Dne 20. února 1900

KAOLICKÉ LISrY.

Číslo 49. Strana 5.

historickou studii Jiřího Sahuly: Husitství a protestantství. Nákl. tisk. dru stva pol. v Hradci Král — Spisovatel, který pracemi z doby husítské již jinde na sebe upozornil, ukazuje trefně rozdíl mezi husitstvím a protestantismem, které naši liberálové tak rádi a často ztotožňují. Doporučujeme co nej- vřeleji. „Rozhledy po lidumilství“. Jediného tohoto velmi pečlivě řízeného filantropického měsíčníku našeho vy- dáno právě 2. číslo VIII. ročníku s tímto obsahem: Okresní lékař pražský, dr. Vlastimil Klíma, pokračuje v cenné své stati „Spolek pro české feriální osady města Prahy a jeho předměstí.“ Redaktor (JUC. Fr. Cyr. Vlk, 506—II.) uveřej- ňuje další část poutavého článku „Chudí sv. Srdce Ježíšova na Montmartru v Paříži“, Dr. Karel Vrátný, kaplan v Týně v Praze, zpracoval z italštiny zajímavou stať „Vraždy dětí v Číně a křesťanské řeholnice.“ § 2 vyobrazeními.) Násle- duje věcná úvaha řiditele Ant. Mojžíše „Jednota sv. Lud- mily v Karlíně.“ (S vyobrazením šlechetné starostky, paní Antonie Pokové.) V Besídce za krásnou básní Terezy Mel- lsnové „Nezavírej srdce!“ následuje tklivý obrázek Rud, Jar. Kronbauera ,Otevrou se oči slepých . . .“ vážený z kroniky skutků nerjevených a neznámých. Na konec poukázati dlužno ještě na hojné i vybrané zprávy, rozmanitosti a písemnictví. Předplatné (ročně jen 4 K) přijímá pí. Lotty Trakalová- Kheilová, choť řiditele akademie hr. Straky v Praze-III. Co nejvřeleji doporučujeme časopis tento všem, kdo po- rozumění mají pro ušlechtilé snahy lidumilné, aby jej nejen oebírali sami, ale také jej doporučovali ve svém okolí; nebo čistý výtěžek věnován jest »Jubilejnímu ženskému asylu cís. a král. Alžběty« v Praze na Kampě.

Nákladem dra. Aut. S kočdopole v Česk. Bu- dějovicích vyšly Ludmila, list pro křesť. matky. Roč. XXI. č. 2. Váelav, list pro křesť jinochy a muže. Roč XXI. č. 2. Anežka, list pro křesť. panny. Roč. XXII. č. 2. — Všechny tyto populární časopisy katolické co nejlépe do- poručujeme. Svatá Julie. Dram. legenda se zpěvy ze života je- jího o 4 jedn. Text V. Paillera. Hudba od B. Daubeera. K tisku upravil J. Filter, kaplan v Semilech. Ce a výtisku s partiturou 1 kor. Při nynějším rozkvětu jednot katolických jest podobných prací nevyhnutelně třeba. Legenda tato ob- sahuje pouze úlohy ženské. Zpěvy s průvodem jsou ve vkus- ném tisku přidány. Nejsou těžké. »Náš domov«, český čtrnáctidenník zábavně-poučný pro lid. Roč. IX. Sešit 3. Obsah: Josef Malý z Vyzovic. prelát velehradský 1724—1748. J. Vychodil. — Jak pozbyli strýček Čásek »baranico«. K. Křen. Papežská korunovace Panny Marie v Antwerpách r. 1899. J. Šeřík Vitínský. List z dějin našich dědin a hradů na Hané. Jan Hudeček. Pro řeč a víru. Frant. Valoušek. Zmařený život. Vl. Pittnerová. Básně Jana Ev. Nečasa, Fr. Hrubýho Bukovce a Jana Kar- níka. Naše vyobrazení. Směs. Domácnost a hospodářství. Zrnka pravdy a přísloví. Žerty a vtipy. Vyobrazení: Josef Malý z Vyzovic. Slavnost dokončení stavby žele ničních pi- lířů v Želechovicích u Zlína Zarostlý hrad Tepenec v roz- valinách. Zámek Lešná u Lukovce. Zahučaly hory . . Kreslil Ad. Kašpar. — Doporučujeme.

Ze soudní síně.

Hospodářská pohroma na Mělnicku.

Winkler manipuloval s jměním záložny a obohacoval se několikerým způsobem. V prvé řadě byly to zpronevěry, prováděné účetnickým šlendriánem. Hlavní manipulací Winklerovou byla ta, že vklady v pokladničním denníku falšoval a to buď před správný vklad připsal ještě jednu cifru a udělal tak z 500 1500 zl. aneb kde to šlo, vklad přepsal a udělal z 1000 zl. 4000 zlat. Oč prvotní sumu zvětšil, to si pak ponechal. Dle re- videntů účtů připravil tak záložnu od roku 1873 do roku 1876 o veliké tisíce, jichž výše se nepořádným vedením knih určiti nedá Za to však zjištěno, že za jediný rok 1877 připravil Winkler záložnu svou přepisovací metbodou o 28.400 zl. O rok později vynašel si Winkler nový, bohatý a takřka nevyčerpatelný zdroj přijmů a to jsou pověstné parcelace.

Parcelace! Jak líbezné to slůvko v ušich různých politických i nepolitických dobrodruhů, kteří jimi pomá- hali si lehko k penězům a jiným na mošnu žebráckou Zdá se, že Winkler dával svým kamarádům jinde ho- diny, jak a kterak to mejí narsfičiti, neb nejeden paso- řitník přitáhl zejména na žirné Polabí, aby parcelacemi odíral sedláky. Pravda, že Winkler ve svém časopise i brojil proti parcelářství, lál parcelářům, volal po žandarmech atd. ale to činil jenom proto, aby řemeslní parceláři z Prahy a z kraje, kteří drobili grunty selské pomocí hladových tuctových advokátů židovských i křesťanských, v M ěl- nicku neděl ali mu konkurenci. Winkler byl v tom řemesle virtuosem! Když některý vlastník chtěl prodati část nebo celou svoá usedlost, po- žádal Winklera aneb některého člena říditelství záložny, aby tuto parcelaci provedli jménem záložny, která pak kupní cenu převzala na sebe a vlastníku hotově ihned za- platila Na takové prodeje záložnou prováděné hrnuli se kupci více než kdyby to prodával vlastník sám a také dosti draho kupovali, neboť záložně mohli složiti jen ne- patrnou kupní část a ostatní se jim čekalo. Z každého takového prodeje či převzetí parcelace brala záložna provisi, obyčejně 8 až 13 procent, jakožto odměnu ze sprostředkování prodeje, za hotové zapla- cení majiteli a za převzetí na sebe dlužných obnosů ku- pujících.

Tyto parcelační manipulace vyskytují se ponej íce v letech 1876 až do roku 1884 a byly výhradně prová- děny ve prospěch Winklerův a ve prospěch jeho hlavního pomocníka a hlavního parceláře, nyní též obžalovaného Pokorného. Tito dva odborníci parcelářští považovali ta- kovéto prodeje za svou soukromou věc a veškeré provise z parcelací podrželi pro sebe, připravivše tak záložnu v 50 zjištěných případech o mnoho tisíc zlatých. Tak poškozovali záložnu přímo, avšak poškozovali ji též nepřímo. Poněvadž mnozí kupci nemusili při koupi některé parcelace složiti ani krejcaru, hřešili na to často i lidé nemajetní a kupovali také a měli často úmysl, že vůbec nic nezaplatí, poněvadž si záložna na nich neměla co vzít, než zase ten pozemek, který však oni aspoň po několik let zdarma ponlírali. Tonto kalkulací byly také často pozemky kupovány nad cenou a parceláři rádi tak prodávali, neboť měli větší provisi. Na nezaplacené po- zemky musila pak býti vedena záložnou často exekucea byly opět prodány daleko pod cenou původně vydraženou. Tím byla tedy záložna opět značně poškozována, nehledé ani k přímému zadržení si proviní. Přímé zpronsvěry a nepřímé škody z parcelačních obchodů nedají se přesně zjistiti, poněvadž Winklerem zalužená, avšak pro jeho vlastní potřebu vedená paree- lační kuiha jest velice kusá a neúplná. Jemu však posta- čila, on jí rozuměl asi znamenitě. Z celého tohoto cifer- ního labyrintu dalo se pouze zjistiti, že r. 1880 a r. 1881 tedy za dva roky přišla záložna při parcelačních obcho- dech o 110.475 zl. Avšak co byl tento bagatýlek pro hroznou kapsu nenasytného Winklera a jeho velmoženské choutky? V čem měl skutečně solo, byl zcela nový zdroj jeho báječných „příjmů“, který byl čepován, nešel-li právé dobře zmíněný jž prvý způsob lupů. Bylo to

padělání ročních bilancí.

Bohatá zkušenost nás učí, že v to ika již případech, kde je řeč o bilanci finančního ústavu, poctivý křesťan aby udělal tré křížův a vzdechl si: Pán Bůh s námi a zlé pryč! A není to nijaký vtip, řekneme- i, že správná bilance je, až na čestné výjimky, dnešního dne bílou vránou. Vinkler měl velikou zálibu v účetních chybách čili ero- rech. Musila býti náhoda, aby mu součet šel dohromady. A jaký div? Vinkler účtoval, jak se mu vidělo, buď v součtu příjem snížil anebo vydání zvýšl a tím obdržel zcela jinou pokladní hotovost, než se skutečně nalézala. Co přebývalo, shrábl opět do své bezedné kapsy. — Dle znaleckých nálezů měla býti koncem r. 1879 hotovost 38.020 zl, avš k Win- kler vyúčtoval hotovost pouze 25.453 zl. 32 kr. A tak to pro- váděl opět celou řadu let. V letech devadesátých vymyslila si jeho podnikavá hlava nový způsob záloženského hospodářství a to falšování účtů směnečných a podvody ve velkém.

Případy tyto vyskytují se ponejvíce v letech 1890 až 1891 (tento rok vdával Winkler dceru) a 1892. Podvody, ne- správnou manipulací provedené dosahují mnohdy přímo zá- vratných sum. Těchto případů je celkem sedm. Uvedeme je stručně 1. Dle pokladniční směnečné knihy z r. 1890 účtuje Winkler ve vydání »U zemské banky uloženo 50.000 zlatých, avšak dle bankovního kontokorentu přijala banka vklad pouze 30.000 zl. Za zbytek 20.000 zl. bylo zakoupeno 20 poklad- ničních poukázek a 1000 zl., jež si dal Winkler vyhotoviti na osobní žádost. Tyto poukázky byly také ješté téhož dne zaslány na Mělník, příjem jich potvrzen a 9 za nějaký čas opět prodáno a též náležitě súčtováne. Ostatních 11 však Winkler zpronevěři a započítal je do svrchu uvedeného vy- dání, poškodiv tak záložnu s výnosem úrokovým o 11.4 8 zlatých 54 kr. 2 Na příkaz záložny bylo dne 23. února 1891 na její účet vyplaceno Živnostenskou bankou v Praze firmě J. Ma- chalický v Ústí n. L. 22 000 zl., kterážto suma však z účtů záložny úplně zmizela a dále zmizelo 8000 zl. zaznamenaných ve vydání pokladničního denníku ze dne 12. února téhož roku. Za tuto obrovskou sumu 30.000 zl. v jediném měsíci zpronevěřenou, koupil si Winkler zástavní listy České hypo- teční banky, aby jimi hradil pro sebe a pro některé své přátele koupi kuksů od svrchu jmenované firmy. 3. V směnečném denníku dne 28. února 1891 je na- psáno: »Uloženo do z b. (N N. a V.) 15.000 zl.« Toto zá- hadné účtování nemohlo býti nijak vysvětleno, nemohl býti nalezen ústav, kde dny peníze měly býti uloženy a jedná se zde patrně pouze o vydání fingované a obnos zpronevěřen.

4. Dne 8. března r. 1892 zapsáno do vydání v den- níku směnečném jako výplata Prokopcovi 100 zl. Peníze ty však nevyplatila záložna, nýbrž Živnostenská banka v Praze a měl se jí proto obnos ten připsat v příjmu k dobru. To se nestalo a záložna tak o 1000 zl. zkrácena. Dne 28. března 1892 zmízelo z účtů 20.000 zl. tím způsobem, že na směnečném účtu cukrovaru lužeckého uve- dena co směnečná zápůjčku 50.000 zl., avšak cukrovar obdr- žel ve skutečnosti pouze 30.000 zl. Winkler mu tedy v účto- vání půjčil více o 20.000 zl., než ve skutečnosti. 6. V květnu r. 1892 přišla záložna manipulací Winkle- rovou na směnečném účtu firmy Machalický o 10 (00 zl. tím způsobem, že 10. května prolongovaná směnka v témže obnosu byla dána jen do vydání a nikoliv průběžně též do příjmu. Tímto výdajem, který se fakticky nestal, zmizela tedy svrchu uvedená částka.

7. Živnostenská banka poskytla 6. července 1892 zá- ložně úvěr 11.540 zl. na deponovaných 20 0 kusů akcií téže banky. Winkler tuto zálohu přijal, ale nedal jí nikde do přijmu, takže celý obnos 11.540 zl. opět zmizel. Jak z výše uvedených případů viděti, byla tato tři leta pro Winklera lety »požehnanými« a tvořila v jeho životě periodu tak trochu analogickou s historickými sedmi požehna- nými lety egyptskými ... S neslýchanou smělostí sahal do záloženských peněz po desítitisících a všechny tyto obrovské sumy dovedl trhnutím péra v záloženských účtech regulovati a zatušovati. Než, nemysli nikdo, že tím působení Františka Winklera v nešťastné mělnické záložně bylo u konce. Dovedl obepínati svou oběť k udušení a vyssával ústav, kde jen mohl. Měšec jeho byl přímo bezedný, tak jako bezmyslná byla hlava jeho, domnívajíc se, že takováto zlotřilost na svě- řeném mu majetku páchaná potrvá věčně . . Jako daší prostředek loupežení vymyslil si Winkler

zadržování úroků.

Byly to úroky buď z přebytků pro záložnu uložených, buď úroky z cenných papírů záložně náležejících Dělá to též hezkou sumu, již Winkler pro sebe podržel. Znalci vy- šetřili, že zpronevěra úroků z přebytků obnáší 12.771 zl. 49 kr. a zpronevěra úroků z cenných papírů 18 564 zl. 92 kr. Celkem pak zpronevěřeno 31.336 zl. 41 kr. úroků. K těmto velikým zpronevěrám Winklerovým, jež byly zajisté hlavní příčinou katastrofy, druží se ještě některé další příčiny úpadku záložny mělnické. Tyto jsou ovšem v tésné souvislosti s celým tím nedbalým a mizerným hospodářstvím v záložně. O některých takovýchto škodách z nedbolého ho- spodářství zmínili jsme se již při parcelacích. Byly to tedy škody vzniklé, že 1. výdaje pod titulem »Postupy« účtované nebyly zá- ložně v té míře splaceny v jaké byly vydány 2. nemovitosti, na nichž postupem převzaté pohledávky pro záložnu vázly, přicházely často do dražby, při čemž zá- ložna nejen s úroky a útratami, ale obyčejně i s většinou kapitálu na prázdno vyšla. Následkem lehkomyslného poskytování a včasného ne- dobývání kapitálu utrpěla záložna: 3. Veliké ztráty u zápůjček hypotekárních a u zápůjček směnečních. Ztráty z prvých zápůjček obnášely pouze za lsta 1885—97 na kapitále 102.234 zl. 92 kr, a na úrocích 61.626 zl 8 kr., ztráty ze zápůjček směnečních za tutéž dobu na kapitále 87 373 zl. 42 kr. a na úrocích 23 319 al. 32 kr. Na zápůjčky tyto musely býti vedeny záložnou časté exekuce, které ovšem neměly žádného výsledku, poněvadž zá- loženské kapitály lehkomyslně zapůjčené na prázdno vyšly. Tím ale vznikaly záložně opět 4. ohromné výdaje soudní a náklady palmární, jež obnášely v letech 1885 až 1897 celkem 29.193 zl. 58 kr V normálních poměrech nikdy nemohly tyto výdaje dosáhnouti takové výše.

5. Dále jsou to následkem schodků ztránející se zálo- ženské úroky, jež za uvedenou dobu činily závratnou suma 142. 800 zl. Konečně jsou tu ještě dva celkem podřizenější mo- menty, jež též žaloba uvádí. Jest to 6. vyplácení dividendy podílníkům v téže době v. výši 54.323 zl. 71 kr. a 7. různé dary, poměrně však zcela nepatrné. Jest jisto, že kdyby záložna byla svědomitě řízena. tato poslední dvě vydání by ji pranic neuškodila, naopsk, ještě mohla býti zvýšena. Přímé okrádání záložny, jakož i tyto ostatní ztráty výdaje nemohly míti ovšem jiného výsledku, než že zá- ložna vykazovala ve skutečnosti každého roku schodek. třeba že manipulací Winklerovou stála si na venek aktivně. V prvém roku, na nějž se revise vztahovala, totiž 1872 zjištěn 29.092 zl. *7 kr. schodek a od toho roku neustálo stoupal až do oné závratne sumy, již jsme z prvu uvedli, totiž 808 282 zl. 31 kr. Záložna se tedy držela při stále stoupajících schodku plných 26 let. Po celý ten dlouhý čas zakrýval se veřejnosti pravý stav věcí. Nebylo nikoho, kdo by se byl ozval a ty, kteří tak učiniti mohli, zaslepil Winkler, nebo je poznenáhla učinil svými spoluvinníky. Pak už nemoh ten na onoho, ale všichni svorně brali a kradli

Winklerova »hausse« a »baisses. Methoda pana »řiditele« záložny, Winklera, záležela v nepořádném a nepřehledném zanášení různých položek a různých sum, nezapisování některých položek vůbec, měně- ním položek, zkrátka v celém tom účetnickém šlendriánu, který vždy vrcholil ku konci roku ve falešnou bilanci, zalo- ženou na dvou Winklerovských premisách: Aktivu zvýšit — pasivu snížit, dle potřeby zakrýti schodek. Winkler veškeré závěrečné účty zhotovoval úplně sám a pouhou jedničkou, postavenou na mí- sto statisíců, dával celé té spoustě ostatních cifer směr, jaký sám chtěl a jaký ku zakrytí schodku potřeboval. Zvyšování a snižování toto dělo te tisíci a statisíci. Tak roku 1894 zvýšil Winkler aktivu o 34.178 zl. a snížii pasivu o 443.749 zl., o rok později zvýšil opět aktivu o 291.137 a snížil pasivu o 262.508 zl. Tyto dvě malé ukázky zajisté postačí ku posouzení účetnických švindlů Winklerových. Tím by bylo asi dílo Winklerovo v nejmarkantnějších rysech nastíněno. (Pokrně.)

K smrti provazem. Dne 22. října 1899 ráno vyšel hajný Vilém Otto z Ottenfeldu s četni- ckým závodčím Elvardem Lehrausem a hajným Za- spalem na hlídku do lesa »na Číhadle« blíže Sázavy. Výprava jejich platila nebezpečnému pytlákovi Frant. Církvovi. Na kraji lesa ujednali Ottenfeld a Lehraus plán, dle něhož onen měl se Zaspalem pytláka četní- kovi nadháněti. Výprava skončila velmi smutně. Ottenfeld Církvu záhy dopadl a u vědomí svojí pře- vahy, oslovil ho: »Církvo, to je od vás nestydaté, že chodíte s flintou po lese!« Sotva však to dořekl, strhl Církva pušku s ramene a střelil ze vzdálenosti dvou a půl metru do něho. Ottenfeld s výkřikem padl k zemi a tu ho Církva zatáhl asi 6 kroků do lesa, kde mezi oběma nastal nový zoufalý a nerovný boj. Církva zasadil hajnému pažbou pušky asi 20 ran do hlavy a krom toho mu ještě ranou z pušky ustřelil kus dolení čelisti. V tom však uzřel zuřivec blížícího se četníka a uprchnul. Smrtelně zraněný Ottenfell odvezen byl do nemocnice v Kutné Hoře, kde za několik dní zemřel. Církva pak zatčen ještě téhož dne a postaven v Kutné Hoře před porotní soud. Líčení konalo se v pátek, dne 16. t. m. za velikého návalu obecenstva a skončil odsouzením vraha. Po- rotcové uznali jej jednohlasně vinným prosté vraždy a soud vyřkl nad ním rozsudek k smrti provazem.

Válka v jižní Africe- Že Boerové jsou od Kimberleye skutečně na ústupu, upříti nemůže dnes ani jejich největší pří- tel. Ale považovati proto jejich věc za ztracenou, bylo by nesmyslem. Tím větším, že generál Cronje nebyl poražen, nýbrž ustoupil se svým vojem bez bitvy. Vyhnul se jí patrně, aby nebyl zdrcen pře- silou. Ostatně podobá se pravdě, že Boerové ustou- pivše, vyskytnou se zas na místě, jež nebude lordu Robertsovi zrovna příjemno. Není žádné pochyb- nosti, že usilují hlavně o obsazení stanice De Aaru, aby připravili lorda Robertsa o všecko spo- jení. Také jejich postavení u Rendsburgu jest velini silné. Mají obsazeny silně všecky výšiny, kteréž pnou se tam jihozápadně od Bulfontainu a jsou opevněni kromě toho také na Vaalkopu. Kdyby podařilo se Boerům, aby vytlačili Angličany z Arundelu a Naauwportu, neb aspoň aby je tam zdrželi, nepřekáželo by jim již pranie, abý se