Na oba listy předplácí se: VBrně v administraci na měsíc. . . . K 2.— na čtvrt roku. . K 6.— V Brně o denáškou do domu dvakrát denně o 40 hal. měsíčně více V prodejnáci v Brně i na venkově mě- síčně bez donášky K 2.50 Poštou a jednou zásilkou na měsíc. . . . K 2.50 na čtvrt roku . . K 7. 50 S dvojí zánilkou o 60 hal. na měsíc více.

za 8 hal.

Za 8 hal.

V drobném pre Velký list . . . 9 hal Malý list . . . 2 hal v Brně í na venkově. Jeden z obou listd zviáš nelze předplatiti. Přodplatné a jneerty splatny a žalovatetny jsou v Brně. Redakce, administrace, tiskárna a expedice: Rudolfova ulice cís. 6. Telefon: Redakce č 12a, administrace č. 12b. Číslo účtu u poštovnl spořitelny 60.739.

VENo

Ročník Xx.

V Brně, ve čtvrtek dne 18. července 1312.

Číslo 195.

Dnešní číslo lest o 12 stranách.

Turecká krise. Kabinet padl.

Turecký kabinet podal demisi přede- včírem o 3. hod. odpoledne; zpráva o tom dostala se do Vídně a také do ostatní ve- řejnosti teprve včera o 3. hod. odpoledne. Tento detail, provázející pád kabinetu. potvrzuje vše, co jsme poslední dobouo nesnázích Turecka napsali. Mladoturci tušovali pravý stav věcí, zakrývali svou situaci a situaci celé říše do poslední chví- lenky, kdy už toto počínání bylo vlastně frivolní hrou. Ještě včera v ní pokračo- vali. V oficiální zprávě o demisi kabinetu se praví, že k ní došlo následkem nesplni- telných podmínek, které kladi Mukhtar paša, jenž se měl stát ministrem války. Tomu ovšem nevěří ani ten, kdo kázal tuto zprávu koncipovat. Vnitřní krise tu- recká dostupuje svého vrcholu, horečkau chorého muže dostoupila maxima. V nej- bližší chvíli, v několika dnech musí nastat určitý obrat. Ještě v pondělní schůzi turecké sně- movny mluvili velkovezír a ministr zahra- niční velmi sebevědomě. O vnitřní krisi zmínili se jen tak mimochodem; nejraději byli by ji zamlčeli, ale události v Albánii, příliš velké a příliš nebezpečné, tomu ne- dovolovaly, zrovna tak jako povážlivé hnutí mezi důstojníky a v armádě upozor- ňuje na vnitřní rozháranost celou cizinu až nepříjemně okatě. Za to o nejaktuálnějším problému, o válce, vynutili oba hodnostáři ze sebe projevy nálady odhodlané. Velko- vezír prohlásil, že kabinet se usnesl se- trvati ve válce, ježto vzhledem k válce jest programem kabinetu úplné a věcné uznání práv Turecka na Tripolsko. Vzpo- mněl pak útoku Italů na Dardanely a pra- vil, že Porta při této příležitosti prohlá- sila mocnostem, že při novém pokusu

Italů o útok na Dardanely by tyto opět za- vřela. Na to mluvil velkovezír o obsazení archipelských ostrovů a zdůraznil, že ob- sazení nemá samozřejmě rázu stálého opatření; kdyby jiní chtěli toho využíti, považoval by to kabinet za útok na inte- gritu Turecka. Kdyby Italové chtěli obsa- diti ještě jiné ostrovy, tu by Dardanely byly opět z opatrnosti zavřeny. Velko- vezír však nezapomněl dodat, že válkv netrvají věčně, což však nemá znamenat tolik, jakoby Turecko chtělo mír uzavřít okamžitě. »Dostali jsme — prohlásil mini- sterský předseda — jisté návrhy mírové, které obsahují zachování autority kalifátu, odškodnění a povolení ke zrušení kapitu- lací. Tyto podmínky však nestačí pro mír. K bosenské precedenci nesmí se pouka- zovati. Neboť za prvé je rozdíl veliký, za druhé byl tehdy jiný kabinet u vesla. O otázce odškodného mohlo by býti jednáno teprve v druhé řadě, avšak naším cílem je: úplné a věcné zachování suverenity. Jen za tu cenu může být mír vykoupen.« Poněvadž pak Italie stejně neochvějně trvá na tom, že Tripolsko jí musí připad- nout s veškerou svrchovaností, dalo se po pondělní schůzi turecké sněmovny sou- dit, že vnitřní nesnáze turecké jsou ne- patrné a že dlouhá válka povleče se dál — až konečně skončí někdy nějak mírem.

Dnes se situace naráz obrátila a dů- kladně. Kabinet mladotureckých ministrů odstupuje, poněvadž poměry ukázaly se silnějšími než všechna moc, již Mladoturci doufali v rukou mít. Demise je celým do- znáním toho, že za dosavadní vládou tu- reckou nestojí celý národ, ačkoliv pon- dělní mluvčí ve sněmovně v tom smyslu svá prohlášení činili. Slabým přiznáním bylo již obětování ministra války Šefketa paši. Ale nespokojená veřejnost a zejména nespokojenci v důstojnickém sboru žádali víc: odstoupení vlády, která už nemá prá- vo mluvit za Otomany, poněvadž s ní ná- rod nesouhlasí. Před několika měsíci uči- něná prohlášení, že celý národ je odhodlán bojovat s Italy až do krve vylití, byla pravdiva, poněvadž všechny strany bez rozdílu byly toho názoru, přes to, že opo- sice znala těžké chyby, které právě mi- nistrem války v Tripolsku byly učiněny.

Dnes je sitnace jiná. Tureckému státu vznikl horší nepřítel než je Italie, nepřítel vnitřních bojů. Těmto dvěma nepřátelům mladoturecký kabinet odolat nemohl, ač- koliv snad byl odhodlán nasadit vše pro udržení dosavadní moci. A ještě teď nasazují Mladoturci vše, aby z mizicí moci udrželi pokud možno nejvíc. Jejich muž, Said paša, dosavadní velkovezír, má být pověřen sestavením nového kabinetu. Mladoturci chtějí si tak zajistit zálohu pro poslední srážku, již jim bude svést s vnitřním nepřítelem, který stejně, jak Mladoturci, roste z armády. Vojenská liga nespokojenecká zamýšlí po- mocí války svrhnout mladotureckou stra- nu s nynější výše. Právě odstouplý kabi- net má být beránkem, na nějž se složí vina za válku, aby mohl být uzavřen mír. Noví lidé z vojenské lgy nespokojenců chtějí zachránit vlast, uzavřít mír s Italií a v případě výtky říci totéž, jak učinil Said paša v pondělí. Pokud se týče Bosny, byl u vlády jiný kabinet. Nový převrat v Turecku může tedy přinést dobro pro říši a mír Evropě. Pád mladotureckého kabi- netu je k tomu šťastným začátkem.

Demise kablnetu. Tel. - Z Cařihradu, 17. července. Kabinet podal dnes demisi. Přičinou demise byly nesnáze, které se v posledním okamžiku vyskytly při ob- sazení křesla ministra války Mahmudem Muktarem pašou, je- hož podmínky, zejména pokud se týkaií Albanie, byly prohlášeny za nepřija- telné. Ministr námořnictví podal svoji demisi již včera večer. Tel. - Z Cařihradu, 17. července. Demise kabinetu tureckého vyvolala ve sněmovně veliké překvapení. President podal zprávu o demisi a schůzi ihned ukončil. Na to byl president sně- movny a senátu povolán do paláce na po- radu o situaci. Demisi ministra námořnic- tví předcházela dlouhá audience téhožu sultána. Po demisi velkovezír konferovals odstupujícími ministry. V mladotureckých kruzích pracuje se k tomu, aby Said paša byl pověřen opět u- tvořením kabineťu. Proslýchá se též, že turecký vyslanec v Londýně Tev- sik paša byl opětně tázán, zdali by ne- chtěl převzíti místo velkovezíra. Tomuto přání asi Tevsik paša nevyhoví. Mladoturecká agitace mezi důstojníky. Tel. - Z Caříhradu, 17. července. Dle zpráv, které došly mladoturecký výbor, selhala prý prozatím revolta dů- stojníků. Mladoturci tvrdí, že 80 procent důstojníků zůstalo věrno komitétu. Mlado- turecký výbor vyslal na všechny strany své emisary, aby důstojníky opět získali pro výbor. Řádění čet. Tel. - Ze Sofie, 17. července. Neznámí pachatelé přepadli u stanice Küstendilu postiliona, zavraždili jej

s četníkem, který jej provázel, načež vy- loupili poštovní vůz, ve kterém bylo deset tisíc franků. Lupiči prchli beze stopy. Italy zabavená pošta. Tel. - Z Cařihradu, 17. července. Dle oficiálních zpráv zadržely italské válečné lodi parník Ismailie, který měl na palubě poštu Hodeida — Djedda. Na parníku provedena byla revise, při níž pět poštovních balíků bylo Italy zabavenlo. 400 raněný ch. Tel. - Z Cařihradu, 17. července. Italské dopravní lodi vylodily na o- strově Kosu 400 italských raněných ze Zanzuru.

Ze Slovenska. (Panslavismus v Nitranské sto- lici. — Martinské slavnosti.) Slovenská práce uvědomovací a orga- nisace hospodářská, pokud se týká venko- va, daří se dosud nejlépe v stolicích zá- padních, přimoravských: v Nitranské a Prešpurské stolici. Jsou zde pro ni pod- mínky příznivější, než kdekoliv dále na vý- chod. Lid je hospodářsky značně pokroči- lý, majetný a tudíž neodvislý a také blíz- ké sousedství Moravy není bez významuí. Družstevní hnutí, rozvinuté jmenovitě v o- kolí Skalice, účast slovenská v stoličném výboru Prešpurské stolice, řízená z Pre- špurku, silný příliv žactva na české zim- ní školy hospodářské z těchto krajů, rez- voj slovenského peněžnictví, které až na 4—5 míst obsadilo již téměř všecka důle- žitá střediska, to vše jsou výmluvné d kla- dy, že slovenská věc zde je opravdu na postupu. Ani rozvratné klerikální agitaci Slov. Lud. Novin prešpurských, vedené tak surovým způsobem lidmi, jako red. P. Tománek, nezdařilo se dosud vnésti do slovenského lidového hnutí rozkol a kon- fesijní nevraživost. V okolí Senice podniknuta byla pomo ! Českoslovanské Jednoty nová akce: Zři- zovány po dědinách lidové knihovničky. Za loňský rok vzniklo jich přes třicet. Slovenská produkce knižní chudá a z části málo pro tyto potřeby vhodná, ovšem ne- stačila, a knihovničky byly tedy přiroze- ně doplňovány dobrými knihami českými. Ale tu se ukázalo, jaký až nepříčetný strach mají Maďaři z české knihy, české

FEUILLETON. lapoleonův mameluk. Literatura o Napoleonovi roste způso- bem úžasným, přímo lavinovým. Vedle tustých foliantů, vydaných u příležitosti výročí r. 1812, přicházejí na trh knihku- pecký menší knížky, skoro brožurky,v sichž se mnohdy zachycnje jeden jediný noment z bohatého a pestrého života slavného Korsikána. Je zcela přirozené, že mezi takovou spoustou příspěvků ke ka- rakteristice Napoleonově je velmi mnoho braku a dobré věci jsou jako hrozinky v prostředné připraveném těstě. Někdy však nepatrný sešitek přináší mnohem víc. než by mu člověk na první pohled duvěřoval i když má titul sebe lákavějši. A právě v těchto dnech vyšla podobná práce, jejíž titul slibuje velmi nnohoa jejíž obsah nezůstává ze slibu ničeho dlu- žen. Je to francouzský spisek »Souvenirs že Roustan, mamelouk de Napoleon I.« — Vzpomínky Rustanovy, mameluka Napo- leona I. — jejž vydal známý vydavatel francouzských knih o Napoleonovi Paul Cottin, bibliotekář pařížského arsenálu. Skvělou předmluvu napsal ke knize jiný badatcl o životě velkého císaře Frédéri Masson. Napoleon nusil zažít v celém rozsahu to, o čem výstižné verše napsal elegantní Říman Publius Ovidius Naso, když byl vypovězen z příjemného Říma dob Au- gustových do nevlídného Tomi na Černém moři. Naso sepsal v tomto vyhnanství Dopisy z Pontu« a ve svých Tristiích zasteskl si: »Pokud jsi ve štěstí, budeš mít mnoho přátel, ve chvilich, kdy osud

ti nepřeje, shledáš, že jsi sám.« Když po velkolepé kampani r. 1814, kdy Napoleo- nův genius ještě jednou zazářil jako ve dnech vítězství u Arcole a Rivoli, vrátil se císař do Fontainebleau s hrstkou věr- ných, opouštěl ho kde kdo; nejen vzneše- ní z Boží milosti, kteří se kol něho tlačili v slavných dnech erfurtských a drážďan- ských, ale i jeho ministři, komoří, dokon- ce i jeho generálové, kteří zažili s ním do- by slávy. A v oné chvíli opustil ho bez hlesu i věrný jeho sluha Rustan. Mnozíz těch posledních uprchlíků z okolí Napoleo- nova napsali o velkém císaři své vzpo- mínky, málo které však jsou tak zajímavé jako Rustanovy. Rustan byl ovšem ne- vzdělaný Gruzín, jak píše Masson, polo- asiat, který sotva uměl řádně číst a psát. Ale náleží k Napoleonovi jako ohon ke kometě. Nikdo se fysicky — a ovšem jen fysicky — nestýkal s velkým císařem důkladněji než Rustan; doprovázel ho ve všech válečných taženích, prodělal s ním všecky útrapy i slavné dny. Přes svou negramotnost měl Rustan značný pozoro- vací talent a tak upravené čtení pozná- mek dlouholetého sluhy je nejvýš zají- mavé. Předmluva Massonova je jemná aka- demická studie o revuích a memoirech. Tento napoleonský badatel svým povolá- nim nucen, přečetl celou řadu memoiro- vých děl a spisů. Na základě takto získa- ných trpkých zkušeností rozděluje Mas- son pisatele pamětí a vzpomínek na tři druhy: na takové, kteří jsou stiháni tou- hou po velikosti, kteří trpí ideou proná- sledovací a konečně třetím typem jsou pi- satelé, kteří se snaží vývojově sebe sa- ma co nejvíc povznést a učinit vzneše- ným.

Pokud jde o našeho pisatele Rustana Raza — tak se totiž jmenoval — není u něho stopy po tom, že by trpěl ideou pro- následovací. Zdá se, že by raději zveličo- val. Ostatně není u něho zevnější příčiny, aby se dal zmíněnou fixní myšlenkou pro- následovat. Nehledíme-li k jeho rannému mládí, dařilo se mu v životě velmi dobře a dokonce při velkém pádu svého velkého pána dovedl se velmi obratně zachránit. Vždyť Rustan docílil toho, že v době re- staurace mohl vystupovat na divadlechv Londýně a nechati se za dobrý peníz ob- divovat v původním kostymu, v němž obsluhoval velkého císaře. Nelze se di- vit Napoleonovi, že zahodil Rustanovu žádost do koše, když se roku 1815 uchá- zel znova o přízeň svého bývalého pána. Napoleon řekl tehdy svému věrnému slu- hovi Marchandovi: »Je to zbabělec, ne- mluv mi už o něm!« Rustan Raza byl zbabělcem, ovšem nikoliv ve fysickém slova smyslu. Ve vřavě válečné nezadal si s odvahou sta- tečných Čerkesů. O několik kulek mu ne- šlo a v boji muže proti muži osvědčil se nejvýš statečným. To mu bylo dáno ra- sou a již dříve utvrdil ho osud proti ze- vnějšímu nebezpečí. Bylo mu sedm let. když se ztratil své matce, na cestě do Armenie, kam šla hledat svého manžela. Dlouho nevzdával se Rustan naděje shle- dat se se svou matkou a Napoleonova do- bromyslnost v soukromém životě nejeví se nikde příjemněji než v tom, jak podpo- ruje Rustana ve snaze, dostat nějaké zprá- vy o rodičích. Čteme-li o mládí Rustanově, jako bychom probírali stránky z »Tisíce a jed- né noci«. Jako dítě byl Rustan Tatary za- jat a sedmkrát prodán. Jeho poslední ku- pec ho dopravil nejprve do Cařihradu, po- tom do Kahýry, kde Rustan vstoupil jako

mameluk do služeb Sala beje. Jeho nový pán byl r. 1799 v Akce otráven hrozným Džezarem pašou, obráncem Akky proti generálu Bonapartovi. Rustan vrátil se do Kahýry a vstoupil do služeb šejka Aba Bekra, Francouzům oddaného. V novém domě byl vlídně přijat a zejména dámy serailové ho hýčkaly. Možno-li mu věřit — právě ve věcech lásky se týkajících přehánějí pisatelé memoirů velmi rádi — byla by jedenáctiletá dcera šejkova ráda se stala Rustanovou ženou. Rustan byl tou dobou statný a sličný mladý muž, ale šejk měl pro svou dceru vyhlednutého že- nicha zcela jiného. Zavržený zeť vstoupil proto velmi rád do služeb Bonapartových, jemuž ho spřátelený šejk přenechal. Generál vyzkoušel Rustanovu odvahu na válečném poli a vzal si ho pak s sebou, když opustil Egypt. V Provenci zažil Rustan dobrodružství, které mu ukázalo Francii ve světle málo příznivém. Nejisto- ta na silnicích byla tehdy velká, loupeži- vých tlup bylo až až, zejména na jihu Francie. Spěchaje za svým velitelem do Paříže, byl Rustan a cestující s ním dá- ma přepadeni lupiči, kteří byli tak nega- lantní, že dámě uloupili vše a nechali jí jen košili. Také na dvoře konsulově byl Rustan dámami hýčkán. Nevlastní dcera konsu- lova Hortense prokázala mu dokonce čest. že ho namalovala. Vůbec žil Rustan v Paříži a v Malmaisonu životem ne-li po- hodlným, tak jistě změnami bohatém. Jen s finančními poměry nebyl s počátku spo- kojen, poněvadž prý s počátku nedostával plat. Pravděpodobně mu to konsul a po- tomní císař nahradil. Rustan dostával po- tom slušný plat a císař zaplatil zaň velkou hostinu, když se ženil s dcerou jednoho z Napoleonových. Zadarmo komorníků