ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 2eb86860-66c5-11dc-bbf3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 11 celkem · entity: place 18, person 15
1 article
Z Vídně, 29. března.
Vídeň
2 article
(Milanova pozůstalost. — Ze sta- tistiky o pohybu vídeňského oby- vatelstva. — Mízerie elektrický ch dráh.) U okresního soudu zdejšího vnitřního města I. konalo se včera přihlašovací stání ve věcech pozůstalosti ve Vídni zemřelého někdejšího krále Milána. Akt a fascikl této pozůstalosti věnovaný má nadpis »Milan Obrenovič« a vedle tohoto nadpisu je v závorkách připojeno: »(kdysi král srbský)«. V úřadních vyhláškách byl včerejší den vyznačen jakožto konečný termín, do kte- rého věřitelové a nápadníci na dědictví své ná- roky mají přihlásit. Avšak tyto nároky mohlya mohou se týkati jenom Milanova majetku, jenž v Rakousku se nalezá a kterýž se omezuje toliko na věci, kterých zesnulý osobně potřebo- val nebo užíval, jakož i na hotové peníze, jež v době Milanova úmrtí v jeho držení se nale- zaly. Ježto pak věřitelové zesnulého bývalého srbského krále, kterých prý je velmi slušný počet, skrze zdejší srbské vyslanectví uspoko- jeni budou (anebo nebudou), neočekávají se v příčině Milanovy pozůstalosti žádné procesy.
Milanův Obrenovič Vídeň Milán Rakousko
3 article
Osoby, které při včerejším stání nároků svých nepřihlásily, pozbývají před rakouským soudem práva, ježto pozůstalost srbskému vyslanectvu odevzdána bude. Ovšem mohou se práva svého domáhati v Srbsku. Jednání takové není veřejné a proto nejsou veřejnosti známy žádné podrob- nosti. Sděluje se jenom, že ústních přihlášek žádných nebylo t. j. že byly všechny nároky reklamovány písemně. Není pochybnosti, že vyjde časem na jevo, kdo všechno a jakým nárokem se k pozůstalosti prohlásil; prozatím arci šetří se reputace zesnulého potentáta. Není prosto zajímavosti, že se v paříž- ských listech zrovna touž dobou, při zprávěo činnosti velké tamější státní zastavárny »Mone de pieté« (která pouze na dvě procenta půj- čuje !) objevila vzpomínka či zpráva, že bývalý král Milan kdysi, když v pařížském »Jockey- klubu« neobyčejně mnoho prohrával, v řečeném dobročinném ústavu »srbskou korunu« zastavil. Při této kratinké zprávě vnucuje se několik otázek na př.: Je vůbec nějaká srbská králov- ská koruna? A je-li skutečně: Což vozil král Milan tuto korunu s sebou na svých dobro- družných cestách za Venuší a hazardem ?A jestli ji 5vozil: Je snad tato koruna dosud v držení pařížské velké zastavárny, že se o nl zmínka děje právě při uveřejňování výkazuo činnosti ústavu? Specialisté v srbských záleži- tostech neopomenou zajisté po věci se po- ohlednouti. Statistický výkaz vídeňského úřadního listu o pohybu obyvatelstva města Vídně za měsíc leden 1901 přináší některá zajímavá data. V řečeném měsící narodilo se totiž ve Vídni
Milan Venuše Srbsko Vídeň
4 article
celkem 4471 dětí, manželských i nomanžel- ských. Z tohoto počtu připadá na katolické ro- diče 2639 manželských a 1406 nemanželských dětí, na evangelické rodiče 76 manželskýcha 30 nemanželských dětí, na židovské pak rodiče 234 manželských a 39 nemanželských dětí. Připadá tudíž u katolíků na každých 100 man- želských dětí 54 dětí nemanželských, u prote- stantů na každých 100 manželských 30 ne- manželských a u židů na každých 100 man- želských 17 nemanželských. Procento neman- želských dětí u vídeňských katolíků je každým způsobem nápadno a jsou lidé, kteří se vypá- trati snaží příčinu tohoto zjevu. Počet neman- želských dětí nepovažuje se už dávno za mě- řítko vlastní mravnosti či nemravnosti toho kte- rého lidu, ale stoupání tohoto počtu je každým způsobem přece jenom známkou, že někde něco vadí, a tuto vadu shledávají mnozí v ne- rozlučnosti církevně uzavřeného katolického manželského svazku čili, prostě řečeno, v okol- nosti, že od lože a stolu rozvedení katoličtí manželé jiného sňatku uzavírati nesmějí. Z če- hož se vyvozuje potřeba, aby po příkladu ka- tolické Francie také v Rakousku příslušný zá- kon byl změněn či opraven. Ale do toho je ještě daleko! Nedávná živelní pohroma, o níž jsem na tomto místě pojednal, ukázala velmi křiklavým způsobem nebezpečnost vrchního vedení při městských elektrických tramwayích čili dráhách.
Rakousko
5 article
Tato nebezpečnost je obecně již uznána a obecně se také uznává, že vrchní vedení odstraněno býti musí. Avšak co je platno toto theoretické uznávání potřeby, když nikdo nechce převzíti náklad, jejž by přetvoření a přeložení elektri- ckého vedení způsobilo! Z této otázky vznikl zde celý roj processů a tím časem zůstává ne- bezpečí nebezpečím. Teprve včera usnesla se opět městská rada vídeňská, že podá proti vý- nosům ministerstva železnic, jež na úkor obce vydány byly, stížnost k správnímu soudu. V těchto výnosech činí totiž ministerstvo železnic vídeňskou obec, jakožto podnikatelku a konces- sionářku zodpovědnu za celou mizerii vídeňských elektrických uličních drah. Stížnost tato bude míti asi úspěch, neboť ministerstvo železnie, kteréž má ve sboru svých hodnostářů — anebo má aspoň míti — odborné znalce prvního řádu, je samo tou mizerií vinno, ježto dalo na zřízení elektrických městských dráh s vrchním vedením koncessi v době, kdy vrchní vedení již skoro obecně bylo odsouzeno. Kdo na zřízení veřej- ného, očividného nebezpečí udělil koncessi a kdo pořízenou již mizerii při komissi schválil, nemá práva na podnikatele žalovat a všechnu vinu svalovat. Elektrická mizerie vídeňská není ostatně ze všech nejhorší, neboť veliká většina tramway- ových linií má dosud pohon koňský a přes
6 article
Okružní čili Rynkovou třídu jezdí — kromě koněk — elektrické vozy s akkumulátory, bez drátového vedení. Jeden účinek mají — jak se zdá — ža- loby na mizerii a nebezpečnost vrchního vedení už přece: tramwayová trať od Okružní třídy kolem budovy říšské rady, Stadionovou ulicía Josefovskou třídou k velké lokomotivové dráze městské přetvořuje se právě na elektrickou uliční dráhu s vedením spodním. Z toho vzniká namnoze naděje, že bude nebezpečnému a od- pornému panství nemotorného a primitivního vrchního vedení již konec. Ostatně objevují se už na obzoru obrysy městských drah motoro- vých, hnaných bez koní, páry a elektřiny, jako známé automobilové vozy, benzinem, stlačeným vzduchem atd. Avšak to je »hudba budoucnosti« a v Rakousku přichází skoro všechno o my- šlenku a dlouhou dobu později.
Rynkova třída Rakousko
7 article Linecké obrázky. (Pav. zpr. »N. L..)
Linecké obrázky. (Pav. zpr. »N. L..) Z Lince, 23. března. Slyšeli nebo četli jste už něco o českém životě v Linci? Myslím že nikoliv, neboť Linec jest »stramm doutsch« a nedávno věnovala zdejší »Montagspost« celý úvodník dámě, která se odvážila promluviti se slkžkou na ulici ně- kolik českých slov. A přece . .. Každému, kdo kráčí ulicemi lineckými, musí býti nápadným značný počet firem s če- skými jmeny. Český hovor, zviáště v letní pod- večer, kdy chasníci a služky na táčkách se scházejí, odevšad zaznívá. Známo jest, že úřad- nictvo i dělnictvo na dráze z větší části jest národnosti české. Zkrátka mezi Němci zdejšími okřídleným slovem stala se průpověď: »Kam se člověk ohledne, všude nějaký pém !« A tu maně naskytá se otázka, kolik že vlastně je těch Čechů v Linci? Snadná otázka, ale — nesnadná odpověd! Informovali jsme se u znalců zdejších po- měrů, kteří zde již dlouhá leta žijí. Jedni řekli: tak kolem dvou tisíců. Druzí hádali na 4—6 tisíc. Vzali jsme ku pomoci adresář a počítali česká jmena. Dopočítali jsme se osmi procent, což by činilo při 70.000 obyvatelích (dle nej- novějšího sčítání) as 5600 Čechů. Ovšem není každý Čechem, kdo české jmeno nese, a proto ani tento pramen nezdál se nám spolehlivým. Ale k čemu bychom měli sčítání lidu? Tam přece to bude státi »úřadlně«, kolik Čechů se přihlásilo ke svému mateřskému jazyku! Tedy výkaz o sčítání sem, kde to stojí — — dvě stě a jeden člověk... a před desíti lety se jich přihlásilo 500! Máme se tomu smát nebo plakat? Máme v tom spatřovat praobyčejný, nepokrytý švindl anebo bezpříkladnou lhostejnost českých kruhů?
Němec Čecho Páv Linec
8 article
Ovšem, česká služebná, český dělník, jichž je zde na sta, nemůže se protiviti zaměstnava- teli, jenž jej zapíše s obcovacím jazykem ně- meckým, ale kdyby všichni Cechové samostatní, t. j. úřadníci, obchodníci, živnostníci atd. za- psali se jazykem mateřským a ne obcovacím, pak nikdy nemohl vyjíti na světlo takový hor- rentní nesmysl jako je 201 Čech v Linci. Anebo — byli by se páni na radnici i potom o to postarali? Snad! To jsou následky řeči »obcovací«. Velmi často staví se v Linci krajané, je- doucí na výlety do Alp, na jih nebo pod. Náhodou či následkem úmluvy potkají známého, zde usídleného. »Rád bych dnes večer poseděl v kruhu krajanů; kde se scházíte ?« »Nikde!« — snadná, ale trpká odpověd. Jeďte do Berlína, do Lipska, do Paříže, do Chi- caga, do Curychu nebo do Petrohradu, všude naleznete středisko usedlých Čechů. Tam se občas scházejí, porozprávějí a pozastesknou, tam si zazpívají a třeba se i pohádají, každý jedno- tlivec ale ví, že není sám, že není opuštěn. V Linci, nechť nás už je 6 tisíc nebo 2 tisíce nebo — 201, není českého spolku, není střediska českého života. Pokoušeli se jednouo spolek, podali stanovy místodržitelství, ale byli zamítnuti. »Česká řeč jednací zavdala by pří- činu k jitření obyvatelstva . . .« tak stálo v dů- vodech a proto zde českého spolku nemáme. Náš pan místodržitel je vůbec hodný pán. Hezky skromňoučký, do popředí se nedere, čin- nost svou omezuje na nosení zlatého řetězu při Vzkříšení a o Božím těle, někdy se jede podí- vat také na velkou vodu nebo na novou ope- rettu do divadla. Tu a tam pociťuje ale přece potřebu »práce« (poněvadž práce šlechtí člověka)
Čo Čecho Linec Alpy Berlín Lipsko Paříž Curych Petrohrad
9 article
jejich darebáctví a chtěli spůsobiti rvačku. Jeden se naň vrhl, jakoby čímsi uražen — aby tohoto bránil druhý a za ním třetí — na jednoho Řehoř vyšel ze rvačky s modřinami a zakrvácen ale přišel jako obyčejně druhého dne do dílny kdežto ostatní hojili se několik týdnů. »Eh !... Řehoř že je takový silák ? 1.. Nemožno ! . . .« Vypravující se zaklínal a dovolával svědků. vzbuzuje takto před Řehořem strach u někte rých, pochybnost v druhých — a zlost v bři cháči, který nesnesl, aby někoho mimo něj chválili, zvláště takového, který nesnažil se chvály si získati, kdežto on div ruce i nohy nepolámal v honbě za ní. Rozčilovalo jej, když většina jiným nyní okem patřila v kout, kde po celý den lesklose spocené čelo Řehořovo, nad prací schýlené. »Berani!« mručel si. »Pokládají toho z lepšího, kdo si jich nevšímá a zády se k nim obrací.« Nemoha nijak uškoditi Řehořovi, zatoužil po rvačce a vítězství. Jednou, se stále zřetelnějšími narážkami vypravoval: »Znal jsem též takového; nemluvil, seděl tiše jako králík — poctivý člověk, který se za své myšlenky nestydí, si takto nepočíná. Uká- zalo se pak, že to byl zvěd . .. Takových ne- máme nikde trpěti! . . .« »Jsou tací mezi námi zde?« . .. zeptalse kdosi, chtivý rvačky. »Nevím . . . ohledněte se . . .« Náhodou Řehoř v oné chvíli se ohledl a spatřil zraky všech, některé zlobou jiskříci, na sebe upřeny. Teprve nyní pochopil význam slov, kterých si dříve nevšiml, zabrán do práce.
Řehořův Beran Řehoř Nevím
10 article
Vzpřímil se, klidnou tvář obrátil k mluví- címu a pravil »Jen darebák všude vidí zvědy a leká se vyzvědačství.« »Koho tím míníš?« ptal se zuřivě břicbáč »Koho ty's mínil?« »Tebe.« »Tedy nejsem ti nie dlužen, vrátil jsem ti.« »Cože?!...« zasupěl břicháč a hodil po něm dlátem. Netrefil však. Přiskočil tedy roz- zuřen k Řehořovi, který tu stál kliden, lhostejný se spuštěnýma rukama. »Opakuj !« zvolal, třesa se, tvář ve tván proti němu. »Proč? Všichni to slyšeli a já nezapírám,« odvětil Řehoř. Protivník jeho pozvedl pěst a namířil na jeho čelo. Ale pojednou, chycen za rameno, zkřivil tvář, jakoby jej byly sevřely železné kleště, zasyčel a s nohama schoulenýma padlo šest kroků dále na hoblovačky, odhozen jako snop silnýma rukama Řehořovýma, který mlčky ani na soudruhy, s otevřenými ústy naň hledící, nepohlednuv, vrátil se ke své práci. Od té doby nečinil mu již nikdo příkoří, neboť všichni se přesvědčili, že je netoliko si- len, nýbrž že i síly své dovede užiti. Úcty jejich však si nedobyl. »Kdybych byl v jeho kůži, celé dílně bych poroučel,« říkali teď starší dělníci a končili pohrdlivým úsměškem vzpomínky na soudruha, který nechtěl poroučeti, ani si nedal poroučeti, který nekořil se davu ani jednotlivci, který vždy a ve všem sám sobě stačil a žil poctivě, po- hrdaje lidskou pochvalou a příkořím.
Řehoř Řehořová
11 article
a pak běda Čechům, kteří pocítí následky »bl-
Čecho