
Schnablová Anastazie, vdova po truhláři, 76 roků,
67/8—II. Čampulová Anna, soukromnice, 62 roky,
1769—II. Matzke Josef, povozník, 67 roků, 474—VII.
Wohlrab Josef, truhlář, 35 roků, 806—VII. Sak Rudolf,
syn slévače, 312 roku, 331—VIII. — U Milosrd-
ných sester: Marie Isidora Dichtlova, jeptiška,
65 roků. Wachtl Ferdinand, truhlář, 47 roků. Višnák
Ignác, obuvník, 53 roky. — U Alžbětinek: Vlková
Alžběta, vdova po obuvníku, 69 roků. — V židov-
ské nemocnici: Hříbek Jindřich, rukavičkář, 49
roků. — Ve všeobecné nemocnici: Hartlová
Anna, prodavačka, 49 roků. Jakeš Antonín, oekonom,
67 roků. Lněničková Emilie, manželka dělníka, 30 r.
Šváb Josef, nádenník, 46 roků. — V městském
chorobinci: Ewaldová Alžběta, chovanka, 77 r.
Dne 13. dubna 1905: Votrubová Amalie, vdova
po řediteli panství, 63 roky, 1981—II. Horák Jan, ma-
jitel fiakrů, 40 roků, 379—III. Klíma Jan, ředitel
školy v. v., 71 rok, 563—III. Glottiová Marie, vdova
po professoru, 62 roky, 310—VII. Fouskova Anna,
dcera kováře, 3 roky, 417—VIII. Sajler Jan, pekař,
82 roky, 632—VIII. — U Alžbětinek: Tampírova
Milada, chovanka, 15 roků. — U Milosrdných
bratří: Šafránek Vilém, naddozorce potravn. daně,
64 roky. — U Milosrdných sester: Kozák
Vojtěch, pekař, 23 roky. Krejčík František, zedník,
64 roky. Löflerová Marie, posluhovačka, 59 roků. —
Ve všeobecné nemocnici: Ječná Anna, man-
želka krejčího, 33 roky. Kareš Václav, rukavičkář,
36 roků. Novotná Karolina, vdova, 78 roků. Řehákova
Marie, dělnice, 20 roků. Stork František, řezník, 32 r.
Veselý Karel, vorař, 22 roly.
Josef
I Harrer
Karel
I Odstrčilová
Anna
I Schnablová
Anastazia
Sak
Marie
Isidor
Dichtlův
Wachtl
Jakeš
Antonín
Lněničková
Šváb
Horák
Jan
Klím
Fouskův
Sajler
Krejčík
Kareš
Novotná
Řehákův
Stork
Čampulová Anno
Višnák Ignác
Glottiová Marie
U Milosrd
U Alžbětinka
Vlková Alžběta
Hříbek Jindřich
Hartlová Anno
Ewaldová Alžběta
Votrubová Amalia
Tampírův Milada
Šafránek Vilém
Kozák Vojtěch
11
article
»Nuže, dejmež se tedy ihned do díla!« vyzýval
druhý.
»Mně jest to zcela vhod!« mínil starší a poohlédl
se po vhodném přístroji.
A to vedlo k nové strašlivé třenici.
Rozčilení lidé rázem se obořili na ně a poručili jim
z tisíce důvodů, aby přestali, poručili jim i bez všelikého
důvodu, aby ustali — klábosivé, pestré a zmatené to
zástupy!
Dům, kterýž obří mládcové staví, jest prý vysoký
přes příliš: nemůže naprosto býti bezpečnýml
A jest i velmi ošklivým; vadí prý v pronajímání
bytův v sousedních domech, jež jsou o normálních roz-
měrech!
Dům ten ruší prý i náladu okolí, vylučuje všeliké
sousedství, protiví se místním pravidlům stavebním, zasa-
huje do pravomoci místních úřadů, kteréž jedině smějí
hospodařiti s nepatrným a tudíž drahým vlastním množstvím
elektřiny
A konečně dům ten kazí prý i obchody domácí vo-
dárenské společnosti.
Úřadníci místních státních komisí rozkývali se k roz-
umnému odporu.
Objevil se opět i maličký právní zástupce, aby se
zastal asi tuctu ohrožených zájmův a místní majitelé půdy
přidružili se k opposici.
Lidé se záhadnými nároky požadovali, aby vyvlast-
něni byli za cen nejpřemrštěnějších; odborná společenstva
všech stavebních živností pozvedla kollektivní hlasy svéa
celý kruh všelikých obchodníkův s materiálem stavebním
kladl rovněž překážky.
12
article
»Musíš pro stroj takový teprve silnici vystavěti, sy-
náčku,« prohodil starý Cossar, »dříve nežli bys úmysl
svůj provésti mohl.«
A tak ihned pilně mladý obr a jeho bratří dali
se do práce, aby vystavěli silnici kolem světa. Zdá se, že
měli tušení, že jim hrozí opposice. Jali se pracovati s po-
zoruhodným kvapem i úsilím.
Svět objevil brzy počínání jejich, když stavěli sil-
nici tu rovně a přímo, jak jest dráha vržené koule k prů-
livu Anglickému.
Již bylo několik kilometrů urovnáno, nasypáno i upě-
chováno. Před polednem byli ale přerušeni v práci obrov-
skými zástupy rozčilených lidí, majiteli pozemků, agenty
pro změny držebností, zástupci místních úřadů, právními
zástupci, policisty, ano i vojáky.
»Stavíme silnici!« vysvětlil nejstarší mládec.
»Stavte s Pánembohem silnici!« pravil vůdčí zá-
stupce právní, »ale prosím, dbejte práv jiných lidí. Za-
sáhli jste už do soukromých práv sedmadvaceti soukrom-
níků, nehledě ke zvláštním privilejím a k obecnému ma-
jetku okresnímu, ano i k právům devíti venkovských
obecních zastupitelstev, jedné rady hrabské, dvou plyná-
renských závodů a jedné železniční společnosti . ..«
»Nebesa!« pravil starší synek Cossarův.
»Budete musit toho zanechati!«
»Avšak nechcete míti na místě všech těchto bídných
cest vyjezděných krásnou, přímou silnici . ..?«
»Nepravím, že by to nebylo výhodné, avšak — —
»Budiž, dílo nemá tedy býti dokonáno!« pravil nej-
starší z mladých Cossarů a sebral nástroje svoje.
»Nikoli tímto způsobem!« děl právní zástupce.
»Jistě ne tímto!«