1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národnich Listů“ k čislu 215. ze
3
masthead
dne 8. srpna 1903.
4
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
— Perský šach stíhán žalobou. Francouzský ar-
chitekt Meriat, jenž r. 1900 zbudoval na pařížské
světové výstavě perský pavillon, požadoval za svou
práci obnos 300.000 franků. Nyní podal k radě práv-
ního zástupce na perskou vládu i šacha žalobuo
placení u rozhodčího soudu v Haagu. Soudy fran
couzské totiž prohlásily se býti v zaležitosti této ne
příslušnými a veškeré upomínky se strany Meriatovy
prokázaly se marnými.
= Doktorka lékařství představenou kliniky. Jme-
nování žen lékařkami v nemocnicích jest ve Francii
za dnešních dob zjevem zcela obyčejným. Nepřiho-
dilo se však až dosud, že by doktorce lékařství svě-
řeha byla také správa kliniky. Případ tento stal se
právě nyní v Montpelliéru. Místní lékařská fakulta
jmenovala doktorku sl. Gaussellovu představenou kli-
niky pro ženské nemoci.
=600.000 K, přiřknutých jmenem náhrady, ob
držel řecký kupec Constantinidi v procesu se svůd-
cem své choti drem. Lancem v Londýně. Při líčení
bylo prokázáno, že r. 1896., kdy žalobce meškalv
Janově u zmírající matky, dr. Lance ošetřoval zatím
otce paní Constantinidové a že použil nepřítomnosti
jejího chotě k tomu, že se uchazel o paniččinu pří-
zeň. Záměr jeho se mu také úplně zdařil, neboť paní
Constantinidová odjela s lékařem do Dakoty v Ame-
rice, kdež u soudu zažádala o rozvod prvního man-
želství, načež se provdala za dra. Lancea. Panička
zdědila brzy na to po svém otci mnoho millionůa
toho opět využitkoval pan Constantinidi a vystoupil
proti svému nástupci žalobou o náhradu škody.
soud nárok jeho uznal a také odsoudil lěkaře ku
placení.
Meriatův
Gaussellův
Lanc
Constantinidová
Dakota
Constantinidi
Haag
Francie
Londýn
Janov
místní lékařský fakulta
5
article
Závodni let poštovních holubů, jenž vypraven
byl ž Cách do Říma, nenasel v ltalii valného öce-
nění. Sotva že v Římě pronikla na venek zpráva, že
z Cách vypuštěno bylo čtyři sta poštovních holubu,
oblékli si všichni nedělní střelci — v Římě jest ne-
dělním střelcem skoro každý občan — obligatní ze-
lené punčochy a vyrukovali s nabitými půškämi.
ubozí poslíci, pokud se dostäli na dostřel, padali
s výšin jáko hniličky... Cesta z Říma k Alpam
bylá ptactvu, letem bez toho znavenému, nejosud-
nější. Honební saisona ješt sice už od 1. t. m. v
plném proudu, přes to však nebylo holubů šetřeno,
1 bylo by věru přímo divem, kdyby snad jediný
z nich do vlasti se opět vrátil. Alespoň do 6. t. mn.
v Cáchách ani jediného z vypuštěných holubů dosud
nespatřili.
= Hrozné neštěstí na americkém mostě. v
Portlandě (Oregonu) událo se těchto dnů děsné ne-
štěstí. Na mostě, přetínajícím řeku Wyllomotte, shro-
máždilo se značné množství zvědavců, bavících se
pohledem na jakéhosi smělého plavce, jenž se z jed-
noho břehu dostati chtěl na druhý. Lidé na mostě
přebíhali, až konečně utvořili na prostředí obrovský
chumáč. Pojednou bylo slyšeti ohlušující rachot a
most s bouřlivým praskotem říti! se do řeky. Mnoho
set lidí padlo do tekoucí vody, jež právé v oněch
místech plní značné hlubiny. Padesát osob se uto-
pilo. Někteří, jinak osvědčení plavci, přišli o život
proto, že je jiní z tonoucích za účelem sebezachrá-
nění do vody strhli. Ze zachráněných utrpěla většina
Cáchy
Řím
Portlanda
Oregon
6
article
vážnější pohmožděniny i odpykává nyní niešťast
nou katastrofu v nemocnicích.
= Mnichovský vinárník v Americe oběšen. Ma-
jitel rozkřičené vinárny v Mnichově, Karel Glaser
uznal v měsíci dubnu za dobré poraditi se s Vaňkem
a prchnouti přes hranice. Doma zanechal ženu
četně věřitelů. Dle zpráv, z Ameriky došlých, meškal
tam Glaser už před lety a oženil se tam tehda. Bliž
ším pátráním se zjistilo, že tenkráte Glaser ameri-
ckou choť zastřelil a tak obviněn byl nyní nejen
z vraždy, nýbrž i ze zločinu dvojženství. Byl pohnán
před soud k zodpovědnosti a porota uznala jej vin-
ným. Rozsudek zněl na trest smrti. Protože se mu
nedostalo milosti, byl na něm také ortel vykonána
Glaser těchito dnů v Novém Yorku oběšen. Před po-
pravou dopsal prý své tetě kamsi do rýnské Falce
list, v němž se ke zločinu, na choti americké spácha-
nému, otevřeně přiznával.
= Celkové množství zlata na zeměkouli. Jak da-
leko sahá historie lidstva, bylo vždy zlato měnidlem,
platidlem a měřidlem hodnot. Již v šedé dávnověkosti
vyskytují se pověsti o nesmírných pokladech zlata.
Nelhouli starší spisovatelé přespříliš, kolovalo za
dob perské vlády jistě tolik zlata, jako nyní. Ale ze
zásob zlata onoho nezbylo do dneška ničeho. Pro-
měnilo se v prach a bylo zaneseno takto buď do vln
širého oceánu anebo se sloučilo s tělesy jinými —
koloběh všeho hmotného ... Dnešní bohatství zlata
datuje se od objevení Ameriky, tedy od konce XV.
století. Celkové vytěžení zlata od této doby až do
konce r. 1900 obnáší as 42.000 millionů korun. Tato
zlatá massa představovala by krychli o straně 9.2 m
a měla by slušnou váhu 300.000 g. Mamonáře mohly
by kormoutiti předpovědi znalců, kteří pochybují o
tom, zda matka země bude s to ještě jednou takové
množství lešklého kovu tohoto ze sebe výdati.
Glaser
Vaněk
Amerika
Ma
Mnichov
Nový York
7
article
= Neslýchané surovosti příšla na stopu dánská
kriminální poličie v obci Arči. Na velkostatku paní
Nelly Wendtové byly v poslední době zhusta pozoro-
vány případy zhoubných onemocnění tažných koní
Zvířata pojednou očividně hubla, ztrativše chut
jídlu ä stávala se k tahu naprosto nezpůsobilými
Přepadla je jakási záhadná nemoc, neboť koně vá-
leli se bolestmi po zemi ve stájí a bolestně řičeli
Za pět až šest dní potom obyčejně tahouni pošli
Při každém případě takového onemocnění fungoval
zvérolékaři, kteří však nevěděli si pomoci a rady
neboť rapidní zánik koní nemohli ničím vysvětliti.
A tak zašlo na velkostatku celkem 17 párů ořů, čímž
majitelce způsobeno škody přes 30.000 K. Konečně
nařídila paní Wendtová, aby jeden z pošlých koní
byl pitván, A tu objeveny stopy přímo strašného
zločinu. Zjistilo se totiž, že nebohému zvířeti bylo
proříznuto hlavní střevo jakýmsi broušeným předmě-
tem a že zemřelo vnitřním vykrvácením. V břišní
dütině pak nalezeny odřezky špičatých tříštěka
ostrého skla. Teď teprve bylo jasno, že se jednáo
věc žločinnou. Jakožto pachatel této surovosti ozna-
čen jeden z kočí Albert Dunst. Byv zatčen, z po-
čátku zapíral, později však se k činu doznal. Měl
prý na šafaře Dombrowského zlost a nevěděl, jak
prý se mu ma pomstít. I napájel koně vodou, v níž
byly odřezky skla a do sena jim míchal třísky a
koně pak v bolestech pocházeli. Věc oznámena po
licejní instanci dánské k dalšimu stíhání.
Wendt
Wendtová
Dunst
Arč
8
article
= Souboj neobyčejného druhu odehřál se přede-
včírem v esseckém hrabství. Nebyli to lidé, kteří
se proti sobě postavili jakožto sokové, nýbrž byl to
na jedné straně automobil a na druhé — splašený
býk. Farmář John Phillips používá k rychlé prohlídce
rozleblých pozemků svého hospodářství automobilu.
Jakmile se tento strašidelný netvor zjevil na silnici,
způsobil všestrannou sensaci. Ale nejen mezi venko-
vany, nýbrž i mezi pasoucími se stády. Zvláště po-
dráždil obrazotvornost mladého býčka, zvířete jinak
velmi nebezpečného a zdivočilého. Chraptivým zvu-
kem trubky byl býk jedoucím automobilem polekán
i rozehnal se naň s neobyčejnou prudkostí. A vraziv
do vozu hlavou, byl automobilem prudce odhozen,
takže neprodleně ležel v prachu na silnici. Nicměně
však se v několika vteřinách opět vzpamatoval a za
vozem se znova pustil. Farmář změnil rychlostí
blesku směr ohrožené jízdy a vší prudkostí rozjel se
proti rozzuřenému býku. Zvíře padlo opět a odřelo
si do krve nohy i spodek těla. A jakoby seznával,
že proti přesile ničeho nepořídí, dal se pokrocený
býk potom klidně svojí cestou od místa srážky za pa-
soucím se stádem. Snad mu jednou pro vždy přešla
chuť k souboji s automobilem.
Phillips
9
article
= Dvojnásobná vražda v tureckém vojště. Vojín
Ispaschoin zastřelil těchto dnů v Cařihradě ze slu-
žební pušky setníka od praporu myslivců a jeho
sluhu, načež vrhl se v sebevražedném úmyslu s okna
prvého poschodí do nádvoří kasáren. Čin vyvolal
tím větší sensaci, že se tím znova dostala na přetřes
trudná kapitola o trýznění řadového mužstva. V Tu-
recku totiž panuje ještě stále zlořád, že vojín smí
býti stíhán tělesnými tresty, což se tam provozuje
úžasnější měrou nežli v Německu. Turečtí vojáci
snášejí rány představených s obdivuhodným klidem
a úžasnou chladností. Ispaschoin, jenž nebyl beze
všeho vzdělání, byl poddůstojníkem ztýrán a když se
veškeré stížnosti jeho jevily marnými, pojal úmysl,
pomstíti se. Odjel z té příčiny před nedávnem domů
na venek, neboť měl dovolenou. Potom vrátil se do
Cařihradu a vyčkal příhodné chvíle, až spatřil při
vyjížďce na ulici sultána. Připlazil se k jeho povozu
na kolenou a chtěl mu přednéstí svůj stesk písemně.
Jakmile se však vrátil do kasáren, byl za svou »opo-
vážlivost« potrestán 30denním »kasárníkem«. Téhož
dne, kdy jej zavřeli, býl ve vězení nemilosrdně zbit,
tak že se opět rozhodl k podání stížnosti, tentokráte
u velitele pluku. Stížnost jeho však byla oslyšána
jakožto naprosto bezdavodná a Ispascholnu diktován
nový krutý trest. To jej nemálo rozčililo, i odhodlal
se potom ke strašnému dílu pomsty. Jaký osud jej
nyní očekává, jest ovšem na bílední.
Ispaschoin
Ispascholn
Cařihrad
Německo
10
article
= Přihoda „obrovské dámy“. Nehoda zvláštního
druhu stihla těchto dnů „obrovskou dámu“ miss Doru
Cooperovu, na drážďanském nádrazí. Přijela tam se
svým impressariem, aby se v městě dala ukazovati na
Voglwiese. Když ji nádražní personál vynášel z vozu,
odkudž pro tlouštku sama vyjíti nemohla, povolil
můstek a obryně se skutálela s výše dvou metrů.
Zranila se při tom na pravém rameni a překousla
si jazyk. Impressario hodlá nyní správu dráhy za-
žalovati na náhradu škody, nemá však asi příliš
mnoho nadějí na možné vítězství, protože prý udal,
že obryně váží měně, nežli skutečně tomu tak jest.
Cooperův
11
article
»Josefe, Josefe, nepouštěj se do boje se žrecia
nevrhej jim hrdě své vyzvání,« pravila prosebným hlasem.
»Boj tvůj byl by marným a skončil by tvou záhubou!
Násilím vládneš Egyptem, oni však ovládají duše; ty's
sám, jieh však jsou sta a v jejich očích jsi — nečistým
cizozemcem, jakým vždy zůstaneš a povýšen jsi na adona
rovněž jako ty nečistým fařaonem-usurpátorem. Buď opa-
trným, Josefe, neboť moe chrámů jest hroznou; hrozná
jest také moc těchto lidí, kteří hovoří s bohy a znají
všechny tajnosti přírody. Ovládají veliké tajné sílya
zničí tebe!«
Při jejich slovech oči Josefovy vzplanuly.
»Děkuji ti za dobrou radu, vyvolanou tvým přátel-
stvím a přízní,« pravil, líbaje Asnat. »Avšak mezi tvou
kastou a mnou jest smíření nemožné; ranili mne příliš
ukrutně; mohu jim pouze spláceti nenávist nenávistía
budu v té příčině nemilosrdným.«
Josef
Egypt
12
article
Po posledních událostech nastaly mezi manžely
přátelštější poměry, ačkoliv Asnat byla velice sklíčenou
choulostivým postavením, jež zaujímala mezi nepřátel-
skými stranami, z nichž každá osvojovala si moc nad
Egyptem a s nimiž cítila se býti stejně spoutanou. Rány,
které zasazovaly si obě strany, byly příčinou, že trpěla;
věděla, že byl-li Josef k ní osobně dobrým, naopak k
lidu bídou schvácenému byl neúprosným.
V této teskné době Asnat velice potěšila se zprávou,
že její bratr Armais, jenž sloužil v Heliopoli, vyslovil
přání, že by rád byl přeložen do Tanisu k tělesné stráži
faraonově a že prosba tato byla vyřízena příznivě nemálo
233 —
Rán
Josef
Armais
Egypt
13
article
»Ano, já! Odpusť, že tě vyrušuji«, pravila s nej-
větším přemáháním.
Smütný úsměv objevil se na tváři Josefově.
»Toť omlüva, která byla by najisto zbytečnou u
většiny mänželů Tanisu! Obyčejně milovaná žena cítí,
že jest vždy vítána.«
Asnat se zapálíla.
»Přišla jsem k tobě s prosbou. Vím, že nemáš to
rád a mám strach, že zbytečně tě vyrušuji!«
»Tak vida! Již nápřed toho lituješ, aniž bys řekla,
oč vlastně se jedná«, pravil klidně. »Pojď a posaď se !e
Ukázal ji na stolici vedle sebe, s níž shodil klaft.
Vída, že váhá, ihned doložil:
»Jako prosebnici jest ti patrně milejší státi u dvéří ?«
Asnat přistoupila, posadila se a sklopila oči, úva-
žujíc, jak by nejlépe věc provedla. Josef kochal se jí
a srdce jeho začalo mocněji bušiti; zdálo se mu, že již
dávno nespatřil ji tak půvabnou, jako právě v tomto oka-
mžiku, tak křehkou, tak něžnou, s výrazem zmatku a nesmělo-
sti na dětské tvářičce. Půvab její krásy znovu ho okouzlil.
»Tak tedy, nejvzácnější z prosebnic v tomto sále,
mně pověz, ke komu obracíš se s prosbou: k adonovi
nebo k mužovi?« tázal se.
Asnat zdvihla hlavu, setkavši se však s vášnivým
pohledem jeho velikých, nazelenalých oči, stala se ještě
zmatenější; věděla, že jako adon nic pro ni neučiní a
její poměr k němu jako k muži byl nejvýš napjatý.
A znovu trpkost a závist, kterých zakusila při rozmluvě
s Tua, bodly ji do srdce; nedovedla se více přemoci,
opřela se loktem o stůl a dala se do pláče.
»Co se ti stalo, Asnat?« tázal se Josef, skloniv s
nad ní.
Želozný kanclář.
Josef
Josefov