1
masthead
Ročník XXXXVI.
2
masthead
V Praze, ve středu 6. února 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí ner
v Praze v administra i
měsr
čtvrt leta . . . . 6 K —k
s dvojí denáškou
čtvrt lta . . . . 7 K 50
ve slislkáck
za něst . . . . . . 2 K s0
Poštoui
trrt lela. . . . B K 60h
s drojí zásilkou
a pě
ne čtvrt vta . . . . 11 K ek
Praha
5
article
Před druhou dumou.
Před druhou dumou.
Ža necelý měsíc sestoupí se druhá ho-
sudarstvenná duma ruská, do níž se právě
konají složité volby, jež budou úplně pro
vedeny až počátkem března. Pochybnosti,
kteréž se ozývaly po rozpuštění první dumy,
jež »působila« pouze deset neděl, jakoby
dlouhá pětiměsíční lhůta, již ministerstvo
Stolypinovo vsunulo mezi konec prvé a po-
čátek nové dumy, byla pouze zastřeným
přechodem k návratu vládní soustavy ne-
parlamentní, ukázaly se býti planým, bez
důvodným podezříváním.
Lhůta ona byla spíše nutným opatřením
vzhledem ke zvýšeným vnitřním zmatkůmv
Rusku, o jejichž vzrůst první ruští volení
zákonodárci sami nemálo se přičinili. Lhůta
ona byla dále potřebna Stolypinovi, aby
zjednal lepší podmínky pro zdar činnosti
ruského parlamentu, než jaké zavládly za
jeho neschopného a nerozhodného před-
chůdce Goremykina, jemuž jak vysoký věk,
tak nedostatek jakéhokoliv vůdčího podnětu
připravily úplné fiasko.
Stolypin vytkl si pro toto pětiměsíční
mezidobí hlavně dvojí veliký úkol: zjednati
v říši krutě rozervané poměrné vnitřní uklid-
nění a jakýs takýs pořádek a připraviti volby
do nové dumy. V obojím směru osvědčil ne
zvyklou na Rusi energii, jež ho neopustila
ani tehdy, když sám se stal předmětem vra
žedného atentátu, kterýž těžce zasáhl i člena
vlastní jeho rodiny. Při zjednávání vnitřního
uklidnění použil ovšem všech prostředků vý-
konné moci, neúprosně stibal stoupence ná-
silného převratu, a ač se mu dosud nepoda-
řilo staviti bezohledné vraždění, v němz
ruští revolucionáři shledávají takřka jediný
způsob boje »za svobodu«, přece jen pře-
kazil další vzrůst jeho v Rusku, takže
i cizina se stala ve své přízni k ruské re-
voluci zdrželivější a opatrnější.
Stolypinův
Stolypin
Rus
Rusko
6
article
Známý anglický apoštol míru Stead, jenž
náleží k nejlepším zahraničným znalcům
Ruska, charakterisuje nynější poměry tamní
stručné takto: Rozpuštění první dumy uznává
ústavně za logické; manifest vyborský, vy-
daný částí její členů, pokládá za hrubou po-
litickou chybu, protože manifest ten neměl
v lidu nijakého ohlasu a odhalil takto úplnou
malemoc autorů; mimo to umožnil vládě,
že podpisatele jeho zákonným způsobem
— protože bylo proti nim zahájeno vyšetřo-
vání — zbavila völebního práva, takže se
nikdo z nich nedostane do nové dumy. Přes
to, že atentáty v Rusku neustávají, nemají
nijakého praktického účelu a jsou pouhým
utrácením nevinných osob. Země se uklid-
ňuje a převratný ruch očividně ochabuje.
Úplné obnovení pořádku bude však vyžado
vati delší dobu, snad léta. Rozřešení otázky
pozemkové a rozmnožení školství považuje
Stend za nejúčinnější prostředky k obro-
zení Rusi.
Druhý úkol, přípravu voleb do nové
dumy, provedl a provádí Stolypin s velikým
rozhledem.
Stead
Stolypin
Rusko
7
article
První, dalekosáhlý krok učinila vláda
ihned, jak byla duma rozpuštěna, věnováním
ohromných pozemků rodiny carské, byse
odpomohlo nedostatku půdy mezi rolnickým
lidem ruským. Dále sesílila pomocnou čin-
nost v krajích neúrodou a nouzí postižených.
a starala se o to, aby zaplašila všechny
obavy, jakoby Rusku hrozily nové zahra-
ničné zápletky, zejména odstranila ostří spor-
ných stránek mírové úmluvy uzavřené s Ja-
ponskem a bezprostředně před volbami do
hosudarstvenné dumy dala rozkaz, aby se
vyklidilo Mandžursko ještě dříve, než uply-
nula lhůta k odvolání ruského vojska stano-
vená mírem portsmouthským. Vedle těchto
opatření, jež čelila vesměs i k uklidnění
země a veřejného mínění, provedla vládai
revisi volebního práva, kteráž ovšem nebyla
příznivě přijata stranami krajními.
Mandžursko
Rusko
8
article
Do voleb samých vstoupil Stolypin s jas-
ným programem, jenž upomíná v podstatě
na prohlášení, jež učinil již dne 24. srpna
m. r. po rozpuštění první dumy. Týká se
zvláště nezvratné vůle carovy, provésti slí-
bené opravy a zachování zákonodárného
spolupůsobení dumy. V tomto smyslu jest
politika vlády nezměnitelna a nepodlehne ni-
jakým odchylkám pro dočasné a náhodné
zjevy. Stejně rozhodně odmítá obě krajní
křídla, jak levé, jemuž je působnost dumy
přiliš úzká, tak pravé, jež usiluje o návrat
naprosto neobmezeného samodržaví. »Vláda«,
praví se tu krajní pravici, »nemůže zadržo-
vati opravy, jak si to přejí některé spole-
čenské kruhy, nemůže zastaviti tok žiti celé
říše a obraceti všechny síly jenom do boje
s převratem.« Volá dále voliče, aby jí napo-
máhali, by nová duma nebyla dumou revo-
luční, ale pracovala společně s vládou na
provádění oprav. Vypočítávů, co již ve směru
tom vláda učinila v otázkách agrární, ob-
čanské a náboženské rovnoprávnosti, a upo-
zorňuje, že příští dumě podá řadu návrhů
dalších oprav, zejména z oboru samosprávy
místní, městské a zemstevní, zvláště finan-
čního jejich sesílení. Další řada oprav týkati
se bude zákonodárství sociálního, školství,
soustavy berní a záležitostí správních.
Stolypin
9
article
Netřeba podotýkati, že Stolypin důsled-
ným prováděním politiky své, jak ji po
rozpuštění první dumy ohlásil, zjednalsi
značné důvěry v zemi a tím již nemálo
přispěl k rozmnožení sebevědomí ruského.
Dle výsledků voleb volitelů podobá se
že mírně živly v budoucí dumě budou sil-
něji zastoupeny, ač pravou její podstatu ni-
kdo se neodvažuje předpovídati. Ruské časopisy
se v posudcích o konečném výsledku volel
rozcházejí dle toho, který směr podporují.
takže si všecky strany lichotí, že většina
volitelů náleží do tábora jejich.
Za stejné nebezpečí pro příští dumu
pokladá se jak silné zastoupení krajníeh
levých, tak vzrůst stran nepříznivých za-
mýšleným a prováděným již reformám, t.j
krajní pravice.
Ba ozývají se i hlasy, že nová duma
bude posledním pokusem ve smyslu konsti-
tučního obrození Ruska, a selže-li i ona, že
tím budou odklizeny i požadavky oněch
evropských velmocí, kteréž jako na příklad
Anglie, důvěrnější své sblížení s Ruskem
činí závislým na parlamentním ústrojí jeho.
Pokládalo prý by se to i v Anglii za dosta-
tečný důkaz, že národ ruský nemá vůbec
náležitého smyslu pro konstituční formy
západoevropské.
Ti, kdož tedy v Rusku pracují k vítěz-
ství krajních živlů, ať na levici neb na pra-
vici, stejně ohrožují uskutečnění zahájených
oprav ústavních.
Stolypin
Rusko
Anglie
10
article
K reformě organisace
národní strany svobodomy slné.
K reformě organisace
národní strany svobodomy slné.
Význačným členem-poslancem národní stra-
ny svobodomyslné bylo před nedávnou dobou
správně v „Národních Listech“ povědéno, že
trvající organisace národní strany svobodomysl
né nevyhovuje již svému úkolu. Její „pětky“
pokud trvaji, staly se v dnešní době, žádajíe
jednání otevřené a zódpovědné, přežitkem; ho-
dily se do dob, kdy nebylo volno organisovati
politické směry ve strany, ale nehodí se do doby
nynější, kdy již ani vládě sebe více nám nepřá
telské, nenapadne, upírati jakémukoliv politické
mu směru právo na jeho pevnou a učleněnou or
ganisaci. Národní strana svobodomyslná mus
pomýšleti na novou organisaci, která by odpoví
dala velikým úkolům nové doby.
Dvě myšlenky musí býti při znovubudování
organisace národní strany svobodomyslné jako
myšlenky vůdčí zdůrazněny: Národní strana svo-
bodomyslná musí, jako bývala, býti zase nyní
střediskem inteligentního, pokro-
kového světa politického a národní
strana svobodomyslná nesmí zažehná v at
různá stavovské hnutí a vyhýbat
se otázkám, těmito hnutími kladeným, nýbrž
mus věnovati se plně řešení sta-
vovských otázek všech tříd našeho
národa a musí otázky ty řešit pod zorným
úblem prospěchu celonárodního. Z těchto zásad
vyplývají důležité organisační úkoly straně. Ná-
rodní strana svobodomyslná musí zaříditi organi-
saci svoji tak, aby byla v stálém a živém styku
jednak s naší pokrokovou inteligencí, jednak
s těmi, kdo stojí v čele hnutím stavovskýma
mohou o snahách svého stavu podati věcnéa
spolehlivé informace i návrhy k řešení otázek
stavovských. Organisační působnost národní stra-
ny svobodomyslné musí jíti dále, nežli šla; musí
vedle otázek úzce politických zásahovati i pole
šířeji politických, kulturních a hospodářských.
organizace národní strana
11
article
Organisace nár. str. svobodom. nemůže býti jen
organisací k volbám, nýbrž musí to býti široce
a hluboce založená organisace práce všeho po-
krokového světa českého. Organisace strany za-
jisté v příčině volební musí být taková, aby se
vyrovnala nejlepším organisacím do voleb (jakou
u nás vlastně mají dosud jen sociální demo-
kraté), ale musí to být i organisace taková, která
by i v době mimovolepní dovedla vykázati nále-
žité místo všem inteligentním a kvalifikovaným
praeovníkům svým v oborech kulturní, hospo-
dúřské a sociální práce.
Strana, která ohce bs střediskem inteligen
ce, potřebuje nezbytně takového tisku, abyj
udržoval s inteligencí ve spojení a aby doved
ukájeti duchovní žizeň inteligence. V tom smě
ru je nutno v národní straně svobodomyslné či
niti velice mnoho. „Národní Listy“, které vy-
stihly dobře vážnost okamžiku a postavily se ve
straně do řad bojovníků za reformu národní
strany svobodomyslné, učinily vážné kroky, aby
ty rubriky své, dobře vedené a inteligenci vy
hovující, které mají, doplnily rubrikami podob-
nými i ve směrech ostatních. Vedení národn
strany svobodomyslné rozhodlo se po akci —
doufejme, že nezůstane bez úspěchu — aby če
ská svobodomyslná žurnalistika krajinská byla
obrozena ve smyslu nových úkolů strany a aby
byla doplněna. Úkolem vedení strany však bu-
dou ještě úkoly další: nový život dáti těm pod
nikům, které vycházely výslovně jako podniky
strony. Národní strana svobodomyslná musíse
postarati, aby dále vycházel „Sborník politickýeh
a národohospodářských spisů“ a aby výběr spisů
ve „Sborníku“ tom odpovídal potřebám české
12
article
inteligence, toužící hlouběji se vzdělati v otáz-
kách politických a národohospodářských. Ná
rodní strana svobodomyslná musí pokračovati ve
vydávání své laciné „Politické knihovny“ a mus
ji určiti politickému (v nejširším toho slova smy.
slu) poučení všech vrstev našeho národa. Svoji
zaniklou „Českou Revui“ měla by národní stra-
na svobodomyslná v nové formě vzkřísit, poně-
vadž strana potřebuje, aby vedle slušného den
ního tisku a slušné žurnalistiky krajinské byln
ve spojení v inteligentním světem lacinou revuí
vedenou beze všeho ostychu ve smyslu národ-
ního, svobodomyslného a demokrati kého pro-
gramu strany.
Vím, že přes noc nedají se všechny uveden
návrhy provésti. Vím, že doba volební,- která
zvláště v dobách novějších vyžaduje tolik práce
a zaměstnává tolik sil, poněvadž volební úspě-
chy každé politické strany jsou mimo jiné od-
visly i od dokonalosti její volební ngitace, oddáli
provedení některých návrhů na dobu pozdější.
klidnější. Ale proto není možno zase tyto úkoly
národní strany svobodomyslné, přisloupí-li sjezd
důvěrníků zásadně na obrodu strany, pouštěti
vůbec s oči. Jak možno nejdříve, bude nutno ná
vrhy ve skutek uvésti, poněvadž jedná se o to
pokrokové inteligenci české v obrozené národn
straně svobodomyslné popřáti možnost, uplat-
niti své veškeré schopnosti.
Pokračovací školy živnostenské.
Doslov ku přednáškám a anketč.
Píše poslanec Josof Krejčík.
Josof Krejčík
13
article
Vedle povšechného hovoru z minulého člán-
ku pokusíme se dnes vyjádřiti názory našeho
živnostnictva o některých detailech reorganí-
sace školství pokračovacího. Ve
zmíněně již anketě byl t.ké slyšán hlas, že
budou-li ostadní povolaní činitele
školství ono podporovatí, přý i vláda
vykoná svou povinnost. V tomto směru, poku
vlády se týče, nemůžeme bohužel oddávatis
žádnému optimismu, protože, kdyby tomu tak
bylo, pak měla vláda tuto svoji povinnost vyko
nati již dávno, před celým čtvristoletím; nuže
proč tedy tak neučinila? Trefně uvedl na to an
ketě přílomný prof. dr. Lad. Čelakovský.
že prvé kroky za příčinou zákonné úpravy těchto
škol, podniknuté sněmem království českého
datují se již asi z roku 18801 Uvedl dále, že
první návrh zákona, týmž poslancem podaný.
jest již přes dvé desetiletí starým a vylíčil ce-
lou tuto žalostnou historii. Též přítomní zemšt
poslanci V Němec a Jos. Krejčík vylíčil.
kolikráte již během posledních let byl návrb do
tyčného zákona v komisi školské i živnostenské
vždy a vždy negací vlády odstaven! Ano, při jed
nání o těchto školách i o všeobecných školách
řemeslnických stávalo se, že dostavil se do ko-
mise sněmovní k jednání zástupce vlády, jenž
prohlásil, že nemá v těchto záležitostech po-
třebné direktivy a že může pronešené jednán
jen vyslechnouti, ale žádnýeh závazných výroků
že učiniti mu nelzo!
Proto právem se na anketě uvedlo, že bě
hem minulého čtvrt století radily se již nesčíslně
kráte o reorganisaci pokračovacích škol: sněm
království českého; obec král. hlav. města Pra-
hy; zemská komise živnosteská; tři komise sně-
movní: školská, živnostenská i rozpočtová; zem-
ský výbor; Obchodní a živnostenská komora
v Praze; gremia obchodní, společenstva i an-
kety. Tedy půrad bylo již s dostatek a mohle
profesor
doktor
Lada
Čelakovský
Němec
Krejčík
Ted půrad
Praha
živnostenský komora
14
article
V drobném prodejtr
rnaní číslo o sobě . . . za s
pdpolední
. . . us sb
Ve flialkách na venkově:
ranní číslo. . . . . . . . 10h
vdpolední . . . . . . . . 4h
Inseráty
plati se hotově napřel.
Pledplaeení a inserty přijímá zdminl-
strace v Marianské ulici č. s.
Tam nachátalí se t5š redakee
Uskárna a ezpedice „Národních Listě“
Bakepisy se nevraceji.
15
article
by se konečně přikročiti k činům. Avšak v tom
vězí háček. Pokud totiž bude slavný sněm o to
usilovati, aby školství toto bylo upraveno cestou
autonomní, na základě zákona zemského, tak
aby vyhovělo našim vlastním potřebám, dotud
slavná vláda nepostaví se k věci příznivějía
v tomto směru jest spíše náš pessimismus na
místě. Dotud můžeme sice pilně platit na školy
ty; země, okresy, abce, společenstva, každý svůj
díl, to jsou onyhitelé, ježvlida při placení
měla na mysli si zatím prévo
i vo školství tono rozkazy udílet,
zrovna jako ve školstvi vbocném
Ve příčině příspěvků společen-
stev bude také slovičko na místě. Chystá prý
se osnova zákona a docíleno dorozumění, dle ně-
hož část nákladů na školy ty má být uvalena na
společenstva a gremia. Proti tomu musí se živ-
nostníci i obchodníci ohraditi co nejrozhodněji.
Nikoliv z egoismu! Ani ze zpátečnictvI! Ale
prostě z té příčiny, že dosud žádný jiný s ť av
není nucen svoje školství sám si vydržovati nebo
na ně přispívati. Slyšel kdy někdo, že by na př.
továrníci nebo inženýři sami připláceli si na
školy technické? Nebo snad právníci, lékaři či
profesoři vydržují si sami university? Čí úřad-
nictyo vydržuje si střední školy? Aneb žádá
vláda od učitelstva, aby ono zvláštními pří-
spěvky vydržovalo si učitelské ústavy? Níčeho
z toho; pouze živnostnictvu má se prokázati
zvláštní přízeň, že ono by si mělo na pokračo-
vací školství značně připláceti. I onen důvod
padá, že prý z lepšího pomocníka má zaměstna-
tel lepší prospěch; tentýž důvod platí však iu
odchovanců ostatního školství a přece nebyl ni-
kde dosud uváděn, než — u živnostníků. Každý
pak uzná, že největší prospěch ze skoly ma
přece jen učeň sám, jenž védomosti v ni nabyté
Níče
16
article
beztoho pouze menši měrou v dílně pro mistra,
ale rozhodně větší měrou v pozdějších teprve
letech pro sebe sama může využiti. Konečně
důvodem rózhodujícím jest okolnost, že přispí-
vají-li na pobračovací školství stát, země, okres
a obec, že v těchto příspěveích již jsou obsaženy
měrou dostatečnou též příspěvky živnostníkůi
obchodníků, jednou ve formě polatníků státních,
potom zemských a jako poplatníků okresních
i obecních Kolikráte tudíž měla by obchodníi
výrobňí třída na školství přispívati? Proto může
býti řeč nejvýše o dobrovolných, menších
přispěvcích společenstev. Stát nochť poskytne
aspoň 50% nákladu zařizovacího i vydržovacího
a další náklad budiž hražen ostatními činitely ze
všeobeených dávek, v nichž podíl živnostníko
ibchodníků již jest obsažen.
Pohad pak výsledků vyučování se
týče, tu zdá se, že někteří borlivci. ž přes příliš-
ného účinku od pokračovacího školství čekají.
Tak při jedné příležitosti jsme slyšeli hlásati, že
živnostník musí býti:
1. technicky dovedným v oboru své práce;
2. umělecky dovedným po stránce výtvarné
3. dokonalým kalkulantem po stránce ob-
cehodní;
4. vzorným občanem ve smyslu národo-
hospodářském.
To by sice bylo cílem překrásným, ale m.-
slíme, že bychom žádali přespříliš a že jen un-
versální nějaké talenty by takovéto dokonalosti
mohly dosáhnouti; neboť zdá se, že za dnešního
běhu života jediná již z těchto čtyt žádaných po-
tencí stačila by jakž takž k výživě. Jest sice
dobře, nabádati k dobrému, ale není snad vhodno
přílišným přepínáním vzbuzovati cíle normál-
ním lidem těžko dosažitelné. Myslime, že uči-
telské sbory dosvědčí, že dosti těžký úkol mají
školy, aby vzhledem ku průměrnému nivenu
uno
17
article
Dr. Zd. Tobolka.
doktor
Zdeněk
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Nationalismus.
19
article
Trochu podezřelý přízvuk má to slovot
voní novotou jako altruismus, jako folklore
jiná slova, o nichž se nám starším hrubě ani
nesnilo. Avšak přiznávám, že bylo třeba, »by s
vynalezlo či vlastně odjinud k nám zavedlo: my
před lety znali jen vlasteneciví a tento pojem n
byl dosti přesný. Chebský občan mohl býti vel
mi dobrým vlastencem ve svém smyslu, milovat
„das schöne Egerländehen“ nebo i celé německé
Čechy vůbec; ale Čáslavsko bylo mu nenávidě
nou cizinou. Směšovaly se dva různé pojmy;
láska k rodné zemi a láska k národu. Z té ne
jasnosti povstávala tehdáž divná qui pro quo
Některý šlechtic na příklad, který neznal če-
ského slova a germanisoval dle možnosti celé
své okolí, říkal si rád „ein böhmischer Patriol“
ačkoliv by se byl divně podival, kdybyste si jeho
patriolismus byli spletli s pošetilým „českým
vlastenectvím“; ba, českými patrioty nazývali
sebe tehdáž i lidé, kteří by byli skutečného Če-
cha na lžíci vody utopili. A mnohý tehdejší pa-
ttiota vůbec ani nemyslil na „provincii“, v niž
se náhodou narodil; jeho vlastenecké srdce ná
leželo Rakousku, či lépe rakouskému němectví
či jestě lépe vládě vídoňiské.
Čechy
Čáslavsko
Rakousko
20
article
Novější doba nemiluje takových nedosti vý-
stižných slov. Když jsme začali ostřejí analyso-
vati, shledali jsme, že pro lásku k národu — ne
k pouhé vlasti — je třeba slova jiného, a tak byi
zaveden „nacionalismus“, Vlastního, ceského
názvu jsme pro ten pojem neměli; „národovec
říkalo se sice jž dávno, ale „národovství“ neb
dokonce „národovectví“ nezamlouvalo se ni
komu.
„Vlastenectví“ je nyní na odpočinku. Každý
se téměř štití užiti toho pranemoderníbo slova.
Již Havličkův řízn; sarkasmus zle si s ním po-
hoál — ovšem se slovem, ne s věcí samou —
tak že se pak vlastenci ostýchali kořeniti jím
každou stránku své poesic a prósy. Později se
opět vzinohlo. Ze svých mladých let pamatuji tu
druhou dobu jeho květu. Zvoní mými vzpomín-
kamní nepřetržité jako melodie rolniček sanicl.
Havličkův
21
article
Zněly jím tehdáž celé Čechy od rána do večera
— a trvalo to dlouhou řadu roků. Ozývalo se
všude, na každém kroku. Vlastenecké voličstvo,
vlastenecké cbčanstvo, vlastenecké rolnictvo,
vlastenecké učitelstvo — který stav nebyl vla-
steneckým? Vlastenecká horlivost, vlastenecká
ráznost, vlastenecká obětavost — která vlastnost
nebyla vlasteneckou? Byly vlastenecké tužbya
epištoly, vlastenecké rodiny a společnosti, vla-
stenecké rovy a odkazy, vlastenecké sbírky, ba
i vlastenecké firmy a peněžní ústavy — s vla-
stenectvím se vstávalo i léhalo, z vlastenectví se
pilo i tančilo, o vlastenectví se řečnilo i básnilo
(ano i ještě básnilo, navzdor Havlíčkovi, ačkoliv
ominosní rým „vlast“ a „slast“ již poněkud
zdržoval horlivost vlasteneckých poetů), na vla-
stenské roli se pracovalo, vlastenectvím se o-
chodovalo — zkrátka, jediné slovo „národní
mohle se poněkud měřiti s tím vyvoleným mil
čkem českých úst a pér. Bylo toho až příliš
Každý znatel povahy lidské mohl předvídati, že
mince ohmatávaná bez ustání všemi rukam
ztratí dříve či později svůj lesk, svůj ráz, a stan
se konečně neberným plíškem.
A stala se. Musila se státi. Kdož by zvláště
v nynější době, kdy přes noc stárnou i věci nej-
novější, ještě si troufal užiti slova tak otřelého
ošumělého, nadobro opotřebo vaného? Kdybych
jím byl nadepsal svoji stať, kdož by o její ob-
sah i jen pohledem zavadil? Vždyť již pomalu
vychází z módy sám ironický úsměv nad vlaste-
nectvím; když se objevil poprvé, způsobil zdě-
šení na jedné a obdiv na druhě straně — nyn
však nerozčiluje ten posuněk již nikoho, neimpo
nuje ta sevšednělá pósa nikomu.
Havlíček
Čechy
22
article
Vlastenectvím se tedy naivně blýskati ne
hodlám. Vždyť i nationalismus má přichuť po-
někud podezřelou, jak jsem již řekl. Čtenáh
vzpomene si na francouzské nationalisty, na-
mnoze přibarveně klerikalismem — a třeba že
nejsem také nadšen pro svobodné zednářství
v boji světlých barev proti tmavým postavím se
vždy na stranu oněch, nechťsi jakéhokoliv od-
stínu. Ruské „narodničestvo“ rovněž má některé
stránky nelibé. O srbské straně „narodniaků“
dosud jsem se náležitě nepoučil; ale strakatina
srbských stran vybizí vůbec k opatrnosti.
Mluvím stále o slovu — ale což abych při-
hlédl ostřeji také k pojmu? Což vychází-li ona
podezřelá příchuť z věci samé?
Zkoumejme tedy — (již v tom jeví se změ-
na časů: Komuž by před lety bylo i jen přišlo
na mysl zkoumati pojem vlastenecfví? !). Lásk
k národu svému — Kdož může proti ní co na-
mítati? Nejkrajnější internationalista nemůže se
proti cítu tomu vysloviti. Vždyť je tak přirozený.
tak v samé povaze lidské založený, jako láska
k rodině, láska k sobě. Láska k sobě — egois-
mus —? hned zase na mysl přichází slovo.
To slovo má přece tak špatný zvuk, že egoistou
nechce býti zván nikdo. A přece je láska k sobě
základem, předpokladem každé lásky jiné. T
znamenitě vyjadřuje Kristův příkaz: „Miluj bliž-
ního svého, jako sebe sama!“ Kiesťanství tím
přikazuje lásku k bližnímu, ale lásku k sobě sa-
mému ani nepřikazuje, ani nezapovídá, nýbrž
pokládá ji za přirozený cit každého, k němuž
netřeba nabádati, jehož účinky vzhledem k člo-
věčenskému celku jen třeba upraviti příkazem.
aby každý vedle sebe miloval i bližního.
Altruismus není ani myslitelný bez egoismu
Citová sféra člověka, který by nepociťoval žádno
lásky k sobě, byla by anormalní vabec, neobsa
hovala by ani pravé lásky k jinému.
Kristův
Kiesťanství
23
article
Avšak nechám již ochotnické filosofie. Klo
pýtal bych již o samu nomenklaturu, která nen
v oboru tom z daleka ještě ustálena. O, slova
slova, slova!
Anc, slova. K názvu egcisty nechce se hlá
siti nikdo, a přece nelřeba přísahati na učen
Helvetiovo, abychom přiznali, že egoismusje
přirozeným citem každého a že sebeláska, uve-
dená v soulad s mravními požadavky všeobec
nými, nezasluhuje výtky žádné. Bylo by tedy
třeba přesnějšího označení obou pojmů: sebe-
lásky ve smyslu zlém a ve smyslu dobrém.
A tak jest i s láskou k národu. Také tato
láska je druh egoismu, mající svůj kořen v samé
přirozenosti lidské. Jednotlivec souvisí s národ-
ním celkem tolika svazy fysickými i morálními
že možno v něm viděti takořka část oncho ústroj-
ného celku, oně širší jednotky, kterou nazý váme
právě národem. I národ má svůj egoismus, jejž
pociťuje s ním každý jeho příslušník. Ovšem
jsou jednotlivci — a je jich třeba mnoho —
kteří s ním necíti, kleří snad dokonce i národ
svůj nenávidí, ale to jsou zjevy anormální, způ-
sobené mimořádnými okolnostmi. Vynikají-li r
negáti zvláštní zuřivosti proti svým vlastním sou-
kmenovcům, je to jen důkazem té anormalnosti
oni snaží se násilně přehlušiti hlas přírody, který
se nepřestává ozývati v hloubi jejich nitra.
24
article
Stejně pozorujeme někdy krutější nepřátelstv
mezi rodnými bratry, nežli mezi cizími.
Ale jako sebeláska jednotlivce, musí i ego-
ismus národní býli upraven vzhledem k širšímu
ještě celku: lidstvu. Osvědčuje-li Maďar lásku
k národu svému násilným, vzteklým pomaďařo-
váním Slováka, není chvályhodným národovcem,
ale prostě surovým beťárem. Neštítí-li se Něme
žádné brutálnosti, aby vyhladil poznaňské Po-
láky, není to ušlechtilou národní horlivostí, ný-
brž je to nejhanebnější šovinismus. A kdybysí
mi pohrozili cejchem národní zrady, neshodnu-l
se s branným vypuzením všech Němců z Čech.
raději zvolil bych si titul zrádce.
Maďar
Slovák
Němec
Čechy
25
article
Ovšem, tuto volbu nebudu as míti nikdy
A třeba že se mi nelíbi mnohé stránky česko
historie, to se mi zdá nejkrásnějším jejím zna
kem, že naši předci nikdy neusilovali o vyhlazení
národnosti jiných, že vždy jen povstávali na
obranu samobytnosti své proti útokům cizím
Chrání-li národ svou individualitu, nemůže v tom
nikdo shledávati sobecký nacionalismus ve špat-
ném smyslu.
Miluj bližního svého jako sebe ama! Mi
luj národy jiné jako svůj vlastní! tou obměnou
byl by vyjádřen ideál evangelické lásky v tomto
směru. Avšak ideálu nedostihneme nikdy my
křehcí pozemštané; pro nás je dosti, řídíme-l
se druhým evangelickým heslem: Nečiň jiným,
co nechceš aby oni činili tobě! Jednej k národům
jiným tak, jak si přeješ, aby oni jednali k národu
tvému!
Ano, milujme svůj český národ, ale necho-
vejme nenávisti k národu německému! Tak byl
v nedávno určitém případě vysloven mravní pří-
kaz, zajisté na základě zcela správném. Jen že
neshledávám, že by právě u nás byla nutkavá
potřeba provázeti příkaz lásky k národu svému
tak důtklivě zápovědí nenávisti k národu sou
sednímu. Arci, Němei prohlašují stále, že cely
český život prosáklý jest nenávistí k nim. Avšak
pozoruje-li kdo nepředpojatě tento život, shle-
dává, že přívětivě obeujeme s každým rozeným
Němcem, který nežádá, abychom s ním zpívali
Němec
26
article
„Wacht am Rhein“; že k vůli takovému nejen
jednotlivec, ale třeba celá společnost ochotně
láme němčinu; že naše české veřejné místnosti
jsou plny německých časopisů; že německá li-
teratura zabírá polovici každé domácí knihovny
že kloníme se před německými učenci — vyjma
leda takové, kteři učí rozbijení našich lebek —.
že čeští rodiče i v nejprostších vrstvách nemaj“
vělší starosti, než opatřiti svým dětem znalost
němčiny, že dychtivě přijímáme z Německa
každé nové heslo časové a každ, tingl-tanglový
popěvek; že nejraději cestujeme de německých
hor a lázní a t. d. V tom všem nenalézám znaků
nenávisti.
Ale ovšem Němci jmenují nenávistí, vzpí-
ráme-li se odnárodňování českých dětí v něme-
ckých školách, nechceme-li, aby se s námi úřa-
dovalo cizím jazykem, nepodporujeme-li obchod-
níků, kteří se zjevně hlásí k rešim národním ne-
přátelům, pečujeme-li především o svou vlastní
literaturu, své divadlo a umění, snažíme-li se
dle možnosti uchrániti svůj kraj a svůj život pře-
mocné cizí záplavy — zkrátka, prohlašují za
šovinismus, bráníme-li se, nespěcháme-li ochot-
ně a láskyplně do horoucích loktů Molocha.
Němec
Německo
Wacht be Rhein
27
article
Kdyby nám dali jen trochu oddechnouti po-
citem národní bezpečnosti, kdyby dravec germa-
nisace alespoň na chvíli schoval své ocelové
drápy: nevím, nevím, nebylo-li by místo výstrah
před nenávistí k Němectvu stokrát více třeba
napomínáni, abychom krotili svou přílišnou lá-
sku k němu a pamatovali také trochu na lásku
k sobě samým. Ale jak se věci dosud mají, pe-
čuje samo Němectvo svědomitě, aby nevyhynui
nacionalismus mezi námi; ba není ani divu, pře-
kypí-li nám někdy nefilosoficky žluč trochou
šovinismu.
I všeobecné volební právo, po němž tolik
toužebných českých hlasů volalo, jak nám bylo
zkaleno! Nesplní se jistě naděje předsedy mini-
sterstva, že národní boje v příštím parlamentě
utichnou: nechť posiancové jakýchkoli stran při-
jdou do něho z českých krajů, již sama pokry-
tecká lež, spočívající v názvu „rovné volební
prévo“, bude jim pobídkou k novému boji ná-
rodnímu, k boji za dosažení skutečné rovnesti
Boh. Děč an.
s národy ostatními.
národní boj