Strana 2.

LIDOVÉ NOVINY

tomuto útoku na cigarctu napsala Carry Brachvogelová obranu, která přijde jistě našim dámám vhod. Zde aspoň úryvekz ní. Cigareta má slovo a hájí se: »Milý pa- ne, také vy jste se změnil a to ke svému prospěchu, alespoň pokud jde o úsudek o mé osobě! Už na mne nesočíte, vidíte-lí mne v průvodu dámy, dokonce shledává- te, že se hodím k jejímu lepému zjevu: vzhledem k této změně pustím se s vámi do přátelského disputu a poučím vaší za- rytou mužskou pýchu o rozdílu mezi pun- čochou a mém graciesním zjevu. Ovšem. ani moje dáma nehovoří stále o nejvyš- ších a nejvážnějších věcech světa, ovšem že se za mých auspicií mluví o novinkách. jež den přinesl, ale pomluva, ona velká a přec tak malicherná pomluva kávových schůzek, s pletením punčoch spojených, ta- ková nemá místa u našich lakovaných sto- lečků, nehodí se ke štíhlé. věčně pohyblivé duševní silhouetě oné vládkyně. Bylo by možno zůstat dlouho u jednoho thema- ta, ale přehodnotíte-li potřebnou dobuk tomu ve spotřebu cigaret, dostala by hor- livá pomlouvačka jistě otravu nikotinem! Já podporuji flirt, axiom, duchaplné paradoxon, ale od přírody jsem ne- přítelkou pomluvy. Potřebují totiž mno- ho obsluby, příliš mnoho pozornosti, než aby se za mě přítomnosti mohla vyvinout nekonečná, ničím nepřerušitelná pomluva! To se dařilo při pletení punčoch, při čemž nebylo třeba dávat ani trochu pozor, ale ne se mnou, již je třeba zapálit, zas otře- pat z popele, zas několika tahy oživit. Po- mluva vyžaduje celou osobu, já polo-

vici a proto obě dohromady nemůžem existovat, leč tehdy, když pomluva neohra- bané formy redukuje se na moderní nej- menší míru a objeví se rychle jen jako pi- kantní historka a rychle zas zmizí. Věřte pane, desinfekuji také morálně...« A pře- ce se pomlouvá — dlužno dodat na zakon- čení této obhajoby. JJubileum cyllndru a jeho vzor 1912. Prancouzský denník »Figaro« sděluje že právě 20. ledna bylo tomu 115 let, co moda nošení cylindru byla oficielně uzná- na. Když se tato obdivuhodná a neobvyklá pokrývka hlavy poprvé objevila na ulicích londýnských, vzbudila hotové pozdvižení a denník »Times« líčí je následovně: »Ja- kýsi John Hetherington musil se dne 20. ledna 1797 dostavit před londýnského sta- rostu, který ho odsoudil pro svévolné sro- cení lidu k pokutě 1000 kor. Hetherington ukazoval se — patrně se zřejmým úmy- slem podráždit obecenstvo — na ulici, ma- je hlavu pokrytu cizokrajnými kloboukem vysokého tvaru, který byl potažen velmi lesklým hedvábím. Dle hlášení policejních důstojníků padlo několik dam do mdlob, děti strachem křičely, polekaný dav dal se na útěk a jakýsi Thomas, syn koželuhův. byl při útěku poražen a zlomil si ruku. He- therington nosil po té cylindr tím horlivěji a brzo měl několik následníků.« S jakým úsměvem čteme tuto starou noticku dnes. Ale jen si vzpomeňme, co se dělo v loni. když se objevila kalhotová sukně! Cti- hodná „putynka' už tak sevšedněla, že ani

u nás ji už nikdo nepokládá za modu židov skou neb německou. Při této staré vzpo mince bude snad čtenáře zajímat fornu cylindru r. 1912. Ačkoliv se této pokrý ve hlavy prorokoval několikrát konec života nenastal doposud a nenastane tak brzo. J to nezmar, který však při své trvanlivost stále se mění. Brzo byl vysoký, zase níz- ký, někdy rovný, jindy fantasticky Jvih- nutý'. A střechu měl jednou plochou, p- druhé zdvíženou, jindy zas úzkou, zas ši- rokou. Pro letoší rok usnesli se pařížští to- várníci cylindrů na tom, že tato pokrývka hlavy smí být jen 15 em vysoká a střechu má mít dva centimetry vysokou. Tento cv- lindr Model 1912 bude nazván »Phillippe Crozier« — dle elegantního francouzského vyslance ve Vídni, který prý v umění do- bře se šatit, je silnější než v umění diplo- matickém. Ale dlužno podotknouti, že tu- to pomluvu o něm rozšířují — němečtí jeho kolegové.

Jak máme jisti? Nejpřirozenější a našemu tělesnému ústrojí nejzdravější je jísti tříkrát denně. Jisti dlužno pozvolna, aby sousto přišlo do žaludku dobře rozkousané a slinam zvlhčené. Sliny hrají při zažívání velice důležitou roli, jmenovitě při stravě mouč- né, a to zejména při požívání chleba. O některých pokrmech se mylně myslí, že jsou těžko stravitelné, jako na př. o sýru a vajíčkách. Těžko stravitelnými isou však pouze tehdy, přicházejí-li do žaludku ve velkých soustech. Dětem a starcům, jakož i osobám slabého žaludku a špatných zu- bů doporučuje se strava ve formě kašovi- té. Lépe ji stráví. Polévky, omáčkya šťávy slouží k podráždění sliznice zažíva- cích orgánů a tím zároveň k rozmnožení zažívací šťávy. Při jídle neodporučuje se píti pivo nebo víno buď vůbec nebo jen v nejmenší míře, poněvadž alkohol zleňuje značnou měrou zažívací proces. Žízeř. která se po jídle pravidelně dosta vuje.

utišíme nejlépe ovocem neb sklenicí dobré pitné vody. Rovněž se nedoporučuje spá- nek po obědě, tomu se mají, zejména mla- dí lidé, pokud možno vyhýbati. Stačí tro- chu klidného posezení při hovoru nebo zá- bavné četbě. Ležeti s plným žaludkem je nezdravé, neboť strava nepřijde se stěna- mi žaludku v tak dokonalý styk jako při přirozené poloze těla. Proto máme aspoř půl hodiny po jídle proseděti, a ne si le- hati. Večeřeti se nemá příliš pozdě a před spaním. protože naplněný žaludek pracuje i při spánku, a stává se tím spánek ne- klidný. Nejlépe je večeřeti aspoň tři hodi- ny před spaním. Pokrmy a nápoje nemají býti ani příliš horké, ani příliš studené. poněvadž velký chlad i teplota škodí sliz- nici zažívacích orgánů. Též email zubů jimi trpí. Hranice teploty požívaných po- krmů a nápojů pohybuje se mezi 10 a 25 stupni Celsia. Při volbě pokrmů máme míti na zřeteli rozmanitost a střídání, po- něvadž jednostrannost způsobuje často nechuť a poruchu v zažívání. V zimě má potrava zahrnovati pokrmy teplé, tučnéa moučné, kdežto v létě vzhledem k větší, teplotou zdůvodněné nutnosti tekutin pro lidský organismus se doporučuje pravi- delné požívání zelenin a ovoce. Kdo chce vychovati zdravé, silné a otužilé děti. nechť dbá, aby se u stolu řádně najedly. a aby se naučily jisti všechno, co na stůl přijde.

moderní dívky jsou dosud nevinnými be- ránky, a přece necháváte své bílé berán- ky hrát si s vlky. Ano, s vlky. Vy, jako moudrá dáma, víte snad, čím se zaměstná- vají studenti v prázdninách. Milková- ním a ,úspěchy'. Úspěchy ve studiu způ- sobují mladým mužům starost mnohem menší. Jste přesvědčena o tom, že zde není několik vtipných mladíků,, kteří si hrají na nadělověky na účet ,nevědoucích' svých družek? Sama jste tvrdila, že mo- derní dívka je ve věcech lásky se týkají- cích celkem ,nevědomá', a když se i v mnohém případě klamete, je přece dost „polovědomých', které jsou vůči pokušení mnohem špatněji vyzbrojeny než jejich dánské, švédské, americké, tn dokonce i anglické sestry.« Stará dáma se zamyslila. Světnice se mezitím vyprázdnila; zůstali jsme sami, všichni ostatní odešli. Úctyhodná matka tří krásných dcer vstala. »V jednom máte rozhodně pravdu.« řekla, »moderní výchova je nekonsekvent- ní. Ale přes to zůstává valčík nevinnou zábavou a vaše švýcarské matky a váš anglický vynález valčíku trpí fixní ideou.« »Ještě něco, milostivá paní. Nesetkala jste se v dobách, kdy jste ještě tančívala, nikdy s klackem?« Úctyhodná dáma se zapálila a stala se rozpačitou. »Bože!« řekla, »jistě, to se ně- kdy stává. Pak se však řekne, že je člo- věk unaven a nechá se zavést ke svému místu.« »Velmi správné, velmi chvalitebné. ale dívka slyšela neslušné věci přece. Teprve potom rozejde se s tanečníkem.

Heine praví zcela správně, že i Lukrecia teprve po atentátu sáhla k dýce.« »To se však nijak nehodí k valčiku!- »Jistě ne, a také jak by se hodilo. Chci vám však vypravovat malou anekdotu o tanci. V době, kdy jsem ještě studoval techniku, byl jsem vášnivým tanečníkem, Tristan Bernard vypozoroval, že prý na každém pařížském plese je alespoň jeden potící se a bezdechý technik. Takovým jsem byl já. Tančil jsem jen k vůli rhytmi- ckým pohybům — tak jako vaše dcery, milostivá. Nic není pro srdce a smysly zdravější, než namáhavé studium vyšší mathematiky. Jednou zašel jsem také na ples absolventů techniky. Tančil jsem jako blázen, sotva jsem dechu popadal a potil jsem se, jen ze mne teklo. Ples absolvo- vaných techniků konal se tehdy v sále pa- láce čestné legie. Při zvaní bylo postupo- váno velmi přísně a připuštěny byly je- dině ženy a dcery důstojníků a inženýrů. Stál jsem právě ve výklenku okenním, hle- dě si odpočinout, a tu jsem se stal nedo- brovolným svědkem rozhovoru.« »A jakého?« »Dvě dámy spolu hovořily,, které dle všeho bydlely v domě. Starší z obou řekla zcela klidně, jako by běželo o věc nej- samozřejmější: »Musela jsem dát zavřít hořejší pokoje; každý okamžik běžel tam nějaký páreček, aby se líbal.« To jsem slyšel na vlastní ušl, milost- paní. Nechci zrovna tvrdit, že Jsem se červenal, ale naučil jsem se něčemu no- vému Angličan sice říká »No harm in kissing« a lá jsem byl tehdy a jsem i dosud jeho mínění. Ale snad přece to byla tato malá událost, která mne pohnutla k tomu, že jsem zanechal vyšší mathematiky a jal se studovat nekonečně složitější ženskou psychu.

Lasciare la matematika e studire le donne.“ Úřední propaganda hubičky. Od několika let namáhá se v Americe fanatiků bacilové bázně, o vymícení hubi- celá řada lidí, kterým by příslušel název fanatiků bacilové bázně, o vymýcení hubi- následky, jež taková hubička může mít, poněvadž dotekem retů mohou být pře- neseny nejnebezpečnější bacily. V této podivuhodné kampani stojí v prvých řa- dách bojujících učenci a lékaři a neustávají ujišťovati, že i hubička ve vší poctivostia čestnosti daná, může mít za následek po- zvolné chřadnutí a na konec i smrt. V po- sledních měsících byla tato propaganda tak přepínána, že americký zdravotní úřad viděl se nucena zakročit proti stá- lému znepokojování veřejnosti. V Anglii a v Americe je zvykem — jak známo — v době vánoční zdobit domy jmélím a pod těmito větévkami jmélí smí se společen- sky zcela beztrestné líbat; starý zvyk ká- že, že pod jmélím nesmí žádná dívka ode- přít hubičku, ani se nesmí hněvat pro hu- bičku uloupenou. O těchto vánocích byly všecky prostory amerického zdravotního úřadu ve Washingtoně ostentativně ozdo- beny jmélovými větévkami, na ukázku, že i odborní pánové nejvyšší zdravotní in- stance hubičku úředně schvalují. Ředitel chemického výzkumného ústavu dr. Wiley vyprosil si pro svou úřadovnu největší větévky jmélí a vyslovil se intervieweu- rovi v ten smysl, že tato úřední propa- ganda hubiček má čelit nesmyslnému zu- ření fanatiků bacilové bázně.

Ferdinardova ulice čis. 25 (mezanln) Peníze svěřené umísfují se jen v pozemcích vždy po zralém uvážemí všech poměrů, takže ulo- žení peněz u nás jest neji stější a nebez věnejk. Složní lístky ku tezplatnému zasítání zdarma. a myll pojdou mimne svých skrýš po použií „DAnve VIRUs“ vynalezeného v „Pa stesrově čstavu“ v Pařiši.