Periodikum ALTO Viewer

1

vrnu, 19. kvewoa.

2

LIDOVE NOVINI.

3

eiana 15.

4

ECHCNá HLÍDN

5 article

O želatině.

6 article

Co jest to želatina? Nic jiného nežli jstý klih, který jest úplně bez barvy a bez zápachu. Rozpustí-li se klih v teplé vodě, shne jeho roztok chladem měné se v hu- peninu. K tomu vztahuje se i název žela- ina (jinak psáno gelatina), který souvisís rancouzským slovesem geler = mrznouti. domácnosti připravovaná huspenina neb sol z telecích nožiček jest též jen jakýmsi ruhem želatiny. Naproti tomu do t. zv. elčes (čti: želé) a některých puddingů při- úvá se hotová želatina v obchodě se na- zající. Vedle toho však má želatina dnes živání v jiných oborech tak rozsáhlé, že ýrobou její zaměstnává se již velký prů- vsl. Promluvme si nejprve o její výrobě. Želatina vyrábí se zrovna tak jako klih na to, že se na ni berou suroviny pokud nožno čisté. Má-li sloužiti k požívání v ji- lech neb cukrovinkách, podléhá výroba dokonce i kontrole potravinové. Výrobou želatiny a klihu zaměstnávaly dříve závody, které zpracovávají kůži, vní však se výrobou touto obírají samo- statné velké továrny, které své suroviny řijímají už i ve stavu pro výrobu částečně raveném. Surovinami na výrobu želatiny jsou jednak odpadky koží, jednak kosti. Odpadky koží jsou rozmanitého pů- rodu: z koželužáren, jatek, rasoven a pod.

7 article

Jsou mezi nimi nejen odkrojky koží, nýbrž uši, nohy telecí a jehněčí, kusy ocasů, údy býčí (tyto přicházejí zvláště z jižní Ameriky), kůže zaječí a králíčí (když s nich byla srst odstraněna na plstěné klobouky) td. Všechny tyto suroviny upravují se jřive, nežli se dodávají továrnám na žela- tinu, tak, že se nechávají několik neděl le- žeti ve vycementovaných jamách v říd- kém vápenném mléku neb sodnatém louhu. Tim se tkanivo jejich rozvolní, tuk z nich se zmydelní a rozpustí a rovněž tak roz- stí se částečně i krev a maso na suro- virích lpící. Tekutina, v níž se odpadky oži máčejí, občas se vyměňuje čerstvou. otom následuje praní odpadků, buď ve vodě tekoucí anebo ve zvláštních pračkách. Nby se odstranily poslední stopy vápna neb sodnatého louhu, přidává se do vody něco kyseliny Konečně se kůže bíli bud yselinou siřičitou neb chlorovým váp- nem a znovu důkladně vypírají. Na tomto vypírání záleží velice, ježto jinak zůsta- neu-li v kožích stopy nečistot, nedostane se z nich potom želatina úplně čistá. Kosti, které přicházejí přirozeně nej- ice z jatek, zpracují se způsobem dvojím: Buď se z nichi nejprve benzinem vytáhne veškeren tuk a pak — když se z nich od- stranily ve zvláštních bubnech všechny nečistoty a kousky masa — působí na ně třídavě napiatou vodní parou a vroucí odou, čímž se chrupavčitá část jejich roz- aří hned v roztok želatinový, anebo se nich upravuje předem t. zv. ossein. Os- cin jest vysušená organická součást kostí to kostí zbavených dříve tuku).

jižní Amerika

8 article

Vedle této organické součástky chovají osti ještě součást anorganickou neb mine- lní a to t. zv. popel kostní (popelem na- vá se proto, že tato součástka zbývá z ostí, když se kosti vypálí). V chemickém hledu jest popel kostní hlavně fosforečnan apenatý. Tento jest důležitou živinou ostlin a proto se ho užívá za umělé hno- jivo. Kosti máčejí se ve zředěné kyselině solné, při čemž se fosforečnan vápenatý ozpustí a organická hmota kostí (chru- pavka) zbude ve způsobě osseinu. Roztok iostorečnanu vápenatého v kyselině mísí še s jistým podílem vápna a slouží pak pode jménem »vápenný precipitát« za hno- jivo, ač se ho pro jeho drahotu používá skoro více jakožto »pícní soli«, která se přidává do píce hovězímu dobytku, zvěři std. Zbylý ossein se vypírá, suší a dodává do továren na želatinu. V továrnách na želatinu dobývá sez upravených odpadků kožových a osseinu želatina jednoduše tím, že se suroviny ty- to rozvařují s vodou, jak již prve u kostí isme naznačili. Leč výroba tato — v prin- sipu tak jednoduchá — vyžaduje veliké po- zornosti a pečlivosti, má-li se dostati vý- obek úplně čistý. Rozvařování provádí se extrakčních nádobách, které nad obyčej- tým dnem mají ještě dno dírkované, a tteré se vytápějí vodní parou proudící rách položených uvnitř nádob. Jakmile elatinový roztok v nádobě dosáhl síly 6proc., vypustí se a na suroviny při-

11 article LIDov

LIDov pustí se voda nová. Takto získá se z jedné náplně 4—8 roztoků (břeček), které se pak ve vakuu dohromady svaří a zahustí na 12—20 proc. Obdržený svařený roztok želatinový není však úplně čistý a proto se musí fil- trovati. Jelikož ale mnohdy ani filtrování nepomáhá, nutno tekutinu čistiti přidáváním různých chemikalií: kamence, atbuminu aj. Jenže tyto chemikalie mají nepříznivý vliv na jakost želatiny, tak albumin působí při tom větší pěnění a přivádí želatinu snáze ve hniti, kdežto kamenec opět zmenšuje její rozpustnost. Vyčistěný roztok želatinový nalévá se do čtyřhranných kovových pánví, které se ze spodu ochlazují vodou. Tak získají se kusy huspeniny, které se pak rozřezávají v desky. Desky kladou se na sítě nitěné neb drátěné a sítě, které jsou upevněny v rámech, vystavují se v místnostech dobře větraných teplému vzduchu. Ze želatiny vypařuje se voda a desky se smršťují. Otisky sítí zůstávají na nich znatelný mi. Poslední práce provádějí se dnes ještě většinou ručně, avšak začíná se již též silně rozmáhati práce výhradně strojová. Tak jsou strojní zařízení, při nichž zahuštěný roztok želatinový — ochlazený tak, aby byl blízek ztuhnutí — pouští se po běžícím otáčivém pásu z voskovaného sukna nebo z kovu. Pás jest ze spodu zároveň zvlášt- ním způsobem ochlazován (systémem protiproudovým), následkem čehož želati- nový roztok na něm v brzku ztuhne. V místě, kde pás želatinu nesoucí otáčí se dolů, ztuhlá želatina rozstřihuje se v po- délné pruhy a vede se dále na druhý otá- čivý pás, kdež se rozřeže zase napříčv desky. Desky pak stroj sám klade na sou- časně sem přiváděné rámy se sítěmi.

12 article

Sušení želatiny jest věc velmi choulo- stivá, ježto za vyšší teploty želatina snad- no se roztavuje a trvá-li sušení dlouho, za- číná i hníti. Zvláštní jest, že čím byl roz- tok želatiny silnější, tím pomaleji tabulky želatinové vysýchají. To se vysvětluje tím, že na povrchu deštiček tvoří se jakási pevná kůra, která vysýchání z vnitřku zdržuje. U želatiny původně řídké jesti tato kůra řídší a tudíž účinku sušícího vzduchu přístupnější. Usušené tabulky želatinove prodávají se přímo anebo se z nich též dělá roztlou- káním a rozemíláním želatinový prášek různé jemnosti (prášek se snáze rozpouští nežli celé tabulky). Jaká jsou jiná upotřebení želatiny kromě těch, o kterých již byla řeč? Předem upotřebuje se želatiny ve fotografii: žela- tinou, v níž jest rozptýlen bromid stříbr- natý, povlékají se citlivé desky fotografi- cké tak jako dříve kollodiem. Želatina smí- šená s dvojchromanem drasel. stává se je-li osvětlena, ve vodě nerozpustnou. Na tom zakládá se užívání želatiny ve světlo- tisku: když se na desku potřenou takovou- to želatinou nechá dopadnouti světlo skrze průsvitný obrázek (fotografický negativ na příklad), jeví pak deska po vyprání ve vodě vyvýšená místa tam, kde na ni dopa- dalo světlo, kdežto s míst neosvětlených hmota jest smyta. Vyvýšená místa lze pak potříti barvou a tak obrázek otiskovati.

13 article

Také formaldehyd činí želatinu nerozpust- nou. Želatinou dále se vyčisťují a vyjasňují různé tekutiny: víno, pivo, káva, likéry. V bakteriologii používá se želatiny jakožto výživné a při tom průsvitné půdy při pě- stování kultur bakterií. Jemné tkaniny appretují se želatinou. Ze želatiny dělají se též anglické náplastě, umělé květiny, skel- ný papír, průsvitné oplatky, povlaky na luxusních papírech, želatinou protahují se pilulky, hořké neb odporně chutnající léky vkládají se do želatinových krabiček atd. Pro některé účely želatina se též barví (v roztoku již). Ke konci ještě dlužno podotknouti, že se dříve místo želatiny užívalo k někte- rým účelům t. zv. rybího klí nebo-li vyzího měchýře. Byla to vnitřní kůže z plovacího měchýře zvláště vyzy a jesetra, která při- cházela do obchodu usušená. Nyní jest sice dosud ještě v obchodě, ale ustupuje stále víc a více želatině. Kt.

15 article Hovir

Hovir —ni anglických mílích lze spatřit zdaleka vi- ditelnou skříň, která umožňuje teleťonní spojení se státní sítí. Každý abonent má ke skříni vhodný klič a přenosný telefon, který po otevření skříně na vhodné místo zavěsí. Po té může kteréhokoliv abonenta telefonní sítě zavolat. Tohoto praktického zařízení používají hojně nejen automobi- listé při svých nehodách, ale vůbec lidé, jakkoliv na silnici zaměstnaní. Poněvadž skříně jsou od sebe vzdáleny 2 angli- cké míle, obnáší v nejnepříznivějším pří- padě cesta, jíž dlužno urazit 1 anglickou míli, to jest 1.6 km. Poplatek obnáší 1 dol. měsíčně, při čemž abonent dostane pře- nosný telefon. Kdo z abonentů přeje si vést i hovory meziměstské, dostane tajné heslo, jímž se musí přihlásit, aby tak cen- trála telefonní věděla, čí konto má za- tížit, přeje-li si kdo »long distance«.

km

16 article Topení naftou v Americe.

Topení naftou v Americe. Zatim co u nás dále prevtáda topení pevným palivem, přes to, že máme v Ha- liči dobrou naftu v úžasném mmožství k disposici, je v Americe topení tekutým palivem úžasně rozšířeno, zejména ve státech západních, které mají velké bohat- ství těžkých skalních olejů. Zpráva geolo- gického úřadu ve Washingtonu udává, že z celkové spotřeby petroleje v Americe za rok 1909 připadá celá čtvrtina na to- pení. Z celkových 50.7 milionů beček (po 159 litrech) bylo v samotné Kalifornii spo- třebováno 37.7 milionů. NejvěMšími kon- sumenty jsou železné dráhy, které spo- třebovaly samy 20 milionů beček. V Ame- rice staví se nyní lokomotivy tak veliké, že by uhlím v nich nebylo možno řádně vytopit. Pro tyto obry je tedy zapotřebí nafty. Tak má nejnovější lokomotiva drá- hy Atchison Topeca and Santa-Fé, kterás tendrem je dlouhá 37 metrů a váží 386.000 kg., v tendru dvě nádržky; jednu pro 45.5 m vody a druhou pro 15 m2 nafty.

Amerika Washington Kalifornie Atchison Topeca and SantoFé kg m 2

17 article

Také paroplavba spotřebuje velmi mnoho nafty. Na pobřeží kalifornském, na ostrovech Havaiských a na pobřeží asij- ském jsou stanice naftové, tak že lodě, jezdící Tichým oceánem, mohou své vy- čerpané zásoby velmi snadno doplňovat. Také válečné lodě byly zařízeny na to- pení naftou, když další pokusy v tom směru daly výsledky vesměs uspokojivé. Na velkých lodích bylo topení naftou za- řízeno jako reservní, vedle topení uhlím; noví torpédoborci jsou však pohánění vý- hradně naftou. Průmysl používá také velmi hojně te- kutého paliva, zejména průmysl metalur- gický. Při vytápění různýcch pecí tavících a j. docíli se naftou až 60 procent úspor. Kromě toho skýtá naftové palivo ještě různé jiné výhody: plamen jeho dá se snadno regulovat a neobsahuje žádné ply- ny, které by tavené kovy redukovaly. Těchto výhod použil všestranně také prů- mysl keramický a sklářský při vytápění potřebných pecí.

Tichá oceán

18 article Dmychadlo turbinou pohánene.

Dmychadlo turbinou pohánene. Před krátkým časem bylo v ocelár- nách »Societé Métallurgique de Sambre et Moselle« v Montignes postaveno vel- ké dmychadlo, turbinou poháněné. Dmy- chadlo vhání potřebný vzduch do Besse- merovacího zařízení, složeného ze čtyř konvertrů po 15 tunách obsahu. Dmny- chadlo může 150—800 m2 vzduchu (v mi- nutě) stlačit na 0.4 až 2.5 kg./em' přetlaku. Maximální počet obrátek činí 2600 v mi- nutě, největší výkonnost poháněcí turbiny 3750 k. s. Hlavní výhodou tohoto turbo- dmychadla oproti dmychadlu pístovému je malá spotřeba místa, úspora nákladů na obsluhu, udržování a mazání stroje, dobrá regulace a mnohem nižší cena. V pausách běží dmychadlo rychlostí 800 obrátek za minutu; jakmile je dán signál k dmychání, stoupne během 10—15 vteřin tlak na 1.6 až 1.9 kg. cm2. K dokončení dmychání zvy- šuje se tlak zvyšováním počtu obrátek a docílí se tak 2—25 kg. na cm2. Po 12—15 minutách je charge skončena a na daný signál sníží se počet obrátek dmychadla zase na 800.

Moselle Besse Societý Métallurgique jít Sambre m 2 vzduch kg

21 article

po skončené práci silný lijavec. Dosavadní způsob vyžadoval také přerušení prací, jakmile se dalo do deště. Hledal se proto takový dehtovací prostředek, který bys počátku byl ve vodě rozpustný, časem však tuto svou vlastnost ztrácel, ažji úplně ztratí. Dehtování takovým prostřed- kem mohlo by se provádět i za deště a vlastně bylo by deštivé počasí pro práci nejlepší. Jak oznamují odborné listy, na- šla se taková smíšenina dehtová ve formě tak zvaného kitonu, smési to dehtu a mast- né hlíny. Za přítomnosti dehtu ztrácí totiž hlína svou vlastnost stát se pomocí vody znova tvarnou. Výroba kitonu děje se za velmi intensivního míchání zvlášť prepa- rovaného dehtu s mastnou hlinou a trochou vody. Hotový kiton obsahuje 60 proc. dehtu, 10 proc. hliny, 30 proc. vody a m vzezření i konsistenci mazadla na boty. Zasílá se v plechových krabicích a dle dosud učiněných zkušeností velmi se osvěděuje.