Vydáu клЩ dri ▼ n«4ěll л « v * t e к.

fraakavaae a rad. «.Ice« ▼ 0*trovai aliti ě. IWi-IL

JkdnotliTi till* po 4 kr. U taUlMi 4« dome atolteé 10 kr.

« řra»»i paMaai

RuktpitOv ftlKLASAOl Maapaéntéa« potýláaj bndUt ■•tras* к в vtay.

€UU 939.

If Prase, r pálek 4i*e 19 ŕUna 19Я9.

Horu i к Ж.!',

f Albán Stolz.

Kt jména tomato pojí n ka» dijin Oírkvé katolické r Badens ko, v Nèmecku, ano do Haté míry v celém katolickém BTété. Přederiím ale v Bádenskn od dob fraacoax- aké revoluce, cednáfským liberalismem rozervané, život nábožensky valně byl ochromen, dílem revolučními, dílem inevéreckymi ideami takméř rozdupán. Y bezprostředním sousedstvu a Francií byli i katolíci bádenití к oaudu katolíků za Rýnem připoutáni. 1 Tak zvaná restaurace v Německu co do Aivota náboženakého nejen že málo napravila, spíše svým policejním poručníkováním Církve některé véci přihodila. Restaurovaná legitimita v Německu revolucí francouzakou přilit byla ustrašena, než aby tolik smělosti měla, zlo až od kořene rntiti. Po vii Evropě zavládl tak zvaný konservatismus Metterni- chftv, kterýž státník dobře to sice mínil, avšak ne vždy důsledně si počínal, epůsobem tímto restaurační doba po pádu Napoleona L co do života náboženského podobala se spíše jakémusi marasmu, kterýž teprv rokem 1848 к novému čilejšímu životu byl, abychom říznějšího slova užili, — vyšlohán Působení muže, jehož jméno v čele článku našeho stojí, připadlo právě do doby к r.1848 přechodní, přípravné a tudíž nemálo důležité. Máme zde na zřeteli Albána Stolze hlavně činnost literární, kteráž mu jméno světového získala. Albán Stolz narozen byl 3. února 1808 v okresním městě Bůhlu v Bádenskn, v Hei- delberku studoval filosofii, ve Fryburku bohosloví a byl 15. srpna 1838 na kněžství posvěcen. Ve správě dnchovní jako kaplan pracoval až do r. 1841.

Čtyřicet a dva roky byl Albán Stolz učitelem. Od 1841—1843 byl profesorem na gymnasiu v Bruchsalu, pak repetentem a rektorem v konviktu bohosloveckém, konečně od r. 1847 profesorem praktického bohosloví na universitě ve Fryburku ‘ Téměř.všichni dnes žijíd kněží bádenští jsou jeho žáky, což stejně dojemně, jako stkvěte při jeho letošním kněžském jubileu se osvědčilo. Nahlížeje velikou důležitost, jakouž spolky katolické ve hmotném, církevním i společenském ohledu mají, byl zakladatelem i předsedou spolku tovaryšského a po několik let předsedou všech katolických spolků bádenských. Vážný, vždy poučný žert jeho vydobýval mu letem srdce všech tova rytů, kdožkoliv s ním se sešel. Nejpopulár- néjším stal se ale svým spisovnictvím. Od časů Abrahama a sta. Clara nebylo .spisovatele tak prostonárodního jako Albána Stolze a snad tak hned více nepovstane. O spisech jeho mluviti, bylo by zbytečné, jelikož i u nás v Čechách zná je téměř každý kněz. Jeho kalendáře pro čas a věčnost, jež r. 1842 yycházeti začaly, známy jsou po šírém svitě, jelikož přeloženy jsou téměř do všedi moderních jazyků. Letos napsal poslední kalendář na rok 1884, jenž jedná o 8 blahoslavenstvích. Spisy jeho tvoří 13 dílů, mezi nimiž nej čelnější jsou : Spanischer, — Besuch bei Sem, Cham unď Japhet, — Vater Unser, — Schreibende Hand auf Wand und Band — Výklad trý burského katechisme a — Ersiehungskunst. Télo kněze tohoto joat sino mrtvo, avšak duch jeho na celé věky vo spisech bude působit!. Requiescat in pace 1

Od Pelhřimova. Když .Ncno Frete Presse,11 .N. L* et tetti qaanti po všea, во katolíka posvátně jest, se sméjoD, tosa se diviti nemůieme, neb jest to jejich řemeslem, kdjt ale i listy — které povalovány byly se kooiervativsí, svýeh čtenářů náboženský cit nrášejl, tn musi katdý soudny Čtenář nad tímto konservatismem a patriotismem se pozastavit!. Proto velmi nemile se nás dotekl článek časopisu (P." ě 380, ktorý к rozšířeni svému toho církevního, či jak teď se říká, národního kuétstva tak velice potřeboval a dosud potřebuje, v kterém vysvětluje, co on slovem „konservatismus'* 1 rosumi a něco o legendě sv. Jana Nap. pila. Snad ty vavříny, jei sobě básnici naši „nahotou* u .rouháním,* jukoi i punem drum. Ô., drem.

Johánkem vydobyli, anod tyto vavříny nedaly „P.* pokoje. Neš buďii torna jakkoli, pánové tito, ktoři jen o blaho národa petajl, měli by jako vlastenci uváiiti výrok slovátného hraběte le Muietra, ktetyd praví : Pravé vlaateae- otvl aedi ce myeleti bea náboženství; jen sa dob, ve kterých panovala vira, vidimo je v n e j- ■ kvélejšlm laika, eno žije n amlrá ■ v i r o n. Pánové tito, kteři jedaeji, jako kdyby vlastenectví v nájmu měli, ti by mill dálo dobře ti supemutovuti, oo praví Donnoio Cortes : .Pravá lásku к vlasti tak krásně zapouští kořeny avé jenom nu půdě viry u bere tivotnl sily avé jen z náboienského ovzduší.* Proto kdo ■ národem upřímné smýšlí, kom* blaho národa na srdci, toho prvni povinnosti jest, pečovali o to, aby náboionzký cit byl pé atován a no nduiován. Náboženství musí vlustu- neutvi posvěcovat a kde tomu tak neai, vidím* vlastence vlastenčit a piva a jen vůboc potod, pokud vyhlídky na nějaký sisk, aneb poked ctižádost jinak nevoli. Smntná zkušenost s let nedávných v nail aorni českd to dokázala. Proto, pánově, budete-li provádět konsens tismns, vlastenectví bos náboženství, potom snad jeiti i Yy saknslto pravdu slov básníkových: .Die ich rief die Geister wird’ ich nun nicht los.* Proto cuvount consules 1 Ač sice jednáni časopisu ,P.* ohledné národního kniástvu trapný dojem u cirk. kněžstvu spůaobilo, přece s druhé strany ju potěšilo vysvětleni, jak „P.* patriotismu rosami. Škoda jen, že jsme to nuvědili trochu dřív, nu př. před letoinlmi volbami. Za okres nái byl od českého kluba navržen sá kandidáta na eněm p. Fr. Я, redaktor .P.*, o kterémž jíme se domnívali, že jest pravý konservativee a io naie nejen hmotné, nýbrž i dni o v ní zájmy zastupovali. bude.

Kdyby toto vysnánl .P.* pisateli těchto řždek bylo ibámo, tehdy byl by si uspořil dvakráte strach a starost. Straek bych si byl uspořil před volbami velitelů и potom před vol-1 dějepisci, básníky, učiteli, umělci и vůbec pokud bon sumou. Obával jsem se, že p. N. nebude jejich počínáni schvalovat! nesmíme? Což si svolen aneb aspoň ne značnou větiinon. A proč | počneme se slovy Isaiaie proroku 66., 10. Co to? Proto že se řeklo, žo od českého klobá slovy Jeramiiie 6, 14., 8., 11. A boji rány navrhovaný kandidtt jo ■ Prahy, pomiry lide naaaž, ž# noví kdo rolulka bota tlačí a žu si badoa volit se svého středu. I musel Jsem jmenovitě svým otadaiklm dokazovat, žu po*1 eneo navrženy, ač v Prase ta sdrtuje, přece že ■ rodiny voukoveké pocházeje poměry lidu sad a žo takového poslance práv! potřebujeme. Až budou přlftté volby, poačim na sákladé nynější smutné skuionoiti oiudniky své I jiné, jaké v obluda tomto mujl povinnosti a přičiním se, aby takovému třeba i od čeakého klubu navrtanému kandidátu, jenž jen legendu ev. Junu Nep. sná, ukásali enti, odkud přišel. Toho poučováni budu bund nyní třeba, aby sáhy lid posual ty dobrodinec, kteří kážoo, aby se každý v sájmech národních třeba i čertu dul sapenti. Nuž toho sa páuovd nu kněžstvu českém, na tom eirkevnlm a tadli v pravdě vlastene* okém kněžstva nikdy nedočkite, aby se sa příčinou čisté národoluh zájmů čertu sapiuti dulo. Buďto rádi, žo v pravdě církevní kněžstvo v národu českém se nalesá. Toho kdyby nebývalo u nyní dosud nebylo, nebyli bychom tam, kdo eo nyal nalosáme.

Z Moravy. Pozoruje bedlivě běh událost u maje styk ■ lidem růsayeh krabů, poznával jsem již po dvé lota, že společenské poměry unie jsou nepřirozené a nedají se udrieti. Na počátku roku tohoto numi jsem v dopisu svém dobu naši dobou kvaieni u vyslovil naději, ie s tohoto kvasu vyjdou cové útvary, a ileo útvary lidu prospéind. Byl jsemsrftznyoh stran proto napadán u ubohý „Čech* musel i pro mna trpěti. Zutím kvasilo to i v dnohovoDStvu nespokojeném s nynějilmi poměry u .Čech* во orgán kléru dul této nespokojenosti vynsu. Knés musí býtl v přední řadé knězem katolickým, knésem eirkevnlm a pak bada i pravým vlastencem. Tot svátá pravda, proti níž nenechá и nie namititi. . 8 pravdou touto musi (subissiti každý košu, ale i každý katolík. U nás na Moravě nestrpěl Ar lid knis*, který by nebyl pfind církevním, byt byl tím největším vlastencem: Že proti .Čeohn* pro tento výrok povsta- non ty kooservativnl aneb jak se teď raději po- jmenova»y aatonomnf národní listy, bylo Ise ■ jistotou očekávat. Jednalo se o jejich prospěch. Že ale proti této sásadé povstane také list kstolický ano i cirkevní hodnostář, tot к ne avčfool, tot spůsoboje n nás veliké pohoršeni.

Aby ale mohlo se proti .čeeba* jiti do boje, překroucen smysl celého článku „Čechova*. .Odmítám*, plže vdp. Jos. A. Šrltek, sídelní kanovník v Hradci Králové, nařknuti .Čechu*, jako by katolicky knés nemohl byti spoln národovcom.* To .Čech* nikdy nepravil, nýbrž naopak psul, že jen knés církevní může byti dobrým vlastencem. Proč tedy překrucuje se pravda? A co má snameuati ten citát sv. Pavla к Řlm. (12, 18.) Můie-ii to bytí, což na vás jest, se viemi lidmi pokoj mějte 1 Následuje-li snad s toho, jak plio vdp. kanovník, že mámo šachovat! pokoj iena- iemi, na bescestl se nacházejícími spisovateli, doery lida mého, в baaboa fikajíce: .Pokoj, pokoj*, a nebylo pokoje. Oe и slovy Ivlita Páaa Metoul 10, 84. Nodomafvejta se, ž* jsem přiiel pokoj poslat na sem : nepřišel Jsem poslat pokoje, alt meč.* (Lak. 12, 61.) .Domai- váto so, žo Jsem přiisl pokoj diti na som? Nikoli, pravím vám, nýbrž rosdélonl. A jak sk*- dají sa s výkladem vdp. kanovníka slova sv. Pavla к Tito vi 1, 10., 11, а к Tm. 2., 98. a mnoho jiných výrokt plama sv.* Tahově tolerance ka ikůdoim Olrkvo katolické aesbodaje se e a Conia Krista Pána, takové sásady vsbasejl pokor- žeul katollkn a patři do Indsxa a byl by aejvyiil čas, aby knéistvo jim sa opřelo.

—k.— Fanaticky obrasobores. Y bavorském mleté Yemdinga velai do tamního poatoiekého kostelu Mariánského revisor Altů na odpočinku, snřivy protestant, m*je pod kabátem ikrytoa sekera. Ohlížel se vtkol a vida, že v kostele nikoho není, vtkočtl na hlava! oltář a vyrašil sklo stříbrné skříni, v ali spočívá milostný obras Maria Paaay, a sekerou arasti solco Matky Boži a Ježiika koňaky. Byl by snad obras tea docela sničil, kdyby jej koatolnlk jinde saměstnaný v barbarské té prád nezadržel a četníka nepřivolal Y sločinci poznán ivakr protestantského basatele, inak ros- amný člověk, ala ve věcech náboženských ditaý fanatik. Úctu obraiu Matky Boži byla ma modlářstvím a proto chtěl jí ržsem коим učinit. Kteří pak aai .jesovité* toho člověka sfunati- eovali? ptáme se .N. L." Pélktiaa v Prask a. Y praském Slezsku správce áplné polské školy prosil královskou vládu, aby mu na misto jadaoho alitele pouhého to Němce, poslán byl jiný, který aspoň poněkud polský ami a • dětmi doronmčtf by ■o mokl. Inspektor dr. Grahov odpovddil mu, že ma jej posiati noise jednoduie proto, jullkoi takého aditole merná .Germania* dodává к táta své správě: Proč pak se ale neuči politinda» ústavech učitelských, jako dHve se déle? Kte nY lie novému uSteír na nlžilm stopni dle zákona mateřskou řeči vyučovat!, když ji dorala nerosuml? Školství pruské veliee vyehvalovaa# trpí najednou takové mezery vo své aprávl I —» čest kaď .Germanii*, která vřele ajfmá se Pe- lákiv, ačkoli je listem — čisté německým. Zde přiklad jest, kterak katolický list nimoeký háji spravedlivé požadavky slovanského národa a sestává se ho vůbec proti přehmatům vlády.

Rldká příčina k samovrážd i. Šestnáctiletá dívka, nakladačka s tiskárny, sabotila то Yldni do Danaje, protože nebylo ji № rodiče své v stáři a chorobě jejich dostatečně podporovati. Byla sa živa vytažena a do nemocnice odnesena. — Zde jeví se nedostatek důvěry v Boba i naskýtá se ta veliká přlležitoit dobročinnému spolku katolickému přispčtL Program uherských antisemitů vysloven jest dvenáeti vétumi: Úkolem stinný té jest moc a vliv židů na poli sodalalm, politickém i hospodářském nentralisovati, svláité viak působnost Jejich v tisku, peněžnictví, obchodu • průmyslu omesiti. Prostředky к tomu jsou: řádná agrumi politiku odpovfdtjícl zájmům národním, omezeni svobody průmyslové, sřisováai obligator- nich průmysloických společnosti pod doiorem ha

FEUILLETON. pexiize.

Obrásek se světu pro svět od AI. Dostálu.

.To bohdá dosnd není a nikdy nebude U “^Že^neníTnebudé? Budeš-li tak hýřiti,

VI. Nadešla očekávaná neděle. Sluníčko pěkné svítilo, nikde ani větérku, ale lidé si povídali, že večer byla někde bouře, bylo vi děti blýskání a v dali slyšeti burácející hrom. Yoda byla kalná a přesahovala břehy. Hospodářové se désili. Odevšad se hrnul; zprávy, de potioutklo, še povodeň pobrala obilí, že průtrž smetla osení i s hlinou a že bude drahota a zle. Přeruby dosud chránil Bůh. Odpoledne z chalupy Šolcovy vyšli dva muži. Jeden starší, drahý mladší. Prvý mil dlouhý hřebíčkový Sosák, vysoké boty, kosio- vice, modrou vestu a červený šátek na krku. Byl ze starého kroje. Ani poděbradku dosud nevyměnil za nějaký klobouk. Druhý, totiž onen jinoch, byl až odin docela jinak. Mél malý fřáček z černého sukna, hladké kalhoty až na zem, aa černé vestě stříbrný řetízek a tolary, na krku pěknou mněli a na hlavě slaměný bílý klobouk. Švarný to junák I • Došli Horákova statku, něco ai pověděli pošeptmo a zaklepali. Když šli kolem oken dědečkova sroubku, starý Horák aedél a vyhlížel. Jakmile jo spatřil, vyšel se světnice a po záspí se ioulal ke statku. „Pochválen* — pozdravili Baši přátelě příčina zvláštní. Bude vám snad známo, že tadyhle Frantík Šolců je pořádný, vzorný ji noch, řemeslník hledaný, že po rodičích onde

Z nejpřirozaně nahromaděných statků namnoze hádky vznikají, když manželé se nemilují, s lásky však usavřané sňatky třeba v chudobě a nouzi přinášejí zdar a spokojenost A to je hlavní. Tedy hospodáři, nedívejte se okem příliš příantrn na chalupo šolcovu, více ai všimněte jeho darů duševních, sedláka Horáka. Seděl za stolem a něco četL jeho ctností a umělostí a neváhejte dáti mu Odložil lejstra a podíval sa na příchozí. Zko-j Anežku za manželku za družku na dlouhý prněl. Družba Yotroubek s mladým Šolcem život* stáli и dveří. Hlavou mu kmitlo. j Votroubek umlkl. Zatím vstoupili do .Vítám vás, sousedé 1* zval hospodář světnice dědeček a Horáková s Anežkou, hosty, by se posadili ke stolo. Napřed družba ! Sedlák opíral se o dubový stůl, oko mu pak svěřenec. tplanulo zlostí a hlas se třásl, když počal: .Nejsme ustáli*, omlouvali se. j .Jak pak tomu dávno, kdy vy bídní chain- ,To je hezké, že jste к nám zavítali, páci se odvažujete shlížet! na naše statky ? Pan Šolc bezpochyby šel si prohlédnout, ' kdo vám dal tolik smělosti, že se opovažu- zda-li co nepopraskalo na nové stavbě? Do-1jete namlouvati si naše dcery? A kdo dobře jste vše udělali, všechna čest a chvála 1 volil tobě, Anežko, mluviti se Šolcem, tak se jen tam и Bedničky nechtějí přiléhati dvéře *. daleko sapomínati ?* Frantík nevěděl, žertuje-li hospodář,) .Synu!* ozval se dědeček, „nezáporní- nebo mluví do opravdy. Dvéře byly opravdu nej, že v chalupách jako ve statcích lidé se pootevřeny. Mlčel však a nechal mluviti Vo- srdcem, myslí a že mnohý chalupák může se troubka. I nyní rovnali sedláku, jenž po krk se zadiu- „Milý hospodáři, dnes nás k vám vode žuje, hloub a hlouběji upadá!*

miti chalnpn a trochu penča že mají v aá- tak utráceli jako dosud, nebude! dlouho tady l*ině. Vaše dcera Anežka je děvče к pomi - pánem, bndeš rád, když si v chalupě některé lování. Což tedy diva, že ti dva mladí lidé ! sedničkn mgmeš а и sedláka podělkovati da rabe se zakoukali, žo by si přáli žiti po-j bndeš. Lituji, že ti musím dnes čistou spolu? Usnáváme, že ti nepoměr statků ve- pravdu do očí pověděti, ale jednou ta byti zdejších, ale abode srdcí, myšleni, tužeb, muselo. Vy nynější sedláci špatné hospoda- řítě, vy jste zpyšnéli, ale nadejde doba, kdy i váš hřebínek bude sražen. Šynu, chceš li nchrániti statek skáte, chceš-li. by tento rodný krov nepřišel do rukon lichvářů, do rukoi cizích, vezmi ai za pomocníka moudrého hospodáře, anebo pojď sa mnou na výminek. Já tu dleuho nebudu, brzo ti udělám

místo na sroubku. Dej Anežku tadyhle Šolcovi, je to hoch pořádný, šetrný, na rukou tě nositi bude a statek bode zachráněn.* Dědeček se rozmluvil, až ho popadl kašel. .Tatínku, ted jsem tady já hospodářem, teď já mám co poroučeti, Anežka je moje dcera, dám ji komu budu chtíti. Ta cbahi- pácká žebrota af si vybírá manželky se sobě rovných*, sedlák zadíval se do podlahy. Byl oblehán, ale tvrz byla bražena pevnou zdí, mohutnými beštemi. .Ani nedáš nic na slova své manželky, na slzy své dcery?“ „Nedám*. Ve světnici nastalo ticho. Frond vý- mluvnosti páně Votroubkovy vysecbl nadobro. Pohaněný Šolc zatínal pěstě, země pod ním hořela. Nebýti prosebných zraků Anežčiatck, byl by vyplhl a hrdému sedlákovi odpověděl. Tím by však věc byla zkažena dokonce. .Poslední slovo, synn, svolíš, nesvolíi ?* tázal se dědeček. .Ш jsem řekl. Anežka je moje, pro ni štěstí nekvete na vesnici.* .Tatínka I* zaúpělo děvče a vrklo se otd na prsa .Jdi pryč, nerosnmíi si, musím za tebe jednali sám.* .Hospodáři!* ozval se posléze mladý Šolc. .Nežádám vašeho statku, nechte ai ho. Uživím Anežku vlastníma rukama.* .Jdi mi žebroto I Myalíš. ie ti dám kolku, by se dřela a tebou po celý čau života?