dláku opustiti půdu, ale musil si dříve opatřiti za sebe jiného. Začínají hrozné poměry pro ruského sedlá- ka který snáší tyto útisky — nemá síly vzepříti se jim, nemá uvědomnění. Utíkal z takových vo- lostí a přijímal půdu od vrchnosti jako nesvo- bodný, na které nemusil pak tolik platiti. Ale dostal se z deště pod okap. Šlechta zneužila ho a nutila ho po způsobě západním k velkým robotám, platům. Ve stol. 15. pod vlivem západu objevila se snaha u pánů, sedláka připoutati k půdě, proměniti ho ve věc, v otroka Dlouho však, ba místy až do dnešních dob zůstalo rodové hospodářství kollektivní

g) u Jihoslovanů,“)

k nimž počítají se Slovinci, Srbové, Chorvaté a poslovanění Bulhaři. Slovinci však záhy byli nuceni zříci se rodového hospodaření. Dostal se totiž pod panství Němců; již r. 788 připadli Bavorům a marně pak bouřili se proti Ger- mánům v l. 818—823. Slovinská říše rozdělena byla na marky s řády feudální ni. Nové šlechtě udělována beneficia; kláštery, biskupství hojně obdarovány a domácí obyvatelstvo uvedenov poddanství a odvislost od šlechty. Vše to ukon- čilo staré slovanské rodové hospodaření. V upo- mínku na ně zbylo hojně jmen pro daleké stupně příbuzenstva. Na Jihoslovany ostatní měly sice vliv sou- sední říše jako: východořímská říše — by zantská,*) trvající dí r. 1453, ale vliv ten ne byl nijak mocný, aby u nich individualitu slo- vanského kollektivismu potlačil, ač právo by- zantské zachycovalo se u nich jako u Rusů. Nemohla také byzantská říše více proniknouti. neboť měla své vnitřní rozvraty a co dělati s Asiaty. Když pak Turci zmocnili se nadvlády nad Jihoslovany, nemíchali se vůbec do jich právních řádů. Tím vysvětluje se, že jich prvotní hospo- dářské a sociální poměry s některými sice pře- měnami nejen u držely se po celý středověk, hle s jich zbytky setkáváme se i v novém věku. Turci nevnucovali národům své zvyky a právní *) Kadlec: Rodinný nedíl čili zadruha v prá- vu slovanském. R. 1889. Utiešenovič: Die Haus- kommunion der Südslaven. *) Hube: Oznaczeniu prava rzymskiego rzymsko -byzantinskiego u narodów Slowian skich. R. 1868.

JAK SE UČÍ MLADÍ PTACI ZPÍVAT. J. W Bulman studoval delší dobu tuto zajímavouo- tázku a rozděl! ptáky ve dvě skupiny: Ptáky se vrozenou vlohou, kde mladí beze všeho gdán- livého popudu a bez učení začnou popěvovat ob- vyklou notu svého rodu (kosi, drozdi, červenky) Nakladatel a zodpovědný redaktor Alois Kříž. — Tiskne knihtiskárna Edmund Janda v Strakonicích.

dali jim pokoj, jen od nich chtěli způsoby peníze a poddanství, jak žili poddaní, o to se nestarali.

NEJVYŠŠÍ MĚSTA NA SVETE. V Evropě není města, které by leželo výše než 1500 fm Ve Švýcarsku jest Inf v Kantonu Graubünden ve 2133 m nejvyšší ldské sídlo. V méně drs- ných francouzských alpách leží dvě malé ves- nice značně vysoko: Saint Véran (Vysoké Alpy) 2009 m, Averole (Savojské Alpy) 2035 m. V Af- rice leží na sopečné planině v Habeši Gonder, dřívější hlavní město, 2270 m, Aksum 2300 (n Ankober 2500 m vysoko. Na druhé straně Červe- ného moře jest Sana v Jemenu 2150 m nad fno- řem nejvyšší ldské sídlo. Kdežto však tato sí- dla jsou jenom malé vesnice, nacházejí se v A- sii a zvláště v Americe v oněch výších zname- nitá města. Na mocné středoasijské náhorní ro- vině leží Kabul, střed obchodu afghanistanského, s 75.000 obyvateli, ve výši 2000 metrů. Lhassa, hlavní město Tibetu, s 25.000 obyvateli ve výši 3650 m, tedy výše než nejvyšší vrcholy pyre- nejské a konečně Chigatse, rovněž veliké tibet- ské město, v údol Tsangka ve výši 3620 m. Tak veliká města v takových výškách jsou Asii jen výjimkou, ale ve Střední Americe pra- vidlem. Od Mexika až do Čilska leží obydlená čára veskrz ve veliké výši a nejznamenitější místa leží výše než 2000 m nad mořem. Me- xiko samo (se svými 300.000 obyv.) leží 2300 m vysoko. Asi ve stejné výši jsou města: Leon, San Luis de Potosi, Guadalajara, Puebla, jež ke- směs mají asi 100.000 obyvatela. V Kolumbii leží hlavní město Bogota (s více než 100.000 obyv.) 2645 m vysoko. Mezi 1800 a 3000 jest ce- lá řada měst s 10 až 20.000 obyv. Čím dále k jihu, tím vyšší jsou Andy a tím výše leží Ame- rická města. V Ekuadoru leží Ibarra 2223 m, Quito, hlavní město, s 80.000 obyv., 2850 m a Cuenea s 2500 obyv. 2880 m vysoko. Ještě da- leko výše leží Potosi, 4000 m a Huancha 410 metrů. (Pokračování.)

Čtěte a rozšiřujte dělnické časopisy

ROZMHNITOSTI. a pak ty ptáky, jichž mladí se učí zpívat nápo- dobením zpěvu starých a aby zpívali dobře. musí přijímat lekce (konopky). Bulman studo- val zvyky příslušníků druhé třídy a našel, jak se staří občas zastavili u hnízda a zanotovali v duettu; mladí je tiše poslouchali a když sta- ří odletěli, počali zkoušet modulace, jež sly- šeli. První pokusy se nedařily, ale ponenáhlu zpívali dokonaleji a při častém opakování cvi- čení naučili se zpěvu úplně bezvadně. Barrington vybral mladé konopky a dal je do klece, v níž byli skřivani. Za nedlouho zpí- vali mladí jako skřivani. Důkazem toho, že se ptáci učí zpívat nápo- dobováním, je případ mnohých druhů, kteří zpí- vají po druhých (posměváčků, drozdů, papouš- ků). Jarrelli tvrdí, že slyšel kosa, který nápodo- boval kokrhání kohouta. Bulman slyšel červen- ku, jež nápodobila drozda. Jindy zase slyšel skřivana, jenž do své písně zapletl popěvek pěn- kavy „Epocha“.

KOLIK SNÁŠÍ SLEPICE v různých ročních dobách. Dva američtí agronomové, Pearl a Sur- face, studovali po 9 let měnivost snášení za různých ročních dob. Pozorování jejich se tý- kala 2400 slepic druhu Barred Plymouth Rocks. Badatelé zjistili, že nejslabší střední produk- ce byla v listopadu, stoupla pak dosti rychle v prosinci a lednu, uvolňuje se v únoru, po- tom v březnu dosáhne vrcholu rovnajícího se téměř výši dubnové; od té doby dále klesá pra- videlně až do října. Možno tedy celkově shr- nouti čtyři periody snášení a to od 1. listo- padu do konce února; od 1. března do 1. června; od té doby do 1. září; a poslední od 1. září do 31. října. Téměř tři čtvrtiny celkového počtu vajec jsou snešeny během prvého půl roku. Ko- nečně pozorováno, že je-lí drůbež chována v u- zavřených skupinách, že se produkce za pericdy letní a trochu i za jarní citelně snižuje. KOLIK M ČLOVEK VLASU? Hustota viasů činí u Evropana 260—168 vlasů na 1 cm2,u Negrů 280 až 412 vlasů a Mongolové mají vlasy tlustší, ale za to jen 224—260 vlasů na 1 cm2. Průměrně má dospělý člověk na hlavě 127.920 vlasů. Dle barvy bývá nejsvětlejších nejvíce,t. j. 143.000, černých 105.052, hnědých pouze 11.800 a zrzavých dokonce jen 9.200. Chceme-li znázor- niti milion, postavme vedle sebe 7 světlovlasých anebo 10 černovlasých lidí

Když sem přišel, pokřikovali na něho ostatní pískaři: „Nevěsta odjela, Poldíku, tamhle ti ji unesl Frantík.“ A smáli se. Poldík se podíval, kam ukazovali pí- skaři; tam z loďky na něho se smáli Frantík a Málka. A sice Frantík volal: „Už ti vzkazuje, že o tě nestojí!“ A Málka volala ku břehu: „Počkejte, Poldíčku, hned jsem tam!“ Poldík asi také se smál, všichni se smáli a žertovali a takž mohli bychom říci, že tam na břehu měli veselé poledne. Chvíli Poldík čekal na Málku; ale když Frantík stále jen byl s ní uprostřed řeky, zavolal na ně: „Málko, už musím jet!“ „My také!“ volal z řeky na břeh Fran- tík, smál se a než se kdo nadál, již zase ploul s Málkou proti řece; loďka brzy se skryla za větší lodi, zmizela zrakům a snad již zase byla někde pod Vyšehradem. Poldík ještě stále čekal na Málku, že snad brzy se vrátí. Ale nevracela se a pískaři počali se Poldíkovi posmívat do pravdy. „Šla trochu na cesty,“ pravil jeden, „chce ještě užíti svobody.

„Frantík jí ukáže svět,“ řekl druhý „Co škodí, Frantík zná svět, a umí ho ukázat,“ zas jiný. Asi toho spůsobu bylo i ostatní po- směšné poznamenání. Tu Poldík náhle obrátil povoz, naložil písek a více nečekal. Když vyjížděl, bylo jeho první slovo „Hista!“ Koně dostali po silných ranách, až vyha- zovali zadními kopyty a mimo to Poldík klel jako do zásoby. Ale tu jako by se byl vydal z té zásoby. Pak přešlo hodný kus cesty, několik ulic minulo, a Poldík ani nepokřiknul, ani nezaklel, ani nezapráskal. Shlížel stále na dlážděni, jako by na něm něco byl ztratil a nyní to hledal. Byl již dávno ten tam, když Frantík vrátil se s lodicí, na níž byl převážel Málku. „Zejtra můžete se zase převážet,“ pravil mladý přívozník Málce, kdy vystupovala na břeh. „Poldík už vám odjel!“ povídali pí- skaři, „Že vám to napíše na vrub,“ podotkli jiní. A smáli se, Málka také se smála. Mál- ka myslila, že Poldíka potká, že se omluví; ale nepotkala ho.