Románová přiloha

„Národnich Listů“ k čislu 12l. ze dne 3. května 1900.

Různé zprávy.

= Dopadení penězokazi. Z Pešti se ozna- muje: Od několika dnů vzbuzuje v Sedmihradsku ohromnou sensací objevení společnosti penězokazů. jež měla své příslušníky skorem vesměs z kruhů in- telligentních. Mezi padělateli nalezalo se několik velkostatkářů, bývalý přísedící župního sirotčího soudu Bela Csongvay, dva krajští notáři, tiskaři, li- tografové atd. Csongvay již doznal, že on sám dal do oběhu za 40.000 zl. padělaných desítek. Několik duchovních a jiné osoby z lepších stavů jsou pode- zřelé ze spoluviny. Až dosud bylo zatčeno osm osob. Tiskací stroj na bankovky dopravili penězokazi, když již nebyli bezpečni v Tordě, na místě výroby, do Kološe a zakopali jej tam v jedné zahradě. Majitel zahrady zpozorovav, že v zahradě jeho bylo kopáno, oznámil to policii, jež zabavila stroj s veškerým příslušenstvím. Penězokazi měli mezi sebou smluve- nou zvláštní hantýrku, jíž užívali při své korres- pondenci. Tak když první desitky zaslány z Tordy do Kološe a spoluvinníci v Kološi zpozorovali chybu v německém textu, telegrafovali: »Báseň jsme do- stali, jest velmi dobrá, jen v posledním verši je třeba malé opravy.« Padělek nazýván »svatba«, padělek daný do oběhu »pohřeb«. Podařilo-li se uvésti v oběh několik padělků, telegrafovali: »Dnes odpoledne vi- děli jsme pohřeb.« Když jim byla policie na stopě, telegrafovali: »Chudinka ještě nezemřela, ale nedá- me-li pozor, musí zahynout.« Tímto způsobem měli padělateté smluvený celý chifrový kodex.

= Panika při svatbě. Z Londýna se ozna- muje: Při oddavkách slečny de Staal s hrabětem Alexejem Orlovem-Davidovem, jenž konán v pondělí ve zdejším ruském chrámu na Welbeckstreetu u pří- tomnosti prince Walesského, lorda Roseberryho, vé- vodkyně z Devonshiru a členů diplomatického sboru, přiblížila se nevěsta hořící svící, již držela v ruce, příliš k závoji. Závoj se vzňal, avšak než se mohl stát nějaká pohroma, strhl jej ženich nevěstě s hlavy. Přes to povstal mezi přítomnými dámami značný po- plach, jenž jen stěží mohl býti utišen. = O ztroskotání parní jachty »Tolna« náležející hr. Festetičovi, o němž jsme se již zmínili, oznamují se následující podrobnosti. »Tolna« opustila Colombo na Ceylonu počátkem února, hr. Festetič chtěl se přes Aden, Suez a Marseille odebrati do Pa- říže nad světovou výstavu a poslati jachtu z Mar- seillu do Terstu. Dne 11. března o 1 hod. 40 min. s půlnoci narazila jachta na skalisko u ostrova Min- roy as 300 mořských mil od pobřeží malabarského.

Stráž na lodi měl hrabě sám, pohoda pěkná, noc jasná a nebylo lze očekávat nijakého nebezpečí. Dů- stojníci a mužstvo nedovedou si vysvětlit, kterak se loď dostala na skalisko. Mužstvo dostalo se ve člu- nech na ostrov, jenž byl zcela blízko. Ostrované za- chovali se ke braběti velmi nepřátelsky, nepomáhali mužstvu ztroskotané lodi a kradli vše k čemu se do- stali, mimo jiné i 2600 rupií a bronzové dělo. Hrabě dal všechny cenné předměty z lodi vynésti na ostrov a pak dne 18. března vrak zapálil, aby se nedostal do rukou ostrovanů. To rozzuřilo domorodce tou měrou, že se chtěli na hraběte vrhnout, takže čer- nošští strážci majáku, angličtí poddaní, zavřeli hra- běte do majáku, aby zabránili násilí, obávajíce se, že by byli činěni zodpovědnými za smrt hraběte. Muž- stvo a důstojníci opustili ostrov dne 26. března na

parníku »Ceylon«, hr. Festetič však odplul teprve později na parníku »Birelton« a přibyl do Suezu dne 23. dubna. Manželka jeho, dcera newyorského maji- tele lodí Naggina, nenalezala se na »Tolně«. Jachta nebyla pojištěna, ale hraběti podařilo prý se za- chránit velký počet vzácných předmětů všeho druhu. = O požáru v Ottawě oznamuje Reuterova kancelář následující podrobnosti: Z předměstí Hullu zbyla toliko katedrála a as 20 domů. Celá západní čásť Ottawy, jež tvoří průmyslové středisko města s četnými továrnami, faktoriemi, skladišti kanadské pacifické dráhy a četnými byty lidí většinou chu- dých, jest úplně zničena. Způsobená škoda páčí se na deset až dvanáct millionů dollarů. Deset tisíc osob je bez přístřeší. Veškerý požárem spustošený obvod páčí se na pět angl. čtverečných mil. Oheů vypukl v malém dřevěném domku ve předměstí Hullu. Prudký severní vichr roznesl v několika minutách kusy hořícího dříví na všechny strany a již po půl hodině nebylo možno požár zmoci. Dešť jisker. hnaný vichrem přes řeku, zanesl požár i do Ottawy. kdež počalo hořet na několika místech najednou. Visutý most rovněž byl ohněm zachvácen. Ačkoliv z Ottawy v čas byly vyslány do Hullu stříkačky na udusení požáru, musily od bezvýsledného zápasu upustit. Plameny zachvátily též západní čtvrt města, kde se nalezají obydlí. Mnohé domy byly vypleněny zloději. Až dosud ví se o sedmi mrtvých. Pověsť, že požár založen byl irskými Feniany, jest úplně bez- podstatná. Při západu slunce vichr ochabl a proto,a díky četným stříkačkám, přibyvším ze sousedních měst, bylo možno zachrániti čásť města, dosud ne- dotknutou požárem.

= O ničení ptáků orkanem uvádí londýn ská »Nature« podivný příklad. Před počátkem jed- noho z pověstných cyklonů v západní Indii byl na ostrově Saint Vincent velmi rozšířen malý, bronzově zelený kolibri, všeobecně oblíbený pro svoji krotkost a krásné svoje peří. Když zhoubná bouře minula, nebylo na ostrově jediného z těchto krásných ptá- čat. Onehdy meškal na tomto ostrově jakýs přírodo- zpytec, jenž onoho kolibříka z dřívější doby velmi dobře znal, ale nemohl spatřiti jediného oxempláře. Na svoje otázky se dověděl, že tento druh ptactva oním cyklonem, jak se zdá, byl na ostrově úplně vy- huben. Toto faktum jest tím nepochopitelnější, jelikož jiné druhy kolibříků, jež dříve byly mnohem méně četné než onen bronzově zelený druh, dosud se na ostrově nalezají. Jediný možný výklad lze hledati v tom, že onen kolibřík byl nejmenší ze tří druhů, na ostrově se nalezajících a že tudíž nejsnáze mohl býti cyklonem uchvácen, odvanut a usmrcen. Jest to zajisté případ ve přírodě nanejvýš vzácný, že jedi- nou bouří druh ptáků úplně byl vyhuben. = Bouře proti černochům na Portoriku. Ze San Juanu, Portoriko, se oznamuje: Onehdy od- poledne vrhlo se asi 2000 domácích dělníků v Porto Tiera na černochy, z okolních ostrovů sem dovežené do práce, a každý anglicky mluvící černoch byl vy- dán útoku, zvláště ti z ostrovů St. Thomas a St. Kitts. Při vřavě té byl jeden Portoričan zabit a jeden těžce zraněn, kdežto z cizích černochů jsou tři těžce zraněni. Domácí dělníci naříkají, že nemají dosti práce i výdělku, a tu jim ještě byli přiveženi z okol- ních ostrovů černoši, aby tu práci jim přebírali a la- ciněji ji vykonávali. To domorodé podráždilo a při- vedlo ke vzbouření. Jeden cizí černoch byl ve svém

bytu přepaden a rozpárán nožem; jiný byl hnán až na střechu domu, a když seskočil dolů, byl honěn domá- cími a pohazován kamením, až jej umořili tak, že se nemohl hnouti a utloukli jej. I byla tam poslána setnina spolkového vojska a velitel její prohlásil vo- jenský zákon nad městem. Ihned všechny nepokojné davy se rozprášily do svých domovů a nikdo se více ani nehnul. Domácí policie nemohla ničeho dokázati k upokojení lidu. Zemřelí v Praze. Dne 27. dubna 1900: Vimmerova Josefa, dcera cukráře, 3 měsíce, 3 týdny, 184—I. Klomínková Ka- teřina, manželka kočího, 35 roků, 995—I. Stern Adolf, MUDr., lékař, 59 roků, 1638—II. — Ve všeobec- né nemocnici: Kubát František, plavec, 34 roky. Hroník Josef, převozník, 62 roky. Křičkova Anna, to- vární dělnice, 30 roků. Janovská Leopolda, manželka drogisty, 37 roků. Kubešová Antonie, manželka obuv- níka, 38 roků. — U milosrdných bratří: Chytra Felix, pomocník obuvnický, 29 roků. — U mi- losrdných sester: Opolecká Rozalie, býv. ku- chařka, 73 roky. Dne 28. dubna 1900: Kotnauer František, syn majitele mlékárny, 1 den, 81—II. Fritzová Fran- tiška, vdova po měšťanu, 75 roků, 1944—II. Feuer- eisel Karel, syn číšnice, 51/2 měsíce, 400—II. Stadler František, syn číšníka, 3 dny, 1136—II. Beckert František, obchodník, 54 roky, 509—I. Berthold Josef, syn sedláře, 10 neděl, 613—VII. Freund Mar- kus, učitel, 69 roků, 553—I. — U milosrdných sester: Zůna Josef, natěrač vozů, 77 roků. — V chudobinci: Spiegler Josef, ošetřovanec, 81 rok. Tropš Josef, vlásenkář, 76 roků.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Dnes ve čtvrtek 3. května.

208. hra v předpl. 4. čtvrtka. Domáci ovrček- (Das Heimchen am Herd.) Opera o třech odděleních. Dle Dickensovy povídky napsal A. M. Willner, přeložil V. J. Novotný. Hudbu složil Karel Goldmark. Vypravil režisér p. Ad. Krös- sing, řídí první kapelník pan Adolf Čech. Strojnické a světelné effekty řídí strojmistr pan F. Procházka. Po prvním oddělení delší přestávka. Začátek o 7. hodině. Konec o 1/210. hod. Zítra v pátek 4. května.

209. hra v předpl. 1. čtvrtka. Radúz a Mahulena.

Švandovo divadlo na Smíchově. Ve čtvrtek 3. května. Začátek o 7. hod Čestný večer sl. Luisy Kaucké. Poprvé: 10383 FUČÍ K. Dramatická báseň o 5 jednáních. Napsal B. Halm. Přel. J. J. Staňkovský. Režisér p. J. Kubík, 396 —

pohledla na svou nešťastnou slávu; ale když jsem viděla ubohou tetičku, jak mne pozoruje ustrašenýma očima, spustila jsem na celé kolo a vyšla jsem ven, děkujíc bohu, že ostatní lidé v Peelu nejsou jako jiní lidé, neb jako tento publikán. Dostávala jsem však sama noviny, jež mi posílala má přítelkyně Rosa; a pokud se starali zpravodajové o mé výkony a chyby a lhali o měm zmizení z Londýna tak cituplně jako náhrobní nadpis, rozstříhala jsem je a spálila. Avšak když na mne zapomněli a počali pojed- návati o triumfech jiných lidí, učinila jsem Neilusa svým košem na papíry s dodatkem, že noviny dostanou se rybářům do domu přímo z Kinsale. Potom čas ob čas mi říkal, že ,kolují, slečno, kolují“, a jinak mne ujišťoval, »že mají největší oběh na světě«, což bylo sice dosti pravdivé, ačkoliv ten starý zloděj zapomněl říci, že se to děje v papírně, kde z nich dělají massu. Holaho! Já nepotřebuji novin, aby mi připomínaly Londýn. Jako svatý Pavel mám ďábla, který mne tluče pěstěmi a pokaždé, nastane-li jasný den a je viděti hezky daleko, nutí mne vylézti na vrchol Slien Whallinu *), abych seděla po hodiny na majáku a napínala oči, jen abych zahlédla Anglii; připadám si jako žena Lotova, když se ohlédla na svůj starý domov, a potom sestupuji dolů s těžkým srdcem a s příchutí po slzách v ústech, jakobych se byla proměnila v solný sloup. Milý starý Londýn! Než myslím, že jde svou cestou jako to činíval, se svým proudem obchodu a se svými davy a kočárya podomními obchodníky a kramáři, kteří vyvolávají své Hora na Manu.

asi tucetkráte a byla jsem červená kolem očí jako tetřívek. Potom jsme vešli do domu a nemohu vám ani říci, co se to stalo prvých pět minut s tím starým místem, že vypadalo tak malé a nízké. Bylo to zrovna tak, jako- by zdi pokojů byly měchy koncertiny a někdo je náhle zavřel. Avšak dlouhé visací hodiny tikaly dále nahoře v síni a byl zde sir Tomáš Bezocasý, předoucí na koberci před krbem a byly zde tytéž talíře na kuchyňském stole a táž mapa Afriky nad kamny, se skvrnou červeného in- koustu na místě, kde můj otec skonal. Měsíc se leskl nad mořem, když jsem šla spáti onoho večera a ráno, když jsem vstala, zářilo nad ním slunéčko a vrána přelétla, krákajíc kolem mého okna, a slyšela jsem dědouška, jak si bzučí dole na cestičce. Po mém dlouhém očarování v Londýně a po včerejší jízdě bylo to tak, jakobych byla upadla ve spánek při vichřici na širém moři a probudila se někde v tichém přístavě. Tak jsem zde zpět v Glenfabě, ve svém starém po- kojíčku se starou postýlkou a vše je právě tak, jako to bývalo; a počínám věřiti, když jste odešel do onoho kláštera, že měl jste pouze pocit, jakobych byla mrtva. Bývalo zde u nás málo lidí, ale teď se mi zdá, že tu ne- zůstal ani pes. Mladíci »odešli do ciziny« a staří — bůh ví kam. Někdy slyším bečení ovcí na horách a někdy skuhrání racků nad hlavou a někdy konáme schůzi všech žijících mandelíků na jilmu na luhu. Nestaráme seo zejtřek, co bychom měli jísti neb obléci; a v neděli, když chrámové zvony vyzvánějí, vycházíme ven jako Israelité z pouště, v šatech, jež nesestárnou ani za čtyřicet let. Ve zbytku týdne pozorujeme masařky, jak narážejí svými hloupými hlavami o strop a posloucháme kobylky, Křesťan. 393 -