V Brně, 6. zi.

LIDOVE IOVmY.

Strvna W

Ze soudní síně. Boj na deštník. (Zločin veřejného násilí. — Před senátem zem- ského soudu v Brně.) Matěj Olejník, občan žabovřeský, vydal se dne 16. června na menší cestu do světa, vy- zbrojiv se k tomu cíli deštníkem. Neměl urči- tého cíle, avšak měl aspoň určitý směr, leč i to- ho pozbyl, když se byl několikrát zastavila pesílil douškem piva. Nedělní klid a ticho svá- teční mocně dojímalo duší jeho, až si konečně řekl: »Proč pak by si's, Mates, nevyhodil z ko- cejtka?« A jak řekl, tak učinil. Ježto se zrovna octl před pověstnou ho- spodou Šostalovou, vešel dovnitř, věda, že tam v každý čas najde vybranou společnost. Byl přátelsky uvítán, dal si nalít a popíjel. Jak vid- no, letošní mizerné a chladné léto nemělo vli- vu na žízeň člověčenstva. Když už měl Olejník několikátou v sobě. ozvaly se z venčí teskné hlasy trub, dušený ra- chot vozu, šepot plkavých babek. Šel pohřeb. Hosté hospody Šostalovy vyhrnuli se ven, aby se podivali, i vyšel také Olejník. Mával při tom deštníkem a tvářil se tak pohnutě, že několik rozvážnějších lidí snažilo se ho zatlačit dovnitř. To Olejníka teprve rozlítostnilo. Napil se a spustil řeči vyčítavé proti všem, kdo mu za- bránili prolévati přebytečné slzy. Ti, když byli zase zahrnuli jeho výtkami, odpovídali nezůstá- vajíce dlužní slov. až posléze Olejník zapřísáhal. se, nebudou-li mlčeti, že je umičí důkladnějším instrumentem než je jazyk. V zápěti hrozbu svou splnil, vytasiv deštník, přilícil ho a hnal útokem na své protivníky.

Nejbliže stál pan Václav Studený a O- tejník obořil se na něho a zaříkal se, že mu musí vypíchnout oko. Podnikl trojnásobný útok na štěstí bezvýsledný. Potom obrátil svou zbraň na protisedícího Jana Šultesa, jenž se usmál, a měl býti za to okamžitě ztrestán, třetí obětí Olejníkovou stal se pan Václav Ja- lový, kolovrátkář, jenž musel mimo nebezpe- čí, hrozšcího šermem deštníkovým. snéstii hromadu různorodých nadávek. Hosté paní Šostalové již od nějaké doby jsou většinou lidé dobromyslní a hledí si ra- ději svých vlastních požitků a proto dopřávají si navzájem pokoje a v míru odnaučují se uži- vati zbraní sečných, bodných, střelných a vý- bušných. Proto když Olejník jal se ohrožovati mír svým deštníkem, nevěděl si nikdo rady, jak ho zkrotit bez pohromy, pročež posláno bylo pro moc ozbrojenou, udržující veřejný po- řádek. Na tržiště dostavil se záhy strážník Karel Ondráček a vyzval Olejníka, aby ho násle- doval do šatiavy. Vzbouřenec neuposlechl i byl veden mocí. Když se však ocitl na ulici, přešel od defensivy k ofensivě a svedl — nikoliv boj na nůž, jak se říká, nýbrž na deštník. Žel, dešt- ník je zbraň poněkud zastaralá proti šavlis revolverem, leč Olejník se nevzdával, až stráž- ník vyzval mimojdoucího Adolfa Blažka, aby mu pomohl vzbouřence dopravit na místo pa- třičné, do šatlavy.

Olejník s napětím posledních sil, než mu byl deštník vyrván, obořil se i na Blažka, aby konání rozkazu vrchnostenského — policajt je podle zákona totiž také vrchnost jako kníže Liechtenstein nebo jehnický Bauer — zmařil násilným vztažením ruky. Olejník vztáhl na Blažka násilně ruku nohou, kopl ho do břicha, potom se vzepřel ještě strážníkovi, udeřil ho a nadal mu lumpů. Šatlava ho přece neminula a nyní se pro svůj boj na deštník zodpovídal před senátem zemského soudu. Pokusil se svésti všechno na opilost a rozčilení, avšak jinými podrobnostmi lež o zákazu vypravoval sám, že byl ještě při vědomí a zdravém rozumu. Tak udal, že mu Blažek před »výkonem rozkazu vrchnosten- ského« dal náramnou facku. Svědek Blažeko ni nevěděl, strážník se upamatoval, že ta facka byla odpovědí na ono svrchuzmíněné kopnuti do břicha a že to vlastně facka nebyla, nýbrž jen jakási skromná sebeobrana. Slavný soud uváživ různé okolnosti, uznal Olejníka vinným zločinem veřejného násilí spá- chaného jen na policajtovi, přestupkem urážky úřední osoby a proti bezpečnosti zdraví, začež ho odsoudil na pět měsíců do těžkého žaláře zostřeného čtrnáctidenně postem.

Výměnkářka. (Zločin vraždy úkladné. — Před porotním sou- dem v Jihlavě.) Svého času přinesli jsme zprávu o porot- ním ličení ze dne 6. května, jež konalo se v Ji- hlavě proti manželům Josefu a Františce Do- čekalovým pro zločin vraždy, spáchané na vlastní matce Františky Dočekalové. Tato naváděla svého muže tak dlouho, aby hodil matku její Františku Jonášovou do studnya zbavil se obtížného výměnku, až konečně od- hodlal se Dočkal dne 15. ledna čin provésti když stará výměnkářka šla časně ráno pro vodu, vrazil do ní ze zadu tak, že hlavou spadla do vody. Útok se nezdařil, neboť stařena zachytila se o dřevěné roubení a začala volati o pomoc. Tu přiběhla vlastní dcera a uchopivši matku, aby nemohla utéci, pobádala muže, aby ji chytil za krk, načež oba násilně ji do studny vstrčilia Dočekalová honem přinesla necky na prádlo. aby muž jimi stařenu pod vodou přidržel. Po vykonání ukrutného tohoto činu začali pachatelé naříkat, že matka spadla do studny a volali sousedy, kteří vytáhli Jonášovou z ne- hluboké studny — mrtvou. Celá obec Čichov u Třebiče byla rozrušena tímto zločinem, nebot veřejné mínění ihned označovalo manžele Do- čekalovy za vrahy. Ti byli ještě v noci druhého dne zatčeni a do Jihlavy odvedeni, kde se k činu svému kajicně doznali. Fřed porotou dne 6. května popírali vra- žedný úmysl a na návrh státního zástupce bylo tehdy líčení odročeno, aby krevní skvrny na neckách mohly býti prozkoumány. Znalec prof. Slavík z české university prohlásil po pro vede- dených zkouškách, že krev na neckách není lid- ská, nýbrž zvířecí, pravděpodobně z vepře, tak- že je možné, že tam zůstala, když zabíjen byl vepř, což také oba obžalovaní v květnovém po- rotním období tvrdili.

Nové líčení konalo se dne 2. a 3. září a byli při něm všichni svědci znovu slyšeni. Pozdě večer v úterý byl vynesen roz- sudek. Na otázku potutelné vraždy u Františky Dočekalové odpověděli porotci 7 hlasy ano, 5 hlasy ne, pročež byla pro tento zločin sproštěna, u Dočekala byla tato otázka všemi hlasy zá- porně zodpověděna. Na otázku zabití př- svědčili porotci všemi hlasy a soudní dvůr vyměřil oběma obžalovaným trest těžkého žaláře Františce Dočekalové dva- náct let. Josefu Dočekalovi deset let, zo- střeného posty v den vraždy temnou komorou. Knižecí hříbky. (Zločin veřejného násilí. — Před senátem kraj- ského soudu v Olomouci.) Knížecí hajný Hynek Pokorný v Draha- nech přistihl 25. července továrního krejčího Kajetána Bernáda z Plumlova, kterýs chlapcem sbíral do koše houby. Hajný mu ozná- mil, že je to zakázáno, Bernád namítal, že ta- kové zákony nejsou, které by něco podobného zapovídaly a žďuchl ho do prsou a také na hajného napřáhl hůl. Poněvadž má hromádku dětí, dostal jen čtrnáct dní těžkého žaláře, po- stem týdně zostřeného. Domácí zlodějka (Zločin krádeže. — Před senátem krajského soudu v Olomouci.) Služka Vilemína Eibylinová z Nemilan je cizímu majetku nebezpečná osoba. Nyní byla ve službě u majitelky prádelny Marie Šná- blové v Olomouci. V nestřežené chvíli odcizila z uzamčeného krámu obnos 90 korun, šatstvoa prádlo. Konečně byla dopadena. Soud jí vyměřil tři měsíce těžkého žaláře, postem týdně zo- střeného. Zaopatření. (Zločin urážky císaře. — Před senátem kraj- ského soudu v Olomouci. Nádenice Žofie Šopová z Prostějova byla trestaná mnohokrát a nic nenávidí tak

jako práci a svobodu. Když onehdy byla v Olo- moucí zatčena pro potulku a žebrotu, hned při svém výslechu neuctivě se vyslovila o císaři před svědky, aby zase na delší čas byla za- opatřena jako na výměně. I stalo se ji po vůli k velké spokojenosti. Rozsudek zněl na tři roky těžkého žaláře, měsíčně postem zostřeného. Od- počine si tedy na delší čas.

Tržní zprávy. Z Uh. Hradiště, 4. září. Ječmen 19.82, 20.60 17.50, žito 19.46, 19.60, 19.—, oves 18.77, 19.50 18.—, pšenice 22.50, 23.—, 22.— za 100 kg. máslo 2.60 za 1 kg. Z Velké Byteše, 5. září. Žito po 17.—, ječ- men po 16.—, oves po 16.—, brambory po 6.— (Zaslá n o.) Velectěným hospodyním a všem p. t. odběra- telám láhvového mléka v Brně! Starobrněnská mlékárna uvede měsícem zářím počínaje do obchodu pasteurisované bakteril prosté mléko v láhvích, které co do jakosti předčiti bude veškeré dosud v Brně prodávané. Mléko bude z panských dvorů od zdravých, zvlášť vybraných kráv, nejlepším krmivem krmených. K dostání ve všech mlé- kařských obchodech neb přímo ze starobrněn- ské mlékárny Pr. Kupčíka v Brně, Ugartova ulice 12——16. Telefon 1082. 7365

Různé zprávy. Ctitelám a přátelům H. Schwaigra dopo- ručuje se jako trvalá památka jeho Album, které obsahuje 35, většinou barevných, kar- tonů a v textovém doprovodu prof. Táborského 36 ilustrací, většinou též barevných. Cena brož. místo K 60.—, nyní jen K 20.—. Jsou to již po- slední exempláře, avšak zcela čisté a bezvadné. Vázané výtisky nejsou více. Objednávky obra- tem vyřizuje A. Piša, knihkupec c. k. české vys. školy technické v Brně. Lze též objednati na splátky. 9692 Sokol I. v Král. Poli počne již tuto neděli cvičiti národní tance hodové na Besedním do- mě. Začátek o půl 7. hod. večer. Tuto neděll za každého počasí koncert Národní kapely na Besedním domě v Králově Poli. Začátek po 3. hod. Vstupné 30 hal. Ve- škeré pp. hosty a příznivce srdečně zve na dobré pobavení restauratér Gacík. Flekovské pivo v láhvích. Při stálé ode- bírce dodám do domu. První objednávku račte učinitl korespondenčním lístkem. Červinka. Flekovská pivnice v Král. Poll. 7344 Za vydávání a redakci odpovídá Bohuslav Štěchovský.—Tiskem Lidové tiskárny v Brně. společenstva zapsaného s ručením obmezeným. LASY Z OBECENSTVA. Rozpoznání všech nemocí prosvětlováním těla lidského Roentgenovými paprsky ve státně autorisovaném ústavu Med. Dra. EVŽENA KODONA V BRNĚ, Velké ná- městí č. 3 (Herberův dům). 652 pravé frane, ochr. speci-

„ElGs ality pro pány, Iajak. zák. chr. zn., nejl. dosud známé zboží, 3 kusy K 1.10, 6 kusů K 1.90, 12 kusů K 3.60, s přil. zal. brož. obráz. cenn. 82 str. a 1 fot. za obnos předem ve znám. zasl. neb dobír. zasílá zcela nenáp. J. KUKLA, Praha, Perlová ul. čís. 77. Jediná odborná firma! Brožov. ilustrov., velm obsáhlý cenník s podrob. vysvětiením poštou v obálce zdarma a franko. 6733 Rozumní pání žáday pouze „ a dámy lék. odporuč. gumové speciklity, č. I. 3 kusy K 1.20, 12 kusů K 4.20, č. II. 8 kusy K 1.7 , 12 kusů K 6.20, č. III. 3 kusy K 2.20, 12 kusů K 8.20. Zásilky na dobír. vyřizuje nenápadně firma J. KUKLA, Praha, Perlová ul. 77. Cenník s vyobr., návedy a vysvětlením se na požádání úplně zdarma a frko. v obálce zašle

Továrna lepenky, lolačních ploten. areen kerb taplovaker hmoty, všech druhů slejů a mazadal JOSEF PAULIK Brno-Židenice. Telefon 1392. Krytby lepenkou i na šindel, dřevona- nentky, astaltové dlažby, lnelaos parníeh kotlu a potrubí teplevzdornou hmoton, lse- laee zdiva proti vlhku. OPRAVY A NATĚRY STARÝCH STŘECN.

Povídka z Orientu. — Švédsky napsal Werner v. Heidenstam. Pospíchat? Jak to? To slovo znělo vesele a šumně kol uší Strážce lilií, an vyváděl, zívaje pohodlně a zvolna, osla ze stáje. Konečně se zase trochu cítil samostat- ným pánem, jako tomu bývalo obvykle. V několika aplynulých hodinách změnil se Emin v tyrana domu nejhoršího rázu a rožradostněn, že se ho zbavil, počal s bzučeti písničku, kterou si pamatoval ze svého dětství v Sudanu. Tam dole v Sudanu, tam bylo vše jiné. Štrý kraj byl pouze žlutý písek vůkol a z písčiny čněly žlutočervené nebo černé skaliny, podobajíce se hřbetům Egypťanů a Negrů. Každý tam dělal, co chtěl. A ne- chtělo se jim ničeho jiného než ležeti v poledne ve stínu, ráno a večer zase na výsluní. Na musulmanskou dravost, která z něho udětala kleštěnce, vzpomínal zřídka. Přes to však, aniž o tom věděl, začal po- ciťovati jakousi potměšilou nenávist vůči mužům vůbec a neméně vůči svému p- novi. Byl jako kočka, která může zkrot- nouti a lísati se, nikdy však není dosti věrnou a oddanou. Amci byli v Damašku také kleštěnci, kteří milovalí své pány bezmezně odďaně. Pohodlným, couravým krokem šinul se Strážce lilií ulicemi do předměstí Mei- danu, aby koupil několik rýčů u obchod- níka železem Abn Hassada. Abn znamená otec, avšak užívá se toho slova často iv případech, kdybychom řekli »přítel« nebo »kmocháček«. Řekněme tedy zkrátka — kmocháček Hassad. Strážce liší usedl líně, vystrkuje břt- cho na mastabu — malé sedátko, umístě- né před krámem ve výši podlážky.

»Šťastný dobrý den, kmocháčku Has- sade!« »Šťastný!« »Jak je s tvým zdravím?« »Bohudíky, ne právě zle. Bůh je mocný.« »Bůh je mocný a moudrý, ba, ba.« »Chvála a sláva bohu na nebesích. synu! Jak je s tvým zdravím?« »Dobře, bůh buď pochválen.« »Ano, buď pochválen, synu!« »A ty posud ještě prodáváš staré že- lezné haraburdí, kmocháčku Hassade?« »Ach, můj synu, to není haraburdí, to jsou vzácné práce ze železa. Bůh stále ještě žehná dílu mých rukou. Buď po- chválen.« »Ba, ba. Jemu jedině sláva na nebe- sích i na zemi! Zdá se mi, že tamhlev koutě vidím několik železných rýčů.« »Ovšem, ovšem. Chceš snad něco koupit, můj synu? Radil bych ti, abys koupil tyto zázračně krásné, nádherně vy- pracované srpy. Podívej se, ta rukojef. to ostří! O. ó! Nejdřív musíš však se mnou vypít koflík kávy.« Kmocháček zavolal o kávu nazdařbůh do pestrého proudu turbanů mimojdoucích. Okamžitě bylo slovo jeho zaslechnuto na- proti v kavárně. V několika minutách se- děli Abn Hassad a jeho černý zákazníku koflíku kávy.

Zatím Emin a jeho přátelé vyčkávali v smrtelné úzkosti a neklidu návratu kte- štěncova. Každá vteřina, jež míjela, byla drahocennou, drahocennější, než aby ji byto možno vyvážiti zlatem. Osud jejich. ba snad i islamu, závisel na rychlosti kle- štěncově. Avšak člověk je již tolik ovo- cem výchovy, že i v nejvážnějších chví- lích neodvažuje se upustiti od zvyků, jichž se naučil vážit. Nic na světě, ani Eminovo velitelské »Rychle, rychle!« nepřimělo Strážce lilií, aby upustil od obvyklých řečnických obratů a formalit, předcházejí- cích každý obchod. Olizuje se jazykem, usrkl kávya pravil: »Ceníš vysoko své lopaty?« »Vysoko? Nu, jak to myslíš? Jsou mým nejvzácnějším zbožím. Radím ti tu- díž jako tvůj i tvého pána nejvěrnější, dávný přítel, abys raději koupil tyto za báječně zhotovené srpy. Káva nechťt dobře chutná!« »Nápodobně, kmocháčku Hassade, nechť chutná! Bůh rozmnož tvé jmění a statek! Co žádáš za takovou železnou lopatečku ?«

»Vzhledem k neobyčejně pečlivé prá- ci, kterou vyžadovala, je hezky drahá. Naproti tomu mistrovsky provedený srp ti nechám za bidných 50 para. Pohled, jak se blýští! Tož, musíš se mnou vy- kouřit dýmku, drahý příteli!« Kmocháček Hassad znova zavolal do pestré směsice turbanů. Tentokrát objevil se malý, hnědý chasník s mosaznou mískou, aby odnesl vyprázdněné malé koflíčky, které stályv malých mosazných podstavečcích jako skořápky v číškách na vajíčka. Pak postavil k uchám obou smlouva- jících přátel po nargilé a podal jim hado- vité dlouhé trubice. Nargilé, vodní dýmka. podobalo se napolo vodou naplněné, zdo- bené, skleněné lahvi. Hlavní část tvořila hlavička, nacpaná tabákem, na kterou byl položen kousek řeřavého uhlu. Strážce lilií nasadil korálově červe- nou třubici na své ještě červenější černoš- ské rty a dýmal dlouho a pohodlně, aniž prones! slova. Zatím uplynulo zase dobře deset mhut z tch několika krátkých ho- din, na nichž možni závisela budoucnost města. Konečně odfouíkl kmocháček Hassad hustý mrak kouře ke stropu svého krám- ku a chopil se znovu takto řeči: »Necht chutná ti dýmka! Můj dům je domen tvým.« »Nechť tobě chutná dýmka, kmo cháčku!«