V Brně, 4. července

LIDOVÉ NOVINY.

Strana 11.

Skolský obzor. Dorost sokolský. (Několik poznámek posletových.) Jako nádherná oasa přešly v cestě světového poutníka slavné dny sletové: mrtvý jinak život u nás roznítil a rozehřál »Sokol« svým žárem a nadšením k moc- nějšímu tlukotu a donutil svět k uznání a respektu českých duší. Pevná organisace sokolská ukázala, jak i malý národ dovede a může si vydupat a vymoci význam, když jest veden a chráněn jedinou, velikou myšlenkou. Těch deset tisíc krásných těl při prostných cvičeních, v nichž bila jed- na duše a jimiž probíhal stejný pocit velké zodpovědnosti před celým národem i ce- lým světem, bylo jakýmsi vyvrcholením obtížné, než i plodonosné organisační práce sokolské. Zapomnělo se však skoro na tu drobotinu sokolskou, která projevuje a zvláště letos ukázala ukázněnost, silu a vytrvalost, na sokolský dorost, v jehož zdatnosti spočívá přece zdar příštích leta příštích sletů. A proto platí dnešní řádky těm, v jichž moci a vůli je doplnění řad so- kolských dorůstající mládeží, tož hlavně rodičín, jež chceme znovu upozorniti na význam sokolské práce jak pro jednotliv- ce, tak i pro zdraví celého národa.

Mnišský duch výchovy středověké tělesnou výchovu mládeže zanedbával ú- plně a nepřál jí; nebyli mu vhodni lidé zdravých těl a silných svalů, schopní vehá- zet do života pružným krokem, s jadrným sebevědomým okem a nadějí na vítězný boj se životem. Spíše hodili se pro středo- věký jednotvárný život vnější i vnitřní slabí z lidské společnosti, oblomní, povol- ní, lidé bez vlastní vůle, síly a přesvědče- ní. Ač měl středověk v dějnách a životě starých Hellenů nejkrásnější vzor onoho vzácného souladu, jenž tvoří dokonalého člověka, souladu krásné duše ve zdravém, silném těle, úmyslně tělesné výchovy mlá- deže nedbal. Ta byla ve středověku jakou- si výsadou pro kruhy zámožnější a vzne- šenější, pro pány a rytíře, a byla přiroze- ně pochopena jinak, zceta odlišně od vý- chovy hellenské. Teprve Basedow (1723 až 1790), jenž býval učitelem na rytířské akademii, prohlásil a prosadil zásadu vše- obecného výcviku tělesného a stal se tak apoštolem a novým zvěstovatelem lunutí.

jež dnes rozšířilo se do všech vrstev spo- lečenských a má až na výsledky přepialé a škodlivé, zanedbávajíc duševní činnost, vychovávajíc zas člověka jednostranného, stejný extrém, jaký byl následkem výcho- vy středověké. Jako při duševním vývoji potřebuje mladý člověk opatrného, cílevě- domého řízení, aby nezabloudil na cestách a cestičkách libovolné výchovy, tak i zá- liba pro tělocvik a hry, pro rozvoj těles ný, daná člověku přírodou, musí býti se- vřena v určitých mezích, aby nevyčerpala a neodváděla všechny síly mladého člo- věka. A jako škola má úkolem rozumnou methodou zaokrouhlovati a vyvrcholovati duševní síly, tak jsou mutny organisace,v nichž by se soustavně tělo cvičilo k větší zdatnosti a síle. A u nás jsou to jednoty sokolské, jichž plány jsou rozvrženy nej- rozumněji a jež přinášejí také tak zname- nité výsledky, jak ukázaly právě pražské slavnosti sokolské. V sokolských jednotách zastoupen vyrovnán je dokonale obojí směr, jenž určuje zdar výchovy tětesné: i zdr a ví mládeže je podporováno, nezbytná pod- mínka dobrého rozvoje — i zdůrazněna je výchovná úloha tělocviku, to, co jinak jmenujeme přípravou pro života boj v něm. Tělocvíkem sokolským vyzí- skává mladý člověk všech těch vastností, jež jeho životní zdatnost zvyšují: roste, mohutní a sílí jeho tělo, jemuž dostává se soustavným výcvikem zmnožené a zlep- šené výkonnosti, zvýšuje se jeho mršt- nost a obratnost, dostavuje se přirozeně,

bez námahy a dlouhých cvičení elegance pohybů, v životě veřejném nevyhnutelně potřebná, zvyk a nutnost pěkného držení těla při tělocvičných cvičeních přenáší se do života a má jistě smysi praktický; vždyť krásný tělesný zjev je už sám se- bou doporučením. Ještě větší však je prospěch a výsledek mravní, podporo- vání vývoje vlastností, jež v životě každý uplatní. Vytrvalost, jež je nutná při kaž- dém cviku tělesném, zmužilost a odvaha, provésti úkol stůj co stůj přesně a svědo- mitě, rozmysl a duchapřítomnost, jež o- vládá celého cvičence a nedává mu ani v nebezpečných okamžicích ztráceti sílu a rozum, poslušnost, které si navyká, aniž se mu zdá tlačícím jhem, ovládání sebe sama tím, že zachovává vždy rovnováhu duševní a podrobuje své zájmy a snahy zájmům všeobecným — a s tím souvisící smysl a cit pro bližního, pro platnou čin- nost ve službách celku bez egoistických pohnutek a příčin, sesilování vůle snahou dosíci vždy lepších a lepších výsledků i při cvičeních těžkých a nebezpečnýcha při tom zase radost, ona silná, dětsky naivní radost, že cvik se zdařil — to vše- cko jsou vlastnosti, jež v příštím životě budou oporou a záštitou, prvkem v životě i povzbuzujícím, i výstražným a varov- ným. TTo, co škola nemůže poskytnout. nutně se omezujíc na výcvik duševní pružnosti a rozumového uvažování, to, co ve škole zdálo by se — na př. bezpodui- nečná poslušnost — omezováním indivi- dnality chovancovy a snad i tyranstvím , to při tělesném výcviku, jak jej Sokol pro- vádí, zdá se tak nutným a přirozenými, že nikoho ani nenapadá o tom uvažovati a disputovati. Jest proto taková výchova tě- lesná prospěšným, užitečným, ba skoro nutným a nepostrádatelným doplňkem vý- chovy školské. Voláme pořád po uzdra- vění a zlepšení školy a zapomínáme, že

mnoho z toho, co žádáme, není v moci školské výchovy, nýbrž že kotví v životě mimoškolském. Žádáme od školy, aby vychovala pevné, neoblomné charaktery a zapomínáme, že theoretická kázání o výchově karakteru jsou planá a příklady z dějin i ze života činí spíše mysl mládeže romantickou, chtivou dobrodružství a po- vrchní slávy. Je třeba činem dokazovat zdatnost povahy — a to zas může se díti bez přetvářky jen v životě veřejném. Ve- řejný život mládeže v letech vzrůstu a u- celování duševního mohou obstarat a ob- starávají sokolské jednoty; v nich hoch ať doplní, čeho škola nemůže dáti. Dnes. kdy obtíže s úřady školskými jsou jakž takž překonány, ať rodiče dobře uváží ta- to slova. Mají li dítě rádi, ať mu nepřeká- žejí vstoupiti do »dorostu«! Mohou býti jisti, že v dorostu se nezkazí — naopak vychová se z něho harmonický člověk, zdravý tělesně i pružný duchem. A ještě jeden moment si připomeňme! S výchovou k veřejnému životu úzce sou- visí výchova politická. Z politických dů- vodů a příčin zakládány u Němců těto- cvičné, turnérské spolky; jich ostří namí- řeno bylo přímo proti choutkám Napoleo- novým. To bylo přímo heslem »otce tělo- cviku« Friedricha Jahna (1778—1852), to ve svých silných ohlasech lidové poesie kázal i hrdý a tvrdý básník a bonnský pro- fesor Ernst Mor. Arndt (1769——1860)! Nerozumíme touto politickou výchovou plané nadšení pro nemožné a nepřesně určené ideály, ať už zaznívají pod ja- kýmkoliv heslem, nýbrž výchovu, zdra- vým rozumem zdravě posuzovat běh věcí a v přesvědčení zůstat neoblomným a ne- ochvějným, výchovu, z níž vyjdou oprav- doví Sokoli duchem, zvyklí na vítězství a schopní vše překonat, vždyť, ať uvede- me obměněně kus básně Arudtovy: Bůli, jenž dal růsti železu a jenž dal i rozum, nechtěl jistě otroků!

Drobné zprávy. Reálka či reálné gymnaslum? (Z kromě- řížského odboru Ústř. spolku českých profeso- rů.) V poslední době zřizují se na Moravě dvě nová reálná gymnasia, několik gymnasiía reálka v Holešově byly změněny v reálná gymnasia a podobná změna má se provésti také s reálkou v Bučovicích a v Příboře. Pro- měny ty hluboce zasahují v rozvoj českého školství středního na Moravě a* budou míti mohutný vliv na život a vzdělání tisíců žáků, kteří do ústavů těch chodí, i na rozkvět čes- kých vysokých škol na Moravě. Musíme kon- statovati, že některé z provedených a chysta- ných změn nebyly náležitě uváženy a že zvlá- ště proměňování reálek v zymnasia reálná je veliká chyba. Změna reálek v gymnasia reálná provádí se obyčejně v tom klanmém přesvěd- čení, že práva absolventů reálných gymnasií jsou značně širší než práva absolventů pou- hých reálek. Pro vstup do úřadů státnícha zemských jsou práva absolventů všech druhů středních škol úplně stejná. Do kursů, zříze- ných při obchodních akademiích, učitelských ústavech a j., rovněž i na odborné vysoké ško- ly zvěrolékařské, hornické, zemědělské, vo- jenské, obchodní a j., mohou vstupovati ihned po maturitě abiturienti reálek za stejných pod- mínek, jako absolventi reálných gymnasií.

Práva absolventů reálek a gymnasií reálný ch liší se jen tim, že absolventi reálných gymnasií mají neobmezený přístup na velkou část od- borů universitních i na techniku, kdežto ab- solventi reálek mohou sice studovati neobme- zeně na technice, na universitě však jen před- měty mathematické a vědy přírodní. Realisté mohou však nabýti práv ke vstupu na univer- situ doplněním své maturity zkouškou z lati- ny a filosofické propaedeutiky, kterou směji skládati za rok po ukončení studií reálních; nabývají potom po osmí letech od svého vstu- pu na reálku stejných práv ke studiu filosofie, práv a mediciny jako jejich soudruzi, kteří před osmi lety vstoupili na reálná gymnasia. Tato zkouška z latiny ulehčena je na někte- rých reálkách tím, že vyučuje se na nich ve vyšších třídách latině jako předmětu nepovin- nému. Avšak ani věcně nejsou absolventi gymnasií reálných ve výhodě. Ministerstvo dalo jim sice právo vstoupiti na techniku, ale výhoda ta je pro ně ceny jen pochybné. Nej- bližší budoucnost poučí širší veřejnost o tom.

co je znalcům technických studií zcela zřejmo. že jen nejschopnější absolventi reálných gym- nasií budou se moci věnovati studiu techaic- kému; studium technické zůstane vyhrazeno absolventům reálek. Z absolventů středníchi škol pouze polovice věnuje se studiu na tech- nice, nebo na universitě, druhá polovice vstu- puje do úřadů, na odborné vysoké školy, do kursů doplňovacích při obchodních akademiíchi a paedagogiích atd.; mají tedy různá práva absolventů reálných gymnasii a reálek ke stu- diu universitnímu význam pouze pro jednu še- stinu z těch, kteří vstupují na střední školu. Pro ostatních pět šestin jest reální studlum vý- hodnější než studium na reálných gymnastích. poněvadž reálka poskytuje za kratší dobu ví- ce vzdělání praktického. O výhodách vzdělání reálních svědčí nadšená slova, která pronesl francouzský ministr vyučování, když se ve francouzském říšském sněmu jednalo o to, aby absolventům reálek udělena byla stejná právn s absolventy reálných gymnasií. Praktický vý- znam studií reálných dosvědčují číselné do- klady, jimiž provázel posl. Sturm v rakonské říšské radě svou interpelaci k ministru vy- učování; v interpelaci té číselně dokazuje, jak rozvoj reálek souvisí s hospodářským živo- tem u nás, jak v době rychlého hospodářského zmohutnění rychle vzrůstá počet realistů, jak v zemích hospodářsky nejsilnějších v Rakou- sku je realistů stejně nebo dokonce i více než gymnasistů, kdežto v zemích hospodářsky nej- slabších (Haliči, Bukovině, zemích alpských) je realistů čtyřikrát až desetkrát méně než gymnasistů. Bez bývalých českých realistůz

Čech neměli bychom ani českých továren, ani českých závodů na Moravě, neobsadili bychomi zde učitelskými silami ani české odborné ško- ly. A není divu. Němci měli na Moravě již r. 1882 přes 2300 realistů, my Češi jen 600: počet ten začal vzrůstati teprve v r. 1893. V r. 1895 měli Němci na Moravě 3000 gymnasistu a 3000 realistů, my Češi 3000 gymnasistu, ale jen 1100 realistů; teprve v r. 1904 dostihli jsme počtem realistů moravské Němce, v r. 1909 převýšil již počet českých realistů i počet če - ských gymnasistů. Mělo tak býti dosud, vždyt ve vzdělání reálním a technickém měla česká Morava příliš mnoho doháněti; počet realistí českých však klesá od r. 1908 a rychle klesne i nyní, když již třetí reálka mění se v reálné gymnasium. Němci moravští mají již od roku 1895 průměrně o 600 realistů ročně více než gymnasistů; je to přirozené, vždyť Němci do- bře vědí, že jen na hospodářském poli udrži svou nadvládu a dobře znají své povinnosti ke své vysoké škole technické v Brně. My také hrdi jsme, že máme českou techniku

Brně a dobře víme, že potřebuje dorostu, aby vzkvétala a byla doplněna všemi odbory tech- nickými. Shrnujeme vývody svoje: Reálly poskytují všem těm žákům, kteří opouštějí ú- stav před ukončením studií — a takových žá- ků jsou dvě třetiny ze žactva ústavu — v krat- ši době vzdělání vhodnější a potřebnější než gymnasia reálná: ostatním žákům umožňují již po sedmiletém studiu vstup do úřadů, do růz- ných odborných kursů a na vysoké školy od- borné i na techniku, kamž otvírají reálná gym- nasia vstup až po studiu osmiletém: reálky umožňují absolventům svým „doplní-li si zkou- škou z latiny svoji zkoušku dospělosti, po osmi letech nabýti práv ke studiu universitní- mu, které mají absolventi reálných gymnasii. Potřebujeme na Moravě gymnasií, potřebujeme nových reálných gymnasií, ale zvláště potře- bujeme zde reálek, a proto obracíme se ke všem vlivným činitelům ve městech, v nichž jsou české reálky: nedovolujte, aby vaše reál- ka byla změněna v gymnasium reálné! Veškeré druhy našich středních škol (gym- nasia, reálky, reálná gymnasia, reformní reálná gymnasia, lycea) a oprávněnost jejich absol- ventů nazývá se brožurka, kterou napsal prof. Vojt. Hulík a vydal Ústřední společ českých profesorů pro informaci všech rodičů a pě- stounů, kteří hledají poučení o nynějším střed-

FEUILLETON. Na cesty, mladý příteli! Je pomalu počátek prázdnin, doby o- svěžení, klidu, než i doby různých progra- mů, co dělat, co začít, jak se pobavit, jak pookřát. Hlavou vám, příteli mladý, pro- jede tisíc myšlenek, sta nápadů, jež po- každé by byly schopny změnit váš pro- gram z gruntu — než, když už myslíte na změnu programu v podrobnostech, vyslov- te si zásadu a jí se držte: Chci do světa, chici pryč, ven, na cesty! Chci do nezná- mých krajů, mezi neznámé lidi . . . A běžte, příteli, kamkoliv. Přítel Mahen vám nedávno naznačil plán celé cesty, proved- te ji tak, nebo jinak — jen už abyste byl za humny. Než aby vás snad chnť nepřešlaa abyste nakonec z pohodlí a z přespřílišné lásky k rodné hroudě nezůstal doma, chci vám několika slovy vylíčiti prospěch, ja- ký vám cestování přinese, a to tak, jak ve svém »Emilu« o tom rozvažuje Jean Jaques Rousseau. Zajisté jste slyšel o onom velkém reformátoru společnosti lidské, o onom básníku svobody a bra- trství, jenž dává vychovávati Emila při- rozeně a nenuceně. A když už Emil vyspěl a je schopen založiti si vlastní domácnost. musí ještě na dva roky do světa, aby po- znal různé země, lid v nich a zákony, dle nichž státy se řídí; učí se tak Emil nej- ideálnějším způsobem zeměpisu a stati- stice. To, co vy, mladý příteli, poznáváte jen z mrtvé mapy, to Emil má poznati z vlastní zkušenosti, z vlastního názoru. Lí- bí se vám to? Snad schválíte i důvody Rousseauovy pro cestování, jež jest mu jen doplněním všeobecného vzdělání.

Již starý Montaigne ve svých statichi praví: »Zdatnost jen o knihy se opírající je špatná zdatnost! Učíme-li se filosofii, vše, co se jeví naším zrakům, jest nám knihou. Tento veliký svět je zrcadlo, kam se musime dívati, abychom se poznaliv pravém světle. Zkrátka chci, aby to byla kniha mého žáka.« Tuto zásadu přejímá i Rousseau: nadužívání knih zabijí ducha, znát svět a lidi z vlastního názoru, to je pravou knihou světa, jež otvírá se každé- mu cestováním. Ani nejlepší cestepisy, jichž spisovatelé by byli tak upřímní, že by opravdu povídali jen to, co viděli a če- mu věřili, nestačí a nevyváží užitku z ce- stování samého, při němž »duch jest ne- ustále pobizen, aby si všimal neznámých a nových věcí.« A kde cestovati? Rousseau odpovídá: »Člověku jest užitečno znáti všecka mí- sta, kde lze žíti, aby pak si vybral ta, kde lze žíti nejpohodlněň. Kdyby každý sám sobě postačil, bylo by proň důležito znáti jen ten kus země, jenž ho je s to uživiti. Divoch, jenž nepotřebuje nikoho a netouží po praničem, nezná a nesnaží se znáti ji- ných zemí než svou.« Nestačí proto znáti a studovati jen své soukmenovce, nýbrž celé lidstvo, ježto každá národnost n svůj vlastní a zvláštní ráz. Avšak proběh- nouti všemi zeměthi k poučení nestačí; je třeba uměti cestovati, a toto umění není tak snadné. Cestovati jen proto, aby se cestovalo, tož z mody a protože druzí cestují, jest blouditi, potulovati se. Mnohý vrací se z cest a na otázku, co viděl, co zkusil, řekne: »Achi, bylo tam horko!« — takový ovšem cestováním po- učí se ještě méně než knihou, poněvadž při cestování nedovede ničeho viděti, nad ničím mysliti, ničím mysl svou zaujmouti.

Jiní zase cestují z pouhé prázdné zvě- davosti, obracejíce při tom pozornost na »věci lehké váhy«, nebo jen na krajinový ráz, místo aby všímali si toho, co je oprav- du užitečné. Jen prý Španělové cestují, jak mají. »Kdežto Francouz běhá po umělcích té které země, kdežo Angličan dává si nakresliti nějakou její starožitnost, kdežto Němec nosí své album ke všem učencům, Španěl v tichosti studuje zřízení vládní. mravy, veřejný pořádek a je z těch čtvř jediný, jenž vraceje se domů přináší z to- ho, co viděl, nějaké pozorování užitečné své vlassi.« — Prostý člověk, »jenž nepo- třebuje nikoho a po ničem netouží,« ne- snaží se po více než poznati zem, která ho nosí. Kultivovaným lidem a národům, kte- rým život společenský je nutným, jde prý především o to, aby poznali Řím, Paříž,

L.ondýn, krátce místa, kde je lidí nejvíce; vždyť »vždycky v hlavních městech pro- dává se lidská krev nejlaciněji.« A Rous- seau, v jehož dalších vývodech zaznívá celá jeho nauka námvratu k přírodě a ne- zkaženosti, prostooty původních mravů. pokračuje: všecka hlavní města jsou si podobna; z nich nemají se studovati náro- dy. »Paříž a Londýn jsou v mých očích jen totéž město.« Ducha národního a mra- vy nutno studovati v odlehlých venkov- ských místech, kde je méně ruchu, shonu, obchodu; tam národ jeví se takovým, jaký asi byl původně, tam možno poznati jeho svéráznost, jeho individualitu: »Francouzů není v Paříži, nýbrž v Touraini.« Tam možno poznati, že lidé jsou tím lepší, »čím se více blíží přírodě. Není proto prospěšno, choditi z města do města, z paláce do pa- láce, ze společnosti do společnosti, ani bě- hati po knihovnách a starožitnostech příroda sama a lidé jí blízcí nejlépe poučí. A s takovými »řádnými« lidmi Emil vešel »v pohostinné přátelství po způsobu sta- rých« a chce svou známost zachovati do- pisováním, což prý jest výborný prostře- dek proti vládě národnostních předsudků.

Avšak cestování hodí se jen pro velmi málo lidí; hodí se jen pro lidi, kteří jsou sami v sobě dosti pevni, aby mohli slyšeti bludná naučení a nedali se svésti, a aby mohli viděti příklady neřesti a nedali se jimi strhnouti. Cestování tlačí povahu tam. kam je nakloněna, a dodělává člověka do- brým nebo zlým. Každý, kdo se vrátí z cest světem, jest při návratě takový, jakým bude po celý život ostatní; a vraci se jich ze světa více zlých, než dobrých, poněvadž jich tam vychází více náchyl- ných ke zlu než k dobru. Mladí lidé, špat- ně vychovaní a špatně vedení, osvojí si na cestách všechny neřesti národů, k nimž přijdou, ale ani jedinou z ctností, s nimiž jsou ony neřesti smíšeny. Ale ti, kteří se šťastně narodili, ti, jichž dobrá přirozená povaha byla dobrá, a kteří cestují s opravdovým úmyslem se vzdě- lati, vracejí se všichni lepší a moudřejší než odešl i.« Tak cestoval Rousseauův Emil se svým vychovatelem ovšem jen v před- stavách Rousseauových. Vy, mladý pří- teli, budete snad cestovat sám a dooprav- dy — než jistě z Rousseauových slov něco si přece vyberete. Praktických rad vám nedávám — o těch dovíte se v různých příručkách, než tolik přijměte jako přá- telské připomenutí: spojte otevřené oči s trochu rozumu, mladický cit vletje do slov a jednání — a s veselou tváří a radost- ným uspokojením projdete celým světem. P. fl.